Nakupování má být zážitkem 34

Na konci 19. století se v německy mluvících zemích používal pro lyže výraz Schneeschuhe. Tedy stejné slovo, které znamená v překladu sněžnice. Byly to však lyže a pocity, jaké na nich lze zažít, jež popisoval v prvním vydání stejnojmenného časopisu Franz Reisch. Představovala je i polární výprava Nora Fridtjofa Nansena do Grónska. Spolu s dalšími třemi seveřany a dvěma Laponci ho přešli celé napříč. Trasu z východního pobřeží, kdy za 40 dní zdolali přes 650 km, podnikli na sněžnicích a hlavně lyžích… A právě tahle prkénka se brzy nato zařízla i do těch nejstrmějších úbočí Alp. K propagátorům nového sportu patřili Viktor Sohm z Bregenzu ve Vorarlbersku, jakož i Max Kleinoscheg a Toni Schruf ze Štýrska. A samozřejmě Franz Reisch.

LYŽAŘSKÝ RÁJ KITZBÜHEL Ten si jako jeden z prvních pořídil pár „Brettlů“ – jak se lyžím na přelomu let 1892-3 říkalo – a navzdory skeptickému pohledu přátel i rodiny na nich zvládl po čase sjet tyrolský Kitzbüheler Horn. Horu, které chybí do výšky dvou kilometrů pouhé čtyři metry! Zážitek pak Franz popsal v úplně prvním čísle časopisu Der Schneeschuhe, a tím doslova rozpoutal lavinu zájmu dalších lidí, kteří si chtěli něco podobného zkusit. Roku 1888 byl v Kitzbühelu na zámku Lebenberg zřízen také první penzion pro hosty otevřený i po celou zimu. Majitel Hugo Graf Lamberg pronajímal všechna patra především Angličanům, než se objevili i sportovci z jiných oblastí. Včetně redaktora novin Německo-rakouského alpského svazu Heinricha Hesse a jeho Zatímco dnes v obleku chodíme jen do divadla a na plesy, dříve se v tomto elegantním úboru dokonce sportovalo. přátel Stierböcka a Mein dla z Vídně. K těm se kolem roku 1900

ZLATÉ OSMDESÁTKY Na konci minulého století dosáhlo rekreační i závodní lyžování svého vrcholu. Také u nás „sjezdoval“ doslova každý a občas se daly koupit i lyže a vázání ze Západu. Značky jako Tyrolia, Marker, Kneissl, Völkl, Atomic, Rossignol, Blizzard a další vévodily alpským svahům, zatímco v Krušných a Jizerských horách se je snažily dohonit artisky či sulovky s vázáním, jako byl například typ K300.

připojili členové Mnichovského akademického lyžařského klubu a Kitzbühel se stal Mekkou nadšenců zimních sportů. A tak není divu, že tam vznikl první lyžařský klub, po němž následovaly spolky jako Ski Club v Arlbergu či Akademický klub alpských sportů v Innsbrucku. Truhláři už všude vyráběli kromě nábytku i „čertovská prkýnka“, do nichž se upevňovaly kožené boty vázáním Lilienfelder – předchůdcem i u nás známého kandaháru. Vymyslel ho třebíčský rodák Matyáš Žďárský.

ZKRÁCENO, UPEVNĚNO Žďárský, jehož jméno zní v němčině Matthias Zdarsky, byl přímo renesančním mužem. Kromě lyžování se živil i jako učitel, sochař či malíř. Poté, co se přestěhoval na farmu v Dolním Rakousku u města Lilienfeldu, začal aktivně lyžovat. A brzy si uvědomil, že jak výbava, tak tzv. norský styl jízdy nejsou pro Alpy vhodné. Severské lyže dlouhé nejčastěji 2,40 metru byly určené hlavně pro pohyb na plochých pláních. Při jízdě čistě vpřed jim pomáhal vodicí žlábek a boty s volnou patou ukotvené koženými řemínky. Lyžař se tak mohl stejně dobře pohybovat po rovině jako šlapat do mírného kopce. Při jízdě z něj se doporučovalo dřevěnou skluznici mazat voskem na parkety. Žďárský zkonstruoval silně odpružené ocelové vázání, s kterým se lépe zatáčelo a pata se přestala sesouvat mimo lyži. Jeho přednosti ukázal při závodu v Muckenkogel u Lilienfeldu, kde projel 85 branami a překonal výškový rozdíl 489 metrů. V mezinárodní lyžařské historii je za otce „prvního slalomu“ považován sir Arnold Lunn, ale ten ho uspořádal ve švýcarském Mürrenu až 6. ledna 1922. Tedy o více než deset let později po Žďárském. V roce 1896 si dal Žďárský vázání patentovat a jako první na světě vydal učebnici lyžování doplněnou více než čtyřmi desítkami instruktážních fotografií. Mezi jeho další úspěchy patřil i rekord v rychlosti jízdy na lyžích, kdy překonal 100 kilometrů v hodině. V době, kdy ve Vídni založil Mezinárodní Svaz lyžařů, byl evropsky uznávanou kapacitou a pořádal výcvikové kurzy, kterými prošlo na 13 000 lidí. Řada z nich se později stala instruktory a průkopníky moderního alpského lyžování.

OD TELEMARKU KE KRISTIÁNCE Také v Tyrolsku se dlouho jezdilo především telemarkem, ostatně byli to profesionálové ze Skandinávie, kteří oblast na pozvání osobně navštívili a vycvičili tamní předchůdce záchranné služby. Na místní lyžařský svaz postupně navázaly lyžařské školy pro

Ostře řezaný profil Karla Kollera měla kitzbühelská lyžařská škola přímo ve svém logu.

veřejnost, které vznikaly ve 20. letech minulého století v Arlbergu, Bewangu, Seefeldu a v dalších místech. Do té doby spadá i jméno dalšího pionýra alpského lyžování – Hannese Schneidera, který po mnoho let předsedal rakouským lyžařským zkouškám. Není divu, že je sám také autorem sofistikované příručky s popisem a nákresy jednotlivých přívratných technik. K těm patřil už i „oblouk snožný“, přezdívaný „kristiánka“. Lyže jsou vedeny paralelně vedle sebe, vnitřní mírně předsunuta. Styl získal pojmenování podle města, kde byla technika prvně předvedena, a sice v Christianii – v dnešním Oslu. A vývoj se od té doby nezastavil, jak mě přesvědčili instruktoři z Innsbrucku, jejichž kurzem jsem osobně prošel. A nejen proto, že doba kratších vykrojených carvingů s dostatečnou pevností v torzi, kdy se jezdí ve velké rychlosti na hranách, posunula obě lyže pořádně od sebe. Po vzoru závodního lyžování se změnil také postoj sportovce a držení hůlek. Ty dnes máte mít nikoli před tělem, ale mimo něj, lokty lehce pokrčené tak, že skrz brýle vidíte pouhým koutkem oka jen rukavice. „Kdybyste přecházeli přes natažený provaz, budete mít také naplno rozpažené ruce kvůli udržení větší rovnováhy,“ vysvětlil mi jeden z instruktorů,

Dominik Gleirscher. Hůlky se také už okatě nezapichují, ani se zápěstím „neodhazují branky“. Jezdí se rychle, v náklonu dopředu a tlačí se stále do kolen, která musíte cítit při každičkém oblouku. Do závěrečných zkoušek kurzu ostatně patří obří sjezd po závodní trati. Abyste je složili, můžete být pomalejší maximálně jen o 20 % času průměrných závodníků h- svě ětového poháru… tového poháru… 

Viz: www.tyrolsko.cz Viz: www.tyrolsko.cz

Pozoruhodná zlatá metalická podšívka inspirovaná reflexní technologií NASA odráží a udržuje přirozené tělesné teplo při zachování lehkosti oblečení, aniž by byla ohrožena jeho prodyšnost. Oděvy a obuv, které systém používají, reagují na vzestup obliby outdoorových aktivit provozovaných ve městech, ale též při zimních sportech. V porovnání se starší technologií Omni-Heat kombinuje systém Infinity menší a větší body, takže reflexní vrstva pokrývá větší plochu a udržuje majitele ve větším tepelném komfortu. Viz: www.vitejvenku.cz, www.sportisimo.cz/columbia, www.sportovna.cz, www.4camping.cz echnologií lehkosti buv, ch ch. ém