Dobrou noc, Vincente
Každodennost
Když říkám kup mouku, mléko a vejce
je to pocit čerstvě upečeného perníku
chtěla bych, aby ta slova hřála aspoň na dvě stě dvacet stupňů
aby voněla skořicí
Když říkám dneska bude bouřka
je to pocit kapek oceánu
co se právě roztříštily o útlou skálu
je jich nespočetno, jsou všude
prostupují tě jako svátost
Kostela Jana Nepomuckého ve Žďáru nad Sázavou
Když říkám dobrou noc
je to Van Goghův obraz v silné pastě hrubosrstých doteků
šimrajícího strniska na tvé mužné tváři
Sedí vedle mě vlk a je velice přítulný
když mi šeptá
Karkulko.
Až zemřu, chtěla bych být
glazurou
Až po okraj čerstvě vypálené mísy
stékají prsty keramika
až zemřu, chtěla bych být glazurou
mluvím o smrti, protože jsem plná žití
Až po okraj se svěřujeme posledním paprskům
slaboučkého březnového slunce
šeptáme v tomhle zapadání
hrubý šamot těch nejtěžších slov
otevíráš se jako kniha Anny Hogenové
pokaždé na jiné stránce
malý nemocný chlapec oddechuje
šeptáme, abychom nevzbudili strach
být si tak blízko
že už se naše duše
dotýkají až po okraj.
Irský oceán
Bylo jasné, že odejde
ostatně čekali už na ni
nasávala tu chvíli pro všechny příští čaje aby z nich mohla upíjet po lžičkách času
Irský oceán byl divoký tříštil se o všechny skály na tisíce
dotkli se kaleidoskopu smrti rozpadli se na miniaturní částečky
Jinakost a jinovatka únorového večera
Irský oceán byl ledový a plný medúz, co žahají nahá kolena
Bylo jasné, že odejde
ostatně čekali už na ni a chtěla říct jsem krásně rozbitá jako ta vlna, co se neustále skládá znovu ale řekl to on.
