zapomenuté SVĚTLO

LETOŠNÍ ROK JE VE ZNAMENÍ VÝRO Č Í DVOU SLAVNÝCH ŠPAN Ě LSKÝCH MALÍ ŘŮ . PABLA PICASSA A JOAQUÍNA SOROLLY. ŽE VÁM JMÉNO TOHO DRUHÉHO NA ROZDÍL OD KUBISTICKÉHO GÉNIA NIC NE Ř ÍKÁ? JEDEN Z NEJV Ě TŠÍCH IMPRESIONIST Ů MIMO FRANCII SI VE STÉM ROCE OD SVÉHO P Ř ED Č ASNÉHO ÚMRTÍ ZASLOUŽÍ PROSTOR I MIMO VALENCII. TÉ NA SVÝCH PLÁTNECH POSTAVIL NESMRTELNÝ POMNÍK.

Kdybyste letos navštívili pobřeží Valencie, jméno Joaquín Sorolla y Bastida (1863-1923) by vás neminulo. Na „svého malíře světla“ a pozorovatele života nejen na levantském pobřeží jsou místní náležitě hrdi. I pro příležitostné návštěvníky slavností „fallas“ je nachystaný program zahrnující cestu po stopách Sorolly pro ty nejmenší, jakož i speciální výklad pro historiky umění, gurmány a milovníky pláží. Ty nazvané Las Arenas a Malvarrosa se na více než 2 200 obrazech, které umělec během svého života namaloval, objevují víc než často.

Sluncem Proz En Sv T

Jako kdyby zázrakem ožily dobové daguerrotypie či první snímky z Kodakovy kamery. Nikoli však černobílé a vybledlé, ale plné barev a měkce hladivého středomořského slunce. Bílé šaty z jemného batistu vlají v mořském vánku, zatímco si dáma ostýchavě shrnuje tylový závoj na klobouku. Opálená těla dětí či plavců na pláži splývají s nafialovělými odstíny písku zvlhčovaného příbojem. Silní voli vytahují člun vracející se z rybolovu zpátky na břeh. Tisíce momentek všedního života španělské společnosti z přelomu 19. a 20. století zůstává jako memento doby zachycené mistrnou rukou génia. Ne náhodou Joaquína Sorollu označili v katalogu londýnské výstavy galerie Grafton v roce 1908 za „největšího žijícího světového malíře“. Na základech francouzských impresionistů, jako byli Manet, Monet či Renoir, si vytvořil vlastní unikátní výtvarný styl nazvaný luminismus. A ten dále rozvíjel pilným studiem a pravidelnými pobyty v cizině. Zdánlivě nedokončené tahy štětcem perfektně zachycují hloubku okamžiku a pocitu tedy imprese. Nikdo před ním ani po něm nezachytil středomořský sluneční svit tak dokonale.

Ve Stop Ch Mistr

Jak s oblibou zdůrazňují Sorollovy monografie, trávil prý celé hodiny před obrazy renesančních a barokních mistrů v madridské ga–lerii Prado. Vzorem mu byl pochopitelně Diego Velázquez, ale inspirovali ho i Goya či El Greco. Sám se do plenéru poprvé dostal v roce 1878, když coby osmnáctiletý zakončil studia na výtvarné akademii San Carlos ve Valencii. Šest let poté, co Monet namaloval slavnou Impresi – východ slunce nad přístavem Le Havre a definoval tím nový styl: impresionismus. Sorollova talentu si brzy všimli a vysloužil si tak stipendium od regionální vlády, které mu umožnilo odcestovat do Říma a později do Mekky plenéristů – Paříže. Dalším milníkem jeho života byl rok 1888, kdy se oženil s Clotilde García del Castillo, dcerou význačného

Sorolla se stal krom ě jiného kroniká ř em trend ů a styl ů v odívání na p ř elomu 19. a 20. století.

Žena – od femme fatale buržoazní smetánky po oby č ejnou prodava č ku kdesi na rybím trhu – pro n ě j byla p ř ímo v ěč nou inspirací… valencijského fotografa. A překotně se rozvíjejícímu fenoménu fotografie zůstal po zbytek života věrný. Dokonce si mnohé ze scenérií, které později rozpracoval na plátno, nejprve vyfotografoval, stejně jako třeba Eduard Degas baletky. Současně se Sorolla neustále snažil zachytit štětcem to pomíjivé, mihotající fluidum přirozeného světla a brzy se vyšplhal mezi skutečnou výtvarnou španělskou špičku, což zahrnovalo i mladičkého Pabla Picassa. Úspěchy a vliv mu přinášely možnost cestovat, takže svou paletu rozšířil o barevné tóny maurských zahrad Grenady či Sevilly. O věhlasu tohoto španělského mistra světla se postupně dovídaly i země blízké, a přesto vzdálené – Německo, Itálie či tehdejší Rakousko-Uhersko. V roce 1895 byl Sorollův obraz Návrat z rybolovu (dnes ve stálé expozici v Musée d'Orsay) zakoupen francouzským státem, což potvrdilo malířovo postavení jako významné mezinárodní umělecké osobnosti.

Dobyt Ameriky

A pak přišel rok 1909 a nabídka mecenáše a filantropa Archera Huntingtona představit se americkému publiku. Jeho výstava měla takový ohlas, že po ní následovala zakázka na monumentální výzdobu newyorské knihovny Hispánské společnosti.

Olejomalby – některé velikosti filmového plátna – zobrazují lidi a vesnice v různých částech Španělska a minimálně svými motivy připomínají velkoformátové obrazy Slovanské epopeje Alfonse

Muchy. Také Sorolla pro ně sbíral podklady několik let, cestoval po celé zemi, skicoval a fotografoval folklórní slavnosti.

Osud mu bohužel vyměřil jen šedesát let života. Když v roce 1920 maloval jeden z portrétů, postihla ho mrtvice, v jejímž důsledku nastala hemiplegie – úplné ochrnutí poloviny těla. Paralyzovaný a nemocný malíř, kterému nemoc vyrvala z ruky štětec, po třech letech umírá, aby za sebou zanechal monumentální dílo rozeseté po světových galeriích i soukromých sbírkách. Zaslouží si být oslavováno, studováno a obdivováno a nejen proto, že to je letos 100 let, co Joaquín Sorolla tento svět opustil.  Viz: www.spain.info

MÁTE APETIT?

Když malí ř cestoval po roce 1909 po Špan ě lsku, aby dostate č n ě nasál podn ě ty a inspiraci pro monumentální nást ě nné malby v knihovn ě Hispánské spole č nosti v New Yorku, neopomenul v ě novat pozornost místní gastronomii. Po mnoha letech ožívá tento odkaz v menu šéfkucha ř e Jorge de Andrése v prestižní valencijské restaurace Vertical, když vytvo ř il menu nazvané Vize a chut ě Špan ě lska. Skládá se ze č trnácti (!) chod ů , díky nimž si návšt ě vník andaluské metropole Sorollovo jméno ješt ě více zamiluje. Nabídka obsahuje ty nejlepší kuliná ř ské pochutiny z celého Špan ě lska – tedy od datlí p ř es iberskou šunku, parmice až po nakládanou opuncii.