Stoosmička 1. - Duchovní renesance

Page 1

DUCHOVNÍ RENESANCE

Z Á K L A D Y U Č E N Í V É D • PROČ POŘÁD V NĚCO VĚŘÍME? JAK SE DNES ŽIJE MNICHŮM? • NEOSOBNÍ POHROMA Z D R AV Ý Č L O V Ě K J E U T O P I E • FA L E Š N É Š T Ě S T Í Z N Á K U P N Í H O K O Š Í K U VĚDA ZVANÁ BHAKTI-JÓGA • POVINNOST DÁVAT PRAVDU • TERORISMUS OSOBNOSTÍ


03 ÚVOD 04 JAK SE DNES ŽIJE MNICHŮM

Rozhovor s naším spoluobčanem, mnichem, kazatelem a poutníkem Sankírtanem Dásem.

08 NEOSOBNÍ POHROMA

Proč je neosobní koncepce Absolutní Pravdy pohromou?

10 DUCHOVNÍ RENESANCE

S naší současnou společností musí stát. Visí to ve vzduchu. Vydáme se cestou od tělesné a hmotné připoutanosti k duchovní svobodě a hmotné nezávislosti?

PŘEDPLATNÉ :

Časopis vychází 4 x do roka a roční předplatné činí 160 Kč. Máte-li zájem Stoosmičku pravidelně odebírat, zašlete předplatné složenkou na adresu: Prabhupád Bhavan Durďákova 34, Černá Pole 613 00 Brno - sever Předplatné můžete také zaplatit bankovním převodem na účet 214297997/0300. V obou případech nezapomeňte uvést také jméno a poštovní adresu, na kterou vám můžeme časopis zasílat.

02

01/2013


Milí čtenáři a milé čtenářky,

právě držíte první číslo nového časopisu Stoosmička. Ptáte se, proč zrovna stoosmička ? 108 je číslo hojně používané v starodávné védské kultuře, kultuře, která má své kořeny na území dnešní Indie. Příznivost čísla má hned několik opodstatnění, ale snad nejdůležitější je to, že označuje kvalitu života nad vášní, zlem ale i obyčejným dobrem. Chceme být sto osm, být nad věcí, a to v té největší možné míře a inspirovat všechny, aby byli taky nad věcí. Co pro nás, realizační tým časopisu, znamená být nad věcí, je delší téma, které se budeme snažit atraktivním způsobem předložit v nejrůznějších podobách. Náš realizační tým je pestrý. Žijeme v různých částech České republiky, každý z nás žije úplně jinak, máme různé názory, různé zázemí a podobně. Máme rodiny, běžné starosti,zaměstnání a povinnosti, co nás však všechny spojuje, je neutuchající zájem o učení A.C. Bhaktivédánty Svámího Prabhupády (1896-1977), který v minulém století naprosto unikátním způsobem představil indickou duchovní tradici (bhakti) západnímu světu a dal jí s ohledem na místo, čas a okolnosti novou a svěží tvář. Samotné nás baví objevovat stále nové aspekty tohoto učení a rádi se s nimi podělíme na stránkách časopisu, který, jak doufáme, se brzy stane nejenom naším, ale i vaším. Důležité je, že pro náš realizační team, který se zrodil v brněnském centru hnutí Haré Kršna , je sdílení názorů, pohledů, postojů, postřehů, pohnutek natolik významné, že jsme se odhodlali vydávat časopis. Po oslovení celé řady dopisovatelů a prozkoumávání různých archívů nejrůznějších myslitelů, po hodinách bádání a mozkové bouři (Budeme se snažit psát převážně česky, a to i za cenu, že nedokonale přeložíme lépe vyhovující a pohodlnější anglický výraz. Tím doufám potěšíme nejednoho čtenáře, který dnes aby měl ke všemu slovník.) jsme přišli s tím, že je na čase vydávat tištěný časopis. Stále totiž věříme, že tištěný časopis, na rozdíl od internetu, je skutečné médium pro povznesení ducha v této poměrně nepovznášející době. Přejeme vám, abyste na našich stránkách našli to, co hledáte, abyste si nás zařadili mezi své časopisy, a samo sebou se cítili, jak nejlépe to jenom jde. Nejde nám o reklamu, nejde nám o prachy, jde nám o pravdu, a to ne jen tak ledajakou, ale absolutní. Mějte se fajn a hezké počtení.

MK ČR E 21036 Redakce časopisu: e-mail: stoosmicka@gmail.com Šéfredaktor: Josef Král (Parama) e-mail: paramak@gmail.com mobil: +420 601 581 812 Redaktoři: Lukáš Bauer Lukáš Trojánek Jan Hrnčíř Josef Blažek Elena Králová Externí prřispivatelé: Jaroslav Němec Haričandra Editace a korektura: Hemalata Thakurani Dále Spolupracovali: Martin Schubert Vydavatel: Prabhupád Bhavan Durďákova 34 Černá Pole 613 00 Brno - sever Lukáš Trojánek e-mail: sankirtan.bvks@gmail.com mobil: +420 739 634 848

_________________ www.stoosmicka.cz

www.facebook.com/stoosmicka

01/2013

03


U zrodu našeho časopisu 108 stál také Sankírtan Prabhu, jeden z nejnadšenějších oddaných Kršny v českých krajích. Jak se říká, s poctivostí nejdál dojdeš, a on došel opravdu daleko a ještě se nezastavil. Podařilo se mu založit malý chrám Kršny v Brně. Stále se na 100% věnuje kazatelské činnosti a je ohromnou duchovní inspirací pro všechny členy i nečleny. Čím více ho poznávám, tím více si uvědomuji, že mezi deseti miliony Čechů, nejateističtějšího národa na světě, je jen hrstka upřímně praktikujících a přesvědčených osob, které to s duchovním životem myslí vážně. 1. Můžeš se nám prosím pro ty, co tě neznají, trochu představit? Hm, pro ty, co mě neznají, těch je spousta a je těžké se představit tak, aby mě poznali, ale zkusím to. Jen to podstatné, jen to, co mně připadne důležité. Takže. Mé duchovní jméno je Sankírtan dás /znamená to služebník svatého jména Kršny/, pocházím ze Žďáru nad Sázavou. Jako kluk jsem měl hodně vztah k přírodě, kde jsem trávil většinu času, na střední se k tomuto přírodnímu klukovi přidaly filozofické otázky a záhy i hledání v různých duchovních směrech. Měli jsme takovou filozofickou skupinku, se kterou jsme probírali všechno možný a nemožný, bylo to fajn, ale po čase jsme se s jedním kamarádem dostali k indickému učení a záhy ke knihám Šríly Prabhupády.To byl bod zlomu. Brzy se nám dvěma „filozofům“ ztráceli ostatní ze skupinky někde nenávratně vzadu. Netrvalo dlouho a na kolech jsme se odhodlali vyrazit na Haré Kršna farmu. A tam se zrodila myšlenka, že chceme žít jako oni, stát se naplno oddanými Kršny. Fascinovalo mě žít opravdu věrně podle tak vznešeného učení. Než jsem se naplno přidal, ještě jsem si vzal dva roky na dokončení školy. A jako čerstvě odmaturovaný / lesník/ jsem se k údivu všech příbuzných a přátel odstěhoval do chrámu v Praze. Vůbec mi to nepřišlo

04

01/2013

zvláštní, jako bych to už někdy zažil, ten život mnicha, žít odříkavě, studovat písma, vstávat brzo ráno a meditovat, vůbec mi to nepřipadlo cizí.Dělal jsem hodně věcí, hlavně rozdávání knih s naší filozofií. Stát na ulici a přemluvit nic netušícího kolemjdoucího, ať si přečte něco málo o duši, Bohu, reinkarnaci, bylo pro mě jak výzva, tak velké obohacení. Osobní kontakt s lidmi je opravdu k nezaplacení. Můj duchovní mistr chtěl, abych strávil delší čas v Indii, že mi to pomůže v osobním rozvoji a budu moci vstřebat místní kulturu a hodnoty. A to se taky stalo, Indie je skvělá, spousta lidí má tu zkušenost, že když tam stráví trochu delší dobu, výrazně je to poznamená. K lepšímu.Chtěl jsem tam odjet už dávno, ale musel jsem počkat, až dozraje čas a všechny okolnosti. Po ročním pobytu, převážně v jižní Indii, kde je ta „stará Indie“ ještě hodně živá, jsem se vrátil do Prahy. Ale to jen na chviličku, společně se třemi oddanými jsme se přesunuli do Brna a založili tam nové kazatelské centrum, neboli chrám pro oddanou službu Kršnovi, o centrum se staráme dodnes. 2. Proč zrovna Kršna? Tak, jak jsem zmínil, při tom hledání v mnoha filozofických směrech a duchovních naukách jsme se


snažili najít něco, co by naplnilo naše životy. Praktikovali jsme jógu, cvičili bojový umění, zkoušeli různý meditace, ale stále nám v tom něco chybělo, neměli jsme v tom úplně jasno, protože většina těch směrů nás učilo, že nakonec s něčím splyneme nebo se rozplyneme. I když jsme měli splynout s absolutní energií, tak mě to trochu odrazovalo a říkal jsem si, že musí být něco víc. Ve skutečnosti jsem se toho, co jsem studoval, dost bál, protože mě to směrovalo k nějakému splynutí, nechtěl jsem se rozpustit a skončit existenci. Ale zároveň jsem byl rád, že mám alespoň nějakou duchovní cestu. Fakt zmatek.Tenhle zmatek rázem skončil, když jsem se začetl do učení předloženého Šrílou Prabhupádou a jeho překladem Bhagavad-gíty. A tak jasně z toho vyšlo, že jestli za tímhle učením stojí Kršna, tak volím Kršnu. 3. A to tě dřív nic nenaplňovalo, mluvíš, jak jsi dříve hledal a bádal, co bylo ten podnět něco najít, nespokojenost nebo nějaká prázdnota nebo co to přesně bylo? A nyní, když jsi našel svoji cestu, to už teď nic nehledáš? Teď už nebádáš? To zní trochu lacině, ne? Nebyla tam žádná prázdnota, měl jsem spokojený život, měl jsem všechno, co jsem potřeboval. Vlastně jsem nebyl žádný hledač.Podstata toho byla, že jsme se chtěli fakt dobře učit, já vím, zní to dost zvláštně, ale bylo to tak, chtěli jsme s kamarádem být ve všem maximálně úspěšní, a jelikož jsme byli zrovna na škole a museli jsme se učit, tak to bylo právě to učení. Taková silná touha po perfect. Zjišťovali jsme, jak funguje mozek, vnímání a podvědomí, paměť, postupně jsme se dostávali k více duchovním aspektům a principům, o kterých jsme si na začátku říkali, že nás moc nezajímají. I když jsme to zkoušeli, nešlo to naše bádání

oddělit od duchovních nauk. Tak jsme to nějak přibrali a otevřel se nám další životní rozměr a až tam začala touha něco hledat a touha po pravdě, která stojí nad tím. Nebo za tím. Jestli mi rozumíš. To, že jsem našel tu pravou cestu a jinou už nehledám, ještě neznamená, že jsem došel do cíle, stále je co objevovat a poznávat jak v sobě, tak okolo mě. 4. Co to tedy znamená být v dnešní době mnich, co děláš celý den? Být mnichem pro mě znamená, že dělám, co mě baví, jdu svojí cestou, žiji na plno tak, jak jsem po tom toužil. Samo sebou, není to život bez překážek, úskalí a nutnosti se poprat s přicházejícími výzvami. Ale mě to naplňuje, nechtěl bych o tyto výzvy přijít, nechci se jen nechat unést proudem běžného života. Od mnicha se očekává, že bude následovat mnoho pravidel, na která běžný člověk není zvyklý. Vstávat velmi brzy ráno, nemít soukromí, neúčastnit se radostí světského života. Většina lidí si možná myslí, že život mnicha je jen nějakým únikem před starostmi. Jen někde v klidu meditovat. Ale tak tomu opravdu není. Je to pestrý a dynamický, je tam ten prostor nahlížet do vlastního já, je tam ta sebereflexe na vysoké úrovni. Zároveň je to boj proti proudu. Po ranní sprše trávíme čas v chrámové místnosti, kdy máme osobní meditaci na Haré Kršna mahá-mantru a další duchovní aktivity, jako jsou různé modlitby a přednášky z písem. Součástí našeho života je i vaření, jelikož nejíme jídlo z venku. Vaříme si sami. Po snídani pak každý vyrážíme za svými povinnostmi. Já většinou do ulic rozdávat knihy Šríly Prabhupády a dělit se s lidmi o to, čemu jsem se naučil. Večer se pak opět scházíme a věnujeme se osobnímu studiu. Cestujeme po Česku na různé kazatelské programy, ať už přednášky, rozdávání knih nebo Společné zpívání

Haré Kršna Haré Kršna Kršna Kršna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré Pro někoho pořádný odvaz, pro někoho způsob, jak připomenout víru v Boha v naší ateizmem napumpované společnosti. Osvobození se od předsudků, společenských norem a módních trendů.

01/2013

05


Každý, kdo byl v Indii a strávil nějaký čas mezi místními, potvrdí, že s někým se spřátelit je ta nejjednodušší věc na světě. Když k tomu ještě projevíte zájem o jejich kulturu a zvyklosti, jste jejich. Není nic neobvyklého, že se v takovém případě místní předhání, který z nich vás pozve k sobě domů a pohostí vás.

společné zpívání . Po Evropě jezdíme na festivaly nebo podobné akce a vrcholem cestování je ta Indie. 5. Takže to jsi ty, kdo po ulicích chodí a nic netušícím kolemjdoucím urputně nabízí Haré Kršna knížky? To definitivně patří k činnostem, které by si běžný člověk ani ve snu nepředstavil, že by sám dělal. Nabízet duchovní literaturu někomu, kdo o to moc nestojí. A ty to děláš každý den? Takže ano, jsem jeden z těch, kteří běhají po ulici v oranžovém hábitu a nabízejí knížky. Ano, kdysi bych si tohle nedokázal ani představit, ale víc věcí jsem si nedokázal představit, třeba že vůbec budu mnichem a podobně. Ale je to taková tradice, že mniši předávají lidem duchovní poznání, a tohle je jeden ze způsobů, jak to děláme v současné době. Já sám jsem si knihu od mnicha na ulici nikdy nekoupil. Ale žiji s ostatními, kteří zásadně změnili svůj život díky takovému setkání. A mnozí další změnili svůj život, když dostali knihy ode mě, a to mi dává chuť pokračovat v této činnosti. 6. A proč chceš, aby se někdo měnil? No, když vidím, jak okolo mě lidé žijí , s čím se potýkají, a zároveň vidím, co všechno by mohli mít, kdyby získali to stejné, co jsem získal já, tak to je pro mě hybná síla. Viděl jsem radost mnoha lidí, kteří

06

01/2013

své životy změnili, a Kršna jim vléval novou sílu a radost do života. Přirozeně člověk chce, aby tohle umožnil co největšímu počtu lidí, je to prostě takový životní poslání. Napadla mě taková myšlenka, aby lidé alespoň zjistili, že tady je něco víc, než s čím se v běžném životě setkávají. Spočívá to v úplně jiném

Při rozdávání knih. Většinu času tráví v této zajmavé činnosti. Možná se s ním také setkáte, stejně jako již tisíce jiných, pochopitelně překvapených lidí.


pohledu na svět, v tom, že kromě těla máme taky duši, která má vztah ke Kršnovi. 7. Mohl bys nám popsat tvoje kazatelské centrum? To není „moje“ kazatelské centrum. Každý z nás tam hraje svoji roli, každý z nás tam má svoji službu. Každý procházíme stejným duchovním výcvikem a každá zodpovědná funkce v sobě obsahuje jenom aspekt služby druhým. Kazatelské centrum je jak pro vzdělávání těch, co tam žijí, tak i za účelem rozšiřování učení široké veřejnosti. Žije nás tady sedm mnichů, z toho tři se připojili teprve nedávno, a kromě toho, že v ulicích rozdáváme knihy, pořádáme pravidelné nedělní přednášky pro veřejnost s bohatou vegetariánskou hostinou. A lidé nás mohou často potkat v ulicích, když za doprovodu bubnu, harmonia a činelů zpíváme Haré Kršna mahá-mantru, díky tomu jsme taky známí jako Haré Kršna. Zpívání této mantry je hlavním aspektem naší duchovní praxe, zpíváme ji jak v osobní meditaci, tak na veřejnosti v doprovodu hudebních nástrojů. Haré Kršna mahá-mantra je složena ze jmen Kršny - Haré, Kršna, Ráma - a Jejich upřímné zpívání probouzí bhakti, láskyplnou službu Nejvyšší Osobnosti Božství, Kršnovi. Kdo na to má, ať jen tak vyběhne na ulici a zpívá z plných plic. Nebojte se kdykoliv přidat. 8. A co ti, co nežijí v centru nebo jako mniši? Spousta příznivců s vědomím Kršny mají přece normální

práci, rodiny a povinnosti. Co oni, mají taky šanci se přidat ke Kršnovi? Vědomí Kršny není jenom výsadou několika mnichů, je univerzální a neváže se na žádnou sociální skupinu a lidé žijící rodinným životem ho mohou využít stejně dobře jako mnich žijící v chrámu. Mnozí z mých přátel žijí rodinným životem, ale jejich život je naplněn bohatou duchovní praxí, stejně jako můj kamarád z dětství, o kterém jsem mluvil na začátku našeho rozhovoru. Je ženatý, má dítě, k tomu je stále doprovázen tím, co jsme si společně osvojili v létech, která jsme společně strávili v chrámu. Univerzálnost vědomí Kršny spočívá v tom, že každý v jakékoliv situaci může ze své pozice dělat pokrok v duchovním životě. Pro mě je radost setkávat se s lidmi, kteří jakýmkoliv, i třeba nepatrným způsobem přijímají nauku o Kršnovi, a mohu si tak s nimi vyměňovat zkušenosti. Je to jako když v daleké cizině potkáte Čecha, ať je to kdokoliv, chcete se s ním hned dát do řeči. Tak to prostě funguje, ne? 9. Jsi pesimista nebo optimista? Já ani nevím, co jsem, asi optimista, vidím to pozitivně, mám hodně ideálů, které bych chtěl naplnit. Co mě nejvíc naplňuje optimizmem, je naše kazatelská mise, jak se lidé venku mění, jak oddaní, se kterými žiji, postupně sílí ve svém vědomí Kršny. Jak spolupracujeme v naší snaze potěšit Šrílu Prabhupádu. Haré Kršna!

Není to dovolená, ale poutní cesta. Cesta vnitřního sebepoznávání, oddanosti. A nejlepší způsob je dělit se o duchovní poznání s druhými. Třeba při rozdávání knih o Kršnovi v indickém vlaku.

01/2013

07


NEOSOBNÍ POHROMA

V básni na počest Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákura se zakladatel-áčárja Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny, Šríla Prabhupáda, zmínil i o tom, že jeho guru „odstraňuje neosobní pohromu“ (impersonal calamity you have removed.) V modlitbách k Šrílovi Prabhupádovi žáci vyznávají, že jejich guru „osvobozuje západní civilizaci od neosobního pojetí Boha a moderní nauky marnosti stvoření, prázdnoty vesmíru a vědeckého nihilismu“ (nirvišéša šúnjavádi páščátja déša táriné.) Proč je neosobní koncepce Absolutní Pravdy pohromou? Stoupenci neosobního Boha, neznámého, Alláha či Jahveho, ale také také stoupenci panteismu - všichni přece ve jménu neosobního Boha uznávají vznešené hodnoty, jako jsou mír, láska, jednota lidstva, mravní čistota. Pohromu neosobního absolutna zcela výstižně, a s jemu vlastní nadsázkou a ironií, popsal Karel Čapek v knize „Továrna na Absolutno“. Jistý inženýr Marek vynalezl „karburátor na dokonalé spalování hmoty“. Vše, co po takovémto spalování zbude, je neosobní, jakýsi panteistický bůh – absolutno. Lidé v blízkosti „karburátoru“ se stávají zbožní, dělají zázraky, mají vnuknutí, činí pokání, rozdávají svůj majetek. „Uvolněné absolutno“ pak projevuje podnikatelské sklony a chrlí neomezené množství zboží na trhy. Absolutno se stává absolutním kapitalistou. Jelikož je absolutní, nezná mezí. Neví, co je dost. Postupně absolutno získává naprostou vládu nad světem a náboženský fanatizmus, rozpoutaný neosobním absolutnem, proměňuje lidstvo v běsnící vřavu, která se vrhá do války všech proti všem. Zhoubné dílo ne-

08

01/2013

osobního absolutna je dovršeno světovou válkou. Nakonec jsou ale veškeré „karburátory“ zničeny a lidstvo je od „neosobní kalamity“ zachráněno. Neosobní Bůh, odosobněná příroda a živly, odosobněný vesmír a odosobněná myšlenka vede k odcizení člověka od jeho osobní totožnosti – i tak lze shrnout neosobní pohromu. Šríla Prabhupáda přinesl védské poznání o Kršnovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Učil své žáky, a nejen je, že absolutno je v první řadě osobní a teprve v druhé řadě neosobní. Vědomí Krišny znamená soustředit se na osobní Absolutní Pravdu, na Kršnu, uvědomit si, že Kršna, ve svých nesčetných expanzích svou nezávislou a svrchovanou vůlí stvořil, udržuje a nakonec ničí hmot-


nou přírodu. Všechno ve vesmíru má svůj původ v Osobnosti Božství. Pro západní civilizaci a její tradiční křesťanské dogma platí, že Bůh je především neosobní. Odosobnění Ježíše má své počátky v učení apoštola Pavla. Vražda Ježíše, vražda nevinného kazatele a duchovního mistra (rabi), se Pavlovým „vnuknutím“ stala ideologií pašijového martyria. Ježíšova smrt jako „oběť“ za lidstvo. Už to nebylo osobní utrpení kazatele, ale odosobněné vykoupení lidstva z hříchu. Odosobněný Ježíš se stal „obětním beránkem“, jakýsi „kamikadze“, který se obětoval za lidstvo, aby lidstvo dosáhlo spásy. Nejde toliko o Ježíše jako osobnost. Jde o spásu, neosobní spásu zprostředkovanou Ježíšem. Spásu, jejímž symbolem se stal kříž – neosobní symbol. Křesťanská eschatologie (nauka o posmrtném životě) je ideologií neosobního spasení, které uděluje odosobněný Ježíš prostřednictvím své církve. Jménem této ideologie vraždili křižáci v Palestině a španělští dobyvatelé v Střední a Jižní Americe. Z této neosobní ideologie vznikla svatá inkvizice, hon na čarodějnice a díky spekulacím Tomáše Akvinského a Dunse Scotta z ní také vzešlo osvícenství a s ním ateistické světonázory jako empirizmus, pozitivizmus a existencializmus. Kromě křesťanských mystiků, jakými byli František s Assisi , Tereza z Avilly a Tereza z Lizieux, uctívá převážná většina křesťanských věřících Ježíše jen jako neosobního zprostředkovatele spásy. Luteránství a kalvinismus dávají křesťanskému světu radikální vizi odosobněného Ježíše jako přímého dárce spásy. Stačí jen věřit a jsi spasen (solo fede). Neosobní trojčlenný Bůh (Otec, Syn, Duch svatý) a neosobní spása v neosobním království Božím jako paradigma křesťanství – tak lze charakterizovat současný i minulý stav křesťanských církví ( s výjimkou příslušníků některých řeholních řádů s tradicemi uctívání obrazů či soch Boží matky a Ježíše). Neosobní pohroma, která zapříčinila další neosobní pohromy. Moderní svět nacionalizmu je tou nejzhoubnější neosobní pohromou, která kdy lidstvo potkala. Rabindranath Thagore, světoznámý básník bengálského původu, stejně jako Šríla Prabhupáda, dědic starobylé védské tradice, se o nacionalizmu a neosobní pohromě, kterou způsobuje, vyjádřil v roce 1917 takto: „…Na Západě vyrábí národní stroje obchodu a politiky pěkně slisované balíky lidstva, které jsou užitečné a mají vysokou tržní cenu. Jsou však opatřeny železnými obručemi s nápisem a rozděleny s vědeckou péčí a přesností. Bůh stvořil člověka, aby byl lidský. Moderní výtvor, kterému říkáme moderní člověk, je však tak podivuhodně přesně střižen a upraven, s příchutí ohromné tovární výroby, že Stvořitel patrně jen těžko v tomto člověku pozná duchovní bytost, která byla stvořena v Jeho vlastním, božském

obraze... Neboť úspěch je účel a oprávnění stroje, kdežto dobrota je opravdový cíl a smysl lidského života……Chcete-li, abych vraždil lidské bytosti, musíte zlomit celek mého lidství nějakou neosobní disciplínou, která umrtví mou vůli, omámí mé myšlení, učiní mé pohyby automatickými. Z tohoto rozkladu celistvé osobnosti vyplyne ona neosobní abstrakce – nacionalizmus…..A proto ona ničící síla, která není v žádném vztahu k lidství, působí s takovou surovostí a mechanickým způsobem…..Změňte strom v poleno a bude hořet. Nedá vám však živých květů a plodů.“ S příchodem Šríly Prabhupády do západních, nacionalizmem zotročených zemí lze říci, že nastal zvrat. Jeho příjezd do New Yorku v roce 1965 je velkým milníkem v boji proti neosobní pohromě. Védské texty, které přeložil – především Bhagavad-gítá, ŠrímadBhágavatam – obsahují výhradně osobní filozofické závěry. Svaté jméno Pána, mahá-mantra Haré Kršna, které Prabhupáda rozdal všem, přesně tak, jak to učinili všichni áčáryové vaišnavské posloupnosti v posledních pěti stech letech, se stalo účinným protilékem proti neosobní pohromě snad ve všech koutech světa. Prostý život vaišnavského sannjásína, který Šríla Prabhupáda vedl, se stal vzorem pro desítky tisíc lidí na celém světě a alternativou nejen ke křesťanskému, židovskému či islámskému paradigmatu neosobní spásy, ale především alternativou k vědeckému paradigmatu, který svým naprosto neosobním pojetím „pokroku“ ničí přírodu a s ní celé lidstvo. 01/2013

09


10

01/2013


01/2013

11


12

01/2013


01/2013

13


14

01/2013


01/2013

15


16

01/2013


01/2013

17


18

01/2013


VÍKENDOVÉ

LETY

NA MĚSÍC

ZA

ČTYŘI

DNY

TAM

A

ZPĚT

Ano, od posledního přistání člověka na Měsíci uplynulo téměř půl století. Ovšem za tu dobu vědci neotáleli. V přísně utajovaném projektu nevládní kosmické agentury BUSZ (Bringing US Zillions) se rozvíjel projekt ultralehkých čtyřmístných raketoplánů SMRT (Supersonic Moon Rush Traveler), poháněných laserovými motory, které raketoplán „vystřelí “ k Měsíci rychlostí neuvěřitelných 20 000 km za hodinu. Budou vypuštěny z meziplanetárního terminálu, který bude vybudován na obrovské věži, tyčící se 39 km nad zemským povrchem. Cesta do meziplanetárního terminálu bude trvat supersonickým výtahem 9 hodin, včetně adaptace ke stavu beztíže. Z terminálu na oběžné dráze Země budou na povrch Měsíce raketoplány letět pouhých 12 hodin, včetně přistávacího manévru. Vesmírní turisté si užijí báječný měsíční víkend ve skafandrech. Navštíví místo, kde člověk poprvé vkročil na Měsíc, podívají se měsíčním landroverem až k Moři klidu. Nezapomenutelný zážitek dovrší krásný východ Země.

Pepa Vomotal míní:


PROČ POŘÁD V NĚCO

VĚŘÍME?

Také jste se někdy zamysleli nad tím, proč musíme pořád něčemu nebo někomu věřit? Je to na každém našem kroku. Dnes ráno jsem věřil, že mě autobus doveze včas do Brna. Ejhle. Nedovezl. Věříme našemu zaměstnavateli, že nám dá výplatu. Věříme zelenému panáčkovi na semaforu, že můžeme bezpečně přejít silnici. Věříme, že to dobře dopadne. Co je vlastně tato víra? Můžeme ji něčím nahradit? Něčím, co by nám dalo větší pocit jistoty?

20

01/2013


Obecně se víra spojuje s náboženstvím, ale z mých příkladů vidíte, že se to týká všeho kolem nás. Přemýšlel jsem i nad tím, proč je víra obecně považovaná za něco nechtěného nebo dokonce špatného. Že by to mělo historické spojení s křesťanstvím nebo s politiky, kterým jsme již tolikrát věřili a oni nás tolikrát zklamali? Možné to je. Každopádně víra je součástí našeho života a každý se s ní vypořádává po svém. Když se nad tím zamyslíme, víra nás provází neustále každým okamžikem, protože obecně věříme, že věci kolem nás v tomto světě budou fungovat podle obecně platných zákonitostí, se kterými máme zkušenosti. Pokud se tak neděje, přichází rozčarování, zklamání a frustrace. V novinách pak denně čteme články o tom, co se neděje standardně. Zkusme se na to podívat z hlediska víry. Dáme si příklad z moskevského metra. Lidé věřili, že je metro bezpečně odveze, kam chtějí. Bohužel, díky teroristickému útoku se tak nestalo. Všichni jsou z této tragické situace šokovaní a není se čemu divit. Toto všechno jsou jen důkazy, že víra se nás všech týká. Nelze jen odseknout: “Já nevěřím. Jsem nevěřící.” Všichni jsme věřící. Otázka je pouze, v co věříme, v co chceme věřit a v co věřit nechceme. To je naše svobodná vůle. Každý z nás má k dispozici smyslové vnímání a inteligenci. Pomocí smyslového vnímání pozorujeme svět kolem nás a inteligencí tyto podněty zpracováváme. Dnes je velice moderní přesvědčení, že smyslovým vnímáním a inteligencí můžeme plně nahradit víru, která se pokládá za neznalost a vlastně symptom slabomyslnosti. Otázka je, zda je to pravda. Moje odpověď zní, že ne. V první řadě je problém v tom, že nás naše smysly klamou. Nedávají nám přesné informace. Například vidíme, že se koleje v dálce sbíhají, i když to není pravda. V letním horku v dálce vidíme vodu, která tam není. Příkladů je nekonečně mnoho. Podobná omezenost je s naší inteligencí. Inteligence je považovaná za nadřazenou smyslovému vnímání, protože například skrze matematické výpočty můžeme přijít na něco, co si ani nedokážeme ověřit našimi smysly. Tomu se odborně říká teoretický předpoklad. Přesto se denně dostáváme do situace,

kdy je naše inteligence zmatená, protože byla překonána její kapacita. Takže závěrem musíme uznat, že ani smysly a ani inteligence nejsou dokonalé a dávají nám pouze omezené poznání o realitě kolem nás. Z tohoto důvodu víra vždy byla a bude součástí našich životů, ať se nám to líbí nebo ne. Problémem však zůstává fakt, že víra je všude tam, kam smysly a inteligence nedosáhnou. Proto se s ní nejvíce setkáváme u náboženství. Existenci Boha si nemůžeme ověřit našimi smysly a ani naše omezená inteligence nám k tomu nestačí. Z historie jsme se poučili, že víra je velmi zneužitelná právě proto, že dané informace si nelze ověřit. Evropa dodnes nezapomněla na toto zneužívání a mnoho lidí se od náboženství díky tomu odklonilo. Nyní je mojí otázkou, co nám vlastně zbývá? Materialismus je nedostatečný, protože je velmi omezený díky našim omezeným smyslům a inteligenci, a náboženství nás zklamalo. Odpověď lze najít v učení starověké Indie. Védy jsou nejstarším dochovaným psaným textem na naší planetě a popisují vědeckým způsobem proces seberealizace a realizace duchovní sféry života. Proč je to jiné a mnohem dokonalejší než cokoliv, s čím jsme se doposud setkali? Právě díky vědeckému přístupu i v náboženství. Védská metoda získávání poznání nabízí mnohem více než jen nedokonalé smyslové vnímání, omezenou inteligenci a víru. Nabízí proces zdokonalování smyslového vnímání a inteligence skrze praktikování jógy. Tímto procesem každý sám může přímo zažít účinky a výsledky procesu. Dále nám nabízí sestupnou metodu získávání poznání od duchovní autority, která dokáže předávat poznání o věcech, které jsou mimo dosah našeho vnímání. Toto poznání u nás nezůstane pouze vírou, ale pomocí praktikování duchovního procesu seberealizace si můžeme toto poznání ověřit vlastní zkušeností. Postupným praktikováním lze dosáhnout plné realizace Boha a duchovní existence. Záleží jen na našem odhodlání začít proces jógy praktikovat. Pro dnešní uspěchanou dobu Védy doporučují zpívání svatých jmen, z nichž Haré Kršna mahá mantra je nejlepší a přináší nejrychlejší účinky na naše vědomí. 01/2013

21


22

01/2013


01/2013

23


24

01/2013


01/2013

25


26

01/2013


Představujeme vám knihu Šrí Šrímad

A.C. Bhaktivédanta Svámíh Prabhupáda

Bhagavad gítá taková, jaká je Poprvé jsem tuhle knížku zahlídl u staršího bráchy. Jednou jsem si v ní listoval, bylo mi asi 13. Z tohoto prvního setkání si pamatuji jen obrázek jogína, co se neholí, má strašně dlouhý fousy a dredy. Nic víc. Nebyl ten správný čas. O pár let později, kdy se moje vcelku divoké dospívání vrhlo do nejtěžšího stadia, v tom vyjasňování si životních hodnot a postojů jsem překvapivě začal tápat a nějak jsem nemohl učinit zásadní krok. S nadějí, že se vydám po vyšlapané pěšince, vzhlížel jsem k těm, kdo rychle zvolili tu nejsnadnější cestu,“ jez, pij, užívej a ničím se netrap“. Ale i přes velkou dávku sebezapření jsem se s tímhle životním mottem nemohl smířit. Vcelku brzy jsem pochopil, že nikdo nemá tolik propagovaný „svůj názor“, nikdo se přece nerodí s názorem. Všechny názory, postoje a přesvědčení si teprve někde, nějak od někoho vypůjčíme a přisvojíme, jen záleží na tom, kde budeme hledat. Šel jsem proti proudu a začal hledat. Nietzsche, Klíma, Schopenhauer, Kafka, Goethe. Goethovo Utrpení mladého Werthera mi alespoň náznakem zodpovědělo otázku, proč člověk trpí. Jeho pasáž o tom, jak způsobujeme utrpení druhým a sami za to trpíme, bylo moje první setkání s takzvaným zákonem karmy. Pořád se mi to vracelo a čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc jsem v tom viděl pravdu. Pravdu, nic víc, nic míň. Bylo to pro mě osvícení par excellence. Jako by se před mou duší byla rozhrnula opona: dějiště nekonečného života se přede mnou změnilo v propast věčně otevřeného hrobu. Cožpak můžeš říci: Toto jest ! Když přece všechno pomíjí, když všechno se přežene rychlostí hromu, tak málokdy dotrvající do dna svých sil, ach, a je strženo proudem, potopeno a roztříštěno o skaliska? Není okamžiku, který by nestravoval tebe a tvé milé kolem tebe, není okamžiku, kdy bys nebyl ničitelem a nemusil jím být. Nejnevinnější procházka připravuje tisíce ubohých červíčků o život, jediný krok rozvrací pracné

stavby mravenců a zadupává ten malý svět do potupného hrobu. Nedojímají velké, a přece jen vzácné pohromy světa, povodně, odplavující vaše vesnice, zemětřesení pohlcující vaše města. Mně užírá srdce všestravující síla, ukrytá v celé přírodě, která nestvořila nic, aby to souseda, aby to sebe neničilo. A tak se potácím v úzkostech! Nebe a země a všechny tvořivé síly kolem mne ! Bylo to super, cítil jsem se jako intelektuál, a občasné citování Goetheho přinášelo dostačující obdiv od mých chápajících vrstevníků. Ale pořád to nebylo ono, jenom něco trochu vědět mě zcela neuspokojovalo. No a potom mi znovu přišla do cesty Bhagavad gítá taková, jaká je, od Šríly Prabhupády, a ejhle - na zadním obalu byl citát od Goetheho, „tato kniha mi přinesla největší osvícení“. Při čtení jsem pochopil, odkud ta moudra Goethe bral, bylo to super, jako setkání dvou učitelů, kteří spolu souhlasí. Ale Prabhupádova Bhagavad gítá mě přenesla mnohem dál, už mi nestačilo jenom vědět, ale začal jsem chápat zákony materiální i duchovní přírody, chápat lokalizovaný i všeprostupující aspekt Kršny a začal jsem uplatňovat toto nadčasové poznání ve svém životě. Cesta osvobození se od materiálních strastí, vyšší chuť v životě a spojení s Bohem se prolíná každým tématem, která se v knize střídají, jako třeba jóga, meditace, popis vlastností duše , těla, přírody, oddanosti a podobně. Stojí to za to si jí přečíst alespoň stokrát. Tato kniha je drahokamem duchovního poznání. Byla pečlivě zasazena do napínavého a strhujícího děje historického eposu Mahábhárata, který vrcholí právě vyslovením Bhagavad gíty. Šrí Kršna přednesl sedm set veršů známých jako Bhagavad gítá, aby vedl svého důvěrného přítele Ardžunu v nelehké životní situaci.Moudrost Bhagavad gíty ale nebyla určena jen jemu. Všichni mají stejné právo ji vyslyšet, neboť přináší poznání o povaze člověka, přírody, Absolutní Pravdy, živých bytostí i o jejich vztahu k Nejvyšší Duši. Šrí Kršna učí Ardžunu o způsobu, jakým dosáhnout seberealizace, která je skutečným smyslem lidského života a přináší vše, po čem každý v hloubi duše touží. LOKA 01/2013

27


28

01/2013


Haré Kršna Mahámantra Výklad od Jeho Božské Milosti

A.Č. Bhaktivédánty Svámího Prabhupády Zpívání transcendentální vibrace Haré Kršna Haré Kršna Kršna Kršna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré je vznešenou metodou pro obnovení našeho transcendentálního vědomí. Jakožto živé duše jsme všichni původem duchovní bytosti, které si jsou vědomy Kršny, ale vzhledem k odvěkému styku s hmotou je nyní naše vědomí znečištěné hmotným prostředím. Hmotné podmínky, ve kterých v současnosti žijeme, se nazývají májá neboli iluze. Májá znamená „to, co není“. A co je touto iluzí? Iluzí je, že se snažíme být pány hmotné přírody, zatímco jsme ve skutečnosti v pevném sevření jejích přísných zákonů. Když se služebník uměle snaží napodobovat všemocného Pána, nazývá se to iluze. Snažíme se vykořisťovat zdroje hmotné přírody, ale ve skutečnosti se čím dál více zaplétáme do jejích složitých zákonitostí. I když tedy svádíme těžký boj o nadvládu nad přírodou, jsme na ní stále více závislí. Tento iluzorní boj můžeme okamžitě zastavit, obnovíme-li své věčné vědomí Kršny. Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna Kršna, Haré Haré je transcendentální proces k obnovení tohoto původního, čistého vědomí. Zpíváním této transcendentální vibrace můžeme ze srdce odstranit veškerá mylná pojetí. V podstatě se všechna zakládají na chybném vědomí „jsem pánem všeho, co znám“. Vědomí Kršny není nepřirozený stav mysli, je to původní přirozená energie živé bytosti. Nasloucháním transcendentální vibraci se vědomí Kršny obnoví. Tato nejjednodušší forma meditace je doporučena pro současný věk. Můžeme také sami zažít, že díky zpívání mahá mantry neboli „velkého osvobozujícího zpěvu“ lze okamžitě pocítit transcendentální extázi pocházející z duchovní úrovně. Máme-li hmotné pojetí života, horlivě se snažíme získat smyslový požitek, jako kdybychom patřili k nižším zvířecím druhům. Živá bytost, která stojí o něco výše nad tímto stadiem uspokojování smyslů, se zabývá mentální spekulací s cílem uniknout z hmotného zajetí. Ještě výše se nachází ta inteligentní osoba, která se snaží nalézt nejvyšší příčinu všech příčin, uvnitř i vně. A když někdo překoná úroveň smyslů, mysli a inteligence a dosáhne duchovní realizace, pak je na transcendentální úrovni. Zpívání Haré Kršna mantry přichází z duchovní úrovně, a proto tato vibrace překonává všechny nižší

úrovně vědomí – smyslovou, mentální a intelektuální. Není tedy nutné rozumět slovům mantry a rovněž není vůbec zapotřebí mentální spekulace či intelektuálního přizpůsobení se. Zpívání mahá mantry je spontánní, přichází z duchovní úrovně a každý se tedy může přidat bez jakékoliv předchozí kvalifikace. V pokročilejším stadiu se od člověka samozřejmě očekává, že se na základě duchovní realizace nebude dopouštět přestupků. Zpočátku možná nepocítíme všechny druhy transcendentální extáze, kterých je celkem osm a projevují se tak, že člověk ustrne, jako by oněměl, potí se, zajíká se, chvěje se, jeho pleť ztrácí barvu, ježí se mu chlupy na těle, pláče v extázi a upadá do transu. Budeme-li však nějaký čas zpívat, nepochybně se ocitneme na duchovní úrovni. Prvním příznakem je nutkání připojit ke zpěvu mantry tanec. Viděli jsme to na vlastní oči. Zpívat a tancovat může i malé dítě. Tomu, kdo je příliš zapletený v hmotném životě, pochopitelně trvá o něco déle, než se dostane na obvyklou úroveň, ale i takový člověk dosáhne duchovní úrovně velmi rychle. Největší účinek na posluchače má, zpívá-li s láskou čistý oddaný Pána. Je tedy nezbytné naslouchat čistým oddaným, abychom získali okamžité výsledky. Zpěvu neoddaných je třeba se co nejvíce vyhýbat. Mléko, kterého se dotkla hadí tlama, je jedovaté. Slovem Hará se obracíme na Pánovu energii a slovy Kršna a Ráma oslovujeme samotného Pána. Jak Kršna, tak Ráma znamená „nejvyšší blaho“ a Hará je Pánova svrchovaná energie blaženosti, která nám pomáhá Pána dosáhnout. (Slovo Hará se v pátém pádu mění na Haré.) Hmotná energie zvaná májá je rovněž jednou z mnoha energií Pána a také my, živé bytosti, jsme Pánovou energií. Je-li vyšší energie ve styku s nižší energií, vzniká rozporná situace, je-li však vyšší okrajová energie ve styku s vyšší energií zvanou Hará, nachází se ve svém šťastném, přirozeném postavení. Tato tři slova – Haré, Kršna a Ráma – jsou transcendentální semínka mahá mantry a jejich zpívání je duchovním voláním Pána a Jeho energie, aby ochránili podmíněnou duši. Toto zpívání je jako nefalšovaný nářek dítěte, které volá svou matku. Matka Hará pomáhá oddanému získat milost Nejvyššího Otce, a tomu, kdo zpívá mahá mantru upřímně, se Pán zjeví. Žádný jiný způsob duchovní realizace není v současném věku hádky a pokrytectví tak účinný jako zpívání mahá mantry. 01/2013

29


30

01/2013


01/2013

31



Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.