POD HLADINOU
Namaluj mě v barvách moře, protože se topím
O skály se měním v pěnu, která tlumí pád okvětních lístků zjara
Třpytí se v oslepující záři
Avšak život uvadá
jako zapadající slunce zítřejšího rána
Modré smutno se stává konejšivým, stejně rudá skvrna něžným světlem v šílenství
Vědět není zárukou
Blednoucí mlha zastírá mraky plující hravým
oceánem
A barvy pomalu mizí
Hluboko
pod jemně houpavým proudem
ticho tiší svírající tíseň
Pocit beztíže věneček sedmikrásek vrátil
V oblázkovém břehu potopené strasti znovu
tvoří kruh
Namaluj mě v barvách moře, protože jizvy zůstanou
OUZKO
Do výše se hory tyčí
Jsou jen své a nejsou ničí
Všechna ta světla nočního velkoměsta
Přesto tolik prázdnoty
Je tvá
KDYŽ ZAVŘU OČI
Když zavřu oči
Vidím svět v neobvyklých barvách
Kaleidoskop přání a snů
Barev roztříštěných
TICHO Nebe je modré a s ním i tvá tvář
Jak v slzách se odráží
V mých očích tvůj smutek se zrcadlí
Jen ústa má slov neznají
A tak dál mlčíš
Mlčím i já
Ve spoutaném objetí
BEZE
K čemu cit
A k čemu slova
Když duše bloudí
Bez domova
Ve světě plném nesmyslů
K čemu srdce
A k čemu hlas
Když duše bloudí
Zas a zas
V tom světě plném
KOLOBĚH
Líná vlna loďkou pohupuje
V oblázcích umírá silami dávnými
Znovu rodí se v oblacích a
Rozprostírá slunce prsty svými
Třpytivý koberec
RUDÁ
Utrhla jsem růži
Trn vbodl se do mě jako domů, tak nemohla jsem plakat
Jak krev něžně stéká po prstu, hladila mě a já jsem nemohla plakat
VINA
Ty za to můžeš, břízo bílá.
To ty jsi k zemi prsty své sklonila.
A jak vítr zarputile snaží se odklonit je z cesty, naříkáš.
Ty za to můžeš, vrbo smutná.
To ty jsi svou tesknou písní přilákala nenaplněné duše.
A jak nasloucháš zármutku stínů, naříkáš.
To ty za to můžeš, borovičko malá.
To ty jsi jehlicemi poranila vrabce.
A jak rosteš stále víc, naříkáš.
To ty za to můžeš, jedle vysoká.
To ty jsi dlouhý stín na kopec vrhla.
A jak den se krátí a tvůj bratr mizí, naříkáš.
To ty za to můžeš, jabloni sladká.
To ty jsi na jaře květy své spustila.
A jak plody tvé padají k zemi o pár týdnů dále, naříkáš.
To ty za to můžeš, cesmíno krásná.
To ty jsi svůj jed v drahý kabátek skryla.
A jak pouze povrchem radost dělat můžeš, naříkáš.
