Zrod socialistického realismu Po skončení 2. světové války však diskuze o monumentalitě nebyly tím nejdůležitějším. Přednější byla obnova válkou zničená města a vesnice, výrobní závody a bydlení. Těsně po válce obnovil svou činnost BAPS a vydal prohlášení s názvem O spolupráci architektů na výstavbě státu. Architekti chtěli pracovat společně a mít ve společnosti také významný vliv. Byl založen Stavoprojekt, v té době největší projektová organizace na světě. Přestože se inspiroval projektovými ústavy v Sovětském Svazu, snažil se do jisté míry jít svou vlastní cestou. Architekti věřili, že začali budovat novou, sociálně spravedlivou společnost. Jaká však pro tuto společnost měla být architektura? Věděli o metodě socialistického realismu, domnívali se však, že budou moci uplatňovat vlastní představy. Bohužel, sovětský vzor přestal být jen inspirací a stal se příkazem. Architektura se stala nástrojem ideologického boje. Prosazovala ji především mladá, revolučně naladěná generace, která neměla úctu k autoritám ani k domácím tradicím. Celospolečenským problémem byla bytová krize. Začaly se stavět téměř nadstandardní dvouletkové byty, ale brzy byly vyčerpány finanční prostředky. Hledalo se tedy řešení větších ekonomických úspor. Ve Stavoprojektu a posléze Studijním a typizačním ústavu byly zpracovány typové podklady obytných domů s cílem racionalizovat veškeré technické projektové práce. Architekti si mohli z typizovaného sborníku vybírat typy domů a skládat je podle svých představ do obytných celků. Pojem Sorela Architektonická díla nevznikají jen z tvůrčí potřeby architekta, vznikají na základě společnosti, ať už institucí nebo jednotlivců, pro uspokojení kulturních užitných potřeb. Co vlastně pojem Sorela znamená? Je to zkratka vzniklá z počátečních slabik socialistický realismus doplněná o první slabiku příjmení významného teoretika Z. Lakomého. Socialistický realismus v architektuře měl vycházet z národního ducha, lidových tradic a historie země. Realistické ztvárňování se stalo podmínkou ve všech oborech výtvarného umění, literatuře i hudbě. Nejdůležitější hodnotou nebyl umělecký talent nýbrž snaha vyjít vstříc požadavkům režimu. Umění mělo být ideologickým nástrojem stranické propagandy. Realizace ideí Sorely Prováděná obnova a přílišným tempem se rozvíjející průmysl měl za následek stěhování obyvatelstva z venkova do měst a průmyslových center. Prvotním ideologickým úkolem bylo proto bydlení. Pro architekty byly nabídky k založení a vybudování nových měst velice lákavé. Výjimečná měly být Nová Ostrava (V. Meduna a kol.), Havířov (Z. Špaček, A. Spáčil, D. Machat), Příbram- Březové hory (A.Koreček, V. Hilský a kol.), na Slovensku Nová Dubica (J. Kroha). Obytných souborů- městeček bylo navrženo hodně a řada z nich citlivě splynula s původní zástavbou. Vzhledem k ekonomickým problémům se stavělo méně reprezentativních objektů. Monumentálnost socialistického realismu se projevovala především v soutěžích. Centrem pozornosti se v roce 1953 stala Praha, která vypsala několik soutěží na prestižní stavby, avšak ani jedna neskončila realizací (např. Ústřední dům armády nebo areál Vysoké školy stranické při ÚV KSČ). I velikášské ideologické záměry bývají korigovány stavem financí. Těch opravdu socialistickorealistických stylových je velmi málo. Je To hotel Internacionál v Praze (F. Jeřábek, 1953- 1957), koleje v Podolí a na Jarově a Kulturní dům v Ostrově nad Ohří (J. Kraus 1954- 1955). Příkladem výborné souhry sochařského a architektonického názoru byl již dnes neexistující Stalinův pomník (O. Švec, J. Šturma, V. Šturmová 1950- 1953) na Letné, kde zbývá promenáda a soustava teras výrazně připomínající fyzicky největší monument doby.
SOCIALISTICKÝ REALISMUS
TEXTY