O kraji, kde byl život tvrdý jak cyp

PŘÍLOHA DENÍKU / 14. března 2020

SUDOKU A KŘÍŽOVKY

Aneta LANGEROVÁ

„V písních, které zpívám, se musím cítit jako doma“

4

Češi a závislosti / přečtěte si další příběh, tentokráte o kouření

SAMOSTATNĚ NEPRODEJNÉ

ROZHOVOR

TÉMA TEXT: FILIP LUKEŠ • FOTO: RADKA HOMOLOVÁ A ARCHIV DENÍKU

Rok 1894. Největší neštěstí v ostravsko-karvinském uhelném revíru na jámách Františka a Jan.

O kraji, kde byl život tvrdý jak cyp Bylo jednou jedno město, které zmizelo, a zbyla z něj jenom jedna budova – šikmý kostel. Je dokonce šikmější než proslulá věž v Pise, a to proto, že poddolovaný kopec, na kterém stál, se propadl o 40 metrů. Tato unikátní památka je připomínkou prvních havířů, kteří tu kdysi žili své nelehké životy. Zasvěceně o nich mluví Karin Lednická, která na základě osudů lidí z ostravsko-karvinského regionu napsala knihu.

••• Váš román Šikmý kostel má v podtitulu uvedeno, že se jedná o románovou kroniku ztraceného města. O jaké město jde a jak se ztratilo?

Jedná se o starou Karvinou, kterou v knize nazývám Karwiná, což je spojení polského názvu opatřeného českou dlouhou koncovkou.

Snažím se tím poukázat na přirozenou jazykovou promísenost regionu. Toto město, jak podtitul napovídá, už neexistuje. Podlehlo důsledkům těžby černého uhlí a zbyl z něj opravdu jen ten šikmý kostel, hřbitov, kaplička a tři šachty, z nichž ovšem dnes funguje už jen jedna.

Dnešní Karviná bývala původně Fryštátem. Kdo a kdy rozhodl o tom, že se Fryštát stane Karvinou?

V roce 1949 byla úředním nařízením původní Karviná (tehdy nesoucí název Karvinná) sloučena s okolními obcemi Fryštát, Staré Město, Darkov a Ráj. Správní centrum bylo přesunuto do Karviné-Fryštátu, zatímco původní město dostalo název Karviná-Doly.

Kde stojí ten šikmý kostel svatého Petra z Alkantary, jediný pozůstatek původní Karviné, pod kterým se vlastně do země propadl kopec a dnes je o 40 metrů níže, než byl postaven?

Stojí hned vedle silnice spojující Ostravu s Karvinou, při jízdě autem ho nemůžete přehlédnout.

Co se stalo s lidmi, kteří ve staré Karviné žili?

Museli se odstěhovat do okolních měst a obcí, nejčastěji do nynější Karviné, ale třeba také do Havířova nebo do Ostravy.

8

TÉMA

Vzato čistě z materiálního hlediska, pak jednoznačně. Horníci a hutníci měli mnohem vyšší platy než třeba dělníci pracující v textilním průmyslu. K tomu ještě připočtěme závodní bydlení, které pro ně pořizovala jednotlivá těžařstva, závodní konzumy, v nichž bylo možno nakupovat za výhodnější ceny. Je ovšem třeba dodat, že tyto výsady byly vyvážené neskutečně tvrdou dřinou, každodenním nasazením života a trvalým poškozením zdraví.

Propadly se kvůli důlní činnosti v tomto regionu ještě nějaké další stavby a města?

Ano. Poddolování poničilo všechny budovy na území bývalé Karviné, včetně nádherného zámku Solca, kostela svatého Jindřicha, do kterého se vešly čtyři tisíce věřících, radnice, slavného Larischova pivovaru... Podobný osud potkal také nedalekou Orlovou, která musela být kvůli důsledkům poddolování vystavěna znovu o kousek výš.

I z ní toho zbylo velmi málo, a přitom bývala centrem kultury a vzdělanosti celého regionu.

V tehdejších šachtách jistě trpělo zdraví havířů víc než dnes. Jak dlouho se dalo dělat takové povolání a kolika let se havíři obvykle dožívali?

Statistiky průměrného věku dožití nemám, ale náročnost této profese a zpočátku také neexistující bezpečnostní opatření se významně projevovaly na zdravotním stavu horníků.

Ve zprávě Revírní bratrské pokladny z roku 1929 se uvádí, že starobní důchod je přiznán tomu, kdo dosáhl 55 let věku a odpracoval alespoň 30 let. Následuje výčet chorob, kterými tito důchodci téměř bez výjimky trpí: pokročilý revmatismus kloubní i svalový, chudokrevnost, zaprášení nebo v horším případě rozedma plic. Můžeme předpokládat, že s těmito diagnózami neměli vysloužilí havíři naději na příliš dlouhý život.

Ve vaší knize je také zmínka, že havířinu dělali muži původně jenom jako přivýdělek. Kdy přišel ten zlom, že se stala plnohodnotným povoláním?

Zlom nastal v okamžiku, kdy se pro kamenné uhlí našlo masivní využití.

Dokud hutě a kováři používali dřevěné uhlí a v domácnostech se topilo dřevem, po černém uhlí nebyla nijak zvlášť velká poptávka. Teprve na přelomu první a druhé poloviny devatenáctého století, když lidé objevili vysokou výhřevnost a jiné výhody černého uhlí, začala těžba a návazně i zaměstnanost v hornictví prudce stoupat.

Jak na tom byli havíři v porovnání s ostatními povoláními? Vyplatilo se být havířem?

Slevy a dárky pro čtenáře, čtěte pozorně!

Máte rádi ten pocit, když se o vás podnikatel, živnostník či obchodník zajímá? Když cítíte, že mu na vás záleží? I proto přichází naše vydavatelství VLM s projektem DENÍK Slevový týden. V něm vám může každý učinit nabídku, která vás potěší, bude příjemná a ještě k tomu ušetříte. To je kombinace, kterou byte měli využít.

Projekt DENÍK Slevový týden bude zahájen v pondělí 23. března a potrvá do neděle 29. března. V tomto týdnu můžete čerpat výhody, které vám nabídnou naši partneři po celé republice, ale především ve vašem regionu. Tenhle projekt je totiž ojedinělý tím, že kombinuje nabídku takzvaně celostátní s nabídkou regionální. Vám postačí jediné - vystřihnout si kartu, na kterou můžete výhody čerpat. A pozor, můžete tak činit po celé republice a to i opakovaně!

Slevovou nabídku najdete v Deníku dne 20. 3. 2020. Ten samý den najdete nabídku i s kartou na speciálním webu slevy.denik.cz.

Postačí vám tedy málo - nepropásnout šanci a prozkoumat slevovou nabídku, vystřihnout kartu a pak už jen čerpat výhody. Jaké to budou?

Nechte se překvapit.

Kromě slev na zboží a služby to mohou být různé dárky k návštěvě, k nákupu. To už záleží na kreativitě obchodníka a podnikatele.

FOTO: SHUTTERSTOCK

NEZAPOME;TE! Ojedin lý projekt DENÍK Slevový týden je tu pro vás a už se nezadržiteln blíží!

9

TÉMA

V mé knize vystupují dva: Heinrich a Johann. Při hodnocení jejich působení si pomůžu názory dvou svých hrdinů. Jedna postava je vnímá jako nelítostné vykořisťovatele, kteří z dělníků sdírají kůži, zatímco druhá v nich spatřuje významné osobnosti a vizionáře, kteří dávají lidem obživu, zvelebují obec, významně financují výstavbu škol, kostela, sirotčince a dalších podobných institucí. Ony dvě knižní postavy by se ale zřejmě shodly na tom, že Larischové byli neobyčejně dobří hospodáři a vyhlášení hostitelé tehdejších evropských elit.

Z vaší knihy vyplývá, že havíři vedli poměrně nuzný život. Kde bydlely, co jedly, jak žily rodiny havířů?

Hornické rodiny bydlely převážně v závodních koloniích, které pro ně stavěly důlní společnosti. Byly to buď samostatné domky, nebo domy o několika bytech. Lidé většinou měli k dispozici malou zahrádku a chlívek nebo kůlnu. Chovali slepice, kozy, někteří i prasata.

Zahrádka a hospodářství umožňovaly rozhojnění jídelníčku, ale i přesto se dá říct, že jejich strava byla poměrně jednotvárná a chudá. Celkově měli velmi tvrdý život. Mnohokrát jsem si při psaní knihy s pokorou uvědomila, jak dobře a pohodlně se nám dnes žije.

Co je s rodem Larischů dnes?

Po konfiskaci majetku v roce 1945 odešli Larischové do Palfau v Rakousku. Jejich potomci dnes žijí v různých zemích světa, například ve Španělsku a v Brazílii.

Jak dlouhá byla pracovní směna v dolech v porovnání s dneškem?

Pracovní doba se mohla na jednotlivých šachtách různit, lišila se také podle jednotlivých pracovních pozic a zpočátku dosahovala až dvanácti hodin. Teprve po stávce v roce 1900 byla pracovní doba v důlních provozech, tedy v podzemí, zkrácena na deset hodin včetně sfárání. A po vzniku Československa byla zavedena osmihodinová pracovní doba.

V knize je zmíněn i málo známý česko-polský spor o území Těšínska po první světové válce. Měl opravdu parametry občanské války?

Ano, měl. Jestliže občanskou válku definujeme jako ozbrojený konflikt, který vedou znesvářené strany žijící na stejném území, pak nemůže být pochyb. V době příprav na plebiscit měla česká i polská strana polovojenské bojůvky, lidé chodili do práce se železnými tyčemi a noži, aby si zajistili bezpečnost, ženy se bály chodit do obchodu nebo pouštět děti do škol.

Po šichtě hodně havířů mířilo rovnou do hospody. Byl u havířů alkoholismus rozšířeným problémem?

Ještě kolem roku 1900 byl alkohol považován za stravu, relativně levný a dostupný zdroj energie. V meziválečném období došlo k posunu a z alkoholu se stal zdroj zábavy. Dát si každý den po práci tři piva nebylo považováno za alkoholismus. Pití bylo vnímáno problematicky pouze v tom případě, že zásadně zasahovalo do pracovní kázně nebo se negativně odráželo na chodu rodiny a jejím ekonomickém životě. Absence z důvodu pití se řešily napomenutím, neproplacením zameškané směny a v případě opakování výpovědí z práce. Není bez zajímavosti, že vzniklo také abstinenční hnutí, podle všeho však nebylo nijak masové.

Jak jste přišla na slova z havířského žargonu z oblasti Karviné, která v knize používáte?

Většinu z nich znám, protože v tomto regionu bydlím s dvouletou přestávkou celý život. S některými odbornými hornickými termíny mi pomohl pan Josef Chovanec, jehož pracovní kariéra obsáhla vše od práce havíře až po přednášení na Vysoké škole báňské. Lepšího a zasvěcenějšího poradce jsem si přát nemohla. Za všechny výrazy uvedu třeba slovo cyp, které bylo původně lehce hanlivým označením hornického učně. Dnes, jak asi všichni víme, se užívá v úplně jiných významech.

V roce 1894 se stalo velké důlní neštěstí, při kterém zahynulo 235 havířů. To byla velká tragédie.

Tragédie z roku 1894 byla výjimečná zejména svým rozsahem, ale k důlním neštěstím docházelo opakovaně. Jak jsem už říkala, horník při odchodu na šichtu nikdy neměl jistotu, že se z ní vrátí živý a zdravý.

Jsou nebo byli ve vaší rodové historii nějací havíři?

Ano, na šachtě pracoval můj dědeček František a strýc Jindřich. Babička Boženka a druhý strýc Zdeněk pracovali v huti. A podobně to má v našem kraji skoro každý. Šikmý kostel je prvním dílem zamýšlené trilogie. O čem bude druhý a třetí díl?

Druhý díl bezprostředně navazuje tam, kde první skončil, tedy v roce 1921, a jeho děj skončí po druhé světové válce. Třetí opět naváže a dovede příběh až do šedesátých let, která byla pro původní Karvinou časem naprostého zmaru a zkázy. V obou dílech se budu znovu věnovat tématům, která nebyla ještě nikdy literárně zpracována. Jsem si jista, že mnohokrát uslyším stejnou otázku, jakou slýchám teď: „Jak je možné, že se o tom vůbec neví a neučí ve školách?“

Těží se ještě dnes uhlí v dolech, které v knížce zmiňujete?

Těží se jen v jediném, který se v knize jmenuje Jan-Karel a dnes nese název ČSA. Doly v Karviné patřily šlechtickému rodu Larischů, který patřil díky důlnímu podnikání k nejbohatším v habsburské monarchii. Kdo byli ti konkrétní Larischové z vaší knihy? Byli to vykořisťovatelé, nebo dobří hospodáři?

Příběh knihy Šikmý kostel, která vyšla nedávno, o, začíná obrovským důlním neštěstím v roce 1894, 94, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Román zpracovává témata a historické události v české literatuře doposud nezachycené né a je tak i jakousi kronikou ostravsko-karvinského ho regionu. I přesto je primárně rodinnou ságou protkanou pohnutými osudy reálných hrdinů, k níž autorka sbírala podklady několik let.

Díky studiu pramenů, konzultacím s historiky a zejména díky rozhovorům s pamětníky se jí podařilo stvořit autentický dobový obraz životaa v kraji uhelných dolů. Zároveň s knihou z nakladatelství Bílá vrána vyšla i její audioverze vee vydavatelství OneHotBook v interpretaci Vilmy y Cibulkové.

VIZITKA: KARIN LEDNICKÁ se narodila roku 1969 v Karviné, vyrostla v Havířově a nyní žije v Ostravě. Po maturitě vykonávala celou škálu profesí v průmyslových podnicích na Ostravsku. Zkraje 90. let se konečně dostala k vysněné profesi žurnalistky a začala psát pro regionální periodika. V letech 1993– 1994 pobývala v Londýně, kde se věnovala studiu angličtiny a anglické historie. Po návratu dva roky překládala beletrii, dvacet roků vydávala knihy a nyní se plně věnuje vlastnímu psaní. Šikmý kostel je úvodním dílem zamýšlené trilogie – v současné době autorka pracuje na dílu druhém.

10