Díky za to, Tyrolsko 36

Podobně jako v severočeském Mostě přesunuli gotický chrám o 841 metrů, aby nepadl za oběť těžbě uhlí, ve Valencii přesunuli celou řeku. Staletí totiž ničila během záplav vše, co jí přišlo do cesty. Včetně lidských životů. Podobně se Valenčané roku 1958 postavili i proti plánům generála Franka, když chtěl odkloněným korytem vést dálniční magistrálu, jež by město doslova rozřízla vedví. Dnes tvoří údolí s délkou 9 kilometrů přejmenované na Jardí del Túria zelené plíce Valencie. Tak velké, že pojmou zahrady s fontánami, atletické ovály, dětská i sportovní hřiště, botanickou či zoologickou zahradu. A také muzea. Skrývají se v budovách připomínajících z dálky kostru velryby, Tádž Mahal, operu v Sydney i obrovské mrkající oko. Unikátní tvary se zrodily v představách místního rodáka, architekta Santiaga Calatravy a hostí kino L'Hemisfèric či Vědecké muzeum prince Filipa. Snímkům na všeobjímajícím plátně zdravě konkurují zážitky z blízkého Oceánografického muzea. Vlastně jde o největší akvárium Evropy, pro změnu z dílny architekta Félixe Candely. Modravé tunely přivádějí návštěvníky téměř na dotyk obyvatel podmořskéhosvěta, jako by byli hosty na ponorce kapitána Nema. Cesta objevů a překvapení je u východu zakončena baletem na hladině radostně tančících delfínů.

DVĚ TVÁŘE TÉŽE DÁMY Ničitelská Turia, která tolik ubližovala městu, se jen o 10 kilometrů dál mění v umělkyni s obrovským kreativním potenciálem. Do oblasti Albufera šrafovaně kreslí linky zavlažovacích kanálů.