Obrok 2015 - Roverský kmen 10/15

Jak přemoci demotivaci?

Na jamboree škodovkou Inspirace z Obroku Schůzky v týmu říjen/2015 ročník19/číslo91

ROVERING ROVERSKÝ PROGRAM

CO JE ROVERSKÁ VÝZVA, JSME ZJISTILI NA OBROKU Od 10. do 14. června se v Liberci uskutečnilo celorepublikové roverské setkání Obrok. Na jednom místě se sešla široká paleta inspirativních osobností. Byla by škoda toho nevyužít a nezeptat se, jak současný rovering vidí oni.

AUTORKA MAGDALÉNA KRATOCHVÍLOVÁ – SHAMANKA

FOTO ONDŘEJ HÁJEK, FOTO STUDIO H

P

řijíždím do Liberce, abych navštívila ono slavné roverské setkání. Netuším, kam bych měla jít, a tak se rozhlížím kolem. Za okamžik vidím podezřele vypadající skupinku lidí, a tak je začnu nenápadně sledovat.

Když nasedám s nimi do autobusu, uslyším i nějaké přezdívky. Uleví se mi. Vystupuji s nimi na zastávce Liberec – Vesec. Nadechnu se a cítím chladný horský vzduch. Jdu po úzké asfaltové cestě mezi loukami. Po pár set metrech se odkrývá pohádkové panorama. Zastavím se, protože z výhledu na hory a Ještěd mi vstupují slzy do očí.

8

Procházím areálem a vidím spousty nadšených tváří. Ohromný hrozen lidí tančí pod pódiem, někdo jezdí na koloběžce, někdo se dívá na ilmy, někdo jen tak sedí, někdo si povídá, někdo chodí po la(j)ně, někdo obchází připravené hry, někdo smaží v kuchyni hranolky, někdo dělá kávu, někdo řeší požadavky přes vysílačku, někdo hlídá bránu, někdo připravuje zítřejší program. Každý je ponořen do svého vlastního světa, ale všichni jsou tu spolu a ta společná energie překonává všechny mé představy. Ačkoliv je už večer, mám pocit, jako by celý prostor

prozářili lidé, kteří jej naplňují.

Tato energie je hmatatelná po celou dobu Obroku.

Už od brzkého rána sleduju pozvolna se probouzející tábor. Mám na účastníky spoustu otázek, ale jejich rozespalé tváře dávají tušit, že můj okamžik ještě nenastal. U společných snídaní už ale vypadají probuzeně. „Včera se mi líbila noční hra. A odpoledne mě zaujala taková velká brutální hra, kdy proti sobě stály dva týmy, uprostřed byla PET láhev, která měla být něco jako míč.

A my jsme ji museli dostat na pole k soupeři. Tahle hra víceméně nemá žádná pravidla, takže každý dělal, co chce, z čehož pak vznikla velká bitva,“ vypráví mi Šíma (18) z Českých Budějovic. „Je to tu úplně super, akorát je tu strašné horko, tak je to docela vyčerpávající,“ svěřuje se mi vzápětí Abi (18), která přijela z Uherského Brodu. A já se jí hned ptám proč? „Protože jely kámošky, a tak jsem to chtěla zkusit taky. Předminulý rok tu byli naši a říkali, že to byla pecka.“ Letošní Obrok se koná ve sportovním areálu Vesec, který byl vystavěn pro účely mistrovství světa v severském lyžování. Hlavní doménou celého areálu je běžecký okruh, po kterém se můžete mimo

jiné prohánět na zapůjčených koloběžkách. V popředí okruhu je hlavní pódium a na protější straně proslulá Krčma. Z běžeckého okruhu vedou schody na mírný kopeček, kde je čajovna, kavárna, infostan, skautské muzeum a stany, ve kterých účastníci mohou v případě nepřízně počasí vařit. „Líbí se mi, jak je to tu poskládaný. Je dobrý nápad udělat Obrok tady. Taky se mi hodně líbí, že je tu tolik lidí, že jsou všichni tak nějak pospolu.

Navzájem. Jako by mysleli stejně,“ promlouvá ke mně přemýšlivě Dodo (16) ze Sušice.

dla Mejbý. Hned jak s ní domluvím, potkávám dvě sympatické holky z olomouckého oddílu Bítníci, Dinu (17) a Brundu (17). „Je vidět, že jsou tady fajn lidi, kteří nejsou zlí a přijeli se sem něco dozvědět a ne s nějakým jiným úmyslem. A to je hrozně fajn vidět, že i když se s těmi lidmi vůbec neznáme, tak protože jsme skauti, důvěřujeme si a jsme vlastně všichni jedna velká rodina.“ A já to vnímám podobně.

FOTO KAREL PEŠEK

ROVERSKÝ PROGRAM ROVERING

Během sobotního dopoledne se začínají do Vesce sjíždět hosté z celé republiky, aby vystoupili během VaPra. Jsou mezi nimi kovaní skauti

„Je hrozně fajn vidět, že i když se s těmi lidmi vůbec neznáme, tak protože jsme skauti, důvěřujeme si a jsme vlastně jedna velká rodina.“ Dina a Brunda Stalo se již nepsaným pravidlem, že na Obroku prší, prší, jen se leje (pokud se teda nemusí kvůli dešti vyloženě přesouvat). Obroku 2015 se tato nemilá statistika zatím úspěšně vyhýbá, místo toho je vedro, žhnoucí vedro. Účastníci mají na sobě nuzné oblečky a ve velkém vyhledávají vodní sprchy a ledové bazénky, které jsou rozesety napříč areálem. Odpoledne je na některých místech od vodních radovánek rozbahněná půda. Do stanů se účastníci uchylují z nutnosti kvůli stínu. Když ráno procházím tábořištěm, vidím spoustu natěšených tváří. U kavárny potkávám Mejbý (16) ze Slatinice, se kterou si povídám o inspiracích z Obroku. „Zatím nás inspirovaly některé dílčí hry, třeba hra Píšťalka. Vytvoří se kruh lidí, jeden člověk ho obchází a pak si stoupne mezi dva lidi, kteří vyběhnou a soutěží, kdo dřív zapíská na píšťalku. Ten, který to nestihne, obchází,“ popisuje pravi-

i externí návštěvníci. Paleta hostů je opravdu široká, během dne v areálu potkávám Petra Ludwiga – publicistu a autora knihy Konec prokrastinace, sportovního komentátora Roberta Zárubu, matematika, pedagoga a podnikatele Karla Janečka, horolezce Marka Holečka, pedagoga, umělce a generálního ředitele Národní galerie v Praze Milana Knížáka, jadernou vědkyni Danu Drábovou, politika Matěje Hollana, fotografa Radka Petráška, hokejistu Petra Sýkoru, herce Marka Vašuta a mnoho, mnoho dalších. Některé z nich zastavím a chvíli si s nimi povídám. Úplně jako prvního vyzpovídám předsedu Evropské aliance pro dobrovolnictví v Bruselu Pavla Trantinu – Goblina. Roverům přednáší hned dvakrát, nejprve s nimi diskutuje, jak zlepšovat podmínky pro dobrovolnictví v EU, a při druhé přednášce vysvětluje, jak funguje skautské lobby v Bruselu. „Skauti

jsou i na evropské úrovni poměrně aktivní. Snažíme se trochu ovlivňovat to, co se přijímá v evropských institucích, jak se vnímá dobrovolnictví v rámci EU, jaké jsou podmínky pro fungování organizací, jako je Junák,“ popisuje mi svůj bruselský úkol, zatímco se snažíme najít nějaké stinné místo. „Myslím, že hlavní výzva pro současné rovery je to, aby byli aktivními občany. Skauti jsou obecně aktivnější ve společnosti, ale je zapotřebí, aby byli nejen aktivní v neziskových organizacích, ale aby šli i do politiky, aby začali diskutovat, aby začali obsazovat prostor, který dneska potřebuje kultivovat.

Kultivovat ho skautskou myšlenkou a schopnými slušnými lidmi,“ odpovídá bez váhání na mou otázku, jaký úkol by dal dnešním roverům.

VaPro neboli VAriabilní PROgramy jsou tradiční obrokové aktivity skládající se z časově ohraničených

9

ROVERING ROVERSKÝ PROGRAM

bloků, na kterých nejrůznější lidé sdělují účastníkům své know-how.

Přednáší se v bílých stanech připomínajících chobotnice, v kavárně, v čajovně, v krčmě. Workshopuje se na loukách. A diskutuje se snad všude. Účastníci hltají informace a zapisují si poznámky, kam jen to jde. V jednom ze stanů přednáší i Jiří Pospíšil, nynější poslanec Evropského parlamentu. Jeho tématem je pochopitelně Evropská unie a fungování Evropského parlamentu. „Musím říct, že to s rovery byla strašně zajímavá debata. Je vidět, že sledují českou i světovou politiku,“ pochvaluje si průběh svého VaPra:

„Je nutné, aby mladí lidé vedli debatu o politice, aby kriticky přemýšleli o tom, jak u nás zachovat demokracii, a o tom, jaké vize přináší Evropa jako celek.“ Jiří Pospíšil vyloučené rodiny, dochází k němu každý týden a pomáhá mu lépe obstát ve škole, čímž mu zvyšuje šance v jeho dalším životě.“

otázku, co si myslí, že je největší výzva pro mladé lidi, mi odpovídá: „Myslím si, že největší výzvou je věnovat svůj čas něčemu jinému než sám sobě. V případě roverů je to ideálně skautské hnutí a třeba ještě něco dalšího. Vybrat si ze všech možností, čemu se člověk bude opravdu věnovat, je těžké.

Ale je obrovsky obohacující, když si člověk něco vybere a věnuje se FOTO ŠTĚPÁN HAŠEK – JMELÍ

„Jsem přesvědčen, že pokud se má tato země správně vyvíjet, tak se o politiku musí zajímat mladí a chytří lidé. Je nutné, aby mladí lidé vedli debatu o politice, aby kriticky přemýšleli o tom, jak u nás zachovat demokracii a jaké vize přináší Evropa jako celek.“ V davu vidím Šimona Pánka, humanitárního manažera a jednoho ze zakladatelů Člověka v tísni, toho si nemohu nechat ujít. Na mou

10

tomu. Dělat něco dobrovolně můžeme skoro všichni, jsme zajištění a žijeme v bezpečné zemi.“ O pomoci – především té, kterou poskytuje Člověk v tísni potřebným téměř po celém světě, mluví i během své přednášky. A nezapomene zmínit možnost, jak mohou skauti pomoci v Česku: „Například teď máme program Věnuj dvě hodiny týdně.

Jedná se o formu doučování, kdy si člověk (většinou jsou to vysokoškoláci) vybere dítě ze sociálně

Dívám se do handbooku a vidím, že v jednom stanu přednáší Miloslav Diviš – Hobbit o pivu. Přednáška pro rovery o pivu? Na „nealkoholické akci“? Opravdu? To si já, pivařka, nemůžu nechat ujít. „Češi se rádi holedbají tím, že jsme národ pivařů a že pivu strašně rozumíme. Pravda je bohužel taková, že většina lidí není schopna dát dohromady ani základní proces výroby piva. Jediné, co znají, je ten plzeňský světlý ležák, pak teda možná ještě tmavé pivo. Možná uvedou Guinesse a tím to končí. Je velká škoda, že lidi nerozumí naší pivařské historii a nerozumí, jak obrovský svět to dokáže být a jak je variabilní,“ posteskne si Hobbit a hned vysvětluje proč: „Kolem nás se rozšiřuje spousta nešvarů v zájmu výroby hodně levného piva, které se snadno vyrobí, ale v dobře uvařeném pivu je daleko více zdravých a užitečných látek. Proto má smysl dát si méně kvalitního, dobrého piva.“ Ještě chvilku se bavíme o pivě, a když se blíží okamžik, abychom se rozloučili, ptám se na svou tradiční otázku. „Jaké jsou současné výzvy pro mladé? Já si myslím, že výzvou pro rovery je najít si své uplatnění v současném světě,“ odpovídá Hobbit po chvilce přemýšlení. „A rovering zejména pro ty dospívající musí být neustále schopný být dostatečně zajímavý a atraktivní svou náplní i svým programem. Musí se umět vyvíjet

ROVERSKÝ PROGRAM ROVERING

SLOUPEK RO ROVERING

PRÁZDNINY ROVERSKÉHO ODBORU

FOTO ŠTĚPÁN HAŠEK – JMELÍ

FOTO PAVEL MARTINEK – ŠMUDLA

a přizpůsobovat se době, aby měl lidem neustále co nabídnout a do toho jim byl schopný předat i poselství a základní hodnoty toho, o čem skutečně je, což jsou samozřejmě služba, styl života, poctivost, fair play,“ přidává své zamyšlení.

AUTOR ROVERSKÝ ODBOR

O kousek dál radí webový konzultant Jan Řezáč – Filozof, jak vylepšit skautský web: „Web typického skautského oddílu má na titulní straně něco jako ‚Vítejte v našem skautském oddílu‘, dokonce jsme se dívali na jeden web, který tam měl banner propagující Tesco, protože se účastnili nějakého projektu, který Tesco sponzorovalo. Když jsme se na něm pokusili najít nějaké rozumné důvody, proč bych já jako matka měla dítě do tohoto oddílu dát, tak se nám to nepovedlo. Skautské weby musí mně jako rodiči odpovědět, proč dát dítě právě do tohoto oddílu, a podpořit jeho důvěryhodnost. Bylo by arogantní a krátkozraké předpokládat, že lidé tam venku vědí, kdo jsou skauti, a aktivně se o skauting zajímají. Možností vyžití právě pro jejich potomka je spousta. Největším konkurentem skautů dnes za mě nejsou další mládežnické organizace, ale počítačové hry. Už jste se vůči nim vymezili?“ Po všech těch rozhovorech jsem už unavená a také den se blíží ke konci, ale na závěr se i Filozofa ptám, co je současná největší výzva pro mladé rovery. „Na jedné straně udržet krok s rozvojem, který v tuto chvíli nějakým způsobem probíhá.

Sice je spousta věcí stejná. Auto má čtyři kola, léky jsou pořád malé bílé tabletky, ale na druhé straně je obrovský technologický rozvoj, který může být obtížné pojmout. Mentálně.

Na druhé zachovat si kousek své nepříčetnosti a nenormálnosti, protože ve chvíli, kdy budeme všichni příčetní a normální, tak nás pravděpodobně zabije Putin. (smích) A nikam se už dále nepohneme. Ve chvíli, kdy máš nějakého mlaďocha, tak se na jedné straně chce stát členem nějaké skupiny a nějakým způsobem v ní uspět a na druhé potřebuje v něčem vyniknout. Smysluplně.“

Tak jako všichni skauti přešel i roverský odbor přes prázdniny na táborové tempo. Roverský tábor Našrot navštívil a o roverském programu mluvil Šmudla. Účastníci se tak dozvěděli o jednotlivých složkách programu, řešili běžné otázky spojené s roverským kmenem a došlo na výměnu nápadů, kam vyrazit na roverské akce. Členové odboru nevynechali ani letošní největší skautský tábor, kterým bylo 25. celosvětové jamboree, tentokrát v Zemi vycházejícího slunce, v Japonsku. Ifanka a Šmudla dostáli roverskému heslu „Sloužím“ a vyjeli na akci jako pomocné síly mezinárodního servis teamu. Šmudla se vydával s účastníky autobusem na Hiroshima Peace Programme a Ifanka vedla aktivitu „Jak se dělají džíny“ v rámci programu Global Development Village.

Jen co skončily prázdniny, měli jsme v odboru starost, abychom vás vybavili do nadcházejícího školního roku. Rádi bychom poděkovali všem, kteří se zapojili do komentování Roverského diáře a hlasovali o designu obálky.

Hlasů se sešlo celkem 1 560. Doufáme tedy, že jsou všechny chyby vychytány a že je nový přebal přesně podle vašeho gusta.

Plánujeme opět „Pokec s RO“. Smysl „Pokecu“ je popovídat si o vašich starostech či radostech spojených s roverským věkem. Nečekejte žádnou přednášku, ale příjemné posezení nad otázkami roveringu. Napište nám na ro@skaut.cz a my vyrazíme za vámi.

11