Rachot po Bucharech 2017

RACHOT PO BUCHARECH 2017

Krajská postupová přehlídka amatérských divadel MS kraje v Ostravě-Michálkovicích 22. – 26. března 2017

2017

-1-

RACHOT PO BUCHARECH 2017

ÚVAHY PŘED ZAHÁJENÍM Je necelý týden do zahájení divadelního festivalu „Ostravské Buchary 2017.“ Atmosféra by se dala přirovnat k očekáváním před startem velkého sportovního podniku, dejme tomu k fotbalovému mistrovství: Jednotliví účastníci dokončují přípravu, pilují detaily, zvažují strategii, snaží se nepodcenit žádnou maličkost, což v případě divadla může být třeba zapomenutá rekvizita stejně tak jako oslabené hlasivky protagonistů.

Vedoucí souborů to všechno hlídají, zabezpečují organizační schémata, logistiku, podpůrné týmy, přepravní kapacity a další a další potřebné maličkosti. Režiséry bychom zase mohli přirovnat k trenérům – cloumá s nimi nervozita, na nich je největší odpovědnost, oni budou zejména kritizováni v případě neúspěchu a na ně se nejdříve zapomene v případě úspěchu, protože před očima všech pak budou zejména zářit hlavní hvězdy jednotlivých souborů. Porotci – podobně jako rozhodčí – budou zase doufat, že se nedopustí žádné fatální chyby, že nikoho „nezaříznou“ ani nikomu neodpustí případné „fauly“, tedy zjevné prohřešky vůči divadelním pravidlům.

Divadelní přehlídky – stejně jako sportovní mistrovství – nabízí také řadu „příběhů,“ a právě ty nejvíc poutají pozornost diváků, a to už v předstihu před samotným zahájením akce. I letošní ročník Ostravských Bucharů – už sedmý – tyto příběhy nabízí, a je otázkou, jak se budou v průběhu festivalu rozvíjet. Příklady? Tady jsou: -

-

-

Petr Rada jako stěžejní organizátor festivalu i domovského divadla „Devítka“ se zčista jasna na Bucharech objevuje jako režisér dvou zcela odlišných her v provedení dvou různých souborů. Jak si tyto hry povedou? V čem se budou shodovat a v čem naopak lišit?

Na festivalu se budou hrát dvě různé hry stejného autora – Raye Cooneyho, v provedení dvou různých souborů. Komu se to povede lépe? Čí zpracování bude mít větší úspěch u diváků? A kdo více okouzlí porotu?

Co předvede nové a v podstatě neznámé divadlo z Bašky? Bude to outsider festivalu nebo naopak „černý kůň“ a tajný favorit?

Jak pojmou festival divadelníci ze Štítiny, kteří sami dlouhá léta jiný festival sami pořádají? Jinými slovy – přijeli do Michálkovic sebevědomě vyučovat anebo naopak se pokorně učit?

Jak si povedou dva ambiciózní soubory z maličkých Proskovic? Je jejich existence dokladem vysoké divadelní úrovně v této vesničce z Poodří nebo naopak svědčí o rozmělňování místní kvality?

To vše se teprve uvidí. Mohu však slíbit, že redakce „Rachotu“ bude veškeré dění bedlivě sledovat a o žádné poznatky čtenáře a návštěvníky festivalu neochudí. Tak jako loni bude na festivalu k dispozici wifi připojení a informace budou dohledatelné na známé adrese www.buchary.cz případně na www.facebook.com/Ostravskebuchary. V tomto – nultém – čísle „Rachotu po Bucharech“ se ještě dočtete o porotě a jednotlivých porotcích, a informace k harmonogramu a místu konání. Další čísla již budou popisovat jednotlivé soutěžní dny a přinesou informace z odehraných představení.

Informace a úvahy poskytuje výlučně redakce „Rachotu po Bucharech“ jako nezávislá, necenzurovaná, neobjektivní, samozvaná, nikým nevolená a nikým neodvolatelná autorita. Nikdo nás nezastaví a nikdo s tím nic nenadělá. Jediné, co lze, je domluvit si pro příští ročník někoho úplně jiného.

V Ostravě 15. 3. 2017 Karel Franczyk – předseda redakční rady a šéfredaktor

-2-

RACHOT PO BUCHARECH 2017

ODBORNÍ LEKTOŘI - POROTA Žádný divadelní festival nikde na světě by se nemohl obejít bez poroty. Existují zhruba tři možnosti, jak může porota divadelní přehlídky vystupovat a působit: 1. Nesmlouvaví kati Tato poloha je výhodná tím, že nejlépe odpovídá přirozenému charakteru každého typického porotce. Výhodné je i to, že tento styl nejlépe vyhovuje nezávislým divákům, kteří obvykle mívají na sezení poroty přístup. Jak známo, diváci všudy na světě lační po krvi a po „smrtelném chrapotu raněných“ (řečeno s Shakespearem.) Naopak nevýhodou je, že tento přístup může způsobovat značné zdravotní újmy slabším povahám některých členů divadelních souborů. To nelze brát na lehkou váhu, protože v každém obvyklém divadelním souboru je výskyt přecitlivělých a labilních povah rozhodně nezanedbatelný. Na druhou stranu je pravda, že pokud porotci tímto katovským stylem zlikvidují obzvlášť žalostné příklady vznikajících souborů v samotném zárodku, konají vlastně neocenitelnou službu národu.

2. Otcovští rádci Tito porotci vynikají v prvé řadě tím, že i při zhlédnutí velmi slabého představení potlačí své přirozené pudy a alespoň něco málo pozitivního v něm najdou. Na příklad snahu a odhodlání. Tento přístup je hodný ocenění. Je třeba vnímat a nezapomínat, že divadelní ochotníci mají své vlastní pracovní problémy a úkoly, které vůbec s divadlem nesouvisí. Dělají třeba i na směny, jezdí na služební cesty, odpovídají za lidské životy nebo miliónové škody. Jestliže při tom všem ještě zvládají dělat divadlo a dělají to s potřebnou dávkou energie a nadšení, je správné, že uslyší od poroty i nějakou pochvalu. Je potom však důležité umět číst mezi řádky: Jestliže porota takovému souboru doporučí, aby zvážil obměnu dekorace – znamená to, že celá scéna je udělána špatně. Jestli navrhne prohození rolí pro příští hru, znamená to jinými slovy, že hlavní představitel byl mimo.

A jestli jediné, co taková porota pochválí, je snaha, měl by se soubor přece jen trochu nad sebou zamyslet.

3. Odborníci diskutující s odborníky Toto je porota, jak by si ji představovali členové jednotlivých souborů. Porotci však neradi tento styl provozují, protože dle jejich přesvědčení naprosto neodpovídá realitě. Jak může veterinář či zdravotní sestra diskutovat s nimi na odborné úrovni o motivech Čechova nebo o metaforách v díle Henrika Ibsena? Přesto to někdy možné je, aniž se tím jakkoliv snižuje či zpochybňuje odborná erudice a profesionalita porotců. Děje se tak občas zejména na přehlídkách, kde porotci nerozhodují o výsledku, ale mají jen poradní hlas. Tím pádem – a zvláště u kvalitních představení – se nesnaží nacházet pouze chyby a nezdary, ale podněcují náměty k diskusi, ve které pak pokračují všichni přítomní a jejíž závěry nejsou nijak dopředu známé ani omezené.

Budiž na tomto místě řečeno, že historicky se porota „Ostravských Bucharů“ nejvíce blíží ke kategorii ad 2 – tedy „otcovští rádci“ (Petra Kohutová promine, ale „mateřští rádci“ by znělo blbě), což lze s ohledem na zdravotní stav a psychiku obyvatel z hospodářsky i zdravotně relativně strádajícího a rázovitého Ostravska rozhodně kvitovat.

Připomeňme si, že po každém představení bude s malým časovým odstupem následovat rozprava, kdy účastníci představení, případně i další hosté, si vyslechnou připomínky porotců. A kdo bude letos hodnotit?

-3-

RACHOT PO BUCHARECH 2017

Petra Richter Kohutová Jejím hlavním působištěm je Karlovarské městské divadlo, ale jako dramaturgyně působila už i v Brně, Olomouci, Praze, a jako ostravská rodačka i v Českém Těšíně, Opavě a v ostravské Aréně nebo v Divadle Petra Bezruče. Její aktivity zahrnují i lektorování, prázdninové akce a samozřejmě i četnou účast v porotách divadelních přehlídek – i v Ostravě už působí opakovaně. V současné době se v Karlových Varech uvádí dvě nové inscenace s jejím dramaturgickým podpisem – „Karel IV aneb Strasti otce vlasti“ v profesionálním Karlovarském městském divadle a scénické čtení „Smíření“ v ochotnickém Divadelním studiu D3.

Janusz Klimsza I on pracoval na více působištích, a to nejen v Česku, ale i v Polsku, nejen v divadle, ale i v televizi a dokonce ve svém životopise uvádí i zkušenost s prací v dole. Přesto je nejvíce spojený s Národním divadlem Moravskoslezském v Ostravě, kde působí jako umělecký šéf činohry a od roku 2008 jako kmenový režisér činohry. Aktuálně je možné vidět v DPB hru M. McDonagha „Kráska z Leenane“, v divadle A. Dvořáka Molierovu „Školu pro ženy“ a v divadle J. Myrona hru E. Pateki „Edith a Marlene“ – to vše jsou hry, které J. Klimsza režíroval. V porotě „Ostravských Bucharů“ bude působit poprvé.

Vladimír Fekar (předseda poroty) S jeho jménem je nejvíce spojeno působení v Městském divadle ve Zlíně, kde vykonává pozici dramaturga. Působil však i v Praze, Olomouci, Hradci Králové a v Českém Těšíně. Velmi známá je i jeho vlastní tvorba – píše dramatické texty, rozhlasové hry, poezii anebo překládá. V současné době lze ve Zlíně vidět dvě nové hry, které Vladimír Fekar dramaturgicky připravil – „Já, Baťa“ od P. Pavlace a Molierovu hru Tartuffe. Vladimír Fekar je tradičním porotcem „Ostravských Bucharů“, do značné míry se podílel na formování a zvyšování úrovně nejen desítek místních ochotnických souborů, ale i celého festivalu jako takového.

Názory porotců: Co si myslí porotci o užitečnosti amatérských souborů?

P. Kohutová - V tom, že je to platforma pro setkávání, komunikaci, tvorbu.

J. Klimsza - Já to nevidím v kategoriích užitečný – neužitečný. Je fajn pro fandy divadla, kteří si chtějí spolu zahrát a absolvovat celý ten jedinečný proces příprav, že ta tradice ještě stále tady je a zdá se, že vše je v dobré kondici. Mám zažito ze své zkušenosti, že v amatérském divadle je práce zpravidla radostnější než v profesionálním divadelním provozu.

-4-

RACHOT PO BUCHARECH 2017 V. Fekar - Jsou to spolky, takže se na ně nevztahuje EET. Teda doufám. Zatím. Už to samo o sobě je moc užitečné. Jednoho dne budou šéfové divadelních souborů na vesnicích a v okrajových městských částech provozovat i hospody a k dobrému pivu budou recitovat štamgastům plnokrevné monology z vesnických dramat. Pivo pak dostane mnohem lepší říz a v lidech se probudí ještě větší touha po setkávání.

A jaký hlavní smysl mají podle nich divadelní přehlídky?

P. Kohutová – Opět – je to platforma pro setkávání, komunikaci a tvorbu.

J. Klimsza - No, co na to říct chytrého - to je snad jasné, přinesou povědomí o tom, jak a co dělají jinde.

Pokud je to o zdravém hecu a ne o srdcervoucích emocích, je to skvělý, jak se teď s oblibou říká, motivační impuls. Kontakt je hodnota sama o sobě.

V. Fekar - Že si uděláme přehled o sobě navzájem, co děláme, jak to děláme a proč to děláme. Dobrá přehlídka je pro soubory nepřehlédnutelná. Chci žít na planetě, na níž divadelní přehlídky budou mít mnohem větší smysl než ty vojenské.

Jaký by porotci mohli uvést příklad zdařilého zážitku s amatérským divadlem?

P. Kohutová - Za účast na pražské přehlídce jsem dostala sklenici domácího sádla se škvarkama. Pravda, nevydrželo dlouho…

J. Klimsza - Zdařilých a někdy i bizarních zážitků bylo dost. Ale nevím, kolik lidí hrálo regulérní představení v krematoriu. Já tu zkušenost mám. Navíc to bylo ve Francii.

V. Fekar - Silvestr se souborem v Karolince, pro který jsem napsal hru. Pak se tančilo a čekalo na půlnoc. Pak se objímalo. Pak se šlo spát. Pak se vzpomínalo na silvestr se souborem v Karolince, pro který jsem napsal hru. Vybavuji si, že si ne vše z té noci vybavuji.

Na co se porota - po prvním předběžném seznámení s programem v Michálkovicích speciálně těší?

P. Kohutová - Na středu, čtvrtek, pátek, sobotu a neděli.

J. Klimsza - Já už hodně dlouho na žádné přehlídce nebyl, takže jsem zvědav na všechno. Je to pro mne svého druhu sentimentální cesta do osmdesátých, devadesátých let, kdy jsem těch přehlídek naopak absolvoval mraky.

V. Fekar - Já se těším, jak dámský krejčí, který má úchylku v šití slaměných klobouků, přistihne v bašťanském penzionu svou nezkrotnou ženu, jež si myslí, že ji před odhalením ochrání cedulka na dveřích nerušit, prosím, Když dámský krejčí zjistí, že se na pokoji jeho žena bezostyšně upokojovala, pokusí se ji krotit a použije k její záchraně volání MayDay MayDay. Pak dojde ke zkratu, přičemž zoufalá recepční začne mlátit dámského krejčího a spustí přitom monology o tom, že sněhu dotýkati se je přísně zakázáno. Těším se na podobné noční sny, které mi přehlídka bezesporu přivodí.

Jak vnímá porota budoucnost amatérského divadla?

P. Kohutová - Pozitivně.

J. Klimsza - Pokud budou nadšenci, které to bude bavit, pokud dokonce budou mít potřebu něco osobního sdělovat skrze divadlo a pokud budou diváci těch prvních, není co řešit. Je to o lidech, o vůli plnit si své sny, o společenství podobně vnímajících, o empatii. Čím víc toho kolem bude, tím větší je šance, že neskončíme v nějakém marazmu, v jakémsi „neživotě“. Teď pochopitelně mluvím obecněji.

-5-

RACHOT PO BUCHARECH 2017 V. Fekar - Bude to vesmírná Odyssea. Nejlepší amatérští divadelníci budou vybíráni do kosmických lodí, aby se domluvili s mimozemšťany. Výběr za Českou republiku bude dělat NIPOS-ARTAMA. Soubory uvádějící bulvární komedie budou mít jedinou nominaci na komunikaci s mimozemšťany v černých dírách.

Co by porotci organizátorům a účastníkům letošní přehlídky popřáli? (Originálně, jak se na divadelní porotce sluší a patří.)

P. Kohutová - Koukatelná představení, věcné porotce a otevřené soubory. A organizátory s pevnými nervy.

A dostatečné množství diváků. A aby některý z nich uměl škvařit sádlo J. Klimsza - ať je to plnokrevný, ať se na to hned tak nezapomene, jinak řečeno - přeji pár skvělých dnů

V. Fekar - Organizátorům a účastníkům letošní přehlídky bych popřál, aby porotci byli prosím originální a nepsali žádné formality, jak se na divadelní porotce sluší a patří.

MÍSTO KONÁNÍ DIVADELNÍ PŘEHLÍDKY Kulturní dům Michálkovice Budova dnešního Kulturního domu Michálkovice byla postavena v roce 1897 jako jeden z michálkovických hostinců poblíž jámy Michal. Později se stala společenským zařízením tohoto dolu. Dnes patří kulturní dům mezi zařízení městského obvodu Michálkovice.

Využívá se pro pořádání koncertů, divadelních představení, plesů, festivalů, výstav, tanečních, schůzí, občanských shromáždění, firemních prezentací i rodinných a soukromých akcí a oslav.

Budovu kulturního domu najdete hned vedle areálu Národní kulturní památky Důl Michal. Tento důlní komplex budov ze začátku 20. století obsahuje několik dochovaných strojů, administrativní zázemí tehdejší doby a hlavně neocenitelnou atmosféru, protože areál je udržován tak, jako by lidé, kteří zde pracovali, právě včera odešli a zanechali vše na svém místě včetně špinavých stěn, ohmataného zábradlí, ošlapaných schodů a oprýskaných nátěrů. Takto je v přední části komplexu umístěna i restaurace ve stylu dobové hornické kantýny.

Jak se k nám dostanete?

Jak již bylo několikrát zmíněno, Kulturní dům se nachází v Ostravě Michálkovicích na ulici Československé armády 101. KD má vlastní vchod z ulice, nemusíte se tedy obávat placení za vstup do areálu Dolu Michal.

K parkování slouží ulice ČS armády, případně parkoviště naproti Michalskému náměstí. Pro milovníky MHD je hned vedle areálu točna trolejbusu 104 a zastávka autobusů 23, 49 a 97. Název zastávky je „Michálkovice“. Od zastávky jen sejdete přibližně 80 kroků podél areálu dolu Michal a na levé straně naleznete Kulturní dům Michálkovice.

-6-

RACHOT PO BUCHARECH 2017

DEN PRVNÍ – STŘEDA 22.3. 2017 V Michálkovickém kulturním domě se ve středu odpoledne zdá býti vše v nejlepším pořádku. Sál je nachystaný, porotci dorazili, bufet i pojízdná kavárna jedou v plném provozu a kromě fotografické připomínky loňského ročníku lze shlédnout v předsálí i velmi zajímavou tematickou výstavku fotografií Jana F. Trtílka. Jeho dynamické černobílé fotky znázorňují pohybové momenty účastníků divadelních zkoušek. Stojí za to u nich chvíli postát.

Dneska nás čeká slavnostní zahájení a jediné divadelní vystoupení, zato v provedení „domácích“.

Sál se postupně velmi sympaticky plní, takže pro pozdní příchozí může být chvílemi docela problém najít volné místo. V zaplněném hledišti samozřejmě nechybí ani starosta městského obvodu Michálkovice, pan Martin Juroška.

Drobnou změnou je, že v roli uvaděčů, kteří krátkou předscénkou uvedou nadcházející hru a navodí atmosféru, jsou letos dva muži – Daniel Hrabovský a Vojta Hawranek. Stačí přitom jediný pohled na tuto dvojici – a všem divákům musí být jasné, že letos to dámy prostě být nemohly.

Nezbývá tedy než popřát všem organizátorům bezproblémový průběh festivalu a divákům skvělé divadelní zážitky. Sluší se také připomenout, že tak, jak je již tradicí, po každém představení mají diváci možnost oznámkovat (jako ve škole) kvalitu vystoupení a rozhodnout tak o udělení divácké ceny. Loňští vítězové – soubor KUKO z Frýdku Místku se letos neúčastní, takže lze logicky napsat už nyní, že určitě nedojde na obhajobu, což se za celou existenci Bucharů nestalo zatím nikdy.

Zahájení přehlídky (částečně v temnotě) Po náhlém onemocnění primátora města Ostravy dostal čest slavnostně zahájit festival dostal náměstek primátora Statutárního města Ostravy (samozřejmě jednoho z hlavních partnerů festivalu), pan Zbyněk Pražák. Nutno říci, že svého úkolu se zhostil s lehkostí a šarmem salónního lva, prozrazujícím, že ve své funkci je již dlouho, takže pohybovat se na pódiích a mluvit k plnému sálu dovede brilantně.

Ve svém úvodním proslovu zmínil stoupající kulturní úroveň ve městě, svědčící o silných pozitivních změnách v kvalitě života jeho obyvatel. Co by taky jako dlouholetý náměstek pro kulturu měl říkat jiného, že? Zvláště, když to celkem je i pravda, a náš festival je toho jedním z důkazů. Ke cti panu náměstkovi budiž řečeno i to, že jej vůbec nerozhodilo ani náhlé zhasnutí světel v sále, takže když mu po chvilce čekání došlo, že s rozsvícením pořadatelé nijak nepospíchají, klidně pokračoval s proslovem i ve tmě. Dala by se z toho vytlouct nějaká hlubokomyslná metafora ve smyslu temných či znovu slunných (ano, po další chvilce se v sále opět rozjasnilo) zítřků, ale raději to necháme plavat.

-7-

RACHOT PO BUCHARECH 2017

Středa 22.3.

18.15 hodin

Divadlo DEVÍTKA Ostrava Ray Cooney: MAYDAY VVT - Velmi výkonný taxikář

Začátek a hned s těžkým kalibrem: Domovský soubor, organizátoři festivalu, loňští vítězové – to všechno představuje Divadlo Devítka. Pro letošní rok přichystali komedii oblíbeného současného britského autora Raye Cooneyho. Hru, v originále s názvem „Run For Your Wife“ uvádějí jako MAYDAY. Je totiž jednou ze zvláštností her tohoto autora, že se hrají pod různými názvy.

Ve hře MAYDAY je hlavním hrdinou nesmírně výkonný londýnský taxikář John Brown. Má totiž dvě manželky a bydlí současně na dvou adresách. Jeho životní rytmus běží podle železného řádu, ale jakmile se ten zvrtne, je zle.

V tomto brutálním kolotoči dějů, lží a zvratů mimo jiné zazní i tyto věty: Se mnou ta vilnost přímo mlátí!

Zničil jsi mi obě manželství!

Poznáš mě snadno – budu mít na sobě totéž, co teď.

Kam se hrabou obrázky na cigaretách!

A neuvěřitelné zkratky, na příklad: CDMSB – Celý Den Mazlení S Barbarou (alternativně – Celý Den Musím Sloužit – Blbec!)

ZSM – Zalehnout S Manželkou

OHLASY DIVÁKŮ: „Hra mě tak vtáhla do děje, že jsem intenzivně držela palce hlavnímu hrdinovi“ „Ocenil jsem jednotlivé postavy, na příklad postavu Stanleyho,“ „Přišel jsem později a některé věci jsem nepochopil, ale vůbec mi to nevadilo.“ Petr Rada (režisér hry): „Ano, hrajeme „dveřovku“ bez dveří.“

-8-

RACHOT PO BUCHARECH 2017

Poznámka: Šéfredaktora tohoto plátku trestuhodně nenapadlo počítat opakování děkovačky. Jeví se mu však, pravděpodobné, že diváci vytleskali celkem šest návratů herců. To se zdá být dost možná rekord za celou existenci Bucharů, zcela určitě pak skvělý rozjezd letošního ročníku.

ROZHOVOR S HERCI: „Oči poroty jsem prostě cítil.“ Rozhovor se Štěpánem Rendlou – představitelem Johna Browna, taxikáře se dvěma londýnskými adresami: Jsi ženatý? A s kolika manželkami?

Ano. Zatím mám jednu manželku a doufám, že to tak zůstane.

Co si myslíš o bigamii?

Je to každého věc, ale moje cesta to není.

Jak se ti postava hrála?

Přesto, že jsem založením jiný, tak kupodivu se mi tato postava hrála docela dobře. Každý totiž jsme v životě někdy vystavováni stresovým situacím, které nás učí jak v tom chodit, případně i lhát a různě se vytáčet. Dnešní představení bylo ale těžké. Je to role náročná na text a pamatování, a oči poroty jsem prostě v hledišti cítil.

Která z manželek byla (herecky) zvládnutelnější?

Obě jsou dle mého názoru zkušené herečky a hrálo se mi s nimi velmi dobře.

Máš nějaký herecký sen?

Myslím, že jsem spíš herec pro vážnější role – lékař, farář, ale že bych měl konkrétní představu, tak to ne.

Nebo herecký vzor?

Obdivoval jsem herce, kteří se formovali v sedmdesátých, osmdesátých letech – u nás na příklad V. Menšík, J. Abrhám… ze zahraničních třeba R. Gere nebo E. Harris Oblíbený divadelní autor nebo hra?

Možná třeba Agata Christie, hra Past na myši. Jiný příklad – ruská veselohra „Jednou na Silvestra“ od autorů Brijaginského a Rjazanova.

-9-

RACHOT PO BUCHARECH 2017

HODNOCENÍ POROTY: Nemuseli jsme volat Mayday, aby nás - diváky někdo zachránil před pohromou. Petr Rada jako režisér umí počítat. Jak jsem zjistil posléze, oborům matematickým vyučil se na školách dokonce vysokých, takže si umí spočítat, co taková Cooneyho komedie 1 + 1 = 3 (druhý název této velmi známé a často hrané komedie) potřebuje, aby na jevišti byla funkční, aby byla pro diváka zábavná, poutavá, měla spád a tempo, bez nichž se tyto tzv. dveřové komedie neobejdou. Pravda, dveřovou komedii hrálo Divadlo Devítka bez dveří, okradli se tak sice o možnost pohrát si s variabilitou jednotlivých nástupů a odchodů postav, ale nebyla to nijak výrazná kaňka na dojmu inscenace.

Někdy se totiž dveře amatérským hercům stejně vzepřou a stanou se jejich zarputilým nepřítelem.

Mayday je komedií, v níž se do hlavního průseru dostane taxikář John Brown, jehož život ve dvou manželstvích se po nečekaném úderu kabelkou rozsype. Obě manželky se začnou po svém miláčkovi shánět, a tak nastane kolotoč, do něhož jsou zapojeni policisté z obou okrsků, jež John Brown obývá. A roli hlavního záchranáře na sebe béře jeho kamarád Stanley Gardner, jemuž jde lhaní vskutku znamenitě. Vojtěch Hawranek patři jednoznačně k tahounům inscenace. Ovládá principy herectví, jež tento druh komedií vyžaduje, jsou mu přirozeně vlastní, s potěšením se díváme na to, že jeho postava působí autenticky, a přitom reaguje v duchu žánru. Klíčovým postavám této komedie, jež se ocitnou v nesnázích, je vlastní lhát a do svých lží se zaplétat, pochybnosti o tom, zda se ve svých lžích neztratí, však nedávají najevo při jednání s tím, komu lžou, na to mají čas v situacích, kdy jsou samy, popřípadě s postavami, které o jejích lžích vědí. Jak upozornil při rozborovém povídání Janusz Klimsza, právě důslednější dodržování tohoto principu u hlavních postav (zejména představitele Johna Browna Štěpána Rendla) by inscenaci prospělo. Šlehačkou na dortu tohoto typů komedií jsou vždy uvěřitelné mezilidské vztahy, které tuto strojově matematickou konstrukci autora činí ještě životnější. A to přesto, že postavy jsou napsány spíše jako typy (blondýnka, hysterka, homosexuál, loserovský kamarád bez práce atd.). Dotvoření vztahů mezi postavami zpravidla pomáhá k tomu, že s postavami ještě více soucítíme, že nesledujeme jen sled do absurdity dovedených situací, ale rozumíme lidskému údělu hlavních postav. Myslím, že komedie v podání Devítky si zaslouží věnovat preciznější pozornost právě i této složce inscenace. Protože jinak jde o řemeslně zvládnutou inscenaci. Živý a dychtivý ohlas publika ukázal, že se diváci velmi dobře bavili.

Za lektory: Vladimír Fekar

- 10 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

DEN DRUHÝ – ČTVRTEK 23.3. 2017

Čtvrtek 23.3.

18.00 hodin

DS Pod zámkem Kyjovice Antonín Procházka: PŘES PŘÍSNÝ ZÁKAZ DOTÝKÁ SE SNĚHU!

Proč nemůže být život jednoduchý jako noty na triangl?

Kým v Anglii je Ray Cooney, tím – s jistou nadsázkou – jest u nás plzeňský herec, režisér a autor Antonín Procházka. Také jeho hry bývají zárukou legrace, zvratů a mnoha komediálních situací.

Výjimkou samozřejmě není ani hra Přes přísný zákaz dotýká se sněhu! a přesvědčil nás o tom dnes soubor z Kyjovic, který funguje v rámci místní TJ Sokol a má název DS Pod zámkem Kyjovice.

Ten název „pod zámkem“ je možná docela příznačný ve vztahu k současné hře.

Z vězení se totiž nečekaně vrací domů celoživotní smolař Eda a tím se roztáčí bláznivý kolotoč plný eskapád mileneckých (jak „hetero-“ tak i „homo-“), sousedských, kulturních, policejních i mafiánských. A všechno skončí nakonec velmi překvapivě.

Totiž happy endem.

Ale ještě předtím je možno zaslechnout tyto věty: Neznám domácnost, kde by neměli barevný televizor a triangl.

Celý den se dámy bavily tím, že mu vytahovaly trny z různých částí těla.

Knihou „Mír v duši“ mi moje žena rozbila hlavu.

Můj manžel chodí s mým milencem.

A mimo jiné tyto nabídky práce: - Figurant pro výcvik psů - Vyhazovač v mateřské školce

OHLASY DIVÁKŮ: „Bylo to velmi zábavné.“ „Ale velmi dlouhé.“ (Tyto dvě věty v různých obměnách bylo slyšet skutečně často a ze všech stran.)

- 11 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

ROZHOVOR S HERCI: „Manželky nechce nikdo hrát“ Rozhovor s režisérkou a představitelkou Niny, „femme fatale“ této hry, Silvií Grygarovou: Jaké to je – režírovat sama sebe?

Strašné. Něco zahraju a pak sama sebe seřvu. Což většinou jakž takž pomůže.

Hraje se líp manželka nebo milenka?

Rozhodně milenka. Manželky nechce nikdo hrát.

Zvlášť dobře se hraje milenka, když je to se sympatickým hereckým partnerem, což je naštěstí i případ této hry.

Cítíš se víc jako herečka nebo režisérka?

Dříve jsem se cítila být spíše herečkou, ale teď je to minimálně půl na půl.

Máš ráda happy endy?

V životě ano, ale na divadle mám raději ztřeštěné konce. Tady u této hry by ale ztřeštěný konec byl paradoxně předvídatelný.

zahrát si někdy v jiném souboru.

Máš nějaké herecké nebo režisérské sny?

Nemám sny ani herecké ani režisérské. Snad jen

Případně herecké nebo režisérské vzory?

Herecky – Petra Polnišová ze Slovenska a režisérsky určitě Woody Allen.

Oblíbený divadelní autor nebo hra?

Autor vyloženě ne, ale mám celkově ráda francouzské hry. Jinak na příklad Kuřačky od Anny Saavedra, a v této hře jsem měla už možnost si i zahrát, byť to bylo ve zkrácené verzi.

HODNOCENÍ POROTY: Druhé soutěžní představení letošních Ostravských Bucharů nabídl DS Pod zámkem Kyjovice, soubor zkušený a sympatický, výborně typově seskládaný a vědomě pracující s poetikou trapnosti.

Pro podklad své inscenace si režisérka Silvie Grygarová a její tým zvolili hru Antonína Procházky Přes přísný zákaz dotýká se sněhu, nepříliš povedenou komedii z roku 2003, do níž autor, kroměřížský rodák a tzv. "plzeňský Moliere", zahrnul velké množství motivů z klasických frašek (manžel vyrušující manželku s milencem, problém s potencí, coming out dokonce dvojitý, převleky, konspirace, záměny...) a dialogy postavil spíše na řetězení bonmotů nebo (chcete-li) hlášek, jež však nezakládají důvody k dramatickému jednání ani neposouvají děj kupředu. Soubor se s hrou vyrovnal, jak nejlépe uměl; přidaný úvod jakéhosi "opovědníka" se ukázal být vlastně v řádu věcí a posunul inscenaci jednoznačně do roviny sousedského divadla, v němž je dovoleno vlastně vše a v němž je podstatné, aby se bavili nejen diváci, ale hlavně účinkující. Dlužno přiznat, že všichni - 12 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

hrající dokážou existovat na jevišti a že si užívají své role, problematické se však jeví stylově nesjednocené herectví (každý hraje jinak, sám za sebe, tak, jak to cítí) a z toho plynoucí různá míra použití nadsázky; jednou z příčin mohl být fakt, že režisérka hrála, mimochodem dost umně, jednu z hlavních rolí. Také nefungovalo průběžné jednání, každý výstup začínal jakoby od nuly a zdálo se, že kdyby byl některý z nich vynechán (nebo kdyby se hrálo jen jakési "The Best Of" ze situací, propojené opovědnickým komentářem), vlastně by se nic nestalo - úvaha vyslovená mimo jiné v souvislosti s přílišnou délkou představení (dokonce ještě o 20 minut delší, než bylo avízováno v programu přehlídky). Nicméně debata se souborem byla věcná a příjemná, řeč se stočila i na detaily představení a zbyl čas na informace o dalších plánech. Díky za příjemnou atmosféru, Kyjovičtí, ať se daří a zlomte vaz.

Za porotce Petra Richter Kohutová

DEN TŘETÍ – PÁTEK 24.3. 2017

Pátek 24.3.

17.30 hodin

ŠAMU Štítina Lupinec & Co.: UPOKOJENKYNĚ Devadesátiletá mladice

Po předchozích závratných eskapádách zahrnujících bigamisty, homosexuály, kriminálníky, mafiány, londýnskou i českou policii, hysterky, atd. atd. dorazil na Buchary zkušený soubor ŠAMU ze slezské Štítiny, aby nás přesvědčil, že poutavý příběh lze zažít i v obyčejném dvoulůžkovém pokoji léčebny dlouhodobě nemocných.

Na tomto pokoji – velmi realisticky a působivě zaranžovaném na michálkovickém pódiu – se v klidném stereotypním rytmu střídají návštěvníci různých generací a zájmů. Přesto dokázal současný kladenský autor hry, a samozřejmě zejména naši interpreti, na tomto základě vymyslet a sehrát příběh, který je stejně tak všední, jako i naprosto originální, vzbudí mnohokrát úsměv, ale dostane se divákům i jaksepatří pod kůži.

- 13 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

Podíl na tom mají mimo jiné i tyto věty: Na chodbě je nějaký pán a nejde mu rozvázat uzel.

Je jí osmdesát osm – prostě ještě mladice.

Babička říká, že jíš jedy.

Váš tatínek se opil a vymočil se do šuplíku.

A mimo jiné také velmi povědomé a jaksepatří málo srozumitelné hučení rozhlasu po drátě probírající postupně tato významná témata: - Hubení švábů - Využití přenosných schránek u komunálních voleb - Obvyklá frekvence sexuálního styku v populaci - Policejní vyšetřování nevysvětlitelné otravy způsobené požitím tvarohové buchty

OHLASY DIVÁKŮ: „Mi se to líbilo moc, až mi ale z toho mrazilo.“ „Bylo to fakt ze života.“ „Zdálo se mi, že k fatálnímu rozhodnutí dospěli příbuzní babičky až moc rychle.“ (Ondřej Benda: „Ano, uznávám, že toto je asi slabina scénáře. K současnému řešení jsme dospěli postupně po zkušenostech s reakcemi diváků.“)

ROZHOVOR S HERCI: Režírovali jsme se navzájem Herec Benda – jak si jistě vzpomenete – byl u Karla Čapka archetypem poctivého herectví, a přesně takovým je i Václav, jeden ze dvou Bendů vystupujících v tomto představení a současně i jeden ze dvou jeho režisérů.

Jaké to je – režírovat se synem?

Je to dobré. Když režíruje člověk sám sebe, tak nevidí chyby.

Vlastně jsme se tedy režírovali navzájem.

A vést přitom mimo jiné i manželku?

To je samozřejmě naopak trochu problém. Při výtkách musí člověk poněkud víc volit slova, ale zvládli jsme to, myslím, nakonec dobře.

Jak jste posháněli tu realistickou scénu?

Vše jsme dostali darem. Byly to vyřazené věci z nemocnice.

Jak při zkoušení fungovala spolupráce napříč generacemi?

Není to vůbec problém. Všichni si rozumíme, tykáme si, táhneme za jeden provaz. Cíleně se snažíme o stav, kdy každou roli hraje generačně odpovídající herec. Ne, že třeba nymfomanku bude hrát důchodkyně a naopak.

- 14 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

Måť nějakÊ hereckÊ nebo reŞisÊrskÊ sny?

Na příklad zahrĂĄt muzikĂĄl. Ale potĂ­Ĺž je v tom, jak to udÄ›lat, abychom udrĹželi ĂşroveĹˆ, na jakou uĹž jsme zvyklĂ­ z Ä?inohry.

JakĂŠ mĂĄĹĄ hereckĂŠ nebo reĹžisĂŠrskĂŠ vzory?

Spousty ale Şådný není jediný vyvolený. No, herecky moŞnå Jean Gabin s tím jeho úsporným herectvím?

OblĂ­benĂ˝ divadelnĂ­ autor nebo hra?

Dříve to byl tĹ™eba AntonĂ­n ProchĂĄzka, a vĹŻbec bulvĂĄrnĂ­ komedie, ale Ä?Ă­m vĂ­c a dĂĄl fungujeme, pĹ™ichĂĄzĂ­me na chuĹĽ hrĂĄm, kterĂŠ majĂ­ i pĹ™esah - vÄ›tĹĄĂ­ myĹĄlenku. TĹ™eba jsme hrĂĄli LhĂĄĹ™e od Nelsona, nebo tĂ­m myslĂ­m i nynÄ›jĹĄĂ­ „Upokojenkyni“.

HODNOCENĂ? POROTY:

Ĺ tĂ­tinskĂĄ Akademie MĂşzickĂ˝ch UmÄ›nĂ­, konkrĂŠtnÄ› reĹžisĂŠĹ™i OndĹ™ej a VĂĄclav Bendovi, si zvolili za pĹ™edlohu svĂŠ inscenace UpokojenkynÄ› KazimĂ­ra Lupince, hru pĹŻvodnÄ› psanou pro generaÄ?nĂ­ autorskĂŠ Velmi AmatĂŠrskĂŠ Divadlo Kladno, kterou v souÄ?asnĂŠ dobÄ› hrajĂ­ na ĂşzemĂ­ ÄŒeska Ä?tyĹ™i ochotnickĂŠ soubory a je jen otĂĄzkou Ä?asu, kdy pronikne i na profesionĂĄlnĂ­ jeviĹĄtÄ›. ÄŒernĂĄ komedie, jejĂ­Ĺž dÄ›j se dĂĄ zjednoduĹĄenÄ› shrnout sloganem "Je tĹ™eba zabĂ­t babiÄ?ku" a jeĹž je zajĂ­mavĂĄ zejmĂŠna svou nejednoznaÄ?nostĂ­ a balancovĂĄnĂ­m na pomezĂ­ reality a snu, byla ve Ĺ tĂ­tinÄ› premiĂŠrovĂĄna pĹ™ed rokem a dosud dosĂĄhla vĂ­ce neĹž dvanĂĄcti reprĂ­z; zvlĂĄĹĄtnostĂ­ tĂŠto verze je fakt, Ĺže Annu VrbiÄ?kovou a Marii PtĂĄÄ?kovou, devadesĂĄtiletĂŠ dĹŻchodkynÄ› upoutanĂŠ na lĹŻĹžko, hrajĂ­ (mimochodem skvÄ›le) ne sice přímo devadesĂĄtiletĂŠ, ale pĹ™ece jen starĹĄĂ­ dĂĄmy Jarmila BaranovĂĄ a Zdenka TomkovĂĄ; ve dvou dalĹĄĂ­ch případech, v KladnÄ› a ProvodovÄ›, byly obsazeny pĹ™edstavitelky o mnoho mladĹĄĂ­, jeĹž musely bĂ˝t nĂĄslednÄ› do jistĂŠ mĂ­ry herecky stylizovĂĄny. Ĺ tĂ­tinĹĄtĂ­ tvĹŻrci slouŞí textu, řídĂ­ se vÄ›tĹĄinou přånĂ­m a nĂĄvodem autora a dÄ›j pĹ™edklĂĄdajĂ­ z vÄ›tĹĄĂ­ Ä?ĂĄsti jako realistickou zĂĄleĹžitost; scĂŠnu sestĂĄvajĂ­cĂ­ z dvou postelĂ­, dvou noÄ?nĂ­ch stolkĹŻ a jednÄ›ch dveří, pĹ™edstavujĂ­cĂ­ pokoj v domovÄ› dĹŻchodcĹŻ, lze rychle pĹ™estavÄ›t na VrbiÄ?kovic domĂĄcnost dĂ­ky, a to je tĹ™eba na tomto mĂ­stÄ› zdĹŻraznit, VĂĄclavem Bendou dĹŻmyslnÄ› a Ĺ™emeslnÄ› dokonale vyrobenĂ˝m "baro-stolem" đ&#x;˜‡ ; hudba vesmÄ›s dokresluje a komentuje situace (jen v Ăşvodu pouĹžitĂĄ pĂ­seĹˆ Kdykoliv kdekoliv, napsanĂĄ Jiřím SuchĂ˝m pro seriĂĄl Ĺ˝ivot je ples, pĹŻsobĂ­ lehce ilustrativnÄ›); střídajĂ­ se situace vĂĄĹžnĂŠ s tÄ›mi komediĂĄlnĂ­mi a vtipnĂŠ pĹ™edÄ›ly mezi nimi fungujĂ­. Velkou devizou Ĺ tĂ­tinskĂ˝ch je autenticita hereckĂŠho projevu a skvÄ›le zvlĂĄdnutĂĄ partneĹ™ina; Janusz Klimsza je dokonce pĹ™irovnal k civilnĂ­mu herectvĂ­ Ä?eskĂŠ novĂŠ vlny, hovoĹ™il o "absurditÄ› ala Hoří mĂĄ panenko". Ale protoĹže Ĺ tĂ­tinĹĄtĂ­ jsou zvĂ­davĂ­ a vzdÄ›lavatelnĂ­, bylo moĹžno hovoĹ™it i o detailech a drobnĂ˝ch nedĹŻslednostech ve vĂ˝kladu toho kterĂŠho vĂ˝stupu, o tom, jak zvýťit komiÄ?nost nÄ›kterĂ˝ch dialogĹŻ lĂŠpe naÄ?asovanou replikou, co jeĹĄtÄ› dodÄ›lat nebo domyslet - a takĂŠ o tom, jestli je nutnĂŠ, aby si byl divĂĄk ĂşplnÄ› vĹĄĂ­m jist...

Za samostatnou zmĂ­nku stojĂ­ postava Ĺ™editele domova, aspirujĂ­cĂ­ho na post starosty - obsazenĂ­ oproti oÄ?ekĂĄvĂĄnĂ­ mladĂŠho Milana Ĺ ĹĽastnĂŠho, kterĂ˝ pĹ™edvedl naprosto suverĂŠnnĂ­ hereckĂ˝ vĂ˝kon, je originĂĄlnĂ­ a v řådu hry pĹŻsobĂ­ velmi mrazivÄ›. DĂ­ky za zĂĄĹžitek, Ĺ AMU. Za porotce Petra Richter KohutovĂĄ

- 15 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

Pátek 24.3.

20.00 hodin

MONOLOGY A DIALOG

O tom, že krásné divadelní zážitky mohou vzniknout i bez velkých souborů, na malém prostoru, s minimalistickou scénou a takřka bez rekvizit, nás o pátečním mimosoutěžním večeru přesvědčily dva monology a jeden dialog v podání čtyř herců z amatérských divadel regionu Ostravska. Tak je ta věta v pořádku. Po zhlédnutí těchto scének by se mi totiž výraz „…čtyř amatérských herců…“ nepsal s klidným svědomím.

Nejdřív tu byl Milan Šťastný se zakrváceným nožem v ruce a s monologem (jehož je sám autorem) s názvem „Bože, co jsem to udělal“. Paralelu s Dostojevským a stravujícími výčitkami svědomí však nehledejme. Tady nešlo o lichvářku, ale jen o tchyni.

Poté dialog, který ten samý Milan Šťastný upravil podle textu Irwinga Shawa, s názvem „Všechna ta děvčata v letních šatech,“ a ve kterém po boku Vladimíry Hagenové ztvárnil roli jejího partnera.

Text ve stylu nejlepších realistických dialogů Ernesta Hemingwaye fungoval v Michálkovicích stejně skvěle, jak už prostě fungují dobré texty odhalující rozdílnost pohledů muže a ženy kdekoliv na světě.

A na závěr znovu trošička vraždění – opět určitě ne v Dostojevského stylu – a to v procítěném podání domácí hvězdy Zdeňky Kulové. Scéna „Voda a mýdlo“, kterou napsal Aldo Nicolaj, se odehrává ve vězení – v samotce – kde konečně nachází čistotou posedlá vražedkyně svou rovnováhu a klid. Hluboké štěstí v očích, které vyprovází její poslední gesto spojené s rozstříknutím vody v lavoru, a po kterém zhasínají světla scény, je posledním divadelním zážitkem třetího dne Bucharů.

Ne však úplně posledním zážitkem pátečního večera. Následuje totiž večerní – či spíše noční – prohlídka hornického muzea v prostorách dolu Michal sousedícím s kulturním domem.

- 16 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

DEN ČTVRTÝ – SOBOTA 25.3. 2017

Sobota 25.3.

11.00 hodin

BOBAN Bohumín Vlastimil Peška: SLAMĚNÝ KLOBOUK ANEB HELENKA MĚLA

VŽDYCKY JEDNIČKY Bože můj, to bude famílie!

V sobotu dopoledne dorazilo do Michálkovic jarní počasí a s ním bohumínský ostřílený soubor BOBAN, aby zde odehrál první, ale zdaleka ne poslední svatbu dnešního krásného dne. A to v rámci hry, kterou brněnský autor Vlastimil Peška tak trochu narouboval na motivy známé komedie Eugena Labiche a umístil ji – jak jinak – velmi výrazně na jižní Moravu.

Než ale k té svatbě dojde, prožije ženich – městský švihák z Brna, Karel Fousek – několikeré martyrium událostí a zvratů a zejména poznává vskutku svérázné členy rodiny své nastávající. A ten slaměný klobouk?

Totiž „slaměné klobók“? Ten sežere ženichův kůň Franta (v podání nikoho menšího než samotného režiséra představení Petra Bielana).

No, a průšvih je na světě!

Co mimo jiné ve hře zazní: Madam, já se vám omlouvám, jako bych ten klobouk sežral sám.

Před našim domem je zákaz parkování žebřiňáků.

Helenka měla být moja, ty brněnské křene!

Kdo nebude mít umyté nohe, nedostane nové botke.

A v podání nevěsty Helenky i několik naučných přednášek, na příklad na téma: 

Pěstování zeleniny



O gumových botech, na příklad v daleké Africe



Příušnice a jejich vliv na potenci



Poslání ženichů a morální dopady rozvodovosti

OHLASY DIVÁKŮ: „Úžasné – včetně zapojení diváků, výběru rolí i tance.“ „Mě se velmi líbila i hudba – živá kapela, písničky, zpívání.“ „Mi taky.“… „Jen nevím, jaké to bylo vlastně nářečí. Ale jihomoravsky to celkem znělo.“ - 17 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

ROZHOVOR S HERCI Tanec ISICATHULO byla moje improvizace Nejdůležitější osobou každé správné svatby je nevěsta. A nevěstu – Helenku, která měla vždycky jedničky – hrála Marcela Suchánková.

Berete do souboru i nezpěváky?

Bereme i nezpěváky. Když někdo chce s námi hrát a neumí zpívat, tak ho to naučíme. Na to je pan Otík Maňák – autor našich písniček a současně tak trochu náš učitel hudby a zpěvu.

Kdo vymyslel ten skvělý botový tanec?

To byla moje improvizace. Bylo třeba vyplnit prostor, tak jsem zkusila tanec ISICATHULO a docela to, zdá se, funguje.

Tvoje role je určitým pojítkem světa vesnice, ze kterého nevěsta pochází a světa městského, kam vstupuje.

Ke kterému z těch světů ty osobně máš blíž?

Určitě se cítím patřit spíše do vesnice. Farmařím, pracuju na zahradě a v mládí jsem byla přesně takové stvoření nedotčené civilizací jako ty vesnické děti v naší hře.

Byl to problém, zkoušet v tak velkém počtu lidí?

Bylo to obtížné. Alternace nemáme a každou chvíli někdo chyběl. Řešíme to tak, že každý musí aspoň částečně pro účely zkoušení ovládat dvě role.

Máš nějaké herecké sny?

Vyhovuje mi náš soubor a konkrétní sny o rolích nemám.

Jaké máš herecké vzory?

Třeba Jiřina Bohdalová v mladším období.

Oblíbený divadelní autor nebo hra?

V poslední době jsem viděla ve třech verzích klasickou Shakespearovu hru Romeo a Julie a ve všech případech mě tato hra nadchla. Jinak mám ráda Cimrmany, to je prostě osvědčená klasika.

HODNOCENÍ POROTY: BOBAN (čili BOhumínské BAvidélko převážně Nedělní nebo také BOhumínská BANda) se zúčastnil Ostravských Bucharů s inscenací Slaměného klobouku, původně frašky Eugena Labiche, přepsané ve třicátých letech Voskovcem a Werichem pro Osvobozené divadlo (tato úprava se u nás těšila a těší velké oblibě, "Slamák" se objevuje na některém profesionálním jevišti v Česku minimálně jednou do roka, ne-li častěji). V roce 2013 ho znovu upravil Vlastimil Peška, tentokrát pro uvedení v amatérském Ořechovském divadle. Přetvořil ji do podoby lokální frašky - jazykově do brněnského nářečí; na svých webovkách dokonce přímo vyzývá inscenátory k převodu do jiných "nářečových mutací", čehož BOBAN nevyužil - touha užít si jiného než ostravského nářečí, jež znělo v některých - 18 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

předchozích inscenacích, byla silnější. Největší devizou BOBANu je výrazná muzikálnost jeho členů a živá muzika (kapela ve složení harmonika, housle, kytara a baskytara pod vedením autora hudby Oty Maňáka), ocenění si zaslouží pečlivě provedená scénická výprava a evidentní chuť souboru bavit sebe i diváky (protože vědí, že to funguje, používá za tím účelem hru V. Pešky již potřetí, "Slamáku" předcházely Rychlé šípy a Paroháči).

Rezervy jsou patrné v průběžném jednání postav, držení jejich charakteristik v okamžiku, kdy dořeknou repliku či dokončí dialog, a v analýze a řešení situací; v rámci debaty byla např. řeč o trojím důvodu časového presu pro hlavní postavu (pronásledování věřitelem, blížící se svatba a její případné ohrožení a nutnost sehnat slaměný klobouk), jejichž pojmenování a herecké zpracování by napomohlo zacílení situací a jejich zrychlení, jež by tomuto žánru slušelo. Díky však patří BOBANu za pohodový vstup do náročného sobotního programu.

Za porotce Petra Richter Kohutová

Sobota 25.3.

15.00 hodin

Dodivadlo Dobroslavice Georges Feydeau: DÁMSKÝ KREJČÍ

Příběh jedné nevěry?

Jak vybruslit z obvinění z nevěry, vymotat se z už tak zamotaných spletenců vlastních lží a udržet si harmonický manželský vztah? Soubor Dodivadlo z Dobroslavic nám dnes předvedl inscenaci z pera Georga Feydeaua pod názvem Dámský krejčí a ukázal nám, že jedna malá lež může stát za příběhem neobyčejně velkým.

Příběh pařížského lékaře nám ukazuje, že jakmile se lži začnou nabalovat, není nic těžkého se v nich zamotat.

Z doktora se může stát krejčí, ze sluhy doktor a z tchýně královna. Není žádným překvapením, že z autorova pera a samozřejmě hereckých výkonů vznikla neobyčejná podívaná. Která dokáže pobavit až do morku kostí.

Příkladem humorných chvil mohou být tyto věty: Nejlepším lékem na manželské hádky je tchýně.

Byla to moje pacientka… A co jí bylo?... Nic, ale já jsem ji z toho dostal.

Udělejte jí to pěkně na míru!

Hned jak mě viděla, vlepila mi facku. Pane, já jsem šťastný.

- 19 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

Krom vtipných výroků jsme také poznali nové diagnózy z lékařského prostředí.

Chronická plazivost Chronická agónie Chronické nakažení Brouk v hlavě

OHLASY DIVÁKŮ:

„Cítila jsem ve hře napětí a dynamiku. Velmi se mi líbila.“ „Nejvíce mě pobavila reakce Bassineta, který přistihl „inflagranti“ polibek Moulinota a jeho ženy“ „Zápletky, které tam byly mě dostaly do kolen.“ „Mělo to drajv.“

ROZHOVOR S HERCI:

Co se mi líbí, to se mi líbí.

Rozhovor s režisérem a hercem Dodivadla z Dobroslavic Milanem Šťastným.

Co je nejtěžší na roli nevěrníka?

Skoro nic.

A hraješ často role milovníků?

To určitě ne. My spíše hrajeme pohádky, různé scénky, skeče a monology.

Je hodně náročné režírovat a zároveň hrát hlavní roli?

Je to samozřejmě velmi náročné, ale my jsme tady měli ještě režiséra v záloze, se kterým jsme to udělali společně.

Co bylo nejnáročnější při přípravě této hry?

Nejspíše nacvičit tu hru, aby vypadala přirozeně, aby měla švih a šmrnc.

Máš nějaké herecké nebo režisérské sny?

Nedávno jsem navštěvoval kurz režie, tak jsem si jeden takový sen splnil.

A herecké nebo režisérské vzory?

Přímo vzor nejspíš ne, ale nemůžu nezmínit například Jiřího Havelku. Viděl jsem jeho práce a nedávno jsem také četl jeho knihu o režii a je to pro mě člověk, kterého si vážím - jeho práce i jeho názorů.

Oblíbený divadelní autor nebo hra?

Nemůžu říct, že bych něco vysloveně upřednostňoval. Co se mi líbí, to se mi líbí.

- 20 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

HODNOCENÍ POROTY: Dodivadlo Dobroslavice inscenovalo klasickou divadelní frašku Georgese Feydaua Dámský krejčí.

Hra těžící z peripetií splétajících se trojúhelníku resp. Mnohoúhelníků nevěr, založena na principu záměny osob využívá všech atributů svého žánru.

Právem patří mezi nejčastěji uváděné komediální texty 19. století.

Dobroslavičtí těží z potenciálu zkušeného souboru. Emancipované sebevědomé herectví, znalost herecké zkratky, načasování gagů splňuje co si inscenovaný text žádá. Náznaková, neiluzívní scénografie svědčí o zralém přístupu k divadelnímu tvaru.

Porota se zaměřila na odkrytí jistých svízelů v stavění situací, konkrétním adresování replik, zastírání jádra konfliktu postavami apod. Čistota stylu, ctící přesnou, matematickou konstrukci hry a rozvíjení zápletky může napomoci k většímu požitku z tohoto nelehkého, nicméně velmi vděčného květu divadelní historie.

Za porotce Janusz Klimsza

Sobota 25.3.

18.30 hodin

1. Jarkovská DS Proskovice William Shakespeare: ZKROCENÍ ŽENY

Nejhubatější ženská z Padovy William Shakespeare dorazil na Ostravské Buchary nadvakrát. Nejdřív v podobě své výtvarné podobizny, kde s využitím kukátka a zabudované lampičky lze v předsálí pročítat některé jeho citáty. O sobotním večeru pak dorazila i jeho hra – renesanční komedie „Zkrocení ženy“, kterou sem přivezl soubor 1JDS Proskovice fungující v rámci místní TJ Sokol.

Nezkrotnou Kateřinu z rodu Minolů dostane do parády veronský krotitel Petruccio, a jestliže jsem o pár stránek výš sliboval na dnešní sobotu další svatební obřady, tak ten jejich je jedním z důležitých milníků celého zmíněného procesu. Proces krocení pak končí na další svatbě – druhé v rámci hry a třetí (a poslední) v rámci celého dnešního dne.

Ještě před tím ve hře zazní: Otevřu stavidla své výmluvnosti a vypustím takový vodopád nevymáchaných slov, že v nich každého utopím.

Může z ní být dobrý voják, hudebník však nikdy.

- 21 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

Tak jako tobě mi to nepálí, ale zahřát bych tě chtěl – ve svém loži nejlépe.

A tak ani ostatní dámy nejsou o nic vznešenější než ty, když mají krásné šaty, zatímco ty máš jen obyčejné.

-

A zazní taky mnoho nadávek a urážek. Na příklad: Osel, co si nechá všechno líbit!

Navenek šlechtic, ve skutečnosti idiot!

Hovado, co svému pánovi neumí ani vodu podat!

Vede vás na vodítku paní, jako když pes vede na vodítku lovce.

OHLASY DIVÁKŮ: „Hra se mi líbila, ale vadil mi tady ten hlasitě se smějící pán v hledišti blízko mě.“ „Líbila se mi předehra s originálním převlečením do kostýmů.“ „Mi taky, jen jsem nejdřív nepochopil, kdo to tam jde. Myslel jsem si, že si někdo z diváků jde ještě sednout.“ „Jít do Shakespeara je náročná věc.“

ROZHOVOR S HERCI:

Facku jsem si neužívala Do amatérského hraní vpadla ze dne na den, bez přípravy a bez předchozí zkušenosti. A rovnou s rolí, která patří k nejsložitějším na světě. A nic na tom nemění fakt, že to bylo „jen“ zprostředkování velkého díla pro lidičky v Poodří. Prostě ženská s obrovským srdcem a odvahou.

Gabriela Vyková.

Jak jsi jako moderní žena strávila tu "genderově nekorektní" roli Kateřiny?

Přesto, že jsem moderní žena, tak mám ráda tradiční pojetí role ženy a muže. Proto pro mě role Kateřiny nebyla snadná zejména v první polovině hry. To pro mě byla úplně cizí žena. Takže muselo dojít ke zkrocení. Ale je pravda, že i ta forma krocení pro mě byla místy těžko stravitelná.

Užívala sis víc facku a slovní souboje nebo naopak polibky a postupné sbližování s Petrucciem?

Slovní souboje byly fajn, myslím si, že i v osobním životě jsem celkem dobrá v komunikaci. Když jde o konstruktivní přestřelku, člověku to hodně dá... bylo to ,,kdo z koho", hra, kterou nerada hraju, ale se správným podtextem to může být zábava. Facku jsem si neužívala... to bylo zjevné i na zkouškách, sbližování jako proměna postavy bylo příjemné…

Proč ses při zkoušení vždycky rozesmála, kdykoliv ses podívala na Roberta - svého divadelního otce?

Robert má výborný humor, moc jsem se s ním bavila... nedokáži to vysvětlit... jednou se prostě podíval tak, že to ve mě spustilo vlnu smíchu a pak už to byla fuška se zapřít a zahrát to ,,vážně".

Jak vnímáš po této zkušenosti Williama Shakespeara?

Já mám hry se značkou W.S. obecně ráda... nedokážu říct, že bych ho teď vnímala jinak.....

- 22 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

Máš nějaké herecké sny?

Herecké sny? To by bylo troufalé po první amatérské roli. Samozřejmě, že mi byl příjemný potlesk a spokojené publikum...trocha té ,,slávy" je člověku příjemná. Taky samotná zkušenost, kdy člověk při herectví překonává svoje hranice... ale nedokážu to takhle říct... jsem v tomhle teď dost na hraně, jestli mě to zlákalo natolik, abych šla někam dál nebo si zachovala ten čistý pocit jen z první zkušenosti...

Jaké máš herecké vzory?

V tomhle směru asi žádný herecký vzor nemám...

Oblíbený divadelní autor nebo hra?

Do divadla si ráda zajdu, některé hry se mi líbí některé méně, neřeším autora nebo hru... jsem v tomhle dost nevyhraněná, takže nemůžu říct kdo je nebo není oblíbený….

HODNOCENÍ POROTY:

Žena příliš zkrocená.

Soubor 1. Jarkovské DS Proskovice v jednotných tričkách, na nichž se hrdě vyjímá motiv z plakátu inscenace Zkrocení ženy. Sympatický detail vypovídající o tom, že parta drží pohromadě. Přizvaný režisér Petr Rada přišel poprat se s hmotou Shakespearova textu. Funkčně jej seškrtal, patrně společně s Karlem Franczykem, který se k úpravám textu v diskusi hrdě hlásil. Soubor Kateřiny a Petruccia je velmi často příležitostí k hereckým etudám, jimiž se prokousávají studenti konzervatoří a škol. Dává dostatek materiálu k objevování možností, jež ta či ona situace dává, k rozehrávání situací. Zkrátka je to velmi vděčný materiál.

Proskovičtí hrají v kostýmech odkazujících k renesanci a na takřka prázdné scéně. Na ní stojí pouze altán, jenž je jen jemně proměňován nábytkem podle potřeby. Herci předvádějí ve Zkrocení krotké výkony, soustředí se jen pronesení jednotlivých replik textu ve zpravidla statických mizanscénách. V prázdném prostoru se soustředí spíše na to, jak věci říci a udělat, než aby - jak zdůrazňoval v diskusi Janusz Klimsza předkládali divákovi zážitek z toho, co říkají, dělají a proč. Představitelům Kateřiny a Petruccia, ale i ostatních postav nedařilo se přesvědčivě ukázat, jakými proměnami a zvraty si prochází jejich vzájemný vývoj a postoje, jak rafinovaně se pokouší jeden druhým manipulovat, ukázat, jaké jsou motivace jejich jednání.

U Shakespearovy hry Zkrocení zlé ženy je nutnost pojmenovat a ukázat jasně a srozumitelně proměny vztahu Petruccia a Kateřiny mimo jiné také, že interpretací hry do jisté míry předkládáme svůj pohled mužsko-ženské vztahy obecně. Co vede Kateřinu k tomu, že je nezkrotná? Co vede Petruccia k tomu, že si jako výzvu vezme: tuhle chci. Co komplikuje Petrucciovi jeho cíl, aby si Kateřinu získal? A tak dále...

Krotká inscenace s málo zřetelnými zvraty v jednání postav si klade málo otázek, málo otázek o postavách si kladou herci samotní. Dramatický text je jednou z nejdobrodružnějších křížovek, v níž se odpověď na tajenku hledá hereckým jednáním na jevišti. A to do co největších detailů.

Zkrocení ženy je báječnou výzvou k luštění.?

Za lektory: Vladimír Fekar - 23 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

DEN PÁTÝ – NEDĚLE 26.3. 2017

Neděle 26.3.

11.00 hodin

Proskovické divadlo Nad struhou Ray Cooney: NERUŠIT, PROSÍM!

A další příběh o nevěře.

Jak mohou diváci potvrdit, nejoblíbenější komedie jsou ty o nevěře. Ne jinak tomu bylo dnes, kdy nám Divadlo Nad Struhou z Proskovic představilo komedii Raye Cooneyho pod názvem NERUŠIT, PROSÍM! Obvyklý případ o nevěře s neobvyklými zvraty. I tak bychom mohli popsat tuto hru, která diváka nenechala ani na chvíli v klidu.

Na dveřích čtyřhvězdičkového londýnského hotelu Westminster visí cedulka nerušit, prosím. I přes to však pokoj připomíná spíše nějaký veřejný prostor, kde se to lidmi jen hemží. Richard Willey, ministerský předseda, si chce povyrazit, avšak osud hraje proti němu. Mrtvý detektiv, žárlivý manžel, sekretářka, vypočítavý číšník… Hra jen hýří situační komiku a typickým britským slovním humorem.

Typický suchý britský humor si můžeme připomenout na těchto větách: Pán na WC, paní ve sprše… Romantická idylka.

No určitě nebude řídit, na cestách je mrtvých až až. Že jste to vy, vezmu si i šek.

Padouch šňupe hlínu, milostivá!

Krom situační komiky jsme mohli zaregistrovat také pár neologismů, jako například: LŽIČKA = Malá lež CISULOŽENÍ = Cizoložství

OHLASY DIVÁKŮ:

„Tak jako dneska jsem se už dlouho nepobavila.“ „Neuškodila by krátká přestávka.“ „Ty postavy byly neuvěřitelné. Na jednu chvíli jsem se zapomněla a opravdu jsem jim ty role věřila.“

ROZHOVOR S HERCI:

„Táhlo se to se mnou de facto až do teď.“ Rozhovor s Ivanem Lerchem, představitelem George Pigdena ve hře Nerušit, prosím!

Byla pro tebe role George náročná nebo ses s ní ztotožnil rychle?

Určitě byla náročná, hlavně textově, ale loni jsme hráli taky Cooneyho, tak už jsem věděl, co mě čeká a byl jsem na to připravený.

- 24 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

A co bylo na ztvárnění George nejobtížnější?

Složitá byla třeba proměna, kdy jako tajemník, který udělá první - poslední, najdu tu mrtvolu a musím se vyrovnat s tou situací, nebo ten zlom, kdy jako uťáplý člověk, který tráví většinu času doma a najednou musí svést dvě ženy, aby zachránil tu situaci.

Jak bys reagoval, kdyby ses dostal do podobně prekérní situace?

Po zkušenosti ze hry bych se nechal asi inspirovat tady Georgem.

Jaké role obvykle hraješ?

Od té doby, co jsem hrál Tournela v „Broukovi v hlavě“, což je prostě milovník, se takové charaktery táhly se mnou de facto až do teď.

Máš nějaké herecké sny?

To nemám, chtěl bych spíš stát nohama na zemi.

Je supr, že se postupně dostáváme dál a dál, ale že bych se příští rok hlásil na JAMU, to určitě ne.

A nějaké herecké vzory?

Samozřejmě ta inspirace tam je, ale nemůžu říct, že bych měl člověka, kterého bych chtěl nějakým způsobem klonovat.

Oblíbený divadelní autor nebo hra?

Teď je to pro mě nejspíš Cooney a jeho hry.

HODNOCENÍ POROTY: Nově vzniklé Proskovické divadlo na Struhou se pustilo do slavné crazy frašky Raye Cooneyho Nerušit, prosím (známa též pod názvem Dvojplošník v hotelu Westminster) v režii Tomáše Matlengy. Důsledná a dlouhá příprava inscenace se projevila. Tomáš Matlenga vede herce k precizní práci na jednotlivých situacích, postavách, situační gazích, konverzačních pointách atd.

Znalost žánru, schopnost hereckého timingu, herecká radost z tohoto typu komedie, dojem spontaneity, ale přitom zároveň řemeslná přesnost spjatá s žánrem nás vedly k tomu, že jsme nominovali z přehlídky Ostravské Buchary na Národní přehlídku ve Volyni tento typ komedie, přestože jsme si vědomi, že nejde o titul dramaturgicky objevný. Přínosem je především důslednost v režijní a herecké realizaci zvolené žánrové komedie. Soubor se potýká místy jen s problémem jevištní mluvy, ve snaze udržet spád crazy komedie se někteří z herců ocitají na hraně srozumitelnosti.

Přestože na inscenaci jsme oceňovali především hereckou souhru celého kolektivu, precizní službu žánru, i tak vynikali především David Ovčáčik v roli číšníka a David Michálek v roli Richarda Wileyho.

Za lektory: Vladimír Fekar

- 25 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

Neděle 26.3.

14.30 hodin

Spolek dobrovolně nedobrovolných herců Baška Lumír Kubátko: BAŠŤANSKÝ PENZION Na samotě Pod Pařezem.

Příběh, který je jako vystřižený ze života, se na letošním ročníku rozhodl předvést Spolek dobrovolně nedobrovolných herců z Bašky.

Komické eskapády dvou snoubenců, které postupně vrcholí v malebném penzionku Pod Pařezem, kde se to humornými situacemi jen hemží.

Co všechno může způsobit hádka. V tomto případě je to hádka dvou snoubenců, která nakonec přeroste v sázku, jež hází všanc celé jejich zasnoubení. Honba za potenciálními snoubenkami, záměna identit a mnoho komických situací dokázaly pobavit diváky napříč celým publikem.

Můžeme si připomenout některé komické repliky: Hedvika spadla na brusku, že je tak nabroušená?

Co se jí stalo? Nelíbí se jí letošní rakve?

Hele, Pepo, zmiz nebo tě vyubrouskuju ručně!

Příště mým směrem nepouštějte bacily, milostivá.

-

V průběhu představení jsme mohli být také svědky využití audiovizuální techniky, jakožto situačního pozadí. Využito bylo například: Zvuků vlaků Zvuku deště Určení dne Dramatické hudby na pozadí

OHLASY DIVÁKŮ:

„Viděla jsem to po třetí a moc se mi to líbilo.“ „Já jsem se pobavila a myslím si, že o tom to divadlo je.“ „Oceňuji, že tito lidé věnují svůj osobní čas divadlu a vážím si toho. “

ROZHOVOR S HERCI:

„V každé roli by měl člověk najít především sám sebe.“ Rozhovor s představitelkou vdovy Nitkové, Hanou Poledníkovou.

V kolonce režie máte uvedený soubor. Jakým způsobem vlastně taková režie funguje?

Tam nebyl nikdo, kdo by seděl, kdo by nehrál a říkal nám, co dělat. My jsme si to říkali všichni, byla to taková průběžná režie všech a nám to fungovalo, protože jsme se u toho dobře bavili.

- 26 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

Jak jste se dali dohromady?

My jsme skoro všichni z Bašky. Už předtím jsme pořádali kulturní akce u nás, tak jsme se rozhodli vyzkoušet divadlo.

Máš vytyčený nějaký charakter postavy, který by sis chtěla zahrát?

Ta vdovička, kterou jsem hrála, se mi líbila. Byl to úplný opak k mému normálnímu životu a mohla jsem se v téhle roli krásně vybít.

Máte v Bašce opravdu penzion Pod Pařezem?

Ne, nemáme.

Máš nějaké herecké sny?

Herecký sen přímo nemám, ale chtěla bych se realizovat v roli režijní.

A nějaké herecké vzory?

Pro mě jsou inspirací třeba herci z Háty, ale myslím si, že v každé té roli by měl člověk najít především sám sebe.

Oblíbená divadelní hra nebo autor?

První den na Bucharech jsem viděla hru MAYDAY od Cooneyho, tak tyhle jeho hry se mi třeba líbí.

Karel Franczyk - šéfredaktor a předseda redakční rady Jakub Homola - zástupce šéfredaktora a investigativní reportér, první zástupce předsedy redakční rady Ivan Kula - investigativní fotoreportér, druhý zástupce předsedy redakční rady

- 27 -

RACHOT PO BUCHARECH 2017

VÝSLEDKY BUCHARŮ 2017 Nominace na Divadelní Piknik Volyně 2017: Proskovické divadlo Nad Struhou s inscenací Nerušit, prosím!

Doporučení na Divadelní Piknik Volyně 2017: ŠAMU Štítina s inscenací Upokojenkyně Cena diváků : Divadlo Devítka Ostrava s inscenací MAYDAY Čestné uznání Danielu Čížovi za herecký výkon v roli detektiva seržanta Porterhouse v inscenaci MAYDAY Divadla Devítka Ostrava Čestné uznání Silvii Grygarové za herecký výkon v roli Niny v inscenaci Přes přísný zákaz dotýká se sněhu!

DS Pod zámkem Kyjovice Čestné uznání Janu Moravcovi za herecký výkon v roli Jardy Skla v inscenaci Přes přísný zákaz dotýká se sněhu! DS Pod zámkem Kyjovice Čestné uznání Pavle Skokanové za herecký výkon v roli Krákorky v inscenaci Slaměný klobouk divadla BOBAN Bohumín Čestné uznání Marcele Suchánkové za herecký výkon v roli Helenky v inscenaci Slaměný klobouk divadla BOBAN Bohumín Čestné uznání Olze Vávrové za herecký výkon v roli Zuzanky v inscenaci Dámský krejčí Dodivadla Dobroslavice Čestné uznání Karlu Franczykovi za úpravu textu pro inscenaci Zkrocení ženy 1. Jarkovské DS Proskovice Čestné uznání za inscenaci Upokojenkyně souboru ŠAMU Štítina Cena Vojtěchu Hawrankovi za roli Stanleyho Gardnera v inscenaci MAYDAY Divadla Devítka Ostrava Cena Václavu Bendovi za herecký výkon v roli Vlastimila Vrbičky v inscenaci Upokojenkyně souboru ŠAMU Štítina Cena Ondřeji Bendovi za herecký výkon v roli Jaroslava Vrbičky v inscenaci Upokojenkyně souboru ŠAMU Štítina Cena Kamile Krejčí, Marii Lenochové a Dagmar Knýblové za scénu a kostýmy v inscenaci Slaměný klobouk divadla BOBAN Bohumín Cena Otovi Maňákovi za hudbu a hudební nastudování inscenace Slaměný klobouk divadla BOBAN Bohumín Cena Milanu Šťastnému za herecký výkon v roli Moulinota v inscenaci Dámský krejčí Dodivadla Dobroslavice Cena Tomáši Matlengovi za režii inscenace Nerušit, prosím! Proskovického divadla Nad struhou Cena účinkujícím za kolektivní hereckou souhru v inscenaci Nerušit, prosím! Proskovického divadla Nad struhou Cena Davidu Ovčáčíkovi za herecký výkon v roli Číšníka v inscenaci Nerušit, prosím! Proskovického divadla Nad struhou Cena za inscenaci Nerušit, prosím! Proskovického divadla Nad struhou - 28 -