VĚK ROZUMU / Rusko (1613-1740) Ruské pronikání na Sibiř v 17. století
1558 IVAN lY. .,tIiWZNÝ" vystavil kupeckému rodu STROGANOVŮ listinu o vlastnictví Sibiře . Pod· mínkou byla kolonizace získaných území. Bez povšimnutí západní Evropy tak začal jeden z nej větších koloniálních výbojů lidstva. Nejdůležitěj ším činitelem při kolonizaci byli kozáci. Tito uprchlí rušli a ukrajinští nevolníci za kládali ve "volné stepi" voj. společenství (so/· ne'), vedená volenými vůdci (!Je/man, ataman). Car kozáky v 15. století uznal a pověřil je ochra nou hranic před 'Iurky, Tatary a Poláky. - Po ko zácích přicházeli na Sibiř kupci (obchod se so bolinou) a rolníci (sibirjaci). 1581-1584 ataman Jermak prošel ve službách STROGANOVŮ (s 800 muži bez koní) napříč záp. Sibiří až k Irtyši a dobyl sibiřský chanál. - Sibiř ská města vznikla z ostrogů (jednoduché pev nosti na ochranu dopravních cest). 1610 dorazili kozáci k ústí Jeniseje (od 1619 po hraniční řeka ruské říše na východě). - Založení Tomsku (1604), Jenisejsku (1619), Krasnojar sku (1628) a Irkutsku (1652). Do 1640 dosál1..li Rusové stř. Sibiře (Lena, Jana a Indi girka). Jakutsk (1632) a Verchojansk (1638) sloužily jako základny pro další výpravy: severo východní Sibiř prozkoumali POJARKOV a Sem jon Děžňov, který proplul jako první Beringo vým průlivem (1648); objevení Ochotského mo ře (1645); do povodí Amuru pronikl Chabarov (1653); prozkoumání Kanlčatky (1679). Rus ko-čínský hraniční spor byl odstraněn 1689 v Něrčinsku: první evropsko-čínská dohoda (hranicí se stal Amur); založení rus. obchodní stanice v Pekingu povoleno 1727 dohodou z Kjachty. - Na Sibiř vypovídáni zlo činci a političtí vězni. Od 1728 podnikal z carova příkazu Dán Vitus Be ring (1680-1741) výzkumné výpravy na Sibiř. 1742 CEL] USKlN objevil Severní mys; pronikání na Aljašku (ruská od 1791).
Vzestup Ruska 1613-1762 vláda rodu Romanovců. Nástup no vé dynastie ukončil "dobu zmatků" (s. 203). Za cara ALEXEJE MICIIAJWVICE (1645-1676) na stal rozkol v pravoslavné církvi po reformních pokusech moskevského patriarchy NIKONA (1653), který nařídil obnovu bohoslužebných knih. Následovalo pronásledování "starověreC!" (upálení protopopa AVVAKUMA 1682). Po 1676-1682 krátké vládě FjODORA IU. se moci cho pila carevna ŽOFIE, panující jménem svých nez/. bratru PETRA a IVANA. Opírala se přitom o střel ce (s. 203). Mladší z bratří PETR provedl 1689 převrat a ŽOFIJ zavřel do kláštera. 1689-1725 Petr I. Veliký (I7-letý), "řemeslník na trůně";modernizoval despotickými metodami
273
zemi (..Rusy musí človčk nutit"). Obdiv k "Něm cům" (název pro všechny cizince) ho přiměl k cestám do zahraničí. Sám se vyučil dělmistrem (Královec), lodním inženýrem (Amsterodam) a navigátorem (Londýn). - Odpor proti refor mám byl bezohledně potlačen: vyvraždění střel ců (1698); caruv vlastní syn a následník ALEXEJ zemřel za Záhadných okolností ve vězení (1718). Refomly prováděli hlavnč cizinci (Skot GORDON, Švýcar LEF ORT). Cílem bylo zlepšení [jn. situace státu. Peníze určeny na vybudování silného loď stva a vojska. Vojáci byli vycvičeni podle evr. vzo ru; systém v povolávání rekrutů (jeden voják na 20 poplatných dvorů); branná povinnost šlechty. Správa: nejv. orgánem ústřední polil. správy se stal senát (1711); jemu podřízena odborná minister stva (II kolegií, 1718); říše rozdělena na 11 gu bernií, 50 provincií (a dále na distrikty); kontro lu úřednictva prováděli prokurátoři (1722). Za vedení (přímé) daně z hlavy. Církevní politika: zrušení patriarchátu a zavedení Nejsvětějšího synodu (1721), jemuž předsedal car (cézaropapismus). Sociální uspořádání společnosti: zákaz staro ruských tradic (plnovous a tradiční oděv); rodo vá a služební šlechta (ve vysoké státní službě) by ly zrovnoprávněny v ukazu o .,stupnici hodností" (labeffa o rangacb, 14 stupňů, 172l). l72l zrušil Petr I. tradiční n{l�lednický systém a ustanovil, že nástupce jmenuje pouze car. Hospodářství: státní manufaktury vyrábějící gobe líny a sukno; monopol na lesnictví a hornictví; budování kanálů a přístavll; nábor odborníků (řemeslníci, kupci, důstojníci, umčlci). - Zalo žení vyšších odb. škol a také akademie včd v Pet· rohradě (1725). Zahraniční politika: přístup k moři Colmo do Evropy") byl ZÍskán severní válkou (s. 271). 1722-1723 perské tažení (Derbent, Baku). Dílo PETRA VELIKÉHO je v Rusku dodnes hodnoce no protichůdně. Revoluce shora poevropštila národ jen navenek, byla však důležitým přelomem v rus. dějinách. 1725-1727 za vlády ](ATEnINY 1., vdovy po PETRU VEIJKÉM, měla faktickou moc v zemi .,vrchní taj ná rada" (kníže MENSI KOV). PETROVÝM vnu kem PETREM II. ALEXEjEVICEM (1727-1730) vymřeli Romanovci po meči. 1730-1740 ANNA IVANOVNA, Petrova neteř. Její vlá da se někdy označuje za .,německou periodu". Hlavní roli hráli něm. favorité - BIRON, MUNICH a OSTERMANN; dvůr spotřebovával až 50 % stát ních příjmů; postavení sedláků se zhoršilo. 1735-1739 rusko-turecká válka. Po tur. porážkách dobyli Rusové Krym, Očakov a obsadili Moldav sko. Bělehradským mírem získalo Rusko Azov a dosáhlo znovu Cerného moře.