Ledový dotyk myslivce

POHLAZENÍ TVARY A BARVAMI Na vybavení interiérů pětihvězdičkového resortu Martinhal Sagres Beach se podíleli hlavně portugalští návrháři, kteří zkombinovali moderní tvary nábytku s výrobky z místních surovin, například z typického korkového dubu.

začalo to...

OCTEM! VĚŘTE NEBO NE, ALE TOVÁRNA VE WOLFENBÜTTELU POBLÍŽ BRUNSWICKU V DOLNÍM SASKU VYRÁBĚLA JEN VINNÝ OCET. PAK SYN MAJITELE CURT MAST PŘIŠEL S NÁPADEM, ŽE BY SE HODIL I NĚJAKÝ TEN PITELNĚJŠÍ DRINK.

Dnes je nápoj s logem jelena majícího kříž mezi parožím nejznámější lihovinou Německa a také celosvětově sedmou nejprodávanější. Za tím úspěchem ale nestojí jen výroba, jejíž základ tvoří čistý alkohol, ve kterém se koupe přes rok na 56 druhů bylin, kořenů a plodů. Především jde o geniální marketing. Vždyť popíjení bylinného likéru nazvaného staromilsky „myslivec“ si každý normální člověk musí automaticky spojit s postarším pánem odpočívajícím u zapáleného krbu a hladícím loveckého ohaře. Opak je pravdou – na čtyři miliony litrů Jägermeistera, které za rok opustí brány německého závodu, konzumují převážně mladí lidé v barech, klubech a při různých party. Každou vteřinu „padne“ ve světě na sto panáků Jägermeistera a dolít si dalšího není problémem ani potmě díky lahvi typického hranatého tvaru. Sám Curt Mast tak dlouho rozbíjel o zem lahve různých tvarů, aby ve finále nalezl tu, která vše vydržela a jeho vzkaz dalším generacím nese už dobrých osmdesát let. Zkuste na patře odlišit čtveřici barev chutí Jägermeistera – pikantní, hořkou, sladkou a citrusovou, což není snadné díky vysokému obsahu cukru. I proto se popíjí podmražený, vychlazný na –18 °C. Až se příště vydáte na lov, budete mít všem postávajícím u baru co „chytře“ vyprávět.  Viz: www.remy-cointreau.cz

VYHRAJTE

R Retro telefon Nokia 8110 4G

JSOU TI, KTE JSO ŘÍ POTŘEBUJÍ CHYTRÉ MOBILY A PŘIPOJENÍ K INTERNETU KAŽDÝCH PÁR VTE PÁ ŘIN A PAK TI DRUZÍ. CHCETE-LI ZŮSTAT V KONTAKTU SE SVÝMI BLÍZKÝMI I S INFORMACEMI A PŘESTO SI ZACHOVAT ODSTUP A KLID, MÁME PRO VÁS ŘEŠENÍ.I S

Je jím tlačítkový telefon Nokia 8110 prvně uvedený v roce 1995! Jeho moderní nástupce oživuje design Je j s vysouvacím krytem, který chrání numerickou klávesnici a současně oprašuje klasické charakteristiky s vy zna značky, tedy odolné zpracování a spolehlivost. K opravdu jednoduchému ovládání si navíc přičtěte obrovskou výdrž baterie sahající až ke 4 dnům na jediné nabití. Samozřejmostí jsou nezbytné výdobytky obr moderní doby, tedy jednoduchý 2Mpx fotoaparát, jakož i klasický 3,5mm jack pro p mo řipojení sluchátek a slot pro microSD kartu. Tou lze 4 GB zabudované paměti rozšířit až na 64 GB. Na výběr jsou hned dvěa sl barevné varianty – pro střbar ídmější povahy je určeno černé provedení, a pokud si chcete rozjasnit zimu, doporučdop ujeme banánově žlutou. Odpovědi zasílejte na info@choicemag.cz a připište heslo NOKIA.

Ve kterém filmu se objevila poupravená verze p Ve ůvodního telefonu Nokia 8110?

A) A) The Matrix T B) John Wick C) Anděl na horách Odp

Jak daleko je do Champagne?

CESTA ZA OPOJNÝMI BUBLINKAMI MŮŽE BÝT DELŠÍ NEŽ JEN 900 KM PO SILNICI. MŮŽE TO POTVRDIT MILOŠ DANIHELKA, ŠÉFBARMAN Z L´FLEUR MIXOLOGY AND CHAMPAGNE BARU V PRAZE. PATŘÍ TOTIŽ MEZI PÁR NADŠENCŮ, KTEŘÍ DOVÁŽEJÍ ŠAMPAŇSKÉ OD MALÝCH, MÉNĚ ZNÁMÝCH VINAŘŮ.

Hned za prosklenými dveřmi známého pražského baru vás uvítá nejen laskající přítmí, ale i vlídná postava mnicha Dona Pérignona s láhví šampaňského v ruce. Sám vám ho nenalije, protože je dřevěný, nicméně od toho tam je živý a prodchnutý energií Miloš.

Před čtyřmi pěti lety začala tvá kariéra nabírat rychle na obrátkách… Co se stalo?

Souhlas, na to nelze zapomenout. Prakticky v jednom roce se mi podařilo vyhrát tři prestižní soutěže. Díky umístění v Havana Club Grand Prix jsem postoupil do finále až na Kubu. Odměnou za vítězství v Beefeater MIXLDN byla mimo jiné cesta do Londýna a následovala soutěž Bacardi Legacy, kde jsem se dostal až do světového finále v Sydney s koktejlem Orgullo, tedy Pýcha. Na to jsem nejvíc hrdý, i když jsem trochu podcenil vliv časového posunu a nebyl při soutěži v ideální formě.

Ale pomohlo ti to vyplnit si další sen.

Dostal jsem nabídku vést L´Fleur. Bar, který ještě nebyl otevřený, a tak jsem se mohl podílet na tom, jak bude vypadat. Francouzská inspirace měla být tím hlavním, čím se bude lišit od sousedních podniků, a s ní i nabídka vybraných šampaňských. především pěstitelé révy, kteří produkci kryjí z vlastních hroznů. Často využívají organických nebo biodynamických postupů, kdy révu pěstují původními postupy ve snaze zdůraznit „terroir“, tedy oblast a půdu, kde se rodí. Je to trend jen několik málo let, ale představuje Champagne ve světle daleko větší pestrosti chutí a stylů, než tomu bylo kdy dřív.

Když šampaňské dovážíš, měl bys za ním i jezdit.

To dělám už pár let a díky tomu mne dnes někteří vinaři pustí přímo do sklepů. Je to svým způsobem vyznamenání, dozvídám se tak některé postupy, které jsou vlastně jejich výrobním tajemstvím. Má práce však není jen o navštěvování vinařství a dovážení vín, ale i sledování různých anket, žebříčků a soutěží.

Máš také rodinu, které se pravidelně věnuješ. Jak se tváří na tvé ochutnávání jednotlivých vzorků?

Ochutnávat šampaňská samozřejmě musím, ale nedá se říct, že bych pil. To mi spíš vadí kouření. Nedávno jsem objevil novou věc – jmenuje se Glo. Jde o zařízení, které tabák zahřívá na teplotu, kdy se z něj začínají uvolňovat aromatické látky. Je to jako kdybys kouřil, ovšem rizika jsou nižší a neovlivňuje to tolik chuť a čich.

Co míchané nápoje, na ty jsi zanevřel?

Rozhodně ne, práce v baru mě uspokojuje, ale šampaňské to je jiná. Začal jsem ochutnávat vyhlášené značky, ale stále víc přicházel na chuť vínům z malých vinařství, kterým se v Champagne říká „growers“. Vyznačují se tím, že jsou nejen výrobci vín, ale

A co bys nám doporučil z tvých tekutých objevů?

Champagne Doyard Cuvée Vendémiaire extra brut. Má mírně ovocnou vůni s minerálními dotyky, máslově voní po čerstvých toastech a je krásně nazrálé.  Viz: www.lfleur.cz.

bílá kráska

v Černých Polích

MÁ LOKTERÝ DŮM V ČESKU SE MŮŽ E POCHLUBIT AUTORSTVÍ M JEDNOHO Z NEJVĚTŠ Í CH MODERNÍ CH ARCHITEKTŮ A VÍCE NEŽ POHNUTOU HISTORIÍ . RODINNÝ POKLID VE VILE TUGENDHAT VYSTŘÍ DALO VÁ LEČNÉ BĚSNĚNÍ – KOPYTA ARMÁ DNÍ CH KONÍ DUSALA PO BÍLÉM LINOLEU, ROZŠ TÍ PANÝ EBENOVÝ NÁ BYTEK ŠEL NA PODPAL. PAK ÚZKOSTLIVÉ TICHO VYSTŘÍDAL KŘIK DĚTÍ , KTERÝM NÁ DHERNÝ DŮM POSLOUŽ IL ZA DOMOV ZVANÝ REHABILITAČNÍ Ú STAV.

Ona parcela č í slo 3365 s dneš ní adresou Č ernopolní 45 je vlastně optický m prodlouž ení m brně nské ho parku Luž á nky pokračujícím do protilehlé ho svahu, ze které ho je vý jimeč ný pohled na panorama města, vč etně š tí hlý ch vě ž í Petrova a masivní ch zdí pevnosti Š pilberk. Pozemek patř il zá mož né mu textilní mu prů myslní kovi Lö w-Beerovi, který jej vě noval coby svatební dar dceř i Gré tě , když se vdá vala za obchodní ka s lá tkami Fritze Tugendhata. Hned na zač á tku se tak seš lo ně kolik vý jimeč ný ch okolností – genius loci svahu nad Luž ánkami, kde vznikla ve 20. letech minulého století vilová č tvrť, a osví cení manž elé , kteř í toužili po „moderní m prostorném domě s jasný mi jednoduchý mi tvary“. V té době už oba znali z pobytu v Berlí ně prá ce architekta Ludwiga Miese van der Rohe, zejmé na jeho dů m pro historika Fuchse a pavilon pro vý stavu v Barceloně . Od první ho setká ní s Miesem cí tila paní Gré ta, ž e má př ed sebou vizioná ř e, jenž odvážně boř il zabě hnuté principy a vytyčoval nové , své vlastní . Parcelou ve svahu byl také on nadš ený a zač al prakticky okamž itě skicovat možnou podobu vily. Na Silvestra 1928 – před devadesáti lety! – uká zal novomanž elů m budoucí plá ny. „První , co jsme spatř ili, byl pů dorys obrovské mí stnosti s jednou okrouhlou a jednou volně stojí cí zdí . Pak jsme si vš imli malých kř í ž ků v pě timetrový ch odstupech. Ptali jsme se, co to je, a Mies odpově dě l zcela samozř ejmě : „To jsou ž elezné podpě ry, které ponesou celou stavbu.“ Aniž to tak tuš ili, dostali se manž elé Tugendhatovi do uč ebnic architektury jako majitelé první ho obytné ho domu s ocelovou konstrukcí bez samonosný ch zdí . Ostatně prvků revoluč ní ch, do té doby nepouž itých a smě le rozví její cí ch Miesovu teorii „volně plynoucí ho prostoru“, je v budově mnohem ví c. Mies ji navrhl jako tř í podlaž ní , kde kaž dé patro má přesný ú č el a funkci. Horní patro bylo privá tní , s lož nicemi rodičů a dě tský mi pokoji s terasou. Prostř ední s dominantní mi okenní mi tabulemi tvořícími

DOKONALOST V DETAILU Mies van der Rohe dostal naprostou volnost i ve všem, co se týkalo zařízení interiéru. A tak je dnes možné obdivovat zařízení domu tak, jak ho zažila svého času rodina Tugendhatových. Ti sedávali u onyxové stěny na originálních křeslech Barcelona potažených zelenou kůží (foto na protější straně) či židlích Stuttgart z trubkové oceli (obrázek vlevo), které byly v pokoji nejstarší dcery Hany.

„skleně nou stě nu“, jež se dala zapustit do podlahy, slouž ilo jako hlavní obytný prostor s jí delnou, obý vacím prostorem a kuchyní . V tom dolní m pak bylo schované technické zá zemí – vzduchotechnika, topení a dalš í zař í zení . Pro vilu navrhl Mies van der Rohe i originá lní ná bytek – kř esla z ohý bané oceli Barcelona, ž idle Brno a Stuttgart, nemluvě o elegantní m lehá tku chaise longue potaž eném rubí nově č ervený m sametem. Architekt si prosadil i vysoké , té měř tř í metrové dveř e sahají cí od podlahy až ke stropu, př esně v rá mci teorie „neohranič ené ho prostoru“. V interié rech se uplatnila také vzá cná dř eva – ná bytek je dý hovaný palisandrem, zebranem a makassarský m ebenem, na podlahy chodeb a teras byl použ it travertin, v celé m domě bylo polož eno č istě bí lé linoleum, aby nic neruš ilo dojem z jednolité plochy. Uniká tní je i č leně ní obř í ho obý vací ho pokoje, jehož pros tor oddě lují navzá jem jen dvě stě ny – ta poloprů hledná je z marocké ho onyxu a druhá, polokruhová z makassarského ebenu. Celá léta byla považ ová na za ztracenou, až historik Miroslav Ambroz objevil její dř evě né desky v menze prá vnické fakulty, kde mělo za 2. světové války bar gestapo. Na svou dobu bylo uniká tní i technické zá zemí a vybavení domu. Rozvod vody byl dě len na už itkovou a pitnou, vzduchotechnika kombinovala teplovzduš né vytá pě ní s chlazení m, př ič emž do hlavní ho obytné ho prostoru proudil filtrovaný a vonný mi esencemi obohacený vzduch. „Celé Brno tvrdilo, ž e v domě s tak velkými okny zmrzneme,“ vzpomí ná paní Gré ta. Ve skuteč nosti sluneč ní paprsky prochá zejí cí centimetr tlustým zatmaveným sklem byly tak silné , ž e bez problé mů vyhř ály celou mí stnost. Spouš tě cí okna byla pohá ně na elektromotory, u vchodu fungovala fotobuň ka, v domě byl dokonce speciá lní „antimolový “ trezor na kož ichy.

ZPĚT DO ZTRACENÉ KRÁSY Dobová kritika, zejmé na levicoví intelektuálové kolem Karla Teigeho o vile říkali, ž e jde o „moderní snobismus za miliony“. Pravdou je, ž e za cenu domu by se dalo ve stejné době skutečně postavit deset č inž á ků . Diskutová na byla i otá zka, zda je vů bec mož né ve vile bydlet. K tomu se vyjá dř il zejmé na Fritz Tugendhat, jenž rodinný mi fotografiemi (byl vá š nivý fotoamaté r a ve vile mě l i temnou komoru) doká zal, ž e osm let do vypuknutí vá lky strá vila jeho rodina na místě, které jim bylo opravdovým domovem. „Od první chvíle jsme si dů m oblí bili. Muž si v zimní zahradě zař í dil pravý sklení k s kvetoucí mi rostlinami. Pohled př es zeleň na zasně ž enou zahradu byl ná dherný ...“ vzpomí ná paní Gré ta. Dalš í osud vily ale poznamenal stí n há kové ho kř í ž e – Tugendhatovi uprchli ze země , dů m coby majetek Velkoně mecké ř í š e využ í val prů myslní k Willy Messerschmitt a v kvě tnu 1945 ho zabrala Rudá armá da. To už vila přišla díky bombardová ní kromě