Issuu on Google+


ENCYKLOPEDICKÝ ATLAS SVĚTOVÝCH DĚJIN

Hermann Kinder Werner Hilgemann


I'ÁR SLOV O TÉTO KNIZE v "dtv-atlasu světových dějin" se jeho autoři pokusili přiblížit čtenáři historické situace vizuální cestou, při níž dochází k účelovému spojení map a historického přehledu. Na rozdíl od jiných, až dosud užívaných příruček jsou v atlasu mapky, genealogické tabulky a grafická znázornční spojeny s podrobným chronolo­ gickým přehledem . Ctenář zajímající se o historii tak dostává do rukou nově koncipovanou pomikku, jež mu umožní Iychlou a spolehlivou informaci o dějinných událostech a jevech. Přehledné diagramy a map­ ky jsou proto přiřazeny právě k odpovídajícímu a vysvětlujícímu texllI, obě složky tak tvoří uzavřený celek a navzájem se doplňují a umocňujÍ. Stále převažující evropocentristické vidění dějinného vývoje se autoři snažili nahradit univerzalističtějším pojetím . Přehledy kultlllY, umění, náboženství a vědeckých vynálezll mají sloužit pouze k doplnění celkového obrazu dějinného vývoje, nikoliv jako vyčerpávající informaci. Snahou autorll bylo rovněž nekomplikovat zobrazení historických procesll nadbytečnými či méně cIllležitý­ mi fakty. Dtv-atlas svčtových dějin se tak stává příručkou vysoké informační hodnoty, ale současně i cennou a zajímavou pOIl1llckou pro vzdělávání a studium. Náš nemalý dík patří manželt'Im Haraldu a Ruth Bukorovým za nápadité zpracování map a grati"I, jakož i dr. Erhardu Kliissovi, který byl pověřen konečnou redakcí díla. V Bielefeldu, srpen 1964

Autoři

I'ŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDANí Když Nakladatelství Lidové noviny přistoupilo k vydávání řady encyklopedických atlasll, jež vznikají od počátku šedesátých let v mnichovském nakladatelství Deutscher Taschenbuch Verlag, stalo se tak proto, aby se i česk)�ll čtenářlIIll dostaly do rukou unikátní, nápadité a ceněné příručky z nejrllznějších oborll lidské činnosti, které doposud na domácím trhu tolik chyběly. Celosvětovou úspěšnost celé řady dokládá například skutečnost, že její úvodní svazek, shodou okolností stejně jako v české edici, věnovaný světovým dějinám, vyšel v Německu již v aktualizovaných 31 vydáních a byl přeložen doposud do více než 14 jazykll (další překlady se připravují). Originalita "dtv-atlasll" spočívá především ve zpllsobu jejich zpracování, kdy je kladen v první řadě akcent na názornost a přehledné členění výkladu, kde na pravé, textové, straně je kOlllinuální výklad toho či onoho dějinného jevu či období, zatímco na levé, obrazové, se tytéž historic­ ké události znázorIlují pomocí barevných map, gram, diagramu či tabulek. Vzniklo tak nesmírně cenné spojení viZlIálníllO vnímání obrazové části s názorným I)'světlujícím textem, který by sám o sobě stačil svou hodnotou k vydání jakožto samostatného přehledu světových dějin. Pozoruhodná je rovněž skutečnost, že autoři obou částí se snažili o co největší objektivitu a nenechali se ovlivnit žádnou z převládajících inter­ pretací dějin, stejně jako, že svou pozornost nevěnovali výhradně jen Evropě, respektive oblasti západní křesťanské kuhUlY, ale i zemím třetího světa, což je nejnázorněji vidčt při líčení nejnovějších dějin. Věříme, že se Encyklopedický atlas světových dějin stejně jako svazky o dalších vědních disciplinách, které budou vbrzku následovat (připravují se encyklopedické atlasy hudby, architektUly, filosofie, mate­ matiky, fyziky a psychologie), stane užitečnou a zajímavou příručkou nejen pro studenty středních a vyso­ kých škol, ale i pro všechny zájemce o světovou historii a aktuální politické děnÍ. Pllvodní německá verze vyšla ve dvou dílech (s rozhraničením v osvícenství, respektive v americké a francouzské buržoazní revoluci). Rozhodnutí nakladatelství stáhnout celé dílo do jednoho svazku bylo motivováno především praktickými diIvody. V Praze, září 1998

Redakce českého vydání


OBSAH Úvod Obsah Symboly a zkratky Pravčk Počátky života Starší doba kamenná Střední a mladší doba kamenná Orient Doba bronzová v Evropě Doba železná, Kimmeriové a Sk)�llOVé Orientální despocie Egypt I (300(}--1570 př.n. l .) EgyptU (157(}--332 př. 11. 1.) Mezopotámie I (3. tisíciletí př. 11. 1.) Mezopotámie II (2. tisíciletí př. 11. 1.) Mezopotámie 111 (I. tisícilctí př. II. I.) Indoevrop:Ulé, Kréta (2600-1425 př. n. 1.) Malá Asie (okolo 2000-546 př. n.1.) Palestina I (I50(}--587 př. ll. 1.) Palestina ll, Féničané (539 př. n.I.-I 33 n.l.) Cína (1500 př. n. 1.-220 n. 1.) Indie (3000 př. n. I.-okolo 700 n. 1.) Médové (do 550 př. n. 1.), perská veleříše (559-330 př. n. 1.)

5 9

II 12 14 16 18

20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42

56 58 59 60 62

Helénismus ŘJše Alexandra Velikého (3.)6-323 př. n. 1.) Boje diadochů (323-280 př. n. 1.), helénistické říše r Helénistické říše II Hospodářství, kuhura

64 66 68 70

Vojenští císaři, dominát (235-305)

Konstantin Veliký a jeho nástupci (4. století) Hospodářství Rané křest:lIlství

102 104 106

Raný středověk Germáni Slované Kočovné národy Stčhov,iní národu (:)75-568) PIvní germ{Ulské státní útvary (4.-5. století) It{�ie (568-1015) Frankové I (485-750) Frankové II (751-814) Rozpad [ranské říše (9. století) Frankové III: stát, hospodářství Frankové lil: církev, kultllra, lenní systém Církev, kultura, lenní systém Anglie (do 1066) Nonnané Rusko (9.-13. stoletÍ) Islám I (do 750) Islám II <750-13. století) Východoi'fmská říše (B)'zanc, do 867) Církev Mnišství

108 110 112 114 116 118 120 122 124 125 126 127 128 130 132 134 136 138 140 141

44

Antické �ecko Mykénská doba (250(}--1150 př. n. I.), řecké stěhování Státní rormy, nábozenstVÍ Kolonizace (75(}--550 př. n.I.), lónol'é (do 500 př. n.I.) Peloponés (do 500 př.n. 1.) Athény (do 500 př. n.1.) l{ecko-perské války, athénský námořní spolek (5. století př.n. 1.) Klasická kuhura (5.-4. století př. II. 1.) Periklovy Athény(462-429 př. n. 1.) Athény, peloponéská V{�JCI (431-404 př. n.I.), Sicflie Úpadek řecké polis, Makedonie (4. století př. n. l.)

Antický �ím Italský dávnověk, Etruskové, počátky l{Ílna (1000-500 př. n. 1.) Státní zřízení Třídní boje, vnější politika (494-354 př. n. 1.) Střední a jizní Itálie(548-272 př. n. 1.) Střet s Karthágem I (264-212 př. n. 1.) Střet s Karthágem II (212-202 př. n. J.) rumská expanze na východ (20(}--133 př. n. 1.) Rodina, občan, právo, náboženství Kultura a umění Revoluce, občanské války I (133-79 př. n. 1.) Občanské války II (77-44 př. n. 1.) Konec občanských válek (44-30 př. n.I.), principát Augustus(27 př. n.I.-14 n.I.), římsk:i literatura r Doba pIvních císařů (14-96), římská literatura II Adoptivní císaři (96-192), Sevcrovci (193-235)

5

46 48 50 52 54

12 74 76 78 80 82 84 86 87 88 90 92 94 96 98 100

Vrcholný středověk Střední Evropa 1(911-1024) Střední Evropa II, otonské impérium Střední Evropa III (1024-1075), reformní papežstvÍ Střední Evropa IV (J 07)-112» Církev, sekty, filosofie (12.-13. slOletí) Křížové "Í'Pravy I Křížové výpravy II Židé

��ra �

Francie (987-1270) Anglie (1066-I17l) Skandinávie (10.-13. století) Střední El'ropa V (1125-1190) Polsko (960-1320) Velká MoraV:l, český stát, Uhersko (8.)(}--1306) Německá kolonizace (J 2.-13. století) Stau[ské impérium (119(}--IZ68) Byzanc (867-1204) Cína (4.-13. století), Japonsko (do 13. století) Mongolská veleříše (1j.-14. století)

142 144 146 t 48 149 150 152 154 I� I� 158 160 162 164 166 168 170 ln 174 176 178

Pozdní středo..ěk Univerzity, církev (14.-15. století) 180 l"Ulza, Benátky, Janov (13.-15. století) 182 Scholastika, mystika, "DevOlio moderna" 184 Mčsta, telitorializace 185 Spančlsko(11.-15. století) 186 Anglie (1272-1485) 188 Francie (1270-1498) 190 Svýcarsko. Burgundsko (14. a 15. století) 192 Střední Evropa 1(127.)-1378) 194 Střední Evropa II (1378-1493), husitství (1415-1485) 196 Rád nčmeckých rytířll, Skandinávie (14.-15. století) 198 200 Litva, Polsko, Uhersko (14.-15. století) Rusko (1325-1613) 202


6

OBSAH

Balkán (13.-15. století) Byzanc (1204-1453) Osmanská říše (1300-1660) Cína (1264-1368), Indie (999-1526)

204 206 208 210

Přelom epoch Humanismus Renesance Hospodářství It{�ie (14.-15. století) Střední EVI'opa (1493-1519), Itálie (1494-1516) Vynálezy, objevy, Afrika (do 16. století) Staré americké kultury Amerika (16. století) Cína (l 368-1644),japonsko (1338-1639) Indie (1526-1658)

ll 2 213 214 216 218 220 222 224 226 228

Reformace a protireformace Církevní poměry (15. století) Počátky reformace (Luther, Zwingli) Novokřtěnci (16. století), německá selská válka (do 1525) Střední Evropa 1(1521-1555) Ríše Karla V. (1519-1556) Kalvinismus, anglikánství Katolická obnova (16. století) Evropa (16. a 17. století) Portugalsko(1495-1640), Španělsko (1556-1659) Nizozemí (1477-1648) Francie (1547-1610), Anglie (1485-1603) Polsko (1506-1621), Švédsko (1513-1629) Střední Evropa II (1555-1619) Třicetiletá válka 1(1618-1629) Třicetiletá válka II (1630-1648)

230 231 232 234 236 238 239 240 242 244 246 248 250 252 254

Věk rozumu Baroko Osvícenství Francie (1610-1697) Francouzský absolutismus(17. století) Německo (po 1648) Habsburské soustátí (1663-1740) Anglie 1(1603-1688) Anglie II (1688-1742), v{�ka o dědictví španělské (1701-1714) Švédsko (1632-1721) Rusko (1613-1740) Cína (1644-1796), Indie (1658-1750) Amerika (17. a 18. století) Objevy, vynálezy (17. a 18. století) Francie, Prusko (1713-1748) Sedmiletá v{�ka (1756-1763) Rusko, ěmecko, Polsko (po 1763) Osvícenský absolutismus (18. století)

268 270 272 274 276 278 280 282 284 286

Doba velkých revolucí ÚV:�ly o státu a hospodářství (19. století) Spojené státy 1(1763-1783) Spojené státy II (1783-1817) Francie 1(1774-1788) Francie II (1789-1792) Francie III (1792-1799) Evropa (1792-1799)

289 290 292 294 296 298 300

256 257 258 260 262 264 266

Období napoleonských válek Evropa 1(1799-1809) Francie (1799-1812) Německo 1(1797-1806 (18091) Velká Británie 1783-1815) Německo II (kultura, věda) Německo III (1807-1814) Evropa II (1808-1812) Evropa III (1813-1815) Evropa IV (1814-1815)

302 304 306 308 310 311 312 314 316

RestlllJr.lce a revoluce Politické ideje Velká Británie 1(1800-1840) Evropa 1(1815-1830) Německo 1(1815-1848) Velká Británie II (1815-1848) Francie (1815-1848) Evropa II (1830) Latinská Amerika (1800-1830) Evropa III (1848) Německo II (1848) Rakousko, Německo III (1848-1849) Německo IV (1848-1862)

318 320 322 324 326 327 328 330 332 334 336 338

Doba národních států Židé Kultura, včda Věda, technika Socialistické hnutí Dělnické hnutí, sociální politika Rusko (1815-1874) Francie (1852-1871) Itálie (1850-1871) Německo I (1859-1871) Německo II (1871-1890) Rakousko-Uhersko(1867-1914) Balkán (1871-1908) Evropa 1(1871-1914) Evropa II (1815-1914) Evropa III (1840-1914) Západní Asie (1736-1925) Indie (1750-1916) .Japonsko (1680-1853), Cína (1797-1911) Latinská AnlCrika (1830-1914) Spojené státy (1817-1865) Afrika (19. století)

340 342 343 344 345 346 348 350 352 354 356 358 360 362 363 364 366 368 370 372 374

Imperialismus Kolonialismus, vrcholný kapitalismus (1880-1914) Dělnické hnutí Dělnické hnutí, pacifismus Velká Británie 1(1814-1914) Velká Británie II (1848-1914) Francie 1(1870-1914) Francie II (1830-1914) Německo 1(1871-1914) Německo II (1890-1914) Rusko I: vnitřní politika (1874-1914) Rusko II (1815-1914) Japonsko (1853-1912) Spojené státy (1865-1914) Itálie (1872-1915) Balkán (1908-1913)

376 378 379 380 382 383 384 386 388 389 390 392 394 396 398


OBSAH

První světová válka

Příčiny války, otázka viny, červencová krize (1914) Spojenectví, válečné cHe (1914-1918) Západní a východní bojiště(191/1-1918) Vedlejší bojiště, mírové snahy (1914-1917) Politické krize, ruská revoluce (1917) Konec války (1918) Mírové smlouvy (1919-1920) Mezi dvěma světovými válkami Politické problémy 0918-1939) Společnost národll (1919-1946) Evropa 1(1919-1936)

Mezinárodní komunismus Sovětský svaz (1918-1924) Spojené státy 1(1919-1933) Velká B ritáni e 1(1918-1929) Francie 1(1919-1931) Německo 1(1918-1923) Německo II (1923-1930) Evropa 110918-1939) Evropa III (1918-1939) Polsko (1914-1939) Evropa IV (1918-1939) Evropa V 0918-1939) Itálie (1919-1939) Spanělsko (1917-1939), Portugalsko (1911-1945) Evropa VI 0918-1939) Evropa VII (1918-1939) Threcko(1918-1945) Západní Asie 0918-1944) Střední a jihovýchodní Asie! (1918-1944) Britské společenství národů 0919-1939) Cína 0912-1945) Japonsko (1912-1941) Latinská Amerika (1918-1945) Afrika (1914-1939) Objevy a vynálezy Fašismus v Itálii Nacismus v Německu Světová ekonomika a hospodářská krize 0919-1939) Spojené státy II 0933-1945) Sovětský svaz II 0924-1939) Velká Británie 1\ 0929-1940) Francie II 0931-1940) Německo III 0930-1933) Německo IV 0933-1934) Německo V (1933-1940) Druhá světová válka

"Blesková válka" 0939-1940) NánlOřní, letecká válka; ekonomika 0939-1945) severní Afrika, Balkán (1940-1942) Nacistický antisemitismus a "konečné řešení" 0933-1945) Ruské bojiště 0941-1942) Hnutí odporu 0939-1945) Spojenecké konference 0941-1945) Severní Afrika, Itálie, Balkán (1942-1945) Východní a západní bojiště (1941-1944) Pád Německa (1945) Válka v Tichomoří (1941-1945)

Období po druhé světové válce

400 401 402 404 406 408 410

412 414 416 418 420 422 424 425 426 428 430 431 432 434 435 436 438 440 442 444 446

447

448 450 452 454 456 458 460 461 462 464 466 468 469 470 472 474

476 478 480 482 484 486 487 488 490 492 494

7

Mezinárodní politika Problém uprchlictví Organizace spojených národII I (1945-1965) Organizace spojených národů II 0945-1965) Sovětsk} svaz I (1945-1953) Sovětský svaz II (1953-1965) Evropa 1(1945-1965), Blízký východ 10945-1965) Lidové demokracie 1(1945-1965) Lidové demokracie II 0945-1965) Lidové demokracie III 0945-1965) Cína ,Japonsko 0945-1965) Kore'd, Indočína 0945-1965) Spojenecké systémy (1945-1965) Spojené státy I (1945-1960) Spojené státy II (1961-1965), Kanada (1945-1965) Evropa II (1945-1965) Evropa III 0945-1965) Velká Británie (1945-1965), Francie 10944-1946) Francie II (1946-1965), státy Beneluxu (1945-1965) Německo I (1945-1949) Německo II 0949-1965) Německo lil (1945-1965) Německo IV 0949-1965} Blízký 11chod II (1945-1965) Palestina -Izmel 0933-1965) Rozvojové země 0945-1965) .Jihovýchodní Asie 10945-1965) Jižní Asie 10945-1965) Afrika 10945-1965) Afrika II (1945-1965) L1tinská Amerika 10945-1965) Odzbrojení (J 945-1990) Spojenecké systémy II (1966-1990) Organizace spojených národů III (1966-1990) Evropa IV (1966-1990) Sovětský svaz III (1966-1990) Lidol'é demokmCie IV (1966-1990) Lidové demokracie V 0966-1990) Evropa V (1966-1990) Evropa Vl (1966-1990) Evropa VII (1966-1990) Evropa VIII (1966-1990) Německo V (1966-1977) Německo VI (1966-1977) Německo Vll (l978-1990) Blízký východ 1/10966-1990) Blízký východ IV (1966-1990) Ji�ní Asie II (1966-1990) Vychodní Asie (1966-1990), Austrálie (1966-1990) Jihovýchodní Asie /I (1966-1990) Severní Amerika (1966-1990), Karibská oblast (1966-1990) Latinská Amerika II (1966--1990) Lati nská Amerika III (1966-1990) Afrika III (1966-1990) Afrika IV (1966-1990) Afrika V (1966-1990) Afrika VI (1966-1990)

496 498 500 502 504 506 507 508 510 511 512 514 516 518 520 521 522 524 525 526 528 530 532 534 536 538 540 542 544 546 548 550 551 552 554 556 558 560 561 562 564 566 568 570 572 574 '76 77 578 580

Rejstřík

593

582 584 586 587 588 590 591


8

SEZNAM SYMBOLŮ A ZKRATEK

město, míslO

velkomčsto, politické nebo kulLuľllí centrum

zeď, val

hlavní město

povstání, revoluce

arcibiskupství

oblast napětí, válečné dčjiště

biskupství

místo bitvy

zaniklé biskupství

monarcha (císař, král, kníže)

.........

klášter, opatství

hlava státu, prezident

hrad, zámek

zákonodárství

pevnost

parlamentní instituce

obležení

politická mocnost

místo vyjednávání

spolek, aliance

místo uzavření míru, smlouvy

spojenec

zničené místo horský prllsmyk

absolul. ad. adm. afg. lúr. agr. aj. ak. alb. alž. am. angl. angUk. anglosllS. anI. lunikom. arab. arag. arcb. arg. archil. arísl. as., asij. ask. astron. atd. ath. atlanl. atom. attic. bab. bank. bar. barb. bavor. belg. biol. bisk.

blokáda, závora

absolutistický' a další admirál afghánský africh'Ý agrární a jiný akkadský albánský alžírský americký anglický' anglikánský anglosaský antický antiko'munistický, arabský aragonský arcibiskup, arcibiskupský argentinský architektonický aristokratický asijský asketický astronomický a tak dále athénský atlantický atomový attich'Ý babylonský bankovní barokní barbarský bavorský belgický biologický biskup, biskupský, biskupství

personální unie

Cll)

uzavření slhtku

Ť

smrt, zemřel

bourb. br. bran. braz. bril. buddh. bulh. burg. buJ'Ž. býv. byz. cech. centr. círk. čes. čín. čs. dán. dat. děd. děl. dem. dipl. dno dom. duch. důl. dyn. egypl. ekonom. ekv. emp. ev. evr. extr. faš. fed. feud.

bourbonský bratr braniborský brazilský britský buddhistický bulharský , burgundský buržo'lSní bývalý byzantský cechovní centralizace, centralizační církevní český čínský československý dánský datum, datovaný dědičný dělnický demokratický diplomatický dnešní dominium duchovní důležitý dynastický, dynastie egyptský ekonomický ekvádorský empirový evangelický evropský extrémní fašistický federacé feudální


SEZNAM SYMBOLŮ A ZKRATEK filos. fin. finan. fisk. fland. Oorent. fr. fran. gen. genn. got. habs. hanz. hist. hl. hosp. hrab. ch. charakt. chem. chil. ind. indián. ir. irác. irán. islám. island. it. izl'. j. jan. jaz. jedno jemen. jez. již. jug. kan. kap. kapit. karib. kat. kelt. klas. k 1ášt. kníŽ. kolon. kontinent. konž. konzervat. korej. korun. král. křesť. krét. kub. kult. kurd. kurfiřt. kuvajt. k yper. langobard.

filosofický finský finanční fiskální flanderský florentský francouzský franský generální, generál germánský gotický habsburský hanzovní historický hlavní hospodářství, hospodářský hrabství, hrabě chanát charakteristický chemický chilský indický indiánský irský irácký iránský islámsh'Ý islandský italský izraelský jezero janovský jazykový jednotlivý jemenský jezuitský jižní jugoslávský kanadský kapitola kapitalistický karibský katolický keltský klasický klášter, klášterní knížectví, knížecí kolonizace, kolonizační, koloniální kontinentální konžský konzervativní korejský korunní království, královský křesťanský krétská kubánský kulturní kurdský kurfiřl�ký, kurl1řtství kuvajtský kyperský langobardský

lantkr. lat. lev. lib. libanon. lid. lit. literár. 10mb. m. ma(1'. manž. mal'.

markr. marx. m;l1., malem.

material. měst. mex. mezin., mezinár. mil. mimoř. min. mj. ml. moc. mocenskopol. moder. mong. mosk. muslim. n. n.1. náb. !lac. nacisL nám. např. nať. nál'. národnost. násl. nástup. nejst. nejv. něm. nez4tv. nezl. niz. nor. novov. obč. obch. odbor. opat. ortod. osman. osvícen. osvob. p. pákist. palest. panovo pap., papež.

lantkrabě, lantkrabství latinský levicový liberální libanonský Iido\1' litevský literární lombardský mír ma(farský manžel, manželka, manželslví marocký markrabství, markrabě marxistický matematický materialistický městský mexický mezinárodní milion mimořádný ministr, ministersh'Ý mimo jiné mladší mocenský mocenskopolitický moderní mongolský moskevský muslimský nad našeho letopočtu, po Kr. náboženský nacionální nacistický námořní například narozen národní národnostní následný nástupnický nejstarší nejvyšší nčmecký nezávislý nezletilý nizozemský norský novovčký občanský obchodní odborový opatství ortodoxní osmanský osvícenský osvobozenecký pevnost pákistánský palestinský p;ulOvnický papežský

9


10

SEZNAM SYMBOLŮ A ZKRATEK

paříž. parl. per. pers. pís. plk. pobalt. poč. pohr. pol. polit. pols. popř. ponug., port. posI. povs. pozemk. př. n. I. pral'. práv. pravid. pravoslav. prez. priviI. prof. protest. IHům. prus. pIlI'. radik. rak. Rak. real. řec. region. relat. ren. rep. rev. řím. říš. roč. rod. rol. rum. rus.

ryt.

sakr. samosl. satelit. sel'. sever. sici!. sjedn. slavn. šlech. slov. slovan. soc. social. soud. sov. špan., šp.

pařížský parlamentní perský personální písemný plukovník pobaltský počátek, počáteční pohraniční polovina politický polský popřípadě portugalský poslední povstání pozemkový před naším letopočtem (před Kristem) pravicový právní pravidelný pnlvoslavný prezidentský privilegovaný profesor protestantský průmyslový pruský pllvodní, původně radik{�ní rakouskV Rakousko realistický řecký regionální relativní renesanční republika revoluční římský říšský roční rodový rolnický rumunský ruský rytířský sakrální samostatný satelitní severní severský sicilský sjednotit, sjednocení slavnostní šlechta, šlechtický slovenský slovanský sociální socialistický soudní sovětský španělský

spoj. spol. společ. spolk. spr. srb. st. stamv. stát. stav. stol. stř. stran. středovo student. sv. švéd. svět. svob. syr. svst. lt�ch. teoI. terit. teritor. tis. tur. tzv. uh. uměl. úř. urč. ústav. ústř. v{�. Val. shr. OSN věd. vel. velmoc. vév. vietnam. vl. vlád. vhl�ten. vnit. voj. vol. voleb. všeob. vých . význ. zahr. zák!. zákonodár. zal. záp. želez. zem. zeměd. žid. živnost. zv. zvl.

spojenecký společný společenský spolkový správní srbský starší starověký státní stavovský století střední stranický středovčký studentský svatý švédský světový svobodný syrský svstematickV . technický teologický teritorium teritori{�ní lisíc llIrecký takzvaný uherský umělecký úřední určitý ústavodárný, ústavní ústřední válečný Valné shromáždění OSN vědecký veliký velmocenský vévoda, vévodstVÍ vietnamský vlastní vládní vlastenecký vnitřní vojenský volený volební všeobecný východní významný zahraniční základní zákonodárný založení, založen západní železniční zemský zemědělský židovský živnostenský zvaný zvláštní


PRAVĚK / starší doba kamenná Clověk starší doby kamenné (paleolit) Nálezy prvních stop lidské existence se datují od konce třetihor, resp. spodního středního pleistocénu. Australophithecus, resp. prehominid (pojmenování podle nálezu v Taungu, Transvaal; objevitel DART, 1925). Vzhledem k výskytu známek lidské inteligence (formování nástrojů: artefakty) lokalizace lidoopa mezi zvířetem a člověkem. Lidoopi byli nositeli valounové kultury (pebble-culture). Pozvolný vývoj člověka v pleistocénu: Pithecantropové, resp. archantropi jsou nositeli raných lidských kultur. Byl jim již znám oheň (nejstarší stopy nalezeny v Číně). Ve středním pleistocénu výskyty neandrtálce (PaleanthroPinus) jako nositele moustérienské kultury; dále presapientní skupiny (Neanthropinus). Některá nálezy však nelze do těchto kategorií zařadit (např. nálezy v Broken HilIu, Saldanze, Swanscombe a Steinheimu). V poslední době ledové po sktlpině prersapiens následoval Horno sapiens sapiens (Cromagnon, Grimaldi, Chancela-de, Oberkassel, Předmostí u Přerova, Lautsch, Combe-capelle, Brno). Za doznívání pleistocénu se vytvářely lidské rasy: mongolidé (v Asii), černoši (v centrální Africe), běloši (v Evropě) a austrálci. Členění pleistocénu na ledové a meziledové období (glaciály a interglaciály; počet let je v tisíciletích): 600-540 první doba ledová (Giinz) 540--480 první doba meziledová (Giinz-Mindel) 480--430 druhá doba ledová (Mindel) 430-240 druhá doba meziledová (Mindel-Riss) 240-180 třetí doba ledová (Riss) 180- 120 třetí doba meziledová (Riss- Wurm) 120-10 čtvrtá doba ledová (Wiirm); následovala doba poledová. Historicky a antropologicky se člení do tří období: 600-100 starší paleolit 100-50 střední paleolit 50-10 mladší paleolit. Kultury Nálezy v této dějinné epoše se odvozují od nejdůležitější suroviny - od štípatelného kamene. Kamenné úštěpy byly tloukáním formovány do podoby použitelné jako nástroje k opracovávání dřeva a kostí nebo jako zbraně (kyj, sekera, hroty oštěpů a kopí). Opracováním kamene vznikaly čtyři druhy artefaktů (nástrojů): 1. Nástroje z neopracovaného kamene. Valounová kultura (pebble-culture): jižní a východní Afrika, SiarnJBarma, Malajsko, Jáva, Čína. Rozštěpením valounu byly získávány obouJící sekáče (chopping tools), jednolící sekáče (choppers), předformy pěstních klínů. 2. Nástroje z kamenného jádra, vesměs dvoustranně opracované (pěstní klín). Abbevi1lién (podle Abbeville nad Sommou), dříve nazývané Chellén (naleziště Chelles nad

13

Marnou): Afrika, Indie, Jáva, západní Evropa. Acheuléen (St. Acheul u Amiensu): Afrika, Indie, západní a střední Evropa. Micoquien (La Micoque, Dordogne): Afrika, Indie, západní a střední Evropa, Palestina, Sýrie. 3. Nástroje vyráběné odbíjením úštěpů z karnenného jádra (jednostranně opracované úštěpy). Clactonien (Clacton v Essexu): západní a střední Evropa, Afrika, Indie. Levalloisien (Levallois-Peret u Paříže): Afrika, Evropa, severní Indie. Tayacien (Tayac, Dordogne): Palestina, Sýrie, severní Afrika, západní Evropa. Ke splynutí technických tradic kultur s pěstními klíny a kultur s úštěpovou industrií dochází v moustérienu (nálezy v Le Moustier, Dordogne): vrtáky, škrabadla (pečlivě retušované). Pohřbívání zemřelých s milodary, snad pramonoteismus. Doloženy jsou pouze nástroje; zatím žádné známky uměleckého projevu. 4. Nástroje zhotovené opracováním úštěpů: čepele (hroty, vrtáky, škrabadla, rydla). Périgordien (Périgord): "Chatelperronský hrot", později gravettský hrot. Aurignacien (Aurignac): kostěnné nástroje, hroty zbraní, kýlová a rydlová škrabadla. Vznik umění z lovecké magie: ženské sošky ("villendorfská Venuše"), rytiny na kamenech, kostech a slonovině (lineární styl, geometrické vzory). Nástěnné malířské a kreslířské umělecké projevy v jeskyních (A1tamira, EI Castillo - obě ve Spanělsku, a jinde); Homo sapiens proniká 2 Přední Asie na sever. Solutréen (Solutré): nástroje s plošnými retušemi, hroty tvarovány do podoby vavřínových listů; žádné známky uměleckého projevu. Magdalénien (Abri La Madeleine u Thrsacu): kostěnné nástroje, vrhače oštěpů, harpuny, dlouhé čepele. Vyvrcholení jeskynního umění v A1tamiře (objevena 1879) a Lascaux (1940) a další (zhruba 120 lokalit). - Menší umělecké předměty byly vyráběny z kostí, paroží, slonoviny a kamene (rytiny a sošky). Na konci magdaleniénu umělecké projevy mizí. Člověk se shromažďoval do tlup (divoký kořistník); živil se lovem s použitím pastí a odchytných ohrad, přebýval v jeskyních, chatrčích, stanech nebo pod skalními převisy. Náboženství: lovecká kouzla, magie, víra v bohyni plodnosti (Magna mater). Pohřbívání zemřelých s hrobovými milodary. Významné postave-

ní kouzelníka (znázornění na malbách v jesky-

ních, velitelské hole).


PRAVĚK / střední a mladší doba kamenná Střední doba kamenná (mezolit) Počátek tohoto kulturního období leží kolem roku 10 000 v Mezopotámii, Egyptě a jižní Evropě, kolem 8000 v severní Evropě; střední doba kamenná do­ znívala roku 5000, resp. 4000. Hospodářské formy lovecko-sběračský systém přetrvával z předchozí starší doby kamenné. Přízni­ vější podnebí vytvářelo pro člověka lepší životní pod­ mínky (rozšíření lesa: bříza, vrba, dub). Základem obživy byl lov (rovněž lov ptáků) a rybolov. V Evropě osidlována hlavně mořská pobřeží, neboť moře slou­ žilo jako zdrOj potravy, ale i břehy řek, potoků a jezer (bohatá naleziště mušlí, proto nálezy velkých hro­ mad lastur). Nedostatek potravy dovoloval život pouze v menších skupinách (střídání tábořišť, obydlí pod skalními převisy, v jeskyních a v proutě­ ných chatrčích). Příznačným rysem mezolitu bylo zpracovávání pazourku: mikrolity (malé hroty a če­ pele); technickou novinkou se staly sekery a sekery s příčným ostřím (zpočátku bez obroušení). V sou­ vislosti s výskytem zdrojů surovin pouze v určitých oblastech vznik a rozvoj obchodu i dopravy (čluny a sáně). Ornamenty z abstraktních vzorů. Počátek domestikace zvířat (pes) a rostlin, ke konci tohoto kulturního stupně počátky zemědělství a hrnčířství. Oblastí rozšíření mezolitických kultur byla Evropa, severní Afrika (capsien, oranien, sébilien) a Pales­ tina (kultury jerišská a natufská). Rané kultury: azilien, později sallveterrien (artefakty ze silexů). Maglemoská kultura: soustředění na břehy vnit­ rozemských vodstev (lov ryb na jezerech a řekách s použitím zahnutých rybářských háčků a vrší na chytání ryb na kánoích nebo v kožených člunech s vesly). Ertebollská kultura: rozšíření na pobřeží Skan­ dinávie (mořský rybolov a s ním spojený směnný obchod). Přechod od velké stádní zvěře k malé. Dělba práce: ženy obstarávaly rostlinnou potravu (divoce rostoucí obiloviny, vodní rostliny). První domácí zvířata: psi. Tardenoisien: malá sídliště, původ osadruKů zřej­ mě z egejského prostoru. Drobnotvaré nástroje li­ choběžníkových tvarů. Natoufien (EI Natuf): nástroje ze silexu. Mikrolity. Srpy (na obiU) z pazourků. V pozdější jerišské kul­ tuře jsou známy domy z cihel. V Džarmu (východní Irák) rolnický způsob hospodářství. -

Mladší doba kamenná (neolit) v Evropě Západoevropský okruh: megalitická kultura zahrnovala Spanělsko, Francii, Anglii, Irsko, Švýcar­ sko, části Hálie. Silný vliv severní Afriky. Charakte­ ristické znaky: dolmeny - hrobky z kamenů sesta­ vených do formy stolu, později také chodbové hro­ by a kupolové hroby (..falešná klenba"). Centrum: Bretaň, kde také menhiry (jejich antropomorfní charakter je potvrzován vrypem), uspořádané do

15

kamenných alejí (200-1500 metrů dlouhých, Car­ nac) nebo s kruhOvitým rozvržením (Stonehenge, Anglie). Později rozšíření kultury se zvoncovitý­ mi poháry (nádoby tvarově připomínající obráce­ ný zvon) ze Spanělska do západní a střední Evropy. Malé skupiny převážně lovců (luky). Balkánský okruh: sídliště na pahorcích, barevná keramika, idoly (ženy). Zdi ze sušených cihel a opevněná panská sídla, vznikající pod orientálním vlivem. výskyt pravoúhlých staveb (typ megaronu s hlavní místností a předsíní). Kůň a sekeromlat. Tripoljská kultura (meZi Karpatanli a Dněprem na Ukrajině): pravoúhlé podélné domy byly uspořá­ dány do kruhu kolem volného prostoru uprostřed. Dále směrem na východ ponticko-aralská kultu­ ra, známá hrobovými nálezy. Žádné hrobové milodary, ale větší množství okrového barviva. Kul­ tura s lineární keramikou: na nádobách ryté li­ nie (spirály, meandry, úhly), kopytovité klíny z am­ fibolitických břidlic. Hlavní oblast: Cechy, Morava, střední Německo, odtud vyzařování vlivu na východ (Tisa, Visla), na západ (Rýn), na jih (Dráva) a na sever (linie Kolín - Hannover - Magdeburk). Způ­ sob osídlení: valy a příkopy chráněné vsi s velkými stavbami (30-40 m délky, 5-7 m šířky). Severský okruh (Polsko, střední Německo, Dán­ sko, jižní Svédsko). Dvě skupiny: 1. kultura nálevkovitých pohárů: původ lidí s nálevkovitými poháry, žijících v podlouhlých domech rozdělených do komor, není znám (pravděpodobně přišli z východu); 2. kultura se šňůrovou keramikou neboli kul­ tura s válečnými sekeromlaty. Nádoby zdobené otisky šňůr (rozšíření v Sasku, Durynsku, Sles­ vicku-Holštýnsku, v oblasti ústí Odry). Nejdůleži­ tější zbraní byla válečná sekera. Chov koní. Lidé se šňůrovou keramikou (lid s válečnými sekero­ mlaty) nebyli ještě zřejmě Indoevropany, na in­ doevropeizaci Evropy ale podíl měli. Shrnutí: mezi těmito odlišnými kulturami existova­ ly prostřednictvím živých obchodních styků (zrno­ těrky, jantar, pazourek) úzké kontakty. Doprava se děla po řekách na kožených člunech a monoxylech, po souši po cestách zpevněných fošnami a hatěmi na vozech (disková kola) tažených voly, soby, po­ zději koňmi. Náboženství: víra v posmrtný život; strach z návratu mrtvých (proto pohřbívání zemře­ lých žehem nebo svazování mrtvol); kult předků, kulty plodnosti; víra v nebeského boha (často iden­ tického s hromem a bleskem), jakož i v kouzla a démony. Hospodářství: na počátku ještě pouze lov a sběračství, později chov dobytka (drobný doby­ tek) a obdělávání polí. Intenzivní zemědělství vyža­ dovalo stálé přemisťování sídlišť ; po regeneraci pů­ dy se obyvatelé vraceli do původních sídlištních ob­ lastí.


PRAVĚK / Orient

17

v Číně v povodí Chuang-che (staré americké kulV neolitických kulturách soustředěných vesměs na tury, s. 223). Rozhodující roli zde sehrály (terasovitých) náhorních plošinách a na úpatích změněné klimatické podmínky, podmínky mající hor, bohatých na vodní srážky, se objevila řada počátek v mezolitu, které vedly k vysychání veltechnických novinek (cihly, broušení kamene, kekých oblastí (pouštní pás táhnoucí se od západu ramika, hrnčířský kruh). k východu: od Sahary až ke kirgizské stepi). Převratem v hospodářství byl přechod k zeměVzhledem k tomu, že počet obyvatelstva mezitím rychle vzrosŮ, půda se brzy vyčerpávala a vysydělství, tedy přechod k produktivnímu hospodářchání dále postupovalo, obyvatelé postižených stv� sjednocení chovu dobytka (pastevectví) a pěoblastí se začali stahovat do říčních oáz. Předpostování plodin (rolnictví) - "neolitická revoluce" kladem pro život v těchto oázách se stalo spo(G. CHlLDE). Kultivace divokých obilovin (pšenice, lečné zvládání úkolu, se kterými byly jejich obyječmen, proso) a domestikace ovcí, koz, prasat vatelé konfrontováni. Část obyvatelstva se uvolni'a kuru. Vznikající velkorodiny se usazovaly ve vesnicích, později ve městech opevněných zdmi. Jericho la díky vyšší produkci potravin z prvovýroby a byla tak k dispozici pro jinou činnost (řemes(mezi 8000 a 6000?) lze považovat za předstupeň vyspělé městské kultury. Kromě kruhovitých domů 10, obchod, obrana, kult, správa, technika). byly stavěny domy pravoúhlé, zprvu z rákosu, nahoVznikla dělba na různá povolání. Osamostatnění zeného jílem, poté z pěchovaného jílu, později řemesel založené na dělbě práce. z nepálených cihel. Umění: zpočátku ozdoby Diferenciace společnosti. Jako středisko výroby z mušlí a kamenů, později z drahých kovů a draho-. zboží, jeho směny, obchodu a tržníbo provozu kamů. Umělecká barevná keramika zhotovená na vznikala města, nejdůležitější znak vyspělých hrnčířském kruhu byla zdobena geometrickými kultur. Moc ve městě vykonával v Mezopotámii vzory, abstraktními a naturalistickými vyobrazeními kněžský král (zástupce boha, jemuž město nálelidí a zvířat (vrchol: Súsy v Persii). Drobná plastika želo), v Egyptě vládl faraon, uctívaný jako syn bo(idoly žen). Vznik razítkových pečetí. Důležitým se ha, ba dokonce jako bůh sám (charismatické stává užívání mědi (nejprve kované, pak také sléva-· vůdcovství). Státní náboženství zdůvodňovalo a podpíralo jeho panování. né). Stavba prvních sakrálních staveb v Eridu, Tepe Prostřednictvím centralizace státu, hierarchicky členěné společnosti s ostře navzájem ohraničeGaura a Uruku: chrámy ve větších chrámových okrscích (vnější stěny byly členěny vyčnívajícími pinými sociálními vrstvami (panovník, kněží, váIíři). - První popsané hliněné tabulky (chrámové lečníci, úředníci, řemeslníci, obchodníci, rolníci a otroci) a organizované správy (vynalezeno písúčty) byly nalezeny v Uruku; z obrázkového písma vznikaly slovní a fonetické znaky. Péče o zemřelé ve mo k počítání a účetnictví) mohly být řešeny všech kulturách. úkoly, před které byla každá vyspělá kultura Důležité periody staršího období představují kultuv říčních oázách postavena: organizace hospory: Chassuna, Qualat Džarmo (východní Irák), dářství na základě dělby práce ve městě (zásoboSialk (I) ve východním Iránu, Jericho a Saktševání obyvatel, ukládání dávek a poplatků) a plánované zemědělství v oblasti k městu přináležejígazii (Sýrie); ve středním období kultury: Halaf, Samarra, Sialk (II), Arpačija, Tepe Gaura, Hiscí. Nejdůležitějšími úkoly se však staly rozsáhlé sar, Tasa Badari, Merimda a Fajjúm; v mladším zavodňovací práce a práce na ochraně před poobdobí kultury: El Obejd, Súsy (Elam), Telehit vodněmi (výstavby hrází, příkopů a kanálů, jakož Ghassul, Sialk (III), Hissar (I B-C), Amráh i akvaduktů a nádrží na pitnou vodu). Všechny a Gerzeh. vyspělé kultury měly snahu se sjednocovat a poOkolo 3000 "potopa" (pravděpodobně vícero sléze šířit svá teritoria; městské státy se tak vyvizáplav a zátop katastrofického rozsahu). Stavba jely do říší a veleříší. Společné cítění a myšlení vznikalo prostřednichrází a kanálů v Egyptě (Nil) a Mezopotámii (Eutvím jazyka, kultury a náboženství. Rozsáhlé obfrat a Tigrid). Vylíčení "potopy světa" v bibli odpovídá mezopotámskému eposu o Gilgamešovi chodní styky (města byla zároveň tržišti) vedly ke z konce 3. tisíciletí. vzájemnému ovlivňování a velkoprostorovému myšlení. Vznik vyspělých kultur Společné znaky všech vyspělých kultur: techni­ S vytvářením vyspělých městských kultur (podle ka zpracování kovu, cihly, kvádry (základní pr­ WITTFOGELA tzv. hydraulická společenstva), nava­ vek architektury), polygonální zděné stavby, zujících na "neolitickou revoluci", začíná doba zpracovávání drahých kovů a drahokam!l, výroba historická. tenkostěnných nádob, písmo, monumentální Vyspělé civilizace vznikaly jako potamické (ponč­ plastika, broušení kamene. ní) kultury v Egyptě na Nilu, v Mezopotámii na Eufratu a Tigridu, v Indii na Indu a v Sedmiříčí, Mladší doba kamenná (neolit)


PRAvllK I doba bronzová v Evropě

19

ní Německo, C�chy (kultura pojmenovaná dle epo­ P.uvodní oblastí zpracovávání rud byl Přední východ nymní lokality Unětice sz, od Prahy), Dolní Rakous­ (měď ve 4. tisíciletí, bronz od 2500), nejstarší bron­ ko, Známé jsou "knížecí hroby" ve středním Ně­ zové kultul)' se proto vytvářely v Mezopotámii. Odtud mecku (mohylový hrob v Leubingen s bohatou zla­ pronikala znalost bronzu k severu (Kavkaz a Anato­ tou výbavou), Tato kultura měla rozsáhlé obchodní tie), do Egypta, egejského prostoru a na Krétu, která styky (tranzitní oblaslod Středomoří na sever) a je­ se pro západoevropskou kulturu stala důležitým jí centrální oblast byla Ceská kotlina; evropský vý­ centrem vyzařování vlivu. Ve druhé polovině 2. tisíci­ znam získaly ložiska cínu v Krušných horách, Nej­ letí byla Kréta vystřídána Mykénami. Pod mykénský bližší kultury pod silným vlivem kultury se zvonco­ kulturní vliv se dostaly velmi brzy Balkán a Panonie, vitými poháry: štraubinská kultura v Bavorsku o něco později následovala germánská území. Z ná­ (exploatace bohatých rudných nalezišť) a adlerber­ lezů zlata v Irsku lze rovněž usuzovat na jeho ob­ ská kultura ve středním Porýní. chodní spojení s Mykénami. 2. Mohylová kultura ve střední době bronzové: Kulturní ovlivňování Evropy vyspělými orientálními sídlištní oblast se rozkládala mezi Maasou, Seinou, Alpami, Odrou a Dolním Saskem, Zemřelí (zřejmě kulturami v době bronzové se dělo třemi cestami: 1, přes Anatolii na jihovýchod Evropy (balkánský pouze příslušníCi horních vrstev) byli pohřbíváni prostor), Následek: vznik středoevropské rané do­ pod mohylami s hrobovou vyb ' avou zbraní a šperků, by bronzové (jednobarevná keramika), Nejdůleži­ Základem hospodářství byl chov dobytka, Kultura tější kultury zde byly kultura bádenská (Madltrsko, zprostředkovávala obchod ze severu na jih, Cechy, Morava, Rakousko, Slezsko) a kultury lub­ 3. Kultura popelnicových polí od 1300 (spalová­ laňsko-kraňská a vučedolská, Tyto podunajské kul­ ní zemřelých, ukládání popele na velkých popelnico­ tury raného bronzového období ovlivnily také Ape­ vých polích), Síření od středního Dunaje na jih, po­ ninský poloostrov (závislost remedeIJské a rinal­ dél Dunaje a jeho přítoků do českých zemí, Polska donské kultury) ; (lužická kultura), středního Německa, jakož i do zá­ 2. z Iberského poloostrova (Almeria, kde bohatá padní Francie, střední Itálie, severního Spanělska, naleziště stříbra a mědi, a A1gar) se šířila kultura . S kulturou popelnicových polí byli spjati Veneti a Uy­ zvoncovitých poháru, jejíž rozšíření po Evropě zna­ rové. IJdé popemicových polí vyvijeli značnou poli­ menalo začátek doby bronzové; tickou aktivitu, nevyhyb ' ali se přitom ani vzájemným 3, prostřednictvím transkarpatské mohylové kultu­ válečným konflikrům (nálezy bronzových depotů ry, která svou závislostí na kavkazské kubáňské kul­ a skrýší šperků), Společnost se stále více členila tuře (kultovní oběti při úmrtí knížat, přepychové (rostoucí specializace vedla k odloučení zemědělců sekery) přejala prvky anatolské kultury (Alaca hiiy­ od řemeslníků), Závislost na Blízkém východu se po­ iik). Nositelé kultury s bojovými sekeromlaty byli stupně uvolňovala a Evropa se stávala hospodářsky těmito kulturami ovlivňováni a přinesli znalost a kulturně samostatnou, Pronikání kultury popelni­ bronzu s sebou do střední a západní Evropy, cový�h polí na jih mělo za následek: Od 1700 v Evropě doba bronzová, v níž se krys­ a) konec mykénských středisek a pozdně minojské talizovaly a formovaly rozličné kultury, Centry šíře­ kultury na Krétě; ní jejich vlivu byly oblasti s rudnými ložisky: b) pronikání do Malé Asie (vyvrácení chetitské říše, Sedmihradsko, slovenské Rudohoří, rakouská s, 35) a břidlicová alpská zóna (Salzbursko, Tyrolsko), c) do severní Itálie a Latia; střední Německo, Spanělsko, Anglie a Irsko. Vznik d) vpád "mořských národů" do Egypta (s, 25; Filišvelkých kulturních oblastí s výrazně sociálně stra­ tíni v Palestině, s, 37). tillkovanou společností (vedle rolnictví a paste­ 4. Severský okruh: v severním Německu a Skan­ vectví již také řemeslo a obchod), dinávii ("Pragermáni", srovnej s, 109) žili obyvate­ Směnný obchod s jantarem, nalézaným na Jut­ lé v pravoúhle postavených domech s "předsíní" ském a Zemlandském poloostrově, Obchodní (řec. megaron). V umění doby bronzové lze doložit cesty vedly od Dunaje k Sále, k Mohanu, k Labi - prostřednictvím kultury popelnicových polí (do Jutska) a k Odře (na Balt) Jiho-severní vztahy k Řecku, Na začátku doby bronzové byly ko­ směřování expanze znamenalo obchodování rov­ vové předměty vyráběny podle kamenných vzorů, něž tímto směrem, Jantar byl nalezen v mykén­ poté vz'nikla samostatná bronzová industrie. Váleč­ ských šachtových hrobech, a naopak egyptské fa­ né vozy s koňským spřežením, pohřbívání zemře­ jánsové perly byly nalezeny v Anglii. - Zemřelí lých pod velkými mohylami (bohatě vybavené hroby byli na počátku doby bronzové pochováváni pře­ v Uppsale a Seddinu), později žehem, Náboženství: vážně ve skrčené poloze (s koleny u brady), od kult slunce ("sluneční vůz z Trundholmu", zlaté střední doby bronzové převládly žárové pohřby. sluneční bárky a zpodobnění na skalních obrazech: lodě, sluneční kotouč, obrazy bohů - s oštěpem, sekerou, respektive kladivem atd,), - Námořní Nejdůležitější kultury 1. Únětická kultura v rané době bronzové: střed- plavba podél pobřeží a pozvolný postup na jih.

Doba bronzová (asi 1700-800)


PRAVĚK / doba železná, Kimmeriové a Skythové Doba železná (od 800) Doba železná v Evropě, nazývaná podle naleziště v HaIlstattu (Solná komora, Rakousko) rovněž do­ bou halštatskou, vystřídala kulturu lidu popelnico­ vých polí. Předpokladem vzniku doby železné byl vynález využívání železné rudy a místní železářská výroba, těžba soli (HaIlstatt, DUrnberg u Hallei­ nu). V těchto rychle rozvíjejících se hospodářských centrech se formovaly základní sociální vrsrvy oby­ vatelstva (rolníci, řemeslníci a obchodníci). Oblast rozšíření halštatské kultury: Chorvat­ sko, Bosna, jižní a západní Německo, alpská oblast, Svýcarsko, východní a jižní Francie, severní Spaněl­ sko. Nejdůležitější aristokraticko-městská kultura vznikla v Este a na horní Adrii (silné korintské a etruské vlivy). V ostatních oblastech existovaly po­ zdní formy kultury popelnicových polí. - Nejpří­ značnější pro halštatskou kulturu byly tzv. halštat­ ské meče, dlouhé meče z bronzu, později ze železa.­ Velké jehlice popelnicové kultury byly vystřídány sponami (ozdobná forma spínacích špendlíků). Pohřbívání zemřelých: nejprve ještě pohřby žehem, zejména v pozdní době kultury popelnicových polí, poté přechod ke kostrovým pohřbům v navršených mohylách. Zemřelí byli ukládáni na vozech pod mo­ hylami, v pozdějším období ženy a sloužící po smrti svého manžela či pána rovněž usmrcováni a pohřbí­ váni s nim (�řejmě skythský vliv). "Knížecí hro­ by" se nacházely vždy v bezprostřední blízkosti opevněných sídlišť (hradišť) místních vládců (Heu­ neburg, Mont Lassoix-Vix). V severním Německu byly nádoby sloužící jako urny na popel zemřelých (proto "zvoncovité hroby") ukládány v kamenných schránkách. Některé měly podobu domů nebo špej­ charů a byly vyzdobeny výjevy loveckých scén, jezd­ ců nebo vozU s koňským spřežením. Od 450 kultura laténská (mladší doba želez­ ná) znamená vyvrcholení doby železné. Byla ovlivněna Skythy (prostřednictvím halštatské kultury), Řeky (přes Massilii proti proudu Rhony) a Etrusky ("cestou Argonautů" podél řeky Pád přes švýcarské průsmyky k Rýnu a Rhoně). Do kulturně zaostalejších oblastí (Ce­ chy, britské ostrovy a Iberský poloostrov) při­ nesli nositelé laténské kultury (původem zřejmě Keltové) městskou kulturu (viz šíření Keltů, s. 77). V oblastech jejich vlivu docházelo k silné keltizaci původního obyvatelstva. =

Kimmeriové a Skythové Během doby bronzové pronikly z východních stepí na jih a západ dva indoevropské jezdecké národy: 1. Kimmeriové, útočící kolem 750 od Krymu přes Kavkaz na jih, ohrožovali Malou Asii a ASýrii. Ve spolku s Asyřany pak zničili stát Urartu (s. 35), byli ale zatlačeni na západ a protáhli Malou Asií (vítězství nad fryžskou říší a Iydským králem

21

GYGEM, jenž v boji zahynul). Kimmery od 7. století pronásledovali a částečně podrobili 2. Skythové, kteří byli sami z 1\Jrkestánu vytlačeni kočovnými Massagety. Při jejich pronásledování se v Malé Asii zapletli do bojů s Asyřany a Médy a byli zatlačeni zpět KYAXAREM 628. Polní tažení perských králů KÝRA II. a DÁREIA I. (514-512) proti Skythům, kteří tehdy sídlili severně od Cer­ ného moře. Přes Dněstr pronikali Skythové do balkánského prostoru, k dolnímu Dunaji, do Pa­ nonské nížiny a do oblastí jižně od Karpat. Jejich expanze směřovala kromě výpadů do vyspělých kulturních oblastí na jihu také na západ, kde je­ jich tlupy dospěly značně daleko. Skythové a Kimmeriové se tak dostali až do východního Německa (nález ve Vettersfelde v Braniborsku), Bavorska a - společně s Thráky (nálezy koň­ ských uzd) - dokonce až do severní Itálie. Převaha Skythů byla založena na stepním způso­ bu vedení boje: lehce vyzbrojení jezdci s dvakrát zakřiveným lukem z rohoviny s tětivou a šípy s troj­ bokými hroty z kamene, kosti, bronzu a železa. Po skythských vybojích v Asii se na celém Blízkém vý­ chodě stalo válečné jezdectvo v následujícím obdo­ bí základní složkou armád. Hospodářství: chov dobytka (se zaměřením na vý­ robu mléka), obchod se zpracovaný(ni kožešinanli (trhy v Baktrii, Asýrii, Řecku) a masem, obilím, ot­ roky (trhy v oblasti Pontu). Náboženství: uctívání bohyně TABATI (Velké bohy­ ně), boha PAPEUA (boha nebes), ArIE (bohyně ze­ mě), OETOSYRA (boha slunce) a ARTlMPMSY (bo­ hyně měsíce). Samanství (magie, čarodějnictví, ma­ gická síla amuletů: plechová chřestítka a řehtačky). Věštění za pomoci svazků prutů a roztrháváním lý­ kových vláken. Žádné chrámy a oltáře. Kult zemřelých: Knížata byla pochovávána pod mohylami (kurgany), nejvelkolepější byly nalezeny v jižním Rusku a na Ukrajině (nejznámější nálezy Certomlyk, Kul-Oba, Voroněž, Majkop, Solocha). Nejvíce na západ byly situovány nálezy v Besarábii, Valašsku, DobrudŽi, Madlusku a dokonce ve vý­ chodním Německu. Manželky, družina, stejně jako koně bývali zabiti a spolu pohřbeni, nebožtík dostal kromě toho přebohatou hrobovou vybavu z drahých . kovů a zbraní. Společnost: vydělila se již privilegovaná aristokra­ tická vrstva, přivlastňující si největší dil válečné ko­ řisti a sídlící na akropolích rozsáhlých hradišť, je­ jichž předhradí se staly důležitými výrobními centry. Kimmeriové jako nositelé tauridské kultury silně ovlivnili starší halštatskou kulturu a stali se tak zprostředkovateli předoasijských kulturních prvků. Obdobně působili na mladší halštatskou kulturu a na laténskou kulturu zase Skythové. Jejich historická území zaujali později Veneti, Uyro­ vé a Thrákové.


ORlENTÁLNt DESPOCIE / Egypt 1(3000-1570 př. n. 1.)

Egypt (podle HEROOOTA "dar Nilu") se nacházel ve zhruba 1000 km dlouhém a 10-20 km širokém úrodném údolí Nilu (.,černá země"), které bylo na západě i východě obklopeno pouští ("červená ze­ mě"). Mezi červencem a říjnem naplavovala každo­ roční povodeň ("nilská vlna") úrodné bahno, které se stalo základem bohatství země. Po prehistoric­ kých kulturách Badári, Merimda a Negade ko­ lem 3000 vznikly dva státy, Horní a Dolní Egypt. Oba sjednotil do jedné říše král NARMER neboli AHA (v řeckém přetlumočení MENES), hlavním městem se stal Mennofer ("Bílá zed''', řecky Memphis). Stará říše (2850-2052) 2850-2650 cínevské období (I. a 2. dynastie). Izolace od sousedních zemí vedla k odstranění cizích vlivů. Boje s beduíny na Sinajském polo­ ostrově (získání měděných dolů). - Cesty do Byblosu (cedrové dřevo), výpady do Núbie. Stav­ ba královských hrobek (mastaha lavice). 2670-2195 doba pyramid (3.-6. dynastie). Hlavní město: Mennofer, první král 3. dynastie DŽÓSER byl pohřben ve stupňovité pyramidě v Sakkáře ( šest na sobě postavených mastab), postavené lékařem a stavitelem lMHOTEPEM. 2550-2450 4. dynastie - stavitelé pyramid: SNOFREV (pyramidy v Dahšuru a Medumu), CHUFEV (CHEOPs), CHAFRE (CHEFRÉN) a MEN­ KAURE (MYKER J OS; pyramidy v Gíze). 5. dyna­ stie: bůh slunce RE z Onu (Heliopolis) se stal státním božstvem (svatyně boha s obelisky). 6. dynastie: se slabostí faraonů rostla úměrně moc pozemkových velmožů a lokálních vládců (oblastní knížata). Sociální nepokoje urychlily zhroucení jednotného státu (osamostatnění ji­ hu). Boje mezi místními vládci zapříčinily ros­ toucí právní nejistotu. Povstání, plenění hrobek. Literárním výrazem duchovní krizové nálady: Na­ =

=

učení pro krále Merikara, Nářky rolníka, Roz­ hovor zoufalce sjeho duší. 2195-2040 první přechodné období (7.-10. dynastie nennísovetské období). Země se roz­ štěpila na dvě státy a četná polonezávislá pro­ vinční knížectví. Sever ovládla dyn. z Nennísovetu (Herakleipolis), jih knížata z Vésetu (Théb). Stát: faraon ("Velký dům") byl absolutistickým, dě­ dičným králem, převtělení boha nebes HÓRA ("Vel­ ký bůh"). Od časů 4. dynastie byl panovník uctíván jako syn boha slunce RE. Centralizovaná státní správa: úředníky ("písaře"), podřízené prvnímu ministru, jmenoval král z řad staré, moci zbavené šlechty. Rozdělení země do žup (nomy), spravova­ ných župními knížaty. Žádné stálé vojsko. Naturální hospodářství. Kromě zdanění (obilní zrno a doby­ tek) měli poddaní robotní povinnost. Právní bez­ pečnost byla zajišťována soudy. Zahraniční styky se Sýrií a Puntem (Somálsko). Válečné výpravy do (j­ bye a Palestiny. =

23

Náboženství: na začátku rozmanité kulty (božstva v podobě zvířat a zvířecích hlav). V historické době velký význam slunečního náboženství. Vznik dů­ ležitých kulturních středisek: RE-ATONA v Onu, PTAttA v Mennoferu, THOVTA v Chúmnevu (Hermo­ polis). Bůh plodnosti USIRE (OSIRlS) se stal vlád­ cem podsvětí. Víra v soud mrtvých, v posmrtný život a obětní dary. Hieroglifické písmo: obrázkové písmo z kombi­ nace slovních znaků, skupin konsonant a jednotli­ vých konsonant, bez vokálů, kromě toho "hieratic­ ké" písmo, později písmo "démotické" (kolem 700). Kalendář (začátek roku: polovina července, období záplav) měl 365 dní (dvanáctkrát 30 plus pět). Přestupné roky nebyly známy, tím diference se slunečním rokem. Později kalendář spojován s hvězdou Sopdet (Sirius): egyptský rok 365 1/4 dní. =

Střední říše (2040-kolem 1570) Po válečném střetnutí se podařilo králi MENTUHO­ TEPOVI ll. z Vésetu (II . dynastie) znovu sjednotit Horní a Dolní Egypt. Začalo období Střední říše. 1994-1781 12 . dynastie: opětná centralizace správy. Místní knížata zbavena moci. Ochrana Egypta stavbou opevnění ve východní deltě a na ll. kataraktu. Stavba velkých chrámů v Karnaku, sídle nového říšského boha AMONA. Období no­ vého rozkvětu Egypta. 1881-1842 Senvosret III.: na jihu připojena k Egyptu Núbie (zlaté doly), obchodní cesty po Rudému moři, na Sinajský poloostrov, do Puntu, na Krétu a do Byblu. Za jeho nástupce rozkvět střední říše vyvrcholil. 1�42-1794 Amenemhét III. Byly zřizována zdy­ madla a zpevněny nilské břehy u Fajjúmské oázy, regulace stavu vody v jezeře Moeris. Na břehu umě­ lé nádrže nechal Amenemhét li. postavit pyramidu se zádušním chrámem (Labyrint). Plastika: oltářní portréty SENVOSRETA li. a AMENEMHÉTA li. Krá­ lovské sfingy. Nový typ sochy panoVTU'ka s koleny vy­ taženými k bradě, oděné dlouhým rouchem spada­ jícím až k patám. Uteratura: Naučení krále Ame­

nemhéta J, Povídka o Sinuhetovi. Okolo 1781-asi 1580 druhé přechodné ob­ dobí (13.-14. dynastie). Vnitropolitické zmatky nepřímo přivodily a usnadnily okolo 1650 vpád Hyksósů, semitsko-churritských kmenů (z egyptského heka-chesut náčelníci ci­ zozemců, označujícího vládnoucí horní vrstvu), kteří ovládli nejprve Dolní Egypt. Hyksósové byli vojensky úspěšní dJky novému způsobu vedení bo­ je, v němž hlavní roli hrál lehký bojový vůz tažený koňmi. Rezidencí hyksóských vládců (15.-16. dy­ nastie) se stalo město Hatvóret (řecky Avaris) ve východni části delty; Hyksósové se však brzy při­ způsobili vyspělejší egyptské kultuře; nezávislost si uchovali véselŠtí vládcové. =


ORIENTÁLNt DESPOCIE / Egypt 11(1570-332 př Nová říše(1570-1080)

Thébský král AJlMÓSE I. dovršil osvobozenecký boj předchozí 17. dyn. a vytlačil Hyksósy, které proná­ sledoval až do Palestiny. Založil Novou říši (18. dy­ nastie). Za jeho následníků AMENIIOTEPA I. a 'ťl-IUTMOSA J. Egypt opět velmocí: výpravy do Asie (Eufrat) a Nubie (až k JIl. kataraktu). I-Iospodářský a kulmrní rozmach za vlády královny 1501-1480 Hatšepsovet. Vojenská tažení byla nahrazena obchodními expedicemi do PUnlU, či­ lou stavební činností (terasovitý chrám v Oér el­ Bahrí) pod vedením jejího oblíbence a ministra SENMUTA. Po její možná násilné smrti nastoupil na trůn nevlastní syn a synovec (rovněž spolu­ vládce) 1480-1448 Thutnlóse III. Za nčho dosáhla egyptská říše největšího rozšíření (od Eufratu až k IV. nilskému kataraktu). 1480 v bitvě u Meggida zničil za nasazení žoldnéřů a bojových vozů koalici syrsko-palestinských knížat. Dobytím Fénicie a Palestiny se sousedem Egypta stala říše Mitanni (s. 35). Jeho nástupci pokračovali v úspěšné zahraniční politice_ 1413-1377 Amenhotep III., měl za manželku TElE, nešlechtického původu. Dekadentní obdo­ bí. Navzdory chytré sňatkové politice a živým di­ plomatickým a obchodním stykům s říší Mitanni, Babylónií, Krétou, Kyprem, Asýrií, chetitskou říší a egejskými ostrovy (hlinčné tabulky z "EI Amar­ ny", sepsané v diplomatické řeči doby akkadšti­ ně) nastal posnlpný úpadek egyptské veleříše. 1377-1358 Achnaton (Amenhotep IV.), "kacíř­ ský král", mající za manželku NEFRETJJTI, zavedl ucúvání ATONA, slunečného kotouče (sluneční mononleismus). Hymnus na A/ona (nebo na Slunce), složený faraonem, patří k nejlepším vý­ tvorům egyptské poezie. Královská rezidence byla přenesena do nově založené EI-Amarny - Acheta­ ton ( obzor Atonův) a AMENIIOTHEP IV. přejal nové jméno Achnaton. Zanedbáváním zahra­ ničně politických styků byla oslabena autorita Egypta v Asii. Po smrti AClINATONA se dostala k moci reakce, došlo k odvolání náboženských "novot". Jeho zeťové SMENCIIKARE a TUTANCII­ AMON (proslavený bohatě vybavenou hrobkou, objevenou 1922) se vrátili do Vésetu. IiAREMHEB (1343-1319), bývalý Achnatonův generál, se pro­ hlásil králem, bojovJl úspěšně v Sýrii proti Cheti­ tům a nastolil za pomoci přísných zákonů uvnitř státu pořádek. Dokončení náboženské restaurace (el-amarnské období dáno do klatby).

n.

1.)

25

byla přenesena do Per Ramesse ( Ramessovo město, dříve Tanis) v nilské deltě. I 224-asi 1210 MERENPTAH, válčil v Palestině (na pamětní stéle nalezena první zmínka o kmeni Iz­ rael) s "mořskými národy" (mj. s Řeky a Filiští­ ny) a hlavně proti Libyjcům. 1 189-1157 Ramesse lil. z nové 20. dynastie (1190-1080) odrazil opětovný nápor "moř­ ských národů" a Libyjců, zajatci pak osídlil ob­ last delty. Za RAMESSOVÝClI následníků vnitřní nepokoje, ztráta Palestiny a Núbie, zchudnutí ze­ mě, v které narůstala hospodářská a politická moc kněžstva velkých chrámů. Umění: v době Nové říše byly zbudovány obrovské chrámové komplexy: chrámy Amona v Karnaku, Lu­ xoru, Medinet Habu. Vzniklo "el-amarnské umění" (hlavy ACIINATONA a NERI'RETllTY, "rodinné" po­ dobizny). Za Ramessovců postaveny velká sloupová síň v Karnaku, skalní chrám v Abú Simbel, kolosální sochy a zádušní chrám v Medinet Habu. 1080-715 třetí přechodné období (21.-23 dynastie). Po bojích s kněžími AMONA ve Vésetu a libyjský­ mi žoldnéřskými vůdci se zmocnil vlády asi 950 Sešonk l. (biblický SISAX), jeden z libyj­ ských žoldnéřských vůdců (založil 22. dynastii). Tehdy odešla část kněží do Núbie, kde jejich po­ tomci založili teokratický stát s hlavním městem Napatou (kolem 750). Okolo 920 tažení SESONKA do Palestiny a vydranco­ vání Jeruzaléma. =

Pozdní doba(715-332)

1345- 1190 19. dynastie. SETCI-/1 1. a Rames­ se II. ( 1299-1224) bojovali proti Chetitům

715-668 cizí etiopská nadvláda (25. dynastie). Skončila vpádem Asyřanů, kteří na čele s ASSAR­ IIADDONEM pronikli až k Thébám (671), byli ale Etiopy zatlačeni zpět. 668 dobyti Egypta asyrským králem ASSURBANIPA­ LEM. Egypt asyrskou provincií. Jako místodr­ žící ji spravovali místní vládci, mezi nimi i zakla­ datel 26. "sajské" dynastie NE KO l. Jeho syn 660-609 Psammték J. zbavil Egypt asyrské nad­ vlády a potlačil moc kněží, stejnč jako libyjských žoldnéřů. Usídlení řeckých žoldnéřů v delt­ ské oblasti a založení iónských obchodních fak­ torií (Naukratis). Poslední doba rozkvětu říše za 569-525 Ahmóse II., kdy Egypt získal námořní převahu ve východním Středomoří a udržoval přátelské styky s ostrovními Řeky a řeckými ko­ loniemi. Obranné spojenectví s Babylónií, Lýdií a se Spartou proti Peršanům ztroskotalo. Jeho syn PSAMMTÉK lll. podlehl 525 u Pelusia perskému králi KAMBYSESOVl. Egypt

(znovudobývání Sýrie, bitva u Kadeše asi 1292). Kolem 1267 mírová smlouva uzavřená mezi RAMES­ SEM II. a chetitským králem CIIA'nUSILEM III.: v Sýrii nastolena mocenská rovnováha, řeka Oron­ tes se stala hranicí. Egyptská královská rezidence

(27. a 31. dynastie, s. 45) vyjma období 404-343, kdy se dostaly k moci 28.-30. domácí dynastie. 332 Alexander Veliký dobyl Egypt (s. 65). 304-30 př. n. I. vláda dynastie Ptolemaiovcií (s. 67).

=

se pak stal na 200 let perskou provincií


ORIENTÁLNt DESPOCIE / Mezopotánlie I. (3. tisíciletí př. n. 1.) Sumer Někdy mezi 3200-2800 se Sumerové usadili na jihu Mezopotámie ( země mezi dvěma řekami). Jejich původ není znám, snad přišli z východu a byli spříz· něni s nositeli harappské kultury. Země byla rozdě­ lena na městské státy. Centrem každého města byl monumentální chrám postavený z cihel stojící na vysokých terasách. Jejich stěny byly obloženy na způsob mozaiky barevnými hliněnými svorníky. Chrámy se nacházely uprostřed posvátného okrsku a byly zasvěceny božstvu, jemuž země patřila. V čele kněžstva stál městský kníže-vládce (fugaf "velký muž"), který byl nositelem státní moci a nejvyšším knězem. Chrám se tak stal nejen náboženským, ale i politickým a hospodářským centrem. Chrámy používaly ke správě svého majetku speciálně pro ně vynalezené písmo (bylo obrázkové, později ab­ straktní znaky, které se vyrývaly pomocí pisátek do měkkých hliněných tabulek klínové písmo). Umění: razítkové pečeti nahradily kulaté pečeti (úřední pečeti k pečetění džbánů se zásobami v chrámových okrscích), kromě toho malé hliněné, kamenné i kovové sošky. Počátky velké plastiky (dáma z Warky). Náboženství: nejstarší sumerskou božskou trojici tvořili ENU L, AN a ENKl, kromě to­ ho existovali bůh slunce UTU, bůh měsíce NANNA a bohyně lásky INANNA. Sedesátinový systém čísel­ ného dělení dne (24 hodin, 60 minut, 60 vteřin) a rozdělení kruhu (360 stupiíŮ). 2800--2500 doba prvních dynastií. Postupné pro­ línání Semity. Prvním vrchním králem se stal ME­ SlUM z Kiše, celonárodním náboženským stře­ diskem pak město Nippur. Bylo upouštěno od "náboženského státního socialismu" (jednoty státu a chrámu) a vedle moci náboženské (chrám) se vydělila moc politická (palác). Stav­ ba městských opevnění (v Uruku údajně GILGA­ MEŠEM). Na vysokých terasách zřízený chrám byl přestavěn do podoby zikkuratu (stupňovitá pyramida, kde několik na sebe postavených po­ schodí bylo navzájem propojeno schodišti, tvoří­ cími s chrámem na vrcholu "chrámovou věž"). Od 2500 1. dynastie z Uru, založená MESANNE­ PADDOU. Proslavila se hroby, objevenými od 1922: 16 hrobek králů, kněžen, resp. kněžek s bohatou hrobovou výbavou. Spolupohřbeni by­ li i služebníci, kteří dobrovolně (požití jedu) do­ provázeli mrtvého (tento obyčej měl kořeny pravděpodobně v obřadu tzv. "svaté svatby" bo­ hyně lNANNY, představované nejvyšší velekněž­ kou - s jejím snoubencem, bohem podsvětí Du­ MUZIM, kterého představoval král). Kolem 2500-2360 1. dynastie z Lag3Še, jejíž zakladatel URNANSE svrhl nadvládu města Kiše. Vladařské činy jeho syna EANNATUMA zvěčňuje nejstarší historický nápis, tzv. Supí stéla. Jeho ná­ sledník ENTEMENA bojoval proti vlivu kněžstva, které dopomohlo čtvrtému vládci LUGALANDOVI =

=

=

27

na trůn. Uzurpátor URUKAGtNA zaváděl v Lagaši sociální reformy (smlouva s bohem NtNGIRSU: krácení kněžských příjmů, ochrana vdov a sirot­ ků). S podporou nespokojeného kněžstva byl La­ gaš dobyt králem LUGALZAGGtZtM z Ummy ("král zemí"), který pak ještě ovládl Ur, Uruk, Larsu, Kiš, Nippur a pronikl až k Středozemnímu moři. Proti tomuto poslednímu sumerskému pa­ novníku povstala říše akkadská. Akkad Kolem 2350-2300 Sargon 1., "vládce čtyř světo­ vých stran", dobyl Mezopotámii, části Sýrie a Ma­ lé Asie, jakož i Elam. Nad sumerskými těžkopád­ nými šiky s dlouhými oštěpy a velkými štíty do­ sáhl převahu díky nové pohyblivé bojové taktice za použití oštěpů, luků a šípů (pouštní způsob boje). SARGON založil centralizovaný velkostát (úřední nápisy nyní v akkadském jazyce) s no­ vým hlavním městem Akkadem (dnes neznámé polohy). Zbožštění vládce. Nová akkadská božstva ISTAR, ANUNITU a bůh slunce SAMAS. Po SARGONOV� smrti vypukla povstání. Teprve jeho vnuk 2270-2230 NÁRÁM-StN, "bůh akkadský", obnovil akkadskou říši. Bojoval v jižní Arábii a v pohoří Zagros (bOjové scény na tzv. Supí stéle). Po jeho smrti úpadek říše a 2150-2050 nadvláda Gutejců (horské kmeny z 1ránu). Ti vyhnáni až UTUCHENGALEM z Uruku. Restaurace politické moci Sumeru za 2050-1950 3. dynastie z Uru (vládci: URNAM­ MU, SULGt, AMARStN, SUSIN, IBBlSIN). Obnove­ ní sumerské a akkadské říše a chrámů. Za vlády krále SULGIHO se stali městští králové místodrží­ cími jednotlivých provincií říše. Svatou svatbou (viz výše) se stal bohem. Postavil na královském hřbitově v Uru pro sebe a rodiče hrobku. Za Su­ SINA začali pronikat do země západosemitské kmeny: stavba opevňovací linie na středním Eu­ fratu; obchodní styky až s Indií. - Oslabená říše 3. urské dynastie nakonec padla pod nápory Ela­ mitů a krále státu Mari. Ve výtvarném umění se neobjevily žádné nové motivy; vrcholu naopak dosáhla sumerská lite­ ratura. - Správu rozvinutých chrámových a stát­ ních velkostatků řídil bohatě rozvětvený úřednický aparát. - Na počátku 3. dynastie z Uru se snažil král GUDEA z Lagaše o obnovu klasického sumerského umění. Bohatství získané z obchodu a daní umožni­ lo stavbu velkých kultovních svatostánků. Od 2000 vpadali do říše opět semiLŠtí Amorité. Ná­ sledkem rychlá semitizace: vytvoření semitských států v Isinu, Larse a Ešnunně, k nimž přistoupil nově vzniklý Babylón (Babili božská brana). Su­ merština nicméně zůstala zachována jako kultovní jazyk. Poslední politický a kulturní rozkvět Sumeru za vlády krále RlMSINA z Larsy (1758--1698). =


ORIENTÁLNÍ DESPOCIE / Mezpotámie II (2. tisíciletí př. n. 1.)

Staroasyrská říše (1800-1375) Okolo 2500 osídlili Asyř:Ulé povodí horního Tigridu a Velkého Zabu. Houževnaté, bojovné obyvatelstvo, vzniklé míšením nesemitských původních obyvatel (tellhalafská a samarrská kultura) a semitských při­ stěhovalců, bylo kulturně závislé na jižních souse­ dech. Hlavní bůh Aššur propůjčil své jméno hlavnímu městu i zemi. Po pádu 3. urské dynastie první roz­ mach Asýrie s dobytim severobabylonských území (kolem 1800). Vpád Chetitů přerušil obchodní spoje­ ní se severem a sever07ilpadem, čímž došlo k poklesu státních příjmů a k oslabení moci staroasyrské říše. Po cizí nadvládě NARAMSINA z Ešnunny (proslulého sbírkou zákonů) se 1I1'IIlU zmocnil ŠAMSlADAD I. (1749-1717) - "král veškerenstva" jeho nse zahr­ novala zčásti horská území, severní Mezopotámii a Mari a byla zajištěna systémem spojeneckých do­ hod. Patriarchální absolutismus. jeho syn ISMEDA­ GAN byl však poražen R1MSINEM z Larsy a později se stal V'dSalem CHAMMURAPIHO. Do 15. stol. př.n.l. se pak o dějinách Asýrie děje jen minimum zpráv. Okolo 1450 se stala vazalským státem nse Mitanni. -

Babylónie

1728-1686 Chammurapi. Na počátku jeho vlády

usilovalo získat hegemonii v Mezopotámii šest států: Larsa, Ešnunna, Babylón, Qatna, jamšad (Chalpa) a Asýrie. Trojspolek Larsa - Mari - Ba­ bylón zaměřený proti horským kmenům a Aššuru existoval 15 lel. Po vítězných válkách se sousedními národy pora­ zil CHAMMURAPI nakonec i své oba spojence R1MSINA z Larsy a ZIMRlLlMA z Mari, za jehož vlády byl postaven ve městě Mari proslulý palác s archivem obsallUjícím 20 000 hliněných tabu­ lek (informují také o vystoupení proroků na bib­ lických svatých místech). Péči CHAMMURAPIHO o život a vlastnictví pod­ daných dokládá svod zákonů a právních předpi­ sů Chammurapiho zákoník, založený na staré semitské zvykové zásadě talion ("oko za oko, zub za zub"). Tresty: bičování, mrzačení, popra­ va (nabodáváním na kůl, upálením, utopením). Správním a kultovním jazykem zůstává akkadšti­ na. Hlavní ru1a starých mezopotámských literatur v babylonském provedení: Epos o stvoření světa a Epos o Gilgamešovi, hymny, žalmy, modlitby. Hlavní bozi: MARDUK, babylonský městský bůh, bůh slunce SAMAS, bohyně lásky ISTAR. Chammurapiho nástupci ztratili jih, boje s Kašity a Churrity. 1531 vydrancování a vypálení Babylónu chetitským králem MURSILEM I. (s. 35). Asi 1530-1157 kašitské období (Kašité irán­ ský horský národ, jenž se zmocnil Babylónu), kdy Babylón udržoval živé obchodní styky i se vzdálenými oblastmi (Egypt), ale jeho politický význam poklesl; závislost na Asýrii. =

29

1157 vyloupení Babylónu a svržení kašitské král. dynastie ElanJity. 1137 přechodný velmocenský rozmach Babyl6nie zásluhou krále NABUKADNESARA I. (ze 4. baby­ lonská dynastie; 1137-1116), který svrhl elam­ skou nadvládu, podrobil si dočasně Asyřany a za­ ložil národní monarchii. V následujícím období se Babylonie dostala opět do sféry asyrského vlivu. Churrité V 2. tisíciletí příchod Churritů ze severozápadnOlO Iránu do oblasti severní Mezopotámie mezi horním tokem Tigridu a Eufratu, kde vytvořili stát Mitanni (viz s. 35). Odtud podnikali výpravy do Asýrie, Me­ zopotámie, Malé Asie, Sýrie a Palestiny. Všude tvoři­ li vládnoucí vrstvu (marjanni rytiř, srovnej in­ dické slovo marja mladý hrdina) nejspíše indo­ evropského původu. Pozemkové vlastnictví bylo dědičné a neprodejné, ale to obcházeno "adopce­ nJi" a "darováním". Bojová převalla Churritů zalo­ žena na válečných vozech tažených koňmi. Náboženství: hlavními bohy byli TESUP (bůh po­ časí) , CHEPAT (bohyně slunce) a KUMARABI (otec bohů). Árijská horní vrstva uctívala indoevropské bohy INDRU, MITRU a VAllUNU. Umění: kamenné desky vyzdobené reliéfy stojící v řadách. Pravoúhlá podlouhlá obydlí. Monumen­ tální obrazové umění. =

=

Středoasyrská říše (1375-1045) 1390--1364 ERlBMDAD dosáhl ve spojeneckém svaz­ ku s Chetity nezávislosti Asýrie na státu Mitanni. jeho syn ASSURUBALLlT I. (1364--1328) se titu­ loval jako "bratr faraona". SAl.MANASSER I. (1273-1244) a TUKUJ:fI-NLNURTA 1. (1244-1207) zahájili dobyvačnou politiku ve službách boha AS­ SURA, úspěšné boje s Chetity, likvidace státu Milan­ ni. Brutální způsob vedení války: likvidace po­ ražených protivlU'kU a masové deportace podmaně­ ných národů. VýsJavba měst Aššur a Ninive. Současně s aramejskou invazí a pádem chetitské ří­ še zeslábla i asyrská moc, která však za 1115-1074 TIglatpilesera I. znovuobnovena. Bo­ je na severu proti zemi "Nairi", proniknutí až k Cernému moři. Využil mocenského vakua (ze­ slabení EgypJa) k tributární závislosti syrských stá­ ru. Za TlGI.ATPILESEAROVÝCH následovníků boje s Aramejci a omezení Asýrie na původní jádro. Válečnictví: jádrem armády byly válečné vozy, ved­ le nich bojovali pěšáci a ženisté chránění přilbami, pancíři a štíty. Rozmach výroby železa po přestěho­ vání chetitských kovářů. Právo - barbarská tvrdost trestů: uřezávání uší, spodního rtu a prstů; kastrace; zohyzdění obli­ čeje poléváním vařícím asfaltem. Hospodářství: půda byla ve vlastnictví chrámů, krále a šlechty. Rozkvět zemědělství (technické vy­ lepšení pluhu); zahradnictví.


ORIENTÁLNI DESPOCIE / Mezpotámie III (1. tisíciletí př. n. 1.) Novoasyrská říše (884--612)

Po bojích ADADNIRAlUliO ll. (911--891) v severní Mezopotámii vytvořil jeho pravnuk

884-859 ASSURNASIRPAL ll., nejkrutější ze všech asyrských králů, říši svým rozsahem odpovídají­ cí říSi T1GLATPILESERA 1., když opět dosáhl fénic­

31

tem 280 m dlouhým a 22 ol širokým). - Jeho vlá­ da se vyznačovala nevídanou krutostí, plýtváním a brutalitou, po rozbořelú a vyvraždění bouřícího se Babylónu (698) byl nakonec zavražděn. Jeho mladŠÍ syn 680-669 ASARHADDON potlačil povstání svých bratří a nařídil znovuvýstavbu Babylónu. Ve spolku se Skythy zahnal Kímmery a dobyl Egypt až po Núbii;

kého pobřeží. Odpor sousedních národu byl zlo­ men každoročními polními taženími, v nichž popr­ vé v historii hníl rozhodující roli nový druh vojska: vrchol územního rozsabu Asýrie. jezdectvo. Oko�ú národy byly zastrašovány mi­ 668-626 ASSURBANIPAL zničil Véset, Egypt však pro mořádně drastickými metodami podrobov{Ulí: na­ přílišnou vzdálenost nemohl udržet; vzpoura jeho bodáváním na kUl, stahováním kUže, masovými bratra SAMASSUMUláNA, krále babylonského, popravami. Dobytá území plánovitě pustošena a je­ jenž se postavil do čela koalice všech nepřátel Asýrie. Ta rozbita, 648 dobytí Babylónu, 639 zni­ jich obyvatelstvo pobíjeno. Nové sídelní město Ka­ čení elamského h1avnillO města Sús. ASSURBAl'lI­ lach s obrovským palácem bylo osídleno deporto­ PAL založil velkou knihovnu v Ninive (přes 22 vanými. Jeho syn 858--824 SALMANASSER l I l. kvilli kontrole obchodní tisíc hliněných tabulek: básně; literární, his­ torické, filosofické, lékařské a astronomické tex­ cesty od Eufratu a Tigridu ke Středozemnímu moři upevňoval nadvládu v Sýrii a Palestině. Neúspěch ty; obchodní doklady). - Vnitřní nepokoje, ne­ přetržité války a nájezdy Skythů nakonec asyrský v úsilí o podrobelú aramejského hlavního centra Damašku. - Při expanzi východním směrem první stát vyčerpaly. Spojení Médové (král KYAXARES) a Babyloňané (NABOPALASAR) postupně dobyli kontakty s Médy a Peršany (835). - Poůačit velká povstání na konci SALMANASSEROVY vlády se po­ a zničili všechna asyrská centra (Aššur 614, dařilo jen s pomocí Babylónu až jeho synu SAMSI­ Ninive 612, Charrán 608). Obyvatelé byli vybiti, ADADOVl V. (823--811). Společně s Babylónem se země zpustošena. Asýrie ubránila Médum, kteří se napevno usadili Umění: Obrovské palácové st.\lvby s ornamenlÍůní plastikou, která svými rOZl11ěry odpovídala monu­ v oblasti Urmijského jezera (s. 45). 810--806 SAMMURAMAT (řec. SEMlRAMIS) zastupo­ mentiliú architektuře v Ninive, Kalachu, Dúr Sarrukí­ vala nezletilého následníka trunu a její vláda byla nu a Aššuru (lovecké, válečnické a kultovní scény úspěšná. Její syn ADADNlRAlU ll. (806-781) a je­ reliéfní historické malba). ho nástupci bojovali opět s Babylónií, proti Mé­ dum, ale hlavně proti říSi Urartu (s. 35). - Dočas- Novobabylonská říše (625-539) né oslabení ústřední moci kvilli přílišné samostat- Neustálé pokusy Chaldejcu zmocnit se Babylónu vedly nosti místodržících zastavil teprve po smrti ASSURBANIPAIA ke konečnému úspč745-727 TIglatpilesar III., vlastní zakladatel chu. Jejich náčelník asyrské veleříše, jenž obyvatelstvo dobytých úze- 625-605 NABOPOLASAR postupně králem Babylónie, oú začal masivně deportovat. Odrazil útoky urartElamu, západní Mezopotámie, Sýrie a Palestiny. ského SARD URlHO II., dobyl Sýrii, Damašek a Ga- 604-562 Nabukadnesar II., obratný diplomat, který dovedl říSi k rozkvětu. Velkolepá výstavba Bazu. Pod jménem PULU se stal také králem baylonským (729). Za jeho nástupce SALMANASSERA V. bylónu: procesní cesta, Ištařina brána, chr{ulI bo(727-722) nepokoje v Sýrii a Palestině a spory ha MARDUKA Esangila ("Dům zdvižené hlavy') se s domácím kněžstvem. Při obléhání SlUllaří byl stupňovitou věží Etemenanki ("Dum stvoření Nebe SALMANASSER V. zavražděn. a Země" pověstná "babylonská věž", o celkové výšce 90 m), visuté zahrady. - Mocenská rovnová722-705 SARGON ll. (SARRUKlN pravý vládce), založi! novou dynastii. Obnovena privilegia kněží ha mezi velmocemi. a šlechty. V severní Sýrii podmaněny poslední che- 598 po povstání Judeje ve spolku s Egyptem obsadil titské státy, rozbita říSe Urartu (714), vyvrátil NABUKADNESAR II. Jeruzalém (první deportace). izraelské království (722), odrazil egyptskou inter- 587 zničení Jeruzaléma (s. 37). Po smrti NABUKADNESARA příznaky úpadku a spory s Mardukovým venci (720), rozdrtil Médy, přemožena také BabyIÓnie. Založil nové hlavní město Dúr Sarrukén kněžstvem, které na trun dosadilo zbohaůíka 555-539 NABONIDA, "archeologa na královském ("Sargonův hrad"). Jeho syn 704-681 SINACHERlB byl pološílený despota. Podstolci". Nerozumná opatření proti kněžstvu nutila robil si 701 Judeu (obléhání Jeruzaléma) a dobyl krále opustit Babylón (odešel do oázy Teima). opět Babylón. Nasazení obrovské armády nu ceV posledlúch 10 letech regentem syn BALSAZER. ných nádeníkU k výstavbě nového hlavního města 539 dobyt Babylón bez boje (zrada kněžstva) perNívive (25 m vysoké dvojité hradby s 15 branami; ským králem KÝREM II. Babylónie perskou zásobování vodou zajištěno stavbou 50 km dlou-' provincií (s. 45). hého kanálu, který do města vstupoval akvaduk- 331 Alexander Veliký dobyl Babylónii (s. 65). =

=

=


ORIENTÁLNI DESPOCIE / Indoevropané, Kréta (2600-1425 př. n. 1.)

33

nojské období. Každá z tčchto period se ještě sama Indoevropané Indoevropany nelze jako rodinu národu ani tak do­ o sobč dělí na tři časové úseky: raně minojský ložit archeologickými nálezy jako spíše jazykovou (RM) I.-III., středně minojský (SM) 1.-111. a pozd­ příbuzností. Všechny dnešní evropské národy s vý­ ně minojský (PM) 1.-111. Po neolitickém a subneo­ jimkou Basku a Ugronnu hovoří totiž indoevropský­ litickém období následovala mi jazyky. Patří k nim keltské, germánské, italické, 2600-2000 raná doba minojská (RM 1.-111.), proslulá přístavními městy na východní Krétě baltské a slovanské jazyky. Vymřelé jsou ilyrština, a kruhovými hroby v Mesařc (tholoi hrobní venetština, thráčtina, frýžština, chetitština, lúitština, komory). Nálezy: pečeti, mědčné a bronzové ná­ dále tocharský a staroindický jazyk. Dodnes existují rovněž řečtina, arménština a iránské jazyky. Indoev­ stroje a zbranč, zlaté šperky. Minojská kultura tehdy prožila první období rozkvčtu kolem 2200 ropské jazyky dělíme do dvou skupin, salemové (ve stejné době zničena Trója II). a kentumové (resp. na východní a západní sku­ pinu). Rozlišovacím znakem je reprodukce palalal­ 2000-1570 období prvních ("starších") ne­ opevněných palácu (SM 1.-11.): Knóssos, Fais­ ní k-hlásky, klerá je v některých jazycích reprodu­ tos a Mallia. - Paláce byly hospodářskými kována jako s (příklad: číslovka sto, staroind. středisky (obrovská skladištní zařízení na olej, sata, avéstské sa/em; řecky heka/on, latinsky cen­ obilí a víno). Obyvatelé obchodovali s řeckou tum). pevninou a syrskými a egyptskými přístavy. Pod Pravlastí Indoevropanů byla pravděpodobně oblasl egyptským vlivem se vytvořilo obrázkové písmo. mezi střední Evropou a jižním Ruskem (v nejstarší době snad stepi v Kirgizstánu a západním Kazachstá­ Žádné výboje. - Umělecká řemesla: období rozkvětu kamareské keramiky; kamenné a fa­ nu. Příbuznost s uralo-altajským jazykovým spole­ jánsové nádoby. V dobč hyksóského vpádu do čenstvím). Ovšem přesně vymezit jejich krystalizační oblast nejsme schopni. Je proto nesprávné hovořil Egypta (s. 23) byly tyto první paláce zničeny rov­ něž. - Náboženství: extatické kulty bez obrazu zjednodušeně o "prajazyce", "pranárodu" nebo o "indoevropské pravlasti". Nicméně je možné rozli­ božstev na posvátných místech ve volné přírodě šovat mezi východní a západní skupinou Indoevropa­ a v posvátných jeskyních. Vzývání Bohyně-matky současně jako bohyně země (bohyně zvířat, bo­ nu. Vznik jednotlivých indoevropských jazyku hyně zmijí, bohyně plodnosti). Uctívána byla probíhal nejen štěpením od uvedených skupin, ale i mužská božstva. i IIlIsením s cizími jazykovými prvky. Indoevropské vrcholné období rozkvětu společenství spadá zřejmě do mladší doby kanlenné; 1570-1425 okolo 2000 se rozštěpilo na jednotlivé národy. ("mladších") paláců (SM IlI.-PM II.): Knós­ Hospodářství: srovnání rané doby indoevropských sos ("Labyrinthos"), Faistos a Hagia Triada (vel­ národu dokládá jejich znalost zlala, stříbra a mědi kolepé palácové komplexy, kde byly stavby se­ skupeny kolem obdélníkového nádvoří). Tehdy (latinsky aes). Indoevropané chovali domácí zvířec­ vznikla krétská říše s centralizovanou správou tvo: koně, hovězí dobytek, ovce, psy, kozy a pr'dSata. Usuzujeme z toho na počáteční převahu chovu dobyt· a hospodářstvím řízeným podle egyptských vzo· ru. Neohrozitelná námořní převaha (thalasso· ka. Teprve později při pronikání do vyspělejších kulturních oblastí přejímali obdělávání pudy. Bylo kracie). Cilé obchodní styky s egyptskou Novou rovněž známo hrnčířství a lkalcovství. říší. Obrázkové písmo bylo nahraženo lineárním Společnost: patriarchálně organizované velkoro· písmem A (protořecký jazyk). - Ženy zaujímaly diny. Siroké nižší vrstvy byly ovládány aristokratic­ ve společnosti přednostní postavení. V 16. století kými špičkami obklopenými vojenskými družinami, byl knósský palác dvakrát poškozen zemětřese­ jejichž hlavním zaměstnáním byly válka a lov. Pře­ ním, ale vždy obnoven. V 15. století počali ostrov vládající zbraně: sekery, luky a šípy. osidlovat Achájci z řecké pevniny. Jejich vliv brzy Náboženství: přísná hierarchie božstev s bohem převládl a puvodní obyvatelé byli nuceni Opustil nebes v čele. paláce v MalUi, Hagii Triadě a Faistu. Dobyvatelé Rozšíření: s expanzí Indoevropanu zřejmě souvise­ používali lineární písmo B, jež bylo na pevnině lo pronikání lidu šňůrové keramiky (lidu válečných používano již v řečtině. sekeromlatů) do střední Evropy, k němuž se kulturní Umění: změna ornamentálních forem (tektonika). obraz nejstarších Indoevropanu nejspíše hodí. Poslední rozkvět Knóssu: palácový styl v keranli­ Okolo 2000 migrace indoevropských kmenů. ce a ve freskovém malířství. ejskvělejší výtvory Jejím výsledkem byl vznik prvních indoevropských krétského umění (například trůnní sál knósské­ ho paláce). říší v Přední Asii a Indii (společnost vedená šlech­ tou, válečné vozy tažené koňmi). Okolo 1425 zničení knósského paláce požá­ rem za neúspěšného povstání krétského obyva­ Kréta telstva proti novým mykénským vládcum. Denni­ Krétská kultura se podle svého objevitele sira ART­ tivní upevnční achajské nadvlády (s. 47). Ostrov HURA EVANSE člení na rané, střední a pozdní miztratil politický i kulturní význam. =

=


ORIENTÁLNI DESPOCIE / Malá Asie (okolo 2000-546 př.

n.

1.)

35

Pokusy Asyřanů o získání převahy v této oblasti se Chetité Okolo 2000 invaze Chetitů, během níž se tento nej­ setkaly s nezdarem. V době oslabení Asýrie založil starší indoevropský kulturní národ spolu s pří­ asi 835-825 Sarduri I. říši Urartu (biblický Ararat) v prostoru Vanského jezera. Bohatství ze­ buznýmu Lúity dostal do střední Malé Asie, osíd­ lené Chattijci (jazyky: chattili, řeč původního mě: těžba mědi a železa, dálkový obchod. Hlavní město 1\lšpa. Za vlády jeho nástupců se Urartu obyvatelstva, lúvili, jazyk Lúitů, néšili, jazyk stalo velmocí. Její území bylo ohraničeno řekou vlastních Chetitů. Jméno "Chelit" není indoev­ Eufratem, Urmijským jezerem, Chalpou a Jere­ ropského původu, je známo z bible a asyrských vanským jezerem. Za SARDURlHO ll. (760-734) letopisů. Počátky chetitského státu stále nejasné. vyooje do povodí Eufratu a Tigridu, ale odraženy Po urputných bojích s domácím obyvatelstvem založení říše v Anatolii (hlavní město Kuššar). asyrským T1GLATPILESAREM III. Od 750 boje proti Kimmeriům pronikajícím do země přes Asi 1770-1380 starochetitská říše, byla založe­ Kavkaz. na králem ANITASEM, nejvíc konsolidována TA­ BARNASEM I. (LABARNAS; 1640-1620), jehož 714 drtivé vítězství Asyřanů nad urartským vládcem Rusou 1.; jeho nástupci udrželi jádro říSe a pod­ jméno se pak stalo titulem chetitských velkokrálů. porovali Asýrii. Od 620 vpády Skythů z jižního Rus­ Jeho následník CHATI'USlLIS I. přeložil hlavní ka. Po 600 příchod indoevropských Arménů. Od město do Chattušaše, politického centra podrobe­ 610 patřilo Urartu do svazku médské říše (s. 45). ných Chattijců, a vojensky vpadl do Sýrie. Jeho ná­ stupce MURSILlS I. si podmanil Chalpu (Aleppo) V čele státu spravovaného úřednictvem stál král a dobyl Babylón (1531). Po jeho zavraždění byla sloužící národnímu bohu CHALD!. Provinciím vládli říše zmítána vnitřními rozbroji (královské vraž­ místodržící. - Stavba skalních pevností. Důležitou dy). Teprve TEUPINOVA reforma (kolem 1460) roli hrálo dobývání rud a zpracování kovů. - Pomo­ znovunastolila klid v zemi. Právní úprava násle­ cí zavodňování pěstováno obilí, víno, ovoce. dovnictví, výsady šlechty zůstaly zachována. Do­ Okolo 800 založení fryžské říše v Anatolii časné upevnění státu, ale za jeho n{l5tupců krize. (hlavní město Gordion). Nejvýznamnějším pa­ 1380-1190 novochetitská říše novníkem byl MlDAs (asyrsky MITA), známý 1380-1346 za vlády ŠUPPILUJ.JUMASE I. se chetitská z řeckých pověstí legendárním bohatstvím zlata, říše stala opět uznávanou velmocí. Dobyl velkou který měl za manželku řeckou princeznu. Boje část Malé Asie a podrobil si i říši Mitanni, jejíž s Asyřany, 709 uzavření míru a placení tributu doba rozkvětu spadala do období 1450-1350. SARGONOVI ll., v 7. století vpád Kimmeriů Hlavním jejím městem bylo Vaššukanni, nejvý­ a podmanění Frygie (s. 21). znamnějším panovníkem ŠAUSSAIAR, jímž ovláda­ né území sahalo od pohoří Zagros až ke Středo­ Náboženství: orgaistický kult Velké matky (KYBÉ­ zemnímu moři a od Vanského jezera až k Asýrii. Za LÉ) a jejího milence ATTISE; uctívání boha vína SA­ TuSRAITY neštastné boje s Asýrií a Chetity. Ugarit, BAZIA ( DIONÝSOS). Chalpa a Karchemiš v Sýrii se dostaly pod chetit­ skou svrchovanost. MURSluS II. (asi 1345-1315) Po rozpadu fryžské říše vzrostl význam říše Lýdů bojoval úspěšně na západě a na východě. MUVA­ pod vládou dynastie Heraklidů. TALUS (1315-1290) odrazil u syrské Kadeše 680-652 GYGÉS z dynastie Mermnonovců svrhl po­ sledního Heraklida KANDAULA a podrobil si zá­ egyptskou ofenzivu (s. 25). Ale okolo 1190 náhlý padní Malou Asii, bOjoval ale neúspěšně proti pád novochetitské říSe pod údery "mořských ná­ řeckým přístavním městům (dobyt pouze Kolo­ rodů". Od časů ŠUPPILULIUMOVÝCH styky s ná­ fon). Padl v obranné válce proti Kimmeriům. Je­ rodem Achchijávů (řečtí Achájci). ho syn ARDYS moc Lýdie obnovil a pokračoval Náboženství: přijetí churritských a chattijských v boji s řeckými městy (pád Priené). božstev (bohyně slunce z Arinny). Z Babylónie kul­ ty, znamení, magie. 605-560 Alyattés, zakladatel velmocenského po­ Společnost: v čele feudálního státu král ([ahar­ stavení Lýdie, rozšířil říši až k řece Halysu (585), kde se nerozhodně střetl s Médy. Kolem 575 zni­ na), jenž byl vždy ustanoven svým předchůdcem, po smrti zbožněný. Byl nejvyšším soudcem, knězem čení Smyrny. 585-546 mocenská rovnováha me­ zi říší Médů, Babylónií, Lýdií a Egyptem. a vojevůdcem. Silné postavení královny (tavannan­ na), dále šlechty (svobodný stav válečníků), pozdě­ 560-546 Kroisos, Alyattův syn, si podrobil všech­ ji zatlačené do pozadí úředníky. Nepříliš brutální na maloasijská řecká města kromě Milétu a bo­ vedení válek. Humánní zákonodárství: peněžní tres­ hatě obdarovával řecké chrámy. Ve spolku s Ba­ ty, tresty odnětí svobody, ochrana práv mužů a žen. bylónií, Egyptem a Spartou pokus o preventivní válku proti Peršanům. Její nezdar. 564 porážka u Pterie. Lýdie perskou provincií. Urartu, Frýgie, Lýdie Ve 13. století vznik urartských království ve východ­ Nejvýznamnějším civilizačním přínosem Lýdie se ní Anatolii s převážně churritským obyvatelstvem. stal vynález kovových ražených peněz (7. století). =


ORIENTÁLNI DESPOCIE / Palestina I (1500-587 př. n. 1.) Od 1500 pronikání izraelitských kmenů do Palestiny (puvodní obyvatelstvo Kenaánci), v souvislosti s aramejskou expanzí. Okolo 1250 odchod části kmenu pod MOjžfSoVÝM vedením z Egypta (na hoře Sinaj obnovena smlouva vyvolených izraelitských kmenu s boo hem JAHV EM, jenž byl jeho samojediným vlád· cem; kultovním centrem archa úmluvy) a spoje· ní s kmeny v Palestině již žijícími. Asi 1200 spojení dvanácti izraelských kmenů (am­ fiktyonie: na základě společného puvodu a uctí­ vání jediného boha kultovně politický svazek sousedících komunit k ochraně centrálně polo­ žené svatyně). Soudci strážili službu Bohu a vy­ kládali boží právo (1200-1000). Od 1200 osidlování pobřeží Palestiny Filištíny (útok "mořských národů") a vytvoření spolku městských státu (Ašdod, Aškalon, Ekron, Gaza, Gát). V II. století zesílení tlaku Filištínů a Amo­ nitů (východní Jordánsko); k jeho odražení pro­ měna izraelských kmenů v monarchii. Okolo 1010 Saul, vůdce v boji proti Amonitům, se prohlásil králem. Po krátké vládě zabit v údo­ lí )izreel v bitvě s Filištíny. Na severu krátké pa­ nování SAULOVA syna ISIBMLA, na jihu okolo 1004-966 David, jenž byl v Hebronu pomazán na krále. Sjednocení Judska a Izraele, vítězné boje s Filištíny a dobytí Jeruzaléma, který se stal sakrálním a politickým střediskem státu (uložení archy úmluvy, sídlo centralizované sprá­ vy). Za pomoci žoldnéřského vojska úspěš­ né DAV IDOV Y boje proti Moabitum, Amonitum a Edomitum. Dobytím zbylých kenaánských městských státu vznik palestinské říše. DAVIDOVÝM nástupcem se stal syn jeho manžel­ ky BETSABY okolo 966--926 Šalamoun. Velký diplomat, zeť egyptského faraona, jenž navzdory svým schop­ nostem ztratil aramejské provincie (Dama.�ek), též obnoveno edomské království. Velké zisky získané z obchodu s Arábií v kooperaci s tyrským králem CI·IIRAMEM (s. 39) použity k výstavbě je­ ruzaléma (královský palác, chrám Jahveho). Centralizovaná státní správa, daně, roboty. Roz­ dělení země do 12 provincií, z nichž každá byla nucena rok vydržovat nákladný panovnický dvůr. Ve vojsku elitní oddíly bojových vozu. Po SAI.A­ MOUNOvlO smrti 926 rozpad říše na jižní království (Judea, hlavní město Jeruzalém) pod vládou ŠAl.AMOUNOVA sy­ na RECI-IABEÁMA a od něho odtržené severní království (Izrael, hlavní město Síchem, později Tirza a nakonec Samaří) pod vládou JEROBOÁ­ MA, který povýšil stará posvátná místa Dan a Be­ Ihel na královská kultovní místa. 926--722 říše izraelská. Po vnitřních rozbrojích a boji s Egyptem, aramejským Damaškem a Filiš­ tíny, provolalo vojsko svého vůdce

37

878-871 OMRl/IO na královský trun. Upevnění královské moci. Výstavba hlavního města, pev­ nosti Samaří, nového politického a náboženské­ ho centra země. Znovupřipojení Moábu. 871-852 následoval OMRlHO syn ACltAB, mající za manželku fénickou princeznu JEZABEL. jejich dcera ATALJA se provdala za judského krále jÓ­ RAMA. Zaváděl uctívání fénických božstev. Boj proroka hlÁSE, vůdce jahvistických fundamen­ talistu, proti "domu OMRlHO". 845-817 JEIIU Byl pomazán na krále vyslancem proroka ELlÁSE, vyhubil Omriho dymL�tii a potla­ čil kult fénického boha BAALA Platil Asyř�U1um povinné tributy. Ve zmatcích následujícího obdo­ bí vystupovali jako zastánci pravého a nezkaže­ ného jahvistického náboženství proroci ÁMOS a OZljÁS, kteří prorokovali zánik Izraele (roz­ hořčení nad vykořišťováním chudých). 722 Samaří zničeno (po tříletém obléhání) asyr­ ským králem SARGONEM ll. (s. 3 I). Značná část izraelského obyvatelstva přesídlena Asyřany do Médie a Mezopotámie, Izrael se stal asyrskou provincií. Zbylé obyvatelstvo se smísilo s novými osídlenci - vznik Samaritánu. 926-587 judská říše. Napjaté vztahy k severní ří­ ši za prvních vládců. Těsnější vztahy až za JÓ RA­ MA (852-845), jenž byl Achabovým švagrem. Po záhubě Omrijovcu vládla zemi tyransky ATALjA (845-839, viz výše), jež vyvraždila příslušníky DAV IDOVA rodu a zaváděla BAAI.OVU modlosluž­ bu. Po jejím zavraždění (839) nastoupil její za­ chráněný vnukJoÁS (837-800). jeho syn AMAS­ JÁS (800-772) odváděl tribut do Damašku; po­ rážka od Izraelitů, kteří uloupili jeruzalémský chrámový poklad. Za jeho nástupcu pt'!sobení proroka IZAjÁSE, usilujícího o politický vliv. 725-697 Cl l tZKlJ ÁS, podporován spojenectvím Egypta, se pokusil osvobodit od Asyřanu. S INA ­ CIIERJB (s. 3 I) porazil Egypťany, obsadil jud­ sko, ale Jeruzalém obléhal marně (01). CIIlZ­ KlÁSův syn ME NA SE (697-641) byl opět vaza­ lem Asýrie. Za vlády jeho pravnuka 639-609 Jósiáše došlo k náboženské reformě, je­ jímž podnětem se stalo objevení starého HOSPO­ DINOVA zákoníku (Deutermonium) v Chrámu. Očista chrámu a ničení ostatních posvátných míst (např. Bej Elu). Vystoupení proroka JEREMlÁSE předpovídajícího blížící se pohromy; dlouho odmítán. Vnitřní a vnější rozpory (spory o následnictví trunu a boj mezi přívrženci egyptské a babylonské orientace) vedly po jedenapůlletém obléháníJeruzaléma NA­ BUKADNESAREM ll. k zániku judského státu. .

587 dobytí a zničení Jeruzaléma. 586--538 "babylonské zajetí" (s. 31). Osudem Židů (souhrnné označení národa místo .. Izrael" a "Hebrejci") se stalo "rozptýlení" (řecky dia­

spora) .


ORIENTÁLNI DESPOCIE / Palestina II, Féničané (539 př. n. 1.-133 n. 1.) Izrael

539 po dobytí novobabylonské říše KVREM II. byl Židům dovolen návrat (vrátila se jen část v něko­ lika vlnách) do Palestiny, která se stala součástí perské veleříše. Znovuvybudování Chrámu (do­ končen 516). Za správců EZDI�SE a NEHEMJÁ­ SE (445-433) zaváděny nové politické a nábo­ ženské pořádky (stavba městských zdí, přesidlo­ vání dalších krajanů, prominutí dluhů, zákaz sňatků mezi Židy a příslušníky jiných národů) Jeruzalém se stal nejen kultovním centrem nábo­ ženské obce, nýbrž i politickým střediskem pro­ vincie Judsko (sídlo místodržícího). EZDRÁSEM (4581) zavedený "svatý zákon", "kněžský spis" neboli Pentatellch se stal základem nábožen­ ských zákonů (,.dar boží"). Celý život člověka byl tomuto zákonu podřízen, a proto byla nutná jeho znalost, vyKlad a vysvětlování učenci, kteří tak či­ nili v synagogách ("domy učení"). Zároveň tak položena masová základna pro nábožensky a po­ liticky aktivní židovství. V čele jeruzalémské kul­ tovní obce stál velekněz. Obětní službu vykonáva­ li kněží, pomocné úkony příslušely levitům. 332 ovládl Palestinu Alexander Veliký, po jeho smrti Ptolemaiovci. Samaritáni se odloučili od Židů a zřídili si vlastní svatostánek na hoře Gerí­ zim (tzv "samaritánské schizma"). Převzali Pen­ tateuch jako Svaté písmo. Okolo 200 překlad všech částí Starého zákona do řečtiny (Septllaginta). Nové středisko židovstva se vytvořilo v Egyptě (Alexandrie). Pronikání he­ lénismu vedlo k rozštěpení židovské obce na he­ lénskou a na zákonověrnou stranu. 200 Palestiny se zmocnili syrští Seleukovci; zesílení helenizačních tendencí, zejména ve městech. 168 povstání Makkabejských (MATATIjÁS a je­ ho synové, především JUDA MAKKABI Kladivo z rodu Hasmoneovců) proti Seleukovcům za zís­ kání náboženské a politické svobody (válka o ví­ ru). Nadvláda Seleukovců byla sice od 142 for­ málně uznána, Židé však získali pod vedením Hasmoneovce SIMONA dalekosáhlou politickou =

autonomii. 140-37 království Hasmoneovců_ Vytváření náboženských sekt: farizejové (zá­

konověrní) usilující o úplné odloučení od okolí ("odloučenci"); saducejové - skupina s velice konzervativními postoji neuznávající učení o ne­ smrtelnosti a posmrtný život; esejci - příprava na říši MESIÁSE askezí, rituální čistotou a rovněž živo­ tem v klášterních pospolitostech (Chirbet, Kumrán, nálezy od 1947 ve Vádí Kumrán).

63 začlenění Palestiny Pompejem do římské říše (dobytí Jeruzaléma, tributární povinnost). 39-4 př_ n_ I. Herodes Veliký, jmenován římským

senátem králem Židů, vyhladil s tichým souhlasem Římanů rod Hasmoneovců a dobyl Jeruzalém (37). Obnova a přestavba Chrámu. Rozdělení říše

39

mezi jeho syny: Judeu, Samaři a Idumeu dostal M­ CIIELAOS (6 n. I. vypovězen do vyhnanství, nallra­ zen římským nlÍstodržícím, pátým z nich byl od 26 PONTlUS PILATUS); Galilea a Perea připailly IIE­ RODU ANTlPOVl (na jeho rozkaz zavraždčn J AN IffiTITEL); oblast vých. od Galileje, tzv. Dekapolis, pak nejmladšímu FILI POVI (t 38 n. 1.). Vystoupení Ježíše_ Zvěstování poselství o přícho­ du říše boží. Odsouzen za rouhání se Bohu, po­ praven ukřižováním (kolem 33 n. 1.). 37-44 vládl Judsku z milosti Římanů HERODES AG­ RIPPA 1., vnuk HERODŮV a posl. žid. panovník. 66-70 povstání Židů (důvod: Římané vyžadovali kult císaře a zřídili v Jeruzalému jeho kultovní svatostánek). 70 dobytí a zničení Jeruzaléma T1TEM, synem CÍ­ saře VESPASLANA (s. 97). 135 potlačení dalšnlO židovského BAR KOCIlBOVA povstání císařem HADRIÁNEM. Židům byl zaká­ zán pobyt v Jeruzalémě, novým náboženským centrem se stala Jamnia.

Féničané

Hory Kasios na severu, Karmel na jihu a Libanon na východě rámovaly hranice Fénicie. Zemč se skláda­ la z městských státlJ politicky samostatných pod vlastními králi (spoluvláda šlechtických rodů): Ara­ dos, Byblos, Berytos, Sidon a Tyros, jenž byl mezi 1000-774 nejmocnějším. 969-936 CIl!RAM I. bohatl prostřednictvím rozsáll­ lého obchodu po Rudém moři a Středozemním moři (partnerství se ŠALAMOUNEM). V 8. století závislost fénických měst na Asyřanech. 701 dobyl Fénicii, s výjimkou Tyru, SINACIIEtUB. Od 586 příslušnost k novobabylonské říši; pouze ostrovní Tyros odolal 13-letému obléhání (585-573). Pod perskou nadvládou byla zřízena vazalská království, která se bez boje podrobila ALEXANDRU VELIKÉMU, naproti tomu 332 Tyros dobyt až po sedmiměsíčním obleženÍ. Obchod: po zhroucení krétsko-mykénského pan­ ství (kolem 1200) převzali Féničané středomořský obchod. Exportní zboží: skleněné výrobky, purpu­ rové tkaniny, manufakturním způsobem zhotovova­ né kovové předměty s mezopotamskými, egyptskými a maloasijskými motivy (smíšená kultura). Okolo 1000 vznik fénického písma, které přejali ja­ ko "fénické znaky" i Řekové. Z řecké abecedy se pak utvořila latinská, základ naší dnešní antikvy. 814 založení Karthága ("Nové město") Tyrem. Politický vzestup v západním Středomoří po pod­ robení mateřských měst Asyřany. Od 650 mělo Karthágo vlastní flotilu a armádu (později žoldnéřskou) a stalo se ochrannou mocností pro fénické kolonie na Západě. Aristokratická ústa­ va, ale rozpory mezi oligarchickou Radou a vole­ nými vojevůdci. Hlavní bohové: BAAL-HAMMON a rANIT (ASTARTE); lidské oběti.


ORlENTÁLNt DESPOCIE / Čína (1500 př. n. 1.-220 n. 1.)

41

Po neolitických kulturách Kansu, Jang-šao (západní 221-206 dynastie Čchin. Titul prvního čínského císaře CCHlN S' CHUANG-TI ("první svrchovaný Che-nan), Lung-šan a jedné dosud přesně neurčené vládce Čchin"). Vybudován despotický, centrali­ kultuře v severním Che-pei, následovala bájeslovná zovaný, úředníky řízený jednotný stát (rozdělení dynastie Sia (asi 1800-1500), po ní země na komandérie a prefektury, okrsky s vo­ 1766-1122 dynastie Sang Oin) na území sever­ jenskou a civilní správou), dalšímu reformami ně od Žluté řeky (Chuang-che), která založila ra­ se unifikovaly míry, VállY, mincovnictví a písmo; ně otrokářský stát, v jehož čele stál král s kněž­ čímž se odstraňovaly regionální rozdíly a usnad­ skými funkcemi. Města, v nichž se nacházely ňoval obchod. Kancléř LI S' nařídil "pálení knih" kláštery, byla opevněna zdmi. Rozvinuté znakové (213) - za účelem likvidace feudálních tradic. písmo používali kněží věštíren. Používání vá­ Vojenské výpady na sever proti Hunům (stavba lečných vozů. Několikeré přemístění královské­ "Velké zdi", sestávající převážně ze zemních va­ ho sídla a boje se sousedními kmeny. Náboženství: v jeho středu stálo Tao ( cesta), lů), a na jih. Odpor proti centralizaci měl nako­ nec za následek lidové povstání; jeden z jeho všezahrnující princip zákonitého uspořádání vůdců LIOU PANG založil vesmíru. Kromě Tao uctívání "vznešených ne­ bes". Duchové přírody a předků; kultovní oběti 206 př. n. 1.-9 n, I. dynastii Chan, která pře­ brala správní systém čchinské dynastie, spojila a věštectví. 1122-770 dynastie Západní Čou. Po bitvě na jej však s lenní organizací státu Čou. Ustava i správa byly demokratizovány, byl založen úřed­ pláni Mu, kdy svržena dynastie Sang. Již čistě feu­ dální stát: korunní doména se nacházela upro­ nický stát, který měl za úkol vybírání daní, ochranu hranic, správu zavodňovacích zařízení, střed obklopena doménami vazalů, které hrani­ řízení obchodu a dopravy. Navenek obrana proti čily s menšími lenními státy. Důsledkem toho Siung-nu (Hunům), jejichž kmeny se ve 3. století centrální vláda neměla možnost zvětšovat své území, naproti tomu sílila moc vazalů, kteří po­ sjednotily. Vrchol moci za císaře volávali do země kočovníky. Přeložením hlavního 140-87 Wu-tiho, který úspěšně bOjoval proti Hu­ nům. Říše dosáhla za jeho vlády svého největšího města do Luo-jangu (770) došlo ke ztrátě velké části korunního územÍ. rozsahu (expanze na jih, ovládnutí severní Kore­ 770-256 dynastie Východní Čou. Moc králů je a Turkestánu), moc šlechty zlikvidována, dál­ slábla, lenní vládo získávali stále více nezávislosti. kový obchod na tzv. Hedvábné cestě kvetl. Přesto se v důsledku dlouhých válek dostavily vnitřní Vznik velkých knížectví, která se spojovala toliko za účelem obrany proti nomádům. Rozvrat země hospodářské potíže. Za WU-TIOVÝCH nástupců v důsledku trvalých válek, v nichž část šlech­ byla síla Hunů definitivně zlomena (jejich odsun ty zchudla. Rostl význam svobodných rolruKů, na západ). Boje velkých šlechtických rodů mezi z nichž se stal mocenský faktor ve vedení válek sebou. Příslušník jednoho z nich (o jejich výsledku rozhodovaly nikoliv šlechtické 9 n. 1.-23 Wang Mang se prohlásil císařem, ale jeho politika reforem neměla úspěch. Ztráta válečné vozy, nýbrž pěchota). Obchodníci se stali středoasijských držav a přírodní katastrofy vyvo­ státotvorným elementem: vybírali naturální dávky laly vlnu lidových povstání (největší z nich po­ leruKů, diHežité pro zásobování měst. 551-479 Kchung-c' (Konfucius), zakladatel vstání "Rudých obočí"). nábožensky prohloubené etiky: víra v lidskou vů­ 25-220 dynastie Pozdních Chan, založená L1u li k mravnosti a humanitě. SIOUEM, potomkem chanského rodu (jako císař KUANG-WU-TI, 25-58). Nový rozkvět říše: zá­ 6. století Lao-c', středem jeho mystického učení se stalo opět Tao (cesta): původ a zdroj všeho mořský obchod s centrem v Nan-hai. Export čín­ ského hedvábí do římské říše. Na konci 1. stole­ jsoucího a pravdivého. Lidská společnost má být vedena moudrými. tí získala Čína nazpět staré mocenské posavení, V 5. století požadoval MO-C' "všezahrnující lásku" které měla za doby císaře WU-TlHO: byl znovu dobyt Turkestán, severní Vietnam, čínské lodě a odsuzoval útočné války. 403-221 období Čan-kuo ("válčících států"). dopluly do Perského zálivu. Kolem 100 vynález Čína byla rozdělena na množství samostatných papíru. VI, století rozmach buddhismu. V násle­ států bojujících o hegemonii a spravovaných dujícím období vnitřní boje na císařském dvoře úředníky z povolání. Rostoucí význam měst jako (moc císařoven a jejich stoupenců, politický vliv správních středisek a vznik měšťanstva. Mezi stá­ eunuchu) a rostoucí hospodářské potíže vedly ty bojujícími o moc se postupně prosadil přísně nakonec k vylJUchu k lidovému povstání "Žlutých centralizovaný pohraniční stát Čchin. turbanu" (184). 221 Čeng, král státu Čchin, anektoval šest po­ 220 CUlAO-CCHAO (zakladatel dynastie Wej) do­ sledních zbylých států: Chan, Čao, Wej, Cchu, Jen nutil posledního chanského císaře k abdikaci. a Čchi. Zavedl ze západu převzaté jezdectvo, pou­ Vedle Wej vznikly ještě státy Wu a Su - tzv. obdo­ bí tří království. žívání železných namísto bronzových zbraní. =


ORIENTÁLNI DESPOCIE / Indie Asi 3000 neolitické kultury na severozápadě subkon­ tinentu (Amri, Nál, Kvéta, Kulli, Nundara). Nejvý­ znamnější z nich 2500-1800 harappská kultura v povodí Indu. Velká města (Mohendžo-Dáro, Harappa, Can­ hu-Dáro), s šachovnicovým uspořádáním, hradem na výšině ovládajícím okolí, domy z pálených cihel s kanalizací pod vládou králů (rajns) a velkokrá­ lů (mabarajns). Rozvinutý poříční obchod. Drob­ ná terakotová plastika, pečeti s vyobrazeními vělŠi­ nou zvířat(na jedné mužská postava sedící v jogín­ ské pozici obklopená zvířaty: bůh SIVA). Možná přtbuznost harappské kultury se Sumery (s. 27). Okolo 1500 stěhování Árjů, větve lndoevropanů, ze severozápadu až do Paňdžábské nížiny. 1500-1000 starší védské období. Arjové použí­ vající válečné vozy tažené koňmi měli převahu nad původním obyvatelstvem(Drávidové). Zemědělská. kultura, rolnické usedlosti, pastevectví dobytka, zato obilnářství jen v nepatrném rozsahu. 1000-600 mladší védské období. Postupné šíře­ ní árijské populace v povodí Gangy a proniknutí až do prostoru dnešního Dillí. Vzájemné boje árij­ ských kmenů. Náboženství: védy (srv. latinské vidi viděl jsem, vím) jsou nejstarší literární texty nábožen­ ského obsahu napsané v sanskrtu, indoevropském jazyce. Okolo 1000 nejstarší z nich tzv. Rgvéd(po­ zdější byly Sámnvéd, Jadžllrvéd a A/lJaroavéd). Krom neosobního věčného řádu rla ( pravda) byly z božstev uctíváni VARUNA (bůh vodstev, po­ zději přísahy a životního koloběhu) a MITRA (bůh smlouvy), dále přírodní síly personifikované jako božstva: USAS (bohyně červánků), AGNl (bůh ohně), SÚRJA (bůh slunce). Nejvyšším bohem se stal lNDRA. Nejdůležitější obětinou a rituálem: só­ ma, rituální popíjení opojného nápoje. Víra v po­ smrtný život. Následný vyKlad véd kněžími v brah­ mánských textech (8. stol.) se stal jakousi "před­ vědeckou" vědou, zatímco kněžími a laiky v ttpanišadách (mystických spisech), navazující­ mi na brahmánské texty, později vyústil v jógu. Středem těchto snah byla touha po spasení spočí­ vajícím v jednotě s nejvyšším jsoucnem. Vznik kastovního systému ("božský úradek"): válečníci (kšatrijové), kněží (bráhmani), rolníci a řemeslníci (vaišijové) a sluhové a nádeníci (šú­ drové). Mimo kasty vznikli později nedotknutelní (páriové). Asi 560-483 Gautama Buddha("Osvícený") hlásal jak dojít spasení z koloběhu znovuzrozelú a sebezdo­ konaloyldJÚ osmidI1nou stezkou, která dovoluje věří­ cím, očištěným správným mravním choyldllím, vejít po skončení pozemského života do nirvány. Asi 540-468 Vardhamána Mahávíra ("velký hr­ dina"), zvaný DŽLNA ("Vítěz"). Učení: utrpení svě­ ta je následkem spojení ducha a hmoty. Osvoboze­ ní od něho lze dosáhnout sebellýtnčním, askezí, =

=

(�OOO

př. n. l.-okolo 700 n.

1.)

4�

sebeodříkáJúm, smrtí hladem. Jeho stoupenci se proto nazývají džinisté. 512 Gandhára a Sindh se staly součástí perské veleří­ še Achajmenovců. 327-325 tažení Alexandra Veliké/to do Indie. Podmanění Gandháry, vítězství nad krále PÚREM u Hydaspu a návrat. V následujícím období přejí­ mání helénské kultury od řeckobaktrijské řtse (gandharské umění) ve Střední Asii, jež v 3. stol. ovládla Paňdžáb. 321-185 dynastie Maurjů, kterou založil 321-297 Candragupta 1., jenž svrhl posledního krále dynastie Nandů v království Magadha, roz­ šířil ji a odola1 tažení SELEUKA I. NIKÁTORA. 272-231 Ašóka, jeho vnuk, se stal tvůrcem první indické veleříše (hlavní město Pálltliputra). Pod dojmem krvavého dobytí Kalingy(zvěrstva se 100 tisíci mrtvými a 150 000 deportoV'dllými) přestou­ pil k buddhismu. Od tohoto okanlžiku panoval mírumilovně, tolerantně vůči ostatním nábožen­ stvím, pln opravdové mravnosti a prostřednictvím dobře organizoV'dllé správy. Po jeho smrti dělení ří­ še a její rychlý úpadek. Okolo 230 př. n. I. počátky dynastie Sátaváhanů v ří­ ši Andhra v severo7ipadním Dakkhinu, jež zničena asi 195 n. I. Od 170 př. n. I. vznik drobných indo-řeckých států v Paňdžábu vybojem z helénistické Baktrie, které byly dobyty Saky (75 př. n. 1.), ti zase rozdrceni Parthy. Na jihu Indie vznikly tři říše: Céra neboli Kérala, Pándža a Cóla. - Před Parthy ustupující sacká aristokracie založila stát Kšaharátů existu­ jící v Rád7.astánu přibližně do 405 n. I. Okolo 50 n. I. po invazi knlenůJiie-č' z Baktrie vznik­ la po sjednocení jejich části (pěti kmenu) v seve­ ro7.ápadní Indii kušánská říše, jež dosáhla nej­ vělŠího rozkvětu za KAN1SKY (78-123). Podporo­ val buddhismus a spolu s misijní činností prováděl také obchodní expanzi. - Okolo 240 se říše dosta­ la do závislosti na perských Sásánovcích. Okolo 320-570 říše Guptovců. Za vlády jejích prv­ ních tří vládců CANoRAGUPTY 1., SAMUDRAGUPW aCANDRAGUPTYIl. (do 414) dosá.hla(hJavní měs­ to Pátaliputra) velmocenského postavení, kdy se ší­ řila jak na severozápad, tak i na jih. Velký kulturní rozkvět(učenec IíÁllDÁSA, nejvělŠí indický básník, tvůrce eposů a divadehúch her). Od 430 útoky Bílých Hunů (Hefthalitů), pod jejichž údery se guptovská řtse rozdělila na západní a vý­ chodní díl. Okolo 527 zhroucení panství Bílých Hunů. V první pů­ li 7. stol. 7X'.ářila po zániku Guptovců v severní in­ dii velká. řtse Haršova (606-641) s hlavním měs­ tem v Kanjákubdži, jež se po jeho smrti rozpadla na řadů menších stáru pod vládou rádžpúlSkých rodů (vojenská aristokracie, částečně cizího původu). Od 700 úplné vytlačení buddhismu hinduismem. Od 711 vpády Arabů do severozápadní Indie.


ORIENTÁLNí D ESPOCIE / Médové (do 550 př. n. 1.), perská veleříše (559-330 př. n. 1.)

45

Řekum u Marathonu (s. 57). Během příprav na další tažení do Řecka DÁREIOS zemřel. 486-465 XERXES 1., potlačil povstání v Babylónii a Egyptě. 480--479 tažení proti Řecku, jež ztroskotalo (bitvy u Salaminy a Plalají, s. 57). V následujícím Médové 835 se zmiňoval asyrský král SALMANASSER III. období povstání v podrobených oblastech a od­ boje satrapu. S pokračujícím úpadkem perské o Persii (Parsua) a Médii (Mada) u Urmijského jezera. V neustálých bojích s Asyřany se Médum moci získávaly na panovnickém dvoře stále větší vliv eunušské kliky. podařilo svou zemi uhájit. 715 byl zajat DA]UKKA, podle HÉRODO'fA zaklada­ .)87 připadla západní Malá Asie tzv. královským (Anialkidovým) mírem opět Persii (s. 63). tel médské říše. Okolo 700 počátek vlády dynastie Achajmenovcu 359-338 vláda ARTAXERXA III., jenž se pokusil za­ v Persii, kteří byli však přinuceni uznat médskou Slavit úpadek drastickými metodami; znovudoby­ svrchovanost. tí Egypta (343). 674--625 FRAORTES. Padl v boji proti do země 330 po zavraždění DÁREtA IIJ. satrapou BESSEM byl vpadnuvším KimmerHlm a Skythum. Irán začleněn do světové říše ALEXANDRA VELI­ 625-585 KVAXARES, zakladatel Médie jako vel­ KÉHO (s. 65). moci, Skythy a Kimmery odrazil. Ve spojenectví Cíle perské politiky: obrana severovýchodních s Babylonií (s. 31) zničil Asýrii (614 pád Aššuru, hranic proti nájezdum stepních národu za Jaxar­ 612 Ninive). V Malé Asii tvořila hranici jeho říše tem. Ovládnutí protejších břehu Egejského a Cerné­ řeka Halys, kde KVAXARES pod dojmem zatmění ho moře (Skythové). Přepětí sil: nedostatek lidí slunce, předpovězeného THALETEM z MlLÉTU, a prostředků. předčasně přerušil do té chvíle nerozhodnou bit­ Převaha perského vojska nad předoasijskými vu s lýdským králem ALVATTEM (28. 5. 585). národy spočívala ve zpusobu vedení války převzaté­ Proti KVAXAROVU synu ASTYAGOVt (585-550) mu od stepních národů: útoky jízdních lučištníků. povstal jeho vazal, perský král Kýros II. z An­ Jádro armády tvořili Peršané, mezi nimi proslula tě­ lesná garda ,,10 000 nesmrtelných". šanu, syn KAMBÝSESE I. z rodu Achajmenovcu. Správa a zákony: rozdělení ose do 20 satrapií Perská říše (provincií). Zavedeny daně v pevně stanovené výši 559-529 KÝROS ll. VIlLlKÝ se zmocnil médské říše a jednotná měna (zlaté mince dareikos). ObsazoÝdl1í (550) a upevnil svou vládu nad větší částí Íránu. nejvyšších Úřddů a míst příslušm'ky královského rodu, 546 porazil lýdského krále KROISA, podrobil si řec­ ale rovněž místními panovníky a tyrdl1y. - Úkol satr-d­ ká města v západní Malé Asii a podnikl válečné pu: vydržování stálého vojska, povolávání obyvatel tažení do východního lránu. k veřejným pracím. K propojení mezi provinciemi 539 dobytí Babylónu. Návrat části Židu do Palestiny a ústřední vládou vybudována síť královských cest (s. 39). (nejznámější z nich vedla ze Sard do SÚs). Do provo­ 529 smrt KÝRA ll. v bojích proti kočovným Massa­ zu byl dán kanál spojující Ni! s Rudým mořem, slouží­ gelŮm na severovýchodní hranici. cí k přepravě zboží mezi Persií a Egyptem. 529-522 KAMBýSES ll. usmrtil po nástupu na trun Správním jazykem byla aramejština. Dohled nad svého bratra BARD/U. 525 dobyl Egypt a postou­ úřednictvem prostřednictvím špehu ("uši krále"). pil až do Núbie a Libye. Během jeho nepřítom­ Náboženství: v 6. století vystoupení Zarathuštry, nosti rozpouial mág GAUMÁTA, vydávající se za jenž založil nové náboženství po svém osvícení. Ahuramazda je stvořitelem a pánem světa. Clověk údajně stále žijícího BARDlU, všeob. povstání. 522 KAMBÝSES při návratu zemřel v Sýrii. se rozhoduje podle vlastního uvážení dobrovolně 521--486 Dáreios I. pocházel z vedlejší větve mezi dobrem a zlem, pravdou a lží. Na konci světa Achajmenovců, zeť KVRA ll. (otec HYDASPES, bude den posledmllO soudu. - Podstala učení byla manželka ATOSSA), GAUMÁTU zabil (16.10. vyložena v 16 gáthrách (hymnech). V následujícím 521) a potlačil všechna povstání. Stal se po Ký­ období prohloubení protikladu mezi dobrem ROV! dotvořitelem perské veleříše. 518 tažení do a zlem. Mravní zákon se sial politickým vyznáním Egypta, 513 podrobení poříčí Indu, 512 neús­ (za vlády DÁREIA: protivníci jsou lháři, on sám jedi­ pěšné tažení proti Skythum (přes Bospor a za ným zástupcem Pravdy). Náboženství podmaněných dolní Dunaj), vynutil si však závislost Thrákie národu byla Peršany tolerována. a Makedonie. Perská říše, první indoevropská velmoc, se brzy 500--494 potlačení zprvu úspěšného povstání řec­ proměnila v orientální despocii (XERXES): zave­ kých měst v západní Malé Asii (494 zničení Mi­ dení orientálního dvorského ceremoniálu prosky­ létu). neze (padání na zem před panovníkem); všichni 490 nezdar trestné expedice proti proti pevninským poddaní jsou otroky.

írán ("země Mju"): náhorní plošina mezi starými

kulturně vyspělými oblastmi v Iráku a Paňdžábu. Od 1500 příchod Irándl ve dvou vlnách: I . Baktrové a Sogdové, 2. Médové a Peršané.


ANTICKÉ ŘECKO / mykénská doba (2500-1150 př. n. 1.), řecké stěhování Raná a střední doba heladská (2500-1600) 2500-1850 raná doba heladská. Vznik různých kulturních okruhů v oblasti Egejského moře. V Řecku to byla zemědělská kultura, zahrnující Thrákii, Fókidu, Boiótii, Attiku, Argolidu a Korint (určující znak: tzv. fermežová keramika). Jazyko­ vě prokazatelné stopy tohoto původního medite­ rárního obyvatelstva Pelasgů nacházíme v míst­ ních jménech končících na -n/bos a -ssos, jež ne­ jsou indoevropská (názvy rostlin, kOvll, z ná­ mořnictví a rybolovu byly převzaty Řeky). 1850-1600 střední doba heladská. Příchod indo­ evropských kmenů ("Protořekové"): lónové a Aiolové (Achájci). Nestalo se tak naráz jako důsledek jediné velké válečné kampaně, ale po­ stupným pronikáním kmenů a jejich drobnějších částí (mírové soužití i vojenská střetávání). Splý­ vání s původním středomořským obyvatelstvem umožnilo nerušený přechod k 1600-1150 pozdní době heladské (mykén­ ské): Společnost: šlechtičtí předáci (aristoi), válečníci s bOjovými vozy, na monumenálních hradech s megaronem jako středem ("kyklop­ ské zdi"). Existují svědectví o válečných střetech mezi mykénskou aristokracií (jednotlivá místní království), ale také doklady o mírové koexisten­ ci pod vrchním vládcem (vclkokrál na .. zlato bohatých" Mykén v Argolidě). Hlavním předpo­ kladem pro stavbu hradu byl dostatečný počet otroků a nevolných dělníků. Život achajské aris­ tokracie sestával z válek, honů, dvorských slav­ ností. V 15. století mocenská expanze do Malé Asie (Mi­ lét), na Melos a Krétu (loupežné výpravy). Pře­ vzetí mínojské keramiky a kupolovitých hrobek pro kult předků vládnoucími vrstvami. Zničení mladších krétských paláců (s. 33). Kolonizace Kréty, Rhodu, Kypru. 1400-1150 pozdní mykénské období. Stavba ku­ polovitých hrobek a pevností gigantických rozměrů (Mykény, Tiryns, Pylos, Gia, Athény). Nejvíce známé jsou Lví brána a Átreova pokladni­ ce (průměr kupole: 14,5 m) v Mykénách. Ve 13. století další rozšíření monumentálních opev­ nění hradů na obranu proti kmenům přicházejí­ cím z balkánského vnitrozemí. Okolo 1250 nová přistěhovalecká vlna (egej­ ské stěhování). Následky: vzestup středoasyr­ ské říše a fénických městských států, objevení Etrusků v Itálii, zničení homérské Tróje Vila. Asi 1150 pád mykénských hradů. "Řecké stěhování národů" (J 200-1000; nazývá­ no rovněž dórským stěhováním) bylo vyvoláno po­ stupem lIyrů ke Středozemnímu moři. Severozá­ padní Řekové zaujali sídla v Épeiru, Aitólii a Akar­ nánii; Dórové se dostali po moři na Krétu a do

47

jihozápadní Malé Asie, po souši na Peloponés. Achájci zatlačeni na lónské ostrovy. Attika, Euboia a Kyklady zůstaly - vpádem Dórů nedotčeny - v ru­ kou lónů. Osídlení západního pobřeží Malé Asie. Řecké stěhování se odrazilo v rozprostření nejvý­ znamnějších jazykových skupin řeckých kmenů: iónštiny, achájštiny a dórštiny. Převaha příchozích spočívala v osvojení nového způsobu techniky boje: válečníci na koních se železnými zbraněmi měli převahu nad bojovníky s válečnými vozy a bronzovými zbraněmi. Pozvolný přechod k novým politickým a spo­ lečenským poměrům: I. pokračující osídlení starých mykénských hradů (poUs) vedlo k formování městského státu; 2. z podrobených na nově dobytých územích vznik­ lo venkovské obyvatelstvo, které odstoupilo od starých vojenských řádll (shromáždění krále a svobodných válečníků), zatímco z dobyvatelů povstala společenská vrstva pozemkových vlast­ níků (šlechta); 3. královská moc zůstala zachována pouze v okrajo­ vých oblastech Řecka (Épeiros, Makedonie). Helénství. Všechny Řeky i nadále vzájemně spojova­ lo: od Féničanů převzaté písmo a abeceda z toho písma Řeky dál vyvinutá (opakování vok{ůů S,U110hl{lSek prostřednictvím postradatelných konso­ nantních znaků: první čistě fonetické písmo v ději­ nách); z mykénského období pocházející mýty (Atréovci, Perseus, Oidipos, Sedm proti Thébám, Helena, Meneálos), předcházející homérským eposlllll; náboženství s kultovními nústy celořecké­ ho významu (Delfy, Delos, SanlOs, Olympia) a z kultu vzniklé hry coby panhelénské instituce (závodění řecky agon): olympijské hry na po­ čest nejvyššího boha DIA s dochovanými sezna­ my vítězů od 776 př. n. 1.; pythijské hry v Del­ fách na počest APOLLONA; isthmické na korintské šíji na počest POSEIDONA a nemejské v Argu na počest DIA. Vznik protikladu Heléni (lidé, kteří se podilí na řecké kultuře) versus barbaři (ostatní). Umění: geometrickou epochu raného řeckého umě­ ní nejvíce ovlivnily dvě kulturní oblasti: krét­ sko-mykénské umění (začátek 3. tisíciletí-zhruba 1400) a mykénské umění (asi 1600--1200). V do­ bě submykénského umění (12.-11. století) nasta­ lo zbarbarizování a ochuzení bohatého fondu fo­ rem mykénského umění, v období protogeo­ metrickém (1050--950) následoval další úpadek tradičních námětů, zároveň však možno pozorovat náběhy k novým formám (geometrizace). V geo­ metrické epoše (950--700) došlo k vytvoření ornamentálního vesmíru z jednoduchých geo­ metrických ornamentů (čáry, meander páskový ornament, půlkruh) na amforách. Zpevnění umě­ leckého dna prostřednictvím strohých struktur (tektonika vzájemný vztah vodorovnosti a svis­ losti). Abstraktní tvorba (plastiky). =

-

=


ANTICKÉ ŘECKO / státní formy, náboženství

49

Státní formy a světla, strážce práva a stvořitel bohů, snad bo­ Polis, městský nebo obecní stát, vznikl z městských hyně domácího krbu l-IESTIA (latinská VESTA). sídlišť a okolních občin a venkovských obcí. Pro Od 1600 splynuly v krétsko-mykénském šlechtickém polis byla charakteristická vnitřní a vnější samostat­ světě starostředomořské a indoevropské předsta­ nost (autonomie a eleutherie), hospodářská sobě­ vy o bozích (pod silným mínojským vlivem). Bo­ stačnost (autarkie) a místní kulty (státní a nábožen­ hové z této doby jsou: ZEUS, HÉRA, POSElDON, ské společenství). Mezinárodně právní styky měst­ ATHÉNA a EILEITlMA (bohyně porodu, později ských států mezi sebou byly určovány mírovými splynila s liÉROU), snad také DIONÝSOS. K další­ smlouvami a spojeneckými vztahy. Své jméno nedo­ mu zdokonalení tohoto feudálního náboženského stávalo město (polis) podle místa, ale podle jména pantheónu odpovídajícímu hierarchickému čle­ obyvatel od něho odvozeného. Polis stála pod nění společnosti na mykénských hradech došlo ochranou božstva a jím ustanovených zákonů. Veli­ v Homérem šířeném šlechtickém náboženství kost území městských států: Attika 2550 km', Korint (představa o všeřeckých bozích sídlících na hoře 880 km', Argos 1400 km', 22 městských států ve Olympu v Thesálii): trojice hlavních bohů ZEUS, Fókidě celkem 1650 km'. nejvyšší bůh, pán nebes a "hromovládce", POSEI­ I. Zpočátku byla převzata vládní forma porobených, DON, bůh moře a "zemětřas", a HÁDES, vládce království (basileus král, slovo neřeckého pů­ podsvětí. Z bohyň zaujímaly nejvyšší nústa manžel­ vodu). Král však neměl neomezenou moc, byla ka DIA HÉRA, bohyně krbu a manželství, a DEME­ mu předána DIEM (obraz: pastýř a jemu svěřené TER, mateřská země a bohyně úrody. Z ostatních stádo). Po ukončení záboru země řeckými kme­ bohů patřili k nejvýznamnějším HEFAlSTOS, bůh ny se stala silná královská moc a ústřední správa ohně a řemesel, ARES, bůh v"J.!ky, APOLLON, bůh nadbytečnými. V Lakónii, Argolidě, Arkádii, Élidě světla, umění a věštby, jeho sestra ARTEMlS, bohy­ a Makedonii přetrvávala království s neomeze­ ně lovu, dále AFROOlTE, bohyně lásky, HERMES, nou pravomocí králů. posel bohů, také bůh zlodějů a obchodníků, AT­ 2. V ostatních oblastech bylo královská moc okleš­ HÉNA, ochránkyně řemesel, umění a vědy. Vedle těna šlechtou, která - opírajíc se o pozemkové toho existovaly lidové kulty: místní božstva ve for­ vlastnictví a podporu velkých družin svých ná­ mě starých fetišů, personifikace přírodních sil, jemců a klientů - převzala vládu. Aristokracie nebeských těles (Slunce, Měsíce) a abstraktních - vláda kasty velkostatkářů (válečnická kas­ pojmů (spor, naděje). Dogmata, magie, kněží, po­ ta). Slechtický způsob života: bojové hry, závody věry nebyly známy. U HESIODA v Tbeogonii silná vozů, lov a nicnedělání, charakteristický byl moralistická a naivní víra ve spravedlnost (ZEUS i chov koní. Zavedení oligarchie (vláda menši­ jako božský soudce). Nové náboženské ideje or­ ny), která ovládá většinu (svobodné, polosvo­ flků a pythagorejců (myšlenky o odměně a tre­ bodné, otroky) neboli chudinu. stu v posmnném životě) a v mysterických kul­ 3. Během 7.-6. století se uzurpátoři ze řad šlechty tech (největší v attické E1eusině), které zasvěcen­ stávali za pomoci nespokojených lidových vrstev cům (mysten) slibovaly posmrtný život. a rolru'ků samovládci (tyrany): řecká tyrannis V 7. století proniká z Thrákie pocházející bůh vína se vyznačovala bojem proti velkostatkářům DIONÝSOS. Jeho přijetím APOLLONEM v Delfách a aristokratickým vrstvám, zvyllOdňování řemesl­ se tak dostal poslední bůh na Olymp. níků a malorolníků. Konsolidace společnosti, do Ve 4. století vznik kultu ASKLEPIA, boha léčitelství. popředí se dostávala bohatnoucí vrstva obchod­ Helénská doba je charakterizována nábožen­ níků, počátek využívání otrocké práce. ským synkretismem (rozpuštění náboženských 4. Na konci vývoje stojí demokracie ("vláda lidu") a posléze i politických společenství polis). Pochyb­ s poskytováním občanských práv širokým vrst­ nosti o existenci olympských bohů a mnoha lokál­ vám příslušníků polis (nárok na práva za ulože­ ních božstvech byly sice vyslovovány, ale ateismus se né povinnosti). Byla umožněna zavedením otroc­ nerozšířil. Nábožensky roznícená fantazie při osob­ tví, které poskytlo svobodným občanům volný ních nebo politických otřesech (např. vpádech Kel­ tů) to znemožňovala. Uctívání bohyně slepě vlád­ čas na politickou činnost. noucí kruté náhody TYCHÉ, které jsou všichni pod­ Řecké náboženství řízeni. Vedle starých mysterických kultů (DEMETER Náboženské představy Řeků byly nejvíce ovlivněny a DIONÝSOS) se tehdy objevily nové tajuplné kulty především dvěma kulturními okruhy: lSlDY, BAALA a KYBELÉ, které byly považovány za 1. starostředomořský (rolnický): bohyně plod­ ztělesnění již známých starých řeckých bohů (jn­ nosti a bohyně-matky (které jsou blízké zemi terpretatio Graeca). a podsvětí) a umírající bůh jara; kromě toho čet­ Umělé vytváření kultů: v Egyptě na státního boha né zemědělské kulty; povýšený Serapis (spojením dvojice OSIRIS-APIS) 2. indoevropský (různé přistěhovalecké vlny mezi jako bůh léčitel a bůh orákula (později spojený 2000-1100): ZEUS (2.p. DIA), bůh povětří s božskou královnou bohů lSIS). =


ANTICKÉ ŘECKO / kolonizace (750-550 př. n. 1.), lónové Velká řecká kolonizace (750-550) se stala základem vzniku celořeckého cítění a měla následující příčiny: rozmach řemesel, šíření ná­ mořního obchodu, přebytek obyvatelstva (již IIE­ SIODOS radil omezit porodnost na jedno dítě; od­ kládání novorozeňat), zadlužení rolníků, politická emigrace, sociální protiklady (Megara, Korint a At­ hény). Kolonizace byla v neposlední řadě také výra­ zem nového základního, rodícího se životního po­ stoje. Založení kolonie se dělo prostřednictvím ma­ teřského města, které - často se řídící výrokem orákula - určovalo zakladatele (oikistell), nebo ta­ ké z centrálně položeného námořního přístavu. Jed­ notné řízení celého procesu neexistovalo. Dva druhy kolonií: obchodní střediska a agrární kolonie. Politická samostatnost, nicméně spojení s mateřským městem prostřednictvím společných kultů a zvyků. Helenizace okrajových oblastí. Kvůli vrcholící asyrské expanzi ve východním Středomoří se řecká kolonizace nasměrovala západním směrem: do Kampánie, Sicílie, jižní Itálie, jižní Francie. Ovšem další postup do západního Středomoří byl pro po­ kojnou kolonizaci blokován Karthágem. Na severo­ africkém pobřeží získaly větší význam jako obchod­ ní střediska jen Kyréné a Naukratis (s. 25). JÓDové Politicky a kulturně vedoucím městem se stal Mi­ lét, mateřské město pro více než 90 nově založe­ ných měst na pobřeží Cerného moře a nejvýznam­ nější přístav pro obchod s Orientem. Okolo 750 Homér přepracoval starší hrdinské bás­ ně o trójské válce do eposů Jlias a OdJ'ssea (,.zá­ kladní kameny západní literatury"). Uzké sepjetí s dějinami PředníllO východu. Od 700 styky S fryžskou a později lýdskou říší. Pře­ vzetí peněžního hospodářství prostřednic­ tvím Jónů (talent, mina). Války s Iydskými králi GYGEM a ALYATTEM (s.35). Od 650 sociální a politické nepokoje v iónských městech, v jejich průběhu zatlačování rodové šlechty velkoobchodnickou oligarchií. Rostoucí vliv lidu, často vedeného tyrany. 560 porobení lónů lýdským králem KROISEM (s. 35). Následky: autonomie měst zůstala za­ chována, obchodní spojení s Iydským zázemím, města vázána povinnou vojenskou pomocí. 546 začátek perského panství. Sardy hlayním městem iónské satrapie (517). Podpora iónské námořní Dotily při DARElOvJO tažení proti Skyt­ hům. Důsledkem perské nadvlády odchod ión­ ských přírodních filosofů do jižní Itálie. 537-522 tyr.tnie Polykrata ze Samu, zřízená za pomoci LYGDAMlA Z NAXU. Politický a kulturní rozkvět ostrova SanlOS. Jeho námořní nadvláda nad Egejským mořem (thalassokracie). Spojenec­ ký pakt s egyptským faraonem AlIMÚSEM II

51

Umění: 700-600 orientalizující období. Proniká­ ní naturalistických prvků (bájné bytosti, rostliny, zvířata) z Orientu. Důležitou zprostředkovatel­ skou roli hrál svými živými obchodními styky s iónskými městy Korint. Dalšími kulturními centry byly Attika, Chalkis, Rhodos. Monumen­ tální stavby vznikaly pod východním vlivem (He­ raion na ostrově Samos, Diův chrám I'eisistratov­ ců). I'ozdně geometrické chrámy ve Spartč, na ostrovech Samos a Thermos (odvození chrámu z ranč řeckého panského domu, megaronu). Do tohoto období také spadají první drobná umělecká díla: reliéfy, zdobené kovové před­ měty, malé plastiky a zbraně. Archaické skulp­ tury: soška z Auxerre, Kouros od I'OLYMEDA Z ARGU. Za "objevitele" velké plastiky byl pova­ žován Krétill1 DAlDALOS. Velká plastika byla chá­ pána jako zosobnční člověka, s ní současně se vyvíjející monumentální architektura (kamenné chrámy se sloupovým ochozem peristasis) ja­ ko symbol řecké polis. Jónská lyrika: I. jambos, doprovázený strunnými nástroji: ARCHII.OCIIOS Z PARU, HIPPÚNAX Z EFESU. 2. elegie, doprovázená flétnou (po­ hřební nářky): KALuNOS Z El'ESU, TYRTAJOS, MIMNERMOS Z KOLOFÚNU. 3. lesbická píseň: TERPANDER Z LESB (vynálezce sedmistrunné lyry), ALKAJOS a SAPFÚ Z LESBU, ANAKREON Z TEU. 4. chórová lyrika: AI.KMÁN ZE SARD, STE­ SICH O ROS Z HIMERY. Filosofie: vznik iónské přírodní filosofie odpoutá­ Iúm se od nadvlády mytologických tradic v Milé­ tu. Hledání prapočátku arché pralátka, prapu­ vod, příčina. Arché u TIIALETA (kolem 624-546) byla voda; II ANAXIMANDRA (kolem 611-546) apeiroll, cosi nekonečné a neurčité; u ANAXIME­ NA (kolem 586-525) vzduch (aer, pneltma), jednotná, nekonečná a nezničitelná látka. Založe­ ní filosofické školy v Eleji (jižní Itálie) XENOFA­ NEM Z KOtOFÚNU (570-po 480): jednota a ku­ lový tvar vesmíru (veškerenstva), kritika bohů. Pro PARME IDA Z ELEE (540-470) stálo ve stře­ du myšlení bytí. Založení téměř řádového filoso­ fického společenství v Krotonu PYľllAGOREM ZE SAMU (580-500): poznání harmonie a řádu svě­ ta pomocí matematiky, fyziky, akustiky a astrono­ mie. Nauka o číslech. Hudba a teorie o státu státověda. Učení o stěhov{lI1í duší. Pro HERAKtEl­ TA Z EFESU (kolem 535-470) bylo principem světa nikoliv bytí, nýbrž stávání se (proměnli­ vost), ale v určitém rytmu, který je označován ja­ ko řád a rozum světa. Hospodářství: rozšíření iónského obchodu do Malé Asie a celé egejské oblasti. Mincovní ražby vystřídaly naturální hospodářství (směnný ob­ chod) hospodářstvím peněžním. Vznik obchod­ ního stavu. Velká tržiště pro obchod s otroky (nejdříve na ostrově Chios) . =

=


ANTICKÉ ŘECKO / Peloponés (do 500 př. n. 1.) Sparta Asi 900 spojením čtyř dórských obcí v údolí řeky

Eurótu (Limnai, Mesoa, Kynosura, Pitane) vznik agrárního střediska Sparty; v polovině 8. stol. připojení achájské Amyklai. 740-720 první messenská válka. Dobytí hor· ské pevnosti Ithome a porobení Messeňanů spartským králem TI-IEOPOMPEM. 706 založení spartské kolonie Tarent v jižní Itálii. Po bOjích s Tegeou a Spartou (spor o oblast Ky­ nurie, 669 bitva II Hysiai) dočasná mocenská převaha Arga v severovýchodním Peloponésu, tradičního rivala Sparťanů, za 680-650 krále Feidona. Zavedení normovaných měr a váh (feidonská stopa; obolos a drachma). Postavení FEIDONA se upevnilo vytvořením ka­ laureiské amfiktyonie. 660-640 druhá messenská válka. Povstání Messenců podporováno Achájou, Élidou a Ar­ gem. Kvůli neúspěchům v Messénii ve Spartě vnitropolitické a hospodářské napětí. 640 porážka Messénců novou taktikou falangy uží­ vanou Sparťany: tvořil ji sevřený šik hoplitů ( = pěší těžkooděnci s kopím, mečem, kulatým štítem, pancířem a holenními chrániči). Vznik vojenského státu ve Spartě, jejíž falangu, hopli­ tenpoliteia, převzaly i další řecké městské státy. Následky války: kruté potlačení heilótů, odtržení a izolace spartského obyvatelstva od ci7jny (že­ lezné pruty jako platidlo), kulturní zaostávání, vláda menšiny (9000 plnoprávných Sparťanů). 550 peloponéský spolek ve znamení vojenské pře­ vahy Sparty (hegemonie). Povinnost všech členů k vojenské pomoci (s výjimkou Acháje, Argu a severní části Arkadie), ale zároveň jim pone­ chána autonomie. Později Spam se jako nejsilnější vojenská síla Řecka stala nositelem boje proti tyranidám (zásahy na Samu, Athénách a v Sikyonu) i vládě lidu (démos), ale od polovi­ ny 5. století si nikoho nepodrobila, nýbrž usilo­ vala o status quo (nulový přírůstek populace).

Ústava a stát Asi 700 spartská ústava vytvořená podle trJ.dice krá­

lem LYKURGEM, ve skutečnosti výsledek staletého vývoje: v čele dva králové volení tradičně z rodů Agidovců a Eurypontovců, "rada starších" (gerú­ siaj a lidové shromáždění (apella). Po přijetí Amyklai vznik státu Lakedaimoňanů; později ústavní reformou vytvoření pětičlenného eforátu (při zachování vojenského královstvO. Eforové (dohIí'Žitelé) se ve druhé půli 6. století stali vedou­ cími činiteli ve vnitřní i zahraniční politice. Sparťané sdružení do tří rodových fyl žili v muž­ ských společenstvích. Mladíci ve věku od 14 do 20 let prodělávali státem řízenou vojenskou vý­ chovu; ve věku 20-30 žili ve společenství váleč­ níků, starší muži pak v "jídelních společen­ stvích" (syssitie; společné stravování). Hospo-

53

dářským základem se stalo rozdělení veškeré pů­ dy, jež zůstala kolektivním vlastnictvím, na nezci­ zitelné dědičné úděly (kléros), obhospodařova­ né heilóty (nesvobodnými poddanými rolníky, potomky puvodního porobeného obyvatelstva) s povinností odvádět poloviny výtěžku úrody; hei­ lóti byli podrobeni přísné kontrole a každoročně ti nejnebezpečnější preventivně pobíjeni (k ryp ­ teiaj. "Okolní" perioikové (sídlí'cí asi ve 100 obcích) byli rovněž dórští obyvatelé Lakedaimo­ nu a Messenie s menšími právy; byli povinovani vojenskou službou, ale bez přístupu na vojenská shromáždění a ke státní výchově. Kultura: Silný vliv iónské kultury prostřednictvím východořeckých lyriků: TERPANDROS z LESBU, ALKMÁN ZE SARD, TYRTAlOS (písně, hymny, chóry) .

Vývoj v ostatním Řecku Okolo 700 Hesiodos z Asker v Boiótii: Theogo­ niá (O původu bohů: mýty o bozích s vývojem přímo nasměrovaným k Diovi); Egra kai Mme­ rai (Práce a dni; úpadek lidstva v pěti dějinných epochách, rolnické a námořní zásady a pravidla. Přelom 7. a 6. století písemné svody platných zákonů nanlÍsto dosud ústně tradovaných práv­ ních norem, sepětí s dalším vývojem práva a právníllO myšlení. Vydáváním nových zákonů (často překonávajících odpor šlechty) regulován život městských obcí i prostých občanů. Během 7. století nástup tyranidy v mnoha řeckých městských státech (nejprve v Korintu, Megaře, Sikyonu, pak i v lónii) z vnitřních rozporů v aris­ tokratických vrstvách. Výsledek: upevnění vládní moci, cílevědomá vnitřní i zahraniční politika. 657-580 tyranida v Korintu: KYPSELOS, PERlAN­ DROS a PSAMMETlCI-I. Rozkvět Korintu jako první řecké námořní velmoci. Zvy1lOdňování rolníků oproti šlechtě. Rozšíření obchodních styků, v za­ hraniční politice těsné vztahy k Milétu, Lýdii a Egyptu. 600-570 tyranida K1eisthena v Sikyonu. Omezil moc dórské aristokracie, v čele nové delfské amfik­ tyonie (spolu s Athénami, Thesálií a dalšími obce­ mi) v první svaté válce proti Fokům zničil město Kirrhu a odstranil cla pro poutruKy do Delf, které

se staly největším řeckým svatostánkem. 582 nové uspořádání delfských (pýthijských) her. Umění: 600-500 archaické období. Nejprve

v dórských oblastech (KOrint), následovaly iónské (Athény). Plastiky nahých mladl1ru (kouroi) a ob­ lečených dívek (koren) jako posvátných soch. Cer­ nofigurálni malba (mytologické motivy) váz dosá­ hla vrcholu za EXEKIA (asi 550-520), od 530 čer­ venofigurálni, jejímž nejtypičtějším zástupcem attický mistr EUFRONlOS. Chrámové skulptury (ští­ ty, metopy, vlysy). Vrcholné archaické umění dove­ deno v závěrečné fázi k dokonalosti v Athénách.


ANTICKÉ ŘECKO / Athény (do 500 př. n. 1.) Od počátku existovalo v Athénách království, které si podrobilo i okolní attickou aristokracii (tzv. sinoikismus). Ta přesídlila do města (městská šlechta), kde pozvolna omezovala královskou moc. 683 královská hodnost nahrazena archontátem, aristokratickou radou zasedající na Areovč pa­ horku (areopag). Tři archonti byli úředníci vo­ lení vždy na jeden rok s rozdělenou pravomocí: areh6n basileus záležitosti kultu, areh6n ep6nymos (původně představený města Athén se značnou mocí) správní pravomoce, arehón po­ lemarehos byl vojevůdcem. - Narůstající krize státu (zadlužení rolníkU, neomezená vláda šlech­ ty) měla být překonána asi 621 Drakontovým zákonodárstvím s krutý­ mi, "drakonickými" tresty, kdy šest soudců (thesmothetů) rozšířilo sbor archonru; zákaz krevní msty. Další zostření vnitropolitické situace sociálním napětím: hospodářská nouze drob­ ných rolníkU (dlužní otroctví); rostl i lýznam středních vrstev bohatnoucích z námořního ob­ chodu a také jejich touha uplatnit se na vládě vedle statkářské aristokracie (eupatridtt). 594 Solon, archont s diktátorskou plnou mocí, jmenovaný jako "usmiřovatel", nařídil: I. osvo­ bození rolníků: vymaz{Ulí pozemkových dluhů (hypoték) a zrušení nevolnictví (seisaeh/heiaj, avšak žádné znovurozdělování půdy, nýbrž stano­ vení maximálního objemu pozemkového vlast­ nictví; 2. omezení moci šlechty rozdělením všeho obyvatelstva do čtyř tříd podle výnosu z půdy: pen/akosiomedimnoi (nad 500 korců obilí), bippeis jezdci (300-500 korců), zeugilé (sed­ láci s POtallY) sloužící ve vojsku jako hoplité a thé/es (nemajetná třída). Zavedení timokracie vláda bohatých vlastníků (třídní zařazení zále­ želo na výnosu z půdy a výroby); 3. mincovní re­ forma přechodem od aiginské k eubojsko-milét­ ské hřivně; 4. kodifikace práva. Každý občan má právo podat veřejnou žalobu. Základní myšlenky Solonových zákonů: 1. svo­ bodný rozvoj jednotlivce, který již nebyl zakořeněn v rodu, ale začleněn do státu; 2. podpora obchodu a řemesel. Ústava: sněm všech občanů (ekklésiaj volil archon­ ty a pokladníka z řad příslušníkU nejbohatší třídy, ja­ kož i "radu čtyř set" (odpovídající čtyřem starým ro­ dovým svazům - fy1ám) ze tří prvních tříd. Théti se mohli účastnil jak sněmu, tak i lidového soudu. SOLONOVO zákonodárství nepřineslo politickou sta­ bilitu, nýbrž nové nepokoje a rozpad obyvatelstva do dvou antagonistických táborů: aristokratického ve vnitrozemí a obyvatel pobřeží pod vedením rodu A1k­ meonovců. Malorolníci z pohoří podpořili 560 Peisistratovu tyranidu. Hospodářský a kul­ turní rozkvět Athén, podpora rolnictva a omezení moci šlechty. Osobní garda chránící vládce. So­ LONOVY zákony zachovány. Mince s vyobrazením -

=

-

55

bohyně ATHÉNY a sovy. Nové uspořádání panat­ hénských her (založeny 566). Podpora Dioný­ sova kultu. 527-514 po PElSISTRASTOVÉ smrti převzali vládu jeho synové H.!PPlAS a HIPPARCH. 519 spojenectví Platají s Athénami nan1Ířené proti Thébám. 514 zavraždění HIPPARCllA z osobní msty HARMO­ DIEM a ARlSTOGEtTONEM ("vrazi tyrana"). S podporou věštby delfské věštírny a spartského vojska pod velením krále KLEOMENA. 510 svržení tyranidy A1kmeonovcem KLElSTHE­ NEM.

509-507 K1eisthenovy reformy: konstituování demokracie prostřednictvím isonomé (stejná práva pro všechny občany státu) v novém uspo­ řádání fyl Všichni občané rozdčleni do 10 míst· ních fýl, které se skládaly - losováním - po jed­ né třetině (trittye) ze všech tří okrskU (město, venkov, pobřeží). Každá fy1a vysílala 50 zástupců do Rady pěti set (pry/anie), řídící záležitosti města a v jednom radním období (36 dní) vede­ ná jimi volenými, denně se mčnícími předsedají­ cími (prytanovej. Každá triltye se skládala z ob­ cí (démy- celkem sto), samostatných správních jednotek (vedení seznamů občanů, nábor do vojska), provádějících volby losem do porotních soudů. Každý ončan měl právo účastnit se na sněmu. Přenesení organizace fýl na vojsko: fy1o­ vé jednotky podřízené deseti voleným stratégům byly nadále podřízeny archolllU polemarchovi. Zavedení trestu smrti vypitím poháru s jedem. Zákaz mučení svobodných občanů, zavedení ostrakismu (střepinového soudu), který vy­ povídal občany ohrožujících demokracii na de­ set let do vyhnanství bez ztráty cti a majetku. 508 KLElSTHENES vypuzen po intervenci Sparty ve prospěch aristokratické strany Ale vrátil se, když 507 athénský lid oblehl na Akropoli spanského krá­ le KLEOMENA a vůdce šlechty ISAGORA. Nato po­ rážka Sparťanů, Boióťanů a Chalkidských od Athé­ ňanů (506) a 4000 attických kolonistů (klerú­ eben majitelé losů) založilo athénskou kolonii (klerúehie) na poloostrově Chalkidiké. Porážka KLEOMENA ve válce s Argem vedla k zavedení de· mokracie také zde. Poezie: rozkvět zralé archaické lyriky. TlmOGNlS Z MEGARY: elegie (aristokratické naříkání nad změ­ nlUni poměrů), pijácké a hodovní (symposion) ver­ še; ANAKREON Z TEU (570-488): pijácká a milostná poezie (chlapecká láska, bezstarostný život), který pobýval s IBYKEM Z RHEGlA, básníkem vášnivé lásky, část svého života na dvoře POLYKRATA ZE SAMU. ChóroVÍ lyrici SIMÓNlDES Z KEU (556-468) a BA ­ CIlYLlDES (505-450) trávili konce života na syra­ kuském dvoře, zde setkání s Pl DAREM Z T HÉB (518-438), největším řeckým lyrikem: kultovní pís­ nč (pajány, dithyramby, hymny), vítězné písně. =

t


ANTICKÉ ŘECKO / řecko-perské války, athénský námořní spolek (5. stol. př. n. 1.) Aecko-perské války (500-479) 500-494 povstání iónských ma10asijských měst proti perské nadvládě, vedené ARlSTAGO· REM Z MILÉTU a podpořené pouze Athénami a Eretrií, bylo po počátečních úspěších (vypálení Sard) poraženo (bitva u Efesu). Perská odveta: znovudobytí Kypru (497), porážka iónského loďstva v bitvě u ostrova Ladé (495) a 494 zničení Milétu, jehož obyvatelé deportováni. 493 THEMISTOKlES zvolen ar(hontem. 492 perský vojevůdce MARDONIOS si podrobil Thrákii a Makedonii. Útěk chersoneského tyrana MILTIADA do Athén, kde zvolen za jednoho z 10 stratégů. Zničení perského 10dStva bouří na úpa­ tí hory Athos. Perská výzva k řeckým obcím k podrobení (zaslání vody a země) Spartou i At­ hénami odmítnuta. 490 první perské tažení vedené Datidem a Ar­ tafemem, které doprovázel vypuzený HlpPIAS. Zničení města Eretrie a odvlečení jeho obyvatel. Září 490 bitva u Marathonu. Vítězství athénské­ ho vojska (ohlášené "marathonským běžcem") pod vedením MILTIADA (převaha řecké taktiky) a ústup perské flotily do Malé Asie. Athény jako předbojovru'k celé Helady v odporu proti Perša­ nům se po vítězství nad světovou velmocí staly hlavní politickou silou Řecka. MILTIADES zemřel na následky zranění po neúspěšném tažení proti ostrovu Paros (489). 487 volba archontů losem z 500 příslušníků 1. a 2. třídy. Úřad takto politicky neutralizován; zato vzrůst politického vlivu stratégů (opětná vol­ ba a plné moci), neboť se jim dostalo administ­ rativních i finančních pravomocí. - Během 487-483 THEMlSTOKLES ostrakizoval své politické protivníky HIPPARCHA (487), MEGAKl.A (486), XANTHIPPA (484) a ARlSTEIDA (483) a podaři­ lo se mu prosadil program výstavby velké námoř­ ní flotily (I80 triér trojveslic - do 481): byl fi­ nancován z výnosu laurijských stříbrných dolů; náklady na vybavení lodí hradili bohatí občané (liturgie). Růst významu třídy thetů sloužících na lodích jako veslaři. 481 uzavření bojového spojenectví (helénská symmachie) pod vedením Sparty. 480 druhé perské tažení: velkokrál Xerxes vyrazil ze Sard s obrovským vojskem čítajícím přes 100 000 mužů. Karthágo požádáno pro­ střednictvím Tyru, aby současně zaútočilo na sicilské Řeky. Po nerozhodné námořní bitvě u mysu Artemísion v srpnu 480 bitva u Thermopyl, kde hrdinská smrt spartského krále LEONIDA zajišťujícího s 300 Sparťany a 5600 dalšími bojovníky ústup hlavního řeckého vojska. Pak zpustošení Boiótie a Attiky a vypálení Athén Peršany (obyvatelé eva­ kuováni na blízké ostrovy). Září 480 námořní vítězství Řeků u Salaminy =

57

pod vedením Sparťana EURYBIADA podle plánu vypracovaného THEMISTOKLEM: perské loďstvo nemohlo v úzkém průlivu využít početní převahu proti 310 řeckým lodím. Poražená perská flotila, Řeky nepronásledovaná, odplula do Malé Asie. Perské pozemní vojsko pod velením MARDONIA přezimovalo v Thesálii. Po dalším zničení Athén 479 na jaře vítězství Řeků v pozemní bitvě u Pla­ taj a jejich loďstva v námořní bitvě u poloost­ rova Mykalé u Milétu. Na radu THEMlSTOKLA se vítězové nemstili řeckým obcím pomáhajícím Per­ šanům. V Řecku pak dvacetiletý mír. Současně 480 bitva u Himery, v níž Karthaginci poraženi sy­ rakuským tyranem GELONEM, zatímco s nimi ko­ operující etruská flotila zas GELONOVÝM bra­ trem a nástupcem HIE RONEM 474 v námořní bitvě u Kýmé (Cumae, s. 73). Oslabení Etrusků umožnilo vzestup Říma. Význam perských válek: Peršané donuceni upus­ tit od svých dobyvačných záměrů. Politická a du­ chovní svoboda Řeků zachráněna a zajištěn tak roz­ voj řecké kultury. 479 navzdory spartským protestům výstavba hradeb v Athénách. 478 osvobození maloasijských iónských měst řec­ kou flotilou pod velením Sparťana PAUSANIA, jenž však pro arogantní vystupování efory odvo­ lán. Sparta pak vyzvala lóny, aby se přestěhovali do mateřského Řecku, a přestala válčit. Na žá­ dost lónů se jejich ochráncem proti Peršanům staly Athény.

Athénská námořní říše 478 založení délského námořního spolku k obraně proti perskému nebezpečí (Athény, ostrovy a ma­ loasijská iónská města). Placení spolkového přís­ pěvku jednotlivými členy (460 talentů, stanovené ARISTEIDEM "Spravedlivým"). Ostrov Délos, kde svatyně APOLLONA, sídlem spolkové pokladnice. Všichni členové měli ve spolkové radě rovné hla­ sovací právo. Athény se tak staly vedoucí politic­ kou mocí v Řecku. Zhoršování vztahů se Spartou. 471 THEMISTOKLES ostrakizován (t 459 jako vlád­ ce maloasijské Magnésie z milosti Peršanů). Ve válce s Persií pokračoval jako velitel spolkové flotily Miltiadův syn KIMON. Jeho 465 dvojnásobné vítězství na Eurymedontu (jižní pobřeží Malé Asii) nad lodStvem i pozem­ ním vojskem Peršanů. Rostoucí nepřátelství Sparty vůči Athéňanům, avšak počet spartských občanů se následkem zemětřesení (464) a třetí messenské války (464-455) snížil. Při obléhání horské pevnosti lthome athénské pomocné voj­ sko vyslané na žádost Sparty bylo nakonec raději posláno zpět z obav před rozšířením demokra­ tických tendencí, proto také 461 Sparťanům přátelsky nakloněný KIMON ostra­ kizován z Athén.


58

ANTICKÉ ŘECKO / klasická kultura (5.-4. století př. n.l.)

Klasické umění (5. a 4. století.)

Jeho vrchol představují Diův chrám v Olympii a chrám bohyně Athény (Partbenon) na athénské Akropoli (IKTfNOS a KALLlKRA'TES). Předními so· chaři byli Dór Polykleitos (DoryJoros vrhač oštěpu): proporce a rytmus (objevení kontrapunk. tu - vzájemná protihra klidu a pohybu lidských těl, vyjádřená stojící a závodící nohou), a Feidias, tvůr­ ce plastik v Parthenonu , slonovinové a pozlacené sochy Dia v Olympii a soch bohyně Athény. Z monu­ mentální nástěnné malby POLYGNOTA Z THASU se nedochovalo nic (pouze popis PAUSANIA a soudobá vyobrazení na vázách). Zato řecké umění 4. stole­ tí bylo ovlivněno rozpadem městských polis a větší individualizací občanského života. Objevení duševní­ ho svébytného vlastního života (portrét). Největšínti umělci doby byli Praxiteles (AJrodita Knidská, Hennes): polidštění bohů; Skopas (Mainada, Me­ leagros): vystižení duševrullO stavu; Lýsippos (Apo­ xyomenos, Herakles Parneský): tvůrce helénského ideálu člověka. Všem třem umělcům byla vlastní záli­ ba v motivech zobrazujících okamžik. =

Literatura

Za největší tvůrce řecké tragédie (u THESPIDA, ar­ chaického autora ze 6. stol. chór a 1. .,odpovídají­ cí" herec), vzniklé z bohoslužeb boha DIONÝSA, jsou považováni Aischylos (525-456) zavedl druhého herce, vý­ znam sboru ustoupil ve prospěch dialogu. Archaic­ ko-hrdinský a hluboce náboženský obsah jeho tra­ gédií: Peršané (472), Sedm proti l1Jébám (467), trilogie Oresteia (458), Prometbeus. 90 tragédií, zachováno sedm. Sofokles (497-406) dal tragédii její klasickou formu zavedením třetího herce do jednání a posíle­ ním sboru. Rozvinul dramatický děj při individuali­ zaci a zduchovnění jednotlivých charakteru (cha­ rakterová tragédie): Antigona (442), Král Oidipus (427), Elektra (430), Piloktetes (409). 123 dra­ mat, zachováno sedm. Euripides (484-406) se pokusil psychologickými prostředky a prostřednictvím pozměněné bájeslov­ né tematiky o odmýtizování hrdiny. Připravil cestu novověkému dramatu a silně ovlivnil světovou lite­ raturu: Médeia (431), Híppolitos (428), Trójanky (415), !figenie (412). 92 tragédií, dochováno 18. Zlatá doba politizující starší attické komedie, její­ miž hlavními reprezentanty byli KRATlNOS (asi 484-423), EUPOLlS (446-411) a především Aristofanes (448-383). Jeho komedie se zabývaly sociálnínti otázkami, kriticky reagovaly na politické události své doby a útočily na sofisty: Oblaka (423), Vosy (422), Ptácí (414), Žáby (405) Ze 44 her se dochovalo jedenáct komedií. Hlavním zástupcem mladší, už nepolitické komedie byl MENANDlWS (343-290) se svými občanskýnti společenskokritickými veselohrami: Spor o dítě, Mrzout. Napsal 105 komedií, známy zlomky z 15.

Dějepisectví Herodotos z Ha1ikarnassu (484-425), .,otec děje­ pisu" (podle CICERONA), popsal ve svém hlaVlúm dě­ jepisném díle Histories apodexis (Vylíčení poznaných věcí) rozpor mezi Evropou a Asií (Heléni versus bar­ baři); jeho historické nazírání ovlivňovala umravňující náboženská víra, ale nebylo 7,aK:ořeněno v nacionalis­ mu (události vysvětloval vírou v boží predestinaci). Thukydides (460-396), zakladatel racionalistic­ ké a objektivní historické vědy, napsal své Dějíny peloponéské války jako poučení pro praxi (prag­ matické dějepisectví). Dějinné události neurčují bohové, ale kauzalita. Kritika pramenů. Xenofon (430-353) ve své Anabasís vylíčil tažení (a návrat) řeckých žoldnéřů najatých perským prin­ cem KÝREM MLADS1M, a také dějiny své doby (Hel­

leníka). Filosofie Sofisté ( učitelé moudrosti) chtěli zprostředko­ =

vat všeobecné vzdělání, aby se mladí lidé pomocí rétoriky, dialektiky a občanské nauky stali "života­ schopnýnti". Vědění bylo postupně považováno za "zboží". Hlavní zástupci: PROTAGORAS Z ABDÉRY (t 411): připravil nástup subjektivismu a relativis­ mu ("člověk je mírou všech věcí") a zpochybňoval vědění (existuje jen mínění), právo sUnějšíllO; GORGIÁS Z LEONTIN (t 375): učitel rétoriky, popí­ ral všechnu existenci - skepticismus; PRODIKOS Z KEU: státně občanská etika; HIPPIAS Z ÉLlDY: ne­ závislost lidí na svém okolí, encyklopedista. Sokrates (469-399), zakladatel antropologické filosofie, pokoušel se prostřednictvím induktivní metody (ironie, maieutik umění rozpravy, dialo­ gu) dojít k pojmovému určení všeobecného (pod­ stata ctnosti) , aby člověk mohl dospět k pochopitel­ nému poznání-myšlení a tím i k rozumnému jedná­ ní (ctnost jako vědění je naučitelná). Varoval před mylnými cestami, před nimiž se lze uchránit vnitř­ ním svědomím (daimoníon). Platon (427-347), zakladatel Akademie v Athénách (387), se dostal přes sokratovskou tvorbu pojmů (dobro, ctnost) k učení o idejích ( praformách), které existují nezávisle mimo lidské myšlení a které představují pravé bytí, na rozdíl od světa věcí smyslo­ vých. Poznání idejí vzpomínáním. - PLATONůV vý­ znam spočívá v jeho politicky programálorských dí­ lech, ve kterých za h.laVIÚ ctnosti považuje moudrost, statečnost, rozvážnost, spravedlnost. Díla: Apologiá (Obrana Sokratova) a 34 dialogu, např. Kritón, Sym­ posión, Faidón, Políteiá (Ústava), Nomoi (Zákony). Aristoteles ze Stageiry (384-322), zakladatel Lykeionu v Athénách, sumarizoval veškeré vědění své doby; osamostatnění filosofických dI1čích oblas­ tí a založení nových vědeckých disciplín (např. logi­ ky, přírodopisu). Znakem celého jeho dna jsou analytické myšlení, empirická metoda (experi­ ment) a spekulativní konstrukce. Z jeho spisů: Or­ =

=

ganon, Metajýzika, Etika Nikomacbova.


Antické Řecko / PerikJovy Athény (462-429 př. n. 1.) Dovršení athénské demokracie

462 na návrh PERIKLA a EFIAt:rA všechna politická rozhodnutí a práva převedena na radu 500 (búM), výbory porotních soudu a na shromáždě­

ní lidu, čímž došlo k omezení pravomocí areopa­ gu (zustalo mu hrdelní soudnictví). Po zavraždě­ ní EFIALTA (46I) pokračoval v demokratických reformách PERlKtES (495--429). 461 zavedení denní odměny za veřejnou činnost pro členy rady a porotních soudu (vyplácených ze spolkových příspěvku). 458 završení demokratického zřízení připuštěním 3. třídy (zeugitu) k úřadu archonla. Vedení státu v rukou představitelů rady (prytanoué). Zbave­ ním moci šlechty přešla politická odpovědnost na lid, pokud se tento sestával z občanu ve smyslu 451 občanskoprávru11O zákona: oba rodiče museli pocházet z Altiky (egoismus: sociální vy110dy diety a příděly obili - jen pro malý počet občanů).

Boje se Spartou a Peršany 461 Athény vypověděly spojenectví se Spartou, na­ proti lOmu uzavřen pakt Athén s Argem, tradič­ ním spartským protivníkem. 460--457 stavba "Dlouhé zdi" spojující město s Pei­ raieem, kterou se Athény staly největší pevností Řecka. 460 po přesídlení messenských heilótu s athénskou pomocí do Naupaktu a po spojenectví Athén s Megarou rust spartského vlivu na Korint, jenž se - podobně jako ostrov Aigina - sblížil se Spartou. 457 ohrožení Athén od severu koalicí Sparty a Théb, která zvítězila u T�ulagry, zatímco Athéňané u Oi­ nofita. Připojením Boiótie, Lokridy a Fókidy at­

hénská hegemonie ve střednúu Řecku.

456 Aigina donucena vstoupit do athénského ná­ mořního spolku (a vydat přitom své loďstvo). Následky: odstranění obchodní konkurence, athénský přístav Peiraieus největším řeckým pří­ stavem. Athény rovněž podpořily z obchodněpolitických důvodu povstalecká hnutí proti Peršanum, např. v Egyptě (byl tehdy vedle Sicílie a severního Cer­ nomoří nejbohatší obilnicí). Přitom zničení at­ hénského pomocného loďstva a 454 přeložení spolkové pokladny do Athén (odevz­ dávání jedné šedesátiny poplatků bohyni Athéně). Pozvolné vyčerpání Athén válkou na dvou rron­ tách proti Spartě i Persii vedlo k 451 uzavření příměří se Spartou (na pět let) po zprostředkování KIMONA, jenž se vrátil z vyhnan­ ství a postaven do čela loďstva proti Peršanům, ale zemřel krátce před

449 dvojnásobným vítězstvím Atbéňanů u Sa­ laminy na Kypru nad Peršany. 448 mír mezi Peršany a Athénami (Ka1liuv mír),

jímž ukončeny řecko-perské války. Výsledek: per­ ská říše uznala nezávislost řeckých měst v Malé

59

Asii a na Kypru, obě strany se zřekly vměšování do vnitřních záležitostí druhého. Zákazem vjezdu perského loďstva se Egejské moře stalo řeckým vnitrozemským mořem. 448 založení athénské říše přeměnou délského (allického) námořního spolku (jakožto spojenec­ ký svazek namířený proti Peršanum se stal zbyteč­ ným): pozvolné zavádění attického mincovního systému a systému mčr a vah na území všech čle­ nu. Další placení spojeneckých tributu. 447 PEHtKlEM do Athén svolaný řecký mírový kon­ gres (program: zajištění míru, bezpečnost moří a výstavba Peršany zničených svatostánků) ztros­ kotal na odporu Sparty. Následovalo povstání ně­ kterých spojenců proti Athénánl (oligarchický převrat v Boiótii 447, odpadnutí Euboie a Megary 446) a vpád spartského vojska do Altiky. Athény pak donuceny uzavřít 445 třicetiletý mír se Spartou. Uznání athénské námořní říše Spartou a spartské hegemonie na Peloponésu Athénami. Athény vedle Persie

a Karthága třetí velmocí ve StředozemnÚR moři. Rivalita mezi Spartou a Athénanli trvala dál. 443-429 PerikJův věk. PERIKtES po odstranění opozice (ostrakismus jeho protivníka THUKYDI ­ DA 442) opětovně volen jako démag6gos (vůdce lidu) do úřadu stratéga, který se stal právním zá­ kladem jeho mocenského postavelú, protože ve skutečnosti převyšoval mezi athénským obyvatel­ stvem své spolustratégy jak svou autoritou, tak řečnickým uměním. Athény tak sice byly, podle jména demokracií, ve skutečnosti ale monarchií prvnillO muže" (THUKYDIDES) . Zakládání kolonií a zřizování kleruch# (samosprávné osady nema­ jetných aŮlénských občanu s přídělem pudy klé­ ros na dobytých území) sloužících k zaopatření obyvatel bez prostředku. Rostoucí nebezpečí pro attický stát: přechod k zaopatřovacímu systému (diety a ruzné sociální podpory nemajetným vrst­ vám). Jednota kulturní, zahraniční a vnitřní politi­ ky. Spojení politické hegemonie s kulturním V'{t:J.­ řováním. Používání spolkových peněz k výstavbě sakrálních objektů, především na athénské Akro­ poli. Zajištěna tak sice práce a mzda pro velký po­ čet lidí, ale také zatížení státních financí. Kulturní centrum kolem PERlKLA a jeho manželky AsPA­ SIE: HERODOTOS Z HAUKARNASSU, ANAXAGO­ RAS Z KLAZOMEN, sofista HIPPODAMOS Z MILÉ­

SO FOKtES a FEIDLAS. Reforma uspořádání námořního spolku rozděle­ ním měst do pěti daňových okruhu a podpora de­ mokratického zřízení ve spolkových státech. K poddanství a k placení tributu přinucení spo­ jenci se bouřili a snažili se ze spolku s Athénami vyvázat (440 odpadnutí ostrova Samos a jeho podrobení PERlKtEM). V roce 425 bylo členy at­ hénského námořnillO spolku přes 400 řeckých městských států. TU,


ANTICKÉ IUlCKO / Athény, peloponéská válka (431-404 př. n. 1.), Sicílie Peloponéská válka (431-404)

Příčina: spojenectví ostrova Korkýra (Korfu) s Athé­ nami narnířené proti Spartě, útok Athéňanů na Po­ teidaiu (korintská kolonie na poloostrově Chalkidi­ ké) a obchodní blokáda Megary; nato spartský po­ žadavek autonomie pro všechna města athénského svazu. 432 rozhodnutí Sparty a peloponéského spolku vstoupit do války, ačkoliv Sparta nebyla připrave­ na (úbytek obyvatelstva, obavy z povstání heilótů, nedostatek financí). Periklův válečný plán: evakuace attického obyva­ telstva do .. Dlouhých zdí" (opevněné souměstÍ Athény-přístav Peiraieus) při současných úto­ cích loďstva na Peloponés, Athéňané se měli vy­ hýbat střetnutí se silnějším spartským vojskem. V athénské pokladně tehdy ohromná suma 6000 talentů, shromážděná finančním dekretem KAt­ LlA

(434).

431-421 válka Archidamova

431-430 dva vpády spartského krále

ARCHlDAMA

do Attiky. Nájezdy athénského loďstva na pelopo­ néské pobřeží. 429 kapitulace Poteidaie po dvouleté obraně, ale vzá­ pětí porážka athénského vojska u Spartalu. Zavle­ čení moru do Athén (smrt třetiny attického oby­ vatelstva během čtyř let), kterému podlehl i PERl­ KLES. Jeho nástupcem KLEON (za Života PERlKLA odpůrce válečné politiky, nyní zastánce ..politiky vydržet"), vůdcem umírněné strany NIKlAS. 429-427 odpadnutí ostrova Lesbu od athénského námořnibo spolku a jeho kruté potrestání. Dva nové vpády ARCHlDAMA do Attiky. Dobytí Plataj Sparťany a poprava jejich obránců. 425 porážka Sparťanů na ostrově Sfakteria (zajato 120 urozených Sparťanů). Odmítnutí mírového návrhu Sparty KLEONEM, který prosazoval útoč­ né vedení války. - Po dalších athénských úspě. ších 424 vojenská reforma krále Brásida a spartská protiofenziva do Thrákie (odpadnutí pobřežních měst od námořního spolku). Pomocné athénské loďstvo pod vedením KLEONA 422 poraženo v pozemní bitvě u Amfipole, kde smrt KLEONA i BRÁSlDA. Nato uzavřen 421 Níkiův mír mezi Spartou a Athénami na 50 let. Obnovení stavu quo ante, obranný pakt Sparty a Athénami namířený proti spojencům Ar­ ga. Athénsko-spartské vztahy pak zhoršovány po­ litikou ALKlBIADA (protivník NIKlŮV): Athény se spojily proti Spartě s Argem, Élidou a Mantinei­ ou, vynutily si připojení Melu (416) a napadly pobřeží Lakónie. 415-413 sicilská výprava. Sicilské město Seges­ ta požádalo Athény o pomoc proti Syrakusám a Selinuntu a třebaže NIKlAS od ní zrazoval, AL­ KIBIADES expedici prosadil. Ten vzápětí obžalo­ ván z rouhání proti bohům a odvolán; prchl do

61

Sparty. - Po počátečních úspěších Athéňanů 413 zničení athénského lodStva v syrakuském přístavu a vojska u Asinaru: NIKlAS popraven a zajatci odsouzeni k otrocké práci v lomech. 413-404 dekelejská válka. Na radu ALKlBIADA obsadili Sparťané pevnost Dekeleju, odkud Atti­ ku trvale pustošili. Následky: odpadnutí spojen­ ců, rostoucí hlad a nespokojenost v Athénách. 412 zasahování Peršanů (peněžní výpomoc) ve po­ spěch Sparty za slib vydání maloasijských měst. 411 oligarchický převrat v Athénách (rada 400; lidové shromáždění omezeno na 5000 nej­ majetnějších občanů). Důsledkem povstání at­ hénského vojska na SanlU, které povolalo ALKl­ BIADA, pád oligarchie a rozšíření demokracie (každodenní podpora nezanlěstnaným). 410 vítězství ALKlBIADA, jenž zvolen stratégem, u Kyziku. Spartská mírová nabídka odmítnuta. 408 návrat ALKlBIADA do Athén. Po porážce athén­ ského loďstva u mysu Notia (na kterém neměl podíl) sesazen (407).

406 vítězství Athéňanů u Arginuských ostrovů.

Přesto jejich velitelé přes námitky SOKRAIA od­ souzeni k smrti (zanedbaní záchrany tonoucích). 405 vítězství Sparťanů (LYSANDROS) u Kozích říček (Aigos potamoi), athénské lodstvo zničeno.

404 obléhání a kapitulace Athén. Mírové podmínky: stržení ..Dlouhých zdí", rozpuštění athénského námořního spolku a zrušení povinné vojenské služby. Uznání spartské hegemonie. Za­ vedení oligarchie (vláda 30 tyranů) v Athénách. Konečným vítězem mocenského zápasu, do ně­ hož vtaženy všechny středomořské mocnosti, ne­ byla Sparta, ale perská říše.

Sicílie: po porážce AŮléňanů obnovení karthagin­ ských útoků na Sicílii.

409 zničení měst Selinuntu a Himery Karthaginci. Po porobení Akragantu (405) útok Karthága na Syrakusy, narazil však na tvrdý odpor koalice zdejších řeckých měst vedené vládcem Syrakus 405-367 Dionýsiem I. - Po jeho smrti spory me­ zi synem DIONÝSIEM II. a jeho bratrancem Dlo NEM, žákem PLATONOVÝM. 345 svržení DlOmSlA ll. Korinťanem TIMOtEO­ NEM, jenž ubránil město proti Karthagincum (339) a zavedl demokratickou ústavu (337). Nový rozkvět, když'se Syrakus zmocnil 307-288 Agathokles, jenž se stal tyranem pomo­ cí Karthága, od 304 sicilským králem (podle vzo­ ru helenistických diadochů). Rozšíření jeho mo­ ci do jiŽní Itálie. Pak zmatky, Syrakusy zachránil před Karthaginci zásah épeirského krale PYR­ ­

RHA (278). 274-215 HLERON II. Po válce s Tarentem (s. 83)

jižní Itálie římskou kolonií.

201 dobytí Syrakus (smrl ARCIiIMEDOVA) Římany a připojení města k provincii Sicílie.


ANTICKÉ ŘECKO / úpadek řecké polis, Makedonie (4. stol. př .n. 1.) Makedonie

Athény, Sparta, Théby

63

V Řecku zřízené oligarchie kontrolovány Spartou 359-336 Filippos II. Makedonský (posádky pod spartským velením barmosten). Třístupňové státuí zřízení: vojenské královstVÍ, V Athénách krátká vláda ,,30 tyranů", rozpoutání šlechtická aristokracie (královi spolubojovníci hetai­ rove)' a vojenský sněm. Základem vnějších úspěchů teroru. 403 TlJRASYBULOS obnovil v Athénách demokracii vojenská převaha makedonského vojska, kde šlech­ (od 392 diety za účast na lidovém sněmu a diva· tické jezdectvo rozděleno na pluky Ufy), hlavní zbraň je bodné kopí. Reorganizace pěchoty do makedonské delním představení). 399 odsouzení Sokrata k smrti vypitím bolehla· falangy (pěší betairove)' s větší kompaktnoslÍ a čle­ něním do hloubky. Výzbroj: makedonské kopí (saris­ vu (žaloba: kazí mládež a zavádí nové bohy). 401 v bitvě u Kúnax smrt perského prince KÝRA sa) a malý kulatý šlÍt. PřevzelÍ taktiky šikmého klínu M1ADSIHO, jenž povstal s podporou Sparty a řec­ a organické spojení různých druhů zbraní. Strategie kých žoldnéřů proti bratru, perskému králi zničení nepřítele. Města nedobývána vyhladově­ ním, nybrž za pomoci obléhacích strojů. Finanční ARTAXERXOVI U. Jejich návrat ("pochod 1 0 000") popsaný Athéňanem XENOFONEM. prostředky pro vedení válek a na válečnou výstroj 399-394 válka Sparty s Persií. Pod vedením získávány ze zlatých dolů v pohoří Pangaion. krále AGESIlAA ll. Sparta bránila maloasijské Po sjednocení Makedonie (358) FluPPOS usilo­ Řeky. val o přístup k moři na poloostrově Chalkidiké (do­ 395-387 korintská válka, v níž Athény, Théby, bytí Amfipole, 357); během tzv. druhé spojenecké Korint a Argos, podněcovány Peršany, povstaly války (357-355), kdy po odpadnulÍ Chiosu, Rho­ proti Spartě. Athéňan KONON spolu s reorgani­ du, Kosu a Byzantia se rozpadl athénský námořní zovaným perským loďstvem zvítězil v námořní spolek, ovládl severní pobřeží Egejského moře. bitvě u Knidu (394), ale ve stejném roce Athéňa­ 356-346 třetí svatá válka proti Fókům, podné a Théba.né poraženi u Koroneie. Vzhledem porovaným Athénami a Spartou, pro urážku delf­ k tomu, že Athény se pokoušely obnovit námořní ské svatyně. Zásah Makedonie na straně delfské spolek a znovuvybudovat "Dlouhé zdi", došlo amfyktionie. Dobyti spojenců Athén Poteidaie, k spartsko-perským jednáním: Bospor přehra­ Methone, Stageiry a Olynthu. Marné výzvy DE­ zen spartsko-perskou flotilou, a tak zablokován MOSTHENA k energické akci. dovoz černomořského obilí do Athén. 352 Filippos ovládl Thesálii, ale u Thermopyl 387 královský mír (Anta1kidův) mír mezi Spar­ Athéňany zadržen. tou a Peršany, kterým vrchní vláda nad iónským 348 odpadnutí Euboie od Athén, v pozadí makedon­ maloasijským pobřežím přiřčena perskému krá­ ské intriky. li, ostatní řecká města měla zllstat svobodná, ale 346 tzv. Filokraruv mír mezi Makedonií a Athé­ zákaz spolčování s výjimkou Sparty, čímž ucho­ nami na zásadě statu quo (Athény zůstaly nejsil­ vána její hegemonie. nější námořní mocností s loďstvem 350 triér). 377 založení druhého athénského námořního Poté FILlPPOS přijat do delfské amfiktyonie. spolku (účast téměř 60 států na základě rovno­ 343/342 dobytí Thrákie. V Athénách boj mezi právnosti se značnou autonomií) namířeného ISOKRATEM (Sjednocení Řecka pod FILlPPOVÝM proti spartským přehmatům (382 obsazení théb­ vedením a společná válka s Persií) a DEMOS­ ské akropole Kadmeia spartskou posádkou). THENEM (boj proti "barbarovi" FlUPPOVI). Válka Sparty s Athénami a s boiótským spolkem 340 založení helénského spolku proli FILIP­ vzniklým po vypuzení oligarchické vlády z Théb POVI, který oblehl Byzantion, ohrozil obchod vyvrcholila athénským vítězstvím u Naxu (375) a s obilím a vedl čtvrtou válku s Fóky. 371 bitvou u Leukter, kde spartské invazní voj­ 338 bitva u Chaironeie, kde krvavé VÍtězstVÍ Make­ sko rozdrceno thébským demokratem EPAMEI­ donců nad spojenými řeckými obcemi. Rozhodují­ NONDEM (použití taktiky šikmého klínu). První cí zásluha jezdectva vedeného FILlPPOVÝM synem porážka spartského vojska na otevřeném bitev­ ALEXANDREM. Tvrdé potrestání Théb, ale mírné ním poli znamenala konec její hegemonie. podmínky pro Athény ("přátelství a spojenectví"). 371 mír mezi Spartou a Athénami. Výpad Thé­ 337 korintský spolek všech řeckých obcí s vý­ banů do Lakonie; demokratický spolek arkád­ jimkou Sparty pod patronací FILlPPA. Vyhlášení ských obci a osvobození Messenie; úpadek Spar­ všeobecného míru se zákazem vnitrořeckých ty a její proměna v druhořadý stát. válek, spolková rada v Korintu, makedonský král 369 pakt Sparty a Athén proti Thébám, které si vy­ vůdcem (hegemon) a spolkovým vojevůdcem. budovaly loďstvo. Vyhlášení nezávislosti a autonomie všech (FILIP­ 362 bitva u Mantineie: vítězství Thébanů nad rovy záruky ve vědomém protikladu k zárukám spojenými Spart'any a Athéňany, ale pro velké perského krále v "královském míru"). Usnese­ ztráty a smrt EPAMElNONDY je nemohli využít. ní o válce proti Persii. Konec thébské hegemonie. 336 FILlPPOS II. zavražděn v palácovém spiknutí. =


HELÉNISMUS / Říše Alexandra Velikého (336-323 př. n. 1.)

65

XANDROVA makedonsko-řeckého doprovodu: poprava KALLlSTHENA, Aristotelova synovce a Alexandrova dějepisce (Hellénika), který ho odmítl uctívat jako boha (327). Přítele z mládí KLElTA zabil ALEXANDER v návalu hněvu. 327-325 tažení do Indie s cílem dosáhnout již­ ního a východního okraje obydleného světa (oi­ kumene): idea světovlády. 326 vítězství na řece Hydaspu nad paňdžábským krá­ lem PÚREM a jeho válečnými slony. PÚROS vaza­ lem ALEXANDRA. - Vzpoura vojska na řece Hyfa­ sis donutila ALEXANDRA k návratu. Výstavba loď­ stva a cesta po řece Indu na jih. Zpáteční pochod vojska pod vedením ALEXANDRA a KRATERA Ged­ rósií a Karmánií do Persepole; plavba loďstva (NE­ ARCHOS) podél pobřeží Perského zálivu k ústí Eufratu a Tigridu. 324 plán na splynutí Makedonců a Peršanů do nové vládnoucí vrstvy (tato politika předpokladem pro realizaci dalších ALEXANDROVÝCH dobyvač­ ných plánů: dobytí Západu a snusení všech náro­ dů prostřednictvím přesidlování). Masová svatba mezi Makedonci a Peršankami v Súsách. Sám ALEXANDER šel příkladem a oženil se s perskými princeznami. Zařazení 30 000 perských mladíků do vojska. Vyhlášení amnestie pro politické vy­ hnance v Řecku. Po vzpouře propuštěných veterá­ nů v babylonském městě Opis vydal ALEXANDER pro celou svou říši v Babylóně nový říšský řád. Peršané a Makedonci se stali rovnoprávnými (bo­ monoja shoda a koinonia společenství), Peršané proto povoláváni do vojska. ALEXANDER sloučil ve své světové nsi tři státoprávní celky, kte­ ré ovládal v Asii z titulu perského velkokrále, v Řecku jako hegemona korintského spolku a v Makedonii jako makedonského krále. Rozdě­ lení vojenské civilní moci v satrapiích, ale finanč­ ní správa pro celou nsi zůstala jednotná. Vytvoře­ ní společné měny (attická měna). Namísto orientálního vedení státního hospodář­ ství (hromadění zlata) nyní vytváření světové Alexandrova světová říše ekonomiky. Existence souběžné zlaté a stříbrné měny: základem říšské měny se stalo stříbro. Tak Po zavraždění DARElA III. satrapou BESSEM, který přijal jméno ARTAXERXES IV., se ALEXANDROS pro­ vytvořen předpoklad pro vznik obrovského hos­ podářského prostoru, v němž se řečtina stala hlásil (oblečen do perského královského roucha) světovým jazykem (koiné). Expedice ve službách za dědice a nástupce Achaimenovců. Proti přejímá­ hospodářského plánování (průzkum příčin kaž­ ní perských zvyklostí opozice v makedonském voj­ doročních nilských záplav, plavba NEARCHA od sku: FlLOTAS popraven, jeho otec PARMENION za­ delty Indu až k ústí mezopotamských řek). Zalo­ vražděn. V dalším tažení dobyty satrapie Areia, žení asi 70 měst s ALEXANDROVÝM jménem Drangiana a Arachosie. (Alexandreia), které se staly nejen vojenskými 329 podmanění východního Iránu, zajetí a poprava posádkami a správními či politickými centry, BESSA. Přechod řeky )axartes. ny'hrž i ohnisky vyzařování řecké kultury. Upro­ 328 boje v Sogdianě, sňatek ALEXANDRA s dcerou střed příprav na nová válečné tažení proti Kar­ baktrijského satrapy ROJ(ANOU, příbuznou thágu a do západního Středomoří náhle Achaimenovců (počátek politiky sbližování Helé­ nů s Peršany). Zavedení perského dvorního 13. 6. 323 Alexander Veliký v Babylónu, který chtěl učinit hlavním městem své světové velense, ceremoniálu (proskynésis pokleknutí s po­ zemřel na malarickou horečku (ve věku 33 let). líbením země nebo nohou) vzbudilo odpor ALE-

Alexander Veliký (336-323) Po upevnění panství nad Thráky a llyry potlačil po­ vstání řeckých států (Théby, Athény, Peloponés). 335 zničení Théb a zotročení jejich obyvatel. 334 zahájení dobyvačného tažení proti Persii pod heslem řecké odvety (30 000 pěšáků a 5000 jezdců). Po překročení Helespontu v květnu 334 vítězství na řece Graniku nad voj­ skem perských maloasijských satrapů. Po řec­ kých pobřežních městech dobytí Kárie, Frygie (v Gordiu ALEXANDER rozťal "gordický uzel") a Kilikie. V ovládnutých satrapiích vláda make­ donských důstojníků jako místodržitelů. Léto 333 územní ztráty v důsledku předčasného rozpuštění iónské flotily. Peršané znovudobyli ostrovy Chios a Lesbos. Listopad 333 bitva u Issu (použití taktiky šikmé­ ho klínu), kdy ALEXANDER porazil samotného perského krále DÁRElA lIl. KODOMANNA a od­ mítl jeho nabídku míru. 332-331 podrobení Sýrie a Fénicie (Tyros dobyt až po sedmiměsíčním obléhání), Egypta (založení Alexandrie, tažení do oázy Siva, kde v Amónově svatyni ALEXANDER přivítán kněžími jako syn bo­ ha AMONA) a Mezopotámie. 331 makedonský místodržitel ANTlPATROS porazil Sparffiny v bitvě u Megapole a donutil je vstoupit do korintského spolku. - ALEXANDER se po pře­ kročení Eufratu a Tigridu střetl s Peršany 1. 10. 331 v bitvě u Gaugamél (jako u Graniku a u Issu použila makedonská falanga šikmého klínu). ÚTIlK DÁRElA III., zatímco ALEXANDER provolán "králem Asie". Následovalo dobytí Ba­ bylónu a Sús. Ukořistění perského zlatého pokla­ du (50 000 talentů). 330 Persepolis vypálena odvetou za zničení athén­ ské Akropole (480), obsazení pasargadai a Ek­ batany. Protože cíle panhelénského spolkového tažení dosaženo, propustil ALEXANDROS jeho řecké účastníky domů.

-

=

=

=


HELÉNISMUS / boje diadochů (323-289 př. n. 1.), helénistické říše I

Boje mezi diadochy (32�280) Ihned po smrti ALEXANDRA VEUKÉIIO (s. 65) začaly mezi jeho nástupci (diadochy, léž epigony) boje o jeho dědictví. 323 přenesení královské moci na vojevůdce ma­ kedonské armády (poručenská vláda za ALEXAND­ ROVA pohrobka, ktet1 doslal otcovo jméno, a ne­ vlastního slabomyslného bralra Fil.! PI'A lll. AR­ RHIDAtA). Rozdělení sfér vlivu: PERDlKKAS regentem říše a vrchním velilelem, ANTlPATROS místodržitelem v Makedonii a Řecku, ANTlGONOS JEDNOOKÝ ve Frýgii a LyKii, I'TOLEMAIOS v Egyptč, LYSIMACIIOS v Thrákii. V následujících letech (do 28l) vedli tito následníci permanentní boj o moc ("války diadochi't"). Pouze jednotlivci se pokoušeli udržet jednotu říše. Po zavraž­ dění PERDII(KY při útoku na Egypl 321 nové rozdělení sfér vlivu v syrském Tripa­ radeisu: ANTIPATROS regentem (t 319), zatímco ANTIGONOS a KASSANDROS (ANTlPATRŮV syn) vrchními veliteli armády. 316 vražda ALEXANDROVY malky OLYMPIADY a Fl UP­ PA ARRHlDAtA KASSANDREM, který se prohlásil vládcem Makedottie (309 usmrceny také ROXA!'<A a její syn ALEXAJ\'])ROS IV.). 316 smrt EUMENA, kterého POLYPERCIION, ANTIPAT­ RŮV nástupce, jmenoval velitelem armády proti AN­ TlGONOVl JEDNOOKÉMU. Kvůli ANTIGONOVÝM snahám o samovládu se spojili KASSANDROS, PTO­ LEMAlOS, LYSIMACHOS a SELEUKOS, místodržitel v Babylónu. 315-301 třetí válka diadochů. I'TOLEMAlOS ZVÍtč­ zil u Gazy (312), nalO vpád jeho loďstva do Řecka, kde 307 dobyl Athény ANTlGONŮV syn DEME­ TRlOS, odtud zvaný Poliorkétés ("Dobyvatel měsl") 306 vítězství DEMETRlOVY flotily nad PTOLEMAlEM u Salaminy. V důsledku toho Antigonos a Demet­ rios přijali královský titul, v čemž je následovali také PTOLEMAlOS, SELEUKOS, LYSlMACHOS a KAs­ SANDROS. Definitivní rozpad jednoty říše. 301 rozhodující bitva u Ipsu, kde SELEUKOS a Lý­ SlMACHOS ZVÍtězili nad ANTl GOJ EM (81 lel, v boji padl), posledním představitelem úSlřední moci. Vznik čtyř nástupnických říší: Thrákie a Malá Asie pod vládou LÝSIMACILA, Makedonii ovládal KASSANDROS, Egypl zůstal PTOLEMAlOVI, zatímco severní Sýrie a Babylonie se staly mocenskou ZÍl­ kladnou SELEUKA. V následujícím období (295-285) se zmocnil DE­ METRlOS POLlORKÉTÉS po dobrodružném životě pi­ ráta Athén a po KASSAl\fDROvll smrti (298) Makedo­ ttie. LYSlMACIIOS, SELEUKOS a PTOLEMAlOS uzavřeli spojenectví a vyhnali ho z Makedonie (288); na tažení do Asie zajat SELEUKEM a zemřel v internaci (283). 281 bitva u Kurupedionu, kde v boji se SELEUKEM porážka a smrt LYSlMACI·LA (75 lel). Ítmto datem ukončeny boje diadochů. Vytvoře­ ní tří velkých helénistických monarchií: Make-

67

donie (dy.nastie Antigonovců), Přední Asie (Seleu­ kovej), Egypt (Plolemaiovci). Svět helénistických států I. [{lZe: 304-220 rovnováha velmocí. Rozšířetti a �vč­ tová platnosl řecké kultury. 2. fáze: 220-30 př. n. J. úpadek helénistického svčta. Nástup vých. SlÍltních fo­ rem a pronikání orientální kultury. Intervence Římanu a postupné podrobení východních území Římem. Egypt

304-30 př. n. I. vláda dynastie Ptolemaiovců, za­ ložená historikem a vojevůdcem ALEXANDRA VELI­ KÉIIO, PTOLEMAlEM 1., jehož jméno pak nosili všichni další vládcové (PTOLEMAlOS il.-Xll.) Za­ ložení Múseionu v A1ex;Uldrii. - Za vlády jeho ná­ stupců PTOI.EMAtA LL-IV. úspěšné boje se Se­ leukovci o ovládnutí Sýrie a Palestiny (dálkové ob­ chodní cesty), ale natrvalo udržen pouze Egypt. Pak boje o lrun a rostoucí vliv Říma vedoucí nakonec k 3. 8. 30 př. n. I. k dobytí Alexandrie. Egypt se stal římskou provincií (s. 93). Stát: Alexandrie ("uzlový bod země") se stala středis­ kem centralisticky vybudoVlUlého státu. Země (osobní vlastnictví krále) byla řízena úředttickou byrokracií podle egyptského vzoru. Hlavním zdrojem kr.ílovských příjmů hospodářské monopoly (těžba nerostů, obilí, olej, pivovarnictví, stllVby), vývoz (papyrus, sklo), pro­ najímání dlllú a robotní práce domácího obyvatelstva. Makedonie 279-168 vláda dynastie Antigonovců. Založena ANTlGONEM Ll. GONATOU, synem DEMETRlA, po vítězství u Lysimacheie Ilad Galaty (277, s. 69). 215 spojenectví makedonského kráJa FIUPPA V. (221-179) s Karthágem, proto 215-205 první makedonská válka (s. 81) s Římany, klerá ukončena foinickým mírem (znovunastolený

status quo ante). 202 pakt s ANTIOCIIEM W. proti Egyptu. Zásah Říma na prosbu jeho spojenců Pergamonu, Atllén a os­ trovd Rhodu do 200- j 97 druhé makedonské války. - Po porážce u Kynoskefalai (197) Zlráta všech mimomakedon­ ských území. 196 vyhlášení nezávislosti všech řeckých obcí na Makedonii římským konsulem FLAMlNlEM bě­ hem istlunijských her (s. 85). 179-168 PERSEUS, upevnil královskou moc, ale po konfliktu s pergamským králem EUMENEM ll. ZÍl­ sah Říma proti němu. 171-168 třetí makedonská válka. Porážka PER­ SEA u Pydny od AEMtLtA PAULLA (168). Konec krá­ lovství Antigonovců, rozdělení Makedonie na člyři polosamostatná území (tetrarchie). Pronásledo­ vání nepřátel Říma v Řecku (deportace 1000 ru­ kojnú z Achaie, mezi nimi historik POLYBIOS). 148 po potlačení protiřímského povstání zřízena římská provincie Macedonia (s. 85).


HELÉNISMUS / helénistické říše II

ltecko

323-322 lamijská válka. Pokus řeckých států získat samostatnost zmařen ANTlPATREM. Zavá­ dění timokracie, dobrovolná smrt DEMOSTHE­ NA. Řecko obsazeno makedonskými posádkami. 266-261 Chremonidova válka. Neúspěšný pokus Athén zbavit se ve spojení se Spartou a Egyptem makedonské nadvlády; po jednáních dosáhly částečného stažení makedonské posádky (zůsta­ la jen v přístavu Peiraieus (262). Athény politic­ ky bezvýznamné, ale uznávány za duchovní středisko helénství. Namísto tradičních městských států se politickými centry Řecka staly nově vytvořené spolky: 1. Aitólský spolek sdružující aitólské obce a šířící se do středního a severrullO Řecka. Jeho autorita stoupla zejména po vítězství nad Kelty u Thermo­ pyl a Deli (279); stal se hlavní oporou protimake­ donských sil. Oslaben po tzv. spojenecké válce (220-217), kdy kvůli aitólskému pirátství v Egej­ ském moři proti němu zasáhla Makedonie. 2. Achajský spolek (kolem 280: Sikyon, Korint, Argos, Aigina), zaměřen proti Aitólskému spolku a Spartě, jejíž král KLEOMENES W. prosazoval so­ ciální reformy (zrušení eforátu, přijetí perioiků mezi plnoprávné občany, osvobození heilotů). 222 porážka Sparty u Sellasie achajským spol­ kem a Makedonií (zrušení království, obnovení eforátu). Boj spolků mezi sebou a obratná diplomacie Říma prohloubily politický úpadek Řecka. Po povstání Achajského spolku proti Římanům a jeho porážce na Isthmu 146 rozpuštění Achajského spolku a zničení Ko­ rintu. Autonomie pro Spartu, Athény a Delfy. 145 připojení poražených řeckých měst k Římu. Mezopotámie, Persie, Malá Asie

304-64 říše Seleukovců, založena SELEUKEM I. NlKATOREM (t 280). Netvořila pevně ohraničený geogr-afický celek, a proto záhy začaly od ní odpa­ dat území v Malé Asii a na Východě, kde vznikaly samostatné státy; volné vazby okrajových provincií k ústředí v severní Sýrii a Babylónii: zachovldllo per­ ské rozdělení na satrapie pod řecko-makedonský­ mi místodržícími (stratégy). Hlavní město zprvu Se­ leukeia na Tigridu (místo Babylónu), později Antiochie nad Orontem, kromě ní založeno mnoho dalších měst v Malé Asii a Sýrii. Soužití Řeků (pře­ vzetí attické měny a řečtiny jako úřední řeČi), Ma­ kedonců (vojenské kolonie) a původrullO obyvatel­ stva (užívání ar-dI11ejštiny v úřadech vedle řečtiny). Na východě SELEUKOS I. postoupil Paňdžáb dobytý ALExANDREM za 500 válečných slonů indickému vládci ČANDMGUPTOVl (s. 43); slony pak s úspě­ chem použil ve válkách diadochů. Za vlády jeho ná­ stupce ANTIOCHA I. $OTEM (280-261) vznik řady samostatných států na severu Malé Asie.

69

Okolo 280 založení království Pontos u Cerné­ ho moře MITHRlDATEM I. Pozvolná helenizace ve 2. století. Po třech válkách krále MITHRlDA­ TA Vl. EUPATOM s Řínumy (89-84, 83-81, 74-64) moc jeho syna FARNAKA omezena jen na bosporské království na Krymu; také on poražen 47 CAESAREM u Zely (s. 91). 279 vpád Keltů (řec. Galatai) do Malé Asie. Povo­ láni NIKOMEDEM 1., který s jejich podporou založil království Bithýnie s hlavním městem Nikomédeia. - 74 Bithýnii odkázal NI KO MEDES IV. Římanům. 275 vytlačení Keltů-Galatů ANTIOCHEM I. do po nich pojmenované Galatie uprostřed Malé Asie (nezávislá do 25 př.n.1.). 263-133 říše pergamská, založena EUMENEM I. 230 vítězství jeho synovce ArrALA I. u města Per­ gama nad Galaty, též založení pergamské kni­ hovny. Za jeho nástupců EUMENA II. a ATTAlA ll. stavba monumentálního Diova oltáře (dnes v Ber­ líně). Pergamská říše byla věrným římským spo­ jencem, 133 ji odkázal ArľALOS Ul. Římanům. Za vlády ANTlOCHA ll. THEA (261-246) a SELEU­ KA ll. (246-226) ztráta východních oblastí: 247-227 n. I. říše parthů, založená ARSAKEM I. (dynastie Arsakovců), náčelníkem kočovného kmene Parnů ( Parthů): feudální stát nava­ zující na achaimenovské tradice. Za MITHRl­ DATA I. (171-138), od 140 "král králů", rozšíře­ ní parthského panství na celý Irán a Mezopotá­ mii. Smrt jeho syna FRAATA ll. (128) při obraně proti vpádům kočovných Saků, které sám povolal proti Seleukovcům. Obnovení expanze MITHRl­ DATEM ll. (I 24-87). Za jeho nástupců vnitřní zmatky a první střety s Římany (65). 53 př. n. I. bitva u Karrh. Vítězství Parlhů nad CRASSEM převallOu těžké jízdy a lučištníků. Za­ stavení postupu Říma na východ. - V následující­ cím období střely Parthll s Římem o Arménii. 227 n. I. Ardašír l. z rodu Sásanovců sesadil posledního parthského velkokrále AR'Ii\BANA V. a založilnovoperskou říši (s. 101). 239-130 řecko-bakterské království na území Baktrie a Sogdiany ve Střední Asii. Boje s kočov­ nými kmeny Jiie-č' a Tochary, tlačenými od seve­ ru Huny. 130 zánik říše pod útoky Parthů. 223-187 Antiochos III. Veliký, po zakladateli dynastie nejvýznamnější Seleukovec, po počáteč­ ních úspěších v Sýrii, Palestině a na východě (svrchovanost nad odpadlými satrapiemi) se do­ stal do konfliktu s Římany 092-188). 190 bitva u Magnesie, v níž ANTlOCHOS poražen. Mírem v Apameii ztratil maloasijské državy. Za­ čátek rozkladu seleukovského slátu rozdíraného vnitřními konflikty, boji o trůn, povstáními pod­ robených národů (Židé) a útoky Parthů. 64 římský vojevůdce GNAEUS POMPEIUS vyvrátil se­ leukovské panství omezené již jen na severní sý­ rii (s. 91). =


HELÉNISMUS / hospodářství, kultura

7I

ly nové: Zahrada (epikurejci), jejíž zakladatel Epi­ kuros ze Samu (342-27 I) hlásal zdrženlivost vů­ či politickému životu ("Žij v ústraní"), atomistický materialismus, bohové existují, ale nestarají se o li­ di, proto není třeba se jich obávat, dosažení nejvyš­ ší slasti duševním klidem a osvobozením od těles­ ných žádostí. - Zenon z Kitia (336-264) byl za­ kladatelem stoicismu: středem filosofie je mu etika. Smysl života v mravní dokonalosti bez ohledu na společenské postavení. Svět (oikumene) je vlas­ tí všech lidí (kosmopolitismus). Odstranění všech protikladů mezi lidmi. Počátky antické ideje huma­ nismu. Formování vyrovnané osobnosti jednotlivce. - POSEIDONIOS Z APAMElE (130-5I), zakladatel rhodské školy: spojení stoicismu s náboženskou mystikou. Historik, autor obsáhlých Dějin. Astronomie: AmSTARCHOS ZE SAMU (320-250): hlásal heliocentrický systém - Země se otáčí kolem vlastní osy a kolem Slunce. I-lIPPARCIIOS Z NlKAIE v Bithýnii 090-120): katalog hvězd, soupis zatmě­ ní, zakladatel vědecké astronomie a sférické trigo­ nometrie. V astrologii spojení lidských osudů s hvězdami. Filologie: ARISTOFANES Z BVZANTLA (asi 257-180): gramatik, slovníkář, vydavatel klasiků s úvody. KRATES Z MALLU (kolem 170), zakladatel gramatické školy pergamonské, alegorický výklad HOMeRA. ARISTARCIIOS Z SAMOTIIRÁKY (2l6 až 144): ředitel alexandrijské knihovny, komentáře. DIONÝSIOS TtIRAX (170-90): žák předešlého, au­ tor nejstarší známé řecké granlatiky. Hospodářství: splynutím Orientu a středomořské­ ho prostoru vznikl jednotný hospodářský celek s obchodními centry (Alexandrie, Seleukeia, Antio­ cheia) a jednotnými cenami. Obchod s Indií, Čínou, Arábií a africkým vnitrozemím. Od 200 trvalý rllst cen obilí a sociálního napětí. Umění: přeložení kulturních center na dosavadní periférii řeckého světa (Rhodos, Alexandrie, Perga­ mOll). Realistické umění (socha Démosthéna) a nový idealismus pergamonského umění (tzv. Gi­ ganlomacbie na Diově oltáři). Plastika: Faun Barberini, řada soch Galů (Umírající Gal) z Per­ galliU, bohyně vítězství Niké z ostrava Samothráky, Pěstní zápasníci. Vznik dvorského umční: portréty Alexandra a vládců. Architektura: pompézní stavby (ztráta citu pro mí­ ru). Rozsáhlá výstavba měst (podle HIPPODAMA) s pravoúhlým uspořádáním a opevněním zajištěným proti tehdejším obléhacím strojům. Střed měst tvoři­ nautíka). Lékařství: HEROFlLOS Z CHALKEDONU (aSi 335 až la agora a reprezentační budovy jako gymnasion, di­ 265), zakladatel vědecké anatomie, objevitel cent­ vadlo, radnice, dvorany a lázně. rálního nervového systému, sestávajícího z mozku Od 2. století odmítavá duchovní reakce domácího a nervů, a ERASlSTRATOS Z KEu, který se zabýval obyvatelstva proti helenizaci, lpění na vlastní kultu­ krevním oběhem (učení o pneumatu), prováděli ře a řeči. Protitlak Orientu, nárůst moci periferních v Alexandrii ve 3. století také pitvy lidského těla. nehelénistických mocností (Parthové, Indové) Filosofie: "světovou univerzitou" zůstávaly Athény. a všeobecná hospodářská krize se staly příčinami Vedle starých škol Akademie II peripatetické vznika- úpadku helénistické kultury

Rozšíření řecké kultury Předpokladem pro šíření helénské kultury v Orien­ tu se stala vítězství ALEXANDRA VELlKÉIIO a helé­ nistické říše založené jeho nástupci-diadochy. No­ siteli řecké kultury byli obchodníci, řemeslníci a žoldnéři přicházející do nově založených řeckých měst z mateřské země (vznik jednotné helénské světové městské kultury namísto dřívějších polis městských, respektive lokálních národních kultur). Stát: oporami diadochů byly I. úřednictvo, 2. fi­ nanční správa, 3. námezdní žoldnéřské vojsko. V Makedonii existovalo nadále patriarchální vojen­ ské království; na asijské a africké půdě vzniklé stá­ ty (osobní vlastnictví vládců: země získaná mečem) byly rozsáhlými mnohonárodními státy s úzkou hor­ ní vrstvou Makedonců a Řeků stojící proti podrobe­ né mase domácího obyvatelstva. Charakteristické znaky helénistických dynas­ tií: 1. vojenské shromáždění; 2. legitimita vládců na základě jejich individuálních vojenských a politic­ kých zásluh; 3. dynastické vztahy (sňatková politi­ ka); 4. kult zbožštělých vládců v Egyptě a v říši Seleukovců. Kulturními centry se v 3. století př.n.l. staly Mú­ seion v Alexandrii s knihovnou se 700 000 papy­ rovými svitky, později také Pergamonská knihovna. Charakteristickým rysem helénistické vědy byla spe­ cializace. - Nejvýznamnější učenec: ERATOSTIIE­ NES Z KVRENV (asi 275-195): zeměmčřičství (ze­ mě jako koule), astronomie, gramatika, geografie, chronografie (dle něj 1184 trójské tažení, 844 Ly­ kurgovy zákony, 776 první olympiáda). Matematika: EUKLEIDES (3. stol.): nejslavnější starověký matematik, autor rozsálllého (13 svazků) dílaStoicbeia (lat. Elemenla, Základy). ARCtIlME­ DES ZE SYRAKUS (287-212): matematické a fyzi­ kální objevy (integrální počet, určení měrné Válly těles, Archimedův šroub, vrhací stroje na obranu Syrakus proti Římanům). Poezie: (učené dvorské a velkoměstské básnictví pro znalce a .,estéty") KALLlMACHOS Z KVRENY, knihovník v Alexandrii (310-240): epigramy, dvor­ ské básně (Vlasy Bereniky), elegie Aitia (Příčiny), čtyři knihy, o bájných příčinách a počátcích zvyků a slavností, encyklopedie řecké literatury (Pina­ kes). - THEOKRITOS ZE SVRAKUS (kolem 270): tvůrce bukolské (pastýřské) poezie (Eidy/lia), líčí­ cí idylický venkovský život. - APOLLONtOS Z RHO­ DU (295-215): tvůrce eposu o Argonautech (Argo­


ANTICKÝ ŘíM / italský dávnověk, Etruskové, počátky Říma (1000-500 př. n. 1.)

Nejstarší italské dějiny Na neolitické kultury molfettskou a stentinell­ skou právě tak jako na kulturu remedellskou

starší doby bronzové v horní ltáW následovala v do­ bě bronzové kultura terramarská (terra mara tmavá zem sídlišť) - opevněné vesnice s obydlími na kůlech (pa/aftUy) na severu II kultura extra­ terramarikulská ve střední II dolní Itálii. Asi 1000 př. n. I. začátek železné doby: villa­ novská kultura, jejímiž nositeli byli indoev· ropští Italikové, kteří přišli do Itálie v souvislosti s "velkým stěhováním": I. latinsko-faliská skupina v Latiu II údolí Tiberu a kolem Falerie ( žároví Italikové"; ukládání " uren do zemnic: Pozzi); 2. umbro-sabellská neboli osko-umbrická sku­ pina v Umbrii, Kampánii, jižní Itálii a v Sabinsku ("pochovávající Italikové"; ukládání mrtvých těl do hrobů: Fosse); 3. ilyrské kmeny z dunajského prostoru, které ja­ ko sousedé Thráků přinesly z asijského vnitroze­ mí pocházející jezdecký způsob válčení (železné zbraně). Název Itálie (z vitu/us tele, země telat", zvyk " odvozovat jména kmenů od jmen zvířat) označoval původně jihozápadní cíp poloostrova (Kalábrie, Bruttium), později celé území až k Alp{un. Od 900 příchod Etrusků (Tyrrhéni, Tyrséni, lid Rasem/a) pravděpodobně z Malé Asie. Postupně si podmanili území mezi Tiberem a Arnem (na kovy bohaté Toskánsko). Kolem 600 založení spolku dvanácti měst (vzorem byl iónský městský svaz). 6. století šíření etruské moci na sever do Pádské ní­ žiny a na jih přes Řím do Latia II Kampánie. Po­ zemní obchod se střední a severní Evropou z Fel­ sine (Bologna). Okolo 540 námořní vítězství Etrusků spolu s Kart­ haginci nad Řeky u korsické Alalie. Tím zajištěna námořní převaha Etrusk'Ů v severozápadní části Středozemního moři (námořní obchod). 5. století pokles etruské moci po pádu Tarquiniů v Římě a 474 námořní bitvě u Cumae (Kýmy), ve které Etruskové poraženi syrakuskou flotilou krále HIERO A I. (s. 57). 396 dobytí etruských Vejí Římany a pád etruské moci v Pádské nížině způsobený invazí Keltů. Stát a státní správa: neexistoval žádný uzavřený státní systém, přesto Etruskové dosáhli v Itálii prostřednictvím městských spolků mocenskou pře­ vahu. Městským státům vládli králové, později zís­ kala největší vliv aristokracie prostřednictvím vole­ ných úředníků (lucumoni). Odznakem jejich úřa­ dů (insignia) byly: purpurové pruhy na rouchu (loga praetexta), tzv. kurulské křeslo (se/ta curu­ lis), doprovod úředních sloužících (lictores) se se­ kerami vetknutými do svazku prutů (fasces) jako =

-

=

73

symbolem moci nad životem a smrtí. Výrazný kult smrti: pohřbívání mrtvých do zděných hrobek, po­ zději náhrobků (tumuli) v městech mnvých; spojení s obětními slavnostmi a pohřebními hrami (gladiáto­ ři). Důležité postavení kněží, kteří zkoumali vůli bohů pomocí jater a vnitřností právě tak jako pozo­ rováním ptačího letu. Kultovní měsíční kalendář ur­ čoval chod úředního jednání krále. - Pod řeckým vlivem vzniklo freskové malířství a vysoce vyvinuté kovotepectví. Vlastni práce: kanopy (popelové urny s víky ve tvaru lidských hlav) a realistické portrétní umění (nejprve z hlíny). Etruskové mají historický význam především jako zprostředkovatelé kultury mezi Řeckem a Římem. -

Asi 750-550 zakládání řeckých kolonií v jižní

Itálii (Magna Graecia) a na východním pobřeží Sicílie. Okolo 800 založení Kanhága (podle tradice 814) jako opěrného fénického bodu v západním Středomoří (západní Sicílie a severní Afrika) na zajištění a kon­ trolu námořních obchodních tr'dS. Po podrobení 'lYru Asyřany se Karthágo osamostatnilo a pod­ robovalo si ostatní fénické kolonie v západ­ ,úro Středomoří. Ovládnutí Pityusenu, Sardinie a zá­ padní Sicílie. Po námořní bitvě u Alalie následovalo zničení konkurenčruno Tartessu v jižním Spanělsku a Kanhaginci uzavřeli mořskou úžinu Gilbraltar ci­ zím obchodníkům s cínem z Británie. Baleáry, Kor­ sika a Sardinie zablokovll1y pobřeží jižní Galie a Itá­ lie, Sicílie, Mll1ta a Penteléria zase bl""Al1ily Řekům proplout do západního Středomoří. Asi 750 založení Říma spojením latinských obcí (Roma quadrata na Palatinu) a sabinských (Es­ quilin, Viminal a Quirinal) do jednoho celku pod etruským vlivem (odvození jména města z etrus­ kého gens Ruma). Později platilo jako datum za­ ložení 2 J. duben 753, které se stalo začátkem římské éry (ab urbe condita). Cyklus pověstí o založení Říma: útěk AENEŮV z Tróje, výchova dvojčat ROMULA a REMA vlčicí, únos Sabinek ve­ dený ROMULEM a dohoda o splynutí s knížetem Sabinů 'fITEM TA'nEM. 750-510 mýtické doba vlády sedmi králů nad Ří­ mem: ROMULUS, NUMA POMPILlUS, TunuS HOSTILlUS, A.I\ICUS MARCIUS, TARQUINIUS PRlS­ CUS, SERVIUS TULLlUS, TARQUlNIUS SUPERBUS,

z nichž poslední tři byli etruského původu (etruská nadvláda). Právě za Tarquiniů se Řím stal místo města Alba Longa lokální mocností v Latiu. Stavba přístavu v Ostii a další výstavba so­ livarů při ústí Tibery (via Sa/aria). Římské obyvatelstvo se skládalo ze zemědělců, třídy pozemkových vlastníků (statkářů), dále z pastýřů a řemeslníků. Prostředkem směny zprvu dobytek (pecI/s, z toho pecunia peníze). Převzetí písma od jihoitalských Řeků (z chalkidské abecedy vznik latinky). =


ANTICKÝ ŘIM / státní zřízení Ústava doby královské a za republiky Založení Říma považováno jako vědomý politický akt (Popu/us Romanus Quirites neboli Quiritium), kdy došlo k uvolnění kmenových va­ zeb a osamostatnění rodiny. Namísto kmenů (gen­ tes) nastoupil lid (popu/us válečná hotovost ob­ ce, podobně magister populi vojevůdce; později znamenal populus celek občanů cives). V době královské byl král (rex), dosazovaný se souhlasem bohů, nejvyšším knězem, soudcem a vo­ jevůdcem. Základem jeho královské moci imperi­ um (svrchovaná moc) aauspicium (zjišťování vůle bohů). Poradním orgánem krále shromáždění nej­ starších (senatus rada starších, senes starci) z jednotlivých rodů (patres genlium) a kněžstvo. Obyvatelstvo se dělilo do 30 kurií (curia coviria společenství mužů), podle kterých se scházelo v lidovém shromáždění čili v kurijním sněmu (co­ mitia curiata) a organizovalo vojsko. Podle rodo­ vé příslušnosti dělení obyvatelstva do tří kmenových tribuí (tribus), zvaných Tilienses, Ramnes a luce­ res, z nichž každá do deseti kurií. Každá tribue sta­ věla 100 jezdců (celeres nejvýznamnější) a deset centurií pěšáků ( tisícičlenný oddH). Reforma Servia Thllia (konec královského obdo­ bí): veškeré obyvatelstvo i území Říma rozděleno do správních okrsků místních tribuí, čtyř městských a I7 (resp. 31) venkovských, neberoucích ohled na rodový původ, na jejichž základě probíhalo zdaňování a povolávání do vojska. Konec rodového zřízení. Zá­ roveň se vznikem místních tribuí vytvoření nového občanské sněmu (comilia centuria/a), spočívající­ ho na zastoupení podle počtu postavených jednotek (timokracie: rozhodujícím se stává vyse majetku, ni­ koliv rodová příslušnost). Tento vojenský sněm se stal (na základě povinné vojenské služby všech občanů) nejdůležitějším lidovým shromážděním také za re­ publiky ("každá státní ústava je zároveň i vojenským zákonem"). Na výzvu konsulů bylo vztyčením rudé vá­ lečné standarty na Kapitolu obyvatelstvo svoláváno na Martovo pole. Vojenské shromáždění svobodného obyvatelstva, rozděleného na plnoprávné patricije a na plebejce s omezenými občanskými právy, se tak členilo podle pěti majetkových tříd (classes) do 193 setnin (cen/uriae): 18 setnin jízdy, 80 setnin těžkooděnců (hopliten), 90 setnin lehkooděnců, čty­ ři setniny tesařů a hudebníků a jedna centurie prole­ táru-bezzemků (capite censi). Polovina setnin se skládala z občanů ve věku do 46 let (iuniores), kteří tvořili polní vojsko, zbývající občané do 60 let (seniores) zůstávali ve městě jako jeho ochrana. Pra­ vomoci: rozhodování o válce a míru, volby nejvyšších úředníků (konsulové, prétoři, censoři), přijímání zá­ konů, trestní jurisdikce nad římskými občany. Hlaso­ vání probíhalo podle tříd vyvoláváním a odevzdává­ ním hlasů. Většinou hlasů disponovala první, nejbo­ hatší třída majitelů pozemků nad 20 jiter, která i s jízdou stavěla 98 z celkového počtu 193 centurií. =

=

=

=

=

=

=

=

=

75

Po pádu království stál v čele republiky zprvu na je­ den rok volený nejvyšší úředník (praetor maxi­ mus), vybavený impériem, jehož záhy nahradili dva konsulové (consules). Senát, magistrát a ob­ čanský sněm se staly nosnými pilíři republikán­ ského zřízení. I. Senát (300 členů) se skládal z hlav rodů (pat­ res), bývalých nejvyšších úředníků (consulares) a později doplněný představiteli plebejců (COII­ scripli). Pravomoc: zprvu poradním sborem nejvyšších úředníků (senatus consu/tum), je­ hož dobrozdání se pro ně stala postupně závaz­ nými směrnicemi. Dával souhlas k usnesením li­ dového shromáždění (alte/orl/os patrum). Volil též mezikrále (jnterrex), jakéhosi senátního jednatele při pětidenním uprázdnění konsulátu. 2. Lidová shromáždění: kuriální sněm, občanský tributní sněm, setninový sněm (viz výše). 3. Magistrát (úředníci): omezení jejich funkční doby na jeden rok (anuita), každý úřad obsazo­ ván více osobami se stejnými právy (kolegialita), což mělo omezit nebezpečí zneužití úřední moci. a) Konsulové (eons/des pův. poradci) jediní úředníci s impériem, pravomoci vojenské, fi­ nanční a soudní. V dobách nejvyšší nouze (vál­ ka) se konsulské pravomoci přenášely na jmenovaného diktátora (pův. označení magister populi), který rozhodoval samostatně, měl neo­ mezenou pravomoc, ale nesměl ve funkci zllstat déle než půl roku. Sám jmenoval svého zástupce, velitele jízdy (magister equilum). Pozdější úřa­ dy (bonor čest, proto neplacené) vznikaly s nárůstem úkolů městské správy. Stanovením vě­ kové hnUlice a intervalu pro jednotlivé úřady se mělo zabránit jejich zneužití ctižádostivými jed­ notlivci; b) prétoři se soudní pravomocí. Nejpr­ ve praetor urbanus (městský prétor), mladší kolega (col/ega minor) konsulů, řešící od 366 právní spory svobodných římských občanů, praetor peregrinus od 247 spory Římanů se svobodnými jednotlivci neřímského původu (pe­ regrini), stejně jako mezi cizinci navzájem; c) censoři (z řad bývalých konsulů [consularesl volení jednou za pět let na dobu jednoho a půl roku), od 443 dohlíželi na mravy a určovali výši daní z majetku; d) kurulští aedHové od 366 měli policejní pravomoci, dohled na trh, péče o zásobování, pořádání veřejných her; e) kves­ toři od 447 spravovali státní finance. Diktátor, konsulové a prétoři disponovali neomeze­ nou úřední pravomocí (magistratus cum imperio), zatímco ostatní úřednící měli jen omeze­ nou pravomoc (magistratus cum po/estate). Úřední kompetence byly stanoveny zákonem a in­ tercesním právem (jus intercedendi právo pro­ testu voleného úředníka proti rozhodnutí, respekti­ ve jednání svého kolegy). Odvolací instance: pří­ slušná sněmovní komicie (tzv.provocatio). =

=

=


ANTICKÝ ŘtM / třídní boje, v ně j ší politika (494-300 př. n. 1.)

77

nobiles), tvořené jak z patriciů, tak plebejců. Zpřístupňování všech úřadů pro plebejskou hor· Protiklady a napětí mezi patriciátem s jeho polil. ní vrstvu (356 diktátor, 351 censor, 337 prétor) a náb. výsadami a plebsem (terrae filii synové bylo ukončeno 300 jejich při pu š těním k vyso· země, tedy bez otců) se stále prohlubovaly. K tomu přistupovalo rostoucí zadlužení plebejců a opako­ kým kněžským hodnostem (Lex Ogulnia). vané porušování slibů (jides) patriciátem zlepšit 287 třetí secese plebejů na pahorek Janikulus a zá­ hospodářské i právní postavení plebejců. kon, že rozhodnutí tributních komicií nepotře­ 494 první plebejská secese. Odstěhování se na buje schválení senátu (Lex Hortensius). Boj za Svatou horu (Mons sacer) neboli Aventin namísto zrovnoprávnění skončil vítězstvím plebejců. tažení proti Aequům a organizace svého stavov­ ského tributního plebejského shromáždění (Lex Vnější politika sacrata). Návrat plebejců po ústupcích patricijů: Asi 510 smlouva mezi římskou republikou oddělení tributního plebejského shromáždění a Karthágem (vůbec první římská státní smlou­ (concilia plebis tributa) pod předsednictvím va): uznání obchodního monopolu v západním tribunů lidu (tribuni plebis). Lidovému Středomoří Karthágu, které se zavázalo neškodit shromáždění příslušely volba tribunu, nejdříve římským spojencům. dvou, od 471 čtyř (pěti) podle městských okrsků 498--493 válka s federací latinských měst vedených (Lex Publilia), později deseti - a předkládání li­ Thsculem, uznání jejich autonomie Římem, který dových návrhů na usnesení (plebiscita). Návrhy přijat do federace, kde získal vrchní velení. Ob· na usnesení byly od 287 (Lex Hortensia) závaz­ chodní styky a sňatkové společenství. 486 při­ né pro celý národ. Úkolem osobně nedotknu­ stoupení Herniků. Po bojích s Aequy a Volsky telných (sacrosancti) tribunů lidu: ochrana útočícími z hor (pověsti o CORlOl.ANOVI plebejců před zvůlí magistrátu (iI/S auxilii), prá­ a CINCINNATOVI) římská ofenziva: vo na odvolání při potrestání nebo uvěznění obča­ 406-396 desetiletá válka s Vejemi končící do­ na (ius intercedendi), právě tak právo veta (veto bytím a zničením tohoto etruského města. Proni­ lal. zakazuji) rušící úřední rozhodnutí magist­ kání Římanů na sever nyní nic nebránilo, ale by­ rátu i senátní usneselú (kromě války), poškozova­ lo načas zastaveno invazí dvou národů. ly-Ii plebejce. Jeho omezení jen na úzenú Říma. 1. Keltové se šířili ze svého původního území pomoctuKy tribunu hyli plebejští aedilové úřadují­ v horním Porýní a horním Podunají pomalu do cí od 493 v chrámu zasvěcenému na Aventinu bo­ Francie, Španělska, na britské ostrovy a na ji­ hyni Cerery, jenž se stal sakrálním střediskem ple­ hovýchod podél Dunaje (doba laténská). Vlast­ bejců s plebejskou pokladnou a archivem. nictvím železných zbraní si zajistili válečnou pře­ Patricijská reakce: uzavření patricijských rodů vahu. Keltské kmeny byly vedeny válečnickou 485. Pokračování bojů mezi patriciátem, kteří aristokracií. Velký vliv kněžstva (druidové) pra­ svolávali své venkovské klienty proti plebejcům, menil ze skutečnosti, že pouze oni směli obětovat a plebejci, jejichž tribuni zas hrozili příslušní­ a rozhodovat všechny právní otázky. kům patriciátu soudním procesem před plebej­ Asi 400 vpád KeltU do Itálie a jejich osídlení Pádské ským stavovským shromážděním. Sjednocení až níŽiny. Po prvním střetu s Římany u Clusia asi 450 zákony dvanácti desek (leges duode­ (390) došlo cim tabularum): komise deseti mužů pověřena 387 ke galské katastrofě: po zničující pOr'dŽce Ří­ sepsáním (kodifikací) zvykového práva (decem­ manů v bitvě na říčce Allii (18.7.) Keltové vedení viri legibus scribundis). Obsahovaly soukromé BRENNEM dobyli a vypálili Řím. Obležení Kapito­ právo, trestní a procesní právo, státní a sakrální lu. Po zaplacení vy1rupného odchod s kořistí (Vae právo (silné vlivy řeckého zákonodárství: SOlÓ­ vicUs! Běda přemoženým!). Následek: oslabení NOVÝCH zákonů). Zákaz sňatků mezi patricii římské moci v Latiu, latinská federace zrušila spo­ a plebejci (zrušen již 445 v Lex Canuleia). jenectví a Řím napadán okolními kmeny. 12 bronzových desek s textem zákonu vystaveno Od 380 znovuvýstavba města, jež obehnáno hradba­ na fóru. Vítězství státní ideje nad stavov­ mi kolem všech sedmi pahorků (Serviovy zdi). ským myšlením. 358 obnovení spojenectví mezi Římem, latinskými 367/366 zákony Liciniovy a Sextiovy: 1. snížení městy a Herniky proti keltskému nebezpečí. dluhů (úroky se započetly do dluhu a zbylá část 2. Samnité stojící na čele federace sabellských zápůjčky se mohla zaplatit stejnými částkami ve kmenů vyrazili k ofenzivě čtyřmi směry: na Corfi­ třech letech), 2. dovolovaly každému vykupovat nium, proti Picenům, proti Apulii a na západní obecní pozemky do výměry 500 jiter, 3. obnovo­ pobřeží Itálie, kde si v první půli 4. stol. podro­ valy moc konsulů; místo vojenských tribunů bili Capuu, Cumae a Posidonii. s konsulskou mocí (voleni od 444) byli voleni 354 římsko·samnitské spojenectví k obraně proti opět konsulové, z nichž jeden musel být plebe­ Galům a k podrobení společných sousedů (Vol­ jec. Vznik úřednické šlechty (optimates, sků, Aurunků a Kampanů).

Třídní boje

=

=

=


ANTICKÝ ŘÍM / střední a jižní Itálie (348-272 př. n. 1.)

348 druhá smlouva Říma s Karthágem: uza· vření západního Středomoří římsko· latinskému obchodu, zato volný obchod se Sicílií a se samot­ ným Karthágem, které se zavázalo ochraňovat Řím a latinská města, která mu podléhají. 345 podmanění Aurunků. Kampánský kmen Sidiei­ nů se spojil se Samnity. - Kvůli spojenecké smlouvě (joedus aequum) Říma s Capuou (343) došlo k 343-341 první samnitské válce, která skončila komllromisem: Samnité schválili připojení Ca­ pui, Římané zas Sidicinů. 340-338 válka s Latiny. Povstání Latinů, kteří obnovili samostatný spolek a spojili se s okolní­ mi kmeny (Aurunkové, Volskové), ale poraženi (340 bitva u Sinuessy). Latinský spolek rozpuš­ těn a jednoŮivá latinská města uzavřela s Římem mír za různých podmínek (nejbližší dosáhla úpl­ né rovnoprávnosti, vzdálenější různého stupně spojenectví a práv; latinské občanství. - Zobci ukořistěných lodí v námořní bitvě (338) vyzdo­ bena řečnická tribuna ( rostra) na římském Foru Rom:mu. 338 kanlpanská Capua dosállla občanskoprávní rovnoprávnosti s Římem: samostatné vojenské oddíly, ražba vlastních mincí a samospráva. 329 dobytím města Privernum dokončeno podro­ bení Volsků. 326-304 druhá samnitská válka. Vznikla kvůli řúnské pomoci pro Neapoli, tísněnou Samnity, a pro obsazení města Fregellae (328) Římany, klen z něho učinili svou kolonii a opěrný bod proti Samnitům. 321 římské vojsko obklíčeno v Kaudijské soutěs­ ce, donuceno se vzdát a projít potupně pod jhem (sestaveného ze dvou svislých kopí zaražených do země a jednoho položeného napříč). Stavba via ApPia jako vojenské silnice do Capui proti Samnitům. Vítězství nad Etrusky od 311 válčícími na straně Samnitů u Vadimonského jezera (310) a obkličování Sanlllitů prstencem římských vo­ jenských kolonií (garnison). Pronikání Římanů do Apulie a do vlastního Samnia (dobytí Boviana, hlavního samnitského města). 304 uzavření míru: Kampánie připadla Římu, sam­ nitský svaz nedotčen, ale jeho expanze zastavena. 306 třetí smlouva Říma s Karthágem. 298-290 třetí samnitská válka (koalice: Sam­ nité, Etruskové, Keltové, Sabinové, Lukanové, Umbrové). Vítězství Říma nad všemi protivníky a obsazení Boviana (298). Samnité pronikli na sever, kde se v Umbrii spojili s Kelty a Etrusky. 295 vítězství Římanu u Sentina nad Samnity a Kelty, poté mír s Etrusky. Po založení kolonie Venusia (2000 římských občanů) v Apulii (291) 290 mír se Samnity, kleří přinuceni se závazkem vo­ jenské povinnosti vstoupit do spolku s Římany. 285-282 boje s Kelty. Dobytí území keltského =

79

kmene Senonů (Ager Ga/licus s kolonií Sena Gallica). Definitivní zajištění římské nad­ vlády nad celou střední Itálií. 282-272 válka Říma s Tarentem. Římská vo­ jenská podpora řeckému městu Thurie před ná­ jezdy Lukanů se stala mocnému Tarentu zámin­ kou (narušení sréry jeho zájmů) ke kontliktu přepadení římského lodstva v tarentském přísta­ vu, kam nesmělo podle smlouvy uzavřené 303 vplout. Tarent se spojil s épeirským králem PVRRHEM, slavným vojevůdcem, který se s 20 ti­ síci vojáky, 3000 thesálskými jezdci a 26 slony vylodil v Tarentu. Po vítězství nad Římany v 280 bitvě u Herakleie se k PVRRHOVI připojili Bruttiové, Lukanové a Samnité. 279 další jeho vítězství u Auscula tentokrát s vel­ kými ztrátami ("Pyrrhovo VÍtězství"). Římský senát požadující, aby vyklidil i1med Itálii, ale odmíŮ jeho mírovou nabídku a uzavřel spojenectví s Karthá­ gem, kleré vyslalo do Oslie válečnou flotilu. 278-275 úspěšné boje PVRRHA proti Karthagincům na Sictlii, kde pomállal řeckým městům a klerou zcela dobyl (až na Lilybaeum). Jeho cíl zřídit na Sicílii a v dolní Italii nové království ztroskotal odpadnutím řeckých měst, která se za jeho zády spojila s Karthágem. Po dalších ztrátách PVRR­ HŮV návrat do jižní Itálie. 275 Pyrrhova porážka u Beneventu od Římanů a jeho odchod domů do Épeiru. 272 uzavření míru po kapitulaci PVRRHOVY ta­ rentské posádky; Tarent:rné vydali Římu své loď­ stvo a zbořili hradby. Vzápětí se podala Římu i ostatní řecká jihoitalská města. Zajištění řím­ ské nadvlády nad celou jižní Itálií. Stát a správa Organizací vlády nad střední a jižní Itálií se zajiš­ ťovaly vojenské úspěchy Říma. Forma městského státu se zachovala �ysnáním římských občanů jako kolonistů do kolonií na různých místech Itálie (spojení městského státu a říše). Italská branná po­ spolitost se nyní sestávala: 1. z římských občanů a římského území, stejně jako z římských občanů v koloniích a příslušníků kmenů a měst, kleré zís­ kaly římské občanství; 2. z obcí s římským ob­ čanským právem bez práva volit (civitates sine sllffragio municipia) ; 3. ze spojencu (socii, civitates foederatae) s autonomií nebo uznávají­ cích římskou svrchovanost. Území Říma zabíralo 130 000 km' s 292 000 občany schopnými vojenské služby. Finance: válečné daně (tributum) a nepří­ mé daně (cla portoria). Peněžnictví: zpočátku platidlem surová měď (aes rude) ve formě tyčí ne­ bo plátů, později měděné destičky (aes signatum) s vyobrazením nebo nápisem, od 300 těžká kruho­ vitá mince (aes grave) s Janusovou hlavou na líci a s přídí lodě na rubu. Začátky stříbrných ražeb (od 268, denarius). =

=


ANTICKÝ ŘlM / střet s Karthágem I (264-212 př. n. 1.)

81

ce HAMItKARA, se zavázal nepřekročil v Hispánii s nepřátelskými úmysly řeku Ebro, Římané zas Mamertini (synové boha MARTA kampánští uznali karthaginskou nadvládu jižně od této řeky. žoldnéři ovládající město Messanu), tísnění syra­ Po zavraždění HAS D RUBAL A (221) se nejstarší kuským HlERONEM U., se obrátili o pomoc na Hamilkarův syn Hannibal (247-183) stal vrch­ Karthágo i Řím. Po vylodění římského vojska na ním karthaginským velitelem. Sicílii spojenectví Syrakus s Karthágem, avšak po porážce u Messany HlERON uzavřel spolek s Ří­ 219 římsko-karthaginský konflikt o Sagunt, který byl navzdory spojenectví s Římem HANNl­ many. Dobytí východní Sicílie Římany až po Akra­ BALEM obležen a dobyt. Římské ultimátum uvol­ gas ( Agrigentum, 26 I). nit Sagunt a vydat HANNIBALA Karthágo odmítlo, 260 námořní bitva u Myl. První námořní vítězství načež Řím vyhlásil válku. Římanů používajících na svých lodích, zhotove­ ných podle ukořistěné punské pěliveslice, sklá­ pěcí můstky. Tímto vynálezem byla taktika po­ Druhá punská váJka (218-201) Římský válečný plán (útok na Hispánii a ze Sicílie zemních bojů přenesena i do námořní války. 256 námořní vítězství u mysu Ecnomu umožnilo Ří­ na Afriku) zmařil HANNIBAL překvapující protiakcí: manům vylodění v Africe. Jejich vítězný postup až překročil Pyreneje a Alpy (50 000 mužů, 9000 jezd­ před Karthágo, které požádalo o mír, ale tvrdé ců a 37 válečných slonů). Ztráty na pochodu zmen­ podntínky římského vojevůdce MARKA REGULA šily jeho vojsko po příchodu do horní Itálie na 26 tisíc mužů. HASDRUBAL, Hannibaluv bratr, zatím odntíůo. 255 bitva u Thnisu. Vítězství karthaginské žold­ s jiným vojskem hájil Hispánii. Konsul P. COR N E­ néřské armády na čele se Sparťanem XANTHIP­ L1US SCIP IO vyslal bratra CN . CORNELLA SCIPIONA POU za pomoci jezdectva a slonů. Římské loď­ CALVU do Hispánie a od Rhony se vrátil do Itálie, stvo se zachráněným zbytkem vojska zničeno kde od HAN lBALA na mořskou bouří. Římané se vyhýbali námořním podzim 218 na řece lícinu poražen. Vzápětí HANNIBAl. rozdrtil i druhého konsula TIB. SEM­ bojům, přesto získali celou Sicílii až na PRONLA LONGA (přispěchavšího ze Sicílie) spolu karthaginské opěrné body Lilybaeum, Drepanum se SCIPLEM a Eryx. Znovuvybudované římské lodstvo zvítězilo 250 u Panormu, pak ale 249 u Drepana zniče­ v prosinci 218 v bitvě na Trebii. Keltové se při­ pojili ke Karthagincům. Po HANNlBALOVIl pře­ no. Po mnohaletých drobných vyčerpávajících chodu Apenin bojích s HAMILKAREM BARKOU Římané veřej­ nou sbírkou z prostředků občanů postavili nové 217 porážka konsula C. FLAMINLA u Trasimen­ loďstvo (200 pětiveslic) . ského jezera, poté jmenování Q. Fabia Ma­ 241 námořní vítězství Římanů u Aegatských xima (Cunctator Váhavec) diktátorem. ostrovů. Mírová smlouva: Karthágo se zřeklo Opatrné vedení války. - Za dalších konsulů Sicílie (první římská provincie) a zaplatilo 2. 8. 216 bitva u Kann, největší pOrÍlžka Římanů v celých jejich dějinách. - Útok do boku a týlu řím­ během 10 let reparace v hodnotě 3200 talentů. Po poůačení povstání žoldnéřů a Libyjců proti ského vojska karůlaginským jezdectvem vedl na­ Karthágu požádali sardinští žoldnéři Řím o pomoc, konec k záhubě téměř 50 000 Římanů (včetně Karthágo pod hrozbou války donuceno (238) od­ konsula AEMILIA PAULLA) z vojska čítajícího před stoupit Sardinii a Korsiku (227 spojeny do provin­ bitvou 86 000 mužů. Karthaginské ztráty 6000 mu­ cie) a doplatit dalších 1200 talentu. '/}'rrhénské žů (z celkového počtu 50 000 mužů). Odpadnuú moře se stalo římským mare nostmm. Capui, Samnitů, Lukanů a Bruttiů. Návrat Římanů 229-228 římské lodStvo bojovalo proti ilyr­ k defenzivní politice ("opotřebovávací strategie"). ským pirátům. Placení tributů od ilyrské krá­ HANNlBAL se stáhl do zimru110 ležení v Kampánii a musel ustoupit od vedení ofenzivní války, protože lovny TEUTY; od 219 iJyrské pobřeží pod řím­ nedostával z Karthága dostatečnou podporu. skou vládou. Po novém vpádu Keltů 222 vítězství Římanů u Clastidia, dobytí Me­ 215 spojenectví Hannibala s Filippem V. Ma­ diolana, hlavního města keltských Insubrerů. Za­ kedonským (první makedonská válka do 205), ložení římských kolonií (Placentia, Cremona, jehož útoky na Ilýrii odraženy. Mutina), výstavba via Plaminia. Od 237 nová orientace karthaginské politiky Hispánie: Po prvním námořním vítězství bratru P UB­ (činnost Barkovců) na dobytí Hispánie jako ná­ LIA a CN. CORNELIA SCIPIONŮ u ústí řeky Ebro (217) hrady za Sardinii a Sicílii, při čemž získána 236 a dobytí Saguntu následovalo vítězství nad HAsDRUBA­ bohatá rudná oblast v jihovýchodním Spanělsku LEM (216), bránícím přechod do Itálie. Římané pak (Sierra Morena) - rychlé za[llaccní poslední postupovali až k řece Baetis ( Guadalquivir), kde zís­ splátky válečného odškodnění Římu (231). Za­ kali za spojence místní kmeny. Aktivita Římanů mimo ložení města Carthago Nova (227). Itálii, když uzavřeli s vládcem západních Numidů, SV­ 226 smlouva o Ebru: HASDRUBAL, zeť a nástup- FAKEM, spojenecký svazek proti Karthágu (212).

První punská válka (264-241)

=

=

'"

=


ANTICKÝ ŘíM / střet s Karthágem II (212-202 př. n. 1.) Sicílie: Po smrti syrakuského HIERONA U. (215) se spolčil jeho nástupce s Karthágem. Po dvouletém oble­ žení římským vojskem pod konsulem MARCELLEM (ARCHlMEDES zkonstruoval obranné stroje) 212 porážka a vyplenění Syrakus. Sicílie znovu dobyta Římem a Karthaginci vyklizena (210). 212 dobytí Tarentu Hannibalem (odpadnutí většiny řeckých měst v jižní Itálii od Říma) a HANNIBALOV O vítězství u Capuy. 212 spojenectví Říma s Aitólským spolkem k vázání sil makedonského FILlPPA V. (později se připoji­ li Élida, Messenie a Sparta, 211): dobytá území připadla spolku, kořist Římanům. 209 se připo­ jil ke spojencům i pergamský král AT TALOS l. 211 obležení a dobytí Capuy Římany, odlehčo­ vací HANNIBALŮV útok na Řím (Hannibal ante portas) bez úspěchu. Capua se stala obecním majetkem ager publicus. Hispánie: po porážce a smrti obou SCIPIONŮ (211) od HAsDRUBALA a numidského vládce MASINISSY ústup Římanů až k Ebru. Místo nich poslal Řím do Hispánie (210) PUBLIA CORNELIA SCIPIONA (25 let), kterému lidové shromáždění uděWo jako soukromtuKovi kunsulské pravomoci (prokonsul). Již 209 dobyl hl. karthaginské centrum Carthago No­ va. Po bitvě u Baecula (208) se HAsDRUBALOVI po­ dařilo navzdory velkým ztrátám vytáhnout do Itálie na pomoc bratrovi. Římané stáhli oddíly z Řecka a FIL­ LlPPOS V. uzavřel mír s Aitólským spolkem (206). 207 bitva na Metauru v Umbrii. Římané vedeni M. LIVIEM SALINATOREM a C. CLAUDIEM NERO­ NEM zvítězili s pomocí taktiky, kterou převzali od HANNIBALA: boční útok vojska, samostatné ope­ race jednotlivých legií. HASDRUBALOVA smrl. Po vítězství SCIPIONA nad MAGEM a MASINISSOU u Ilipa (206) dokončili Římané podrobení kartha­ ginských držav v Hispánii (kapitulace Gadu) - ko­ nec karthaginského panství na Iberském po­ loostrově. Odplutí karthaginské flotily pod MA­ GEM na Baleárské ostrovy, odtud do Janova, aby získala pro boj proti Římu Ligury a Kelty. Návrat SCIPIONA do Říma a jeho volba konsulem (206). Uzavření míru mezi Římem a FIUPPEM V. (205). 204 vylodění Scipiona v Africe (přechod MAsINISSY na stranu Římanů). Po římském vítěz­ ství u Tunisu (203) a neúspěšných mírových rozhovorech povolán z Itálie HANNIBAL (203 MAGOVA smrt v severní Itálii). 202 rozhodující bitva u Zamy - karthaginské vojsko zničeno, HANNIBAL uprchl do Hadrume­ ta a doporučil mír. Mírové podmínky: zřeknu­ tí se Hispánie, předání vlády nad celou Numidií MASINISSOVI, zaplacení reparací v hodnotě 10 000 talentů během 50 let, s výjimkou deseti triér vydání celého válečného loďstva, zákaz ve­ dení válek kromě Afriky a zde pouze se svolením Říma. Syrákúsy součástí provincii Sicilia. - Po­ rážka Karthága dokumentovala vítězství řím-

83

ských občanů (schopnost obětovat majetek i ži­ voty) nad karthaginskými obchodníky. SCIPIO obdržel čestné příjmení Africanus a právo triumfu. V následujícím období Řimané nuceni po­ tlačovat permanentní vzpoury iberských kmenu. Před prvním (191-189) byla Hispánie rozdělena do dvou provincií: Hispania citerior a Hispania ulterior (197). 154 vypuklo rozsáhlé povstání Lusi­ tanů, jehož vůdcem byl od 147 až do svého zavraž­ dění (139) VIRJATHUS, a Keltiberu, které ukon­ čil po několika římských porážkách až PUBLlUS CORNELlUS SCIPIO AEMILIANUS (134) 133 dobytím Numantia. SCIPIO AEMILLIANUS obdržel čestné přízvisko Numantinus. Následky punských válek: vznik aristokratické strany (optimates) vedené předáky slavných rodu a lidové strany (populares); prodloužení úřední doby ročních úředníků k provádění dlouholetých vojenských úkolů. Po rozšíření římské moci mimo Itálii, kde se všechna podrobená území stala vlast­ nictvím římského lidu, se zde vytvořily správní jed­ notky: provincie. Půda v nich zůstala po zaplacení daně (stipendium) ve vlastnictví starých majitelů. Správa provincií v rukou prétorů jako zástupcu římského lidu. Vykořisťování provincií pronají­ máním výběru daní a cel daňovým nájemcům (pub­ Iikáni), pocházejícím většinou z jezdeckého stavu (ordo equester) , který se dostalo do popředí ve 2. stol. Řím se stal největším bankovním a kapitálo­ vým centrem starověkého světa. Mnoho států se do­ stalo vzhledem k Římu do klientského vztahu a ztra­ tilo svou nezávislost (MASINlSSA v Numidii, PRÚSI­ AS v Bithýnii a další) , uznalo římskou svrchovanost a trpělo kontrolu své zahraniční politiky diploma­ tickými prostředky. Intervence Říma ve východním Středomoří neměly původně za cíl dobytí helénistických států, plynuly spíše z politické snahy udržovat rovnováhy sil. Hospodářství: během druhé punské války vznik válečného průmyslu masovým nasazením otroků, ve 2. stol. přenesení otrokářského hospodářství také na zemědělské velkostatky (latifundia). Jihoitalský venkov zničený dlouhotrvající válkou pustI a rolníci odtud odcházeli do Říma. Konec starořímského ag­ rárního státu a svobodného rolnického stavu. Ko­ lem 180 ražba římského stříbrného denáru (váha 4,55 g). Rozšíření římského obchodu na celou středomořskou oblast. Kultura: převzetí ideálu helénské vzdělanosti pře­ devším kroužkem okolo Scipionů, ke kterému patřili řečtí emigranti, například rhodský stoik PA­ NAlTlOS (185-109), dějepisec POLYBIOS Z MEGA­ POLE (před 200-asi 120; hlavní dílo Historiai (Dějiny) o 40 knihách zachycující události 264 až 144, zachována třetina), ale také rodilí Římané ja­ ko rétor GAlUS lAEuus (asi 190-120) a GAlUS LU­ ClLlUS (asi 180-102), tvůrce římské satiry.


ANTICKÝ ŘIM / římská expanze na východ (200-133 př. n. 1.)

200-190 válka s Kelty v horní Itálii - Řím po­

Ůačil povstání Bójů a Insubrů, podporované karthaginskými uprchlíky. Stavba via Aemilia navazující na via Flaminia a směřující do Placen­ tie (187). Založení kolonie Aquileia jako ob­ chodního centra pro severní Evropu (181). 200-197 druhá makedonská válka - pergamon, Rhodos a AŮ1ény požádaly Řím o pomoc proti ex­ panzivním snahám FLLlPPA V. MAKEDONSKÉIIO, ktery uzavřel spojenecký svazek se syrským králem ANTIOCHEM ll., zaměřený proti Egyptu. Římské lodstvo obsadilo aŮ1énský přístav Piraeus a ohrozi­ lo Eretreiu, obsazenou pak Římany (198). Po pro­ niknutí římského vojska pod velením T. QUlNCTLA fLAMININA do Thesálie zvítězili Římané v 197 bitvě u Kynoskefal. Pak uzavřen mír: FIlIP­ POS V. se vzdal hegemonie nad Reckem a zaplatil válečnou náhradu ve výši 1000 talentU. Vydání celé tloLily až na šest lodí. 196 vyhlášení svobody řeckých států FLAM IN I­ NEM při isthmijských hrách v Korintu. Poté Ří­ mané Recko vyklidili (194). 192-188 syrská válka s Antiochem III., ktery po částečném obnovení seleukovské vlády nad východními satrapiemi (tažení do Baktrie, parthští Arsakovci donuceni uznat seleukovskou svrchovanost), vyhnal Egyptany z jižní Sýrie a Pa­ lestiny. Ve spojenectví s Aitólským spolkem se snažil získat také ptolemaiovské državy v Egej­ ském moři. Vylodění v Thesálii, ale po porážce ANTlOCHA III. u Thermopyl (191) 190 bitva u Magnésie pod Sipylem, kde Římané pod velením LUCIA CORN ELLA SCIPIONA za po­ moci jeho bratra SCII' ION A AFRICANA nad ANTI­ OCHEM opět zvítězili. Aitólský spolek byl pora­ žen 189 dobytím Ambracie. 188 mír v Apamei. A N TIOCHO S lll. se zavázal za­ platit ve 12 ročních splátkách 15 000 talentů a vydat až na deset lodí všechny válečné lodi. Je­ ho maloasijské državy rozděleny mezi římské spojence Rhodos a hlavně pergamské království, z nichž Římané učinili protihráče držící říši Seleukovců na uzdě. Řím se stal pánem vý­

chodního Středomoří.

Řím a Karthágo HAN IBAL, zvolený v Karthágu za nejvyššího úřední­ ka (sufet, 196), musel před římskou pomstychti­ vostí (195, žádost o jeho vydání do Říma) uchýlit k ANTlOCHOVI lIl., ktery ale jeho plán přenést vál­

ku s Římem do Itálie odmítl. Po apamejském míru uprchl HANNlBAl k biŮ1ýnské­ mu krdli P RÚSIOVl 1., ale i zde Římané žádali jeho vy­ dání. Hannibalova sebevražda (183). Jeho velký protihráč SCIPIO AFR1CANUS byl v Římě obviněn z ve­ lezrady, jeho bratr LUCIUS SCIPIO, ktery po vítězství nad ANTIOCHEM ll. obdržel příjmení Asiaticus

85

a právo triumfu, byl zas obžaJova ' n ze zpronevěry. V če­ le strany, která byla SCIPIONŮM nepřátelská, stál kon­ zervativní MARCUS PORCIUS (:Aro, od 184 nejvyšší cenzor, bojující s korupcí bující v nobilitě. SCII'IO AFR1CANUS zemřel 183 v dobrovolném vyhnanství. 149-146 třetí punská válka. - Římem neustále rozdmychávané spory s MASINISSOU, klery se snažil rozšířit svou numidskou říši na úkor bez­ branného KarŮ1ága, ho dohnaly nakonec do nepo­ volené války (150), načež mu Řím vyhlásil nepřá­ telství (CAro: Ceterum censeo Carthagillem esse delendam). Karlhaginci po vylodění dvou řím­ ských armád kapitulovali, ale odmítli město opus­ tit. Znovuzahájení bojů. PUBLIU CORNELlU SCI­ PIONOVl AEMILIANOVl (147), vyslanému do Kar­ thága, se po třnetém obležení podařilo 146 Karthágo dobýt. Navzdory přímluvám SCI­ PlONA bylo zničeno a přeživšÍ obyvatelstvo pro­ dáno do otroctvÍ. Karthaginské území přeměně­ no na provincii Africa. Triunú SCIPIONA AEMl­ llANA (čestné příjmení: Africamls Minor) .

171-168 třetí makedonská válka. - PERSEUS,

syn Filippa V., se pokusil znovuzískat v Recku he­ gemonii, II byl proto udán v Římě pergamským králem EUMENEM II. (197-159). Počáteční římské neúspěchy a kolísání dosavadních řím­ ských spojenců Rhodu i Pergama. 22. 6. 168 bitva u Pydny, vítězství Římanů pod vedením L. AEMlllA PAULA, syna u Kann padlého konsula stejného jména. Mír po zajetí PERSEA na Samothráké: likvidace makedonského královslví rozdělením na čtyři svobodné státy. 1000 rukoj­ mí Achájského spolku (meZi nimi historik POlY­ BlOS) bylo odvedeno do Říma (s. 95). Ostrov Délos se stal svobodným přístavem (připadl 166 Athénám) a začal konkurovat Rhodu. Všem římským občanům byla odpušlěna vzhledem k množství získané kořisti (triblllttm ) majetko­ vá daň. Makedonie se stala po dalším povstání římskou provincií (148, s. 67). Seleukovec A N­ TIOCHOS IV. (175-164) opustil po intervenci Říma po bitvě u Pydny již téměř poražený Egypt. - Povstání Achájského spolku bylo po 146 zničení Korintu potlačeno a území jeho čle­ nů připojeno k provincii Macedonia. Výstavba via Egnatia (Dyrrhachium-Thessaloníké). 136-132 první otrocká válka. - Syřan EUNUS shromáždil otroky ze sicilských latifundií, aby je vedl do boje proti Rímanům (časem až 200 000 povstalců). EUNUS přijal podle helénistického vzoru královský titul. Po dobytí Enny a Taurome­ nia však zajat a popraven. 20 000 zajatých otroků ukřižováno.

133 pergamský král Attalos III. nečekaně od­ kázal Římu svou říši, která se 129 po pOŮačení povslání levobočka EUMENA ll. AR1STONIKA, jenž vyhlásil "stál Slunce", stala provincií Asia.


86

ANTICKÝ ŘtM / rodina, občan, právo, náboženství

Rodina: v čele římské rodiny stál otec rodiny (pa­ ter jamilias) s všezahrnující, neomezenou a ne­ dělitelnou otcovskou mocí (patria potestllS) nad manželkou (mater jamilias), dětmi (liberi), ot­ roky (servi), dobytkem, movitým a nemovitým ma­ jetkem. Smrtí otce rodiny patria potestas zanikla a synové se stávali svobodnými pány nad svým živo­ tem a majetkem. Dodržování domácí kázně (disciplina, potes/as) zajišťoval otec rodiny svou autoritou (auctorilas), která se zakládala na jeho zkušenostech (sapientia), jeho zralém úsudku (consilium) a na jeho poctivosti (probitas). Roz­ vážlivost (diligentia), přísnost (severitas) a sebe­ ovládání (contientia, temperantia) určují jeho slavnostní a důstojné jednání a konání (gmvitas). Svou pílí (indus/ria) a houževnatostí (constantia) dosahoval svého cíle. Mladší generace byla vychová­ vána podle příkladu generace starší (mos maio­ rum). Skromnost (modestia) a úcta (reverentia) vyznačují poměr mladé generace ke starší, která vy­ žaduje poslušnost (obsequjum), úctu (verecun­ dia) a bezúhonnost (publicitia, integritllS mo­ rum). Chování v domově (disciplina domestica) bylo základem také vojenské disciplíny (disciplina militaris) a tím veškeré římské moci a velikosti. Občané: ctnost (virtus), svoboda smyslení a jedná­ ní (libertllS), sláva (gloria), úcta a zbožnost (pietas), věrnost a spolehlivost (fides) a veřejné po­ stavení (dignitllS) byly měřítkem hodnot římského občana, ktelÝ se stavěl do služeb státníllO společen­ ství (res publica) a zasazoval se za moc a velikost svého národa (maiestas populi Romani). Blaho ná­ roda mu bylo nejvyšším zákonem (sa/us populi su­ prema /ex). Život Římana, v jehož myšlení a konání zaujímal stát nejdůležitější místo, byl utvářen rozdě­ lením do dvou životních sfér: res publica (stát) a res pri1!ata (soukromá sféra), přičemž ta druhá se vždy musela podřizovat zájmům státu. Římský stát byl právním státem, v němž zákon (lex) zaujal místo krále (rex). Vybočení jednotlivce ze státu bylo trpěno jen při dvojí příležitosti: I. při triumfálním průvodu vítězného vojevůdce, 2. při pohřbu aristokrata. Psaná ústava neexistovala. Základlúm pilířem státní­ ho myšlení a jednání byly dlouho zkušenosti starších generací (mos maiorum), které formovaly jako roz­ hodující výchovný faktor život každého Římana. Právo: největšího přínosu do pokladnice evropské kultury a myšlení dosáhl římský národ v oblasti práva (podle Herdera "hrdí zákonodárci všech národů"). Vedle ius civile, práva pocházejícího z tradičních ci­ vilních právních pramenů (zákony a obyčeje), po rozšíření Říma za hranice Itálie se začalo stále víc uplatňovat ius gentium (právo národů), dále rozví­ jené části ius civile, které mohly být uplatněny beze změn také na Neřímany. lus civile a ius gentium patři­ ly do oblasti ius publicum ( ius populi), tedy li­ dem (národem) ustanoveného práva, na rozdíl od =

ius pri1!atum ( = ius singulorum), které sloužilo k úpravě právních vztahů mezi rodinami (familiae), později mezi občany (ci1!es). V pozdlú císařské době docházelo k zavedení a zdůvodnění státních donuco­ vacích opatření prostřednictvím ius publicum. Na zá­ kladě své úřední moci rozvíjel prétor ius praetoria­ num, resprektive ius bonorarium, obsažené v edik­ tu, který byl prétorem zveřejněn na počátku jeho úřední doby a ve kterém jsou vyloženy zásady jeho právních pokynů soudcům (juris dictjo). Edikt platil po dobu trvání úřadu prétora, pokud se osvědčil, byl také převzat jeho nástupcem (ke konci republiky vznikl edictum perpetuum) . Péče o právo byla zpočátku svěřena kněžím, ne­ boť právo patřilo k božskému řádu. Po kodifikaci práva zákonem dvanácti desek zůstávala i nadále v rukou kněží: teprve zveřejněním obžalova­ cí formule a kalendáře písařem GN. FLAVIEM z pod­ nětu cenzora APPIA CLAUDIA CAECA se mohl každý římský občan informovat o platném právu (důsle­ dek: plebejci získali právo zastávat kněžské úřady). - Vedle právní zásady (lex) a sepsaného právního materiálu (jus scriptum) existovaly mores, nepsa­ né zvykové právo (jus non scriptum). Zákony vzni­ kaly v republice na návrh úředníka (magistráta) a usnesením lidového shromáždělú. Počátek činnosti právníků spočíval nejprve v pra­ xi. Později se z ní vyvíjela právní věda, která dosáhla svého vrcholu za císařství vytvářením právních škol (sectae): sabinové a prokulianové. Významní práv­ níci směli na základě císařského privilegia sepi­ sovat dobrozdání (responsa prudentium), která byla pro soudce závazná. Důležité bylo císařské zá­ konodárství, které právní rozvoj dovršilo. Shrnutí zákonů v Corpusjuris. Převzetí římského práva evropskými národy mu za­ jistilo význanl až do dnešní doby. Náboženství (z latinského religio = hledět si vůle boha, která se vyjevuje směrodatným výrokem [fa­ tum 1 Neglegentia = nedbání boží vůle): nejvyšší trojice bohů: I. JUPITER Uuppiter, Optimus Ma.1:imus), nejdříve italický bůh jasného nebe a vesmíru ("zářící nebeský otec"), poté bůh deště a větru, bouře a bouřky, po­ stupem doby zcela ztotožněn s řeckým DIEM, hlavní římský bůh, ochránce Říma a celé římské říše; 2. MARS, ponejprv bůh rolnictví, bůh války a pán nad životem s smrtí, po JUPITERU (JOVISOVI) nej­ významnější římský bůh, otec římského národa; 3. QUIRlNUS, původně sabinský bůh války (se stej­ nými funkcemi jako MARS). Později byla uctívána trojice bohů JUPITER, JUNO a MINERVA (od 506). Tímto kultem začala nová epocha: republika. Dalšími důležitými římskými bohy byli: JANUS, pů­ vodně ochránce dveří a bran, bůh začátku (januari­ us = leden), LIBER, původní italský bůh úrody (záhy ztotožněn s řeckým DIONÝSEM), VULCANUS (obdo­ ba řeckého HEFAlSTA), bůh ohně a kovářství, MER-


ANTICKÝ ŘIM / kultura a umění CURlUS, bůh obchodu a zisku (přeneseny na něho všechny vlastnosti řeckého HERMA), Důležité bohy­ ně: VESTA, bohyně domácího krbu (ztotožněna s řeckou HESTlf) , a CERES (řecká DEMETER), bo­ hyně úrody, Kromě toho zvláštní božstva pro prame­ ny, háje a jeskyně, Rozhodující vliv měly projevy neosobních božstev (nl/men) v určitých historic­ kých okamžicích prostřednictvím věšteb (prodi­

gia), Přijímání nových bohů se dělo výzvou (ellocatio: prosba bohům jiného mčsta, aby opustili dosavadní kultovní místo a přestěhovali se do Říma) a zavede­ ním kultů pomocí interpretatio Romana, K nim patřil například kult fryžské bohyně KYBELÉ (205), který byl Římany převzat pod jménem Magna mater (Velká matka), V císařském období k tomu přistoupilo uctívání pa­ novníka, který ztělesiíoval stát, a rozšíření mystérií (například ATTlS a MITIIRA), Římské náboženství bylo státním náboženstvím (pod dozorem magistrátu vykonávali rituály kněží coby zmocněnci státu), Oddělení státních kultů (sacra publica pro populo Romano) od soukro­ mých kultů (sacrtl prillata) rodů a rodin (gentes), jejichž provádění přinálcželo otci domu, Božstva soukromé sféry: penáti (penates), domácí bůžkové ochraňující krb, celou budovu a zá.�oby, géniové, bytosti ochraňující každého muže včetně jeho síly a plodnosti, lárové (lares), ochránci domu a pole, na rozdíl od penátu setrvávající na místě, předci (Di parentes), božstva zemřelých (Di manes), Kněžská kolegia: pontifici, na jejichž čele pontijex ma.ximu.s, vestálky a auguři, zkoumající vůli bohů pozorováním letu ptáků, dále haruspikové (zkou­ mání vnitřnoslÍ obětov,Ulých zvířat, zejména jater), Duumvirové (dvoučlenné úřednické sbory) se sta­ rali o Sibyliny knihy, Pro kult každého boha byl ur­ čen jeden kněz (jlall1en), jichž bylo celkem 15,

Umění: římské umční mělo základy v 1. řeckém umění, které se do Říma dostávalo dvě­ ma cestami: přes jižní Itálii a Sicílii (Magna Grae­ cia) nebo prostřednictvím EtruskU (první římské svatostánky a obrazy bohů byly "tuskánské"), Pro­ střednictvim Etrusků se Římané seznamovali s orien­ tálními naturálními formami, které napodobovali, ale zároveň podřídili vlastním zákonům, Dále v 2. staroitalských kulturách (terramarská a villa­ novská) a v římském charakteru, Římský cit pro formu nacházel výraz v 1. symetrii a osové soustřednosti (zdůraznění hlavní osy). Tyto rysy nacházíme již v plánovitě vy­ měřených terramarských sídlištích, Objevují se pak v uspořádání římského vojenského tábora s jeho navzájem se křižujícími hlavními ulicemi (cardo a decumanus), 2. v uspořádání prostoru (stěna již není (ěle­ sem, ale slupkou prostoru): Z řeckého .,hmotného

87

stylu" (chrám je sám o sobč obrovskou plastikou) se stal římský .,prostorový styl" (fasáda a vnitřní prostor hlavními nositeli umčleckého projevu), Tvůrčí přínos římského umění: Stavitelství: na rozdíl od řecké architektury, která se soustředila na výstavbu sakrálních objektů (chrámy bohů), vznikaly římské monumentální stavby víc z praktické potřeby (rovnost mezi profán­ ním a náboženským stavitelským uměním), Nové techniky: litinové zboží v metalurgii, omítá­ ní, pálené cihly, oblouky, klenby, K nejdůležitějším stavbám patřily inženýrské stavby (vodárenská zaří­ zení a aquadukty jako Pont dll Gard v jižní Francii), římský patrový dům (nájemní etážové stavby z ne­ dostatku prostoru) s fasádovou architekturou (bal­ kóny a sloupové síně), palácové stavby - vzniklé z italské villy -, kde se architektonické uspořádání spojovalo s vysoce vyvinutým zallradnickým umě­ ním, Nápadná svou monumentalitou a kompoziční uzavřeností byla císařská fóra s chrámy - základem stavby byl vysoký podstavce (podium) se schodiš­ těm k průčelní straně, čímž se zvýraznila strana se vchodem - a sloupovými síněmi. Spojením většího počtu prostorů do jednoho archilektonického celku se podařilo vytvořit rozsáhlé stavební kom­ plexy (například císařské lermy-Iázně s křížovými klenbami, valenými klenbami, kupolemi, poloku­ polemi), Vznik basiliky, halové stavby o více lodích s (ěžkými valenými klenbami, které sloužily jako tržní a soudní prostory, v pozdní antice se stala sak­ rální stavbou pro starokřestllllské náboženské obce (kostel), ,,\'to basiliky mčly ovšem ploché stropy, apsidy a vyšší hlavní podélnou loď, Vedle tčchto po­ délných staveb existoval typ chrámu s kruhovým pů­ dorysem a z�L�třešený centrální kupolí (rotunda), vycházející ze staroitalských okrouhlých chýší (Ves­ tin chrám na římském fóru), který se slal před­ chůdcem křest'anských centrálních chrámu (chrám Hagia Sofia v Konstantinopoli), Portrétní umění: 1. portrét (bermae; busty, portréty hlavy s přes­ ným vyobrazením rysů obličeje na rozdíl od ideali­ zace a heroizace řeckého portrétního umění) vy­ cházel z podobizen předků vyhotovovaných z vosku, které byly ukládány v atriu římského domu, K jeho zdokonalení došlo stykem s řeckým helénistickým umčním, později silné iluzionistické vlivy, V pozdní antice odklon od pozemského zaměření a příklon k nadpozemské abstrakci. 2. historický reliéf měl své vzory zřejmě v obra­ zech nesených při triumfech a uchovávaných v chrá­ mu či v domě triumfátora, Prvním reprezentativním příkladem byl AUGUSTŮV oltář míru (ara pacis), následovaly tzv, triumfální oblouky, Vyvrcholení: sloupy císařů TRAlANA a MARKA AURELLA, Dekora­ tivní ná.�těnné malířství (Pompeje) bylo postup­ ně vytlačeno mozaikovým uměním pozdní antiky (Ravenna) ,


ANTICKÝ ŘtM / revoluce, občanské války I (133-79 př. n. 1.) Reformní hnutí bratří Gracchů (133-121) 133 TlBERJUS SEMPRONIUS GRACCI-IUS se pokusil ja­ ko tribun lidu o agrární refonnu rozdělením veřej­ né půdy (ager publicus) na venkově nemajetným spoluobčanům (proktarii). Chtěl proto omezit po­ zemkové vlastnictví stanovením maximální přípust­ né výměry půdy z veřejného pozemkového fondu (do 1000 jiter 250 ha). K materiálnímu zajištění nových drobných zemědělských usedlostí se měly použít poklady pergamského krále ArrALA lll. od­ kázané spolu s celým královstvím "římskému lidu" (s. 85). Poté, co jeho kolega MARCUS OCfAVlUS uplatnil právo veta, byl protizákonně na GRACCI-IŮV návrh zbaven úřadu tributním komitiem. Při poku­ su o nelegální znovuzvolení do úřadu tribuna byl TlBERlUS GRACCI-IUS zabit. 123 v reformním díle pokračoval jeho mladší bratr GAIUS SEMPRONlUS GRACCI-lUS: obnovení záko­ na o půdě (Lex agraria) a připuštění jezddi do soudních komisí projednávajících zlořády při správě provincií (Lex iudiciaria); tímto opatře­ ním chtěl získat pro své plány i tuto vlivnou třídu. Ztroskotal na návrhu poskytnout plná občanská práva I.atinům a všem illuským spojencllm (odpor senáuú strany i části plebejců, kteří nechtěli ztratit vy1IOdy). Po obsazení Aventina GRACCI-IEM a jeho stoupenci senát vyhlásil mimořádný S(,1V. 3000 GRACI-IOVÝCI-I přívrženců pobito, on Sánl se nechal zabít jedním z otroků (121). 111-105 válka s Jugurthou. Po rozdělení Numidie senáuú komisí mezi MASlNlSSOVY potomky jeden z nich, JUGURTI-IA, zabil svého brammce AD�IER­ BALA a dobyl jeho hlavní město Cirtu (112). Dlou­ ho neúspěšná válka OUGURTI-IA podplácel vlivné Římany) byla ukončena 106 až vojevůdcem Gaiem Mariem (156-86); Manův velitel Lucius Come­ Hus SuUa (138-78) NGURTI-IU nakonec zajal (lOS). Numidský král v Římě popraven, východrú část Numidie připojena k provincii Africa. 113-101 války proti Cimbrům a Teutonům, di­ vokým germánským kmenům, které se společně s keltskými Ambrony hnuly z Jutska na jih a zvitězi­ ly nad Římany v 113 bitvě u Aquilie (severní Itálie). V Galii pak utr­ pěli Římané další porážky, z nichž zvláště citelná by­ la u Arausia (105), kde potřeny dokonce dvě řím­ ská annády (80 000 padlých); panika v Římě ("druhý vpád KeilŮ"), Cimbrové se obrátili do Hi­ spánie a MARIus znovu zvolený do úřadu konsula (104) provedl mezitím vojenskou reformu: vytvoře­ ní profesionáltúho vojska z chudých římských obča­ nů, kteří po 16-leté službě získávali nárok na hmot­ né zaopatření v podobě přídělu půdy; vznik jejich osobního vztahu k úspěšným vojevůdci'lm. Nová or­ ganizace vojska rozdělením legie (zhruba 6000 mu­ žů) do deseti kohort po třech manipulech, které zas po dvou centuriích. Spojenci stavěli jezdectvo. Záhy po refornlě C. MARIuS porazil teutonské hordy =

89

102 v bitvě u Aquae Sextiae, Cimbry zas zcela vy­ hladil 101 v bitvě u Vercell. 100 provádění osidlovacího programu tribunem tuCIEM APULEIEM SATURNINEM s pomocí po šesté za konsula zvoleného MARIA ztroskotalo na odporu optimátů. SATURNINO V O povstání potla­ čeno za MARJOVA přispění. 91 návrhy tribuna MARKA LI V IA DRUSA. Požadoval ob­ novení gracchovských zákonů, nahrazení zkorum­ povaných jezdců na soudech senátory, ale zároveň rozšíření senánl a udělení plných občanských práv spojencům. Jeho zavraždění vedlo k 91-89 válce se spojenci. Spojenci (soc#) vytvořili vlastní stáUlí organizaci na federativním principu (hlavní město Corfinium, jež přejmenováno na Itá­ lii) a volili italický senát (500 členů, dva konsulo­ vé). Nerozhodná válka skončila ústupkem Říma: 89 propůjčení občanského práva italským spojen­ cům (Lex P/autia Papiria). 89-84 první válka s Mithridatem a začátek ob­ čanských válek. Pontský král MlTI-IRIDATES Vl. (120-63) zaútočil na římské východní provincie; vyzval Řeky k povstání proti Římu. 88 "vraždění v Efesu": na MITI-IRIDATŮV rozkaz pobi­ lO v Malé Asii 80 000 obyvatel Itálie. SULlOVl, jenž senátem pověřen vedením války, bylo velení lidem odňato a přeneseno na MARIA. Nato SUl.l.A vojen­ sky ovládl Řím a obnovil moc senátu (plebiscity na­ byly sily zákona pouze se souhlasem senátu). Po je­ ho odchodu do Asie se vrátil do Říma MARIus se svými stoupenci. Nastolení hrůzovlády vůči optimá­ IŮm ze strany tuCIA C. CINi\TY a MARIA, který bě­ hem sedmého konsulátu zemřel (86). Po dobytí Athén porazil SUl.l.A MlTI-IRIDATOVA VOjska (86 Ch�tironeia, 85 Orchomenus) a donutil ho 84 k míru v Dardanu: Mitllridates přinucen vydat úzenú, jichž se za války zmocnil, a zaplatit 3000 (,1lenIŮ. Plnění mírových podnúnek bylo vynuceno L. UCINlEM MURENOU ve druhé válce s Mithri­ datem (83-81). SUl.l.A se vrátil 83 do Itálie, kde MARIovy přívržence se spojenými Sanlnity a Luka­ ny porazil 82 v bitvě u ColJinské brány, poté dobytí Sicílie a Afriky CN. POMPEIEM, který byl odměněn triumfem. 82-79 Sullova diktatura: proskripce, zvláštní se­ znamy politických protiVI1lKů postavených mimo zákon, veřejně vyvěšené (proscriptiones), zabito 90 senátorů a 2600 jezdců. Znovunastolení vlá­ dy senátu: obsazení soudů jen senátory (žádrú jezdci). Rozšíření senátu o bývalé kvestory na 600 členů. Konsulové a prétoři odcházeli po uplynutí úředního období do provincií jako nústodržící (pro consuk, pro praetore). Oslabení tribunských pravomocí; lidové shromáždění smělo přijímat zá­ kony jen se svolením senátu; tribun vyloučen z dal­ ší úřednické dráhy. 79 se SULl.A dobrovolně vzdal diktátorských pravomo­ cí a o rok později zemřel.


ANTICKÝ ŘíM I občanské války II

77-71 boj GNAEA POMPEIA proti posledním mariov·

cum pod velením QUlNTA SERTORlA, ovládajícího Hispánii. Až po jeho zavrdŽdění poloostrov podro­ ben a nově uspořádán. 7�4 třetí válka s Mithridatem. Po počátečních úspěších (71) se vojsko vzbouřilo a LUCIUS LUCUL­ LUS senátem odvolán (68). 73-71 povstání otroků pod vedením Spartaka ("třetí otrocká vAlka"), ktery padl v boji proti MAR­ KU UCINlOVl CRASSOVl v Apulii. Zbytky vojska ot­ rokU přemoženy vr<lcejícím se POMPEIEM. 70 konsulát Pompeia a Crassa: zrušení SULI.O­ VÝCH zákonu: obnovení moci tribunu; obsazová­ ním soudcovských úřadu senátory, jezdci i oslatní­ mi občany; zákonodárná moc plebiscitU. 67 POMPEIUS úspěšně vymýtil rozbujnělé námořní lu­ pičství v celém Středomoří na základě udělené neo­ mezené plné moci k vedení války Umperium extraordinarium). Vzápětí pověřen 66 vrchním velením proti Mithridatovi, kterého pom­ zil na řece Eufratu a donutil k útěku. 66 nové uspořádání poměrů na Východě Pom­ peiem: římskými provinciemi se staly Sýrie a Kili­ kie, závislými státy pak Arménie, Kappadokie, Gala­ tie, Pont, Kolchida aJudea. 63-62 "spiknutí Catilinovo", které odhaleno a po­ tlačeno MARKEM TULUEM CICERONEM zvoleným jako homo novus za konsula (pater patriae otec vlasti). Smrt CATIUNY a 3000 jeho stoupenců u Pistorie (62). Po svém návmtu z východu propus­ til POMPEIUS své vojsko a slavil skvělý triumf. Senát však odmítl potvrdit opatření, která POMPEIUS na Východě provedl, a nepřijal ani jím navržené přídě­ ly pozemkU pro jeho vysloužilce; proto došlo k tzv. 60 prvnímu triumvirátu Pompeia, Crassa a Cae­ sara (lajná dohoda nejmocnějších politikU bez zá­ konného podkladu za účelem vzájemné politické podpory). 59 konsulát GaiaJulia Caesara (100-44): realiza­ ce POMPEIOVÝCH požadavkU, stanovení daní pro obyvatele provincií. CAEsAR pak obdržel na pět let do správy provincie Gallia Cisalpina, Illyricum a Gallia Narbonensis. 56 obnovení triumvirátu na setkárú v Luce. Poté násle­ doval 55 konsulát Pompeia a Crassa. Rozdělení jednotli­ vých provincií: CAEsAR podržel Galii na dalších pět let, POMPEIUS Spanělsko, CRASSUS Sýrii. 53 porážka a smrt CRASSA u Karh (Carrhae) v boji proti Parthum. 58-51 dobytí celé Galie Caesarem. Postupně zví­ tězil nad Helvétii u Bibmcte a nad ARIOVlSTEM u Mylhúz v dno Alsasku (58), podrobil si belgické kmeny, mezi nimi především Nervie (57), táhl pro­ ti kmenům v Brelani a pomzi! Aquitany (56). Odm­ zil vpád germ. kmenu UsipetU a Tenkteru, pak prv­ ní překročení Rýna a přeplavba do Británie (55), druhá přeplavba do Británie. Zde povstání Eburonu =

(77-44 př. n. 1.)

91

pod AMBlORlGEM, Nerviu a Treveru (54); jejich podrobení a druhé překročení Rýna (53); vše­ obecné povstání Galu na čele s VERClNGETORl­ GEM, dobyti Cenabia, Avarika a Lutetie Parisiorum, nikoliv však Gergovie, obléhání a dobyti Alesic (52); dokončení pacifikace země (51), po které následovala rychlá romanizace (pořímštěnf). 52 kvůli anarchii panující v rumě (ozbrojené potyčky mezi jednotlivými politickými skupinami), byl POMPEIUS, mezitím se sblíživší se senátem, zvolen konsulem bez kolegy (sine co/lega), aby znovuna­ stolil pořádek. Senát zamítl CAEsARův návrh na současné propuštění vojska a složení úřadu. Nao· pak vydal 7. 1. 49 ultimativní usnesení (senatus consultum u/timum), kterym pověřil Pompeia obl"'mou re­ publiky proti CAEsAROVI. 49-46 občanská válka CAEsARA s POMPEIEM. CAEsAR překročil hraniční řeku Rubikon ("Kostky jsou vrženy") a ovládl rum i celou Itálii. POMPElUS s částí senátoru uprchl do Řecka. CAEsAR pak ovlá­ dl Hispánii (vítězství u Ilerdy) a přeplavil se do Épeiru. 9. 8. 48 Pompeiova porážka u Farsa1u. Vzdalo se 20 000 jeho vojáků, on sám po útěku do Egypla za­ vrdŽděn. 48-47 alexandrijská válka. CAEsAR se v Egyptě za­ pletl do dynastických sporu (PTOl.EMAlOS XTI. proti sestře KLEoPATIlli Vll.) a v Alexandrii obkli­ čen (požár Knihovny); po vítězství v bitvě na Nilu dosadil KLEOPATRU na trun. 47 vítělStví Caesara u Zely nad bosporským krá­ lem FARNAKEM (Veni, vidi, vici přišel jsem, vi­ děl jsem, zvítězil jsem), ktery se pokoušel obnovit ň'ši svého otce MlTHRlDATA VI. Po návr4tu do Itálie se odebral ještě do Afriky, kde 46 v bilVě u Thapsu pomzi! poslední POMPElOV:V přívržence (sebevmžda CATONA MlADSIHO v Uti­ ce). CAEsAR slavil v rumě triumf, byl jmenovm na deset let diktátorem a censorem pro mravy a mo­ =

ráJku.

Nové uspořádání státu: census všeho občanstva, snížení počtu těch, kdo dostávali zdarma obilí, obecní řád pro Itálii (I.exJulia municipalis). 45 Caesarovo vítělStví u Mundy v Hispánii nad POMPEIOVÝMI syny. CAEsAR se stal doživotním diktátorem (dictatarpetpetuus) a ímperátorem, dále konzulem na dobu 10 let, vrchním velitelem armády, byl laké pantifex maximus a nositelem tribunské pmvomoci. Měl právo jmenovat úřední­ ky, přidělovat vysloužilcum pozemky, pečovat o správu provincií. Rozšíření senátu na 900 členu, reforma kalendáře (juliánský kalendář). 15. 2. 44 MARCUS ANTONlUS nabídl CAEsAROVI králov­ ský diadém, ten ho však odmitl. Spiknutí senátoru pod vedením GAiA CAssIA a MARKAJUNlA BRUTA. 15. 3. 44 ("březnové idy") Gaius Julius Caesar v senátu zavražděn.


ANTICKÝ ŘtM / konec občanských válek (44-30 př. n. 1.), principát Konec občanských válek Po CAEsAROvll smrti převzal řízení státu senát, jenž provedl jeho nařízelú, ale amnestoval jeho vrahy. I když byl CAEsARŮV prasynovec Gaius Octavius (OCliWIANUS, 63 př.n.!.-14 n.!.) jím adoptován a ustanoven dědicem, stal se vykonavatelem jeho od· kazu ANTONIUS. Po CAESAROvil pohřbu a otevřelú zá· věti museli jeho vrazi Řím opustil. Zrušení diktatury. 44-43 mutinská válka. M. BRUTUS odešel do pro· vincie Macedonia, CASSIUS do provincie Syria a další ze spiklenců DECIMUS BRUTUS do Předalp· ské Galie, kde byl v Mutině obležen ANTONIEM. Mezitím se OCfAVIANUS se svou soukromou armá· dou spojil se senátem, obdržel proprétorskou veli· telskou moc, zvítězil nad ANTONIEM v bitvě u Muti­ ny (konsulové HIRTlUS a PANSA padli) a obdržel konsulát pro rok 43. Ustanovení zvlá.�tních soudů s CAEsAROVÝM] vrahy. 11. 11. 43 druhý triumvirát (Antonius, Octa­ vianus a Marcus Aemilius Lepidus), který byl lidovým shromážděním legalizován (Lex Titia: tresviri rei publieae constituendae tři muži pro nové uspořádání státu) a omezen na dobu pěti lel. Provincie Sicilia a Mrica připadly OCfAVIANOVI, Gallia Cisalpina ANTONIOVI, Gallia Narbonensis a Hispánie LEPIDOVI. Teror v Římě, kde proskrip­ cím padlo za oběť přes 200 senátorll a 2000 jezdců (meZi nimi i CICERO). 42 dvojí bitva u Filipp v Makedonii. CASSIUS a 20 dnů později MARCu S BRUruS po raženi ANTONI­ EM, který pak odešel spravovat východní provincie (MakedOnie, Řecko, Asie, Sýrie). Po tzv. perusijské válce (41-40), zaviněné OClAVul.!\lOVOU bez­ ohledností při záborech půdy pro usidlování jeho veteránů, v ruz se střetl s konsulem LUCIEM ANTO­ NIEM, bratrem triumvira, došlo po zprostředko­ váním GAlA MAECENATA k 40 uzavření dohody v Brundisiu. Nové rozděle­ ní říše: ANTON IUS obdržel Východ, OCTAVIAN Zá­ pad, LEPIDus Afriku, Itálie byla neutralizována. Sňatek ANTONIA se OCIAVlANOVOU sestrou. 39 puteolská smlouva triumvirů se SEXTEM POMPEl­ EM, který za slib dodávat obili do Říma obdržel do správy Sicílii, Sardinii, Korsiku a Peloponés, záro­ veň jmenován velitelem římského lod·stva. 38 obnovení triumvirátu na dalších pět lel. 37 smlouva v Tarentu. A NTONIUS výměnou za ně­ kolik legií na výpravu proti Parthům přenechal OC­ TAVIANOVI svou flotilu pro boj proti S. POMPEIOVI. 36 vítězství OCTAVIANOVA vojevůdce MARKA VIPSA­ NlA AGRlPPY nad POMPElEM v námořních bi­ tvách u Myl a Naulochu. LEPIDUS zbaven svých provincií (jeho legie přešly k OCTAVlANOVI) a zvolen nejvyšším ponlifikem. Po rozluce man­ želství s OCTAVú 36 sňatek Antonia s Kleopatrou. ANTON IU S vedl bezúspěšně válečné tažení proti panhům (36-35), podařilo se mu ale obsadit Arménii (34). Pokus

93

o zřízení jakési helénistické monarchie, kterou spravoval jménem Caesarova syna CAEsARlONA s s KLEOPATROU, jemuž daroval asijská římská úze· nú. OClAV1ANUS zveřejněním Pc TONIOVY závěti, uložené v Římě u vestálek, ho znemožnil u římské veřejnosti. Vzápětí vypukla 32-30 ptolemaiovská válka, která rozhodnuta 2. 9. 30 bitvou u mysu AAtia při západořeckém po­ břeŽÍ. Námořní vítězstVÍ AGRlPPY nad loďstvem KLEOPATRY, která na začátku boje opustila bOjiště, následovaná ANTONIEM. Na souši se pak bez boje vzdalo 19 ANTONIOVÝCH legií. 3. 8. 30 dobytí Alexandrie (sebevražda A.NTONlA i KLEOPATRY). Egypt římskou provincií. Po triumfu v Římě a usídlení 120 000 veteránů byla po šestém konsulátu OCTAVlANA jeho mimořádné plné moci (potestas omnium rerum) postupně omezeny. 1 3 . 1. 27 znovuzřízení republiky vzdáním se moci do rukou senátu. 16. 1. 27 propůjčil senát Octavianovi čestné jméno Augustus.

=

Principát (od prineeps první mezi rovnými) spočíval na vše­ obecné shodě (consel/stls universOnt1ll) a předsta­ voval rovnováhu mezi monarchistickými a republikán­ skými prvky. Pravomoci byly udělov-'dJ1Y senátem a li· dem. Hlavní znaky: autoritatiVJú moc (auetoritas) a úcta k státním fomlám udržovaným tradicí (mores =

maiorum). V Říme obdrlcl AUGUSTUS konsulát (27-23), v ň'ši blíže nepojmenované impérium (vládu): vrchní velení armády, vedení zahraniční politiky; kromě toho impe­ rium pro eonsulare pro císařské provincie, které by­ ly spravov{UlY jím dosazenými legáty. 1. 7. 23 Augustovi uděleny tribunské pravomoci (tribunicia potestas) doživoU1ě (po vzdání se konsulátu), aniž by byl tribunem lidu (osobní ne­ dotknutelnost), proto nebyla možná intercese (in­ tervence) některého tribuna lidu proti AU GUSTO­ VÝM zákonům. 22 AUGUSTUS od.nútl převzít konsulát, zato ale převzal jiná oprávnění pro mimořádné případy, např. péči o zásobování města obilím (eura annonae), péči o uliční síť (mra viarum). 19 AUGUSTUS obdržel doživotní konsulskou pravo­ moc (imjJerium consulare) a dozor nad mravnos­ tí (eura morum) na pět let; obdržel tak úřední oprávnění, aniž tyto úřady zastával . Od 12 př. n. I. byl Augustus nejvyšším pontifi­ kem, v roce 2 n. I. mu udělen čestný titul otec vlas­ ti (pater patriae) . Senát spravoval pacifikované provincie a státní poklad (aerarium populi Romani), finanční správu (fiseus) naopak tomu převzal princeps. Jezdectvo se stalo úřednickou šlechtou (velení nad císařskou gardou pretoriánů, prefekti a úředníci), poradci pri.ncepse byli jeho přátelé (amici Caesaris).


ANTICKÝ ŘíM / Augustus /27 př. n. 1.-14 n. 1.), římská literatura I.

Augustus a jeho následovníci

27-25 nové uspořádání provincií Galie a Hispánie Augustem. Galatie, kterou Římu odkázal král AMYNTAS, se stala římskou provincií. 20 Parthský král FRMTES IV. vrátil po diplomatické dohodě odznaky legií ukořistěné CRASSOVI a ANTONIOVI. Řím upustil od další expanze na vý­ chod. 18 mravnostní zákonodárství: zákaz sňatků mezi senátory a propuštěnci, stíhání manželské nevěry. AGRlPPA se stal propůjčením tribunských pravomocí na pět let spoluregentem. 17 svátek století města Říma (Carmen saeculare - Horatiova slavnostní píseň) a vyhlášení světo­ vého míru (paxAugusta). 16--13 AUGUSTUS v Galii. Nové uspořádání provin­ cií Aquitania, Lugdunensis, Belgica. 15 výpad T!BERlA a DRUSA, nevlastních císařových synů, k hornímu Dunaji: zřízeny provincie Raetia a Noricum. 13-9 podrobení Panonie AGRlPPOU (t 12) a T!BERlEM. Římská říše dosáhla toku středního Dunaje. - Po zajištění říšské hranice na Eufratu a Dunaji následovaly 12-9 Drusovy války s Germány: podrobení Ba­ távů, Frísů a Chauků. V bojích s Kvády a Marko­ many se probil až k Labi, kde náhle zemřel. 30. 1.9 zasvěcení oltáře míru na Martově po­ li (ara pacisAugustae). 8-6 první TIBERlOVO velení v Germánii. Římané opět postoupili až k Labi. 5 př. n. I. TlBERlUS se po roztržce s AUGUSTEM uchýlil jako soukromník do dobrovolného vy­ hnanství na Rhodu, vrátil se ale 2 př. n. I. zpět. Otázka nástupnictví po Augustovi: jím vyvolení pokrevní následníci jeden pod druhém předčasně umírali. Nakonec si AUGUSTUS zvoUl nevlastního sy­ na TlBERlA, jehož jako T!BERlA JULiA CAESARA adoptoval (26. 6. 4 n. 1.). 4 n. 1.-6 druhé Ttberiovo velení v Germánii: smlouva s Cherusky, podmanění Langobardů, zřízení provinční správy, stavba silnic a zabezpe­ čení dobytých území opevněnými vojenskými tá­ bory (castra). Válka proti markomanské říši s centrem v české koůině musela být pro povstá­ ní v Panonii (6--9) přerušena; povstání bylo ukončeno vítězstvím nad Dalmaty. Z Panonie vy­ tvořena římská provincie (10). Stabilizace du­ najské hranice. 9 n. I. bitva v Teutoburském lese. Tři římské le­ gie vedené správcem provincie Germania VAREM byly zničeny povstalými Cherusky pod ARMINl­ EM. Římané se potom po pětiletých bojích vy'bo­ jů v Germanii vzdali, ale rýnskou hranici udrželi. 19.8. 14 n. I. smrt Augusta v Nole (ve věku 76 let). Zemřelý princeps byl prohlášen senátem za boha (divus Augustus). Zpráva o jeho činech (res gestae), jím sepsaná, byla umístěna před je-

95

ho mauzoleem (MausoleumAugusti) na Marto­ vě poli na dvou pilířích s bronzovými deskami. Literatura: Livius Andronicus (3. stol. př. n. 1.),

Řek z Tarentu, překlady řeckých děl do latiny (Odyssea Odusia a řecké tragédie), položil zá­ klady latinské literatury. GNAEUS NAEVIUS psal la­ tinské komedie (dobová kritika) a praetexta (dra­ mata z římských dějin). Je též autorem eposu o prv­ ní punské válce (Bellum punicum, 235). Tttus Maccius Plautus (254-184) psal komedie prolo­ žené lidovými, obscénními a burleskními výjevy. EN­ NIVS (239-169) vypsal římské dějiny v eposu An­ nales, v kterém použil hexametrů. Zakladatelem římského dějepisectví se stal QVINTUS FABIVS PtC­ TOR (asi 260-190) dHem Annales (anály - líčení podle jednotlivých let), které sepsáno kolem 200 v řečtině. GAlUS LVCILlUS (180-102), náležející ke kroužku Scipionů, skládal satiry, jeho současník PUBLlUS TERENTlUS AFER (185-159), původem karthaginský zajatec, zase komedie, ale bez PLAU ­ TOVY drsnosti. Od Catona Staršího (234-149) pocházejí dějiny Říma od jeho založení (Origines Počátky) a nejstarší odborná kniha o zemědělství. Polybios (před 200-120), který přišel do Říma ja­ ko achajský rukojmí (168), napsal Historiai (Ději­ ny světa; pragmatické dějepisectví). Marcus Te­ rentius Varro (116--27), Caesarův knihovník a největší římský učenec, napsal dějiny kultury, ale i spisy O latinské řečí a O zemědělství. Marcus Thllius Cicero (106--43), slavný řečník, zanechal rétorické a filosofické spisy (De re publi­ ca O státu; De legibus O zákonech, a další), ta­ ké značné množství dopisů adresované přátelům, bratru QUINTOVl a nakladateli TITU POMPONIU ATTlKOVI (109-32). Cornelius Nepos (100-27) psal životopisy, Gaius Sallustius Crispus (86--35) Coniuratio Catili­ nae (Catillinovo spiknutí) a De bello lugurthino (Válka s Jugurthou). TlTuS LVCRETIVS CARUS (98-55) shrnul EPIKUROVU filosofii do naučné básně De rerum naturarum (O přírodě). Helénis­ ticko-alexandrijské básnictví bylo do Říma přesaze­ no neóteriky: Gaius Valerius Catullus (87-54): epigramy a lyrické básně; Quintus Horatius Fla­ ccus (85-8 př. n. 1.), jehož poezie se vyznačovala hlubokou humanitou: epódy (Epodi), satiry, ódy (Carmina), umělecké dopisy (Epistulae); a nej­ slavnější římský básník Publius VergiJius Maro (70-19): Georgica (Rolnické zpěvy) a především římský národní eposAeneis. C.I. Caesar (100-44) napsal komentáře k polním tažením v Galii (De bello Gallico) a k občanské vál­ ce (De bello civili). V souvislosti s kulturní obnovou podporovali literaturu AUGUSTUS, jeho přítel GAlUS MAECENAS (70-8, odtud mecenáš), GAlUS ASINIUS POLilO (76--5 př. n. 1.) a MARcus VALERlUS MES­ SALLA (64-13 n. 1.), sami také literárně činní. =

=

=

=


ANTICKÝ ŘÍM / doba prvních císařů (14-96), římská literatura II Dynastie julsko-k1audijská (do 68 n. 1.) 14-37 Tiberius. Přenesení práva jmenoval nej­

vyšší úředníky z lidového shromáždění (přestalo se scházet) na senát. Vzpoury legií v Panonii a na Rýně potlačeny TIBERloVÝM synovcem GERMA­ NlKEM, synem jeho bratra DRUSA. 14-16 tažení Gennanika proti Gennánům, kte­ rá nakonec pro přílišné náklady přerušena. Ve vztahu ke Germánům, u nichž podněcovány vnitřní rozbroje (18 zavraždění ARMINIA, vyhnání MARO­ BUDA) , přijata obranná strategie. 17 zřízení maloasijských provincií Cappadocia a Com­ magene. 22-31 rostoucí vliv ctižádostivého prefekta pretoriá­ nu SEIANA, který soustředil gardu do tábora na okraji Říma. Jeho žaloby vedly k procesům pro urážku majestátu, popravám a sebevraždám. Za­ trpklý TlBERlUS se stáhl na ostrov Capri (27) a odtud vládl prostřednictvím SEIANA. 31 pád a poprava samotného SEIANA, procesy však pokračovaly. 37 smrt Tiberia v Misenu.

37-41 Caligula ("Botička") GAlUS CAESAR GER­ MANlCUS, Germanikův nejmladší syn. Zrušil pro­ cesy pro urážku majestátu a nechal lid opět volit magistrátní úřady. Augustovský principát pře­

měněn na helénistickou monarchii se zbož­ štěním panovníka (Caesar a Bůh); zavedení

97

68 NE RONOVA sebevražda. 68--69 rok čtyř císařů: GALBA, AULUS VITELLlUS

(vrchní velitel rýnské armády), OTl·IO a VESPA SIÁNUS (provolaný východními legiemi).

­

Dynastie Flaviovců (69-96) 69-79 Titus Flavius Vespasianus. Po jeho naslou­

pelú vlády byla potlačena povstání Batavů na Rýnu a Židli v Palestině (císařovým synem T1TEM, trvalo od 66). Konsolidace státu. 70 dobytí Jeruzaléma (TITŮV vítězný oblouk v Ří­ mě), zabezpečení říšských hranic. 74 podrobení oblasti mezi horním Rýnem a horním Dunajem (povodí Neckaru):Agri decumates. Rozšíření senálu na 1000 členů, kam přijímáni příslušníci plebejské municipální šlechty, k níž patřil svým původem i sám VESPASlÁN. Latinské právo obdrželi obyvatelé Hispánie. Úsporná fi­ nanční politika. Stavba Colossea (Ampbitea/­ rum Flavium). Za vlády jeho syna 79-81 Tita vy1Juch Vesuvu: zasypání Pompejí, Stabií a Herkulanea. Smrt přírodovědce P UNIA ST. 81-96 Domitianus. 78 znovudobýv'"dJÚ Británie, ukončeno zřízením hraničního valu ve Skotsku (84). 83 výpravy proti germánským ChatIŮm. Započata stav­

ba limitu. Těžké boje proti Dákům na dolním Du­ naji (85-89), sjednoceným králem DECEBAI.EM. Původně poklidná DOMlTIANOVA vláda se zvrhla v despotismus (vyžadoval titul Dominlts et Deus) což nakonec příčinou palácového spiknutí a 00M1TlAl'lOVO zavraždění (96).

orientálního dvonúho ceremoniálu a uctívání císa­ ře jako boha (CALIGUIA se cítil být AtEXANDREM VELIKÝM, CAEsAREM i bohem). Okázalá, ale neús­ pěšná tažení proti Germánům a BrilÍU1ii. 41 CALIGUtA zavražděn prefektem pretoriánů CA$­ SIEM CHAEREOU. Literatura: její zlatá doba A1bius Tibullus (55-19 41-54 Claudius I., GERMANIKův bratr, návrat k au­ př. n. \.) a Sextus Propertius (50-15 př. n. 1.) byli gustovské tradici (uspořádaní státní správy), ale vedle Publia Ovidia Nasona (43 př. ll. 1.-18 n. 1.) zřizování dvorských úřadů obsazovaných schop­ nejvýznamnějšími tvůrci augustovské elegie (auto­ nými propuštěnci (NARCISSUS). Vliv císařových biografický charakter). OVIDIUS Sánl napsal mimo ji­ manželek (MESSALlNA, pak A GRlPP1NA MlADS!). néAmores (Lásky), Metamorpboses (Proměny), Art 43 dobytí jižní Británie. amatoria (Umění milovat). Titus Livius (59 př. 46 zřízení provincie Thracia. n. \.-17 n. \.), největší historik doby Augustovy, vlaste­ 54 CUUDIUS otráven AGRlPPINOU, aby její syn zaujal nec hrdý na velikost Itálie, vypsal v 142 knihách díla jeho místo na trunu. Ab urbe condita (Od založení města) římské dějiny, 54-68 Nero Claudius Caesar. První léta jeho vlády jak se díky římským ctnostem a přízni bohů udály. proběhla díky vlivu filosofa SENEKY a prefekta pre­ V julsko-c1audijském období následovali Lucius An­ toriánů BURRA klidně a pro Řím šťastně. naeus Seneca (4 př. n. \.-65 n.I.), vychovatel Nero­ 56--63 potlačení povstání v Británii SUETONIEM na, ovlivněný Sloickou filosofií (dialogy a tragédie), PAUUINEM. a satirik GAlUS PETRONIUS (t 66; Satirikon a Hos­ NERONOVA krutovláda: vraždy postupně BRlTANNlKA tina Trimalcbionova). Za vlády Flaviovců dosáhli (svého spoluvládce), matky AGRIPPINY i manželky věhlasu satirik D. ]UNUS JUVENALI S (581-140?) OCTAVIE, posléze i BURRA, obnovení procesů pro a M. VALERIUS MARTlALlS (40-102), klasik epigra­ urážku majestátu (62) a požár Říma (64); nakonec mu. Největším římským dějepiscem byl Comelius absolutní zvůle ("vladařské šílenství"). Tacitus (551-117?), působivý vypravěč a hluboký Po nezdařeném PISONOvll spiknutí (65), kterému psycholog, stavící do středu svých děl osobnosti: padl za oběť také SENECA, se vzbouřil místodržící Historiae, Annales, Germania. GAlUS SUETONIUS v Galii GAlUS IUuus VINDEX, k němuž se připojili TRANQUlLLUS (70--146) se proslavil žiVOIOpisy (De v provinci Hispania Citerior SERVIUS SULPIClUS GAL­ viris illustribus). L. APULEIUS byl autorem Melamar­ BA a v Lusitánii MARcuS S ALVlUS OTHO. fóz (Zlatý osel s báchorkou o Amoru a Psycbej . ,


ANTICKÝ ŘíM / adoptivní císaři (96-192), Severovci (193-235)

Adoptivní

Clsan

-

dynastie

Antoninovců

(96-192) Další císaři se dostali na trůn adopcí. Dynastický princip zaměněn za adoptivní (volba toho nej schopnějšího). 96-98 Marcus Cocceius Nerva, senátor a právník, zvolený senátem, adoptoval po vzpouře pretoriánů (97) vojevůdce 98-117 Traiana, prvního provinciála (z Hispánie) na císařském trůně, kterému senát 114 propůjčil titul Optimus (Nejlepší). Ve vícero taženích pod­ robil Dáky (101-102, 105; provincie Dacia), na­ batejské království v Zajordání a na dno Sinajském poloostrově (106; provincie Arabia) a po vítězné válce s Parthy (114-117) vytvořil po dobyti Armé­ nie a Mezopotámie provincie Armenia, Assyria a Mesopotamia. Největší rozšíření impéria. 117-138 Hadrián (PUBllUS AEuus HADRlANUS), od 116 místodržící v Sýrii, se stáhl z dobytých úzenú na východě, uzavřel mír s Parthy a obnovil hranici na Eufratu. Zároveň výstavba opevňovacích zařízení (limes Rorrw.nus) k zajištění na rýnské, dunajské a eufratské hranici. V Británii Hadriánův val. Pro stabilizaci státní správy konal HADRIÁN ("císař-ce­ stovatel") rozsáhlé inspekČIÚ cesty, kdy ji kontrolo­ val (121-125, 126-129). ZnovuvýstavbaJcruzaJé­ ma coby kolonie Aelia Capitolina roznítila 132-135 povstání Židů, vedené Bar Kochbou, které skončilo dobytimJeruzaléma. 138 HADRIÁN zemřel v Baiích, pochován v monu­ mentálrúm mauzoleu (dnešní Andělský hrad). 138-161 Antoninus Pius pokračoval v mírové po­ litice svého předchůdce. Dále byl budován limes, vojsko posilováno domorodými pomocnými oddí­ ly. V Británii byla hranice posunuta až k zálivu Firth of Forth (Antoninův val). 161-180 Marcus Aurelius, "fiIosof na císařském trů­ ně", vládl zprvu společně se svým adoptivním brat­ rem LUCIEM VEREM (do 169): dvouprincipát. 162-165 válka proti Parthům, kteří obsadili Ar­ ménii, Kappadokii a Sýrii, ukončena vítězstvím Ří­ manů u města Dúra Europós (163) a obsazením Mezopotámie. V říši se šířil od východu na západ mor, proto uzavřen mír (věL�ina Mezopotámie opět vyklizena). Nato napadli dunajskou hranici Markomani, Kvádové a Sarmati. Začala 167-175 markomanská válka. Ofenzivními akce­ mi na sever od Dunaje usiloval císař o zabezpečení dunajské hranice a zajistil (171) mír: Markomani a Kvádové vyklidili široký pás na severním břehu Dunaje. Během bojů vzniklo hlavní filosofické dilo MARKA AURELIA Hovory k sobě. 176 postaven sloup MARKA AURELIA s výjevy z mar­ komanské války. - Císařův syn Commodus se stal spoluvladařem: adoptivní princip opuš­ těn opět ve prospěch dynastického. 178-180 druhá markomanská válka Zřízením vojenského tábora Castra Regina (179, Rezno) do-

99

tvořen dunajský limes, Marcus Aurelius zamýšlel vytvořit nové provincie Markomania a Sarmatia. Po jeho náhlé smrti (180) ve Vindoboně (Vídeň) se Římané museli po nevyllOdném míru vzdát své ofenzivní politiky vůči zadunajským Germánům. Tento mír uzavřel 180-192 Commodus, který věřil, že je inkarnací HERKUlA (zaujetí pro gladiátorské hry) a MITIIRY (vladařské šílenstvO. Prodej úřadů bez volby a vý­ běru. Po nezdařeném spiknutí (182), po válce tlup v Itálii (186) a po povstáních v Africe a Británii padl COM MODUS za oběť palácovému spiknutí, načež senát vyhlásil císařem PUBUA HELVIA PERTlNAKA. 193 rok čtyř císařů: zápas o trůn mezi DIOlEM JU­ LIEM (provolán pretoriány namísto zavražděného PERTlNAKA) a proticísaři provolanými legiemi v provinciích PESCENNIEM NIGEREM (Sýrie), CtO­ DIEM ALBlNEM (BritlÍ11ie) a SEPTIMlEM SEVEREM (Panonie). Dynasie Severovců (193-235) 193-211 Septimius Severus zvítězil nad všemi

soupeři a snažil se fiktivní adopcí (jako syn MARKA AURELIA) legitimovat svou vládu. Po úspěšné válce s Parthy (197-199) pobyt ve východních provin­ ciích. Dával přednost Sýrii (podpora Palmýry) a Africe (rostoucí význam Karthága). Vznik pohra­ ničních milicí, které složeny z vojáků usazených na půdě v okolí vojenských táborů a povinných vojen­ skou službou. Senát zbaven vlivu, zrušeno pro­ najímání daní a Řím a Itálie ztratily své výsady. Roz­ puštění pretoriánské gardy. 208-211 válka v Británii pod přímým vedením císaře v doprovodu císařovny JULIE DOMl\'Y ("matky tá­ borů") a jeho synů CARAOOLY (od 198 druhý spolucísař) a GElY (od 203 třeu'). SEPTlMIUS SE­ VERUS zemřel u Eburaku (York). 211-217 Caracalla. Dal ihned zavraždit svého spo­ luvládce GETU a většinu jeho stoupenců (211). 212 Constitutio Antoniniana: přiznání občanské­ ho práva všemu svobodnému obyvatelstvu římské říše; posílena tak její jednota. Po bojích na Rý­ ně (Alamani) a Eufratu (Parthové) byl císař zavraž­ děn. Po krátkém panování MACRlNA vojsko provo­ lalo císařem CARAOOLOVA přibuzného EIAGABA­ lA, velekněze syrského slunečruno boha v Emese. 218-222 Elagabalus (vl. jménem VARlUS AVITUS BASSIANUS) byl pod neblahým vlivem své babičky JUliE MAESY, krutý a zkažený mladík. Zavedl do Říma kult syrského boha Baala. Po jeho za­ vraždění gardou nastoupil jeho bratranec. 222-235 Alexander Severus byl ovlivňován babič­ kou a zejména matkouJULll MAMMAEOU, která za něj vládla. Po bojích s Parthy (231) a vpádu Ger­ mánů (232) při vojenské vzpouře i s matkou za­ vražděn v porýnském Mogontiaku (dn. Mohuč). Je­ ho smrtí se otevřelo období zmatků a úpadku ňse za tzv. vojenských císařů.


ANTICKÝ ŘÍM / vojenští císaři, dominát

Vnější ohrožení Útoky okolních národu (Germ{mi, Sarmati, Peršané, Berbeři, Maurové) na říšské hflUlice započala "krize starého světa". Sílící tlak na hranice a následné odpa­ dávání jednotlivých provincií (zprvu dočasné) a děle­ ní říše na jednotlivé části a úděly. Nejnebezpečnějším zahraničním protivníkem Říma se stala novoperská říše Sásánovců, kteří svrhli posledního parthského Arsakovce ARTABANA V. 227-241 Ardašír ' se považoval za následníka Achaimenovcu (s. 45), renesance ZARATHUS­ TROVA učení (zoroastrismus), které bylo státním náboženstvím. Síření gnostického synkretického učení teosofa MAN/HO (217-277) - manicheis­ mus. Ve 3. a 4. století sváděli Sásánovci stálé boje s Římany v Mezopotámii, Sýrii a Arménii, která 387 rozdělena. Od konce 4. stol. boje s Hefthality (.,Bí­ lými Huny") útočícími od severovýchodu. Neustálé napětí mezi centralizující královskou mocí (úřední byrokracie) a velkostatkářskou feudální šlechtou, které vedlo za vlády KAVÁDA I. (488-531) k lidovému hnutí mazdakovcu usilu­ jícímu pod vlivem manicheismu o sociální refor­ my namířené proti šlechtě: požadavek společné­ ho vlastnictví majetku a žen. Potlačení mazda­ kovců a správní refomly za Husrava '­ (531-579): daňová reforma, podle řím. vzoru vytvoření úřednické šlechty, nové vyměření po­ zemků. V následujícím období se říše bránila proti východořímské říši a definitivně odrazila Hefthality. Za vlády H U SRAVA [J. PARVÉZE (590-628) perská protiofenziva, kdy dočasně dobyty všechny byzantské asijské provincie až k Egyptu (614 z]eruzaléma odvezen Svatý kříž). 628 po porážce u Ninive (627) uzavření míru s císa­ řem HERAKLEIEM (navrácení relikvie). 637-Q51 existenci sásánovské nse ukončila arabská invaze (s. 135). -

Vojenští císaři (235-305) Většinou úspěšní generálové z provincií, kteří bí'Vali nastoleni svými legiemi; armáda se stala rozhodujícím mocenským faktorem. VŠichni po krátké vládě sešli násilnou smrtí (zavražděni, dva zahynuli v bitvě, jed­ nou sebevražda) . 235-238 Maxíminus Thrax, drsný voják, vůdce spiknutí proti ALEXANDlWVI SEVEROVI. Zvítězil nad A1amany. Vpád Peršanu do Mezopotámie

(237) 238-244 Gordianus III. bojoval s Peršany, kteří vedeni SÁPUREM f. (242-272) vpadli do římské

části Mezopotámie, ale byli za pomoci gótských pomocných oddílu poraženi v bitvě u Resainy (242) a donuceni ustoupit. 244-249 Philippus Arabs, syn arabského šejka, oslavil tisícileté jubileum založení Říma. 249-251 Decius (i1yrského původu) usiloval vzkří­ sit staré římské tradice a ctnosti. Odpor křesfunů,

(235-305)

101

rozpoutal proto novou vlnu jejich pronásledování (s. 107). Padl v boji proti Gótům na dolním Duna­ ji. Od 250 šíření moru z Etiopie. 251-253 Trebonianus Gallus uzavřel mír s Góty. 253-260 Valerianus, senátor, převzal Obl"'dllU Vý­ chodu a učinil svého syna GALUENA spolucísařem pro západní polovinu nse. - Ohrožení nse na všech stranách: nápory GólŮ, Kvádů a Sarmatů (254) a Peršanů (256), Frankové a A1amani překročili homogermánsko-rhaetský limes, mauretánské kmeny zas ohrožovaly severoafrickou hranici. - Při obl"'aně mezopotámské Edessy VALERtANUS zajat perským SN'UREM 1. (260) a v zajetí i zemřel. 260-268 Gallienus se pokusil provést reformu amtády: vedle hraničního vojska zřídil mobilní jednotky se silnou jízdou pro rychlé zásahy v ohro­ žených pohraničních oblastech. 268-270 Claudíus II. porazil A1amany (268) a Gó­ ty u Niše (Naissos; 269). 270-275 Aurelianus zvítězil nad A1amany u Pavie (271), podrobil si opět paImyrskou říši krá­ lovny Zenóbíe (272) a odtrhnuvší se Galii, kde vládli od 260 různí vzdorocísaři (prvním z nich byl POSruMUS, 260-269). OpěU1é sjednocení říše ("Obnovitel světa") s výjimkou vyklizené Dácie. 274 přijetí titulu "pán a bůh" (Dominus et Deus) a zavedení slunečního kultu z Emesy (Sol invictus) ve spojení s císařským kultem jako stát­ ním kultem. Po radtovi (275-276) následoval 276-282 Probus, který zajistil rýnskou a dunajskou hranici. 282-283 Carus bojoval vítězně proti Perš:Ulum, ale on i jeho synové CARINUS a NUMERtANUS postup­ ně zavražděni. 284-305 Diocletianus provedl radikální říšskou reformu s decentnúizací správy (293). D tOCLE­ T1ANUS a 286 za spoluvladaře přijatý MAXIMIANUS adoptovali GALERIA a CONSTANTlA CmORA, aby je jmenovali svými ni�tupci (caesar): zavedení tetrarchie. DIOCLET tANUS si ponechal Východ (rezidence Nikomédie), MAXIMIANUS Itálii a Afri­ ku (Milán), CONSTANTlUS spravoval HiSp{Ulii, Ga­ lii :1 Británii (Trevír a York), GALERlUS za.� Uí'lii, Makedonii a Řecko (Sirmium). Po 20 letech měli augustové odstoupit ve prospěch caesaru, kteří měli jmenovat nové caesary. 297 rozdělení celé říše do 12 správních jedno­ tek (diecézI) spravovaných vikáři (vicarii) a 101 provincií. Řlse se stala absolutní monarchií - do­ minát (od Dominus "Pán") se všemi atributy neomezené moci: IJb{Ulí panovnického roucha a padáním na kolena. Z občanů se stali poddaní (subiecti) s omezenými právy: připoutání rolníků k půdě (kolonát) a nucená společenství řemeslní­ ků (korporace) za účelem zásobování armády. 301 kvůli zdražování stanoveny maximální ceny. Sta­ bilizace říše. 305 Dioc1etianus a Maximianus se vzdali vlády. =


ANTICKÝ ŘlM / Konstantin Veliký a jeho nástupci (4. století)

Po ukončení první tetrarchie jmenovali noví augusti

GALERJUS a CONSTANTlUS za caesary FLAVlA SEVERA a MAXlM1NA DAlu; systém tetrarchie však zlroskotal

na ctižádosti jednotlivých vládců (CONSTANTlůV syn KONSTANTIN v briLSkém Yorku, MAXlMIÁNův syn MAXENTlUS v lOmě). 308 konference v Carnuntu: jmenování LlCINLA au­ gustem Východu; DIOCLETlANUS návrat na císař­ ský lrůn odmítl. 312 byl MAXENTlUS poražen u Milvijského mostu KONSTANTINEM, který se stal vládcem Západu a 313 vítězství LlCINLA nad MAXlMINEM DMOU u Ad­ rianopole. 324-337 Konstantin I. Veliký 324 po vítězstvích nad Liciniem u Adrianopole a Chrysopolu se stal jediným vládcem (totius

orbis imperator).

ll. 5. 330 Byzantium přejmenováno na Konstanti­ nopol a stalo se hlavním městem římského křes­ ťanského státu ("Druhý 10m"). Tvořilo vědomý protiklad k pohanskému lOmu. Dokončení výstavby absolutistického státu dal­ ším rozvíjením DIOCLETIANOWCH reforem. Přísný dvorský ceremoniál měl zdůraznil císařovu podob­ nost s bohem (zlaté roucho, diadém, proskynéze). Císaři podléhalo vojsko pod velením velitelů VOjska (magistri militum), prefekti čtyř částí říše, korunní rada (sacru.m consistorium) a prefekti IOma a Konstantinopole (praefectus urbi). 1. vojsko bylo posíleno na 75 legií (900 000 mu­ žů). Sestávalo z polního vojska (comitatenses), pohraničních oddílů (limitanei) a císařské osobní gardy (candidati). Ochranu hranic přebírali na zá­ kladě uzavřené dohody (Joedus) někteří sousedi či dokonce barbarské kmeny (Joederati). 2. rozdělení říše do čtyř prefektur: Oriens (Kon­ stantinopol), lIIyricum (Sirmium), Italia (Milán), Gallia (Trevír) se 14 diecézemi a 117 provinciemi. 3. korunní rMla se skládala z následujících ministru (comites): "představený úřadů" kancléř (magister officiorum), "představený svatého paláce" (questor sacri pa/tltii), vrchní komoří (praepositllS sacri cu­ biculi), ministr financí (comes sacrarum /argitio­ num) a ministr pokladu (comes rerum privatarum). Pod pravomoc korunní rady, které byla podřízena kan­ celář, spadali dvorní úředníci. Dva velitelé palácové stráže (pěší a jezdecké) měli za úkol ochranu císaře. 4. senáty v lOmě a Konstantinopoli byly degradovány na městské rady. Velnli důležité bylo oddělení moci vojenské od moci civilní (odklon od tisícileté řím­ ské tradice). Dědičné připoutání k výkonu povolá­ ní. Osobní a pozemková daň. 337 Konstantin Veliký se nechal na smrtelném loži pokřtít. Ze sporů mezi jeho syny vyšel vítězně po smrti svých bralří jako samovládce proslřední CONSTANTlUS II. (3S1). 351-361 Constantius II. podporoval ariánství, které se stalo závazným pro celou církev. =

103

357 bitva u Argentorata (dn. Štrasburk): obnovení rýnské hranice prolomené germánskými útoky. Boje proti Peršanům, v nichž zemřel poslední z pří­ slušru'k KONSTANTINOVA rodu, KONSTANTlůV brk tranecjulianus (361-363), waný APOSTATA (Od­ padlJ'k), podporující pohanské kulty a usilující za­ stavil křesťanství. Válka byla ukončena JOVIÁNEM (363-364): 10m ztratil kontrolu nad Arménií. 364-375 Va1entinianus I. provolán vojskem, po­ výšil svého bratra VALENTA na spoluvladaře vý­ chodního dílu (Oriens s Konstantinopolí), aby vedl válku proti Gótům, zatímco VAtENTlNIA:lI porazil A1amany. Obnovení rýnské hranice i Had­ riánova valu v Británii. Asi 375 zničení říše Ostrogótů (východních Gótů) v jižním Rusku Huny a smrt jejich krále ERMANERJCHA. Začátek stěhování národů. Po smrti VALENTINlANA I. následovali 375-378 Va1ens a na západě do 383 Gratianus (syn VALENTlNLANůV). Vizigóti (západní Góto­ vé), smluvně usazení na říšském území (Thrá­ kie), se vzbouřili. Císař VALEN S na tažení proti nim poražen a zabit v 378 bitvě u Adrianopole, kde zničen výkvět řím­ ské armády (srovnávána s bitvou u Kann) 379 Theodosius I. se stal spolucísařem na Výcho­ . dě. Osídlení východních Gótu v Panonii, západ­ ních Gótů v lIýrii. 380 nové osidlování a mírová smlouva s Vizigóry (s. 115) 387 smlouva o míru a přátelství mezi TIIEODOSIEM a ŠAPUREM III. (384-388); Arménie rozdělena. GRATIANUS (383) padl v boji proti uzurpátorovi M AG NOVI MAXIMOVI. Toho THEODOSIUS pře­ chodně uznal, ale když se k němu utekl GRATIA· NŮV bralr VALENTlNIANUS II., 388 porazil THEODOSIUS MAXIMA u Aquileie. 391 křestanství se stalo státním nábožen­ stvím (zákaz všech pohanských kultů). 392 VALENTlNIANUS II. zavražděn ARBOGASTEM, franským vojevůdcem THEODOSLA. Císařem zá­ padní poloviny EUG ENIUS (392-394): poslední pokus obnovit pohanské náboženství. 394 porážka a smrt EUGENIA v bitvě na řece Frigidu u Aquileie. 394-395 Theodosius I. Veliký naposledy je­ diným vládcem řím. říše. Po jeho smrti rozdě­ lena mezi jeho syny: ARCADIUS obdržel Východ, HONORlUS Západ. Konec jednotného řím­ ského ímpéria. Vytvoření samostatné východo­ řím. říše s vlastním vývojem za sílící převahy řec­ kého živlu, zatímco západořím. říše (s hlavním městem od 404 v Ravenně) pod vládou slabých císařů a neustále oslabovaná Germány a Huny se udržela pouze 80 let. 476 zánik západořímské říše sesazením posled­ ního císaře, nezletilého Romula Augustula, genn. žoldnéři pod vedením Odoakera


ANTICKÝ ŘíM / hospodářství Hospodářský život v císařské době Měna: již od časů CAESAROVÝCII existovala vedle staré republikánské stříbrné měny také měna zla­ tá. Byly raženy zlaté mince (aureus 15 stříbrných =

denárů). Vznikla tak dvojí měna, která zllstala na­ vzdory příznakům rozkladu stabilní až do konce 2. století; aureus se stal- zejména v neřímských ze­ mích - hlavním obchodním oběživem. Ve 3. století nastal rozklad měny (vzrůst cen na trojnásobek). Následující inflace denáru od počátku 4. století zna­ menala konec antické stříbrné měny. Po DtOCLETlANOvll pokusu o stabilizaci měny, kdy stanoveno, že zlatá mince (aureus) 20 stříbrných (argentei), zavedl KONSTANT I zlatou měnu: zlatá mince (solidus) 24 stříbrných denárů (sili­ quae). Hospodářské oblasti: na území římské říše vznik­ ly v I. století větší hospodářské celky: Itálie se Sardi­ nií, Korsikou a oblasti jižně od Alp; Galie, Británie, Irsko, Skotsko a západní Germánie; Afrika (od Ma­ roka až k Tripolisu); alpská a balkánská obhL�t; Řec­ ko, Malá Asie, Kréta, Kyrenaika, jižní Rusko a oblast Cerného moře; Palestina, Sýrie a Mezopotámie; Egypt a Núbie. Tyto prostory, v I. století ještě závislé na Itálii, se ve 2. století začaly osamostatňovat. Dů­ sledkem pokles cen pozemků a pustnutí italského venkova, způsobené konkurencí provincií. Ve 3. sto­ letí došlo k úplnému osamostatnění hospodář­ ského vývoje těchto regionů. Itálie tak ztratila svá odbytiště. Obchod: předpokladem rozvoje obchodu byl Au­ GUSTEM vyrvořený říšský mír (pa.'\: Augusta) pro celý kulrurní svět (oikllmene). Císařské sídlo Rím se jako hlavní město impéria stalo středem vynikají­ cí silniční sítě. Stát stavěl spojovací komunikace (zřízení četných poštovních a přepřahacích stanic) k zajištění politické a strategické soudržnosti říše. Podél pobřeží budovány majáky, v pobřežních měs­ tech přístavní zařízení a doky. Ve vnitrozemí rozšíři­ la stavba kanálů přirozený systém dopravní říční sí­ tě. Římský stát tak zajišťoval hospodářskou jednoru celého středomořského světa. Od počátku císařské doby lze pozorovat rozvoj dál­ kového obchodu, který obepjal nakonec Irsko, Skotsko, Germánii, severní a jihovýchodní Evropu. Z římské Afriky existovalo spojení do střední a zá­ padní Afriky, z Egypta do východní Afriky a Habeše. Prostřednictvím karavan byl do dálkového obchodu zapojen Východ: jižní Indie, Cína, Sibiř a Cejlon. Tento druh dálkového obchodu nebyl již doménou mužů se specializovanými povoláními. Byl provozo­ ván nespecializovanými obchodníky se vzdálenými zeměmi (pragmatbelltes), kteří drželi kontor-pí­ sárnu (kancelář), pomocníky-účetní a četné agenty. Jedním z nejdůležitějších obchodních center pro obchod s Východem se stalo pouštní karavanní město Palmýra v Sýrii. Opírajíc se o své bohatství vy­ tvořila Palmýra samostatnou říši, která se za vlády =

=

105

královny ZEN6BLE (267-272) vymanila z římské nadvlády a načas ovládla i Egypt a Malou Asii (s. 101). Předpokladem fungování dálkového ob­ chodu byly státní ochrana a podpora. Místní obchod v císařské době existoval nadále, až na dočasná přerušení způsobená ozbrojenými bandami a vpády barbarských kmenů. Řemeslo: dílny provozované jedním řemeslníkem byly nahrazeny postupně početnějšími řemeslnický­ mi dnnami, zejména na soukromých a státních vel­ kostatcích. Stát budoval pro potřeby vojska, flotily a byrokracie státní dílny (fabricae), neboť počty svobodných řemeslníků se ve městech 2. století ne­ ustále zmenšovaly. Řemeslníci, kteří se zprvu dob­ rovolně spojovali do korporací, byli ve 3. století nuceni pracovat pro stát. Později existovalo státem nařizované připoutání k povolání. Tento vývoj vyvrcholil v DIOCtETtANOvll ediktu o vytváření po­ vinných cechů pro řemeslníky (297): řízené hospodářství k zabezpečení potřeb státu a záso­ bování armády. Zemědělství: jednotná agrární technika (agrární rostliny, zemědělské nářadí, hnojiva) vytvořená v cí­ sařské době byla brzy přejata i neřímskými země­ dělskými kulturami v Euroasii a Africe. Od konce 2. století se stala velká nabídka a nadprodukce je­ jich výrobků nebezpečnou konkurencí římskému zemědělství. Růst velkoměst se sice ve 2. století urychW (Karthá­ go, Milán, Lyon), ale civilizační rozdíl mezi městem a venkovem se stále více stíral. Zemědělská vila (vil/a), velkostatek, který vlastnili příslušníci hor­ ních vrstev, se stala důležitým hospodářským a kulturním centrem. Podíl otrocké práce se stále snižoval, ale i počet svobodných rolníků klesal, ne­ boť se mimo jiné nebyli sami schopni bránit proti ozbrojeným bandám. Svobodní rolníci předávali svůj pozemkový majetek velkostatkářům, kteří jim za to poskytovali ochranu uvnitř opevněných dvor­ ců. Ze svobodných rolníků se tak stávali koló­ ni, sice osobně svobodní, ale od časů DIOCLETtA­ NA připoutaní k půdě. Od 3. století odchod části ne­ majetných občanů z města na venkov, aby si jako kolóni zajistili alespoň holé živobytí, kterou jim město již nebylo schopno poskytovat. Vzhledem k omezení obchodu (nejisté dopravní podmínky) se začalo vzmáhat naturální hospo­ dářství.

Na konci císařského období se hospodářské těžiště přesunulo z měst, v nichž životní úroveň neustále klesala a kde často přetrvávala anarchie, na venkov. S tím souvisela stále rozsáhlejší decentralizace všech oblastí hospodářského života, která za DIOCtETlANA (zavedení tetrarchie: řízení státu čtyřmi víceméně samostatnými vládci s přidělenými oblastmi vlády) a KONSTANTlNA (vytvoření čtyř pre­ fektur) byla uskutečněna i v politické oblasti a ve státní správě.


ANTICKÝ ŘÍM / rané křesťanství Síření křestimství 50 dnů po údajném zmrtvýchvstání JEŽISE KruSIA (svá­ tek letnic) se vytvořila plV1lÍ křestanská obec věřících (křest a přijímáru'). '1lJto nejsIarŠí jeruzalémskou židokřestanskou obec vedli nejprve apoštol JAKUB (po­ pr'Aven 44), poté JAKUB SPRAVEDUVÝ, BRATR PANf: (ukřižován 62). PIvním mučedníkem obce pohansko­ křestanské (tedy skládající se již nikoliv pouze ze Židů) obce se stal ŠTf:pAN (ukamenovlm v Damašku, 33). Farizej SAUL (helénsky vzděhmý, odtud římské jméno PAULUS), "apoštol národů", poslaný židovskou Nej­ vyšším radou do Damašku potlačit lamtÚ křesúmskou obec, zažil cestou obrácení na víru, šířil pak křesťan­ ství v Arábii a byl po svém náVr'atu do Tarsu povolán BARNABÁŠEM do Antiochie. 45-48 první misijní cesta PAV LA a BARNABASE; křtění pohanských křestanů bez obřízky, ale dodr­ žování židovských příkazů o pokrmech. 48 apoštolský koncil v Jeruzalémě: kompro­ mis, uznání vrchního vedení jeruzalémské obce, ale vymezení sfér jednotlivých misií (PETR a apoštolové převzali misii židovskou, PAVEL a BARNABAS mezi pohany), uznání PAVLOVA uče­ ní (odmítání závaznosti židovského zákona pro pohanokřestany a zvěstování Gratia Dei mi­ losti Boží). 49-52 druhá misijní cesta PAVLA s delším pobytem v Korintu (první a druhý dopis Soluňským). 54-58 třetí misijní cesta PAVLA do Efesu (dopisy Galatským, Korintanům [první a druhý] a Říma­ nům). Při předání vybraných milodarů PAVEL v Je­ ruzalémě zatčen a držen dva roky ve vězení v Caesa­ rei (58--60) . Po odvolání k císaři 60-61 cesta do Říma (listy Filippským, Kolosským a Efeským). 64 stětí Pavla na silnici do Ostie a ukřižování Petra na Mons Vaticanus. Křestanství se šířilo z Antiochie do Sýrie a Mezopotá­ mie, z Efesu do Malé Asie a Galie, z Alexandrie na jih a jihovýchod římského impéria. Ze saJl1oulého Ří­ ma se pomalu šířilo po Itálii, Africe a Hispánii. Kon­ slantinopol se stala centrem misijní činnosti mezi Góty a Slovany. Vnitřní krize křestanské církve během 2. století byla důsledkem: 1. gnose: pokusy o přeměnu křestanské­ ho učení na mystickou kosmologii a učení o spasení; 2. markiónismu (podle gnostika MARKIÚNA): spo­ jení pavlánských a iránských dualistických idejí (zalo­ žení zvláštní sekty); 3. montanismu (podle učení MONTANA Z FRýGIE): apokalyptické hnutí zdůrazňují­ cí askezi, extatické a prorocké projevy, kladoucí důraz na očekávání druhého příchodu Krista. =

Upevnění křestimství Gnosí způsobená krize byla překonána. Sjednoce­ ní raně katolické církve (svolávání společných synod a nacházení konsensu v urČitých pevně stano­ vených normách): pravidla víry (Regulafidei) jako

107

přiznání křtu, kanonizace textu Písma svatébo ko­ lem 180 (přijetí Staré smlouvy), vytvoření monar­ chického principu církve (na základě teorie apoštol­ ské posloupnosti a sukcese). Sjednocování jednotli­ vých křesťanských obcí do svazku pospolité církve. Demokratická zásada jejího spravování nahrazena hierarchickým zřízením: biskupové a kněží (kle­ rus) protčjškem laiků. Církev se stala hierarchicky organizovanou institucí zajišťující spasení (církevní otec a karthaginský biskup CYP RlANUs). - Konflikt mezi římským státem a křestimskou církví vy­ plynul z křestanského učení o protikladnosti mezi ří­ ší Boží a světskou říší pozemskou, odmítání obětovat císařům a uctívat je jako bohy. Po ještě spíš ojedině­ lých násilnostech vůči křesúUlům za císařů NERONA (64), DOMľľlANA (81-96) a TRAlANA (98-117) nastalo 249-251 první všeobecné pronásledování křes­ timů za císaře DECIA (ÚSilí o restauraci starořím­ ských CUlOSU'): nevelký počet popravených, ale značné množství odpadlíků (lapsi). 257-258 pronásledování za vlády Va1eriana (smrt CYPRlANA Z KARTIIÁGA, který byl od 250 africkým primasem). 260 GALLLENůV tolenmční edikt a 40-letá doba klidu. 303-311 DiocIetianovo pronásledování 311 GALERtůV a UCIl\'1ůV toleranční edikt. Po svém vítězství u Milvijského mostu vydal KONSTANTtN 313 edikt milánský: zajistil křestanům úplnou svo­ bodu náboženství a rovnoprávnost, navrácení CÍr­ kevnulO majetku, zrušetú StátrullO kultu. Po křesťanské apologetice QUSTlNOS MuCEDNfK, ARlSTELDES, TATlANOS) v první polOvině 2. století ná­ sledovali velcí církevní otcové IRENEUS, TERTUL­

UAN, HtPPOLIT, CYPRIANUS, KLEMENS Z ALEXAND­ RIE a ORlGENES (logos - christolOgie: řecké učení o logu s východními vlivy). Odpůrci christologů (plu­ ralistický monoteismus) se stali monarchianové: 1. adoptiánci: Kristus je člověk; 2. modalisté: Kristus je zjevením Boha. 318-381 spor o ariánství: ARlUS (260--336), ale­ xandrijský kněz, učil, že Kristus není věčný a je SVOll podstatou odlišný od Boha Otce. Pozdější učení: boží podobnost (bomolusie). 325 ekumenický koncil v Nikaii, svohmý KON­ STANTlNEM, formuloval podle ATHANASIA boží to­ tožnost: Bůh Syn je roven Bohu Otci (bomousie). 381 druhý ekumenický koncil v Konstantinopolí potvrdil nikájské vyznání víry. Zprostředkovatelé řecké teologie na Západě: 1. Jeroným (asi 345-420) přeložil do latiny bibli (Vulgata); 2. Ambrož (aSi 340-397), milánský biskup, vytvořil (podle Ciceronova vzoru) křesúUl­ skou nauku o povinnosti každého věřícího De o./fi­ ciis ministrorum; 3. Augustin (354-430), po svém obrácení na víru (386) biskup v africkém Hippo Regiu (395): Confessiones (Vyznání), De civi/ate Dei (O Boží obci).


RANÝ STŘEDOVĚK / Germáni Germáni, příslušející k indoevropské jazykové rodi­

ně, se v průběhu pozdní doby kamelmé konstituovali z nositelů megalitických kultur, kultury nálevkovitých pohárů a kultury se šňůrovou keramikou postupují­ cích na Západ. Osídlili jižní Skandinávii, Dánsko a Slesvicko. Pojem "Germáni" zmiňuje (kolem 90 př. n. 1.) nejprve POSEIDONIUS a do římské literatury ho uvedl CAEsAR. Důležité informace o Germánech po­ dali PUNIUS STARŠí (t 79 n. 1.) ve své Historia na­ turaUs, TAclTus v Germanii (98 n. 1.) a PTOLE­ MAJOS ve Světové geografii Řeků. Rozlišují se tři skupiny germánského obyvatelstva: 1. Severní Germáni kmeny usazené ve Skandiná­ vii. 2. Východní Germáni blízcí Germánům se­ verním, se vydali ze Skandinávie do oblasti východ­ ně od Labe (Vandalové, Burgundové, Gótové, Ru­ giové a další). 3. Západní Germáni Germáni při Rýnu, Veseře, Severním moři a při Labi, členění PLINlEM na tři skupiny podle společného původu a náboženského kultu - na lngveony (při Sever­ ním moři), lstveony (na Rýně) a Hermiony (ve vnitrozemí). Všichni odvozovali svůj původ ze tří sy­ nů germánského praotce MANNA. K západním Ger­ mánům náleželi Cheruskové, Ubiové, Batavové, Chattové, Frankové (vznikli sloučením Usipetů, Ba­ tavů, Tenkterů, Sugambrů a Brukterů), Chaukové, Frisové, Sasové, Svévové, Senmoni, Hermundurové, Langobardi, Markomani, Kvádové a jiní. Sídla a hospodářství: Germáni žili v samostatných dvorcích nebo malých osadách. V obdélníkovém dře­ věném halovém domě se sedlovou střechou, půvo­ dem už z doby železné, se nacházela obytná část, kout s ohništěm a stáj. Základem hospodářství bylo země­ dělství (pšenice, ječmen, oves, žito, len, proso, zele­ nina) a chov dobytka (všechna známá domácí zvířa­ ta). Od Římanů později převzali vinařství a ovoc­ nářství. Osidlování probíhalo na piíbuzenském, rodovém základě (identita rodu a vesnického spo­ lečenství). Půda byla ve společném vlastnictví kmene a každoročně se rozdělovala k užívání členům rodu. Kolektivně se využívala i občina (lesy, pastviny, voda a jiné). Zvláštní majetek představovalo ohrazené vlastnictví (dům a pozemek dvorce), které bylo jako sídlo domácích bůžků a pohřebiště předků posvátné. Obchod: obchodní styky mezi Germány a středo­ mořskou oblastí existovaly od doby bronzové. Spo­ lečnost: germánská společnost se v procesu po­ stupného roz[l adu rodových vztahů stále více diferencovala. Slechtu tvořily rody, které svůj původ odvozovaly od bohů. Svobodní rolníci (frilingové a kerlové) zajišťovali obživu, obranu rodu a kmene a příslušela jim politická práva. Závislé (nebo po­ lozávislé) obyvatelstvo se skládalo z propuštěnců (liberti) nebo polosvobodných litů (laeti, lassi), často podrobených příslušmKů rodově blízkého kmene. Do postavení otroků (sklaven) upadali vá­ leční zajatci, potomci otroků, popřípadě dlužníci (dluhy z her). Germánské kmeny, oddělené od -

-

-

109

sebe pásem neobdělané země, se členily do částí, odpovídajícím župám (pagi), a ty se dále dělily na setniny. Nejdůležitější spojnicí mezi jednotlivcem a společností byl rod, jehož příslušníky spojoval společný původ. Rod poskytoval svým členům mír, ochranu a právo. Sakrální povinností rodu, nikoli jednotlivce, bylo také obnovení cti po spáchání trest­ ného činu (nepřátelství a krevní msta, které byly po­ zději nahrazeny pokutou za vraždu). Vojsko: do boje nastupovali Germáni sešikováni po­ dle rodů a válčili v klínovitých formacích. Právo: společnost se řídila pouze nepsaným a ústně tradovaným právem, které spočívalo na ideji rozum­ ného řádu. Společenské zřízení: nejvyšším orgánem bylo shromáždělú svobodných a bojeschopných mužů kmene (tbing, ding), které se pravidelně scházelo (vojenská shromáždění). Knížata vznášela návrhy, které lid odmítal nebo přijímal. Rozhodovalo se jed­ nohlasně o válce a míru, o propouštělú na svobodu. V soudních jednáních rozhodovalo poradní shro­ máždění o provinění proti kultu, O zradě kmene, o válečných zločinech a činech nečestného smýšlení. Soud vylučoval provinilce ze společenství ("pozbytí míru"), vynášel rozsudek smrti a určoval způsob je­ ho vykonání. V čele kmenů východních Germánů stá­ li králové se sakrálními, vojenskýnti a soudcovský­ mi pravomocenti. Kmeny bez krále - západIú Germá­ ni, kteří přijali instituci království později - volily ve válečném období vévody z velmožské vrstvy. Neroz­ hodoval přitom pouze původ, ale i osobní schopnos­ ti. Králové, vévodové a šlechtici měli právo držet si družinu - nejdříve mladé muže k vojenskému výcvi­ ku, později osvědčené bojovm'ky, kteří skládali přísa­ hu věrnosti zavazující je na život a na smrt. Náboženství: vedle božstev plodnosti Vanů, NjbRD (identická s božskou matkou NERTI-IUS), božských sourozenců FREYE a FREYJI byli uctíváni Asové nejvýznamnější rod bohů, hlavně u severních Ger­ mánů. V pantheonu Asů zaujímali přední postavení Wodan (ODlN), průvodce mrtvých a pán kouzel, je­ hož extatický kult poukazuje na východní původ (jíz­ da na koni), Tór (DONAR), ochránce rolruKů proti obrům, a Tiwaz (ZlU, TÝR), bůh války, který na se­ veru konkuroval WODANOVI. Božstva se oslavovala během kultovních slavností, které se pořádaly ve zvláštních kultovních okrscích v pravidelných in­ tervalech, před připravovanou válkou nebo po vítěz­ ném boji. Náboženský obřad provázelo obětní porá­ žení zvířat a společná hostioa se zpěvem a tancem. Ke kultovním okrskům náležely posvátné háje, hory a místa u posvátných stromů, pramenů a kamenů. Vedle nich existovaly pod vlivem římského nábožen­ ství také chrámy s idoly ze dřeva nebo kovu. Božská vůle se projevovala věštbami. Z doby římské jsou do­ loženi kněží vykonávající obřady a zaujímající důle­ žité postavení v kmenové hierarchii (spojení politic­ ké a náboženské moci).


RANÝ STŘEDOVĚK / Slované Pravlastí Slovanů (praslovansky slověne, etymo­ logie nejasná), příslušejících k jedné z hlavních vět­ ví indoevropské jazykové rodiny, byla oblast mezi karpatským obloukem, Vislou, Baltem a Dněprem. Později osídlili území dnešního Polska, Bílé Rusi a Ukrajiny. V prvních stoletích byly dějiny Slovanů provázány s osudy Germánů (Gótů), Hunů, Alanů a turkotatarských národů a tím často poznamenány hojnými kontakty. Antičtí autoři P UNIUS STARSt, TAC/ruS a geograf PTOLEMAlOS je označovali jako Venedy nebo Venety (Němcům byli známi jako Wen­ den). Od 6. století informovali byzantští historici (PROKOPIOS a jORDANES) o Sklavinech, kteří se usazovali nejprve při dolním Dunaji a postupně i v oblasti východních Alp. Od 600 osidlovali slovan­ ské kmeny (Obodrité, Srbové, Veneti a Pomořané) území východně od Labe opuštěná Germány. Histo­ rické zprávy o nich, stejně jako o Ceších, přibývají teprve v karolinském období. 805 vybudoval KAREL VELIKÝ limes sorbiclts -linii nejvýchodněji polože­ ných franských tržních osad. Dělení slovanských kmenů: východní Slované (Rusové - později se dělí na Ukrajince, Bělorusy a Velkorusy), západní Slované (PoláCi, Pomořané, Polabští Slované, Ceši a Slováci) a jižní Slované (Slovinci, Srbové, Chorvati a Bulhaři). Zánik celistvosti slovanské ekumeny a oddělení zá­ padních Slovanů od jižních byl způsoben německou kolonizací horru11O Dunaje a východrúch Alp po zni­ čení Avarů a příchodem Maďaru, vytlačovaných do Panonské nížiny od východu !2ostupujícími Pečeněhy. Společnost: základem společenské struktury pra­ slovanské společnosti byl rod, uctívající společné předky, který se skládal z tzv. velkorodin. Sdružová­ ním rodů vznikal "svaz rodů", spravovaný radou starších. Z těchto svazů vzešly kmeny se společně sdíleným kultem a s vojenskou organizací, opírající se o tzv. setniny (základní vojenská jednotka a část kmene). Rodoví náčelníci se postupně zformovali v aristokratickou vládnoucí vrstvu. Kmenový parti­ kularismus zabránil vytvoření jednotné slovanské velmoci. Panovnické tituly užívané v pozdějším ob­ dobí byly převzaty z cizích jazyků: kune(d)zi kní­ že je z germánského výrazu pro krále (kdnig), titul korlji král se odvozuje ze jména KARLA VELIKÉ­ HO a car, císař ze jména CAESARA. Hospodářství: v rozsáhlé sídelní oblasti se Slova­ né živili zemědělstvím, chovem dobytka, rybolovem a včelařstvím. Vedle toho pracovali především ve větších sídelních jednotkách specializovaní řemesl­ níci: tesaři, tkalci, hrnčíři, koželuhové, kožešníci. Podél řek se rozvinul čilý obchod. Suroviny (med, vosk, kožešiny) se směňovaly za tkané látky, zbra­ ně, nástroje, šperky, zlato a stříbro. Obchodní mo­ nopol se soustředil zpočátku v rukou Židů, Germá­ nů a Řeků, teprve později se na něm podíleli i Slo­ vané. Náboženství: prameny informují o jménech a so=

=

111

chách božstev, chrámech u západních Slovanů (Ar­ kona na Rujaně, svatyně boha TR1GLAVA ve Stětíně a SVAROZIcE v Retře), kultu stromů i magických věšteckých obřadech. Užívání amuletů a symbolů dokládá styky s iránskými a tureckýnti kmeny. Z hlavních uctívaných božstev jsou znánti PERUN, bůh bouře, hromu a blesku (převážně u východních Slovanů), a SVAROG, prastarý bůh slunce a ohně, jeho syn SVAR02Jc-DAžBOG, bůh slunce a blahoby­ tu, a VELES, ochránce odvěkého řádu, vlastnictví a úrody. Z bytostí řídících lidský osud se uctívali ROD a ROUNICE. Pro všechny kmeny je doložitelná sakralizace přírody. Christianizace Slovanů byla zallájena spolu s pro­ nikáním římské a byzantské kultury do východní a střední Evropy. V 6. stol. působily misie z Aquileie mezi Chorvaty, v 8. stol. zasál110 křesfunství šířené ze Salcburku Slovince. Za KARLA VELIKÉHO pronikly misie k Lužickým Srbům, Cechům (z Řezna), k Obodritům a Polabským Slovanům (z Verdenu na A1Ieře). Kolem 850 balkánští Srbové přistoupili k vý­ chodní církvi. 863 vyslal byzantský císař MICHAL Ul. na žádost kní­ žete RASTISLAVA na Velkou Moravu misionáře KONSTANTlNA (CYR1LA) a METODll]E. Velkomo­ ravská církevní organizace příslušela pod svrcho­ vanost západní římské církve. 864/865 obrácení Bulharů, první autokefální vý­ chodní církev. 866 křest skupiny ruských velmožů. 948 zřízení biskupství havelberského, braniborské­ ho a oldenburského. 966 křest polského knížete M�SKA. 968 OTA I. založil arcibiskupství v Magdeburku se sufragánními biskupstvími v Míšni, Merseburku a Zeitzu (Žič, 1032 přeloženo do Naumburku), zamýšlené jako výchozí bod pro christianizaci Polabských Slovanů. 973 zřízení biskupství pražského kIúžetem BOLE­ SLAVEM I. 983 zkáza křesťanských misií při povstání Polabských Slovanů (Havelberk, Braniboř). 988 křest kyjevského knížete VLADIMIRA. 1000 založení arcibisktlpství v Hnězdně a 1001 v Ostřihonti. Polská a uherská církev se tak staly nezávislými na říšské církevní organizaci. Všechny slovanské státy se pokusily se střídavými ús­ pěchy o založení samostatné církevní orgaJúzace (ar­ cibiskupství, popřípadě patriarchát). jazykem slo­ vanské církve a spisovným jazykem balkánských a vý­ chodních Slovanů se stala staroslověnština, vytvořená na základě makedonského dialektu. Ve slovanských státních útvarech přispěla nová víra k narušení různo­ rodých pohanských lidových a kultovnich elementů I přes rozdělení SlOVaJ1Ů na státy spadající pod řím­ skou (státy západních Slovanů) a řeckou ortodoxní obedienci (východoslovanské státní útvary) náležely obě skupiny k evropskému kulturnímu okruhu.


RANÝ STŘEDOVĚK 1 kočovné národy Severoasijské kočovné kmeny Travnaté stepi od východní Evropy (Polsko) až po

východní Asii (Žluté moře) byly domovinou nomád­ ských národů, jejichž hospodářská základna spočívala na společném vlastnictví dobytka. Shodné zájmy (ochrana proti přírodním živlům a nepřátel­ ským kmenům) vedly ke sdružování rodin, v jejichž čele stál paterfamjJjae, do rodových společenství. Z nich vznikaly kmeny a hordy. Pro všechny nomád­ ské národy s podobnou kulturou a pojímáním živo­ ta byly příznačné organizační talent a schopnost tvorby velkých říší na federativním základě. Každý poražený nepřítel se stával spojencem, pokud se ztotožnil se zájmy hordy. Náboženství: široký horizont stepí obracel zrak národů vládnoucích lukem k nebi, z něhož přichá­ zela vláha pro pasoucí se stáda. Tam sídlil také vše­ vědoucí nebeský otec. Spojení s bohy navazoval obětními rituály šaman, který v extázi provázel du­ še zemřelých na onen svět. Toto šamanské náboženství opakovaně odolávalo náporu hlavních světových náboženství (Židovství, křeslÍlnství, islámu a buddhismu), pronikajících do stepních oblastí a setrvávalo vedle nich. Společnost: v čele hordy tvořené svobodnými a pl­ noprávnými bojovníky stál kníže, jímž byl v no­ mádském světě kagan. Výchozí pozici pro vzestup knížat vytvořilo jejich původní povolání kováře - vý­ robce zbraní. Kovář měl totiž spojení s bohy, kteří ho vyučili svému umění, a nezřídka byl jejich vyvo­ lencem ("kovářské království"). Idea pozemského království splývala často s představou Boha (bož­ ského království); tak se CINGlS neboli "posel osu­ du" stával po smrti zároveň "pánem nebes". Idea světovlády: nebe bylo v bezbřehých stepních prostorách jedinou orientací. Vesmír rotoval kolem Polárky, vrcholu "světové osy", pod ruz sídlil v "pup­ ku" světa mongolský panovník. Tak došlo ke ztotož­ nění středu "světa" a "národa". Z této představy o světě vyplynul pro nomády úkol podřídit si všechny národy čtyř "světa stnUl", které odpovídaly čtyřem nebeským krajinám. Všichni vládci však ztroskotali, když vyvedli kočovru'ky ze stepí a byli konfrontováni s vyspělou západní či východní městskou kulturou. Hunové pronikli po vytlačení z Cíny a po zániku druhé hunské říše v Turkestánu a v Džungarsku (36/35 př. n. 1.) na západ do jihoruských stepí. 375 zničení říše Ostrogótů v jižním Rusku. Germán­ ské a germánsko-sarmatské kmeny byly podro­ beny Huny a tlačeny na západ; viz stěhování ná­ rodů a pád západořímské říše (s. 103). 441-453 Attila, po odstranění svého bratra BLE­ DA jediný vládce 1·lunů. Podnikal nájezdy na zá­ pad i proti Byzanci, která byla donucena uznat ho za rovnocenného partnera. 451 bitva na KataJaunských polích ukončila A'nIWVO vítězné tažení. Následně vpadl ještě

113

do Pádské nížiny a poté se stáhl do centra své ří­ še v Potisí, kde také zemřel. Přes styk s pozdně antickou civilizací nepřejali 1·lunové západní společenskou organizaci (státní aparát, šlechta, vojenští hodnostáři). Říši Hunů vyvrátil král germánských Gepidů ARDERlCH. Bulhaři: zbylé hunské oddíly se stáhly do jihorus­ kých stepí a založily zde spolu s Ujgury, bulharskými Kutrigury a Utigury tzv. Veliké Bulharsko, prožívají­ cí rozkvět za chána KUVRA"li\ (t 679). Po zničení tohoto státního útvaru Chazary založila část kmenů po 670 při dolním Dunaji říši Bulharů, jiná pak říši Volžských Bulharu, vyvrácenou až ve 13. stol. Mon­ goly. Zbytek se podrobil Chazarům. Avaři putovali po zničení své východoasijské říše tureckými knleny, posueni o Huny a Bulhary, ve druhé pol. 6. stol. do Potisí. Symoióza s AJ1ly a Skla­ viny (Slovany) vedla v okrajových oblastech avarské říše k vytvoření smíšené slovansko-avarské kultury. Po rozkvětu za kagana BAjANA podlehla avarská ří­ še mezi 791-796 útokům KARlA VELlKÉI\O. Chazaři byli polokočovníci, věnující se zároveň ze­ mědělství i oochodu. Chazarská říše se rozkládala od konce 7. stol. severně od Kavkazu mezi Donem a Ka­ spickým mořem a měla těsné VZtally s Byz�Ulcí. Její příjmy plynuly z cehúch poplatků, využívaných také k udržování stálého vojska. Dobou rozkvětu chazar­ ského kaganál1l bylo 8. a první pol. 9. stol., pak jeho stabilitu podlOlnily nájezdy Pečeněhu. V druhé pol. 10. stol. byl vyvrácen taženími ky jevských knížat a současně tlakem dalších vých. nomádu. 965 SVjATOStAV, velký kníže kyjevský, dooyl Sarkel, západní pohraniční chazarskou pevnost v ústí Donu (s. 133). 969 pád samotného ItiJu, centra říše v ústí Volhy. Pečeněhové útočili od 10. do sklonku ll . stol. z jižnulO Ruska na Kyjevskou Rus, do uherského Sedmihradska a na Balkán, kde je 1091 v bitvě u Levunia (při ústí řeky Marici) porazil na hlavu byzantský císař ALEXIOS I. KOMNENOS (s. 175). Splynuli pak s Kumány. Kumáni (též polovci) vytlačili z jihoruské stepi pří­ ouzné pečeněhy a založili zde státní útvar, udržující přátelské (i nepřátelské) styky s Kyjevskou Rusí. Je­ jich říši (1154-1222) vyvrátili Mongolové, zbytek se usadil se svolením uherských králů v Sedmihrad­ sku. Maďaři, patřící k ugrofinským kmenům, se objevili v jihoruských stepích na počátku 9. století, a postu­ povali dál na západ. Na rozdíl od Hunů a Avarů ne­ obsazovali pouze jižní stepní oblasti (tzv. Deserla Avarorum - Avarská poušť), ale koncem 9. stol. ta­ ké oolast za Karpatami - Panonii a Polisí, odkud zničili velkomoravskou říši a vpadali do celé střed­ ní Evropy. Po zničení říše Chazarů ztratili spojení s ostatními nomády a vyvíjeli se v kontaktu s křes­ ťanským Západem (převzetí jeho kultury a náoožen­ ství; s. 169).


RANÝ STŘEDOVĚK / stěhování národů (375-568) Stěhování národů (375-568) První vlna: mezi 230-200 př. n. I. táhli Bastarnové

a Skirové (k Cernému moři), později je následovali na jih Cimbrové, Teutoni a Ambrové (s. 89). CAE­ SAR pak odrazil Svévy pronikající pod vedením ARlOVISTA do Galie (58). Úspěchy Římanll za Au­ GUSTOVA panování (s. 98) byly zmařeny porážkou VAROVÝCH legií (9 n. 1.). Přesto zůstala rýnsko­ dunajská hranice zachována, později se dokonce rozšířila o oblast mezi horním Dunajem a horním Rýnem (Agri decumates, 74) a byla zajištěna opev­ něnou obrannou linií, zvanou limes romtmus. Po prvních bojích s Markomany 066-180) následo­ valy nájezdy Chattů 07 J), Alamanů (od 213), Gótů (236) a Franků (po 257). Po prolomení hornorýn­ sko-raetské části lintitu zaútočili Alamané na rýn­ skou hranici a po ztrátě provincie Dacie (270) ohrozili římské pozice na dunajské hranici Gótové. Ve 4. stol. byli při hranicích říše usazováni jako spojenci (foederati) Germáni, zavazující se za kaž­ doroční poplatek (annonae Joedera/ae) k obraně hranice. V 5. stol. vznikala na římském území první germánská osídlení. Východní Germáni (Ostrogóti) zahájili stěhová­ ní národů, časově vymezené lely 375 (vpád Hunů) a 568 (obsazení Itálie Langobardy). Příčiny: klimatické změny, růst počtu obyvatelstva

a nedostatek plldy nutily kmeny k ntigraci. Podcenit nelze ani prahnutí po bOji a kořisti na území bohaté římské říše. Bezprostřední podnět představoval tlak Hunů (s. 113), kteří vyvrátili říši Ostrogótů krále ER MA­ NERlCHA u Cerného moře (375). Důsledky: Západní část římské nse byla obsazena a na jejím území vznikala germánská království. Gót WUlFllA, autor překladu bible do gótštiny (Godex Argenteus v Uppsale), obrátil Germány na ariánství. Opuštěnou oblast východně od Labe zaplnili Slované. Visigóty usadil na území římské říše na Balkánu císař VALENS (376). Po třech letech Gótové povstali a porazili ho 378 v bitvě u Adrianopole. Císař TtIEOOOStUS I. je opětovně usídlil v Moesii a Thrákii (382). Za krále AIARlCHA I. hledali Visigóti nová sídla. Po pustošivém tažení přes Balkán a Peloponés byl AIARlCH jmenován velitelem vojska v Ilýrii (ma­ gister militum per I1lyricum), odkud podnikl 401-403 tažení do Itálie. Ve střetnutích u Pol­ lenzy a Verony ho načas odrazil vojevůdce západo­ římského císaře HONORlA Vandal STlLlCIIO. Jeho smrt (408) otevřela Visigótům cestu k obsazení Ří­ ma, z něhož odešli až po vyplacelú výpalného. Neús­ pěšně se pak pokoušeli obsadit HONORlOV O sídel­ ní město Ravennu. 410 dobytí a vyplenění Říma. A LAR lC II pak zemřel před plavbou do Afriky v jižní Itálii (Co­ senza).

115

410-415 ATIIAUlF, nástupce a švagr AIARtCIIŮV, pojal za manželku uvězněnou G ALLU PLACIDIl, HONORtOVU nevlastní sestru. Po MHAUlFOVt smrti založil jeho bratr WALLlA tolosánskou ří­ ší Visigótů (Tolosa Toulouse). Visigóti získali v Akvitánii jako nezdaněné pozemko­ vé vlastnictví dvě třetiny půdy, které se panovník s vojskem zavázal ochraňovat. Vládl jako římský místodržitel a formálně uznával římskou nadvládu. Vrchol visigótské moci nastal za 466-484 Euricha, jenž začal s výboji v Hispánii. Za něho byl sepsán nejstarší germánský zákoník v latině (Godex Euricitlflus, asi 470). Jeho ná­ stupce 484-507 ALAR.ICH ll. padl v boji proti Frankům u Vouillé (s. 121); ztráta akvitánské Galie. Vandalové se po vytlačení Góty na čas usídlili na Slovensku a v Sedmihradsku. Spolu s Kvády, Svévy a Alany překročili slabě hájenou hranici na Rýně, z níž Snucllo odvolal legie, táhli Galií a 409 do­ spěli do Spanělska, kde byli usazeni jako foederati. Za GElSERtCtlA (428-477) se přeplavili do severní Afriky (429) a založili zde říši Vandalů. Burgundové se posunuli kolem 400 do rýnsko­ mohanské oblasti a založili za GUNOAHARA (GU NT­ HERA) říši na středním Rýně (podle pověsti s hlav­ ním městem Worms), kterou zničil s pomocí přivolaných hunských oddJ1l1 velitel západořímské­ ho vojska AETtUS (436). 443 usazení Burgundll na Saélně a Rhélně k ochraně alpských průsmyků a založení říše Burgundů. Ostrogóti: na přelomu letopočtu sídlili Gótové při ústí Visly, v 2. stol. se vydali na jihovýchod k Cerné­ mu moři a rozdělili se na západní Góly (Visigóly) a východní Góly (Ostrogóly). Ostrogótskou říši u Cerného moře vyvrátili 1·lunové. Po Nn'ILOVIl smrti (s. 113) se Ostrogóti usadili v Panonii. Pod vedením THEOOOR1ClIA z rodu Amalů, který byl v mládí jako rukojmí vychován na východo­ římském císařském dvoře, zpustošili BlllkáJlSký poloostrov. Po jmenování magistrem militum a udělení titulu patricia (488) táhl THEOOORtCII s Góty do Itálie a porazil ve třech bitvách OOOAKE­ RA, jenž se 476 jako velitel germánských žoldnéřů prohlásil králem, podrobil si Sicílii, Dalmácii a vy­ vrátil podunajskou říši Rugiů. Po tříletém obléhání a kapitulaci Ravenny dal TIIEODORlCH OOOAKEHA (493) zrádně zavraždit a založil království Ostrogó­ tů v Itálii. Jutové, Anglové a Sasové (s. 129), Frankové (s. 121), Langobardi (s. 119) Severní Germáni setrvali v původní sídelní oblasti ve Skandinávii a v Jutsku. Mezi Rýnem a Labem pro­ běhla v procesu prolínání a slučování různých kme­ nů i menších jednotek etnogeneze německých kmenových svazů - Alamanů, Sasů, Franků (sál­ ských, ripuárských, moselských a pomohanských, Chattů), později Durynků a Bavorů. =


RANÝ STŘEDOVĚK / první germánské státní útvary (4.-5. století) Germáni byli začleňováni jako foederati na území římské říše a usazováni na statcích kolónů. Podíly zemědělské půdy, které jim byly přiděleny, se nalé· zaly již na římském území, a tak pozvolna docháze· 10 ke splývání germánského a původního román­ ského etnika. Germáni se ovšem rychle vyvázali ze spojeneckých závazků a zakládali na území římské říše polosamostatné a posléze suverénní království s vlastními právními zvyklostmi. Pozdně antická kultura však nebyla zničena, naopak Germáni přejí­ mali římské kulturní dědictví, právní zvyklosti a správní instituce. Podmínky pro vznik germán­ ských států byly připraveny již decentralizací římské říše za DIOCLETIANA. Říše východních Germánů neměly dlouhého trvání, neboť kmeny ztratily kontakt s pravlastí a nepočetná vrstva dobyvatelů nebyla doplňována na etnickém principu. K tomu přistoupily také náboženské roz­ díly, neboť Germáni přijali ariánskou formu křes­ tanství a zakládali národní církve s vůdčím postave­ ním panovníka, zatímco podmaněné obyvatelstvo zůstalo věrné římskokatolickému vyznání. Říše Vandalů v Africe (429-534) Po přesídlení do severní Afriky (dn. 'l\.I11isko) a po dobytí Hippo Regia (438, tehdy tcírkevní otec AU­ GUSTIN) byli Vandalové uznáni Římem za spojence (435). Po dobytí Karthága (439) byli Římané nuce­ ni uznat vandalskou suverenitu vznik prvního nezávislého gerrn. království na území zápa­ dořímské říše. Římští vlastlúci půdy vypuzeni. Ná­ stupnické právo se od doby krále GEISERlCHA (428-477) řídilo seniorátním principem, podle něhož následníkem trůnu se stal nejstarší člen ro­ du. Nahradil tak germ. rodové zvyklosti přiznávající právo na vládu všem potomkům z královské krve. Vandalská flotila ovládala západní Středomoří tlak na Řím, který byl závislý na dovozu afrického obili. Ztrátu sev. Afriky ve prospěch Vandalů uznal i východořímský císař ZENON (474). 455 dobytí Říma Vandaly: systematické plenění města a ničení kulturních památek ("vandalis­ mus"). Po GEISERlCHOvll smrti oslaboval říši boj mezi šlechtou a králem a náboženské spory. 534-535 vyvrácení říše Vandalů východořímským vojevůdcem BELlSAREM (s. 139). -

-

Říše Visigótů ve Španělsku (507-711) Po porážce u Vouillé (507, s. 115) ztratili Visigóti většinu Galie (s výjimkou Septimanie); přesun těžiš­ tě do Hispánie. Nová řfše byla oslabována bojem mezi šlechtou a králem. 551 jižní část království (od Cádizu po Córdobu) si podrobili do země povolaní Byzantinci. 568-586 král LEOW1GILD prohlásil Toledo hlavním městem, vyhnal Byzantince a podřídil si osi Své­ vů (575), usazených (od 409) na severozápadě poloostrova.

117

586-601 R EKKARED l. přestoupil ke katolictví (587). Církev ve spojení s germánskou šlechtou získala velký vliv. Církevní koncily v Toledu se staly zároveň os­ skými sněmy. K realizaci jejich usnesení panovník zavázán pod hrozbou klatby. Mezi biskupy vynikl teolog a učenec IStDOR SEVlLLSKÝ (599-633), autor encyklopedického díla Etymologie. 633 zavedení volební monarchie. 649-672 REKKESWIND vydal zákoník (Lex Visigot­ horum, asi 654), společný pro Visigóty i Římany; neustávající boje o moc. 711 vítězství Arabů nad Visigóty, vedenými jejich po­ sledním panovníkem RODERlCHEM (s. 135). Říše Burgundů (443-534) Burgundové usídlení původně AET! EM u Ženevské­ ho jezera, šířili svou říši podél Rh6ny a Sa6ny, hlav­ ním městem Lugdunum (Lyon). Vzestup říše za 480-516 GUNDOBADA, který inicioval sepsání bur­ gundského zákoníku (Lex Burgundionum, 516). Pak dynastické spory; po několika marných poku­ sech (523-524) si Frankové po smrti ostrogót­ ského krále THEODORlCHA v bitvě u Autunu 534 podrobili burgundskou říši. Říše Ostrogótů v Itálii (493-534) 493-526 Theodorich Veliký. Pokusil se zanlezit styku Římanů a GólŮ (zákaz sňatků), rovněž nábožen­ ská odlišnost nepřispívala ke gótsko-řúnskému sbHže­ ,ú. Gótové zabrali třetinu pozemkového majetku za vo­ jenskou službu, civiliú správa a hospodářství zůstaly v rukou Římanů. Období oddechu a kultunúho rozk­ větu s dožíváním antické kulnlly (CAsSIODORUS). Politický cíl Theodoricha: vytvořit svazek genll. království nanúřený proti Byzanci a posilovaný dynastickými sňatky, a tak udržet politickou rov­ nováhu. Tato politika ale ztroskotala (konkuren­ tem mu byl franský CHLODVIK). Starosti o vhod­ ného nástupce a napětí mezi ari{mskými Góty a katolickými Římany zkalily poslední dny králo­ va života. Pro opoziční vystupování byl spolu se švagrem SYMMACHEM popraven senátor B OET­ H1US. Ve vězení napsal dílo O útěše filosofie. 526 smrt THEODORlCHA v Ravenně. 534 zavražděním jeho dcery AMALASW1NTHY vyvr­ choWy vnitřní zmatky. Ochrana kat. církve a řím. obyvatelstva se staly záminkou pro 535-553 justiniánovu válku proti Gótům. Vo­ jevi'Idce BELlSAR po obležení Ravenny zajal gót­ ského krále VITlGISE (536-540). 542-552 ostrogótský král TOTlLA při tažení z Vero­ ny vytlačil Byzantince z Itálie (kromě Ravenny), mezi 544-549 vzdoroval BELlSAROVl a padl v bitvě s byzantským generálem NARSEM u Tadi­ na. Jeho nástupce TEJA byl zabit o několik měsí­ ců později v bitvě u Mons Lactarius (553). Itálie se stala východořím. provincií.


RANÝ STŘEDOVĚK / Itálie (568-1015) Langobardská říše (568-774) Langobardi putovali ze skandinávské pravlasti k dohú­ mu Labi, odtud přes Moravu do podunají (Panonie), kde založili svou první říši (5. stol.). Poté co spolu s Avary zničili ňsi Gepidů, vpadli za krále ALBOL\'A se zbytky Gepidů do byz. Itálie, kde založili druhou ňsi (568). 572 dobyli Pavii. L'Ulgobardi se usadili hlavně v Pádské nížině, ale i v Toskánsku, Umbrii, ve Spolet­ sku a v Beneventu. Po ukončení výbojů (kolem 650) vzniklo vedle langobard. království se sídlem v Pavii několik polosamostatných langobard. vévodství: Tli­ dentsko, Friaulsko, Toskánsko, Spoleto, Benevento. Byzanc si udržela exarchát ravennský, Istrii, římské II neapolské vévodství, jiŽlÚ cíp Itálie (Apulie a Kaláb­ lie) a Sicílii. Itálie se tak rozpadla na oblast pod lango­ bard. (později frans., resp. císařskou) a byz. (později normanskou a zčásti papežskou) nadvládou. Vládu vévodů po zavraždění ALBorNA nalll'adilo znovu7zve­ dení instituce království (584). Římská správa odstra­ něna, míslIÚ obyvatelstvo zbaveno politických práv a langobard. i'1se se stala čistě genn. státem. 584-590 AUTHARl, jenž sňatkem s THEUDELlNDOU, dcerou bavorského vévody, navázal spojenectví s Bavorskem. Langobardi upadli do závislosti na franské ňsi (odvádění ttibutu). 590-615 AGILULF uzavřel s Franky a s Byzancí mír. 636-652 ROTHARl, silný panovník, který kodifikoval langobardské "národní" právo: Ediclus Rolbar; (643). Jeho nástupci přijali katolicismus. Lango­ bard. obyvatelstvo přestoupilo k tomuto vyznruú postupně od 600. Rozkvět království za vlády 661-671 Grimoalda 1., jenž dočasně pi'ipojil bene­ ventské vév. a vítězně bojoval s Franky, Byzanti.nci, Avary i Slovany. Po jeho smrti spory o nástupnictví a rust moci šlechty. 712-744 UUTPRAND se pokusil sjednotit Itálii podří­ zením spoletských a beneventských vévodů a útoky na Ravennu a Řím. 751 dobytí Ravenny králem A1STUU'EM (749 až 756), čúnž zaniklo byz. panství ve střední Itálii. Snaha dobýt Řím vyvolala intervenci Franků (754), kteří donutili Langobardy vydat papeŽi Ravennu (756). Poslední langobard. král 756-774 DESIDERlUS neodolal tlaku Franků. 773-774 vyvrácení langobardské říše (dobytí Pavie) KARLEM VEliKÝM (s. 123), DESIDERlUS zavřen do kláštera. Langobard. ňse byla připojena k franské říši, samostatnost si uchovalo benevent­ ské vévodství. Itálie za Karlovců (774-887) Vedle beneventského vév. v jižní Itálii vznikly nové "langobardské" státy (Neapol, Salemo, Capua). Ná­ jezdy Arabů (od 827), kteří dobyli Sicílii; byz. vláda zachována v již. Itálii a formálně nad osamostatňující­ mi se Benátkami. 775 langobard. Itálie rozdělena na hrabství; papež. stát dosáhl formální nezávislosti.

119

800 K AREL VEU}()' obnovil římské císařství (s. 123). 855-875 císař LUDvIK II. Marné boje s Beneventem a vpády Arabů. V hraničních oblastech říše vzrostla moc velkých feudálů (markr. friaulských a toskán­ ských, vév. spoletských).

Italští národní králové (888-962)

888-924 BERENGAR 1., markrabě friaulský, byl po smrti Karlovce KARLA III. (s. 125) korunován ital­ ským králem. Prázdný titul bez skutečné moci. Po několika letech byl vypuzen spoletskými vévody VIDEM (891-894) a IAMBERTEM (891-898), kteří se považovali za dědice Langobardů. 894 ARNULF KORUTANSKY uznán za krále a při druhé výpravě do Itálie císařem (8%). Po tlAMBERTA 900 LUDVIK, hrabě provensálský, korunovrul v Pavii králem a v Římě jako LUDVIK !ll. císařem (901). 905 ve Veroně zajat a oslepen BERENGAREM, proto se vrátil do Provence, kde 928 zemřel. 915 BERENGAROVA cís. korunovace. Porážka jeho vojska v boji s Maďary u Brenty (899) počátkem dlouhotrvajících pustošivých tažení Madam, jimž se BERENGAR zavázal k placení lIibutu. Vpády Ara­ bů do byz. jižlú Itálie (Reggio, Tarent, Apulie). 922-926 hornoburg. král RUDOLF ll. byl povolán do Itálie, kde sesadil BERENGAR A (ten 924 zavraž­ děn). Po smrti svého švagra BURCI·tARDA ll. SVAB­ SKCHO přenechal panství v Itálii 926-947 hraběti HUGOVI Z VrENNE, proti němuž vy­ stoupili opozicí zvolelú protikandidáti EBERl·tARI) B AVORSKY (935) a BERENGAR ll. Z IVREI (945). Po HUGOvll SMRTI 948 korunovrul králem jeho syn LOTH AR (od 931 spoluregent, sňatek s ADEL­ HEIDOU, dcerou RUDOLFA ll.). Po LOTltAROvt t 950 korunovrul BERENGAR ll. Z IVREI. 951 Ota I. Veliký, byl povolán na pomoc uvězněnou ADELHEIDOU, se kterou se oženil, a ovládl sev. Itá­ lii; BERENGAR A II si podřídil jako vazalského krá­ le. Společně se svým synem AD ALBERTEM se však BERENGAR dostal do sporu s círk. státem. Proto papež J AN XlI. povolal OTU 1., který 962 při dru­ hém tažení obnovil císru'ství a upevnil své panství v sev. Itálii; BERENGAR byl uvězněn a ADALBERT zemřel ve vyhnrulství. Němečtí panovníci se po ko­ runovaci považovali rovněž za vládce lombard­ ského ( langobard.) království (i'1sské části Itá­ lie). Po smrti OTY (]j. (1002) povolala 10mb. aristokracie na trun BERENGAROVA vnuka 1002-1004 ARDUINA Z IVREI (tJ016), který však zatlačenjlNDŘlCI'IEM ll., jenž 1014 císařem. 991-1009 benátský dóže PETR ORSEOLO, počátek obchodního rozmachu a moci benátské republiky. 11.-12. stol. Itálie se stala dějištěm zápasu cís. moci s papežstvím (s. 145 a 147) a vytvářelú městských komun; v nich dlouhé soupeření ghibellinů (po­ jmenovruli podle štaufského hradu Weiblingen), přívrženců německých císařů, a guelfů, stoupenců pap. moci (podle rodu Welfů stranícímu papeŽi). =


RANÝ STŘEDOVĚK / Frankové J (485-750) Franská říše

za

Merovejců

Genu. kmeny Franků (sálští, ripuárštf) pozvolna rozšiřovaly od 3. slOl. jako řím. foederáti svou moc od dolnorýnské hranice jihozáp. směrem, ale spojení s původní domovinou neztratily. V 5. stol. dosáhly řeky Sommy. V čele Franků stáli místní vládci soupeřící o moc. Politické jednoty dosáhl 482-511 Chlodvík 1., původně král sálských Fran­ ků, který

486 porazil římského místodržitele Syagria a zlikvidoval zbytky západořún. panství. Ovládl úze­ mí mezi Sommou a Loirou. Asi 496 porazil Alamany. Během bitvy ho prý jeho ka­ tolická manželka CI-IRODEGrLDA (KLO'IYLDA) z kmene Burgundů přiměla k přestupu ke křesťan­ ství. O vánocích 497 nebo 498 byl CI-lLODvtK pokřtěn biskupem REMJGLEM v Remeši. V protikladu k THEODORI­ CHOVU systému, založenému na oddělování Říma­ nů a GóLŮ, CJ-ILODV1K a jeho nástupci vytvořili životaschopný státní útvar, v němž se realizovalo společné soužití Galořímanů a Franků. Asi 500 zvítězil CI-ILODVIK u Dijonu nad burgundským králem GUNDOBADEM, jenž se udržel pouze s visi­ gótskou pomocí. 507 bitva u Vouillé (Vouglé): Cl-lLODVIK se zmoc­ nil visigótských držav až k Pyrenejím (s. 117). TJ-IEODORlCHŮV zásah mu zabránil dosáhnout Středozemního moře, a tak provincie Septimruue zůstala visigótská. - Po Chlodvíkově t v Paříži si ří­ ši rozdělili jeho čtyři synové. Společně dobyli 531 s pomocí Sasů říši Durynků (král ERMJNFRlED) a 532-534 CHLOTI-IAR 1., CHlLDEBERT 1., synové CHLODVlKovl, a THEUDEBERT I., jeho vnuk, si podmanili říši Burgundů (bitva u Autunu, s. I J7). Vzápětí 535--537 získali Frankové od OstrogóLŮ za slib neutra­ lity v jejich boji s )USTINlÁNEM I. zbylá úzenú Ala­ manie a Provence (ústí Rhóny) s možností přístupu ke Středozemnímu moři. 539 THEUDEBERTOVA intervence v severní Itálii, kde porazil Ostrogóty i Byzantince, ale nepodařilo se mu ji ovládnout. Do závislosti na Francích se dosta­ lo Bavorsko. 558-561 CHLOTHAR l. sjednotil říši, po jeho smrti opět její dělení. Vytvoření tří hlavních částí: Austrasie (Champagne, povodí Rýnu, Maasy a Mo­ sely, hlavní město Remeš), Neustrie (románský zá­ pad mezi Seldou a Loirou; Paříž) a Burgundsko (Orléans). Bratrovražedné boje mezi austrasijským králem SIGffiERTEM I. (561-575) a jeho bratrem neustrijským CI-IILPERlULEM I. (561-584), po­ kračující i mezi jejich potomky a zosobněné krva­ vým záštím jejich manželek FREDEGUNDY U 597) a BRUNI-IILDY (-,613). Vítězně z nich vzešel Clllt­ PERlCI-IŮV syn 613-629 Chlothar II., jenž získal podporu burg. a austrasijské aristokracie, vedené biskupem AR-

121

(614---629) a PIPPLNEM STARSIM (t 639), a sjednotil říši. Zato vydal 614 Ediktum Chlotharii, v němž se zavá7.a1 vybírat NULFEM Z MET

král. úředníky (hrabata) v hrabstvích pouze z tam­ ních pozemkových vlastníků, což vedlo k oslabení závislosti úředruKů na králi a posílení magnátů. NejdŮležitější části merovejské říše Austrasie, Neu­ strie a Burgundsko získaly určitou samostatnost za správců král. paláce (majordomů), kteří stáli v če­ le král. správy. Zároveň vůdci král. družiny, a tak i celé šlechty. 629-639 DAGOBERT I. posledIú silný Merovejec na franském trůně. Po jeho smrti opět dělení ři'še a rozpad merovejského státu na jednotl. části, kde na úkor král. moci - doba ..líných králů" (roisfa­ inéants) - rostla moc majordomů, z nichž proslul krutý EBROIN, majordom Neustrie (657-680).

Vzestup Karlovců Velmožský rod původem z Austrasie z oblasti Met, jenž se do špiček franské kmenové šlechty dostal koncem 6. stol. Zakladatelem rodu byl ARNuu', austrasijský majordom a biskup metský (t 641), spřízněný s aus­ U·asijským majordomem PLPPINEM I. STARSIM (1AN­ DENSKÝM), jehož vnuk

679--714 PIPPIN ll. PIWSTREDNI (HERlS"I"ALSKÝ), rovněž austrasijský majordom, se stal po vítě:rství u Tertry (687) nad neustrijsko-burgundským ma­ jordomem BERTI-IARIEM správcem celé říše. Státní jednota zachována - těžiště franské politiky se přesunulo k Mosele, Maase a dolnímu Rýnu.

689 porážka Frísů a jejich začlenělú do franské říše.

K jejich christianizaci bylo zřízeno biskupství v Utrechtu. Nepodařilo se však připoutat odpadlé Alamany (709--712); po Akvitáníi (672) se osanlO­ statnili Bavon, Durynkové, A1runani i Bretonci. 715--741 Karel Martel (Kladivo), nemanž. syn PIP­ PlNA ll., si úřad majordoma musel vybojovat a po bojích v Neustrii a Akvitánii částečně obnovil jedno­ tu Ťlse (719). Podřídil si rovněž A1amruly a Duryn­ ky, bojoval též proti pohrulským Sasům a uvedl opět do závislého postavení Bavory. 732 bitva mezi Tours a Poitiers. Zásluhou úspěš­ né obranné t,'lktiky pěchoty odrazil KAREL MARTEL arabskou armádu místodržitele ABDURRAHMÁNA (s. 135). Od 737 se obešel (do 742) bez merovej­ ského krále. Koncem vlády úspěšné boje v odpad­ lém Burgundsku a jižní Francii. 741 KAREL MARTEL rozdělil nsi mezi své syny, vycho­ vávrulé v klášleře St. Denis: KARWMAN I. obdržel Austrasii, Svábsko a Durynsko, PlPPlN m. KRATKÝ západ (Neustrie, Burgundsko, Provence); Akvitánie a Bavorsko měly zůstat společné. Podrobeni povsta­ lí Akvitánci, Bavoři, Sasové a Svábové (A1amani). 751 sesazení posledního merovejského loutkového krále CIIILDERICI-IA lll. Po KARLOMANOVIO vstupu do kláštera (747) se PIPPIN stal jediným vládcem franské nse (s. 123).


RANÝ STŘEDOVĚK / Frankové II (751-814) Karlovci (751-814) 751-768 Pippin III.

Papež ZACHARIÁS I. (741-752) souhlasil, aby byl posl. merovejský král poslán do kláštera. 751 v Soissonsu PIPPIN zvolen "všemi Franky" králem a jako první franský panoVlUK pomazán papež. le­ gátem arcibiskupem BONIFÁCEM. 754 úmluvy v Ponthionu a Quierzy: tísněný papež ŠTllpÁN n. (752-757) požádal PIPPINA o pomoc proti langobard. králi AIS11JLFOVJ (s. 119), svěřil pape7.ství pod ochranu frans. krále a opětovně po­ mazal PlPPINA v St. Denis. PIPPIN a jeho synové ob­ drželi titul patrlcius Romanorum (Ochránce Ří­ manů). Po dvou výpravách (754, 756) byl AISTULF přinucen odstoupit podrobená území (exarchát ravennský, Pentapolis) a darovat je papeži (tzv. Pip­ pinova donace). S řím. vévodstvím ")'tVořily základ Získání Narbonne (759) papež. státu (s. 140). a dobytí Septinlanie, Arabové vypuzeni za Pyreneje. 760-768 v Akvitánii sesadil vévodu VAlFARA. 768 Pippin rozdělil říši mezi své syny KARLA a KARLOMANA ll. Před vypuknutím otevřeného konfliktu KARLOMAN zemřel (77 I) . -

768-814 Karel Veliký.

772-804 války s pohanskými Sasy. Začaly dobytím Eresburgu a vyvrácením lrminsulu, všesaské po­ hanské modly. Po vynucených hromadných křtech se většina saské šlechty FrankUm podrobila, což odmítly masy svobodných rolníků vedených náčel­ níkem WIDUKlNDEM (774), jejichž odpor skončil 779nBO porážkou. Zaváděny franské práVIÚ zvyk­ losti a rozdělení na hrabství, ale po novém povstání (čtvrtém) vedeném opět WIDUKlNDEM a po zniče­ ní franského vojska na hoře Siimel se konal 782 sněm ve Verdenu na řece Aller s popravou 4500 (tento počet zpochybňován) zajatých Sasů. Po vy'buchu další (páté) vzpoury (783-785) pusto­ šivá franská tažení až k Labi. 785 smír mezi WIDUKlNDEM a KARLEM VEUKÝM, kdy se WIDUKIND nechal pokřtít v CÍs. falci v Attig­ ny. Po novém, rolnickém povstání (šesté, 792-799) na protest proti placení církeVlúch de­ sátkU a vojenským odvodům bylo mno7.ství Sasů de­ portováno a v Sasku usidlováni Frankové. Definitiv­ ní porobení Sasů až 804. Mír mezi Franky a Sasy za­ kotven v !ex Saxonum (Saský zákoník, 802), ktelý se opíral o franský zákoník (!ex Ripuarla), ale přihlížel i ke starému saskému zvykovému právu. Christianizační úsilí vycházelo z bisk. v Brémách, Verdenu, Mindenu, Miinsteru, Paderbornu podlé­ hajícím nově zal. metropolím v Kolíně nad Rýnem a Mohuči. LUDVÍK POBOZNÝ zřídil biskupství v Hildesheimu a Halberstadtu. Nejdůležitějším kláš­ terem Corvey na řece Veseře (822), 773-774 dobytí langobardské říše. Po kapitulaci Pavie (s. 119) přijal KAREL titul "krále FrankU a Langobardů". Obnovil PIPPlNŮV donační příslib a přijal círk. stát pod ochranu.

123

788 TASSlLO li., vév. bavorský (od 748) a zároveň vládce posledního kmenového vévodství, po opě­ tovných vzpourách (785-787) zavřen do kláštera. 789-812 po taženích KARLA a jeho synů se zavázali slovanští Veleti, Lužičtí Srbové a Ceši platit tribut. V pohraničních oblastech zakládány obranné mar­ ky, ale zatím bez misijního působení. 791-796 po avarských nájezdech do Friaulu a Podu­ nají si KAREL VEU� během tří tažení Avary podro­ bil a vyvrátil avarské opevněné sídlo (hring, posled­ lÚ zmínka 822). Mezi jižní Slovany, ovládané Avary, směřovaly misie z Aquileie a salcburského arcibis­ kupství (zal. 798). Po taženích proti Sasům, Slova­ nům a Avarům se KARLOVA nse rozprostřela od ús­ tí OdJy po Jadran a od Bretaně po Šumavu. Války se španělskými Araby: po porážce zadrubo voje franského vojska od divokých BaskU v Ronce­ vaIIské soutěsce (778, smrt hraběte ROLANDA, Píseň o Rolandovi) a po arabském vpádu do Sep­ timánie (793) 795 vznik španělské marky s centrem v Barceloně. 23/24. 12. 800 Karel Veliký korunován řím­ ským císařem papežem LVEM lll. (795-816). Nový císař vystupoval s titulem Romanum guber­ nans ímperium, což vyvolalo konflikt s Byzancí. 812 cášskou smlouvou byz. císař MICHAL I. (s. 139) uznal za navrácení Benátek, Istrie a Dalmácie KAR­ LŮV cís. titul (problém dvojího císařství). 813 KAREL vsadil podle byz. vzoru (bez účasti pape­ že) synu LUDVÍKOV I na hlavu cís. korunu (a Deo

coronatus) .

28. 1. 814 KAREL VE� zemřel ve svém obh'beném ' en v tamní katedrále. sídle Cáchách; pohrb

Karolinské impérium

Zvětšení nse vyžadovalo spráVIÚ reformy, které KAREL prováděl po celý život. Centrem ústředJlí vlády

královský dvůr (aula, palatium), královský soud řízené palácovým hrabětem či falckrabětem (comes palat#) a kancelář v čele s kancléřem

(vzdělaným klerikem), ktetý zároveň královým kapla­ nem. V čele dvora komonTIK (finanční záležitosti), senešal (nástupce majordoma, vedl dvůr), čÍŠnfk (zá­ sobovánf) a maršálek (vojenské 7.áležitosti). Vedle hraběte (comes), který již nebyl dvorským, nyorž správním úředníkem s vojenskými a soudními pravo­ mocemi, vznikala skupina magnátů obdařených imunitami (výsadami), ale bez soudJúch kompe­ tencí. Světskými správci církeVlÚch imunizovaných vrchností fojtové. Zvláštní pravomocí vybavení krá­ lovští poslové (missi dominici; po jednom ze svět­ ské a duchoVIÚ hierarchie), kontrolovali hrabata, duchovenstvo a správu. Obrana voj. organizovaných okrajových území (marek) svěřena markrabatům; za­ hrnovaly několik hrabství i oblasti poplatných kmenů. Císařovu svrchovanost uznávala také podlízená krá­ lovství (např. akvitánské). Rozvoj lenního zřízení (s. 126), kulturní rozmach - karolinská renesance.


RANÝ STŘEDOVtK / rozpad franské říše (9. století) Franská říše (814-843) 814-840 Ludvík I. Pobožný, byl pod silným vlivem

duchovenstva. Vnitřní neklid, stupňovaný nájezdy Normanů po řekách do vnitrozellÚ a Saracénů. 816 v Remeši papežem SrtPÁNEM IV. (816-817) znovu korunován; uznáno tak právo papežů udílet cís. hodnost. 817 Onlinatio imperii - nástupnický řád, podle ně­ hož měl cís. titul připadnout nejst. synovi LOTHARO­ VI, pro mladší syny byly určeny úděly (PIPPIN Akvi­ tánii, LUDViK NlMEc Bavorsko); další úděly neměly vznikat, LoTHAR se stal spoluvládcem. Porušen cí­ sařem, když pro KARlA HOLÉHO, syna své druhé manž. JUDITY, vytvořil 829 úděl v Alamanii. 830 vzpoura Ludvíkových synů. LoTHAR se ne­ chal v Itálii korunovat papežem PASCHALEM I. (817-824) a na základě kurii vnucené Constitu­ tio Romana (824) získal cís. práva v círk. státě (dozor nad soudnictvím, přísaha nového papeže před vysvěcením). Nejednotou LUDvlKOVÝCH sy­ nů úděl KARlA HOLÉJ-IO potvrzen. 833 druhá vzpoura LUDvlKOVÝCH synů, když císař odňal PIPPINOVI Akvitánii. Na Červeném poli u Kolmaru ("Pole lži") přešlo LUDvlKOVO vojsko k jeho synům. Císař byl zavřen do kláštera a nse rozdělena na tři díly; napřesrok ale opět dosazen na trůn, když se LUDVIK NEMEC a PIPPIN pokusili zmenšit LOTHAROVU moc, která omezena na Itálii. 838 KAREL HOLÝ získal po t PIPPINA Akvitánii. Po t starého císaře vedli LUDViK NlMEc a KAREL HOLÝ 840 válku proti LoTHAROVI, usilujícímu o jedinovlá­ du, ten ale v 841 bitvě u Fontenoy poražen; s ním i myšlenka jed­ notné říše. LUDViK a KAREL posílili své spojenectví 842 tzv. štrasburskými přísahami - dvojjazyčné, nejstarší dochovaný dokument ve starofrancouzšti­ ně a jeden z nejstarších starohornoněmeckých. Po dalších bojích 843 verdunská smlouva definitivně rozdělila n'ši na střední, vých. a záp. část. Císař LOTHAR I. obdržel střední díl od Severního moře přes Burgundsko až ke Gaetskému zálivu (s cís. rezidencemi Cáchami a Římem), LUDvIK NlMEc východofranskou a KA­ REL ll. HOlÝ západofranskou část. Jednota n'še zů­ stala zatím formálně zachována.

Střední část říše (843-875) 843-855 LOTHAR I. Po jeho smrti střední n'še rozdě­ lena mezi syny: LUDviKA ll. (t 875), jenž získal ltá­ Iii a císařskou korunu, LoTHARA ll. (t 869) s dí­

lem zahrnujícím oblast od Severního moře až k pramenům Maasy a Mosely (LothaTi regnum Lotharingia, dnešní Lotrinsko) a KARlA (t 863) vládnoucíbo v Burgundsku a Provenci, které si po něm rozdělili bratři. 870 smlouva v Mersenu. Po smrti LOTHARA ll. ob­ držel LUDvIK NlMEc východní půli Lotharingie s Cáchami. Po skonu bezdětného LUDvIKA ll. ovládl =

125

KAREL ll. HolÝ nakrátko Itálii a nechal se papežem JANEM Vll. (872-882) korunovat císařem.

Východofranská nSe (843-911) 843-876 LUDviK ll. NEMEC. Za jeho vlády sužovaly ří­ ši nájezdy Normanů (s. 131; 845 zničení Hambur­ ku) a Maďarů (od 862, s. 113). Po jeho smrti při­

padlo Bavorsko s jihovýchodními markami synu KARLOMANOVI (t 880), pomohanské Franky, Du­ rynsko a Sasko LUDVIKu lll. ML. (t 882) a A1ama­ nie (Svábsko) KARLu lll. TLUSTÉMU (1' 888). 876 bitva u Andernachu, v níž LUDVIK ll!. porazil západofran. KARlA ll. HOLÉHO, který se po l' LUD­ vIKA NllMCE pokusil získat vých. část Lotharingie. 880 smlouva v Ribémontu: LUDviK lll. získal od nez!. vnuků KARlA HOLÉHO záp. část Lotharingie. Až na nepatrné změny zůstala nová hranice po celý středověk hranicí mezi Německem a Francií. 881-887 KAREL lll. TLUSTÝ ovládl Itálii a z rukou pa­ peže JANA Vll. přijal i císařskou korunu. Od 882, po smrti svých bratrů, vládl sám a dočasně opano­ val i celou západofranskou n'ši s výjimkou Dolního Burgundska. Rostouá anarchie, a tak 887 n'šským sněmem v Triburu donucen k abdikaci. 887-899 ARNULF, vévoda korutanský, KARLOMANůV syn, byl všemi německými kmeny uznán králem. Prosazoval n'šskou jednotu a od západofranských vládců přijal lenní přísahu. 8% papežem FORMOSEM korunován na ásaře. 900-911 vláda nez!etilého LUDviKA IV. DITllTE, za níž východofranská ňš ' e zrrútána zmatky a ničivými vpá­ dy Maďarů (s. 169). Neschopnost centr. moci účin­ ně zasáhnout proti nepřátelům (Maďaři, Normané) vedla k vytváření kmenových vévodství - Saska, Du­ rynska, Bavorska, Svábska, Lotrinska a Frank.

Západofranská nse (843-987) 843-877 KAREL ll. HolÝ (od 875 císařem), jemuž se

stát rychle rozpadal. Pokročilý vývoj lenní soustavy, velcí velmožové stále nezávislejší (Akvitánie). Pus­ tošivé normanské nájezdy (trojí vyplenění Pařile). 877 uznána dědičnost feudálních lén. 877-879 LUDvIK ll. KOKTAVÝ. Po jeho brzké smrti i jeho dvou potomků LUDviKA lll. a KARLOMANA další rozpad n'še. 877 Dolní Burgundsko (Arelatsko) za vlády BOSA Z VlENNE a 888 Horní Burgundsko za R UDO LFA I. z rodu Welfil se stala samost. královstvími; úsili je­ jich synů o vládu nad Itálií (s. 119). Po sesazení východofran. KARLA ll1. (885-887) jako první Nekarlovec zvolen králem pařl1ský hrabě ODO (888-898). Karlovci si pak sice korunu udrželi ještě století, skutečná moc však přecházela do rukou ODO­ NOVÝCH potomků, Robertovců. Také v západofrans. n'ši vznikaly velké feud. domény spravované vévody, hrabaty a markrabaty - Francie, Burgundsko, Akvitá­ nie, Gaskoňsko, Bretaň, Chanlpagne, Anjou, Toulouse, Gothie, Spanělská marka, Normandie, Flandry atd.


126

RANÝ STŘEDOVĚK / Frankové III: stát, hospodářství

Zemědělství: úměrně s poklesem VÝLOamu obcho­ du, řemeslné výroby a peněžní směny vzrostla úloha zemědělské výroby, velkostatku a naturálního hospo­ né vyvolenosti rodu, souboru panovnických práv, dářství. Nový hospodářský systém, založený na drob­ z hospodářské moci plynoucí z pozemkového bohat­ né pozemkové držbě svobodných sedláků, se rozvi­ ství (král. regály, král. domény, církevní statky) a z vy­ nul mezi Loirou a Seinou a šířil se na sever a východ. držování královské družiny. Výrazem vládních opráv­ Honový (lánový) systém, charakteristický jedno­ nční byl tzv. královský bann, soubor vrchních mocí, tou obydlí, dvora a obdělávané půdy, s právem na uplatiíovJJlý především ve vojenských záležitostech užívání lesů a pastvin, souvisel s vývojem soused­ (vojenský bann) a v soudnictví (soudní bann). Ná­ ské občiny a s osvojením dvojpolního (méně ČlL�tO stupnictví se řídilo zásadou rodového práva. Králové trojpolního) hospodaření, které postupně nallradilo pocházeli z členi', vládnoucího rodu, který byl nosite­ starší trávopolní soustavu s převažujícím chovem do­ lem posvátné vyvolenosti. Z členů družiny vznikla bytka (s. 171). To se odrazilo v růstu produkce obili šlechta, jež byla za své služby odměňovaná pozemky, a v postupném zvyšování počtu obyvatelstva. zajišťujícími jí nezávislost na panoVlll'kovi. Svobodní Největší části pozemkového fondu (římský vel­ Frankové (plnoprávní rolníci s brJJlnou povinností) kostatek, majetek císařského fisku, pustá a neobdě­ se scházeli s králem na každoročních shromážděních lávaná půda) se zmocnil panovm'k, který z něho ob­ vojska (tzv. březnová pole), která však po zavedení darovával družiru'ky a církev (potentes). Pro fran­ těžké jízdy v 8. stol. a po poklesu význanm lidové do­ ský velkostatek byla charakteristická jeho rozptý­ mobrany přestala být svoláv'dIla. Udová shromáždění lenost. Jádro, panský dvorec (villa, sala), byl ob­ zůstala zachov'JJla pouze v Austrasii, zatímco v Bur­ klopen různč vzdálenými usedlostmi a hospodář­ stvÍmi závislého obyvatelstva. Tento velkostatek gundsku a Neustrii je nahradila shromáždění šlechty. Správa: centrum správy představoval královský dvůr (zčásti církevní a k1{L�terní) zachovával pokročilou (palatiuin). Dvůr řídil majordom (později senešal), římskou tradici v ovocnářství, zelinářství, vinařství soudnictví palácový hrabě (comes palatinus). V če­ a stavitelství. Podřízením řemeslnických provozů si le kanceláře stál za Merovejců referendář z laického zajistil soběstačnost. stavu (referendarius), jemuž podléhali jednotliví písa­ Vrchnostenské zřízení vzniklo spojením jak aJltiC­ ři (notarii). Správu základních správních jednotek, kých vývojových tendencí - struktury pozdně antické­ hrabství, tvořených soustavou měst a venkovských úze­ ho velkostatku, v jehož čele stála římská vrchnost se mí, vykonával z pověření panovníka venkovský hrabě souborem práv ke klientele kolónů povinných odvá­ (comes). S rozvojem lenních vztal,ů se prosazovala dě­ dět daně a stavět vojáky, tak i germánských, kde vel­ dičnost hrJběcího úřadu. Do věl�ích hraniČIúch terito­ možova doména byla okrskem, v němž se uplatňovalo rii (Akvitánie) a na porobená území Alarnanů, Duryn­ jeho paJlOváJú ("núr") jak nad osobal1Ú (rmmt) svo­ bodnýnú, závislými a vojenskou dmžinou, tak i věcmi ků a Bavoru dosazoval panoVlll'k vévodu (du.r). Církev: za CHLODVlKOVY vlády vznikla franská ná­ (gewere) domy, rolnickými dvory a vlastnickýnú rodní církev. Král byl na základě sakrální povahy krá­ kostely. Rodící se panství získávala imunitu (z lat. lovské moci suverénním představitelem franské círk­ immunitas zproštění od určitých státních bře­ ve s pravomocí vynášet církevní zákony (capitularia men), stejně jako v pozdně antickém období ji měly eccksiastica), obsazovat biskupství a svolávat i ovliv­ císařské fiskální statky, církeVlú majetek a Č{lSt sou­ ňovat církeVlú synody a koncily. Státní zájem předur­ kromého majetku senátorské šlechty. Rozšířená fran­ čil rovněž postup KARLA MARTELA proti církvi, když ská imunita byla doplněna o zákaz vstupu králov­ zčásti sekularizoval rozsáhlé církevní statky, aby jimi ských úředruKů, o vybírání veřejných dávek a užití podělil své vazaly. Do biskupských a opatských úřadů ozbrojené moci na území imunizovaného pána. Po­ dosazoval král spolehlivé laiky; k posílení franského stupné vytv'dření vlastní imunizované soudní pra­ vlivu ve východních oblastech podporoval misijní čin­ vomoci nejen nad polozávislýnú a nesvobodnýnú nosti a zakládal biskupství a kláštery. Za vlády MAR­ obyvateli, ale i nad svobodnými rolru'ky i vělŠínú sed­ TELOVÝCH synů KARLOMANA I. a PlPPINA ill. pro­ láky, kteří byli postupně nuceni uchytlt se pod "ochra­ vedl mnich Bonifác reorgaJúzaci franské říšské nu" velmože - ten je zastupoval na soudu, při vojen­ církve (742-747) - zajistil církeVIÚ majetek, upevnil ských taženích, přebíral postupně jejich povinnosti disciplínu mezi kleriky a zřídil nová arcibiskupství i břemena vůči státu. To vše nakonec vedlo k podříze­ v Remeš� Sens a Rouenu. Franští biskupové uznali ní různě závislých obyvatel soudní pravomoci pozem­ autoritu ruma a podřídili se papeži (747). kové vrchnosti a ke vzniku vrstvy poddaných. Obchod: dálkový obchod s Orientem utrpěl v 8. stole­ Města: od pádu římské řfše ztrácela význam nejenom tí arabskými vyboji. Zároveň se poněkud oslabila úlo­ jako politická a správní centra, ale i jako důležité ha peněz ve směně. Nová obchodní centra vznikala hospodářské a sídelní jednotky. Zůstávala nadále mezi Rýnem a Loirou. Vedle Židů a Syřanů se na dál­ biskupskou rezidencí a centrem diecéze, v jižních čás­ kovém obchodu s Anglií a Skandinávii (středisko 00- tech řfše byla také sídlem hrabat, která na seve­ ru úřadovala na venkově. Nacházely se v nich rovněž restad) podJ1eli výmamně i Frísové.

Společenské a hospodářské vztahy Říše a státní zřízení: na čele společenské pyramidy stál král, jehož nárok na vládu pramenil z posvát­

-

=


RANÝ STŘEDOVĚK / církev, kultura, lenní systém merovejské král. rezidence; na rozdH od pozdějších karolinských falcí budovaných převážně na venkově.

Církev, kultura, povaha vládní moci Církev: po rozkolu mezi Římem a Byzancí ve spom o uctívání obrazů (s. 139) získalo papežství oporu

v nové dynastii Karlovcll, které protihodnotou za ochranu proti langobard. vměšování legitimovalo ná­ stup na franský 11"111. Při PtPPINovlO korunovaci (s. 123) už nezaručovala sakrální charakter králov­ ství "pohanská" svatost rodu, odvozujícillO původ od božských předků, nýbrž církeVIÚ pomazáJú (Dei gra­ tia z Boží milosti). KARLOVA koncepce císařství nenavazovala na tradici řím. vládců, ale na germ. po­ jetí královy kněžské pravomoci spojené s AUGUSTI­ NOVOU ideou Boží obce (civítas Dei). Cís. hodnost propůjčoval papež z titulu trans/ator imperii, proto­ že neuznával nástupnictví východořímských císařů. KAREL VEll KÝ si jako Bohem povOhUlý ochránce církve činil nárok na svrchovanost v církeVlúch záležitostech (teokracie: státní církev). Péče o církev se stala součástí vyKonu panovnické moci svěřené mu Bohem. KAREL předsedal říšským synodám, na kterých spolu se šlechtou projednával církevní zále­ žitosti - církevní desátky jako formu odškodnění za zabavený duchovenský majetek, hospodářské zajiště­ ní vlastnických kostelů, zřízováJú metropolitních ob­ vodů (12 francouzských, pět italských, čtyři německá arcibiskupství) i farností (samostatné farní kostely na venkově), pozvednutí vzdělanosti kleriků, sjedno­ cení liturgie, péče o řádný život laiků. KAREL dosazo­ val biskupy, zasahoval i do věroučných sporů (adopcianismus, ikonoklasmus, spor o Ktistovu podstatu filioque) . =

Kultura (tzv. "karolinská renesance"): KAREL

VELIKÝ povolal na

Svllj dvllr nejlepší učence z Anglie a Irska, kde se nejvíce v tamních klášterech pěstova­ la klasická latina, dále ze Španělska, Lombardie i Itá­ lie, aby vytvořil intelektuální centrum k zajištění správně-politických a kulturních úkoll!. Jako správce dvorské školy byl 781 povolán A1kuin z Yorku (asi 730-804, od 796 opat v Saint Denis), dále na KAR­ LOVi'l dvoře působili Pavel Diaconus (asi 720-795), dějepisec Langobardů, PETR Z PISY, PAULlNUS Z AQUlLEIE a THEODULF, biskup orleáJl­ ský. Z laiků vynikl Einhard (asi 770-840), autor životopisu KARLA VELIKÉHO (Vita CaroU). Palácová škola (scbola palatina) se stala vzorem pro vznika­ jící dómské a klášterní školy v celé říši. KAREL VELI­ KÝ podporoval vědy i umění, pečoval o lepší vzdělání kněží, nechal sbírat starogermánské epické zpěvy, opisy bible, ale i spisy římských a řeckých autoru. Na jeho nařízení reagovaly mnišské komunity, dříve ne· příliš pěstující vzdělanost, zřizováním vzdělávacích ústavů a klášterních škol. Řeholníci začali pečovat o uchovávání vědění, stali se nositeli literánú tradice antiky a pozdrúho křestanství. Vzdělání bylo umožně­ no soustavou sedmi svobodných umění (septem

127

artes liber((!es), mezi která náležely gramatika, rétori­

ka, dialektika (trivium), dále pak aritmetika, geo­ metrie, astronomie a hudba (quadrivium s. j 56).

Studium těchto disciplin bylo v protikladu k rukoděl­ ným řemeslům (artes mecbanicae) považováno za důstojné svobodného muže. Správní reformy: směřovaly k odstranění tíživého břemene vojenského bannu, aby méně zatěžovalo majetné svobodné rolnfky, dále k písemné kodifikaci kmenových práv a k vyKonu práva formou vydávání normatiVlúch aktů kapitulářů (capitulctria). "lido­ vé soudnictví" v smnosprávných okrscích bylo nahra­ zeno hraběcúni soudy a zřízením instituce přísežných (scabini). Každoročně se nadále konala tři lidová shromáždělú (tbing) za předsednictví hraběte a po­ vinné spoluúčasti svobodných obyvatel soudního ob­ vodu. Rozsudky v přikázaných sporech vynášelo sedm až dvanáct soudců. -

Vznik lenního zřízení Jedním z předpokladů pro vznik lennHlO zi'izení bylo vytvoření těžké obrněné jízdy, která od pol. 8. stol. hrála stále věl�í úlohu ve franském vojsku. Propůjče­ ním pozemku získal válečník hospodářskou soběstač­ nost a pi'istup k nákladné jezdecké výstroji (bojový kůň, výzbroj). Pozdně románská commendatio (ochranná smlouva), na jejimž základě vstupoval sociálně slabší jedinec jako vazal (z kelt. g(e)was služebmK, otrok) do služeb silnějšího pána, se spojila s praxí germ. družin kladoucích dllraz na zachováJú věrnosti. Složením přísahy se postupně měnil služebný poměr v čestnou službu. Vzájemný vztah věmosti mezi lelúkem a lelUlfm pánem a povinnost vazalské posluš­ nosti (bominium lenní dnr žina;fidelitas přísalUl věrnosti) určily personállú stránku lemullO zřízení, k mz se pojil ještě aspekt věcný. Léno, tj. půda pro­ půjčená od páJla (beneflcium, feudum), se stalo předpokladem pro tuto službu. Věmost a služba tak vytvořily práVIÚ základ léna, za které se lemK zavazoval k osobním povinnostem. - V počátečrÚnJ stadiu vývoje byly vazalský poměr a beneficium (doživotní léno) pouze personální a smrtí pána (senior) i beneficiáře zanikaly. Postupným vývojem se doživotrú beneficia proměnila v dědičná léna. V kapituláři z Quierty (877) bylo ustanoveno, že léno otce má být znovu pro­ půjčeno způsobilému dědici. Lenní zřízelú se však ne­ omezilo pouze na vrstvu jízdlúch válečníků. Také jiní šlechtici (potentes) obdrželi své úřady (vévodství, hrabství) v léno a ke svému alodiálnímu «((lad svobodné vlastnicM) majetku získali jako léno další panství. Personální pouto mezi panoVluKem a držite­ lem úřadu bylo posíleno příSallOU věrnosti. Vojenská a služebná léna se dědila zpočátku de facto, později také de iure. Tento posun měl za následek zeslabování vazby šlechty k panovLUKovi. Léna, jimiž šlechta v záležitostech koupě, prodeje a dělení dispo­ novala, byla prVJÚm předpokladem pro vznik nezá­ vislých teritorií. =

=

=

=


RANÝ STŘEDOVĚK / Anglie (do Dobytí země Juty, Angly, Sasy a Dány Asi 450 se v Británii, opuštěné Římany na přelo­ mu 4. a 5. stol. (407), vylodily germ. kmeny Jutů, Anglů a Sasů a postupně 7;tllačily romanizoV'mé a křesť. Brity do Walesu (pověsti o králi AR'11JSO­ VI), Comwallu, Skotska a do Bretaně (Armoricum). Po 540 na dobytém území vytvořili nájezdníci sedm států - Kent Outové); Northumbrie, Mercie, Vý­ chodní Anglie (Anglové); Essex, Sussex, Wessex (Sasové). Dominantní postavení získaly nejprve Kent, v 7. stol. Northumbrie, v 8. stol. Mercie, je­ jejichž území se šířilo do Walesu a Cornwallu. 793 Normané vyplenili klášter v Undisfarne (s. 131) počátek vikinských nájezdů. 802-839 král EGBERT z Wessexu (vychov{m na dvoře KARLA VELIKÉHO) ovládl a sjednotil an­ glosaská královstVÍ. Za jeho panování zintenziv­ nili Normané své nájezdy (Dánové, 838), aby 866 zahájili od Londýna a ostrova T hanet v ústí Temže plánovité dobývání Anglie. Území severně od Temže obsadili Dánové tzv. Danelaw (oblast dánského práva: Východní Anglie a území ..pěti hradů" 870-917, Northumbrie 876-926). -

Anglosaská Anglie (871-1066) 871-899 Alfréd Veliký, král Wessexu, zvítězil po těžkých bojích (zakládání hradů a výstavba floti­ ly) nad Dány 878 u Edingtonu (Ethandunu). Po dobytí Londýna (885), který nechal opevnit, dosáhl na Dánech no­ vé hraniční linie Londýn-{;hester. Význam ALFRÉDA VELIKÉHo tkví v jeho zákonodárné činnosti (svod anglosaských zákonů) a v překladu hisl. a etických spisů BEDY CTlHODN�HO, OROSLA a BOETIILA do národního jazyka. Jeho nástupci EDUARD I. STARSl (899-925) a ATHElSL\N (925-939) pokračovali v oslabování dán. pozic v Anglii. 937 ATHELSTAN porazil spojená vojska Dánů (z Dublinu), SkotU a Velšanů v bitvě u Brunan­ burhu (poloha neznámá). Navázal dipl. vztahy s Německem a Francií, zavedl dvorskou správu (bez úřadu majordoma) a zřídil král. kancelář. 959-975 Edgar, ovládal již celou Anglii, dal se 973 jako první král korunovat a pomazat sv. DUN STA­ NEM, arcibi�kupem v Canterbury, podle rituálu odvozeného ze západofranské předlohy. Pod vli­ vem idejí z klášterů Gorze a Cluny (s. 141) při­ stoupil k círk. reformám. 978-1016 ETHELRED ll., se vybíráním a odvádě­ ním vysokých poplatku (Danegeld, první všeob. berně) marně pokoušel předejít novým dán. vpádům vedoucím k dobytí celé Anglie (1013). 1016-1035 Knut Veliký byl zvolen anglosas. šlechtou za krále a vytvořil z Anglie hlavní zá­ kladnu severomořské říše (s. 163). Oženil se s vdovou po ETHELREDOVI a přiděloval půdu svým družiru1<ům, aniž sáhl k všeob. vyvlastnění. Kromě tělesné stráže odeslal KNUT dánské voj-

1066)

129

sko zpět do vlasti. S menšími obměnami zachoval správ. rozdělení zemč (správu vykonávali královi příbuzní i anglosaská šlechta), ale zároveň vyšel vstříc autonomním požadavkům jednotl. krajů, což vedlo k narušení stál. jednoly. Po KNUTovl! smrti vládli do 1042 jeho synové. 1042-1066 EDUARD Ul. VYZNAVAC, ETIlELREDŮV syn, se dostal do střetu s anglosas. orientoV'mým uskupením vedeným carlem GODWlNEM z ESSE­ xu. Důvodem k tomu bylo zřízení centrální správy, v níž Zaujali rozhodující pozici Normané. Po Eou­ ARDOVf smrti zvolen králem GOOWlNŮV �yn HA­ RALD. Ten sice zvítězil nad Nory u Stamfordbridgc (s. 163), ale po sr'JŽce s vojskem normanského vévody VII.�MA, které se vylodilo na jihu Anglie, byl 14.10.1066 v bitvě u Hastingsu porJŽen a zabil.

Stát a společnost Anglosaská společnost se skládala z "předních" (tbegns tbegen, lbane, dvořané krále, úřed. šlech­ ta), svobodných rolníků-válečníkU (ceorls silní lidé) a nevolru1<ů (tbeows). Vesnická spráV'<l a soud­ nictví byly v rukou thanů a čtyř "nejváženějších". V JO. stol. došlo vytvořením setnin na teritor. zá­ kladě k novému členění říše. Větší územní jednotky však přesto zUstaly zachoýmy. Později vznikala podle wessexského vzoru po celé zemi shires (hrabství s hf'<ldy jako centry). PodřizoÝmím menších sanlOSI. vládců a souslřeďoýmím několika hr<ibstVÍ v jedněch rukou se vytvářely rozsáhlé domény býV'J1ých samo­ statných vládců (earldomlOnů), které představoV'J1y refJ1nou hrozbu pro jednotu království. Tomuto nebez­ pečí panovník úspěšně čelil dosazoÝmím nezávislých král. úředruKů do správních jednotek. Sherifové (scinnen; sbiregerefa spráV'<l hrabstvf) se stali král. kontrolními úředru'ky, pověřenými vybír'JJ1Ím daní, do­ zorem nad earldomleny a vyKonem správní a policejní moci. Postupně získali vliv i v setninách, kam zajížděli k vyKonu lokálního soudnictví (sherifiiv tum). =

=

=

Christianizace Okolo 660 působily v Británii tři církve - starobrit­ ská ve Walesu, iroskotská v Irsku a Skotsku (mniš­ ská církev s přísnou askezí) a anglosaská, která by­ la pevně spjata s Římem. Obrácení Anglosasů je spjato s činností opata AUGUSTINA, prvního arcibis­ kupa v Canterbury, vyslaného do Anglie papežem ŘEHOŘEM VELlKYM (s. 140) THEOOOR Z TAR­ SU, arcibiskup v Canterbury (669-690), reorgani­ zoval anglosaskou církev (metropole York a Can­ terbury). V 7. stol. byla do tohoto systému začleně­ na iroskotská a od 8. stol. i starobritská církev. Nejznámějším anglosaským dčjepiscem té doby byl Beda Venerabilis (Ctihodný; 673-735), autor dí­ la Historia ecclesiastica gentis Anglornm (Církev­ ní historie Anglů); anonymní duchovní sepsal epos Beowulf. -


RANÝ STŘEDOVĚK / Normané Normané ( muži ze severu) čili Vikingové spo­ lečné označení pro D{UlY, Svédy a Nory. V Rusku se nazývali Varjagy. Vikinská expanze obecně souvise­ la s proměnami vojenské demokracie a s rozpadem rodového zřízení. Loupežné útoky umožňovaly krá­ lům a velmožum vydržovat si v boji o moc velké dru­ žiny, o něž se opírali při šíření svého vlivu. Za jednu z hlavních příčin expanze se považuje přelidnění. Duležitou roli hrály lllké obchodní zájmy (podíl na dálkovém obchodě), nespokojenost s politickými po­ měry a také touha po boji a slávě. Po str{Ulce technic­ ké bylo hlavním předpokladem nalmlZcní veslového člunu lodí se zesíleným oplá.�těním kylu a s plachto­ vým stěžňem (nálezy v Gokstadu a Osebergu). =

=

131

Asi 1000 christianizace Vikingu a jejich přechod k usedlému zpusobu ŽiVOlll.

Vytváření severských říší (9.-12. století) Normandie: 896 MUlští Vikingové se usadili při ústí

Seiny. 911 v Sainl-Clair-sur-Epte byla sjednána dohoda mezi seinskými Vikingy vedenými náčelníkem ROLl.EM a západofrans. králem KARLEM III. PIWS'T'ÁCKEM (898-923), podle níž ROl.l.O obdržel dobyté úze­ mí v léno a zav{lZal se k jeho obraně. Po svém křtu (912) se stal oficiálně vévodou norm,mským a va­ zalem západofranského krále. Jižní Itálie (království Obojí SicíJie): 1059 Nor­ mané uznali na �)'nodč v Melfi papež. lenní svrchov�Ulost. ROBERT GUISCARD přijal titul vévo­ Raná doba Okolo 500 obývali Dánové MUlské souostroví, SkJlne, dy (dux Apulie et Calabrie). Normané skoncova­ li s byz. panstvím v již. Itálii: dobytí Bari (1071), později JuL�ko. Asi 600 si králové z kmene Sveu, sídlící v Uppsale, ale také s arabským na Sicílii: dobyú Messiny podmanili většinu Švédska a od 650 ovládali spolu (1061) a Palerma (1072). s obyvateli ostrova GothUld Pobaltí (Finsko, Ku­ 1130 Roger II. (1105-1154) sjednotiJ Sicílii s Ka­ lábrií a Apulií (rex Siciliae, Calabriae, Apuliae) ronsko, �ých. Prllsko). BalL�ké moře se v 8. stol. stalo švéd. vnitrozemským mořem uzavřeným frís­ a učinil z Palerma sídelní město. Podrobení Am�ú­ Ci ( l137),Ncapole (1139) a Gaety. kému obchodu. V Norsku vznikla menší "králov­ 1186 Jindřich VI. uzavřel sňatek s normanskoll ství" . princeznou KONSTANCII, dcerou ROGERA II., 790-840 období plenění a přepadávání pobřežních a stal se vládcem normlmského království (1194). převážně kelt. oblasú na britských ostrovech kláštery llndisfarne (793), ,Iarrow, Monkwear­ Anglie: (s. 129) mouth (794), Skye a lona (795), ostrov Rachra. Rusko: mezi 800-850 pronikli švédští Vikingové do Od 799 napadali Normané frísko-saské pobřeží, oblasti L'ldožského jez. II usazovali se jako ozbro­ jení obchodníci poblíž měst a v opevněných síd­ což vedlo KARLA VELIKÉHO k zřízení pobřežní lech (Gardarike) mezi slov,Ulskými kmeny. Tato stráže. Na výpravy se Vikingové vydávali obvykle severská P,UlStví byla za RURtKA sjednocena do v předjaří a vraceli se v zimě. novgorodské říše (s. 133). Od 840 (t LUDViKA POBOŽNÉllO) se stávala taZení záležitosú početných armád, které zakládaly stálé Normanské říše zakládali příslušníci válečnické aris­ tábory při úsú řek. tokratické vrstvy, kteří v krátkém č,L�e dokázali v ci­ 1. dánští Vikingové ("velké vojsko") plenili kaž­ zím prostředí národnostně splynout s podrobeným doročně franská měslll při velkých řekách, podnikali obyvatelstvem. loupežné výpravy do Asturie a Portugalska (844), na Obchod: donúnantní poslllvení Židli (Středozemní Baleáry, do Provence a Toskánska (852-862). V Ang­ moře, Orient) a Frísll (sev. Evropa) v dálkovém ob­ lii si podřídili Northllmbrii a Východní Anglii (tzv. Da­ chodě zaujali v 8. a 9. stol. díky svým obchodním ak­ nelaw). Vikingum se ubránil pouze ALFRED VELIKÝ tivitám Vikingové. Obchodní směna probíllala na mo­ (s. 129). Pozdější dobyvačné výpravy (980-990) ved­ řích a velkých řekách (transport lodí na krátké vzdá­ li již dánšú králové. Za KNUTA VELlKÉllO (s. 163) do­ lenosti mezi dvěma řekami). Ovládnutím rus. obchodních cest (po Dněpru do By­ šlo k sjednocení Anglie a Dánska. 2. norští Vikingové obsadili v 8. stol. Shetlandské Z�Ulce, po Volze do arab. světa) se centrum dálkového obchodu přesunulo do Švédska (Birka) a od 900 do a Orlrnejské ostrovy, dále Faerské ostrovy, Hebri­ dy a Irsko. Poté co IIA IW .D KRÁSNOVLASÝ (aSi Haithabu (Hedeby), což vedlo k ovládnutí a zkrácení 860-933) sjednolil Norsko, opouštěli mnozí Norové tranzitu mezi jihovýchodem a západem. Obch. styky zemi a od 874 se usazovali na Islandu, objeveném s Araby hrály význan1l1čjší úlohu než obchod s Řeky (stříbro ze záp. Turkestánu a Mghanistánu - nález 40 860. Kolonizační období zde ukončeno ustave­ ním sněmu (althing) a přijetím zákonu (930). 982 tisíc arab. stříbrných mincí na GoŮandu). Vikingové objevil ERIK RUDÝ Grónsko (Grof//ancl) a kolem vyv'dŽell kožešiny, otroky (z pobaltských, slovanských a finských oblasu) a šperky z drahých kovU. Obch. ak­ 1000 jeho syn LElF ERIKSSON AnlCriku (Vin/ant/). 3. švédští Vikingové podnikali tažení do východní tivita Seveřanu poklesla okolo 1050. Po vyčerp{Ulí Evropy. Na "žádost" slovanských a finských kmenu stříbrných dolu ve východním chaljfátu nahradilo přišli pod vedením RURlKA do oblasti Novgorodu stnbro z durynského Harzu arab. produkci a baltský (s. 133). obchod přešel postupně do rukou Slovanu.


RANÝ STŘEDOV!íK / Rusko (9.-13. století) Varjažské období Vznik ruského státu je podle NESTOROVA letopisu spojován tradičně s "povoláním švédských Var­ jagů" vedených RURIKEM. Varjagové byli do země "zváni" slovanskými a Cin. náčelníky a na ryze slo­ van. území si zakládali panství. RURIK, zakladatel dynastie Rurikovců, postupně ovládl z novgorod­ ského sídla severoruské oblasti. Jeho družiníci ASKOLD a Dm dospěli 858 na obchodní cestě od Varjagu do Řecka (iz Vatjag v Greki) do Kyjeva. 860 byl odražen první varjažský útok na Konstantinopol. 882 kníže Oleg (879-912) sjednotil sever s cent­ rem v Novgorodě s jižnínti oblastmi s Kyjevem, který se tak stal hlavním městem ruského státu, ohrožovaného nájezdy nomádu z jihových. stepí. Kyjevská Rus 944 kníže IGOR (912-945) uzavřel po neúspěš­ ném útoku na Konstantinopol obchodní smlouvu s Byzancí a zároveň otevřel říši křestanskému vli­ vu (957 křest jeho ženy OLGY). 961(?)-972 Svjatoslav, mocný panovník, ovládl dálkové obchodní cesty. Vyvrátil říši Chazaru (964-966) a bojoval s volžskými Bulhary, aby se pak na žádost Byzance obrátil proti Bulharum podunajským (968-972) Po zničení jejich státu se střetl s císařem JAN EM I. CIMISKEM (971 bit­ va u Dorostolu), jehož spojenci, Pečeněhové, ho pak na ústupu porazili a zabili. Z rozbroju mezi SVJATOSLAVOVÝMI syny vyšel vítězně 978-1015 VIADIM 1 R I. SVATÝ (,Jasné slunce"). Po svatbě s byzantskou princeznou ANNOU, sestrou císaře BAS I LEA U., a po VIADlMfROVŮ křtu (988) se Kyjev stal také náboženským centrem říše (sídlo metropolity). Po něm nastoupil, kdY'l se několik let musel potyKat s bratry (za pomoci Varjagu), jeho syn 1019-1054 Jaroslav I. Moudrý. V bojích s Poláky obsadil Červenské hrady (Halič), poté ve spolku s císařem JINDŘlCIIEM li. (s. 147) podpořil res­ tauraci piastovského panství (1039). 1036 opět porazil Pečeněhy, 1043 však utrpěl nezdar při ná­ mořním útoku na Konstantinopol. Velká knížata V LADIM f R I. a JAROSLAV MOUDRÝ vy­ tvořila po odst...d11 . ění údělných knížat jednotný stát, jehož vládnoucí varjažská vrstva se v 10. stol. poslo­ vanštila. Permanentní obrana před kočovníky; po útocích na říši volž. Bulharu (965 a 985), prosperu­ jící z obchodu mezi severním a jižním Ruskem, se vzájemné vztahy mezi oběma státy ilepšily. Kyjev kult. a duch. střediskem celého Ruska. Za JAROSlAVA do­ šlo k sestllvení první redakce staroruských zákonu, tzv. Ruské pravdy, která byla výsledkem spojení by­ zantských zákonu a slovanského zvykového práva (např. omezení krevní msty soustavou trestu). Údělná knížectví Po 1054 se Kyjevská Rus rozpad.la na samost. úděl-

133

ná knížectví. KllŽdé nové dělení moci po smrti velkého kyjevského knížete, kterým se stával nejst. člen rodu (seniorátní princip), dále osla­ bovalo ústřední moc. Úpadku nezabránili ani smírčí setkání knížat v Ljubeči, ani silní panovní­ ci jako VI A DIM f R II. MONOMACII (1113-1125) a M STISIAV (1125-1132). Vzájemných konOiktu a rivality údělných knížat obratně využívala byz. říše. Po vyplenění Konstantinopole a založení la­ tinského CÍsařství (1204) přešel také černomoř­ ský obchod do rukou italských kupcil. Ve 12. a 13. stol. procházela Kyjevská Rus obdobím hospodářského a kulturnillO úpadku a údělná knížectví s výjimkou novgorodského a pskovské­ ho skomírala. Celková rozdrobenost Ruska byla doprovázena posilováním místní terit. moci. Do­ cházelo k přesunu obyvatel z jihorus. oblastí su­ žovaných nájezdy Polovcu do bezpečnějšího po­ vodí horní Volhy, kde vznikala tzv. "říše vesnic" s absolutistickým vládním systémem. Stát Rurikovců: svrchovaná moc příslušela kníže­ ti, jenž vystupoval i jako nejvyšší soudce. Jeho hl. úlohou byla obrana města a země. Poradní shro­ máždění panovníka tvořila pozemková šlechta (tzv. bOjaři) a kupecké korporace ve městech. Charakteristický rys Kyjevské Rusi: pronikání ortodox. křesťanství a kultury do slovansko-varjaž­ ského prostředí. Mongolská nadvláda 1223 vítězství Mongolů (rusky zvaní 'Jinaři) v bitvě na řece KaJce. ČINGISCHÁNOVA smrl (1227) jim však zabránila využít vítězství ve svilj prospěch. Od 1245 panství Mongolů nad celým Ruskem po sérii ničivých nájezdu. Synovec velkého chána OGEOEJE BATÚ založil na dolní Volze chanát Zlatá horda s centrem v Saraji (1251), který se po 1260 vymanil z nadvlády velkého chána (s. 179). Správa: daiíový systém se opíral o soupis poplatné­ ho obyvatelstva a poplatky vybírali soukromí nájemci daní. Dobyvatelé nezbavili ruská knížata vlády, ale na jejich dvorech pusobili ch{movi zástupci (baskako­ vé), kteří je kontrolovali a dozírali na odvádění po­ platkll. Knížata byla holdováním před ch{l\1em donu­ cena uznat svrchovanost Zlaté hordy a získat jarryk, listinu, kterou se potvrzovalo jejich právo na vládu. Tolenmtní tatarská náboženská politika spojená s osvobozením církve od daní a uchováním jejího po­ zemkového vlastnictví dovolila pravoslavným du­ chovním udrZovat si privilegované postavení. Církev se zcela podřídila světské moci. Důsledky mongolské vlády: deportace ruského obyvatelstva do otroctví, potlačování lidské dustoj­ nosti, kruté tresty (mučení, mrzačení), nízké soci­ ální postavení ženy. Přerušení kontaktu se Zá­ padem a izolace ortodoxního Ruska.


RANÝ STŘEDOVĚK / islám I (do 750) Učení islámu (islám

odevzdání se do vůle Boží) počal hlásat prorok M BAMMAD po prožitku bož­ ského o�"Vícení (610). Základem nauky se stalo uče­ ní o AllÁHOVI, stvořiteli a soudci, určujícímu lidské osudy, spojené s očekáváním blízkého posl. soudu, při němž měl býL jedinec podle svých skutků po­ trestán nebo odměněn. Každý muslim se zavazoval k plnění pěti zák!. povinností: k vyznání víry ("ne­ ní jiného boha mimo Alláha, Muhammad je poslem Božím"), pravidelné modlitbě pětkrát denně, placení náboženské daně, půstu v měsíci ramadán a pouti do Mekky. Za panování UnlMÁNA byly ve třech sbírkách zachyceny základy Prorokova učení: Korán ( slovo Boží) členěný do 114 súr; sunna podání o zvyklostech a výrocích proroků; idžmá' shodné mínění bohosloveckých autorit a znalců práva. Za vlády ALIHO došlo k náb. sporům a k rozkolu věří­ cích na sunnity a ší'ity. Sí'ité viděli jedině v AJ.tM a je­ ho potomcích plnoprávné nástupce Proroka a zavrhovali sunnu. Podle názoru s nimi nesouhlasí­ cích cháridžovců měl být za náčelníka obce volen vě­ řící z kmene Kurajšovců. =

=

=

=

Prorok Asi 570-632 Muhammad. Kvůli zvěstov{mí nového

učení opustil Mekku a uchýlil se do Medíny Oath­ ribu), "města Prorokova". 15.6.622, den útěku, tzv. hidžra, se stal počátkem muslimského letopočtu. 1. 10.630 se MUHAMMAD vrátil do Mekky a odstra­ nil veřejně uctívané modly ve městě a v Ka'bě, sta­ ré arabské svatyni. Nové učení nastoupilo vítězné tažení po Arábii. 632 MUHAMMADOVA smrt v Medíně. Období volených chalífů (632--661)

632--634 chalífou ( nástupcem, též kalit) zvolen ABÚ BAKR, Prorokův tchán, jenž si podmanil od­ padlé arabské kmeny a zaútočil na byz. Sýrii a no­ voperskou říši. 634-644 Umar, "vladař věřících", přebudoval et­ nický arabský stát v teokratickou světovou říši. Správu dobytých provincií převzali od voj. velitelů noví místodržící, kteří kromě vrchního velitelství nad vojsky byli zároveň civilními místodržiteli cha­ lírn, jimž příslušela nejvyš.�í náb. a soudní pravo­ =

moc. UMAR si podrobil Sýrii a Palestinu (Dama­

šek 635, bitva na řece jarmúku 636, Jeruzalém 638), Persii (dobytí Ktésifónu 636, bitva u Kádisí­ je 638, bitva u Nihávandu 641) a jeho vojevůdce AMR lB AL-As ovládl Egypt (od 639, 642 dobytí Alexandrie). 644--656 UTHMÁN z rodu Umajjovcu zvolen chalífou a pokračoval ve vybojné politice. 642--645 pronik­ li Arabové do Libye, 651 dokončeno podrobení perské říše. Damašský místodržitel MU'ÁVljA vedl boje proti Byzanci. Námořní protiútok Byzance na Alexandrii se stal impulsem k budování arabského

135

10dStva. Protčžování příslušníků rodu Umajjovcu příčinou UTllMÁNOVA zavražděnÍ. 656--661 AL!, prorokův bratranec a zeť, přeložil po boji s MUllAMMADOVOU vdovou A'ISou a po vítčZ­ ství ve velbloudí bitvě u Basry (656) rezidenci do Kúfy. Medína tak pozbyla politického vf.ma­ mu. Mu'AVljA, syrský místodržící, veden touhou pomstít vrdŽdu svého bratf'dI1ce UTllMANA, se 657 střetl s ALlM v nerozhodné bitvč u Siffínu. Po smír­ čím soudu v Adruhu (658), když ALfHO opustila část jeho přívrženců, cháridžovců, oslabení jeho pozic. V bOjích s bývalými spojenci ALI zavrdŽděn. Dynastie Umajjovců (661-750) 661--680 Mu'ávija I. zvolen při opomenutí nástup­ nických nároků ALlllO synů. Centrum říše přelo­ ženo do Oama.�ku, reforma správní, finanční a da­ ňová. Od 667 neúspěšné boje s Byzancí, na výcho­ dě však dobyty Kábul, Buchara a Samarkand. 680--683 jAZIO I. porazil ALlHO syna HUSAJNA a je­ ho přívržence u Karbalá (10. 10.680 památný den ší'itů), nad HUSAJNOVÝM hrobem pozdčji vy­ rostlo největší ší'itské poutní místo. 685-705 A BO U LMAI. IK obnovil po porážce ší'itské­ ho a charidžsko-ší'itského povst{mí a po odstraně­ ní protichalífy v Mekce jednotu říše, navenek za­ jištěnou také zavedením arabské měny. Podro­ bením Karthága (698) pojistil ambské p,mství v severní Africe. Za vlády 705-715 Valída I. dosáhla říše Umajjovců svého vr­ cholu. Na východě překročili Af'dbové řeky Amu­ darju a Indus. Na západě překonal vojevůdce TAR1K gibnutarskou úžinu ( Džabal Tárik) a dobyl po bitvě u jerezu de la Frontef'J říši Visigótů (s. 117). 718 neúspěšné obléhání Konstantinopole. 732 porážka mezi Tours a Poitiers od FnUlkll znamenala ukončení arabské expanze na západě. Společenská a hospodářská krize, prohloubená daňovým zrovnoprávněním nearabského, na víru obráceného obyvatelstva s Araby, ší'itská a charid­ žitská povstání, jakož i spory mezi Umajjovci a Ab­ básovci vedly k pádu dynastie Umajjovců. 750 MARvÁN Ll. (744-750) byl v bitvě na Velkém Zá­ bu (přítok Tigridu) na hlavu pOf'dŽen. Téměř všichni Umajjovci byli povražděni, toliko jeden z nich, ABOURRAHMAN, se spasil útěkem do Spa­ nělska, kde založil 756 córdobský emírát. Stát a společnost: arabská říše sjednotila národy různého původu a víry. 1)10 rozdíly ncbránily rychlé­ mu vzniku jednotné arabské kultury, založené na dominanci islámu a arabského jazyka. Arabština se stala vládnoucím jazykem a korán bylo zakázáno překládat do jiné řeči. Podmaněné národy nebyly na islám obraceny násilím, nemuslimové podléhali pou­ ze zdanění. Pozdější vyostřující se protiklad mezi vládnoucí arabskou válečnickou vrstvou, nezatí­ ženou daňovými povinnosti, a poddanými byl řešen zrovnoprávněním nearabského obyvatelstva. =

=


RANÝ STŘEDOVĚK / islám 11 (750-13. století) Dynastie Abbásovců (750-1258)

Po smrti ABÚ AL ABBÁSE, prvního chalífy z rodu Abb{L�Ovců, vládl 754-775 a1-Mansúr (Vítězný), skutečný zakladatel dynastie. S pomocí perských vojákl) položil mo­ censké základy nového státu (od 762 byl hlavním městem Bagdád). Privilegované postavení Ara­ bll sláblo a moc přecházela do rukou Perša­ nů. Správní systém byl nově zorgmlizován podle perských a byz. vzoril, správou státu pověřen vezír (zástupce chalífy, nejv. říšský úředník) a dvllr při­ jal také perský ceremoniál. Chalífa, obklopený dvorem, se objevoval jen při v"lácných slavn. přiležitostech. Rozmach chalífánl vyvrcholil za 786-809 Hárúna-ar-Rašída (známého z pohádek Tisíce ajedné noci). Přes úspěšné boje s Byzancí započal polil. rozpad říše. V Maroku se osmnostat­ nila dynastie Idrísovců (788), v Kajruvánu dyn. Aghlabovců (801). Po HARÚNoVll t boj mezi je­ ho syny a urychlení rozpadu jednotné říše. V 9. stol. vedly vnitřní sváry, ší'itská povstání i vzestup smnostatných dynastií (rod Táhirovců v Chorásá­ nu) k minimalizaci politické moci chalífy, jež se omezila pouze na duchovní vedení všech včřících, zatímco správa státu se nacházela od 936 v rukou amíra a1-umará (emír emírů, vel­ ký emír). Tento titul si brzy přivlastnili i vládci sa­ mostatných dynastií. Proto 940-1258 abbásovský chalífát politicky nevýznmným, omezený jen na již. Mezopotámii. 1258 dobytí a zničení Bagdádu Mongoly (s. 179).

Vnitřní vývoj

Bez ohledu na zahr. politické úspěchy (do II. stol. vláda nad větší částí Středomoří, v ll. stol. podrobe­ ní severozáp. a stř. Indie) docházelo již od 9. stol. k odlišnému vývoji v náb., pol. i národnostní ob­ lasti. V islámském světě vznikaly říše jednotl. dyna­ stií s despotickou panovnickou mocí. Pro všechny se od 8. stol. stal příznačným příliv Thrků ze Střední Asie, kteří v 9. stol. tvořili na všech muslim. dvorech palácovou gardu. Její velitelé se stávali místodrži­ teli a soustřeďovali v rukou velkou moc. První turec­ kou dynastii založili v Afghanistánu Ghaznovci (962/977-1186). Na Sicílii a ve Španělsku však Ara­ bové své pozice začali ztrácet (reconquista). Kultura: v islámských kult. střediscích (Bagdád, Ká­ hira, Mekka, SmnarklUld) byla dále rozvíjena orien­ tální a helénistická vzdělanost; stala se základem is­ hunské vědy, která dosáhla v 9. a 10. stol. svého nej­ většího rozkvětu a významně ovlivnila - především přes Španělsko - i křesfunský Západ.

Islámské dílčí říše �panělsko prožilo za vlády dyn.

Umajjovců

(755-1031) období velké prosperity. Nejvýznam­ nějším panovníkem córdobského emirátu byl ABOURRAHMÁN 111. (912-961), který v boji se

137

šlechtou obnovil v emiránl ústř. moc a prohlásil se v opozici proti bagdadskému chalífátu chalí­ fou (929). Vojevůdce ALMAN ZO R (AL-MANsÚR; 977-1002) sice dobyl na křesťanech téměř celé­ ho poloostrova, ale po jeho smrti 1008-1031 vy­ pukly spory o trůn a cha1ífát se rozpadl na menší muslimské státy (období reÍllOs de taifas 1031-1086). Proti AI.FONSU VI. KASTILSKÉMU (s. 187), který zallájil novou fázi křesť. ofenzivy, byli do zemč povoláni berberští A1morá­ vidé (1086-1147), vytlačení posléze africkými Almohády (1150-1250). Poslední zbytek mus­ limského evrop. byl panství, emirát granadský (1246-1492), nakonec dobyt FERDINANDEM ARA(jQNSKÝM a ISABELOU KASTILSKOU (s. 187). Severní Afrika: okolo 800 vytvořili smnost. státy tn dynastie: Rustamovci v Táhartu, Idrísovci ve Fe­ zu (788-930) a Aghlabovci v Kajruvánu (80 I až 909). Všechny pak postupně podlehly tlaku ší'il�ké dynastie Fátimovců (909-972), kteří si jako po­ tomci FÁTlMY, dcery prorokll, a jejnlo muže ALf110 činili nárok na vládu nad věřícínti a 969 doby­ li i Egypt. V lfríkii (území Alžírska a luniska) vlád­ li nejdříve jako místodržitelé Fátimovců členové rodu Zíríovců (972-1167), kteří se 1041 osmno­ statnili. V I I . slOl. vládli v severní Africe a ve Spa­ nělsku A1morávidé (1061-1163). Jejich pmlství zničili však AImohádé (1147-1269) pod vede­ ním ABOULMU'Mt A, nejvýznmnnčjšulO muslim­ ského panovnool v sev. Africe. A1mohádská říše Z<I­ nikla po sto letech pod náporem křesfunských II arabských útoků. Egypt: po dymLstii nílúnovců (868-905) a Ichší­ dovců (935-969) nastoupili Fátimovci (969 až 1171), kteří přestali na rozdíl od svých předchůdců uznávllt autoritu chalífů z rodu Abbá­ SOVcll a vyhlásili vlastlú chalífát (910). Po je­ jich svržení následovala dynastie Ajjúbovců (1169171-1250), jejímž zakladlltc1em byl Kurd SALADtN (SA1ÁH AD-DIN ) , vítěz nad křižáky v bit­ vě u Hattínu (1187) a dobyvatel Jeruzaléma. V po­ zdější době získala vliv garda tureckých mlUllelu­ ků, kteří odrazili 1260 útok Mongolů na Egypt. Východ: sev. Mezopotámu ovládli Hamdánovci z Mosulu a A1eppa (890-1004). Ve vých. [ránu vládli také samostatně Saffárovci, které od 875 vystřídali Sámánovci (819-1005), původně mís­ todržící v Transoxanu (území za řekou Amudar­ jou) pod svrchovmlOstí Táhirovců (821-873). V tomto období vznikala perská nár. literatura. Největší říši vytvořili Bújovci v jižní Persii (932-1055), s nimiž jsou spOjovány počátky poli­ tického uvědomění lráncu. Od 945 sídlili Bújovci v Bagdádu. Podle titulu byli pouze nejv. úředníky (amír-al-umara') abbásovských chalífů, ve sku­ tečnosti však převzali veškerou moc. Politické ve­ dení islám. světa si pak vydobyli Seldžučtí Thrci, kteří v II. stol. vytvořili nejmocnější státní útvar.


RANÝ STŘEDOVĚK / východořímská říše (Byzanc, do 867) Raně byzantské období Určující rysy byzantské říše: řím. právo a správa,

řecký jazyk a kultura a křesťanská víra. Důležitým mo­ cenským faktorem se stala církev, když z rukou kon­ stantinopolského patriarchy přijímal císař od 457 ko­ runu. Jednotu říše oslabovaly dogmatické spory o lid­ skou a božskou přirozenost KRISTOVU. Střet ukončen 431 na třetím ekumenickém koncilu v Efesu nauka kněze NESTORlA (nestoriánstvľ) zdůrJlňu­ jící lidskou přirozenost KRISTA zavržena a jako zá­ vazné bylo uznáno učení KYRlLIA A EXANDRIJSKÉ­ HO kladoucí důraz na božský prvek KRISTŮV. 451 čtvrtý ekumenický koncil v Chalkedonu od­ soudil jako herezi učelú monofysitů, extrémně zdů­ razňující božskou podstatu KRISTOVU. Jménem pa­ peže LVA I. bylo prohli�eno za závazné učení o dvo­ jí přirozenosti KRlSTO% (duae naturae, una persona) podle učení AUGUSTINA AUREUA. 457-474 císař LEv I. omezil s pomocí maloasijského kmene Isauru vliv germ. žoldnéřů na císařském dvoře, který vzrostl v první pol. 5. století. 476 OOOAKER mlčky uznán vládcem (titul římské­ ho patricije) v Itálii. 527-565 Justinián I. (manželka THEODORA, t 548) ukončil 532 tzv. "věčným mírem" válku s Peršany, aby mohl znovu dobýt západní pol. nse. V úspěšných taženích ovládli jeho vojevůdci BELI­ SAR a NARSES sev. Afriku (535), Itálii (553) a již. Španělsko (554). Dlouhodobé hospodářské a fi­ nanční zatížení však způsobilo vyčerpání státu. Po potlačení povstáIú Níká (stran v cirku 532) bylo autokratické postavení císaře zajištěno (césaropa­ pismus - spojení nejv. světské a duchovní moci). 528-535 kodifikace římského práva (Codex iuris ci­ vilis), vtělené do sbírek Digesta neboli Pandectae (sbírka spisů ant. římských autoru), Codex]usti­ nianus (císařská ustanovení od dob HADRIÁNA), /nstitutiones (výtah z obou sbírek k učebním úče­ lům) aNovelae (cís. ustanovení po 534). 568 Langobardi obsadili sev. Itálii. 582-602 Maurikios zřídil k upevnění říše po vpá­ dech Avarů a Slovanů na Balkán tzv. exarcháty (mís­ todržitelství) v Ravenně a Karthágu. Exarcha spojo­ val nejv. vojenskou a civilní moc a jeho autorita po­ stupně vzrustala. 591 podrobena Arménie. L

Počátek středobyzantského období 610-641 Herakleios J. Úředním jazykem řečtina (namísto lat. titulatury císaře imperator starší řec­ ký basi!eus). Reformy společnosti zal1ájené MAu­ RIKIEM dovršil HERAKLElOS zřízením tzv. themat rozdělení území nse na voj. okrsky (tbemata), v jejichž čele stratégos, soustřeďující ve svých ru­ -

kou vojenskou i civilní moc. Vojáci usazení v the­ matech dostávali pozemky (tzv. stratiotika ktéma­ ta) a zavazovali se k voj. službě v době nebezpečí. Každý stratiotik získal půdu do dědičného vlastni­ ctví a ze svých příjmů si pořizoval "Ýlbroj.

139

626 úspěšné odražení útoku Peršanů, Avaru a Slova­

nů na Konstantinopol, poté následovalo HERAK­ (628). Per­ ské nebezpečí bylo vzápětí vystřídáno dlouhodo­ bým ohrožením ze strany Arabů, kteří postupně obsadili Sýrii, Palestinu a Egypt. Celý Balkánský poloostrov zaplavili Slované, kteří však za panová­ ní KONSTANTA II. POGONATA (641-668) uznali byz. svrchovanost. Arabská tažení na Konstantino­ pol (674-678 a 717-718) odražena. 717-802 syrská (isaurská) dynastie. Pod vlivem vých. sekt, židovství, islámu a lidové dualistické he­ reze (paulikiánstvf), odmítajících jakékoliv zobraze­ ní Boha, Iypuklo obrazoborecké hnutí (ikonoklas­ mus) oslabující stát. Stoupenci uctívání (ikonodulo­ vé) pojímali ikonu jako symbolické zobrJZení a prostředru'ka mezi člověkem a Bohem. S podpo­ rou papeže ŘEHOŘE III. se postavili na odpor. 740 vítězství nad Amby u Akroina. NÍl�ledná tažení KONSTANTlNA V. (741-775) odvrátila od Byzance existenční nebezpečí a změnila boj s Araby ve vlek­ lou pOhrJlliční válku. Expanze Arabů pak směřova­ la do sev. Afriky a Španělska. 751 pádem Ravenny zaniklo byz. panství v sev. Itálii. 787 sedmý ekumenický koncil v Nikaii. Uctívání obra­ zů dočasně obnoveno. 800 císařská korunovace KARlA VELIKlOHO , jíž byz. cí­ sařovna IRENA nedokázala zabránit, završila spo­ LElOVO vítězství nad Peršany u Ninive

jenectví mezi papežstvím a franskou říší. 812 MICHAL I. přiznal KARLu VEUKÉMU titul basileus. 820-867 amorijská (fry7ská) dynastie. Arabové obsadili Krétu. Po ukončelú obrazoboreckých spo-

rů (843) nastala za 842-867 Michala III. nová doba rozkvětu. Vrcho­

lilo misijní působení mezi Slovany, na Velkou Moravu vysláni KONSTANTIN a METO DB] a pora­ žený bulharský car BORIS I. (852-889) přijal křest (865). Bulharsko připadlo pod svrchova­ nost konstantinopolského patriarchátu (870). 863 vítězství nad melitenským emírem znamenalo za­ čátek byzantské ofenzivy v Asii. 867 círk. schizma mezi řím. kurií a konstantinopolským patriarchátem (LEV III. a patriarcha FOTlos). Vojsko, státní zřízení, hospodářství: systém the­ mat zvýšil voj. údernou sílu. Armáda tvořena mobili­ zovanými bOjOvníky v tllematech, z oddílů cís. gardy (tagmata) umístěných v Konstantinopoli, z námoř­ ních eskader z themat a císařské flotily v hl. městě. V čele státní správy stáli logotbeté, nejdůležitějším byl dromos, první ministr říše. V procesu feudalizace konstituování šlechty v thematech, vzrust klášt. majet­ ku a postupné upadání svobodných rolníků a stratio­ tiků do poddanské závislosti na velkostatcích, vyjímaných ze státní moci. Tím se nse stala opět závis­ lou na najímání žoldnéřů. Kontrolu nad městským hospodářstvím si stát zajišťoval prostřednictvím ce­ chovních organizací. Na cís. dvoře se rozmáhaly intri­ ky a úřednická a vojenská šlechta sváděly boj o moc.


140

RANÝ STŘEDOVĚK / církev

Vzestup papežství Círk. otcové lRENEUS a TERTULlAN vystoupili s tvrze­ ním o autoritě Říma jako apoštolského města. Na tomto základě hájil papež KALIXT I. (2 I 7-222) před­ nostní postavení řím. biskupa (Mat. 16, 18), přes ne­ souhlas TERTUUANA a ORlGENA, a stal se tak tvůr­ cem ideje papežství. Církevni otec CYPRlANUS ob­ hajoval primát sv. PETRA, byl však přesvědčen o právni rovnosti všech biskupů. 325 nikájský koncil rozhodl o rovnocenném du­ chovním postavení čtyř patriarchátů (Jeruza­ lém, Antiochie, Alexandrie a jako jediný na Zápa­ děŘím) Okolo 375 prosazoval papež DAMASUS I. (366-384) názor o věroučné autoritě římského biskupa, odvo­ zené z tradice přímého nástuplúctvÍ po sv. PETRU (užití výrazu "apoštolský stolec"). Výsadní postave­ ní řím. biskupů směřovalo postupně k soustředění veškeré moci ve věcech víry, řádu a práva do jejich rukou, a tím ke YlIúku papežství. Císař THEODO­ SlUS VEUKÝ uznával již biskupa římského jako ochránce pravé víry a nejvyšší autoritu. 384-399 papež SIRlCIUS koncipoval papežské do­ kumenty (decretalia constituta) formálně podle vzoru cís. výnosll, odrazila se v lúch idea identi­ ty papeže a svatého Petra. 440-461 Lev I. "tajný západořímský císař" byl prv­ ním skutečným papežem a zakladatelem řím­ ského prímátu. 445 edikt císaře VALENTlANA 11l., kterým potvrdil pr­ venství římského biskupa na Západě. RÍIll. bisku­ pové, nástupci apoštola Petra, jemuž KRISTUS svě­ řil plnost moci (plenitudo potestatis), vystupova­ li jako "náměstci Kristovi" (vicarii Cbristi). Na řím. biskupy přenesena nejv. soudní pravomoc (Mat. 16, 18), nejv. správa církve (Jan 2 1, 25-27) a nejv. učitelský úřad (Luk 22,32). 45 1 LEv I. protestoval proti výnosu chalkedonského koncilu o rovnocenném postavelú řím. a byzant­ ských biskupů (Kánon 28). Mocenské nároky pa­ pežství prosazovali i LvovI nástupci. 492-496 Gelasius I. hájil v listu císaři ÁNASTASIO­ VI I. učení o dvojí moci, světské a duchovni. Podle něj stojí nad panovnickou mocí posvátná autorita biskupů, neboť biskupové jsou před Bohem odpo­ vědni za světské vládce. Panovnici jako součást círk­ ve měli být v duch. záležitostech církvi podřízeni. 498-5 14 SYMMACHUS. Během jeho pontifikátu bylo stanoveno, že papež nemůže být nikým souzen (constitutum Silvestri). V násl. období upadlo papežství do závislosti na Ostrogótech a později na Langobardech. 590-604 Řehoř 1., první mnich na papežském stoI­ ci, se nazýval servus servorum dej (služebník slu­ žebmKU božích). Tolo označení se později stalo ofi­ ciální titulaturou papežů. ŘEt'lon I. přizpůsobil učení AUGUSTINA AUREUA potřebám "pri.nútivněj­ ší" rustikalizova.né společnosti. Zasloužil se o cen-

tra\izaci papež. pozemkového majetku (patrimo­ nia), čímž položil základy světské moci pa­ pežství v Itálii, a postupně se stal světským vlád­ cem Říma přebírajícím polit. i správni funkce. Za jeho pontifikátu zesílil odklon od byzantského světa a zároveň vzrostl zájem o nové případné spojence­ germ. kmeny. Ke katolictví přestoupili Visigóti, Své­ vové a 1�'UJgobardi. 596 obrácení Anglosasů na víru svěřil ŘEHon mnichu AUGUSTINOVI, který byl vyslán ke kent­ skému králi ETlIELBERTOVI. Bylo zřízeno arcibis­ kupství v Canterbury a Anglosasové se podřídili papež. jurisdikci. 664 synoda ve Whitby poskytla papeži právo zakládat v Anglii nová biskupství a jmenovat biskupy. Iro­ skotský vliv potlačen. -Řím opět obnovil nároky na primát vůči Východu. 680/681 šestý ekumenický koncil v Konstanti­ nopoli odsoudil monotheletismus (dvě podstaty KRISTOVY, ale pouze jedna vůle), který zastával císař HERAKLElOS I. a k němuž se dříve souhlasně vyjádřil papež HONOIUUS I. (625-638). Na kon­ cilu byl HONORlUS jako stoupenec hereze pro­ klet, a tím byl napaden primát papeže. 722 núsionář BONIFÁC slľbil po biskupském svěcení věrnost papeži ŘEHOŘI II. (7 15-731) a ve shodě s Římem pokračoval v núsijlúm působení v Ně­ mecku. 747 franská generáhú synoda se ze svého podněnl podřídila papeži. 752-757 papež STllpÁN II. se odklonil od Byzance a nalezl spojence ve franské říši (s. 123). S podporou PIPPINA III. vznikl samostatný papež­ ský stál (Pippinova donace, s. 123). Papež vznesl nárok na nezávislou svrchovanou vládu, kterou podepřel známým falzem, Konstantinovou do­ nací (Donatio Cons/anUni). Podle donace mělo nezávislé postavení Říma na Byzanci sahat již do dob císaře KONSTANTlNA VELIKÉHO, jenž údajně odevzdal papeži SI LVESTRU l. vládu nad Římem a nad západní polovinou ose. 800 LEV III. (795-816) korunoval KARLA VELI KÉHO císařem (s. 123) 847-852 pseudoisidorské dekretálie, zfalšované pa­ pežské kánony, vzniklé zřejmě v círk. provincii re­ mešské, měly sloužit k upevnění postavení bisku­ pů vůči metropolitům, synodám a světské moci. Podle jejich znění byl papež nejvyšším garantem církevní svobody a nezávislosti církve a zároveň svrchovanýtu pozemským vládcem (papa caput totius orbjs) . 858-867 M1KULÁS I. S úpadkem cís. moci Karlovců se papež jako zastánce mocenských nároků církve pokusil s odvoláním na pseudoisidorské dekretá­ Iie posílit římskou ústřední správu a potlačit systém zemských církví. 867 proces proti konstatinopolskému patriarchovi FOTlOVI vedl k rozkolu s východní církví.


R ANÝ STŘEDovliK / mnišství Rozvoj klášterního života

Mnišství se zrodilo v Egyptě a Sýrii. Jeho smyslem bylo zachov/mí přísné formy křesfunství pomocí asketic­ kých a erenútských ideálů. Kolem 300 odešel sv. AN­ TONlN jako poustevník do pouštní samoty. První k1fL�­ ter (koinobitentum klášterní život) založil podle tradice PACHOMIUS (292-346). Cílem nmišství bylo dosálmutí dokonalosti cestou co nejpřísnější askeze. Ve 4. stol. se mnišský způsob života rozšířil z Egypta po celém křesť. \ýchodě. Závazné klášterní řády pro řec­ ké mnišství sestavil BASILElOS VELIKÝ, od 370 metro­ polita v kappadocké Cacsarei. 451 chalkedonský koncil svěřil biskupům právo dozí­ rat na kláštery ve s\ých diecézích. Klá.�terní slib se stal doživotně závazným. od 370 začíná rozvoj západního nmišství pod vlivem Vita Antonii (Života �v. Antonína), který z řečtiny do latiny přeložil EUAGRIOS Z ANTIOCIIIE. 480-543 Benedikt z Nursie založil okolo 529 kláš­ ter Monte Cassino v Kamp{mii, sepsal pravidla řádo­ vého života (Regula Benedieti) a vytvořil tím zákla­ dy západokřesfunské podoby nuúšství. V benedik­ tinské řeholi se spojila řím. disciplína a starší mnišské tradice - s/abilitas loei (setmÍJ1í v klášte­ ře) ve vědomém protikladu k bezcílně putujícím as­ ketům. Vstupem do k1fL�tera se mnich zavazoval k zachováJú chudoby a celibátu (conoorsio mo ­ nem) a k poslušnosti vůči představenému opatovi (oboedientia). Benediktinská řehole slučovala manuáhú i duchovní činnost (ora el labora "modli se a pracuj") a odmílllla přehmmou askezi. K základním úkolům kláštera patřily pohostinnost (bospitalitas), péče o chudé a vedelú k1áštenú školy. Kláštery se tak staly středisky kultury, kde se uchovávalo mll. literární dědictví a zároveň tu vznikala první středověká lústoriograf)cká díla. Mniši se zabývali i zemědělstvím, chovem dobytka a vinařstvím. Přízni papeže ŘEHOŘE l. a císaře KAR­ LA VEUKÉHo benediktinská řehole převládla a od 743 se stala ve frmské osi všeobecně závaznou. 8 16/817 první klášterní reforma iJ1iciovmlá BENEDIK­ TEM Z ANIANE s cílem zpřísnit zachováv{mí bene­ diktinské řehole. 10/11. stol. druhé refonnní hnutí, směřující proti ze­ světštění klášterního života, vzniklo jako reakce na vzrůstající moc duchovních knížat a světských vlád­ ců, kteří s kláštery a kostely nakládl�i jako s vlast­ ním majetkem (tzv. VhlSUlické kostely a kláštery). Obrodné hnutí vyšlo z kláštera Cluny v Burgund­ sku (založen 910) a Gorze v Lotrinsku. Refonnní požadavky se tyKaly podřízení k1fLšteru přímé pa­ pežské ochraně (nikoli pod svrchovanost bisku­ pa), přísné mnišské disciplíny a poslušnosti vůči opatovi i refonny klášterního hospodářství. Clunyj­ ský opat stál v čele rozsáhlého společenství (kon­ gregace) přibližně 200 klášterů. - Následná re­ fomutí hnutí vyšla z c.1maldulského řádu, založené­ ho 1012 ROMUALDEM Z RAVE NY, dále z řádu =

=

141

kartuziánů, založeného 1084 BRUNEM Z KOLINA RÝ EM, a z kongregace s centrem v klášteře Hirsau (refornlOvaný 1069). Tato kongregace se věnovala duchovní správě. 1098 opat ROBERT Z MOLESM E (t 1 100) založil cis­ terciácký řád. Počátky řádu jsou pevně spojeny se jménem BERNARDA Z C1AlRVAUX, který vstoupil 1112 do kláštera v C1teaux a 1 1 15 se stal prvním opatem v Chůrvaux (CI ara vallis). 1119 Charta caritatis - 7ik1adní řádová prdvidla vznikla jako doplněk benediktinské řehole na po­ pud ŠrllpÁNA HARDtNGA, třetnlO opa!!1 v Clairvaux. Nejvyšší autoritou řádu se s!!�a kllŽdoročně �voláva­ ná gener{�ní kapitula opatů. Nová organizační for­ ma spočívdla na systému základních klášteru, od­ kud se zakládaly nové dceřinné, podléhající vizita­ cím z mateřského sídla. Ctyři nejstarší dceřinné kláštery (La Ferté, Pontigny, Clairvaux, Morimond) zas dohli'žely na C1teaux. K charakteristickým zna­ kům řádu náležela přísná askeze, prostota (klášter­ ní kostel bez věže), mystická zbožnost a zvýšený zá­ jem o hospodářskou činnost, spojený s osídlov{mím východlúch oblastí. 1120 NORBERT Z XANTEN (od 1 126 arcibiskup mag­ debursky') 7.aložil v Prémontré premonstrátský řád. Jeho členové příslušeli k řeholním kanovní­ kům, nikoli mnichl1l11, a zaměřili se na duchovní správu a misijní činnost převážně východně od Labe. Žebravé řády připomnčly středověké společnosti ide{� imitatio Cbristi, následov/mí Krista. Na rozdll od trddičních venkovských a aristokratických řádů pů­ sobily žebrdvé řády v městském prostředi. Centralistic­ ky organizov,Ulé řády se staly oporou papež. moci. Starší n1lúšský ideál sfabilitas loei (setrváváJú v jed­ nom klášteře) ustoupil vědonú celořádové příslušnos­ ti a nevázání se na jeden konvent. NAD

Refornlllí snahy Františka z Assisi (I 182-1226)

o nap�lění společnosti původním starokřesťanským duchem skončily po zásazích papež. kurie zl�ožením řádu núnoritů (Ordofratl1l7fl mhlOl1lm OFM). 1223 řád potvrzen HONORL EM III. K jeho hlavním CÍlům patřila prohloubená p,L�torace městského a ven­ kovského obyvatelstva, později i teologická studia. 1216 DOMINIK Z OSMY (I 170-1221) založil řád do­ minikánů (Ordofratrll1n praedicatonlm OP). Tento řád kleriků, kladoucí důraz na kazatelství, si uložil za cíl především pOLÍM kllCÍřství (boj proti albigenským), misijně pusobit mezi heretiky a opě­ tovně je uvádět do poslušnosti římské církvi. Od 1231 byli donúnikáni pověřeni inkvizicÍ. Od 1227 tvořily ženskou odnož minoritů klarisky (tzv. druhý řád), u jejichž zrodu s[{�a KLÁRA Z AssISI. V tzv. třetím řádu se pak sdružovdli sympatizující laici (terciáři), kteří byli řízeni prvotním řádem. Z poustev­ nických seskupení vznikl 1156 na hoře Karnlel v Pa­ lestině řád kannelitánů a obdobně se 1256 konsti­ tUOVl� v I[{�ii řád augustiniánů poustevníků =

=

(eremitů).


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / střední Evropa I (911-1024) Po rymření východofr:Ulských Karlovců zvolili říští vel­ moŽi za krále franského vévodu 911-918 Konráda I., jenž mamě prosazoval král. moc proti kmenovým vévodům. Lotrinsko se při­ mklo k západofranské říši.

Saská (otonská) dynastie (919-1024) 919-936 Jindřich I. Ptáčník, vév. saský, zvolen za krále s podporou Franků a Sasl!. V boji proti kmenovým vévodům si

921 podřídil protikrále ARNULFA, vév. bavorského, a 925 znovu připojil k ŘISi Lotrinsko, jehož vév. GISEL­ BERT uzavřel později sňatek s JINDŘICHOVOU dce­ rou GERBERGOU. 926 franský hrabě HERMANA se stal po smrti BUR­ CHARDA I. vévodou švábským. 928/929 boje proti slovanským kmenům: Havola­ né (centrum v BflUliboru nad Havolou) a Dalemin­ ci podmanění, porážkou skončilo i povst{Ulí Lutic\1 a Obodritií, odvádět tribut shbil český kruze VÁ C­ lAV. Nájezdy Madltrií odvrátil JINDŘICH df'dle vykoupeným devítiletým příměřím, které využil k zakládání hradů a formoÝaní obměné jízdy. Pře­ devším její zásluhou porazil

933 Maďary u Riade. 936-973 Ota I. Veliký, syn JINDŘICHA I. a jeho vy­

volený nástupce. Při korunovačlúm ceremoniálu v Cáchách byl světskými velmoŽi intronízován a za formálního SOUhL1SU lidu (aklamace) přijal z ru­ kou arcibiskupů pomazání a korunu. Na koruno­ vační hostině zastlÍvali česUlé dvorské úřady vévo­ dové EBERHARD FRANSKÝ (stolník), GISELBERT lOTRINSKÝ (komon'), HERMAN SVÁBSKÝ (číšník) a ARNULF BAVORSKÝ (maršálek). 936-937 OTA I. jmenoval HERMANA BlLLUNGA a GE­ RA markrabími ve správně-vojenských jednotkiich (marky), zajišťujících východní hranici. 938 padl OTŮV nevlasUlí bratr THANKMAR. 939 povstání vévodů EB ERHARDA FRANSKÉHO a GISELBERTA LOTRINSKÉHO, podporov:Ulé OTO­ VÝM bratrem JINDŘlCIIEM. Vzbouřence porazil v bitvě u Andemachu HERMAN SvÁBSKÝ. EBER­ HARD padl a GlSELBERT se na útěku utopil v Rýnu. OmilosUlěný JINDŘICH se OTOVI podřídil až po ne­ zdařeném spiknutí 941. K pevnějšímu zajištění mo­ ci propůjčoval OTA I. vévodství svým pnbuzným: KONR ÁD RUDÝ obdržel Lotrinsko (944), JlND­ RICII Bavorsko (947), LtUDOLF Svábsko (950); FflU1ky včleněny k rodovému saskému území. 950 OTOVI se podřídil po 15-letém boji český kruze BOLESLAvI. 951-952 na žádost burgund. princezny ADELllElDY podnikl OTA I. první italské 1aŽení do Pavie, přisvo­ jil si bez volby a korunovace titul krále FflUlků a Langobardů a uzavřel sň:ůek s ADELHEIOOU. Ital­ ský kraJ BERENGAR II. byl donucen přijmout Itálii v léno a Istrii, Friau! a veronskou marku odstoupit bavorskému vévodství.

143

953-954 vzpoura Liudolfa (syna OTY I.) a Kon­ ráda Rudého, kterou král zlomil až po vpádu Ma­ dltrií. Svábsko obdržel BURCllARD II., Lotrinsko OTŮV bralr BRUNO, arcibiskup kolínský.

10. 8. 955 porazil Ota I. Maďary na řece Lechu

a v říjnu v bitvě na řece Regnitz pokořil i Polabské SlovMy. Misie ke Slovanům vycházely z nově za­ ložených bisk. SchleS\vig, Oldenburg, Havelberg, Bf'andenburg (Bf'aniboř, 948), MJSeň, Merseburk a Žič (Zeitz) (později Naumbllrg), která byla pod­ řízena metropoli v Magdebllrku (968). K mohuč­ ské obedicnci příslušela biskupství pf'JŽSké (973) a olomoucké (1063). 961-965 druhé 1aŽení OTY I. do IllÍlielo:avršené

2. 2. 962 císařskou korunovací v KÍmě. 966-972 třetí italská výprava: císař přiměl k holdu

dolnoitalská langobardská knížata. Nerozhodně skončily boje s Byzantinci o Kalábrii. Za příslib uznání cís. titulu se OTA I. stáhl z byz. drlav. 973-983 Ota II., který pojal za manž. THEOFANU, neteř byzanl�kého císaře. Podnikl1aŽení proti dán­ skému krali HARAl..Du MODROZUBOVI (974) a českému kruzeti BoLESLAVU [J. 976 OTA II. sesadil JINDŘICHA SVÁRLIVÉHO, vév. ba­ vorského. Od Bavorska byla oddělena jako samo­ statné vévodství Komtansko a (Izelní Nordgau (s. 144); Východní marku získali Babenberkové BERCIITOI.D a LEOPOLD. 980-983 O'IA II. podnikl výpnlvu do lllÍlie, aby pod­ pořil hUlgobardská kruzectví, ohrožená vpádem arabských Fátimovců, a urovnal vztahy s Byzancí.

982 Ota II. poražen v bitvě proti Arabům u Cap Collone.

983 velké povstlÍní Polabských Slovanů, kteří získali zpět úzelní východně od Labe. 983-1002 Ota III. (do 995 poruč. vláda jeho matky THEOFANO a babičky ADEUlELDY). 996 se vypravil do It{ůie, prosadil svého synovce BRUNA na papež­ ský stolec (ŘEHOR V. 996-999) a dal se korunovat císařem. Po Řehořově smrti se stal 999 papežem O'rův přítel GERBERT z AURlLLACU ja­ ko SILVESTR [J. 1000 založení arcb. v Hnězdně jako nmv. církevní provincie a jmenoýaní BOLESLAVA CHRABRÉt-IO řím. patricijem. 1001 založení arcb. pro Uhry se sídlem v Ostřihomi. 1002-1024 Jindřich II., z bavorské větve rodu, bojoval (1003-1018) s BOLESLAVEM CHRAB­ RÝM, 1004 vpadl do Cech a vrátil je vypuzeným Přemyslovcům. Podle budyšínského míru (1018) ponechal Polákům jako říšská léna Mil­ sko a Lužici. 1007 založení bisk. v Bamberku jako centm pro misie mt'Zi po mohanskými Slovany. Tři italské výpravy: JINDŘICH II. přijal v Pavii titul krále langobardského (tj. lombardského italské­ ho; 1004) a v Římě cís. hodnost (1014). V dolní Itálii úspěšně čelil byz. rozpínavosti (1021-1022). =


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / střední Evropa II, otonské impérium

Stát a politika Nedělitelné říši, označov�Ulé regl1utII. Fral1col1lm, později od sklonku I I. stol. regnum 1'eutoflicum, vládl král (rex, rex Fraflcorum), panující podle franského práva. Po cís. korunovaci v Římč se pa­ novník tituloval imperator Augustus (od 982 im­ perator Romanorum Augustus), do cís. korunova­ ce užíval zvolený král od doby jlNoRICIlA III. titul rex Romaflorum. Zákl. předpokladem pro legitim­ ní nabytí trůnu byla volba, která se stala od ll. stol. z pouhého schvalovacího volebního aktu (kur) skutečnou volbou (wa{), při níž přední šlechtici vybírali uchazeče a formálnč ho provolali králem. Při designaci navrhoval odstupující pa­ novník se souhlasem aristokracie nástupce ze svého rodu, jehož volitelé "povinnč" schvalovali. Korunovace v Cáchách sestávala ze dvou částÍ. V profánní části byl zvolený panovník poprvé usazen na trůn. Přední šlechtici vkládali na znamení podří­ zenosti sepjaté ruce do rukou panovníkových a skládali přísahu věrnosti. Sakrální část se sklá­ dala z církevního svěcení spojeného s předáním insignií (sv. kopí, koruna, říšský meč), s pomazá­ ním, korunovací a druhým vystoupením na trůn stolec KARLA VEI.IKÉIIO. Slavnost uzavírala koruno­ vační hostina, na níž jednotliví vévodové zastávali čestné dvorské úřady maršálka, komořího, stolníka a číšníka. Panovru"kovi příslušela nejvyšší voj. pravomoc záro­ veň s vy"konem mírového bannu. Královská moc se zakládala na rodovém a říšském majetku, na svrcho­ vanosti nad říšskou církví, k nÍŽ si uchovával řadu pravomocí (právo na příjmy z updzdněného biskup­ ství, nárok na duchovenské pozůstalosti atd.). V pa­ nov. rukou se soustředila také nejrůznější svrchovaná pdva tzv regály: horní, mincovní, celní, tržní, solní, pruvodlú, honební a židovský. Vladařská moc byla rovněž zaštítěna svou sakrální povahou a praxí dru­ Žinné věrnosti. S postupujícím rozpadem moci Kar­ lovců se během 9. stol. vytvářela v obnu1l1ých bojích nová kmenová vévodství (Sasko, Bavorsko, Šváb­ sko, Lotrinsko). Lotrinsko, obývané porýnskými Franky, bylo pozůsllukem LOTHAROW říše (regnlt1f1 Lothari); Frankové ("říšský lid") nevytvořili podobně jako Durynkové žádné kmenové vévodství. V bojích proti odstředivým tendencím kmenů se KON­ RÁD I. opřel o biskupy. Naproti tomu jlNDŘlCII I. po volbě odmítl pomazání i korunovaci a zahájil smířli­ vou politiku vůči vévodům. Po počátečním uznání ze stnmy Franků a Sasů slábla také opozice hornoně­ meckých kmenů. Pouze smrt jl DRICIIOVl zabránila v římské jízdě a zisku císařské koruny. Ota I. se po neúspěšném počátečním pokusu o vybudování mo­ narchie na patriarchálních základech přimkl k církvi jako jediné instituci stojící nad kmeny. Otonská politika říšské církve: 7.ákladem světské moci nsských biskupů a opatů, nositelu nejvyšších n'šských úřadů a opory královské moci, se staly roz-

.

145

rustající drlaVY, které panovník církvi uděloval z říš­ ského majctku. Za hojnou podporu a plnou imunitu (vrchní soudní moc byla svěřena svobodnému laiku [Kircbenllogtl), duch. hierarchie byla povinov{Ula vojenskou a finanční pomocí a hradila dvě třetiny ná­ kladu na říšské vojsko a jiné výdaje (serllitium I"e­ gis). Celibát bránil navíc dědění úřadů a lén a tím zá­ roveň i politickému jednání sloužícímu dyn. zájmům. Církev se stala zastáncem jednoty impéria. Západní politika: střetnutí s FnUlcií motivována ovládnutím bohatého, hustě osídleného a kulturně dom.inujícnlO Lotrinska. 942 LUDVIK IV., západofranský král, byl nucen vzdát se po tažení OTY I. (940) Lotrinska. 946 při druhém tažení do Francie vystupoval OTA I. jako zprostředkovatel mezi králem II vzbouřenou šlechtou. 978 západofranský král LOTIIAR se pokusil přepad­ nout O TU U. v Cáchách a získat tak zpčt Lotrinsko. OTA ll. podnikl 980 odvetnou výpravu až před PanT Mírové jednání v Margut na řece Chiers ukončilo boje o Lotrinsko; nezaniklo však západofnUlské ( fnUlcouzské) pojímání svrChOV<UlOsti Fr<UlCie nad Lotrinskem, a tím i Nčmeckem. Burgundsko: na základě spojenectví (935) jINDRI­ CHA I. s burgund. králem RUDOLFEM II. (t 937) po­ skytl OTA I. ochranu RUDOLFOVU �ynovi KON­ RÁDu Ul., vychováv<Ulému na saském dvoře, před zá­ sahy HUGA, krále v Provence a I({Llii (946). 1006 dědická smlouva s bezděmým burgundským krá­ lem RUDOLFEM ru., určujícíjtNDŘlCIIA II za jeho n{L�tupce, připravila plldu pro včlenění Burgundska (Arelatska) do Říše za KONRÁDA ll. (s. 147). Císařská a italská politika navázala na karolinskou tradici. OTA I. hájil myšlenku legiI. nástupnictví konti­ nuálně přecházejícího z franského impéria na němec­ kou nSi, které se mu však nepodařilo plně obnovil. K cís. hodnosti se pojila zároveň svrchovanost nad CÍr­ kevním státcm II patronát nad církví. V návaznosti na karlovskou tradici lze chápat korunovaci v Cáchách (na rozdll od OTOVA otcejlNDRICILA), politiku proti Fran­ cii a Burgundsku a zájem o ital. zálC'litosti. Posnení pa­ nov. moci ukončilo svémocné zásahy homoněmeckých vévodů do itaJ. politiky. Nadvláda nad hospodářsky vy­ spělou sev. Itálií posilila CÍsařskou moc. OTA I. se pova­ žoval za legiI. nástupce frdllských císařů. Na sklonku svého Života strávil v Itálii téměř celé desetiletí. Ota III. usiloval o obnovení řím. nse (renolltltio im­ perii Ronltlnorum). Cís. rezidencí a místem správy impéria, složeného ze čtyř nsí (Germania, Roma, Gal­ lia, Sklavenia), se měl stát Řím (997). 1001 přijal OTA lil. titul seťl!US ajJostotorum (slu­ žebník apoštolu), aby získal vliv na Polsko II Uhry. Východní politika byla nesena ideou křesť. říše a vyznačovala se šířením nové víry a podmaňov{ulím poh<Ulských kmenů. V 9. a 10. stol. nebyla ještě spo­ jena s kolonizační expanzÍ. =


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / střední Evropa III (1024-1075), refonnní papežství Císařové sálské dynastie (1024-1125) 1024-1039 Konrád II., pravnuk lotrinského vév.

KO RÁDA RUDI;HO, byl na základě příbuzenství

s Otony v Kambě u Oppenhcimu ve Francích zvo· len králem a v Mohuči korunován. Vazalům (v [táIii velkým leníkům) zaručil dědičnost a ne· zcizitelnost jejich lén (1037). Slesvickou marku odstoupil KNUTOVI V ELI KÉ MU (1025) a území mezi řekami Fischa a Litava uherskému panovní­ kovi. V boji proti MI!ŠKOVl [I. (s. [67) získal zpět Milčansko a Lužici (1031).

1033 Konrád II. připojil k Říši burgundské království. Ovládnutím důležitých alpských prů­

smyků si pojistil spojení s říšskými oblastmi [tá­ lie. ,,[mpérium" bylo tak tvořeno trojicí království Německo - [táIie - Burgundsko. 1026/1027 podnikl KONRÁD první výpravu do Itálie a v Miláně byl korunován lombardskou železnou korunou.

1027 císařská korunovace v Římě.

1037-1038 druhá výprava do Itálie: v boji proti mi­

lánskému arcibiskupovi ARJBERTO VI, podporo­ vanému emancipujícím se měšfunstvem, utrpěl císař první porážku v boji s 10mb. městy. AR!­ BERT propůjčil milánské domobraně vál. pra­ porcový vůz (carroccio) - symbol měst. svobod. 1039-1056 Jindřich III. (m,mž. AGNES Z POI­ TOU) usiloval o reformu církve. Po porážce kní­ žete BRETISLAVA I. (J 041) a po vítčzství nad Ma­ ďary (1044) upadl český i uherský stát v lenní zá­ vislosti na Řlsi. 1045 se ujal ADALBERT arcb. stolce v Brémách a rozvinuj misionářskou činnost na severu. Za­ myslené povysení Brém na patriarchát pro sever­ ské země se však nezdařilo. 1046 synody v Sutri a Římě: JINDŘICH lil. sesa­ dil tři papeže a zbavil řím. šlechtu vlivu na volbu nejvyššího pontifika.

1047 přijal Jindřich III. císařskou korunu.

Po konečném rozdělení Lotrinska (1044) vedl císař dlouhotrvající boje s vévodou GOTTFRIEDEM II (v léno získal jen Horní Lotrinsko), který se 1054 tajně oženil s toskánskou markraběnkou BEATRlX a vytvořil mocný teritoriální stát. Markraběcí moc omezil J INDŘICH III. poskytnutím privilegií jednotli­ vým městům. BEATRlX s dcerou MA1YLDOU byla uvězněna a dopravena do Německa. 1056-1106 'Jindřich IV. Během regentské vlá­ dy jeho matky ANEžKY (do 1062), arcibiskupů ANNA Z KOlINA (do 1063) a ADALBERTA Z BRÉM (do 1066) rostla moc knížat. Poté, co se J INDŘICH IV. chopil vlády (1065), byl ADALBERT na nátlak knížat odvolán. - V boji s nimi se J IND­ ŘICH opřel o nižší šlechtu, ministeriály a měšťany rozvíjejících se říš. měst. Jeho bezohlednost při zcelování majetku v oblasti Harzu vedla k povstá­ ní saské šlechty. Krubta přepadla císaře na hradě Harzburg, který byl 1073 zbořen. První fázi bojů

147

zakončil mír v Gerstungen. Konečného podřízení Sasů dosáhl J I DŘlCH

1075 ve v��tězné bitvě u Homburgu na Unstrutě.

Refommí papežství (1046-1075)

Z čistě náb. reformy clunyjského hnutí (s. 141) vyply­ nul v II. stol. požadavek na refonnu celé církve. Reformní snahy směřovaly především k potlačení si­ monie (kupování církevních obročí) a k prosazení z{l�ady kněž. celibátu. Reformní strana posilila své po­ zice ve Francie iniciov{mím tzv. "mírového hnutí".

1031-1040 byl "boží mír" (pa.x Dei) vyhlášen

církví v již. Fnmcii a zaručoval ochrMlu ducho­ venstvu, rolníkům, poutníkům, obchodníkům a že­ nánl. Umírněnější podobu této ideje představovalo tzv. "boží příměří" (treuga Dei), zapovídající války a rozbroje od středečního večera do pondělního rána a o �vátcích. Ozbrojená střetnutí se tak mčla omezit na 90 dní v roce. 1046 synoda v Sutri. Papež KLIMENT ll. (1046-1047) se podle cís. vůle pokusil 7.llmezit simonii a kněžským manželstvím. O círk. reformu se zasadil především biskup Bruno z Toulu do­ sazený císařem 1049 na papež. stolec jako 1049-1054 Lev IX. Povolal do Říma stoupence re­ formní strany - HUMBERTA ZE SILVA CANDIDA, PETRA DJ\MIANI, FRlEDRlCllA Z LOTRINSKA, Hu­ GA K ANDIDA a Toskánce H1LDEBRJ\NDA, prosazu­ jící 7.íl�adu papežského primátu (primatu.s Petri) v církvi. Postavení řím. církve měla posílit sbírka právních ustanovení (tzv. Liberlas ecclesiae Ra­

manae). [054 rozkol mezi záp. a vých. církví (s. 175) 1057 kardinál H MBERT ZE SilVA CANDIDA sepsal dílo Libri tres adversu.s simoniacos, v jehož tře­

tí knize zpochybnil práva laiků v církvi. Reformní kroky pokračovaly 1059 vydáním papež. dekretu o způsobu volby papeže. Mikuláš II. (1058--1061) svěřil vol­ bu hlavy církve kardinálskému kolegiu. Zároveň se postavil proti investituře laiků. K posílení pozic papežství přispělo i spojenectví s Normany v již. Itálii, jejichž vůdce ROB ERT G UISCJ\RD obdržel 1059 od papeže lénem Apulii, Kalábrii a Capuu. Na severu Itálie se papež opíral o markraběnku M ATYLDU TOSKÁNSKOU a milánskou patarii, so­ ciálně-náboženské hnutí. 1073-1085 Řehoř VIJ. (Hildebrand). S jeho po­ stavou je spojeno vítězství papež. ideje monarchis­ ticko-centralistického pOjetí vlády vyjádřené v tzv. "Dictatus papae". Podle jeho znění mohl papež jako nejv. a neomezený představitel univerlální církve sesazovat nejenom biskupy, ale také panovní­ ky, kteří jakožto správci Bohem jim svěřených "úřa­ dů" jsou zároveň podřízeni církvi. Ve sporu se jed­ nalo o "pravý řád světa" a o svobody církve. Sakr. charakter království (král vicarius Dei) nebyl už uznáv'MI a král. hodnost tuto složku pozbyla. =


148

VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / střední Evropa IV (1075-1125)

Boj o investituru 1074 postní synoda v Římě: zákaz kněž. manželství a vydání nařízení o celibátu. 1075 postní synoda v Římě: zapovězení přijímá­ ní laické investitury vyvolalo otevřený střet s německým královstvím a zahájilo dlouhý boj o investituru. ŘEHoR VII. pohrozil JINDŘI­ CHOVI IV. klatbou. Leden 1076 synoda ve Wormsu: JINDŘICH IV. a něm. biskupové prohlásili eapeže za sesazeného. 1076 postIÚ synoda v Rímě: Řehoř VII. sesadil a exkomunikoval německého krále a zpros­ til jeho poddané přísahy věrnosti. Říjen 1076 sněm knížat v Triburu (Trebur): něm. knížata se za přítomnosti papež. legáta rozhodla vypovědět poslušnost králi, pokud do roku ne­ dosáhne zproštění klatby. 25.-28. 1. 1077 Jindřich IV. vykonal v Canos­ se pokání, a přinutil tím papeže ke zrušení klat­ by. Musel však papeže uznat za smírčího soudce ve svém sporu s knížaty, která nevyčkala na pa­ pežovo rozhodnutí a zvoWa protikrálem RUDOL­ FA ŠVÁBSKÉliO, jenž šlechtě zaručil právo svob. volby panovlúka bez ohledu na dyn. dědické prá­ vo. Vojenský střet obou stran (1077-1080) se uzavřel až smrtí protikrále v bitvě u Hohenmiil­ senu 1080. 1080 ŘEHoR Vll. obnovil klatbu nadlLNDŘlCHEM, který na tento krok odpověděl zvolením arcibis­ kupa WIBERTA Z RAVENNY za protipapeže. S podporou lombard. měst porazil llNDRICII vojsko markraběnky MA:rYLDY a po dobytí Říma (1083) přijal na prvním italském tažení 1084 z rukou protipapeže KLIMENTA III. cís. ko­ runu. ŘEHoR VII., bránící se v Andělském hra­ dě, byl nakonec vysvobozen Normanem ROBER­ TEM GUISCARDEM, jenž donutil císaře k ústupu. Při normanském plenění Říma se papež uchýW do Salerna, kde 25.5. 1085 zemřel. Zatímco RE­ HOŘOVO zdůvodnění jednoty círk. a svět. moci pod papežským vedením ztroskotalo, učení o přímé božské odvozenosti král. moci zůstalo ještě neotřeseno. 1085 vyhlásil llNDŘlCH IV. v Mohuči Boží mír. Na dědictví ŘEHOŘE Vll. navázal 1088-1099 smířlivý papež URBAN II., který na sy­ nodě v Clermontu (1095) obnovil ustanovení o zákazu laické investitury a zapověděl skládání lenní přísallY duchovních světským osobám. 1090-1097 druhá italská výpravalINDŘlCHA IV. UR­ BANOVI II. se podařilo zformovat proti císaři koa­ lici lombardských měst, welfsko-toskánskou alian­ ci a získat na svou stranu JINDŘICHOVA syna KON­ RÁDA. Když však císař potvrdil WELFOVI IV. držení bavorského vévodství, otevřel mu tento průchod alpskými průsmyky. Po vyhlášení všeobecného zem. míru (landfrýd; 1103) se 1104 postavil proti otci jlNDŘlCII (V.), který stanul

v čele opozice knížat a byl uznán i papežem. Jeho jednání bylo motivováno obavou ze ztráty nástup­ nictví kvůli střetu císaře s církví a rovněž i císa­ řovým spojenectvím s nižší šlechtou a ministe­ riály. JINDŘlCII IV. byl 1106 donucen k abdikaci a před konečným vyřeše­ lúm sporu zemřel v Lutychu. 1106-1125 Jindřich V. přenesl saský vévodský titul na hraběte LoTHARA ZE SUPPLlNBURGU. Při tažení do Čech 1110 vyřešil spory mezi Pře­ myslovci a obnovil lenní svrchovanost Říše. 1110-1111 podnikl první výpravu do Itálie. 1111 dohoda v Sutri mezi PASCIlALEM II. (1099 až 1118) a JINDŘICHEM V.: panovník projevil ochotu vzdát se práva investitury a papež souhla­ sil s vrácením statků a práv, které církev získala od dob KARLA VELIKÉHO. Smlouva však ztrosko­ tala na odporu biskupů a prelátů. JINDŘICH V. papeže zajal a přiměl ho v Ponte Mammolo k uznání práva laické investitury. - V Říši se král potýkal s knížeCÍ opozicí, vedenou LOTHAREM ZE SUPPLlNBURGU. Při druhé italské výpravě se zmocnil dědictví po zemřelé toskánské markt'a­ běnce MATYLDĚ. Boj o investituru byl vyřešen s konečnou platností až 23. 9. 1122 konkordátem wormským mezi JINDŘICHEM V. a KALIXTEM II. (1119-1124). Jeho podstatou rozlišení temporálií (statků a práv propůjčených světskou mocí) a spirituálií (duchovenských hodností), které provedl fr. teo­ log a právlUK Ivo Z CHARTRES. Král se vzdal in­ vestinH')' prstenem a berlou. V Říši probíhala ka­ nonická volba v přítomnosti panovníka nebo je­ ho pověřence a předání žezla, symbolu světské moci, se dělo ještě před svěcením, v Itálii a Bur­ gundsku však šest měsíců po svěcení kandidáta. Důsledky: uvolněním závislosti na císaři zanikl systém říšské církve zavedený Otony. Biskupové se vymanili z postavení hál. úředníků a stali se říš. lení­ ky. Posílení něm. knížat a severoitalských měst. Francie: francouzského krále se otázka investitury netyKala tak bezprostředně, neboť kornně podléha­ la jen nemnohá biskupství. Na základě dohody mezi FILIPEM l. 0060-1108) a PASCHALEM II. se král vzdal investitury prstenem a berlou a propůjčil bis­ kupům temporália po složení přísallY věrnosti. Anglie: canterburský arcibiskup ANSELM odepřel novému háli JINDŘICHovI l. O 100-1135) lenní přísahu a byl 1103 vypovězen ze země. Anglický spor o investituru byl urovnán 1107 na principu "svobodné volby" biskupů na král. dvoře. Po sou-. hlasném vyjádření panovníka, který nevysvěcenému zvolenci propůjčil listinou temporálie, skládal pre­ lát přísahu věrnosti. Král uznal i odvolací právo k řím. kurii. Polsko: ve většině knížectví prosadil nezávislé posta­ velú církve s kanonickou volbou biskupů hnězdenský arcibiskup JINDŘICH KIETLlCZ (1199-1219).


VRCHOLNÝ STŘEDOVEK / církev, sekty, filosofie (12.-13. století) Papežský primát (12.-13. století)

Ve 12. a 13. stol. dosáhlo papežství vrcholu moci (setřesení nadvlády německé církve). Nezabránilo tomu ani schizma za papeže ANAKLETA II. (1130-1138) a nepokoje, které vyvolal ARNOW Z BRESCIE, požadující návrat zesvětštělé církve k apoštolské chudobě. Oporu na�lo papežství u fr. panovníků a v jeho zájmu vystupoval i mystik a ka­ zatel BERNARD Z CLAlRVAUX, usilující o prohloube­ ní zbožnosti. Ve sporu mezi papežstvím a císařstvím o vedoucí postavení v záp. křesťanstvu se FR! D­ RICH J. (s. 165) střetl s papežem 1159-1181 Alexandrem III., s nímž nakonec uzavřel mír ( 1177). 1179 třetí lateránský koncil: po špatných zkuše­ nostech při ALEXANDROVĚ volbě bylo stanoveno, že k volbě papeže je nutná dvoutřetinová většina kardinálských hlasů. 1198-1216 Inocenc III. nevystupoval jen jako zá­ stupce apoštola Petra, ale jako náměstek Krista, či dokonce samotného Boha (vicarius Cbristi). Z jeho rukou měli svět. vládci přijímat své říše v léno. Vazalskou svrchovanost uznali král sicil­ ský, anglický a portugalský, papcž účinně Z,L�a1lO­ val i do vnitř. poměrů v Řiši (s. 173), Ilrancii (s. 159) a Norsku (s. 163). INOCENC omezil pra­ vomoc biskupll a při centralizaci moci se opřel o institut papež. legátů působících i v Srbsku a Bulharsku. Zřízení kat. církve v latinském císař­ ství po dobytí Konst'l.I1tinopole (1204). 1215 čtvrtý lateránský koncil: přijal ustanovení o bisk. inkvizici, o transsubstanciaci, o povinné ušní zpovědi a omezil zakládálú nových řádů. V boji o primát nad celým křestanstvem pokra­ čovali papežové ŘEHoR IX. (1227-1241) a IN O ­ CENC IV. (J 243-1254). V právním životě se pa­ pež. universální církev opírala o Decretum Gratiani, souhrn círk. zákonů, sestavený kolem 1140, jehož spojením s pozdějšími právními sbírkami vznikl Corpus iuris canonici.

149

Katarští duchovní vytvořili vlastní hierarchii v čele s biskupy. Po katarském sněmu v Saint Félix de Caraman (J 167) nabylo převahy radikálně dualis­ tické učení N lKETASE Z KONSTANTINOPOLE. Nejdů­ ležitější katarskou skupinu tvořili jihofrancouzští albigenští (podle města Albi). Rychle se rozšířili rovnčž valdenští, navazující na učení lyonského kupce Petra Valdese a snažící se žít důsledně podle evangelia. Vedle fr. valdenských (pauperes spiritu) vznikla jejich spojením se severoital. h umi li áty (po­ kornO druhá větev - lombard. chudí (pauperes lombardi), která se osamostatnila asi 1210. Evange­ lijní zvěst šířili valdenští i kataři v nár. jazycích (pře­ klad Nového zákona do provensálštiny). Doslovné následování slov kázání vedlo valdenské k odmítání hierarchické církve, přísallY, trestu smrti a k zavržení uctívání svatých, odpustků a očistce. Církev reagova­ la zakládáním nových řádIl (s. 141), zřízením inkvi­ zice a křížovými taženími proti heretikům. 1209-1229 války proti albigenským (s. 159).

Filosofie

Pojem scholastika (z latinského scbola škola) představuje směr středověké filosofie a teologie, kte­ rý logickými postupy promýšlel předcházející tradicionalistickou teologii. Rozvíjením dialektické metody myšlení se snažila schola�tika dospět k pro­ hloubenému chápfuú víry. '=

Raná

scholastika:

Anselm

z

Canterbury

(1033-1109) vyšel z priority víry a snažil se o po­ znání obsahu víry (Credo, ut intellígam - Věřím,

abych rozuměl). ANSELM vyložil satisfakční teorii o smyslu Kristovy smrti (Cur Deus bomo) a podal ontologický důkaz boží existence. Petr Abélard (1079-1142) se stal zakladatelem dialektické me­ tody (Sic el non - Ano a ne). Hlavním filos. problé­ mem doby se stal spor o obecné pojmy (univer­ salia). Zatímco realismus pokládal všeobecniny za skutečně existující, nominalismus je pojímal jen ja­ ko rozumové abstrakce. Zákl. výklad teologického učení podávalo dílo PETRA LOMBARDA (t 1160)

Inkvizice

SentenUarium Ubri IV.

Do 12. stol. církev postihovala heretiky klatbou ne­ bo internací v klášteře. Zavedení bisk. inkvizice (1215) nepřineslo očekávané výsledky, a proto zří­ dil ŘEHoR IX. inkvizici podřízenou přímo papežům (1231). Za hrdelní zločin prohlásili kacířství i něm. císař a franc. král.

Vrcholná scholastika: objevení ARISTOTELOVÝCH

Sekty

MAGNUS (I 193?-1280): komentáře k ARISTOTELO­

Získáním nezávislosti na světské moci (tibertas ecc­ lesiae) nezpřetrhala církev svá pouta k pozemskému světu. To vedlo ke vzniku sekt, zpochybňujících ná­ rok církve na světskou vládu a požadujících návrat k apoštolské chudobě. Sekta katarů navázala na učení bulharských bogomilů, ovlivněné naukami pu­ tujících kacířských skupin; její podstatou radikální dualismus, přísná askeze a apoštolský způsob života.

spisů, zprostředkovaných židovskými a arabskými fi­ losofy, předevšún AVERROESEM (lBN RuSD, 1126-1198), se stalo předpokladem pro vznik systé­ mů veškeré teologie (sumy), vzešlých z čin­ nosti učenců žebravých řádů: ALEXANDER Z HALES

(t 1245): Summa universae tbeologiae; ALBERTUS VI, Tomáš Akvinský (1225-1274): Summa contra genUles - Suma proti pohanům, Summa tbeologica (jeho hlavní dílo), De regimine principum (státně­

filosofický spis). TOMAS sjednotil přirozené a nad­ přirozené poznání, rozum a zjevení v jeden velký har­ monický systém. V protikladu k jeho intelektualismu, spjatému s myšlenkou určité teleogie, zastával Jan Duns Scotus (t 1308) učení sv. AUGUSTINA.


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / křížové výpravy I Příčiny. První až třetí křížová výprava Vnějším podnětem křížového hnutí, pojímaného jako důsledek rozvoje církve a náb. cítění, bylo pro­ niknutí tureckého kmene Seldžuků do Malé Asie. Za panování ALp ARsLANA, nástupce TOGUL BEGA, ko­ runovaného 1055 v Bagdádu chalífou, se Seldžukové zmocnili Jeruzaléma a Sýrie, doposud spravovaných egypt. chalífou z rodu Fátimovců, a 1071 na hlavu po­ razili byzantské vojsko v bitvě u ManlZikertu (s.175). Vědom si turecké hrozby zamýšlel už 1074 Řehoř VII. přijít v čele západního rytířstva (jako dux et ponlifex) vých. křesťanům na po­ moc. Jeho cílem bylo kromě osvobození Božího hrobu a Seldžuky ovládnutých oblastí také sjed­ nocení ortodoxní a řím. církve. Po vzniku ikonij­ ského (rúmského) sultanátu v Malé Asii vypravil 1095 byz. císař A tEXIOS I. KOMNENOS poselství k papeži URBANOVI II. se žádostí o voj. pomoc. 26. 11. 1095 synoda v Clermontu: URBAN ll. pronesl pověstný, nadšením prodchnutý projev (Deus 10 volt - Bůh tak chce) a získal záp. rytíř­ stvo pro křížovou výpravu. Bojovým heslem se stalo slovo .Jeruzalém" a symbolem bílý kříž. Podnět ke křížovému hnutí a jeho velká okamžitá odezva vycházely ze dvou prostupujících se du­ chovních proudů: I. idea poutnictví do Svaté země: poutě, pova­ žované od pozdně ant. křestanství za záslužné cesty beze zbraně, získávaly od I I. stol. s prohlubováním křesť. zbožnosti na oblibě. U muslim. Seldžuků však narážely na rostoucí nepřátelství; 2. idea nutné a spravedlivé svaté války proti nevěřícím nabyla na síle nejen při výpravách do Svaté země, ale též v boji evrop. rytířstva proti mus­ limům ve Španělsku a Polabským Slovanům. 1096 se vydaly na cestu první neorganizované houlY prostého lidu vedené poustevníkem PETREM Z AMIENSU, který pro křížové tažení nadchl svým kázáním masy věřících. Po strastiplné cestě byly špatně organizované oddíly pobity Bulhary a Sel­ džuky, aniž dorazily k cíli.

151

křestany v Antiochii mosulský emír KbRBUGIIA, kterého křižácké vojsko, posílené nálezem Svaté­ ho kopí a vedené BOEMUNDEM, nakonec porazi­ lo u řeky Orontu. 15. 7. 1099 po pětitýdenním obléhání dobyt Je­ ruzalém. Na obsazeném území vznikly křesť. státy s lenním zřízením a s velkou mírou samo­ statnosti vazalů podle fr. vzoru. GO'l'I'FRlED Z BOUILI.ONU s titulem "obránce Svatého hrobu" Zldožil jeruzalémské království, které po jeho smrti upevnil jeho bratr BALDUIN (1100-1118), vládnoucí s král. titulem. Příčinou zániku tohoto útva­ ru 1187 se stala jeho vnitřní slabost a boje o nástup­ nictví. K menším lenním státům náležely kníž. antiochijské, hrab. edcsské a tripolské. V Jeruzalémě a Antiochii sídlili rovněž patriarchové. Neustálé boje nonnanských náčelm'kti z Antiochie s Byzantinci a roz­ pory mezi jednotl. státy oslabovaly pozice křestanů. K tomu přistupovaly protiklady mezi různými skupina­ mi obyvatel. Počáteční vyllOdou pro křesťanské státy byly spory mezi Seldžuky a Fátimovci. Trvalou památ­ kou na toto období zůstaly kři7.llcké hrady (Krdk des CheVldiers, Beaufort, Marquab). 1144 emír IMÁD AN DIN ZENGI z Mosulu dobyl Edes­ su, což impulsem k vyhli�ení druhé křľžové výpravy. -

1147-1149 druhá křížová výprava, vedená něm. králem KONRÁDEM Ul. a francouzským kr{dem LuovlKEM VIJ., kteří přijali kříž pod vlivem BER­ NARDA Z CWRVAUX. Součinnost něm. a frdllc. vojska neblaze ovlivnilo proti byzantské spojenec­ tví LUDvtKA Vll. se sicilským králem ROGEREM II. a spolek byzantského císaře MANUELA I. se svým švagrem KONRÁDEM lll. Po porážkách u Dorylaia a Laodikei se KONRÁD a LUOvlK setkali až 1148 v Akkonu a podnikli s jeruzalémským králem BALDUI EM m. ještě dvě neúspěšné výpravy proti Damašku a Askalonu. 1187 egyptský sultán SAlADlN v bitvě u Hallínu po­ razil křesť. vojsko, obsadil s výjimkou pobřežní­ ho pásu celé jeruzalémské království a dobyl Jeruzalém.

1096--1099 první křížová výprava - bez účasti exkomuníkovaných císaře JINDltlCltA lY. a fr. krále FILIPA I. - byla vedena ROBERTEM, vév. nonnanským (rytíři ze severní Francie a Nčmec­ ka), dolnolotrinským vévodou Gorl'FRIEDEM Z BOUll.LONU, jeho bratrem BALDUINEM a Ro­ BERTEM ll., hrab. tlanderským (rytíři z Lotrinska a Flander), hrab. RAlMUNDEM IV. Z TOUI.OUSE (rytÍfi z jižní Francie a Provence) a BOEMUNDEM Z TARENTU a jeho synovcem TANKREDEM (italští Normani). Toulouského hraběte doprovázel pa­ pežský legát ADEMAR, biskup v Le Puy. Po úspěš­ ném obléhání Nikaie a vítězství nad ikonijským sultánem Kl LmZ ARSlANEM u Dorylaia (Eskise­ hir) padla zradou po sedmiměsíčním obléhání i Antiochie. Po několika dnech oblehl vítězné

1189-1192 třetí křížová výprava. Do čela ce­ loevropského podniku se postavil FRIDRICH BAR­ BAROSSA, jehož účast a křižácké nadšení odr'dŽely

představu o univerzalistickém postavení císaře na špici všeho křestanstva. Po skvělém vítězství u [ko­ nia však utonul 10. 6. 1190 v řece Salefu. Jeho syn FRlDRICII, vévoda švábský, vedl zbylou část vojska před Akkon, kde 1191 zemřel. Téhož roku dobyli Akkon angl. král RICHARD LvI SRDCE a fr. král FI­ UP ll. AUGUST. RlCIIARDOVI se 1192 podařilo uzavřít příměří se SAIA . DINEM, podle něhož křcsta­ nům připadl pobřežní pis mezi Tyrem a Jaffou , od­ kud mohli pouuúci navštěvovat Jeruzalém. Anglický kt'Jl obsadil Kypr (I 191) a udčlil ho jako léno je­ ruzalémskému králi VlroV'! Z LUSIGNANU.


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / křížové výpravy II Ctvrtá až sedmá křížová výprava 1197 dobře připravená křfžová výprava císaře JI NDRI­ CHA VI. měla sice za cíl ovládnutí Svaté země, záro­

veň však sledovala zájem normanské východní poli­ tiky usilující o zničení byz. nse. Nenadálá smn císa­ ře zpusobila, že jediným výsledkem výpra� bylo spojení palestinského pobřeží s Antiochií. 1202-1204 čtvrtá křížová výprava. Papež INO­ CENC lll. (1198--1216) �zval evrop. šlechtu k novému křížovému tažení, jehož cílem se mčl stát Egypt. Velká část francouzské nobility (mark­ rabě BONIFÁC Z MONTFERRA:rU, hrabč fl<Ulderský BALDUIN IX. a jiní) oslyšela papežovu výzvu. Transportu křižáků se ujali BenátČ<Ulé, jimž však museli křižáci své nezaplacené dluhy ,,�rovnat" obsazením obchodního konkurenta Benátek dalmatského Zadaru. V souladu s benátskými zá­ jmy na levantském obchodě a na žádost byzant­ ského prince ALEXIA nasměroval dóže ENRlKO OAN DOLO výpravu do Byz<UlCe. Zásal1 křižáků (La­ tinu) do vnitřních sporu B)'ZlUlce �cholil doby­ tím Konstantinopole (s. 175), jejím nemilosrdným vypleněním a zřízením latinského císařství (ma­ pa na s. 206). TenlO přechodný úlvar zanikl 1261 vojenskou akcí byz. císaře MICIIAlA VLU. PAlAJO­ LOGA, sídlicího v Nikaii, s pomocí J'UlOV'UlŮ. Po­ kus o sjednocení obou církví ztroskotal. 1212 tzv. "kňzová výprava dětí", mylně intcrpretoVlUlá jako výprava chlapců a dívek, kteří mčli být v Egyp­ tě prodáni do otroctví. Ve skutečnosti se jednalo o ne�h1ášenou výpravu venkovské chudiny (pueri). 1228--1229 pátá křížová výprava. Císař FRID­ RICH ll. se dopravil přes nepřízeií papeže (klat­ ba) do Akkonu a po vyjednávání s egyptským sul­ tánem AL-KÁMJLEM získal část území býv. jeruza­ lémského království s městy Jeruzalémem, Beůémem a Nazaretem. 1244 muslimové obsadili natrvalo Jeruzalém. 1248--1254 šestá křížová výprava. Fr<U1COuzSký král LUDVíK IX. zamýšlel zničit celllrum muslim­ ské moci Egypt. 1249 obsadil sice přístav Oamiet­ tu, ale v bitvě u pevnosti a1-M,Ulsúra utrpěl lěžké ztráty. Neobratnou strategií upadl král i s vojskem do zajetí, z něhož se dostal až po �dání Omnietty a vyplacení vysokého vy'kupného. LUDViK zůstal i nadále v Palestině, opevnil Akkon a do Fr<Ulcie se vrátil až 1254. 1270 sedmá křížová výprava. Pod vedením LUD­ viKA IX. směřovala do Tunisu, kde král zemřel a jeho armáda byla zdecimována morem. 1291 padl Akkon, poslední křesť. výspa v Palestině. Křesťané ustoupili z lYru, Bejrútu a Sidonu. Vzpo­ mínkou na křižácké panství zlhtal do 1498 Kypr, kde vládl rod Lusignanů, a do 1522 johanitský Rhodos.

Příčiny neúspěchu křížových výprav

Křížové výpravy ztroskotaly, protože se přirozené

153

zájmy jednotlivých evrop. států dostaly do rozporu s univerzaJislickou křestllnskou ideou. Byzanc žá­ dala od Západu pomoc při obraně ohrožených hra· nic a bez byz. přispění byly vojenské operace ne­ možné. Proti Byzanci však stály z hospodářských a mocensko-politických dllvodů Benátky a sicilští Normané. Význam křížových výprdv: z obchodu s Orien­ tem zbohatla některá severoitalská a jihofrancouz­ ská přímořská města. Poplávka pro orientálním zboží přispěla jen nepřímo k rozvoji peněžního hospodářství a vzrůstu životního standardu měšťan­ stva. - Vzrostlo národní uvědomění politicky roz­ drobené Francie (odraz v Cesta Dei per Fmncos). Plodné kulturní impulsy se nešířily přímo z Levanty, ale přicházely do Evropy z upadající Byzance a arabského Sp<Ulělska a Afriky. Na vrcholu moci stálo v období křížových výprav papežství a jeho fis­ kální politika. Odvrácenou stranou tohoto vývoje však byly rostoucí pochybnosti o morální bezúhon­ nosti papežství a vznik proticírkevních duchovních hnutí. Katastrofální nezdal' druhé křížové výpravy podlomil pověst papežství a BERNARD Z CLAlRVAUX se pak mnohým jevil jako falešný prorok. Křížové výpravy je lřeba chápal i v souvislosti s probíl1ající reconquistou na Pyrenejském poloostrově (dobytí Lisabonu 1147), s útoky proti Arabům v severní Africe a proti pohanským evropským národllm (ne­ úspěšné tažení proli Polabským SlovanlIm, prokla­ mované BERNARDEM Z C I A I RVAUX) . Rytířské řády spojovaly askeliclqí II rytířský iddJ. Závazné řeholní sliby chudoby, poslušnosti a čistoty byly doplněny rytířským závazkem ochrany a péče o poulníky. 1. Johanité vznikli z bratrslva při špitále svatého J<Ula Křtitele v Jeruzalémě a byli uzn{Uli papežem PAS· CHALEM II. (1113). Vlastním zakladatelem řádu se stal kolem 1120 RAYMUND DE PUl. Věnovali se péči o nemocné a ochr<Ulě poutníků. Řádový oděv tvořil černý pláM s bílým křížem, v bOji pak červený kabá­ tec s bílým křížem. Sídlo řádu se nacházelo od 1291 na Kypru, po 1.)09 na Rhodu a v letech 1530-1798 na Maltě (odtud název maltézští rytíři). 2. Templáři vznikli 1119 ze sdružení fnUlcouz­ ských rytířel kolem HUGA Z I'AYENS s cílem chránit poutníky a bojovat s 'Iurky. Templáři nosili bílý plášť s červeným křížem. Řád zrušil papež KI.IMENT V. na koncilu ve Vienne 1312. 3. Řád německých rytířů se konstituoval 1190 z německého špitálního bratrstva v Akkonu, které se oddělilo od jeruzalémského špitálu a řeholi při­ jalo 1197. Clenové řádu se oblékali do bílého pláš­ tě s černým křížem. Po přechodném pobytu v Sed­ mihradsku, odkud byli 1225 vypuzeni uherským králem ONDŘEJEM II., se němečtí rytíři za velmistra HERMANA VON SALZ A usadili v Chclminsku a Prus­ ku. Velmistr sídlil zpočátku v Akkonu, od 1291 v Benátkách a od 1309 v Marlborku (s. 199).


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / Židé Židovská diaspora

1'0 nezdařeném povst{Ulí BAR KOCHBY (s. 99) byl Židům pod trestem smrti zapovězen vstup do Jeru­ zaléma (římská kolonie Aelia Capitolina). Ztrátou politického a kultovního centra zanikl i židovský národní stát ("národ jednoho kultu"). Pro ži­ dovské náboženské společenství začal život v dia­ spoře ( rozptýlení), jejímž duchovním těžištěm, místem setkávání obce se stala synagoga. Mezopotámie: mnozí vyhnanci odešli do Babyló­ nie, kde za vlády Parthů dosáhli hospodářské pro­ sperity. Za vlády Sásánovcll byli však vystaveni pro­ následování ze strany kněžské kasty mágů, jejich postavení se zlepšilo teprve s příchodem Arabů (s. 135); židovské náboženství ("náboženství kni­ hy") vyznává jako islám přísný monoteismus: okolo 500 sepsán babylonský talmud, který zahrno­ val mišnu (učení) agemaru (komentář k miš­ ně). - Z Mezopotámie se Židé šířili do Persie, In­ die, Arménie a do oblasti Kavkazu. =

Židé v římské říši

Za císaře CARACALLY (212) získali Židé jako všich­ ni svobodní obyvatelé římské říše občanské právo. Usazovali se na celém území říše, především v Malé Asii, na Balkáně, v sev. Africe a ve Spanělsku. Příči­ ny pomalu se objevující protižidovské zášt� od­ vozovali římští autoři z náboženské výlučnosti Zidll, z důsledného oddání se jednomu Bohu, JAHVEMU, ze zákazu zobrazovat Boha a ze zachovávání rituál­ ních očistných předpisů. Protižidovské zákony křesťanských císařů KONSTANTlNA,TIlEODOSl� II. (417,423) aJUSTlNtÁNA I (534) degradovaly Zidy na občany s omezenými právy. Podle koncilních usnesení 4.-7. stol. sledovala křestiU1ská církev shodné cOe.

155

dé. Mezi obyvatele potřebující ochranu je stavčl i zákaz nošení zbraní. 1096-1215 křížové výpravy (s 150) vyvolaly první hromadná pronásledování Židů. Častá obvině­ ní a záminky se týkaly údajného znesvěcení hos­ tie nebo rituální vraždy. 1236 FRJDRICH ll. označil Židy za služebníky krá­ lovské komory (servi camerae nostrae). Pod vlivem římského práva se tak zformov<ilo spiri­ tuální pojetí "služebného postavení Židů". Začle­ nční do panovnické komory (servitus camerae) znamenalo pro Židy osobní a hospodářskou zá­ vislost na císaři. 1215 čtvrtý lateránský koncil zostřil zákaz provozo­ vání živností a nařídil Židům nosit žluté znamení na oděvu. Vyhánění Židů: Židé byli vyhnáni z Francie (1306), definitivně 1394 (s výjimkou Provence, Dauphiné a Avignonu), z Anglie (1290). Za morové epidemie (tzv. černá smrt 1347-1351) bylo v Německu posti­ ženo pogromem na 350 židovských obcí. Ohrožení Židé hledali od dob křížových výprav útočiště ve vý­ chodních oblastech Evropy, kde užívali jako hovoro­ vého jazyka jidíš (židovská němčina). Středověký svéraz mčl i židovský oděv. Ve Spanělsku vystupovala proti Židům od pogromu 1391 církev. Na popud veli­ kého inkvizitora TORQUEMADY byli Židé vypuzeni 1492; vyhn{Uli byli i z Portugalska (1496).

Židé v 16.-18. století. Humanismus a reformace: německý hum;Ulista

REUCIlLlN,znalý hebrejštiny, hájil Židy před výpady dominikánů a pokřtěného žida PFEFFERKORNA, který požadoval spálení talmudu. "Synagoga" pro něj už nebyla poražená otrokyně, ale sestra církve (ecclesia). V díle Augenspiegel (1511) se pokou­ šel obnovit yůvodní smysl římského práva, podle něhož byli Zidé poddaní říše, a rovněž výklad cír­ Židé ve středověku Řehoř Veliký (59(}-{)04) rozhodujícím způsobem kevního práva, které o nich mluvilo jako o bližních. přispěl k formování postoje středověkého papežství Reformace nepřinesla zlepšení postavení Židů. Na k židovství. Odmítl metodu vynucených křtů a pokusu LUTHEROVU obranu Židii v dne Dass ztl/ser Herr jeslls Cbristus ein geborener Jl/de sei Oežíš Kris­ se Židy získat zvláštními vynodanli. V právních sbír­ kách byli Židé považováni za nechraněné Cizince tus byl rozeným Židem, 1523) navázal polemický a museli se uchy1it pod osobní ochnUlU panoVlU'ka spis Von den jl/den ztnd ihren Liigen (O Židech (královský munt: zvláštlú ochnma pro jednotlivce). a jejich lžích, 1542), vydaný poté, co se nesplnily lak postupoval císař LUDVIK POBOŽNÝ (814-840) reformátorovy naděje na jejich obrácení. a podobná privilegia vystavovali i jeho nástupci. Židé Absolutistický stát 17. a 18. stol. přistupoval k Ži­ se prosadili ve finančnictví, neboť nebyli jako křesťané dům z pozice merkantilismu orientovaného na za­ omezeni církevním odmítáním úroku. Mnohdy vystu­ chování aktivní obch. bilance. Vydržování stálé armá­ poV"JIi jako věřitelé křesťanských dlužníků. dy a nákladná zahraniční politika nutily od druhé K postupující ekonomické antipatii se připojila ros­ pol. 17. stol. něm. knížata hledat nové zdroje příjmů toucí antipatie náboženská, ústící v pogromy během (udčlování monopolů, zakládání manufaktur, vybírá­ první křížové výpravy (s. 151). Ve prospěch Židů ja­ ní daní, státní loterie a jiné). Knížata se mnohdy spo­ kožto ne křesťanů (nikoli jako obchodníků) se za­ lél1<úa na služby žid. dvorních faktoru. Židé na dvo­ čala vydávat první ochranná privilegia. rech tvořili menší arist. vrstvu, která se bohatstvím 1103 mohučský říšský landfrýd JINDRJCHA IV.: me­ a privilegovaným postavením vzdalovala svým sou­ zi osobami stojícími pod ochranou panovníka kmenovcům, zabývajícím se výmčnou peněz, zastavá­ byli uváděni vedle kleriků, žen a dětí rovněž Ži- renstvím, vetešnictvím a podomním obchodem.


156

VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / kultura

Umění: karolinské umění se opíralo o byzantské a italské vzory (střetávání se s orientalizující pozdní antikou). Dokladem je palácová kaple v Cá­ chách, centrální stavba se zvýrazněným členěním vstupní haly a zvýšeným vnitřním prostorem sevře­ ným dvěma věžemi. Římská bazilika se stala vzorem pro klášterní a biskupské kostely a byla posulpně doplňována věžemi a přístavbami na západní straně (westwerk). Kromě projevů knižní malby a drob­ né plastiky (reliéfy ze slonoviny) se dochovaly jen nepatrné zbytky palácových staveb a nástěnných maleb. Karolinské nměnÍ neznalo ještě monu­ mentální plastiku. Románský sloh výrazu použili poprvé 1818 fnUl­ couzští archeologové GERVILLE a LE PRÉVOST na zá­ kladě analogie k pojmu "románské jazyky" - vystří­ dal kolem 950 karolinské umění a byl prvním monu­ mentálním stavebním stylem křestiLnského Západu. Vrcholem církevního stavebrullO projevu se stala ba­ zilika. Zatímco v karolinské době prodělala promě­ ny spíše východlú část svatyně (příčná loď, apsidy), v románském období se vyvíjela především západlú strana (členění fasády, dvojchórová dispozice). Hori­ zontální pojetí stavby narušily věže stavěné nad kříže­ ním, u západlúch přístaveb a při chórech. Román­ ská monumentální stavba s charakteristickým stlídáním válcovitých (cylindrických) a lineárních (kubických) forem vytvářela svou tendencí k vertika­ litě přirozenou jednou!. Osvojelúm techniky klenutí (asi 1110) se podařilo postupně sjednotit prostor chrámu a odhmotnit stěny a strop. Sochařství se uvolněním sochy z architektonického základu po­ stupně vypracovávalo k tvorbě volné plastiky. Tato monumentální plastika s archaickou přísností formy vznikala ve spojení se stavbou (stavební plastika) a svého vrcholu dosállla v reliéfních výjevech tynlpa­ nonů (zobrazelú posledního soudu) a v sochách portálů. Nástěnné malířství, prosté iluzionistické­ ho znázornění prostoru a těla, zobrazovalo scény ze Starého a Nového zákona a života svatých. V Němec­ ku ustoupil přísný styl raně románské epochy (otón­ ské umění: dóm v Magdeburku, kostel svatého Cyria­ ka v Gernrode) vyzrál ej ším monumentálním klenu­ tým stavbám (dómy ve Spýru, Mohuči a Wormsu). Ve Francii působily vedle sebe školy v Normandii (zá­ padní dvojvěží pIi průčelí: St. Etierule v Caen), v Bur­ gundsku (chórový ochoz s věncem kaplí), v Proven­ ce (napodobování antických forem: St. Trophime v Arles). Gotický styl s jeho technickými inovacemi (lome­ ný oblouk, opěrný systém s pilíři, křížová žebrová klenba) se zrodil v Ue-de-France, doméně fran­ couzských hálů, v Champagni a Pikardii a rozšířil se po celé Evropě. Vrcholným dílem tohoto církev­ ního univerzálního slohu je gotická katedrála rozlehlá, vícelodní stavba s příčnou lodí a chóro­ vým ochozem obepnutým věncem kaplí, který byl kultovním středem svatyně. Charakteristickým ry-

-

-

sem je svedení a přenesení tlaků pomocí kleneb­ ních žeber na opěrné pilíře a opěrný systém nachá­ zející se vně chrámu. Stěna hlavní lodi slučovala te­ dy prvek nosných žeber a redukovaných výplní gotických oken. Vertikalita vedla v trojlodních ka­ tedrálách k odstranění horizontálního pásu mezi arkádmni a okny, vhodného k nástěnné malbě. Vy­ mizely rovněž empory. Ve Francii navázala na ra­ nou gotiku (St. Denis, svěcení chóru 1144; Sens, 1142) vrcholná gotika (Chartres, založen 1194; Remeš, 1211; Amiens, 1220; Beauvais, 1272, výška chóru 48 m). Pozdní gotika (lineární gotika) se spokojila pouze s variacemi. V Anglii byla zdl'iraz­ něna u katedrál (opatské kostely, ve Francii biskup­ ské kostely) podélná osa, k níž se vázal komplex dalších stavebních prvků (chór, příčná loď, ma­ riánská kaple Lady Cbapef). Na rmlOU gotiku Early Englisb (York, Salisbury, Lincoln) navázal dekorativní sloh Decorated Style, jenž se vyznačo­ val prodlouženými chóry pro mnišskou komunitu a okenními hužbarni převzatými z Francie (Exeter, Wells). V 15. stol. vznikl "mlglický jednotný pro­ stor", sakrální prostor v lineárním slohu perpendi­ cu.lar Style (King's College Chapel, Cambridge). V Norsku ovlivnila anglosasko-normanská gotika dóm v Trondheimu. Ve střední Evropě se gotický styl projevil nejprve u centrální stavby mariánského kostela v Trevíru a u halového typu kostela sv. Alžběty v Marburgu. Období vrcholné gotiky zahajují dómy ve Strasbur­ ku, Kolíně nad Rýnem a v Praze. Pro severní oblasti byly příznačné stavby z pálených cihel, rozšířené zvláště u cisterciáků (Chorin, Doberml). V sever­ ních hmlZovních městech a ve Skandinávii (Wiesen­ kirche v Soestu, kostel P. Marie v Gdaňsku) převa­ žovaly prostorné halové kostely. Pozdní gotika se pokusila o vyvolání malebného účinku kontrastní hrou světla a stínu (kostel sv. Vavřince v Norimber­ ku). Gotický styl pronikl i do Nizozemí (dřevěné klenby), na Pyrenejský poloostrov a do Itálie. Stavební hutě sdružovaly v pracovních společen­ stvech kameníky podJ1ející se na stavbě. Spravovaly se podle hutních řádů. Migrace kameníků přispíva­ ly k přenášelú technických dovedností (např. zása­ dy proporcionality) a stavebních metod. Pro hutě při katedrálách pracovali i sochaři. Plastika usilovala o zachycení oduševnělého a k humanizaci spějícího výrazu a byla v úzkém spo­ jení s architekturou (Senlis, Chartres). Jejími znaky jsou idealismus (tvorba krásných postav podle an­ tických vzorů ve Francii) a naturalismus mířící k zachycení vnitřních pocitů člověka (ztvárnění tr­ pícího Krista a Marie-Madony jako matky). S výjim­ kou světských staveb ustoupilo nástěnné malířství do pozadí, na rozdíl od malby na sklo, která napl­ nila vnitřní prostor barevnými efekty (Chartres: 146 oken se 1359 scénami). Na počátku vývoje stálo deskové malířství. -


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / stát Vrcholně středověký stát: ve Francii (s. 159) a v Anglii (s. 161) byla královská moc posilována

prostřednictvím ligické věrnosti (označení pro lenní poměr, kdy je vazal [bomo ligius 1 leníkem několika pánů, ale v bOji následuje pouze toho [panovníka], jemuž složil Iigický slib věrnosti [bomagium ligillm J), prostřednictvím poddanské přísahy a ná­ vratu odumřelých lén ke koruně. Postavení němec­ kého krále bylo naopak oslabeno vydáním lenních zákonů (KONRÁDA ll., 1037; LOTHARA lll., 1136) , které vazalům zajišťovaly dědičnost a nezcizilelnost jejich lén, dále praxí stálých lén (Leibezwang - pro­ půjčení odumřelého léna světského knížete po uply­ nutí jednoho roku, aniž by lak mohlo spadnout na krále) a konečně postupným rozšiřováním alodiální­ ho majetku (neexistence lenních register vedla k časté "proměně" říšského léna ve svobodnou drž­ bu). Rostoucí centralizace v Anglii a Fnmcii kontra­ stovala s feudální rozdrobeností v Říši, které nezame­ zila ani hierarchizace lenního postavení (Heerscbild­ ordmtng stanovení pořadí v lenní hierarchii). Podle Saského zrcadla se rozlišovalo sedm úrovní (Schi/de); první byla vyhrazena králi, druhá duchov­ ním knížatům, třetí světským knížatům, člvrlá svo­ bodným rytířům (Freiherren), pátá ministeriálům a nižší šlechtě (Schó.ffenbarfreie), šestá manům a sedmá pro nejnižší. Slechta: moc velkých dědičných držitelů lén (vyšší šlechta), kteří se konstituovali ze starých germán­ ských šlechtických rodů, hodnostářů fnUlských krá­ lů a korunních vazalů, spočívala na spojení vlastni­ ctví pozemků a úřadů s vrchnostenskými právy. Ved­ le původních franských hrabství, která se od 9. stol. stávala dědičnými lény a jejichž hranice se v důsled­ ku smrti dědice, dělení a dobývání proměňovaly, se vytvářela nová a10diální panství s vrchnostenskou pravomocí (centra na hradech). Moc jejich držitelů - tak jako biskupství a klášterů - rostla se získáním imunit a soudních oprávnění. Vedle vyšší šlechty se objevila nižší šlechta: v Anglii a Francii je označo­ vána termínem "ligesse" (homines ligU), v Ně­ mecku jako ministeriálové (nižší úředníci krále a vazalové vyšší šlechty a koruny). Vzestup ministe­ riálů z nesvobodného poslavení na úrovčií nižší šlechty byl doprovázen vytvořením vlastnnlO práva, vstupem svobodných osob do ministerialily, řádným vykonáváním svěřených funkcí ve dvorské službě a účastí na vojenském tažení (vyloučena byla ma­ nuální práce). Z vrstvy profesionálních jízdních vá­ lečníků s výzbrojí vznikl v štaufském období v proce­ su ustálení dědičnosti jejich služebných statků a za­ chování ryliřské způsobilosti dědičný stav, ry­ tířstvo, jemuž byl vlastní společný životní styl. Ev­ ropská šlechta se rozdělila na nižší a vyšší: pány a ry­ tíře (Říše), lordy a gentry (Anglie) barony a cheva­ " liers (Francie), grandy a hidalgy (:spanělsko). Rytířství: BONIZZO ZE SUTRl sestavil v díle Liber de vita christiana (kolem 1090) kodex křesťan-

157

ského rytíře (miles cbristianlls), v němž se rytíř vybízel k oddanosti vůči svému pánu, k rezignaci na kořist, k obětování života za svého pána, k boji za blaho rei publicae, k pOlírání kacíř!'l, k ochraně chudáků, vdov a sirotků a k zachování včrnosti len­ nímu pánovi. '!Yto ideály - spojené s základními ry­ tířskými ctnostmi (statečnost, spravedlnost, moud­ rost a střídmost; podle vzoru AI.EXANDRA a KARLA VELlKÉIIO) - byly neustále opěvovány v básnictví rytířské dvorské kultury, které v umění vytvořilo idealizovaný obraz společnosti. Osnovou básní byla služba vyvolené dámě. V epické literatuře se "služ­ ba" rytíře projevila jako rytířský čin na turnaji, dvorské slavnosti nebo při dobrodružství, v lyric­ kých dílech (minne duševní spříznčnost, du­ chovní náklonnost) v podobě rytířova slibu věrnosti jeho dámě (frollwe). Mezi ideály a realitou byl však nepřekonatelný rozpor. Básníci (provensálšlí troba­ doři, severofrancouzští truvéři, nčmečtí minnesllng­ řil pocházeli z prostředí nižší služebné šlechty a je­ jich skladby byly určeny vyšším šlechticům a vda­ ným dámám. Ve Francii vytvořil Chrétien de Troyes mezi 1160-1190 velké dvorské romány (romalls cour­ tois): Erec, Cligés, lance/ot, Yvail1, Perceval. Jako první trubadúr se uvádí akvitánský vévoda VItÉM IX. (1071-1127) . Vrcholný minnesang v Německu představovali REtN­ MAH VON HAGENAU, HEtNRlCH VON MORUNGEN (1190-1200) a Walther von der Vogelweide (okolo [[90-[230) . Dvorskou epiku pčstovali HEtNRlCl1 VON VEWEKE (Servatius, okolo 1170; Aeneis, okolo 1[90) , Hartmann von Aue (Gregori­ us, Amler Heinricb, 1190-1200; Iwein, asi [205) , Wolfram von Eschenbach (Parzifal, asi [210) , Gottfried ze Strasburku (Tristan, okolo III O). Na přelomu [2. a 13. Slol. vznikla Nibe/ulIgelllied (Píseň o Nibelunzích) , asi [220 její pokračov{Ulí K/a­ ge a okolo [240 epos Gttdrun. Do druhé poloviny 13. století spadají hrdinské eposy: Hugdietrich, Wolf­ dietricb, Rabenschlacht, Rosengarten, laurin aj. Právo: ElKE VON REPKOW sepsal mezi 1220-1230 v tzv. Saském zrcadle (SacbsenspiegefJ německé obyčejové právo spolu s právem zemským a lenním. Nedokončené Německé zrcadlo (hornoněmecký překlad Saského zrcadla) našlo kolem 1275 pokra­ čov{mí ve Svábském zrcadle (SchwabenspiegefJ. - Bologna se okolo 1088 stala centrem studia řím­ ského práva a vyhledávaným právnickým učením. Ve [3. století se rozšířilo římské právo do Francie, Německa (s. [85) a zvláště do Anglie. V Německu nabývaly na důležitosti nařízení zem­ ských mírů (landfrýdů), které vzešly z tzv. "Božích mírů", a snažily se zamezit opově dím (Febde) mezi šlechtici (landfrýdy JINDRtCIIA IV., FRlDRlCIIA I. BARBAROSSY, FRlDRlCIIA 11.) Porušením ustanove­ ní landfrýdu se násilník vystavoval trestněprávnímu postihu (první neúplné trestní zákony). =


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / Francie (987-1270) Vzestup Kapetovců 987-996 Hugo Kapet (z lat. cappa pláštík), syn vév. HUGA VELIKÉHO (t 956) z rodu Robertovci'i, zakladatel nové dynastie. S podporou remešského arcb. ADALBERTA, vůdce skupiny německých rád­ cu, a za přispění císařovny THEOFANO byl zvolen a korunován králem. Jeho nástupci, ROBERT II. ZBOŽ1\'Ý (996-103 1), JINDŘICH I. (1031-1060) a FILI P I. (1060-1108) užívali titulu rex Franco­ rum, král FrankU, jejich moc, omezená jen na okolí Paříže (Jste de France), byla pouze nominální. Vzestup Kapetovců započal 1108-1137 za LUDVIKA VI. TI.UST�1I0, jemuž se podařilo podřídit si polonezávislé vazaly ve vlast­ ní král. doméně. Jako spoluvladař FILIPA I. se podílel na urovnání sporu o investituru a zesílení vazeb fr. koruny k papež. kurii (ochrana před Říší). Jeho rádce, SUGER, opat v St. Denis (1122-115 J), zavedl ústřední správu a s podpo­ rou BERNARDA Z CLAIRVAUX přispěl k posílení vzlahů mezi korunou a cisterciáky. Ve 12. stol. se začalo formovat francouzské národní sebe­ vědomí. Jeho vznik podnítily křížové výpravy, na nichž se fr. rytíři považovali za "vy volené vykona­ vatele Boží vůle" (Gesta Dei per Francos), a vpád cís. JINDŘICHA V., spojence svého tchána, anglického krále JINDŘICHA 1., do Fnmcie (I 124). Do rozhodujících bojů táhli králové se zlatou král. korouhví (aurijlamma). 1137-1180 LUDVIK Vll. (manž. ELEONORA AKVI­ TÁNSKÁ, dědička Akvitánie). Po dobu LUDVIKO­ VY účasti na druhé křížové výpravě (s. 151) spravoval království SUGER. Saintdeniský prelát zavedl všeobecnou přímou berni, aby pokryl ná­ klady spojené s tažením do Svaté země. - Po roz­ vodu se ELEONORA provdala za JINDŘICHA PLANTAGENETA, hraběte z Anjou, Maine a 'I'ou­ raine, jemuž přinesla i děd. právo na Akvitánii (Gaskoňsko, Guyenne, Poitou). JINDŘICH se stal 1154 anglickým králem. 1180-1223 Filip II. August. Podařilo se mu ví­ tězně zakončit střetnutí s JANEM BEZZEMKEM, vládcem anjou-plantagenetské (andegavské) říše (s. 161). FILIP n. proti němu iniciov,� 1202 lenní soud, jehož výrokem byl angl. král JAN odsouzen ke ztrátě svých francouzských lén. FILIP ll. si podřídil obla�ti severně od Loiry a po kapitu­ laci Rouenu (1024) i Normandii. 1212 uzavřel spojenectví se Štaufem FRIDRICHEM ll. (s. 173) namířené proti JANU BEZZEMKOVI, welf­ skému císaři OTOVI N. a flanderské šlechtě. 1214 bitva u Bouvines: FILIP ll. porazil nepřátel­ skou koalici a uzavřel s JANEM BEZZEMKEM v Chinonu mír na pět let. V rukou fr. panovníka zůst,�y angl. državy severně od Loil")' a přímá krá­ lovská doména zabírala už jednu třetinu Francie. 1209-1229 války proti albigenským v již. Fran­ cii (s. 149): po zavraždění papež. legáta PETRA =

159

DE CASTELNAU pážetem toulouského hrab. RAI­ MUNDA Vl. vyhlásil papež INOCENC III. křížovou výpravu. V jejím čele stál ŠIMON Z MONTFORTU,

hrabě z Lcicesteru, který si po dobytí a vypálení Béziers (1209) podrobil do 1218cclou Provence. V bitvě u Muretu 1213 porazil vojska RAIMUN­ DA Vl. a jeho švagra PETRA ll., kr{�e aragonské­ ho. Při obléhání Toulouse ŠIM ON Z MONTFORTU padl a RAIMUND Vl. opět ovládl své državy. 1223-1226 LUDViK VliL Francie se st,�a dědičnou monarchií s korunovačním městem Rcmeší. LUD­ ViK Vlil. získal na Angličanech Poitou a S,untonge (1224) a zmocnil se Avignonu II Languedocu (1226) 1226-1270 Ludvík IX. Svatý. 1229 smlouva v Paříži ukončila a1bigenské války. RAIMUND Vll. z TOULOUSE byl donucen vzdát se ve prospěch koruny části ,�bigenského území me­ zi řekami Tarn a Agout, vév. Narbonne (L,mgue­ docl a v sev. Francii ležícíllo Quierzy. Zbývající dr­ žavy zdědila po RAlMUNDovt smrti (1249) jeho dcera JAJ�A, provdaná za ALFONSE, hraběte z Poi­ tou a Toulouse, třetíl\O syna LUDViKA VIII. 1'0 její smrti (1271) připadlo území ke královské domé­ ně, která se tak z pouhého vnitrozemského jádra (do 1202) rozšířila až ke Středozemnímu moři.­ Po návratu z křížové výpravy (s. 153) potlačil LUDviK IX. povstání baronů, podporované Anglií, a zvítězil nad JINDŘICHEM IU. (s. \61). 1259 pařížský mír: JiNDŘICH lll. se znovu vzdal Normandie, Maine, Anjou a Poitou a ve vév. Guyenne (Akvitánie) uznal lenní SvrChOVlUlOst fr. kr{�e. Po smrti císaře FRIDRICHA ll. (1250) byl LUDviK nejvlivnějším panovníkem Západu. Povaha státní moci Mocenskou základnu fr. kr{�e představovala kr{�. doména. Po období feud{�ní rozdrobenosti se začaly v l l. stol. vytvářet rozsálllé državy, kompaktní teritor. celky se zavedeným správním systémem a vzdělanými úředníky. Tato koncentrace moci ve 13. stol. para­ doxně usnadnila postupné vytváření silné ústř. moci. Na vrcholu lenní pyramidy stál podle vznikajícího lenního práva panovník. Postupným prosazov{Ulím vaz,�ských vztallŮ se od 12. stol. stával obvyklým ná­ rok koruny na odumřelé léno. Leník se zavazov,� k věrnosti pouze svému přímému pánu (homines li­ gii, ligesse), s výjimkou případu, kdyby tím byla po· rušena poslušnost panovníkovi (rex: dominl/S ligius ante omnes). Centr. správa posílena zřízením par­ lamentu (nejvyššího soudníllO dvora) a úřednické­ ho aparátu. Dobře organizovaný král. finanční systém se opíral o taille (peněžní náhradu feud. povinnosti), která byla prvním stupněm přímého zdanění. Stálý účetní dvůr sestavoval každoroční státní rozpočet. Fin. a voj. důvody vedly panovníka k udělování komunálních práv městům, která jich využila ke svému posílení.


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / Anglie (1066-1272)

1066-1087 Vilém I. Dobyvatel, původně norman­ ský vévoda (s. 129), byl po bitvě u Hastingsu kOnl­ nován 1066 ve Westminsteru a do 1071 ovládl cc­ lou Anglii. Anglosaská šlechta přišla po několika potlačených povstáních téměř o veškerou půdu. 1086 pořízen Domesday Book (Kniha posledního soudu), pozemkový katastr vypracovaný královými zmocněnci, v nčmž byla zaznamenána všechna pan­ ství podle ročnnlO výnosu. 1086 sa1isburská přísaha: nižší leníci, vazalové ba­ ronu, se zavázali přísahou věrnosti kr',ili (s. 159). Na vrcholu feud. pyramidy stál král, jehož pomd­ ním orgánem byla král. rada (curia regis). 1087-1100 VILtM 11, RYSAvý,)eho st. bratr, ROIlERT, obdržel normanské vévodství, Po VIWMOvt t se dal jeho mladší bratr JINDŘICH kOnlnovat krítlem. 1100- 1135 JINDŘICIII. V bitvě u Tinchebrai (1106) porazil ROBER'Ii\ a opětovně sjednotil Nornlandii s Anglií. 1107 westminsterský konkordát vyřešil spor o investi­ turu (s. 148). - Šlechtu král donutil 1127 k uznání nástup. práva své dcery MA1YWY, vdo­ vy po cís. JINDŘICHOVI V. (s. 148). MA'lYWA se znovu provdala za GO'ľľFRlEDA, hraběte z Anjou (1128), který byl zván podle klenotu na přilbici (haluz kručinky) PLANTAGENET (s. 159). za vlády JII\'DŘICIIA I . byla zřízena finanční ko­ mora (scaccarillm, exchequer), které se o veliko­ nocích a na sv. Michala zodpovídali šerifové jednotl. správních oblasti (sbire). K vyúčtování předkládali od 1130-1131 soupisy příjmů (t:lV.pipe ro/ls-svit­ ky připomínající tvarem dýmku) z feud. dávek a pachtovného. Z tributu placeného kdysi Vikingům (Danege/d) se vyvinula všeobecná král, berně. 1135- 1154 Š)'I!PÁN z BLOl S, synovec JINDŘICIIA I. Po příchodu MA1YWY do Anglie (J139) bOjovaly obě strany o moc a země procházela obdobím anarchie, v němž vzrostl vliv šlechty i církve. 1154-1399 dynastie Anjou-Plantagenetů. 1154-1189 Jindřich ll., syn MAWLDY a Go'ľ),­ FRIEDA, jehož STI!PÁN z BLOIS uznal následní­ kem trunu (1053). Po matce zdědil ve Francii angl. korunní léna Normandii a Bretaií, po otci převzal Anjou, Maine, Touraine. Manželstvím s ELEONOROU AKvITÁNSKOU (s. 159) získal i Akvitánii a jeho anglo-francouzská říše se prosti­ rala od Skotska až k Pyrenejím. Ve snaze posmt král. moc a zvýšit příjmy vyhlásil 1164 tzv. clarendonské konstituce, odnímající duchovenstvu právní svobody, podřizující ho svět­ ským soudům a ukládající mu stejné povinnosti ja­ ko světské reudalitě. Omezení práva odvolání k pa­ peži. Králi se postavil na odpor T OMAS BECKET, původně jeho kancléř (1 155) a arcibiskup v Can­ terbury (od 1162), který za to zaplatil životem (1170). )INDŘICII byl donucen konstituce odvolat a vykonat pokání u BECKETOVA hrobu (J 174). 1171 začátek dobývání 1 rska.

16l

1173-1174 JINDRICIIII. potlačil vzpouru svých tří synů. za jeho vlády pokročila centralizace správy, jejímž nústním vykonavatelem byl královský úředník šerif. Vznikl královský soud (cun'a regis, od dob JlI\'DŘlC�1A [!J. banrom regis killg's bellcb) se stálým soudním dvorem ve WesUninstcru (J178) s pěti přísedícími, jednajícími podle vyšet­ řovacího a pruvodního řízení. Volba poroty byla v nlkou b'Vobodných obyvalel. Postupnč se vytvářelo obecné angl. právo (common faw). Finanční ko­ moře příslušela i funkce Bn. soudnnlO dvora. 1189-1199 RlCHARD I . LVI SRDCE se po návratu z křížové výpravy (s. 15 J) usmířil s odbojným bra ­ tremJANEM BEZZEMKEM. Po Richardově smrti při obléhání hradu Chalus vládl 1199-12 16JAN BEZZEMEK, jemuž se kromě Guyenne nepodařilo udržet francouzské državy (s. 159). V konlliktu SI NOCENCEM III. (s. 149) byl 1212 ex­ komunikován. Hrozící invaze FlUPA 11. A GUSTA do Anglie ho přinutila ustoupit (uznání kardinála S TllpÁNA LANGTONA arcibiskupem v Canterbury) a přijmout 1213 od papeže Anglii v léno. Po [lotla­ čení odboje rodu Lusignan v Poitou utrpěli spojen­ ci JANA BEZZEMKA porážku v 1214 bitvě u Bouvines (5, 159). Po núrovém jedná­ ní v Chinonu ztratila Anglie všechna území sev. od Loiry; vzpoura šlechty. V její prospěch vydal 15. 6. 1215 tzv. Velkou listinu svobod (Magna cbarta Iiber/atum), PanovlUK se zavázal vládnout podle zvyk. práva, nezasahovat do volby duchov­ ních a přiznal šlechtě právo na odpor. Magna char­ ta se stala "biblí parlamentního zřízení". 12 16-1272 JI fDŘICH m. Posílení moci církve spoje­ né s vysokými poplatky pro papež. kurii, mimořád­ né daňové P07ZdaVky k získání říš. kOniny (králův bratr RlC�IARD CORNWAllSKÝ) a prosazování krá­ lových jillOfr. oblíbenců (Poitevins) do slátních úřadů vyvolaly 1258-1265 povstání baronů. JINDŘICII W. byl pod tlakem předáka opozice SIMONA Z MONTFOR­ TU, syna vůdce křižáki'1 proti albigenským (s. 159), donucen přijmout 1259 tzv. oxfordské provize, jimiž svolil k ustavení patnáctičlenné rady baronů dozírajících na sJátní správu. JINDŘICH W. uzavřel spojenectví s LUDV!­ KEM IX. (1259 pařížský mír, s. 159) a u pap. kurie dosáhl 1261 zproštění vynucené přísally v případě provizí. Po rozhodčím výroku LUDV! KA IX., který v Amiensu (1264) prohlásil provize za neplatné, se JINDŘICH W. střetl se šlechtickou a městskou opo­ zicí pod vedením SIMON A Z MONTFORTU a byl 1264 v bitvč u Lewes poraZen a zajal. SIMON vytvořil regentskou radu a svolal parlament, do nčhož při­ zval kromě baronů po dvou rytiřích z každého hrabství a po dvou zástupcích z významných měst. Jindřichův syn EDUARD pak porazil SIMONA 1265 v bitvě u Eveshamu, v lUZ MONTFORT padl. =


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK 1 Skandinávie (10.-13. století) Okolo 900 se konsolidovaly ve SIGuulinávii první státní útvary v čele s králi, kteří k upevnělÚ moci přijímali křeslÍUlství.

Dánsko (935-1286) Asi do 936 G ORM I. STARÝ, ovládl z JUL�ka stát �véd· ských Vikingů s cel1lrem v Haithabu (pozdčjší Schleswig). Za vlády jeho syna HARAI.DA MODnO· ZUBA, pokřtčného 960, zřízena bisk. v Ribe, Arhu­ su a Schleswigu (947/948). 1'0 porážcc ve válce s něm. OTOU II. (974) vyhn{Ul svým synem. 986-1014 SV EN I. ROzCfsNUTÝ vous toleroval křest'. církev v zemi. Jeho cxp;Ulzivní politilGl směřovala proti Anglosasům (poprvé 994). SVENŮV syn 1016-1035 Knut Veliký, porazil definitivně anglo­ saského krále EDMUNDA a byl v Londýně uzn{Ul králcm (s. 129). Po smrti bratra HAnAI.DA II. se stal 1019 také králem dánskýnl. 1028 si Knut pod­ řídil rovněž Norsko. Po jeho smrti rozpad říše. O misijní působení a vybudov{mí drk. organizace se zasloužili anglos;l�ští kněží. 1104 založení arcb. v Lundu. V II. a 12. stol. bylo Dánsko oslabov{Ulo spory o nástupnictví a Ól�tO upadalo v lenlÚ závislost na římsko-německé říši. 1157-1182 VALDEMAR I. V ELIKÝ přivedl D{Ulsko opět mezi velmoci. S podporou ABSOLONA, bisk. Z Ros­ kilde, ovládl odpadlé provincie a stavěl v nich hra­ dy. SJINDR1CHEM LVEM vedl 1160-1164 tažení proti Polabským Slov;mům a zmoc­ nil se RUj;UlY (1168). Stoupal vliv církve a šlechty. 1182-1202 KNUT VI., po sňatku s přfbuznou JINDR!­ CHA LVA GERTRUDOU odepřel vazalský slib císaři, ovládl Pomořansko (1184) a přijal 1085 slib věr­ nosti od llUlUUllO knížete BOGISlAVA I. Jeho bratr VAI.DEMAR, vév. šlesvický, dobyl 120 I Holštýnsko s Llibeckem a Hamburkem. 1202-1241 Valdemar II. Vítězný. Ovládl Lauen­ burg, Pomoří, Estonsko a Kuronsko. Cfsař FRID­ RICH II. mu zaručil vrcluú svrchovanost nad obhl�t­ mí východně od Labe. Zatímco byl 1223-1225 držen v zajetí schwerinského hraběte JINDRICIIA, ztratil dobytá území. 1227 bitva u Bomhovedu: VALDEMAn U. utrpěl po­ rážku od severoněm. kruzat a Li.ibecku. Velmocen­ ské postavelÚ Dánska zesláblo a v Pobaltí získala převahu hanza. 1259-1286 ERIK V. KUPPlNG, vnuk VALDEMARŮV, byl donucen 1282 ke slibu (tzv. dánská Magna Charta) svolávat každoročně sněm (danehoj) se zákonodár­ nou pravomocí, kde zasedali preláti, baroni a dvorští úředrúci. OmezelÚ moci krále a místních sněmů. Norsko (900-1280) Na přelomu 9.-10. stol. sjednotil Norsko král HA­ RALD I. KRÁSNOVlASÝ (860-933) z rodu Ynglin­ gii. Ow I. TRYGGVASSON (995-1000) a OLAF II. SVATÝ (1016-1028) prosazovali v zemi aUlorilllliv­ ně křeslÍU1ství.

163

1035-1047 MAGNUS l. DOB ROTIVÝ, �)'l1 O LAfŮV, se králem stal po vyhnárú SVENA, syna KNLJJ'A VELlKÉ­ ItO. Od 1042 také král dánský. Jeho vnuk 1047-1066 IIARALD W. K RlJJÝ padl při pokusu ovládnout Anglii (s. 129). Za jeho nástupců vznikla první biskupství. Panovníci podporovali vlniIGljící tržlÚ osady. I UO-I240 období vniIřních bojů o ná.�tupnictvf. 1152 zřfzení arcb. v Nidarosu (Trondhcim). 1164 říšský sněm v Bergenu: biskupové se domá­ hali práva volit panovnfka. Proti kléru a zavádění nových daJú vypuklo 1174-1/84 povs. birkebeinll ("březové nohavice") vedené 1184-1202 Sverrem, jenž se prosadil proti straJlě bag1eru spojené s vyšším duchovenstvem a přinutil biskupy, aby ho korunovali. Bez ohledu na interdikt vyhlášený L'IOCENCEM lll. upevnil král. moc a zalo­ žil silnou děd. monarchii. 1217-1263 HAKON IV., vnuk SYERR(JY, prováděl ex­ paJlzi na západ. 1261 si podlmUlil Grónsko, 1262/1264 Island. Padl na ostrovč MaJI v boji o Hebridy. 1263-1280 MAGNUS VII. ZÁKONODÁHCE nechal se­ psat zemské zvykové právo. Spor s církví byl 1277 vyřešen tak, že cfrkev získ,�a právo vlastnnlO soud­ nictvf a svob. obsazování církevních obročí. 1266 p,Ulovnfk prodal Hebridy Skotsku.

Svédsko (995-1290) 995-1022 OlafSkotkonung z upps,�ské dyn. přij,�

1008 křest. Po smrti jeho synů se k vládě dostal královský rod Stenkilů (1056). Panovníci vedli dlouhé boje proti pohanskýnl Svearllm v UpplaJldu, které byly ukončeny na sklonku II. stol. Po vymře­ ní Stenkilů (asi 1125) se stlU švédským kríuem. 1130-1156 SYERKER I. STARSf, král vých. Gotalan­ du z dynastie Sverkeru. Panovník hájil zájmy círk­ ve a povolal do zcmě cisterciáky. Pak spory o trllll s přwuznými Erikovci (po SVERKERovll �)'novci ERIKU IX. SVATÉM (I 150-1160) Upplandští Svearové například sesadili SV ER KE RA ll. M LAD­ SlilO (1196-1208) a králem provolali ERIKA X. KNUTS SONA (1208-1216). 1164 za!oželÚ arcibiskupství v Uppsale. Více než půlstoleLý boj Sverkeru a Erikovcll o trůn ukončilo až jejich vymření 1222, resp. 1250. 1250-1266 jarl Birger z rodu Folkungů. Vládl za svého syna VALDEMARA I. Ovládl již. Finsko II usilo­ val o dobré vztahy s Norskem, Dánskem i h,Ulzou, které uděU1 obch. výsady. Podporoval zakládání měst a vydal mnohé zákony. 1275-1290 MAGNUS I. LADuLÁs ( "závora stodo­ ly"). V tomto období se z nejbohaL�ích selských ro­ du konstituo",�a šlechta. 1279 statut z Alsno: nižší šlechlll, bojující jako jfzd­ nf, byla osvobozena od dávek a prosadila sc jako dědičný stav. =


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / střední Evropa V

1123-1137 LOTHAR W. ZE SUPPLlNBURGU, sas. vé­ voda, zvolen proti vév. švábskému FRlORlCllulI. z ro­ du Štaufů. jeho vých. politika přini�ela prospěch kJú­ žalům při východní říš. hranici. Své postavení posDiI bavorský vév. jlNORlCl1 f>vSNÝ z rodu Wclfů sllatkem s LOTHAROVOU dcerou GEltmUOOlJ. 1133 přijal LOTHAI� v Římě z rukou papeže INOCENCE II. CÍs:lř­ skou korunu; po jeho t připadly jeho dědičné SIlUky a saské vévodstvíjlNDRIClllJ PVSNÉMU.

(1125-1190)

165

tečněné setkíUlí fr. kníJe LuovtKA VIJ. s FRIDRI­ CI lEM BARBAROSSOU U Sl. jean de Losne. 1163/1164 třetí il. výprava: severoil. mčslll se spojila do tzv. veronského spolku. RAlNALD z DASSEUJ vy­ zv,u na dvorském snčmu ve Wlirzburgu (1165) k přísežnému odstoupení od papeže. 1166-1168 čtvl1á iL výprava: RAlNALD Z DASSEI.LI po­ razil řím. vojsko u 'Iuscula. M,uárie C"t RAINALOA) donutila něm. vojsko k ústupu. Lombardský městský spolek pod vedením Mi!{Ula se spojil s ve­ Vzestup dynastie Staufů ronským a vybudoval pevnost Alessandrii. 1138-1152 KONRÁD W. odňal S,l�ko jlNDRICHU 1174-1178 pátá il. výprava: cís. vojsko marně obléha­ lo Aless'Uldrii. Neúspěšné jednání s lombard. městy PVŠI\'ÉMU (t 1139) a udělil ho ALBRECIlTU MED­ o mír a odepření pomoci jlNDRICllEM LVEM vilDOVI, Bavorsko zas obdržel Babenberk LEo­ (schůzka v Chiavennč) vedly POLD IV. RAKOUSKÝ. Mladý Welf jlNORICIl LEv 1176 k císařově porážce v bitvě u Legmma. Po před­ uhájil běžném jedn{Ulí s Al.EXANDREM III. v Anagni uza­ 1142 na sněmu ve FT'Ankfllltu nárok na Sllsko: AI.B­ RECIlT MEDvIlo odškodněn Severní markou, Ba­ vřel FRlD RlCll I. s papežem vorsko získal rak. markrabějlNORICIlIJ.jASOMlR­ 1177 mír, dohodu v Benátkách, uzmu ho za právo­ pla�lého nÍl�tupce sv. Petra a zavázal se dodržovat G01T Druhá křížová výprava (s. 151) skončila pro něm. křižáky neúspěchem, jakož i křižové lllŽení příměří s lombardským spolkem i sicilským krá­ lovstvím. Do konečného rozhodnutí zůslltlo v cís. jl.N"OIUCHA LVA proti Obodritům (1147; s. 17l). rukou i dčdictví po MA1YLDE T OSKANSKÉ. 1152-1190 Fridrich I. Barbarossa, KONRADOV synovec, urovnal jako potomek obou rodů spory 1183 mír v Kostnici: V'Lájemný smír mezi cís. a lom­ Staufů a Welfů. Proto propůjčil markr. toskánské bard. spolkem, návrat odlliltých reg{uů mčsn'nn a respektov{Ulí jejich smllosprávy. a vév. spoletské svému stIýci WELFOVI VI. a Bavor­ sko bratranci jlNDlUclIU LVU. jlNoRlCIl II. 1178-1180 proces s Jindřichem Lvem: vévoda byl na ziikladč žaloby sa�. knížat obvinčn z násilné­ jASOMlRGOTT byl povýšen na rak. vévodu. ho porušení zem. míru a obesl{m před dvor. soud. Odmítl se dostavit a v nepřítomnosti byl stižen říš. Italská politika Fridricha Barbarossy klatbou a odsouzen ve dvou lenních procesech ke 1153 smlouva v Kostnici: za příslib CÍs. korunovace se ztrátě svých říš. lén - Bavorska i Saska. Na dvor­ FRIDRlCH I. zavázal pomoci pap. EVŽENUlLI. v bo­ ském snčmu v Gelnhausenu S,l�ko rozděleno mezi ji proti římské komuně (ARNOLD Z BRESCIE) arcb. kolínské (vesúálské vévodství, území na ZÍl­ i proti Nonnanům. pad od Labe) a BERNARDA Z ANllAlTLI (území 115411155 pm iL výpnlva. FRlDRJCII vychu ARNOL­ vých. od Labe); Bavorsko připadlo OTOVI OA Z BRESClE papeži a 1155 byl 11ADRIÁNEM IV. Z WIlTEL�BAClIlI. S,UllOSL vévodstvím se SIlUO (1154-1159) korunován císařem. jeho nezájem Štýrsko. Po krátkém vojenském odporu (1180 :IŽ o boj s Normany přivedl papeže ke snúru se sicil­ 118l) se jlNORICII LEV podrobil (118l) ským králem VrLÉMEM I. (1154-1166) (tzv. bene­ FnlORlCIIOVI l. Zachoval pro svllj rod Brunšvicko ventský konkordát II 56), jemuž přiznal SieDii, a Liinebursko, zbytek života strávil v exilu v Anglii. Apulii a Capuu jako papežská léna. Meklenbursko a Pomořmlsko se slltly přímými sou­ Říjen 1157 dvorský sněm v Besan�onu: pap. legát č{l�tmi říše, Liibeck získal Stlltut říš. města. ROLAND BANDINELLI a císanlv IcUlcléř RAJNALD Z DASSELU (od 1159 arcb. kolínskyj se střetli o vý- . 1184-1186 šestíl il. výpravd: spojenectví FRIORlCllA l. s Milánem umožnilo milánskou korunovd.ci jlND­ klad slova beneficil�m ve fOlll1uli o proplljčení cís. IUCIIA VI. illtlským kr{uem. Ten pojal za manželku důstojnosti. Beneficium nebylo z pap. strAny míně­ KONSTANCIt, dědičku sicilského tnll1u. Znepokoje­ no jako léno, nybrž dobrodiní (bollumfaclum). ný papež URBAN III. (J 185-1187) se spOjil s proti­ 1158-1162 druhá il. výprava: FRlDRJCII l. svolal na císařskými severončmeckými kJlížaty. Říjen 1158 dvorský sněm do Roncaglia, kde ob­ novil cís. práva v Itálii. Autonomní městské komuny 1187 dohoda FRlORICIIA I. a FILIPA IJ. AUGUSTA za�Zi1 vysokými cly a chUlěmi a vyhradil si právo (s. 159) v 'I'oulu znamenala počátek spojenectví Štaufů a Kapetovců proti Welfům a I'lantagenctllm. jmenovat v nich cís. místodržitele. 1159 volba dvou papežů - ALEXANDRA W. 1188 dvorský sněm ve Wormsu: FRlDnlCII l. při(1159-1181) a VIKTORA IV. (1159-1164), jehož j,u kříž (s. 151). podporoval císař a 1160 ho na synodě v Pavii uznal Mocenská základna Fridricha I.: štaufský rodový majetek, ňsské državy a Horní Burgundsko (Are lat­ za jediného pravého. Záp. křesťanstvo bylo tak (do 1177) rozděleno do dvou táboru. Odstranění skol, s jehož dčdičkou BEATRlX se oženil 1156. Kr:u. schizmatu nepomohlo ani plánované, ale neusku- korunovace se konala 1178 v Arles.


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / Polsko (960-1320) Polský stát do 1320

Rozhodující úlohu při sjednocení drobných státních útvarů hrÍlI kmen Polanu ( obyvatelé polí). Od po­ čátku své existence se polský stát střetával s východní politikou Ř1se. Asi 963-992 Měšek I. z rodu Piastovců. Po sňatku s Přemyslovnou DOUBRAVKOU přijal kníže křest (966). Polsko se stalo křest'. státem s vlastním bisk. v Poznani. MĚSEK úspěšně čelil vpádům (963, 9 67) WICllMANA, odpadlého vazala OTY 1., a do­ sáhl dočasného smíru s německými feudály. Na vý­ pravě proti Velerum se sešel s OTOU111. a zavázal se k voj. pomoci eroti Polabským Slovlmum a k odvá­ dění poplatků R1si. a sklonku vlády Mi!SEK posta­ vil Polsko pod ocllrJJ1U papeže (985 ). 992-1025 Boleslav I. Chrabrý, syn Mi!SKA a D o u­ BRAVI\I', udržoval přátel. Vltall k Ř1si. V koncepci univerzalistického pojímání cís. moci, proklamova­ ného OTOU ID., připadala Polsku dllležitá role. Bo­ LESlAVOVA dcera REGINLlNDA byla provruU1a za mí­ šeňského markr. HE�MANA 1. Mocenské postavení Polska v západoslovJJ1ském světě bylo posíleno ovládnutím Krakova a podřízením kmene Vislanů. 1000 založení arcb. ve Hnězdně jako smnostatné církevní provinde s podřízenými biskupstvími ve Vratislavi, Krakově a Kolobřehu. Císař OTA lil. vyko­ nal pouť k hnězdenskému hrobu pnlžského bisku­ pa VOjTI;CllA, aby zde vzdal po�tu novému světci. 1002 BOI.ESLAV I. se po smrti OTY111. odvnítil od ide­ je univerlalistické křesťanské říše a zmněřil se na expanzi proti Cechám a Ř1si. 1002-1018 období polsko-německých válek. Prud­ ký vzestup polské moci odporoval zásadám ns. vý­ chodrú politiky Obě mocnosti se střetly v bojích o Lužici, Milčansko, nuseňskou marku a Cechy. 101 3 mír v Merseburku: Bm.ESI.AV získl� jako nssklí léna Lužici a Milčansko a složil z nich lenní slib =

)lNDruCllovl II.

1018 budyšínský mír: polský pmlOvník uhájil nezá­ vislost a podržel Lužici i MiIČlmsko (s. 143 ). 1024 BOUESlAV využil bojů o nástupnictví v Kyjevské Rusi a obsadil Kyjev. 1025 se nechal korunovat. 1025-1034 Měšek II. (sňatek s vnučkou On' II., 1018) nedoklízal v bojích s českými Přemyslovci (zlrála Moravy) a císařem KON RÁDEM U. udržet získané pozice. Pod tlakem rezignoval na královský titul a 103 3 uznal ns. svrchovanost. Ztráta Pomo­ i"JJ1ska, Lužice a území mezi Vislou a Bugem. 1037-1058 Kazimír I. Obnovitel. Po MĚSKovl; smrti vypuklo rozsálllé povstímí s protikřesta.nským zaměřením. Oslabení Polska využil český kníže BRETISlAV I. (s. 169 ) k obsazení Slezska a odveze­ ní ostatků SV. VOj'rI;CliA z Hnězdna. 1'0 svém vypu­ zení se KAZIMÍR s něm. podporou opět ujal vlády a obnovil pOslavení státu i církve. Přesun moc. centra z Velkopolska do Malopolska, kde se novou rezidencí stal Krakov. ArbitrJŽÍ císaře )Lr'-mru­ CIItI 111 . získalo Polsko zpět Slezsko (1054).

167

Do 11 38 vládl monarchii jediný kníže spravující zemi s pomocí dvorských a venkovských hodnostářů (kas­ telánů). Ve 12. stol. vmikala z této skupiny a z kníž. dnržiníků postupným udHením pozemk. majetku (vý­ sluh) a práv. výsad (imunit) vyšší (magnáti) a nii�í (pozdčji zv. szlachta) šlechta. Z kníž. moci byly vyjí­ mány i majetky círk. institucí. 105S--1079 Boleslav II. Smělý stál v boji mezi cí­ sařstVÍm a papežstvím na straně papeže ŘEH ollli VU. Proti nčmu se vytvořila koalice Cech, Kyjevské Rusi a Říše. 1076 byl se souhlasem papeže koruno­ ván na krále. Vzpoura světských a duchovních vel­ možů ho však donutila uprchnout do exilu. \079-1102 VlADISlAV I. HE�'II. 1102 - 1 106 ZBYIINl;v. 1106- 1138 Boleslav lIl. Křivoústý si podřídil záp. 1'0moi"Jnsko (1121) a oblast mezi Odrou a Labem. Misijní činnost na ovládnutém území (1 1 24-11 25, 1(28) byla svěřena bmllberskému bisk. OTOVI. 1 1 35 uznal BOlESlAV císař. svrchovanost nad zá­ padním Pomořmlskem a vzdl� mu lenní hold. 1138 Boleslavův stařešinský nástupnický řád, který potvrdil starší obyčej dělení země na úděly mezi příslušníky vládnoucího rodu. Nejstarší z nich (senior) měl nút postavení vrch. knížete a vládnout v M,�opolsku s hl. městem Krakovem. Mladší čle­ nové rodu měli dostávat úděly ve Velkopolsku, Slez­ sku, Kujavsku, Mazovsku a Smldoměřsku. Nový systém výraznč oslabil stát. jednotu, zachovávlmou nad{�e v jedno círk. orgmlizaci a v tradici velkých magnátských rodu. 1146 VlADISl.AV U., nejst. syn BOLESlAVA lil., byl bnl­ try, podporovJJ1ýnti šlechtou, donucen uprchnout ke švagrovi KON RÁDU 111., aby nakonec získal pro sebe a �;vé pOlOmky aspoň Slezsko. 1180 shromáždění polských knížat, šlechty a biskupu v �czyci omezilo práva vrchního kní­ žete a zak{17.l�O kní7.arum a šlechtě zabíl"Jt majetek biskupů po jejich smrti. Ústř. vláda byla oslabena a vzrostla nezávislost jednotlivých piastovských kní­ žectví. Prvořadé postavení Krakova při budoucí ob­ nově polské jednoty zůstalo nadále zachováno. 1241 vpád Mongolů, kteří se po vítězné bitvě u Leh­ nice nad slezským kluz. jlNDruCllEM 11. POB02NÝM stáhli zpět. 1279-1320 pokusy o sjednocení Polska. 1295 Přemyslav II., velkopolský kníže, se po ovlád­ nutí Vých. Pomořanska (Pomoří) pokusil obnovit jednotu státu. Po královské korunovaci v Hnězdnč byl zaVl"aždčn (I 296) 1300-1305 český král VACLAV 11. áskal za podpory velkopolské šlechty a duchovenstva a německého patriciátu slezských měst polskou královskou ko­ runu. Po vymření Přemyslovců ( 1 306) a po potla­ čení opozice údělných knížat byl 1320 kujavský kruze VlADISLAV LOKÝI'EK korunován v Krakově. Polsklí jednota obnovena, slezská kní­ žectVÍ se však stala součástí Koruny české (s. 20I).


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / Velká Morava, český stát, Uhersko Velká Morava (830--907) SloV'dIlé přišli do české kotliny ve dvou vlnách (po 530 a okolo 600). Na poč. 7. stol. slova!l. kmeny v Poduna­ jí a v povodí MOl"dvy pod nadvládou Avaru, proti nimž povstali pod vedením mUl. kupce Sáma po 623. V bit­ vě u Wogastisburku (631) uhájil SÁMůV kmenový SVdZ nezáv. na fr:ms. říši. Po SAMovlO smrti se rozpadl. Pro­ ces sjednocování proběhl nejdříve na Moravě. Asi 83(}-846 Mojmír I. připojil Nill"dIlsko. Po MOj ­ MJROvlO t byl z vůle LUDviKA NIlMCE vladařem 846-870 Rastislav, který se snažil vymanit ze závis­ losti na východofranské říši: navázání styků s By­ zancí a žádost o byz. misii (863). Bratři Konstan­ tin a Metoděj přeložili církevní texty do staroslo­ věnštiny a školili domácí duchovenstvo. 870--894 Svatopluk, RASTISLAVůV �ynovec, strýce zrádně zajal a vydal LUDVlKU NIOMCI. Pak ale pokra­ čov-JI v úspěšném odboji proti východofl"dn. říši a 874 sjednal s ní mír ve Forchheimu a zavázal se k pla­ cení poplatku. Podrobil si SloV'dIly na horní Odře a Visle, Cechy, lužickosrbské Slovany a Panonii. 880 papež JAN VIll. zřídil na Moravě arcidiecézi v čele s METODIl]EM, povolil užívání slovan. jazyka v li­ turgii a přijal Moravu do své přímé ochl"dIly. Po 894 za vlády SVATOPWKOVÝCH synů oslabení státu. 906-907 velkomoravská říše vyvrácena nájezdy madarských kočovníků.

Ceský stát za vlády Přemyslovců (do 1306)

Na kona 9. stol. zesílilo mezi knížaty knlene Cechů postavení středočes. dynastie Přemyslovců. Z nové rezi­ dence na Praž. hradě ovládli s pomocí družiny do kon­ ce 10. stol. (995 vyvr:lŽdění Slavníkovců) celé Cechy. 28. 9. 935 zaVl"dŽdění knÍŽete VÁClAVA, pozdějšího světce a zemského patrona. 935-972 BOLESLAV I. ro7_�ířiI český stát a zasloužil se o zřízení biskupství v Praze (973) podřízené· ho Mohuči. Po smrti B OLESLAVA ll. (972-999) prošel stát krizovým obdobím (ztráta vybojů, pols. okupace, s. 167), z něhož zemi vyvedli Ot.DŘt CH (1012 až 1034; dobyl Moravu) a BŘETtS[AV I. (1034 až 1055). 1061-1092 Vratislav II. získal za pomoc císaři 1085 král. titul, ale pouze pro svou osobu. Po jeho smrti dlouhotrvající boje Přemyslovců o trun, jichž říšští panovníci využív-JIi k častým zásahům. 1140--1172 Vladislav II. podporoval FRlD RJ C[ [A 1. BARBAROSSU a za pomoc při obléhání Milána zís· kal 1158 dědičný královský titul. 1197-1230 Přemysl Otakar I. Obratným lavírová­ ním mezi řK panovníky a papežem upevnil posta­ vení čes. slátu. Za jeho vlády počátek 7.ak1ádání měst a venkovské kolonizace (za přispění něm. při­ stěhovalců). 1212 zlatá bula sicilská: císař FRIDRJCH 11. upravil vztah čes. krále k Říši a přiznal mu téměř samostat­ né postavení. 1253-1278 Přemysl Otakar II. Zásluhou svého 01-

(830-1306)

169

ce VÁCLAVA I. (I230-1253) získal Rakousy (125 J), pak postupně Štýrsko (1260), Chebsko (1266), Korutany a Kraňsko (1269). Po neúspěš· ném souboji o řím. korunu (1272) se dostal do sporu se zvoleným králem RUDOLFEM HABSBUIl­ sKÝM. Nejdříve zll"dtil alpské země (1276) a v 1278 bitvě na Moravském poli také život. 1283-1305 Václav II. Ceská velmocenská politika se zaměřila na Slezsko (1289-1292 zisk horno· slezských vévodstvf) a Polsko (dobytí Kl"dkovska). Byla završena 1300 korunOV-dCÍ VÁC LAVA 11. polským králem. 1306 zavraždění jeho syna Václava III. a vymře­ ní Přemyslovců.

Uhersko za dynastie Arpádovců (896-1301) Pod vedením náčelníka ARPÁDA (896-907) obsadil kmen. svaz Maďarů nížiny při Tise a Panonii. Odtud směřovaly jeho vpády dále na západ a na jih - proti vý. chodofl"dll. říši, Itálii, Frdllcii, Lotrinsku, Burgundsku, ale i proti ByllUlci. Po por-'dŽce na řece Lechu (955) vzrostla moc jednoho z náčelníků, ARPÁDOVA vnuka GEjZY (972-997). Podpora christianizace a přechod k usedlému zp ůsobu života. 997-1038 Stěpán l. Svatý potlačil s pomocí bavor­ ské družiny ostauú kmenová knížata a sjednotil ze­ mi, která se stala křestlmským státem (příchod be· nediktinů, sv. VOjT�Cli). 1000 papež S[LVESTR ll. udělil ŠTllpÁNOVI král. titul. 100 I ZlU. arcibiskupství v Ostřihomi. - Správa říše se opírala o soustavu hradských obvodů (komitátů), které Spl"dvovali král. úředníci (župani). Spolu s duchovenstvem náleželi k panovníkově l"ddě. Stát později oslabov-J1y dyn. boje o trun, pohanská re­ akce a vpády kočovných Pečeněhů a Kumánů. 1077-1095 LADISLAV I. SVATÝ jednal o personální unii s Chorv-.ltskem, které dosállI jeho nástupce KO· LOMAN I. (1095-1115) 1172-1196 Béla III. využil oslabení By-llUlce k ovládnutí Dalmácie, zbylé části Chorvatska a Bos­ ny (s. 175). Cisterciáci a premonswdti zprostřed­ kovali kult. impulsy z Francie. Od 12. stol. němec­ ká kolonizace Uher a Sedmihradska; provádě­ na hlavně Sasy, jimž panovník zaručil samosprávu (1224). 1205-1235 Ondřej ll. vydal tzv. zlatou bulu (1222): osvobodil šlechtu od daní, zavázal se neza­ bírat šlech. majetek a zadržoV-Jt velmože bez soudu. Nižší šlechtě přiznáno dispoziční právo k majetku. Zároveň přebral náklady na voj. tažení mimo zemi. Každoročně svoláV'dIlý sněm získal právo na odpor v případě, že by král porušil ustanovení buly. Duchovenstvo bylo vyňato ze světského soudnictví. 1241 vpád Mongolů a zpustošení Uher po porážce Uhrů v bitvě na řece Sajó. Neúspěšně skončil rov· něž boj BÉIY IV. (1235-1270) S PŘEMYSLEM OTA­ KAREM ll. o alpské země (1269). ONDŘEJEM 111. (1290-130 J) dynastie Arpádovců vymřela.


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / německá kolonizace (12.-13. století)

Osidlování východních oblastí

1125-1137 císař LOTHAR LIL zahájil novou etapu vých. expanze, do které se z mocenskopol. důvo­ dů zapojila něm. feudalita i duchovenstvo (misij­ ní činnost, círk, organizace), 1110 hrabata ze Schauenburgu (ADOLF ZE SCHAU­ E BURGU) ovládla Holštýnsko, 1123 Wettini (KONRAD I. VELIKÝ) získali dědičně Míšeňskou marku a 1136 Východní marku (Dol­ ní Lužici), 1134 Askánci (ALBRECHT MEDV�D, hrabě z Bal­ lenstadtu) ovládli Severní marku a později Střed­ ní marku, Od 1150 užíval ALBRECHT titulu markraběte braniborského, 1139-1195 saský vév, jlNDlUCH LEV porazil 1167 obodritského knížete PRIBYSLAVA a donutil po­ mořanské vévody k uznání lenní závislosti. Vých, oblasti však ztratil 1178-1180 v lenním procesu (s, 165), Od poloviny II, stol. začal pozvolna stoupat počet obyvatelstva v záp, Evropě, Rostoucí poptávka po půdě se odrazila zpočátku v intenzivnějším využívá­ ní neobdělávané půdy (ve Francii válkou zpustlých oblastí) a později vyvolala kolonizační proces, při němž byla nová půda získávána odlesňováním a vysoušením močálů, Všeobecné rozšíření troj­ polního systému, praktikovaného nejprve na se­ veru Francie a založeného na pravidelném střídání ozimu, jaře a úhoru, umožnilo ve srovnání se star­ ším dvojpolním systémem zvýšení produktivity rost­ linné výroby, Hlavními plodinami byly obilniny, Technickou inovací prošlo zemědělské náčiní

a zpracovatelská zařízení. Rozšířilo se užívání zdo­ konaleného pluhu se železnou radlicí, obilní kosy, Obilí se mlelo ve vodních mlýnech, větrné jsou do­ loženy od 12, stol. Tažnou sílu volů postupně nahra­ zoval kůň, Rostoucí intenzita zeměd, výroby přinesla zvýšení produkce potravin, což se odrazilo v nárůstu počtu obyvatelstva, Původně výrazně řidší osídlení výcho­ dofranské části říše vzrostlo ve 12, stol. do té míry, že se počet obyvatelstva v Německu vyrovnal stavu ve Francii. Změnila se rovněž struktura sídelních jednotek; menší osady a osamělé dvory ustoupily větším vesnicím, Mohutnějící městský živel zvýšil poptávku po agrárních produktech, Knížata, šlechta i církev v Pomořansku, Meklenbur­ sku, Polsku, Slezsku a v Cechách se sn ažiU přilákat do svých zemí a na svá panství cizí kolonisty, Pův, et­ nická hranice na Labi, Sále a na Sumavě se stále víc posunovala k východu, Na východ rovněž soustředily svou misijní působ­ nost církevní řády augustiniánů kanovníků, pre­ monstrátů, cisterciáků, něm, rytiřů a johanitů, 1, Při osídlování venkova byly zakládány koloni­ zační vesnice podle jednotného půdorysu (tzv, silni­ covky, ulicovky, návesní a lesní lánové vsi) se shodnou výměrou obdělávaných polních pásů pro všechny ko-

171

lonisty (francouzský lán 24 ha, vlámský lán 16,8 ha), Kolonizační podnik vedl lokátor, kterému připad­ ly nejlepší statek a dědičná rychta, Ve věL�í vsích byl zpravidla postaven farní kostel nadaný pozemky (1-4 lány), Přistěhovalci se těšili vynodnějšímu soc, posta­ velú, neboť jim byla při pravidelném odvádění penčži­ tého nebo naturálního úroku zaručena nerušená dě­ dičná držba pozemků, Placení renty za první léta od­ padalo (UlOty) , Extenzivní trávopolní hospodaření s rozšířeným chovem dobytka bylo nahrazeno trojpol­ ním systémem, který vedl k zvětšení půdního fondu a k podstatnému zvysení zemědělských výnosů, 2, Vedle starších tržních osad nabývajících postup­ ně městského rázu vznikala na slovanském území z iniciativy panovníka a vyšší šlechty kolonizační města s pravidelným šachovnicovým půdorysem a centrálně položeným tržištěm, Města byla vybave­ na vlastním soudnictvím a samosprávou, Panovní­ kovým zástupcem byl rychtář, Města se stala hospodářskými, kulturními a nábo­ ženskými centry a rovněž uzly dálkového obchodu, Složitější právní vztahy si vyžádaly převzetí vyspělej­ ších právních norem, z nichž bylo nejužívanější prá­ vo magdeburské s jeho lokálními formami, liibecké právo a práva jihoněmecká, 3, na slovanském území se kolonisté usídlovali také v původních venkovských a městských sídlištích, kde žili podle vlastního práva, Německé (emfyteu­ lické) právo rozšiřováno i na neněmecké osadníky, 4. vých, oblasti Polska, Litvu, Ukrajinu a Bílou Rus kolonizovalo slovan, obyvatelstvo, Přejaté něm, prá­ vo bylo často upravováno v závislosti na místních podmínkách (Lvov, Kyjev), Od pol. 13. stol. začátek druhotné kolonizace vých, území, 1253-1278 vláda českého krále PREMYSIA OTAKA­ RA II., jenž založil v Cech ách, na Moravě, v Ra­ kousku a v Prusku přes 60 nových měst. Ve 14. století se období německé východní kolonizace uzavřelo. Určité "přelidnční" ven­ kova znamenalo pro města stálý přísun pracov­ ních sil, Vesnice založené na nevýhodných mís­ tech se měnily v poustky, Důsledky kolonizace: osidlování vých, oblastí přispělo k vyrovnávání kult. rozdílů mezi záp, a vých, částmi Evropy, V kolonizovaných oblastech se vytvořila smíšená německo-slovanská pospoli­ tost. Průnik německých osadníků vedl k poněmčení rozsáhlých oblastí mezi Labem, Sálou a Odrou, Ně­ kolikanásobně vzrosŮa produkce potravin a počet obyvatel stoupl v průměru na pětinásobek předcho­ zího stavu, Pobaltský obchod, který byl do 12, stol. v rukou Skandinávců (centrum v Haithabu) a Slova­ nů, ovládla německá hanza (druhé založení Liibec­ ku, (158), přepravující zboží v těžkotonážních plachetnicích (kogách), Kolonizované země si osvojily vyspělejší správní, právní a hospodářské normy (městské právo a svobody), =

=


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / štaufské impérium (1190-1268) Vrchul moci Staufů 119(}-U97 Jindřich VI. musel čelit po otcově smr· ti dvěma soupeřům: JlNDnlCHU Lvu a TAN KRE DO ­

173

1226 vydání 7Jaté buly v Rimini: Řád německých rytířů byl pověřen bojem s pohanskými Prusy (s. 199). 1227 bitva u Borhovedu (s. 163).

VI Z LECCE (nevlaslní bratr zemřelého sicilského krále VI�MA ll.), který byl normanskými předáky Vztah císařství k papeiské kurii 1220 byl FRlDRlCII ll. korunován v Římě císařem. zvolen králem Obojí Sicílie (I 189). V San Germano se 1226 dohodl s papežem na 1191 první il. výprava: JINDŘICH dosáhl u papeže uskutečnění kňZové výpravy, na niž se napřesrok CELESTÝNA III. (I 191-1198) cís. koruny. Morová vydal. Epidenůe moru ho však donutila k návrdtu epidemie znemožnila císaři dobýt Neapol a donuti­ a papež ŘEl-l o n I X . uvalil n a FRIDRICHA klatbu. la ho k návratu. Papež udělil sicilské království lé­ 1228--1229 kň'Zová výprava FRIDRICHA ll. Po návratu nem TANKREDOVI. 1192-1194 opozice řK knížat se zhroutila, když rak 1230 smír v Ceprdllo: císař zproštěn klatby a papež získal zvláštní círk. práva v sicilském království. vév. LEOPOLD V. zajal RICHARDA Lvi SRDCE při ná­ 1239 byl císař opětovně exkomunikován a na prv­ vratu z křížové výpravy a vydal ho císaři, který angl. ním lyonském koncilu (I 245) prohlášen jako ka­ krále propustil až po zaplacení obrovského vy'kup­ cíř za zbaveného trůnu. ného a složení lenního slibu. JINDŘlCli potlačil od­ boj welfské opozice a 1194 se smířil s JINDŘI­ Nová organizace sicilského království CHEM LVEM (t 1195). 1194--1195 druhá il. výprava: JINDŘICH VI. v Palermu FRIDRICHOVI se zde podařilo zlomit moc feudálů korunován sicilským králem (1194). Vznik pers. i měst. Položil základy moder. státu opírajícího se unie mezi ŘJší a Sicílií (Unio regni ad imperi­ o byrokratickou správu s placenými úředníky. Systém um). Před uskutečněním plánu na vytvoření děd. stál. monopolů a finanční příjmy byly posíleny zavede­ monarchie však JINDŘICH ve věku 32 let náhle ním přímých a nepřímých daní. Zákonodárnou čin­ zemřel. Regentskou vládu v sicilském král. přeV7.ala nost završil vydáním konstitucí v Melfi (1231). za nezl. FRIDRICHA LI. cís. manželka KONSTANCIE. Po její smrti (1198) se stal poručlli'kem sám papež Ve vlastním Německu lNOCENC III. , jemuž se tzv. rekuperacemi (ovlád­ JINDŘICH (Vll.) se pokusil po převzetí vlády 1228 ja­ nutí říš. držav ve stř. Itálii) podařilo rozšířit území ko římský král posílit štaufskou moc spojenectvím círk státu o SpoleL�ko a Anconu. V bojích o něm. s ministeriály a městy. a dvorském sněmu ve WormslI trůn mezi JINDŘlCIIOVÝM bratrem nUPEM SvÁB­ 1231 byl však nucen vydat tzv. Statutum in favorem principum, přiznávající knížatům shodná práva sKÝM (1198--1208) a synem JINDŘlCIIA LVA Orou jako jejich duchovenským protějškům. 1232 potvr­ IV. (1198--1218) úpadek král. moci. Toho využila dil tyto výsady i FRIDRICH ll. z titulu řím. císaře. kru1ata, která získala vrch nad ns. ministerialitou JINDŘICH se otci v'lCpřel a spojil se lombard. ko­ a městy. OTA lY. se vzdal munami. FRIDRICH proto přitáhl do Německl� �y­ 1201 smlouvou v Neussu nároku na říš. p ráva v reku­ perovaných územích a smlouvou ve Spýru (1209) na zajal a uvěznil v Apulii, kde 1242 zemřel. ustoupil papeži v otázce práv vůči biskupům. Při ta­ 1235 všeobecný n'šský landfrýd v Mohuči. Císař se smířil s Welfy a povýšil Brunšvicko-Liinebursko žení do Itálie obnovil OTA cís. práva a nechal se ko­ runoval. Pokusil se ovládnout sicilské království, (panství OTY I. DIT�TE, vnuka JINDnlCHA LVA) na n'šské vévodství. Spor s lombard. městy pro sebe d­ ale tím na sebe přivolal papež. klatbu. sař vítězně rozhodl 1212-1250 Fridrich II. se papeži zaručil, že nespo­ jí království Obojí Sicílie s R1sL 1237 v bitvě u Cortenuovy. Po exkomunikaci FRIDRICHA II. zvolila kru'7zta protikrálem duryn­ 1213 sněm v Chebu: FRIDRICH vydal zlatou bulu, v níž potvrdil starší závazky OTY IV. (1201 a 1209). ského lantkraběte JINDŘICHA RAsPEHO a po jeho smrti (1247) holand�kého hraběte VILÉMA. 1214 bitva u Bouvines: FiLIP II. AUGUST (s. 159) porazil welfsko-anglickou koalici pod vedením 1250 FRIDRICH ll. zemřel v Apulii. Jeho syn OTY IV. Za souhlas s volbou svého syna JINDŘI­ 125(}-1254 Konrád IV. předčasně skonal nedlouCHA (VLl.) řím. králem byl FRIDRICH II. nucen ho po ovládnutí Neapole (1253). duch. kruZatům vydat 1220 privilegium in favorem principum eccle­ Pád Staufů (1254--1268) siasticorum, kterým jim přenechal důležité král. Papež nabídl sicilské království KARloVI Z ANJOU, regály (mincovní, celní, tržní, budoyfdllí opevnění, bratru fr. krále LUDviKA IX. (s. 159), jenž porazil soudnictví) na jejich území. 1266 v bitvě u Beneventa sicilského regenta MANFREDA a Na severu a východě 1268 u Tagliacozza KONRÁDOVA mladičkého syna 1214 FRIDRICH II. odstoupil smlouvou v Metách dán. KONR ADlNA, kterého dal v Neapoli popravil. králi VALDEMAROVI II. (s. 163) za pomoc proti 1282 sicilské nešpory: vyhnání Francouzů ze Sicflie Welfům území na pravém břehu Labe. (s. 187) -

-


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / Byzanc (867-1204) Byzanc na vrcholu moci (867-1025) 867-1056 makedonská dynastie. Za vlády císa­

řů BASILEA I (867-886) a LVA VL (886-912) došlo k oživení římského práva (aktualizace Ba­ siliky Justiniánových právních sbírek). Císař­ ský autokratismus dosáhl vrcholu; panovník se považoval za Bohem vyvoleného. Ve stát. apa­ rátu se prosadila plná byrokratizace. Ovládnutím Beneventska (873) a Bari (876) Byzanc posílila pozice v Itálii. Výbojní Arabové ovládli na počát­ ku 10. stol. Sicílii (902) a dobyli Soluň (904). 907 útok Rusů na Byzanc. Bulharský car SI­ MEON (893-927) se pokusil o ovládnutí Byzan­ ce. Císař ROMANOS I lAKAPENOS (920-944) uzavřel s Bulhary 927 mír a dokázal porazit rus­ ká i arab. vojska (941,943). 963-969 Nikeforos II. Fokas. Jako vojevůdce do­ byl na Arabech Krétu (962) a Aleppo (962) a po­ zději jako císař připravil Araby o Kypr a Kilikii. 969-976 Jan J. Cimiskes. V boji na dvou fron­ tách porazil rus. knížete SVjATOSLAVA (971) a připojil 971 vých. část Bulharska k říši. Doby­ tím Sýrie a Palestiny se byz. hranice posunula hluboko na východ. Vrchol byzantské moci nastal za vlády 976-1025 Basilea II. Bulharobijce.Jeho sestra se provdala za rus. knížete VI.ADIMIRA L (988), jehož křest znamenal přijetí ortodoxní víry na Rusi, kde byla církev podřízena konstanti­ nopolskému patriarchovi. Po zajištění (100 I ) severosyrských držav, ovládnutých jeho před­ chůdci, si po dlouhých bojích (991-1014) pod­ robil říši západobulharského cara SAMUELA. 1014 drtivá porážka Bulharů u Strymonu: zajetí a oslepení 14 000 vojáků. Záp. část Bulharska se 1018 stala byz. provincií. -

Úpadek byzantské říše (1025-1204) Fiskální a voj. základna říše, opírající se o upadají­ cí systém vojenských statků (stratiotika ktémata), byla v procesu postupující feudalizace nebez­ pečně narušena. Císařové začali poskytovat velko­ statkářům daňové imunity a pronajímali vybírání daní. Pro posílení vojska byla v pol. 12. stol. zave­ dena instituce prollií - udělení půdy i s rolníky ne­ bo daňového výnosu ze statků do dočasného vlast­ nictví, spojené s voj. povinností. Úpadku klášt. ma­ jetku měl od 10. stol. zabránit systém tzv. charistikare - postoupení klášt. majetku laickým správcům (cbaristikarios) do doživotní držby. V Konstantinopoli vzrostl vliv civilní byrokracie. 1045 ovládnutí Arménie (poslední zisk Byzance). 1054 rozkol mezi východní a západní církví (velké schizma) z důvodu univerzalistických nároků obou církví. 1059-1078 dynastie Dukovců. Na byz. území pronikali Normani, Pečeněhové (s. 113), Mada­ ři, ale především Seldžučtí Thrci, kteří

175

1071 v bitvě u Mantzikertu porazili vojsko císa­ ře ROMANA IV. D10GENA a založili v Malé Asii 1077 sultanát Ikonion (Rúm).

1081-1185 dynastie Komnenovců. 1081-1118 ALEXlOS I čelil útokům Normanů ve­ dených ROBERTEM GU1SCARDEM, Seldžuků a pečeněhů, kteří pronikli 1091 až před Kon­ stantinopoL Po smrti ikonijského sultána (1092) přešel císař k ofenzivní východní politice. 1082 Benátčané získali za pomoc proti NOrmanlll11 právo bezcelního obchodu na území Byzance (počátek benátské moci v Levantě). 1I1I získala toto oprávnění i Pisa. 1096 průchod křižáckého vojska a zakládání kři­ žáckých států v Levantě. ALEXIOS I dosáhl uzná­ ní byz. svrchovanosti nad Antiochií (1108) a ob­ novil panství v západní části Malé Asie. 1118-1143 Jan II. porazil 1122 Pečenčhy u Berrhoie. V bojích proti uherskému státu usi­ loval o kontrolu nad Srbskem, Dalmácií a Chor­ vatskem CI 124-1128). Znovu upevnil byz. pan­ ství nad Antiochií (1118) a v Malé Arménii (Kili­ kie). 1143-1180 MAN UEL L se s proměnlivými výsledky pokoušel o restauraci byz. pozic v Itálii a v Jader­ ském moři. Nákladné výboje vedly k hospodář­ skému úpadku Byzance. MANUEL I se ubránil útokům ROGERA II. SICILSKÉHO, Srbů i UhrlL 1158 uznání byzantské vrchní lenní svrchovanosti v syrských křižáckých státech. 1159 obnovení politiky intervence v Uhrách při­ neslo posílení byz. vlivu v Chorvatsku, Bosně a Dalmácii. 1175 dohoda Benátek s normanským králem VILÉ­ MEM II namířená proti Byzanci. 1176 porážka byzantského vojska v boji se Seldžuky u hradu Myriokefalon a konec nadějí na vyvráce­ ní rúmského sultanáw. 1185 Normané dobyli Soluň. 1185-1204 dynastie Angelovců nedokázala za­ bránit hlubokému úpadku říše. 1187 uznání nezávislosti druhé bulharské říše (s. 205); ztráta Dalmácie, Chorvatska i Srbska. 1203 při nástupnických bojích o císařský trůn křižáci (čtvrtá křížová výprava) pro­ nikli do Konstantinopole. 1204 křižáci dobyli Konstantinopol a vydran­ covali ji. Na troskách říše vzniklo lalinské císař­ ství (s. 207). Význam Byzance: byzantské říši připadla úloha obránce evropského Západu před útoky Peršanů, Arabů a 1\lrků. Rodícím se západoevropským státům tak byla poskytnuta možnost "klidného" vývoje. Trva­ lou civilizační hodnotou se stala christianizace Slova­ nů, zvláště Rusů. Bez odezvy nczllstala na Západě ,UJi řecká teologie, východní mystika a mnišstvÍ. Kontinu­ ální vývoj byzantské říše umožnil uchování a zpro­ středkování antického duchovního bohatství.


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / tína

(4.-13. století), Japonsko

tína za vlády dynastií Tchang a Sung 220--265 období "Tří království" (Wej, Wu, Su). Po přechodném sjednocení dynastií Tin (265-317) ovládli

317-589 sev. čínu kočovné národy (Hunové, Sien­ pejci, Žuan-žuani), kteří zde vytvořili až 16 států s čín. správním systémem a přejali místní zryklosli.

222-589 období vlády Sesti dynastií v již. Číně

(do

13. století)

177

dobí kulturního a hospodářského rozkvětu tíny (střelný prach, rakety, knihtisk, porcelán.) Kultura: vrchol prózy (hist. a zeměpisná díla, encyklopedie), zakládaní malí'rských akademií. Mezi esejisty vynikli OU-JANG SIOU (1007-1072) a Su TUNG-PCHO. "Sungská filosofie" kanonizovala konfucianismus na stát. morJ.lku a dala základ jed­ notné čínské kultuře. - Tvůrcem novočínštiny se stal "scholastik" ČU Sl (I 131-1200).

(nepřerušení čín. tradice). V zemi se začal s pod­ porou císaře LIANG Wu-Tl (502-550; dyn. Liang) šířit mahájánory buddhismus. - Převahu získala Japonská ostrovní říše nakonec v sev. Cíně sienpejská Japonsko bylo osídleno přistěhovalci z jihu a západu ve 420--588 říše Toba (dyn. Severní Wej). - Jejího dvou vlnách. Nové kmenové svazy (klany) vytlačily pů­ �adku využil vojevůdce JANG ŤlEN a sjednotil opět vodní obyvatele (kmeny Ainu) na sever. Podle mýtů byl kolem 660 př.n.!. zakladatelem státu a prvním mikaCínu. Vládl jako 581-605 císař WEN-T1 a založil dynastii Suej. -Jeho dem (císař, "vysoká brdlla") s titulem tennó (ne­ synJANG-Tl (605-618) zavedl pro uchazeče o stát­ beský král) Jamato, potomek bohyně slunce Amaterasu. - Ve skutečnosti jap. stát vznikl ní úřady 606 systém zkoušek z klas. literatury, který se v pod­ 120 př.n.!. za císaře Džimmu-Temmua a byl mo­ statě udržel do počátku 20. stol. - Řeky Jang-c'­ censky a kulturně závislý na číně. 363--662 ovládl ťiang a Chuang-che propojil tzv. Císařský kanál. Voj. Koreu. V 5. stol. si Japonci osvojili čínské písmo. neúspěchy v boji s lUrky a Korejci vedly k nepoko­ V boji mezi klany Ómi a Muraji o zavedení jům, jichž využil vojevůdce LI JOAN k nastolení nové buddhismu, převzatého císařem KrMMEl 552 dyn. Tchang (618--907). Za vlády druhého císaře z číny, podlehli stoupenci puvodního jap. nábožen­ 627-649 Tchaj-cunga dosáhla čína vrcholu své ství šintoismu (šint ó cesta duchů). moci. K ochraně hranic byly zřízeny samostatné voj. 593-628 císařovna SrnKO a regent princ Sótoku Tai­ provincie. Císař porazil turecké kmeny, napadl Ko­ ši podporovali buddhismus. Počel buddhistických chrámů v zemi vzrůstal. reu a jeho svrchoV'dIlost uznávalo na 88 asijských národů. Hosp. rozkvět; na vzestupu byl vnitročínský 645--1192 období státu s byrokratickou sprá­ i námořní obchod zprostředkovaný Araby a Peršany. vou. Na jeho počátku Kultura: vrchol čínské lyriky - WANG WEJ od 645 reformy Tai.ka, vyhlášené podle čín. vzoru a 702 shrnuté v Kodexu Taihó. Král. úředníci, od­ (699-759), LI Po (701-762), Tu Fu (712-770), Po tO-l (778--846) a CHAN JO (768--824). Epická měňoV'.uú půdou v děd. držení, nahradili staré ro­ dové zřízení a stali se oporou absolut. císařství. literatura je zastoupena tzv. "tchangskými novela­ mi" (sbírka 48 900 básní od 2200 básru'kU). 710-784 období Nara (podle nového hl. města Na­ ra [Heidžó]), éra kulturního rozmachu s cenlrem 725 založení akademie Chan-Iín k vyběru nejv. v buddhistických klášterech. Buddhismus začal úředru'kU. Rozvoj buddhismu ovlivnil literaturu splýval se šintoismem. a umění (malířství, plastika). Kulturní podněty z In­ 794-1192 období Heian (hl. město KjÓIO). Začala die přinášeli poutníci. V 8. stol. se objevily první náznaky stagnace. se formovat dvorská (kuge) a vojenská (buke) 751 Arabové porazili čín. vojska v bitvě u řeky Talasu. šlechta. Politickou moc si Povstání v pohr. oblastech říše byla likvidována až 967-1068 vydobyli regenti z rodu Fudžiwara. Boj s pomocí UjgurU, Kitanů, Tangutů a Thajů. samumjských rodů Taira a Minamoto o pozemky a vliv na vládu byl rozhodnut 790 záp. část Cíny ovládla tibetská ň'še Tufan, která se v 9. stol. rozpadla. Fin. krize donutila stát (844) se­ 1185 v bitvě u Dannoury ve prospěch rodu Mina­ ku1arizovat majetek buddhistických klášterů. moto, sídlícího v Kamakuře. Jeho vůdce Joritomo (1148--1199) se nechal kjótským císařem jmeno­ 907-960 rozpad říše, období "Pěti dynastií" na vat dědičným šógunem ( vítěz nad barbary). severu a "Deseti království" na jihu. 960--1127 dynastie Sung. S novou dynastií je spoje­ 1192-1333 kamakurský šógunát Nominálně zů­ stáV'Jl vládcem císař (tennoj, často dítě nebo no sjednocení číny odvádějící tributy Kitanům (dyn. Liao) a říši Si-Sia. mnich, který jmenoval úředru'ky. Faktická moc se však soustředila v rukou šóguna a jeho vazalů. Tento 1068--1085 ŠEN-CUNG. Pro snazší kontrolu voj. velite­ lů císař oddělil civilní od voj. správy a vytvořil do­ správní dualismus byl navíc komplikován shodným procesem na kamakurském dvoře, kde na sebe mob.-dIlu. Pak sev. čínu obsadili Džiirčeni a založili 1125 říši Ťm. 1219-1333 strhl děd. hodnoSI politických regentů 1127-1279 Jižní Sung. Stát si až do vpádu Mongolů (šikken), skutečných nositelů moci, rod Hódžó. (s. 211) udržoval svou samostatnost placením tribu­ 1274 a 1281 odrazilo rytH'ské vojsko (samurajové) tu. Polit. slabost nebyla na překážku druhému obvpád Mongolů (s. 211). =

=


VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK / mongolské veleříše (13.-14. století) Výboje mongolských kmenů ve 13. století 1190-1206 jeden z mnoha kmenových náčelníkú TE­ MUDŽIN (J 155/1167-1227) získal v bojích proti ostatním dominanUlí postavení. 1206 veliký sněm (kurultaj) všech mongolských, nl­ reckých a tatarských kmenu: TEMUDŽIN byl p ro­ hlášen velikým chánem Mongolska s titulem Čin­ gischán, tj. nejvyšší vládce (s. 113). ČINGISCHÁ­ NOVY zákony byly vtěleny do sbírky Jasa. Říši tvořily jednotlivé svazy (ulusy), vzniklé na kmeno­ vém základě. Organizace říše byla založena na de­ setinné soustavě vojenských a správních jednotek­ tiimenů, tisícin, setnin a desítek (tj. rodových sku­ pin schopných postavit oddíly po JO 000, 1000, 100 a 10 mužích). Dědičná Šlechla. (nojani) voWa z Temudžinovy "zlaté rodiny" velikého chána. Přísná disciplína (okamŽité uposlechnuti rozkazů [bilikJ) v mongolském vojsku umožnila docílit je­ ho vnitřní semknutosti a nejvyšší vojenské vy1<onnosti v boji O ovládnutí světa. Mongolové uznávali všemohoucího Boha, který byl uctiván v různé podobě. 1205-1209 ovládnuti říše Si-Sia, základny proti Cíně. 1211-1215 zpustošení říše tin. - Mongolové podni­ kali ročně dvě pečlivě připravená la.Žení. Později si osvojili čínské technické vymoženosti (signáhlí spojení, obléhací umě\U). 1219-1225 dobyti chórezmské říše. "Ze seilla" ovládl ČINGISC1IÁN úzcnú od sev. Cíny až k Cemé­ mu moři, které však nepočetná mong. vládnoucí vrstva nemohla spravovat. Kvetoucí kultury národu Střední Asie vzaly za své. Rovněž dálkový obchod se z vnitrozemí přesunul na moře do rukou Arabů. 1223 náčelník SUBATAJ obešel Kaspické moře a zničil ruské vojsko na řece Kalce. 1227 Čingischánova smrt a dělení říše mezi jeho čtyři syny DŽUClH O , aGATAJE, T OLU JE a OGEDE­ JE, z nichž každý obdržel svůj ulus,jurt (pastviny) a ingus (podíl z tribun'!). Stálou rezidencí se stal Karakoram. 1229-1241 velkým chánem Ogedej, který dokončil podmanění sev. Cíny (1234) a Persie. 1236-1255 Baru, Cingischánův vnuk, zalJájil se SUBATA]EM z pověření velkého sněmu dobývání Západu: pokoření VolŽSkých Bulharů (J 236), pád Kyjeva (1240), vpád do Valašska a Polska. 1241 bitva u Lehnice (s. 167): německé a polské rytH'stvo poillehlo Mongolum stejně jako uherská armáda BĚLY IV. 1241 v bitvě na řece Sajó (s. 169). Smrt velikého chána OGEDEJE donutila Mongoly k návratu. Evro­ pa tak byla zachráněna. B ATÚ založil 1251 panství Zlatá horda neboli Kipčak. Závislosti mských knížectví (mimo Novgorod) na Zlaté hordě se prohloubila jejich izolace od Západu. 1251-1259 veliký chán MbNGKE vyslal dvě půlmi.lio­ nové armády pod vedenÍl11 svých bratru na další vý­ boje:

179

1258 soustředěný útok Kublaje (velikým ch{Ulem 1260-1294) na jižní Cínu (s. 211). 1251-1265 HiJLAGO, další MbNGKEŮV bratr, dobyl Persii (1256) a založil říši ílchánů. 1258 zničení milionového Bagdádu; dobyti Aleppa a Damašku. - Další mong. výpady na západ ztros­ kotaly na odporu egypt. mamlúků (k voj. službě odvádění otroci tureckého, čerkeského a slovan. puvodu; jejich sultáni vláilli v Egyptě do 15J7). 1260 mamlúkové porazili Mongoly u Ain Džá­ lúl. - Hranice říše í!ch{UlU se pak ustálila na Eufra­ tu. Říše se islamizovala (okolo 1300) a Mongolové splynuli s kulturně vyspělejším prostředím. 1336 rozpad ose ílchánů na úděly ovládané dy ml�­ tiemi Džalájirovců (Bagdád), Muzalfarovcu (Sídz, IsfalJán), Sarbadárů a Karlovců (Herát, Balch). Druhá mongolská říše (Tímúr Lenk) Okolo 1360 se prohlásil T'unúr Lenk (Kulhavec) ne­ boli Tamerlán (1336-1405), údajný CINGISCllÁ­ NÚV potomek, s odvoláním na korán obnovitelem mong. impéria ; zákon Jasa zustal nadále platný. Uznán osí Cagala.jovcu a Zlatou hordou velikým enú­ rem, ovládl na 35 ničivých výprJ.vách povodí řeky lii, 1370-1380 Chorézm, od 1380 [r{Ul a Zlatou hordu (Saraj). 1398/1399 pronikl do Indie (zničeno Dillí, s. 211). 1402 bitva u Ankary - pozast.aven vzestup Turků (s. 209) 1405 TIMÚROVA smrt před "svatou válkou" proti Cí­ ně. Rozpory mezi jeho potomky přivodily rychlý rozpad ose a TIMOREM vyhnaní vládci se opět uja­ li svých panství.

Írán: posledním sjednotitelem timúrovského státu byl 1452-1469 ABú SAlD; mughalský sultán poillehl však turknlenským kmenům Ak Konujlu ("Bílých bera­ nu"). Cizí nadvlády se zbavila až domácí dynastie Safíovcu, která sjednotila Ir{Ul a Zakavkazsko. 1500-15241sMAlL 1., první šáh ší'itské novoperské říše, korunovaný (1502) v Tabrízu. Zlatá Horda (chanát Kipčak): Tataři nepřejali rusko­ byz. kulturu a nepoillehli mli islamizaci. Chánem 1258-1267 Berke, jenž podpořil 1265 Bulhary v boji proti Byzanci a spojil se s mamlúckými sultfl­ ny proti ílchánum. 1267-1280 Mangu-Tímúr, za jehož vlády se Kipčak osmnosla.tni1 (vlastní mince). Postupující proces vnitřního rozpadu (s. 203) byl pozastaven 1378 sjednocením s Bílou hordou. Novému rozma­ dm chanátu ZMlezily T'n u úrovy vyDoje (1390-1395). Horda se pak rozpailla na údělné chanáty krymský (I430 až 1783), kazaňský (1445-1552) a astraehaňský (1466-1556). - IVAN III. osvobodil 1480 moskevské velkokmzectví od tatarské poroby. 1502 KrymštíTala.ři zničili Saraj.


POZDNI STŘEDOVĚK / univerzity, církev (14.-15. století) Počátky univerzit Při k1ášt. a katedrálních školách se ve 12. stol. vytvá­ řely korporace učitelů a studentů (universitas magistrorum et scboklrium), získávající postupně vlastní správu a soudnictví. Univerzitní mistři a stu­ denti se organizovali podle tzv. nationes. Výuka pro­ bíhala v latině formou přednášek a disputací. Udělo­ valy se tyto akademické tituly: baccalaureus, licenti­ at, magister - později doktor). K nejsI. univertitám patřily Salerno (lékařství), Paříž (teologie, filoso­ fie), Bologna (právo) a Montpellier (právo, lékař­ ství). Vzorem pro univerLitní samosprávu byly Paříž (rozhodující vliv mistrů) a Bologna (rozhodující vliv studentů). Nové univerzity vznikaly z iniciativy cí­ saře, krále nebo papeže (později knížat), popř. od­ chodem (secesí) Č{LSti studentů z pův. místa (např. Oxford, Palenzia z Paříže; Padova, Siena z Boloně) . Konec převahy papežství Štaufové byli poraženi s fr. pomocí (s. 173). Brzy na­ to se však 1294--1303 papež BONIPAc VUL střeů s FILIPEM IV. (s. 191) ve sporu o církevní desátky a světskou svrchovanost. Francouzští právníci (legisté) hájili "nejkřesťanštějšíhO krále" a odmítali jakékoliv omezování jeho moci. 1300 papež vyhláSil jubilejní rok, vyzval poutníky k návštěvě Říma a k získání odpustků. 1302 bula Unam sanctam: BONlFÁC Vlll. nekom­ promisně formuloval papežské světovládné náro­ ky. - Flup IV. obvinil naproti tomu papeže z ka­ cířství a odvolal se ke koncilu. Jeho kancléř NO­ GARET přepadl BONIFÁCE Vili. v Anagni. 1303 zajetí papeže; krátce po svém osvobození Bo­ NIFÁC Vlll. zemřel v Římě. 1305-1314 KLIMENT V. (dříve arcibiskup z Bor­ deaux), první v řadě fr. papežů. Vzrosůa závislost kurie na Francii. 1309 přesídlení do Avignonu; proces proti temp­ lářům skončil 1311-1312 na koncilu ve Vienne zrušením řádu. V období tzv. "babylónského zajetí" církevní auto­ rita hluboko poklesla. 1316-1334 JAN XXII . odsoudil 1323 ve sporu s mi­ nority učení o chudobě Krista a jeho apoštolů. Poslední papežský zásah do bojů o římsko-ně­ mecký trůn vedl k 1324 exkomunikaci LUDViKA BAVORA (s. 195). Na naléhání císaře KARLA IV., básníka PETRARKY i SV. BRlGITY (1303-1373) se vrátil URBAN V. do Říma (1367), kde se však definitivně usadil - po naléhání sv. KATEruNY SIENSKÉ - až ŘEIIOŘ Xl. (1377). Novou rezidencí se stal Vatikán. Zesvětštění a úpadek církve V avignonském exilu papežové vytvořili rozvinutý administrativní systém. Círk. fiskalismus těžce dopa­ dl na křesťanstvo. Kurie si činila nárok na spolia

181

(osobní pozůstalost duchovních), na annáty (polo­ vina důchodů z prvního roku držení benefícia) a na poplatky za předání palia i za uvedení do úřadu. Rov­ něž vybírala taxy za vydání privilegií a listin, za provi­ ze (poplatek za určité obročí) a rezervace (vyhraze­ ní obročí po smrti držitele). Vydatné příjmy skýtalo udílení odpustků (odpuštění trestu za hříchy, nikoli hříchů). Jednota "Kristovy suknice" (církve) se roz­ padla 1378 dvojí volbou papežll UHI3i\NA VI. (Řím) a KUMENTA VII. (Avignon). 1378--1417 velké západní schizma - rozdělení Evropy do dvou táborl!.

Reformní hnutí v církvi Pařížští profesoři D'AlLLY a GEHSON navrhli svolat k reformě církve "v hlavě i v údech" všeobecný kon­ cil s odůvodnčlúm, že Boží vůli ZlLstupuje "společen­ ství" všech věřících a nikoli jen papcž. Tato konci­ Iiární teorie získala početné stoupence. 1409 koncil v Pise: kardinálské sbory zvolily třetího papeže A1.EXANDRA V. 1414-1418 kostnický koncil za účasti 33 kardi­ n{dll, 900 biskupů a 2000 doktorů. Za předsed­ nictví řím. krále ZIKMUNDA zasedal koncil podle "národů" (francouzský, anglický, illdský, němec­ ký) II vytkl si tři zásadní úkoly: 1. obnovit jednotu církve (cau.sa unionis); sesazení dosavadních papežů a volba nového - MAHTINA V. (1417 až 143 I); l. reformovat církev (causa reformatio­ lIis) , což bylo nakonec odloženo; 3. zachovat pra­ vověrnost církve a bojovat proti herezi (causa fi­ dej); přes záruku glejtu byl 1415 upálen jako k.1cíř Jan Hus (s. 184) a o rok později JEHONÝM PIV\ŽSKÝ (s. 197). 1423 neúspěšný koncil v Pavii. 1431-1449 basilejský koncil: střet papež. pri­ mátu a konciliární teorie. 1433 "pražská kompaktáta" - kompromis s husity. Reformní koncilní dekrety přijala Francie 1438 tzv. pragmatickou sankcí, která se stala zá­ kladním kamenem fr. (galik{Ulské) národní círk­ ve. - EVŽEN IV. (1431-1447) přeložil 1437 kon­ cil do Ferrary (od 1439 ve Florencii) a dosáhl ví­ tězství papalistické teorie. Zatímco radikální reformátoři zvolili 1439 vzdoropapežem (posled­ ním) FELIXE V. (do 1449), umírnění reformátoři, vedení MIKULÁSEM KUSÁNSKÝM (s. 184), se při­ drželi EVŽENA IV. 1439 unie s ortodoxní církví (s. 207). Říš. kníža­ tllm byla konkordátem zaručena církevní práva. 1448 vídeňským konkordátem se císař FRlD­ IUCII Ul. vzdal reformních snah v Ří'ši (s. 197). Nakonec PIUS II. (s. 217) prohlásil konciliární teorii za kacířskou (1459). Výsledky reformního hnutí: I. odstranění schiz­ matu; 2. nezdar pokusů o vnitřní reformu církve; 3. posílení zesvětštělého papežství (s. 217); 4. vznik zemských (knížecích), popř. národních církví. -


POZDNI STŘEDOVĚK / hanza, Benátky, Janov (13.-15. století) Hanza a obchod na Baltu Od konce ll. stol. vznikala zájmová sdružení něm. kupců (Osterlinge) v cizině. 1150-1250 se jim podařilo vytvořit sféru hospo­

dářského vlivu v zemích kolem Baltského moře, Jejich lodě (kogy, 100 BRT) byly dokonalej­ ší než skandinávské veslice,

1161 vznik německé hanzy (pův, význam "zástup, sku­

pina") ve Visby, Po nahrazení vandrovru11O způso­ bu obchodování písemným stykem (účetnictví, úvě­ rové operace a komisionářský obchod) se obchod soustředil do Liibecku (zal, 1158) , jenž se stal pro­ sperujícím překladištěm mezi Západem a Výcho­ dem a výchozím přístavem pro kolonizaci Livonska a Prus, 1259 vznik obch, svazu měst tvořeného Liibeckem, Hamburkem, Wismarem a Rostockem, 1281 kolínští a vesúálští kupci zal, hanzu v Londýně. 1358 termín hanza (van derdiideschen hanse) byl poprvé užit k označení svazu hanzovních měst. Cíl: hájení obch, výsad (např. povinnosti cizích kupců nabídnout v hanz, městech zboží k prodeji) , - Učinnou zbralú bylo vyloučení ze svazu spoje­ né s bojkotem zboží postiženého města nebo země. Tento akt probnlal na hanzovních sněmech na základě recesů (usnesení), Hanzovní města byla rozdělena podle územního principu do čtvrú (quartier), v jejichž čele stála tzv, vůdčí města, Ve­ doucí postavení zaujímala "vendská" čtvrť s Liibec­ kem, - Volný svaz hanzy neměl pevnou korporativ­ ní strukturu. Počet členu se pohyboval kolem 200. Zahr, obchodní osady se nazývaly kontory: Novgo­ rod (PeterhoO, Londýn (Stalhot), Bergen (Deu­ tsche Briicke) a jiné, - Hl, soupeřem hanzy bylo Dánsko: 1361-1362 VALDEMAR N. (s, 199) porazil hmlzu, Spolu s Meklenburskem, Holštýnskem a Kolínem podnikla hanza 1367-1370 vítěznou protiofenzivu završenou 1370 mírem ve StraIsundu - k volbě dán, krále za­ potřebí souhlasu hmlzy, Hanza vedla rovněž boj proti spolku námořních lupičů (vitaIiáni, také Li­ kendeeler), kteří 1389-1395 zásobovali potravinanti (victua/ia) oble­ žený Stockllolm a 1392 vyplenili Visby, 1402 vítězství Hamburku u Helgolandu a poprava vůd­ ce vitaJjánů KLAUSE STORTEBECKERA, Novou válku s Dánskem (1420-1435) ukončil 1435 llÚr ve Vordingborgu: "vendská" města si vy­ mohla bezcelní průjezd Sundem, 1468--1474 hanza podpořila pretendenta angl, trůnu EDUARDA IV, (s, 189) a dosáhla potvrzení obch, výsad, - Na Dánsku si hanza vynutila 1470 zákaz průjezdu mlgl, a holand, lodí Sundem, přelom 15./16, stol. úpadek hmlzy způsobený vzestu­ pem sever, států po vzniku kalmarské unie 1397 (s. 199), přesunem obchodu do Atlantiku (s, 225) a také zntizením sleďů ze Severního moře,

183

1494 uzavření kontoru v Novgorodě; 1598 zrušení ob­ chodní osady v Londýně.

Benátky, Janov a levantský obchod Od 11, stol. - s n{lStupem reconquisty (s, 187) a kři­ žových výprav (s, 153) - ztráceli Arabové nadvládu nad Středozemním mořem, Obchodu se Západem se zmocnily Janov, Pisa a Neapol a obchod s Levantou ovládly Sicílie a Benátky, K žádmlému orientálnímu zboží patřily hedvábí, brokát, látky z dam�L<;ku, bavl­ na, slonovina, porcelán, barviva, koření, voňavky, léči­ va, perly a drallé kanlcny, Do Levmlty se dopravovalo po asij, karavanních trasách (hedvábná cesta), kontrolovaných Araby, nebo přes Indický oceán, Zboží se směňovalo za sukno a jiné produkty evrop, výrob­ ních center (Milím, Florencie, horní Německo, Fland­ ry, Brabantsko), Měst. republiky Benátky a Janov Zlůožily svou moc a bohatství na přepravě křižáků, na uspokojování stoupající potřeby po penězích (bank. a kredilJÚ ob­ chody) a na uplatnění byz, a arab, obchodních zkuše· ností, Využily také úpadku Sicilie (s, 173) a Byzance (s 207), Obě obchodní velmoci však oslabil vpád Os­ manů a třebaže se zprvu vyhýb�ůy voj, střetům a poku­ sily se zajistit si výsady, jejich význmll poklesl s přesu­ nem mezinár, obchodu do Atlantiku (s, 225), Benátky: šlechtická republika se stala díky vyllOdné poloze mezi Západem (kontrola alpských průsmy­ ků) II Východem (spojení s BY-L,lJlcí, s, 175) první námořní a obchodní velnlOcí, Od konce 12, století razily Benátky stříbrné (pozdější denan:­ us grosslIs čili groš) a kolem 1280 i zlaté mince (ducatus Venetiae), rozšířené po celé Evropě, 1192-1205 dóže Enrico Dandolo: zajistil transport člVt1é kňzové výpravy a po vzniku latinského císař­ ství (s, 207) ovládl přístavy a opěrné body mezi Ja­ drmlcm a Černýnl mořem, Část ovládnutých oblastí se stala klUzectvími benátské nobility, 1376-1381 válka o Chioggiu mezi Benátkami aJa­ novem byla rozhodnuta ve prospěch Benátek. 1406-1428 budování tzv, Terra Ferma - pevninské­ ho zázenú k zajištění hospodářské nezávislosti na Milánu, Janov: spolu s Pisou přispěl k uvolnění záp, Středo­ moří od arabské blokády, 1261 průnik do Levanty (KalIa, Tana) ve spojení s ni­ kájským cís,; počátek obchodní rivality s Benátkami, 1284 vítězství nad Pisou: Janovu připadly Korsika, Elba a Sardinie (do 1326), Otevřené nepřátelství mezi šlech, rody Doria, Fieschi, Grimaldi a Spinola vedlo 1339 k pozbytí jejich nároků na dóžecí hod­ nost. 1381 porážkaJanova ve "stoleté válce" s BenátkamLJa­ nov upadl do polit. závislosti na Milánu a na Francii, 1407 založení Casa di San Giogio - první veřejné b�mky v Evropě, Hosp, úpadku se janovští námořní­ ci snažili čelit účastí na objevování námořní cesty do Indie.


184

POZDNI STŘEDoviíK / scholastika, mystika, "Devotio moderna"

Pozdní scholastika

Svůj básnický symbol našla scholastika v náb. eposu Florentlma Dante Alighieriho (1265-132 1). Spo­ lutvůrce italského spisovného jazyka vylíčil v díle Di­ vina Commedia (Božská komedie, 1311-1321) cestu z pekla (Inferno) až do ráje jakožto vizi uni­ verzálního posledního soudu. Ve scholastice se střetávali tomisté (via antiqua: dOminikáni) s názory stoupenců Dunse Scota (via moderna: 'minorité). Spirituálové (radikální mino­ rité) se dostali do vážného konfliktu s kurií v tzv. sporu o chudobu. V jejich pojetí Kristus a apošto­ lové nevlastnili žádný majetek (ideál sv. FRANTlSKA Z AsSISl, s. 141). Toto tvrzení 1323 J AN XXII. odsou­ dil jako kacířské. Generál řádu MICH AEL CESENA, VILÉM OCKllAM a jiní se vymanili z vlivu au­ tority papeže a přidali se na stranu LUDVIKA BAVO­ RA (s. 195). Císařův rádce Marsilius z Padovy (1290-1343) hájil (spolu s JANEM Z J ANDUNU) v díle D�ensor paeis (Obránce míru, 1324) ryze sekulárm učení o státu, zdůrazňující svrchovanost lidu, odluku státu a církve a nadřazenost koncilu nad papežem (s. 181). Roger Bacon (1214-1294) vyzýval ke kritickému přehodnocení scholastických autorit (ARISTOTELES) a k empirickému a experi­ mentálnímu poznávání přírody. Nejvýznamnějším zástupcem .,modernistů" byl Vi­ lém Ockham (asi 1285-1349). Jako žák DUNSE SCO"ITA považoval obecniny (universalia) za pouhá .,jména" (nomina) bez reálné existence. Nomina­ Iismus přísně rozlišoval mezi nedokazatelnými pravdanli víry, které byly akty Boží vůle, a věděním (poznáním). - K pařížské škole ockhamistů se hlá­ sili JEAN BURl DAN (t 1358) a stoupenec přírodní filosofie MI KULÁS ORESME (t 1382), který hájil te­ zi o pohybu Země kolem své osy a prováděl výpočty jejího pohybu. - Via moderna a nominalismus daly sice podnět k novým filosofickým a teologickým úva­ hám, ale zároveň se rozmělňovaly v přIliš spekulativ­ ních sporech. Všechny dobové duchovní proudy obsáhl Mikuláš Kusánský (Cusanus, původrú jméno KREBS 1401-1464). Jeho hlavní rulo De doe/a ignorantia (O učené nevědomosti, 1440) překonalo obzor scho­ lastiky. Tvrdil, že nekonečné universum nemá žádný střed (Zemi) a nemůže být rozumem pochopeno. Každé náboženství odráží pouze část božské pravdy, kterou může relativně obsáhnout pouze Bůh, neboť v něm jsou spojeny všechny protiklady (eoineitkntia oppositorum). - MJKULÁSOVY návrhy reformy ka­ lendáře se opíraly o nová astronomická bádání, v kte­ rých dále pokračoval MIKULÁS KOPERNfK (s. 221).

Mystika

V reakci na racionální scholastiku a zesvětštění círk­ ve (s. 181) usilovala mystika (řecky mys/ein za­ vřít oči) prostředrúctvím vnitřního zření (vize, kon­ templace) o užší spojení s Bohem a o naprosté sply=

nutí s boží vůlí (unio mystiea). Mystika čerpala z podnětů novoplatonismu, který Evropě zpřístupnili arab. filosofové AVICENNA a AV ERROES (s. 149), a ze spisů PSEUDO-DIONISLA AREOPAGITY (okolo 500) a sv. AUGUST INA. K raným mystikům náleželi BERNARD Z CWRVAUX (1090-1153), HUGO OD SV. VIKTORA (t 1141), HJLDEGARDA Z BINGEN (t 1179) a MECI IT ILDA Z MAGDEBURGU (t asi 1282). KATEŘINA SIENSKA (1347-1380) mj. pohnu­ la papeže ŘEHollli XI. k návratu z Avignonu do Říma. Mystika, rozvíjená v dominikánském prostředí a v ženských konventech, dosáhla vrcholu přede­ vším v Německu. MISTR ECKHART (t 1327) učil v něm. psaných spisech a kázáních o nutnosti člově­ ka vzdát se sebe samého. ,Jiskra" v hlubinách lid­ ské duše je totožná s Bohem. Jeho rulo ovlivnilo RUYSBROEKA (1293-1381), J AN A TAULERA (1300 až 1361) a JINDŘJCHA SUSO (1295-1366), lyrika německé mystiky.

Nová zbožnost (Devotio moderna)

Viditelné stopy mystiky nesla hnutí usilující o zniter­ nění náb. života. Kolem JANA TAULERA a kupce RUL­ MANA MERSWINA se shromáždili "tzv. Přátelé Bo­ ží" - mniši, měšťané a šlechtici z horního Porýní, kteří v "klidu" a .,tichu" toužili uniknout světu. Nej­ důl. mystickým spisem se stala Tbeologia deu/seb (Německá teologie, asi 1350). - GEERT GROOTE (1340-1384) podnítil vznik Bratří společného života (dolní Rýn, Deventer), kongregace kleriků a laiků bez řádových slibů, zabývajících se studiem Písma a duch. vzděláváním laiků. - Značného rozší­ ření doznalo základní rulo tohoto okruhu De imita­ Uone Cbristi (Následování Krista), připisované TO­ MÁSI KEMPENSKÉMU (1380-1471) Laické aktivitě předcházelo hnutí holandských bekyň, řádům blízkého společenství žen (nebo mu­ žů - beghardů z holandského žebrák), které usi­ lovalo o askezí proniknutý náboženský život zasvěce­ ný službě bližnímu. - Ve vypjaté podobě se náb. as­ keze širokých lid. vrstev projevila při morové epidemii (1350), kdy procesí flagelantů (mrska­ čů) táhla Uhrami, střední Evropou, Anglií, Švédskem a ok. 1400 i románskými zeměmi. =

Mimocírkevní reformní hnutí

Ostrý nesouhlas s papežstvím a oficiální církví vedly v Anglii ke vzniku lollardů, přívržencuJohna Wicli­ fa (·,1384). Tento oxfordský profesor přeložil bibli (Vulgátu) do angličtiny, neboť pouze Písmo mu bylo autoritou křesť. učení a kultu. Zavrhoval círk. hierar­ chii, celibát, odpustky a učení o večeři Páně a poža­ doval národní církev žijící v "křestlmské chudobě". Jeho učení bylo v Anglii odsouzeno; v Cechách však našlo nové přívržence, kteří se sdružili kolem Jana Husa (s. 181). HUSOVA mučedJ1ická smrt a vyobco­ vání husitů z církve (1415) vystupňovaly v Cechách národnostní, náboženskou a sociální kri7j.


POZDNI STŘEDOVtK / města, teritorializace Středověká města

Již ve fran. období sloužily dálkovému obchodu s lu­ xusním zbožím, který ovlád��y obchodnické gildy stojící pod král. ochranou, opevněné celní stanice a překladiště (wik). Od I I. stol. v závislosti na hosp. vzestupu Evropy (růst počtu obyvatelstva, zintenziv­ nění obchodu, pokročilejší dělba práce) se osady v podhradí vyvíjely ve města obývaná měštany (burgess, bourgeois). Vedle kontinuálně se vyví­ jejících měst (bývalé řím. osady, staré falce, bisk. síd­ la) vznikala i města nová, zakládaná z iniciativy krá­ lu, biskupu a knížat. Rozvoj města závisel na jeho dobré hosp. situaci a na poloze na průsečíku pozem­ ních, říčních a námořních cest. Město zustáV'dlo totiž i přes příliv venkovských řemeslníku a měšťanů, vě­ nujících se zároveň zemědělství, především sídlem kupců se stálým trhem, který sloužil ke směně zboží hromadné spotřeby. Pro dálkový obchod gild (hanza, s. 183) byly významné veletrhy (něm. Mes­ sen, neboť byly spojeny s náb. slavnostmi). Zaklada­ telé podporovali města potřebnými výsadami a svo­ bodami ("městský vzduch osvobozuje") a v naději na vydatné příjmy jim postoupili svá svrchovaná práva (tržní, celní, mincovní a opeviíoV'<lcí regály). Město představovalo hlavní zdroj financí pro vrchnost, za­ stupovanou ry chtářem (iudex, voigt). Ze souboru městských práv vztahujících se k trhu, obchodu a později k záležitostem policejním, k domobraně, fi­ nancím a mýtům, se vyvinula městská správa (městský soud a samospráva), reprezentovaná měst­ skou radou v čele s purknlistrem (podesta, Biirger­ meister, maíre, major). Rozhodující postavení v IÚ zaujímali šlechtici nebo majemé rody (patriciát). Liibecké a magdeburské právo se stalo vzorem pro oblasti východně od Labe. Ve Frmcii měly podobnou úlohu městské svobody udělené LUDVíKEM VI. městu Sorris a v Anglii privilegiaJlNDfucHA I. pro Newcastle. Ve 13. stoL se ve městech objevily cechy, ne zcela dobrovolná sdružení řemeslruKů, vzniklá z potřeby kontroly, plánování a řízení řemeslné produkce (kva­ lita, cena, odbyt, výdělek). Ve střetnutích s patriciá­ tem (14.-15. stol.) cechy mnohdy získaly podíl na městské správě. Města usilovala o rozšíření svých svobod a sfér vlasll1Í svrchovanosti (mílové právo, osoby pod ochranou města žijící však mimo ně, s. 195). Podle míry svobo­ dy se rozlišují: I. politicky samostatná města: komuny (suverénní městské republiky) a signorie (s. 183) v Itálii; konšelská města (vi/le de eonsu/at) v Proven­ ce; svobodná říšská města v Německu a protoindu­ striální centra ve Flandrech, Artois a PikarcJii; 2. města o omezenou samosprávou: královská města v západní a východní Evropě; teritoriální města v Ně­ mecku. Význam: městské hospodářství, kultura, právo i zříze­ ní se staly směrodatnými pro novověký národní, popř. knížecí srát, který vytvořil typ rezidenčního města jako vládního a kulturního centra.

185

Německé teritoriální státy

Náběhy k vytváření "státU ve státě" měly své základy v imunitách, lenním systému a říšské politice. CesLa k zeměpanské (kmzecí) svrchovanosti proběhla v několika fázích: prosazení povinnosti nezcizení a ob­ novení léna a jejich dědičnost; postoupení říšských práv (regály) kmZatilm na základě knížecích záko­ nů (1220 a 1232; s. 173); nezávislost kmzecích sou­ dů na Říši během období interregna; uznání plného kmzecího sourulictví a svrchovanosti ve Zlaté bule (1356; s. 195) Vestfálským mírem (s. 195) získa­ ly říšští stavové stáll1Í suverenitu. Význam: zemská vláda a kmzecí teritoriální stát nahradily personá1ně­ lenní strukturu státu, rozložily středověkou Říši, pod­ mínily federativní složení Německa až do dnešní doby a vytvořily moderní stát. Správa: feudální způsob vy'konu správy, jemuž vděčila za svůj vzestup pozdější km1ata, vystřídal model jednomých správních okrsků, spravovaných sesaditel­ nýnli ministeriály, později úředníky (fojt, hejt.man). Na ně dohhzela ústřední zemská správa s d orskýnli úřady (kancelář v čele s kancléřem). Od 13. stol. se kníže obklopoval právruky ' (dvorští rádci). Uvnitř jednotlivých teritorií existovaly enklávy pod říš. svrchovaností nebo imunitní území (kláštery, města, ň'šští rytíři). Kruzecí politika tedy směřovala prostřed­ nictvím dědických a svatebních smluv k budování uce­ lených panství. Soudnictví: jen pozvolna vznikala uzavřená organi­ zace na vrcholu s dvorským soudem (HoMerle"t, odvolací instance), vyšším zemským soudem (land­ gerie"t, stavovský soud pro šlechtu) a nižším zem­ ským soudem. Vedle nich pusobily privilegované trž­ ní, vesnické, horní a jiné mísmí (rychtářské) soudy. - K překon{Ulí právní nejednotnosti, zvěcnění vy'konu nalézání práva a zároveň i z důvodu nových právních poměrů (např. ru'ky peněžnímu obchodu) se prosa­ zovala recepce římského práva, vyučovaného na univerzitách. Nižší vrstvy toto právo jako cizorodé odmítaly (s. 233) Finance: pravidelnou berni (s/iura pomoc, pod­ pom), odvozenou z církevních a městských vzorů, vy­ bírali rentmistři podle berních seznamů. Byla určena k vydržov"dní dvora, úředJuKů, soudců, žoldnéřů a k 6nancov"dllÍ zemských záležitostí. Ke zdrojum příjmů náleželo: postupování práv na požitky (cla, mincoVlú právo, hornictví) městům nebo obchodním společ­ nostem (s. 215); bede (prosba, majetková daň) a ungelt (přímé i nepřímé daně ze zboží). Stavy: spolu s právem na vypisování berně si šlechtická pozemková vrchnost (ryu1'i), vyšší ducho­ venstvo a města zajistily spolurozhodování a výsady (zvlášll1Í soudy, berní svobodu) na zemských sně­ mech. Tato privilegia zvyšovala ve 14.-15. stol. jejich moc, prosazovanou nezřídka uzavír'mím svazů (jed­ noty proti zeměpánovi, zčásti s vlasll1Ími oddíly, úřady a pokladnou), do té míry, že se dualistický stavov­ ský stát stal typickou stáll1Í formou až do 17. stol. =


POZDNI STŘEDOVĚK / Spanělsko (11.-15. století)

187

Nejzápadnější křestiuIské státy Království Navarra: SANCIIO lil. VEliKÝ (IOOO až 1035), nejmocnější křesť. panovník poloostrova, zdědil 1029 hrabství Kastilii a rozdělil svou iísi na Aragon, Kastilii a Navarru (od 1234 pod fr. vli­ vem); hrabství barcelonské vzniklo ze španělské marky KARlA VEulillH O (s. 123); dále království Asturie (zvané později León). - Po úspěšných vál­ kách chalífy ABDURRAHMÁNA lIl. (912-961) pora­ zil 978 vezír Al.-MANSÚR (ALMANZOR '" Vítězný)

1217-1252 FERDINAND Ul. SVAIÝ dobyl jižní oblasti s Córdobou (1236) a ukončil reconquistu. 1340 marocký sultán utrpěl por'dŽku v bitvě u Salada. - Kastilie se účastnila stoleté války (s. 191). 1369-1379 JINDlUCH n., zakladatel trasllÍmarské dy­

křesť. sllÍty oslabené vzájemnými spory.

Výsledky reconquisty

Reconquista (znovudobývání) 1008-1028 aI'.ID. občan. v"dIka (rozpad chalífátu Umaj­ jovců); počátek křesť. protiofeJlZivy a vznik rytíř­ ských řádil. Přívr:1enci clunyjské reformy prohloubili vazby místní církve k pap. kurii (ŘEHoR vn., INO­ CENC III.), která všemožně podporovala kO'žová ta­ žení, jichž se účastnili templáři a johanité (s. 153). Aragon: ALFONS I. BOJOVNÝ (1104-1034) dobyl

1lI8 ZardgOZU. 1137 spojení s Karalánskem. - Reconquistu završil JA­ KUB I. (1213-1276) obsazením Baleár (1229 až 1235) a Valencie (1238). 1276-1285 PETR li. 7.ahájU expanzi do Itálie, když se 1282 v tzv. sicilských nešporách (s. 173) zmocnil Si­ cílie. 1295 JAKUB U. (1291-1327) uznal v Anagni lenní svr­ chovanost papeže. - Nové střetnutí s Francií o SiCÍ­ lii nevedlo ke smíru. - S Pisou a Janovem bojoval JAKUB n. o Sardinii a Korsiku (1323-1325). 1412 záV'dZek z C:lSpe: "unie" šlechty převedla nástup­ nictví na FERDINANDA I. KASTll.SIillHO (1412 až 1416). Jeho syn ALFONS V. (1416-1458) se vedle Sicílie zmocnil také Neapolska (1442), drženého doposud Anjouovci. Portugalsko: hrabství rozkládající se kolem Porta se 1094 sralo nezávislým. ALFONS I. byl po bitvě u Ou­ rique (1139) provolán králem. Nový sllÍt rychle ex­ pandoval na jih. 1279-1325 OINIZ l. ROLNIK podporoval osídlení ze­ mě. - Boj o nástupnictví s Kastilií byl ukončen 1385 vítězstvím u A1jubarroty. Za JANA l. (1385 až 1433) se portugalská moc rozšířila do Afriky: 1415 dobytí Ceuty (s. 243). Kastilie: FERDINAND I. VELIKÝ (1035-1065) dobyl

1037 León. 1085 dobytí Toleda. Hrdinou bojů s muslimy byl RODRlGO OlAZ, zv. Cid (arab. Pán), jenž vstoupil do maurských služeb a 1094 opanoval Valencii. 1126-1157 ALFONS VII. se prohlásil "císařem Hispá­

nie" s nárokem na svrchovanost nad křesť. sllÍty poloostrova; jednoty však nebylo dosaženo. 1195 porážka v bitvě u A1arcosu uspíšila vytvoření no­ vé koalice křesť. sllÍtů vedené kastilským ALFON­ SEM VIII. (1158-1214), která zvítězila v bitvě u Las Navas de Tolosa (1212); rozpad iíse A1mohádů (od 1145).

nastie, uzavřel dlouhodobé spojenectví s Francií.

Granada: poslední arabský sllÍt na kontinentu pro­ cházel ve 14. stol. dobou kultumího rozkvětu (A1hanlbm).

Moriskové (Maurové) požívali jistých práv, ale byli do­ nuceni obývat zvláštní měst. čtvrti. Právní ochranu si vykupovali i Židé. Vzrostl počet otroků (Maurové, oby­ vatelé sev. Afriky). - Král. pověřenci organizovali osíd­ lení nově ovládnutých oblastí. - Proti panovnické mo­ ci (recepce řím. práva) odpor vyšší šlechty (graf/des), politicky zastoupené v kortesech, což vedlo k úpadku Kastilie. Koruna se opřela o města, která 7iskala svr­ chovanost nad svým zázemím. Měst. obYV-dtelstvo se organizovalo v bratrstvech (bermandades). Církev a kultura: silný vliv si podržela štědře obda­ rovávaná církev (núnorité, dominikáni). K vrcholům got. stavitelství náleží dómy v Toledu a Burgosu. Nově vznikající univerzity čerpaly z arabské učenosti (mate­ matika, lékařství, filosofie).

Vytvoření španělského státu 1469 sňatek "Katolických veličenstev" Isabely Kas­ tilské (1474-1504) a Ferdinanda II. Aragon­ ského (1479-1516) zahájil novou epochu. 1474-1479 válka o kastilské nástupnictví proti FI'lUlcii a Portugalsku, které utrpělo por'Jžku v bitvě u Toro

(1476). 1479 smlouva v A1cá�OV'dS: sjednocení Kastilie a Aragonska. Obě země si však ponechaly sa­ mosprávné instituce. Právní refonny směřovJly k budování moder. sllÍtu, jehož spráV'd. byla v rukou královské rady (juristů) a měst. komisařů. Vyš.�í šlechlll byla zbavena polit. moci a připoulÍU1a k dvor­ ské službě. Do podřízeného postavení se dosraly i měst. milice. K posilení koruny přispěla panovru'ko­ V'd. dědičná hodnost velmisll'll všech ryt. ř'<!dů. Církev: přes uznání círk. výsad zůsral zachov"m absolutní panovnický primát. Kardinál JlMÉNES DE CISNEROS (1436-1517), arcb. toledský, provedl reformu kléru. 1481 obnovení inkvizice. Za působení Velikého in­ kvizitora TORQUEMADY (1483-1498) se Španěl­ sko sralo zemí fanatické religiozity, kde zemědělství a řemesla byla považována za zaměstnání nedůstoj­ ná pro křesťany. 1492 po dobytí Granady vyhnání Morisků a Židů. Expanze do sev. Afriky: dobytí Mellily (1497), Ora­ nu (1509). 1496 FILIP I. SuCNÝ (t 1506) z rodu lIabsburků uza­ vřel sňatek s dědičkou obou království JANOU ŠILE­ NOU. Jejich syn KAREL 7iskal1516 špan. trun.


POZDNt STŘEDOVĚK I Anglie (1272-1485) Vnitřní a zahraniční politika Eduarda I. 1272-1307 Eduard J. reformami upevnil panovnic­ kou moc. 1290 ryhoštění Židů; privilegia cizím kupcům, přede­ vším hanze. 1284 po dvou taženích obsazen keltský Wales, ktery se stal údělným knížectvím pro následníka trunu (od 1301 titul "princ waleský"). 1294-1297 válka s Francií o vév. Guyenne. Skotsko: po ryrnření domácího pan. rodu zmítaly ze­ mí spory o trun. Po uznání vrchním vládcem jme­ nov-a.! EDUARD I. skotským králem JANA BALUOLA (1292-1296). Později však vznesl nárok na trun sám a obsadil zemi. 1297 lidové povstání v čele s nár. hrdinou WllUAMEM WALlACEM (asi 1270--1305), ktery zvítězil nad angl. vojskem u Stirlingu. Po porážce u Falkirku (1298) a po zradě šlechty (1304) pokračoval v drobné válce až do svého zajetí a poprary. V od­ boji pokračoval Robert J. Bruce (1306-1329), ktery rybojoval Skotsku v 1314 bitvě u Bannockburnu opět nezávislost. 1371-1714 dynastie Stuartovců, kterou založil R o­ BERT ll. STEWART. Anglie za stoleté války 1327-1377 Eduard IlJ. úspěšně zahájil 1339 válku s Francií (s. 191). Fin. nouze ho však do­ nutila k ústupkům vůči parlamentu. 1348/1350 černá smrt (s. 154) prohloubila hosp. krizi. 1369 EDUARD "CERNÝ PRINC" obnovil válečné akce. 1377-1399 RICHARD ll., za jehož vlády vnitřní zmat­ ky. - ZvrAt ve válce s Francií, zavedení daně z h1ary i nespokojenost s úplatnou vládou (králův stryc JAN Z lANCASTERU) vyústily 1381 v selské povstání WATA TYLERA a JOHNA BALLA, které bylo po jejich tažení na Londýn podačeno. Pro despotický způsob vlády parlament sesadil RI­ CHARDA l l. a na trůn byl povýšen 1399-1413 JINDŘICH IV. z dyn. Lancasterů (I 399 až 1471), která byla vedl. plantagenetskou větví. 1403/1405 šlechtická vzpoura (HENRY PERCY, zvaný HOTSPUR). Na panovníkově straně však stál klérus (pronásledování lollardů, stoupenců WICLIFA). K odvrácení pozornosti šlechty od centr. snah ob­ novil JINDŘICH V. (1413--1422) 1415 válku s Francií, která skončila nakonec neúspě­ chem (s. 191). Stoletá válka přesto posílila anglické nár. vědomí. Ostrovní kultura se ryrnanila z fr. vlivu. 1362 zavedení angličtiny jako úředního jazyka soudů. 1387 Canterburské povídky Geofreye Chaucera (1340--1400) znamenaly vrchol angl. středověké literatury. Církev: "francouzští papežové" a kuriální fiskalismus (s. 181) vzbudili v Anglii odpor. 1351 Statute ofPramsors odmid prAXÍ papež. udělo­ vání obročí a Statute ofPraemunire (I353) zapo-

189

vídal odesílání angl. pří k papež. soudu. JOHN WIC­ profesor v Oxfordu, vystupoval proti zesvětštění církve a pořídil první překlad bible do anglič­ tiny (1380). Právo: od doby EDUARDA 1., "angl. Jusliniána", byly právní nálezy shrnovány v úř. sbírkách práva (Year­ books, 1292). Pod jejich vlivem se ryvíjelo angl. právo (Common law), rycházející z práva obyčejového. Vedle šerifů (král. úředníci v hrabstvích) působili v hrabstvích od 1327 "soudcové míru" (smírčí soudcové) z řad gentry (nížší šlechta) se soudní a policejní pravo­ mocí (základ angl. samospráry). Parlament: SIMON Z MONTFORTU (s. 161) rozšířil radu baronů (curia regis) o dva rytíře z každého hrab­ ství (37) a o dva měštany z významných měst a svolal 1265 první parlament. Stálejší institucí od EDUARDA I. 1295 Model Parliament: první společné zasedání tří stavů: magnátů a commons (zástupci nižší šlechty a měst), jejichž souhlas panovnik potřeboval k ry­ bírání daní. 1297 potvrzení práva k povolování daní a cel. Zákono­ dárná iniciativa parlamentu se projevila při rydává­ ní statutů, které podle petice commons schvaloval král. - Od doby EDUARDA ]]J. byl parlament svolá­ ván pravidelně a postupně se rozdělil na horní (House of Lords) a dolní sněmovnu (House of Commons). Vojenství: účinnou zbraní v rukou svobodných sedlá­ ků (yeomen) byly dlouhé luky. Válka se stala národní záležitostí všeho lidu (verbování kompanií ze všech stavů). - V období bojů o trůn ve 14.-15. století si ba­ roni zbohatlí z obchodu s vlnou kupovali přívržence, kteří nosili oděv (livery) opatřený odznakem a získali právo na ochranu (mointenance). 1455--1485 války růží mezí rody Lancasteru a Yor­ ků (další plantagenetská větev). Vojska se rekruto­ vala z oddílů, vracejících se z Francie. Dezintegrace státu a právního řádu se zrcadlila v poklesu posta­ vení zkorumpovaného parlamentu. Stagnace ob­ chodu a řemeslné produkce. - RICHARD Z YORKU si jako regent činil nárok na korunu a uvěznil du­ ševně chorého JINDŘICHA Vl. (1422-1461). Padl však 1460 v bitvě u Wakefieldu. 1461 vítězstvím u Towtonu získal trun jeho syn 1461-1483 Eduard IV., zakl. dyn. Yorků (1461 až 1485). Hrabě WARWlCK ("tvůrce králů") se pokusil opět dosadit na trůn JlNOlíJCHA Vl.; zahynul však 1471 v bitvě u Bametu, zatímco jINDlíJCH a přívrženci Lancasteru povraždění po bitvě u Tewkesbury. Po EDUARDovJl smrti se koruny zmocnil jeho braJr 1483 RICHARD m. (do 1485), ktery nechal v Toweru uškrtit nez!. synovce EDUARDA V. (I2 let) a RI­ CHARDA. 1485-1509 JINDŘICH Vll., dědic lancasterských náro­ ků, po rylodění ve Walesu porazil RICHARDA ll. v 1485 bitvě u Bosworthu a založil král. dynastii Thdorovců, vládnoucí do 1603. LIF,


POZDNÍ STŘEDOVĚK / Francie (1270-1498) Zrod francouzské národní monarchie 1285-1314 FILIP IV. SuCNÝ, posílil království obrat­ nou fin. politikou: zřízení účetru110 dvora (cbamb­ re des comptes), možnost vykoupení se z lenních závazků peně7jtým poplatkem. 1297 obsazení Flander. Země s bohatými městy a prosperujícím soukenictvím, závislá na dovozu vI­ ny z Anglie, se postavila na odpor. Měst. pěchota poprvé v dějinách porazila ryt. vojsko 1302 v "bitvě ostruh" u KOrlrijku (Courlrai). Po uzná­ ní držby fr. léna vév. Guyenne (Akvilállie) rezignoval angl. král EDUARD J. 1303 v pařížské smlouvě na podporu Flander, které se musely podrobit FILIPU SLICf\'ÉMU (1305). 1307 přistoupil fiLIP k pronásledoV'áJJí templářů, je­ jichž majetku se král "padělatel mince" zmocnil. 1309 přinutil papeže k přesídlení do Avignonu (s. 181). Na východě rozšířil král. doménu (např. hrabství Champagne). Napětí mezi králem a jeho nejsilnějšími vazaly se vyhrotilo po smrti KARLA IV. (1322-1328), jímž 1328 vymřela přímá llnie Kapetovcu. Podle sálského zákona, uznávajícího pouze mužskou posloupnost, byl na trůn povysen 1328-1589 rod Va1ois, kapetovská vedlejší větev. 1328-1350 flup VI. Proti němu vystoupil s děd. ná­ roky jako syn fr. princezny angl. král EDUARD lll., jenž se i po složení lenní přísahy pokoušel využít protifrancouzských nálad ve Flandrech. 1339-1453 stoletá válka, v níž ang!. vojsko (šlechta, svob. sedláci, význam lučištníků) získalo zprvu převahu nad fr. rytířskou hotovostí. K vytvo­ ření vhodného vojska scházely Frallcii tyto předpo­ klady: 1. stálé daně: docházelo proto k častému svolávání generálních stavů (états generaux) a snižování jakosti mince; 2. dostatečné půdní vý­ nosy. Negativní dopad hosp. krize znásobila moro­ vá epidemie (1348, s. 154), navíc žoldnéřská voj­ ska (armagnacs) pustošila zemi; 3. vědomí státní jednoty. Král a šlechta hájili pouze vlastní državy. 1340 zničení fr. flotily u Sluis. 1346 POr"dŽka Francouzu u Crécy (Kresčak). Přes obětavou obranu měšťanů padlo vzápětí 1347 Calais (až do 1559 pevninská základna Anglie). 1349 koruna získala hrabství Dauphlné, které se pak stalo údělem korunních princů (odtud jejich titul daupbin). Po vítězství Černého prince a po zajetí krále JANA n. DOBRÉHO (1350-1364) v 1356 bitvě u Poitiers (Maupertuis) upadla Fran­ cie do vnitřních zmatků. 1358 povstání v Paříži (ÉTIENNE MARCEL). Stavy po­ žadovaly na dauphinovi možnost kontroly král. mo­ ci. Zároveň vypuklo rolnické povstání - jacquerie (od JACQUES BONHO MME Jakub Prosťáček). Obě vzpoury šlechm potlačila. 1360 mír v Brétigny. EDUARD ID. rezignoval na fr. korunu za uznání angl. suverenity nad celou jiho­ záp. Francií. =

191

1364-1380 KAREL V. MOUDRÝ. Další fáze války od 1369, kdy se Angličané postupně vyčerpávali v drobných bojích (fr. vojska vedl BERTRAND DU GUESCLlN) a jejich panství bylo nakonec omezeno na pět přístavů (mj. Calais a Bordeaux). 1378 povstání flanderských měst (FltIP VAN ARTE­ VELDE) sužovaných vysokými daněmi. Měšťané byli por.ažcni v 1382 bitvě u Roosebeke. Vítězný FILtP S �LÝ, vév. burgundský, mk ovládl zděděné Flandry (s. 193). Za duševně chorého KARlA VI. ŠILENÉIIO (J.')80-1422) spravovali zemi jeho strýcové, vév. burgundský a orléanský. Boj o moc mezi dvěma sku­ pinanli - burgundy, podporovanými paříž. cechy (cabocbiens), a annagnaky (orlé-dIlští a hrab. z Ar­ magnaku) - přivedly fr. stát do hluboké vnitřní krize. 1415 vylodění Angličanů a jejich vítězství u Azincour­ tu, obsazení Nor.mandie a Paříže. Burgundsko se postavilo na stranu Angličanů. Jejich král JIND­ !{ICH V. se stal se souhlasem KARlA VI. (smlouva z Troyes) dědicem fr. koruny. Armagnakové a fr. klérus uznávali nástupnické právo dauphlna. 1422-1461 KAREL VII. byl zatlačen za Loiru, celá sev. Fl"dIlcie se ocitla v moci Angličanů. Naději na vítězství vrátila až "Panna orléanská" Jeanne ďArc (1412-143 J), selská dcerka z lotrinského Domré­ my, přesvědčená o svém božském poslání, která roznítila celonárodni odpor proti Angličanům. V če­ le vojska je přinutila 1429 odtáhnout od obleženého Orléansu a dovedla pak KARlA vn. do Remeše ke král. pomazání. U Compiegne byla však zajata Burgun&!ny a vydána Angli6Ulům, kteří ji obvinili z kacířství a 30.5.1431 v Rouenu upálili (dnes fr. nár. svátek).1456 revize rozsudktl; 1920 svatořečení. 1435 smlouva v Arnlsu: snúření KARlA vn. s FltIPEM BURGUNDSKÝM (s. 193). 1436 dobytí Paříže. - Vlna vlasteneckého cítění se sm­ la základem vytvoření jednotného fr. státu. 1438 pragmatická sankce z Bourges (s. 181): vznik "galikánské národní církve". Pravidel­ ným zdrojem st. příjmů se staly užitky z korunních smtků určené k vydržov-'dIlí stálého vojska; 1439 zavedení přímé pozemk. daně a daně z hlavy (tai/Ie royale) , které se nedotklo šlechty, kléru a měštanu některých měst. - Armáda byla rozděle­ na na jednotky (compagnie ďordonnance) roz­ I1Ústěné po celé Francii. 1449-1453 obsazení Normandie a Guyenne. Válka skončila 1453 fr. vítězstvím u Castillonu. Výsledek: v bojích se konstituoval národní stát, jeho jednota byla však ohrožena princi z vedl. král. linií. 1461-1483 LUDViK Xl., zakladatel fr. moderní monarchie, zápasil až do 1477 s burgundským vév. KARLEM S�LÝM. 1483-1498 KAREL Vlil., vystoupil s dědickými nároky po Anjouovcích na Neapolsko a zahájil 1494 války o Itálii (s 219)


POZDNI STŘEDOVĚK / Svýcarsko, Burgundsko (14. a 15. století) Svýcarské spříseženstvo (1291-1513)

Po rymření rodu Zahringu (1218) se území alpské­ ho Svýcarska rozpadlo na řadu malých politicky sa­ mostatných útvaru. Při rozšiřov-'M1í své svrchovanosti (spojení hornorýnských držav s alpskými) narnili Habsburkové 1278 (s. 195) na odpor svobodných sedlákU z Uri (od 1231 svob. n'šská obec) a Schwy­ zu (1240). Spolu s údolním Unterwaldenem uza­ vřely tyto tři "puvodní kantony" 1291 "věčný spolek" k hájení svých svobod. (Přísa­ ha na louce zvané Riitli, klobouk správce GESSLE­ RA a střelba VILÉMA TELlA na jablko se zakládají na legendárním podání.) Spříseženstvo bylo ponejprv uznáno protivníky HabsburkU (ADOLF NASAVSKÝ 1297;J!NDI'UCH Vll. 1309). Ryt. vojsko vedené LEO PO WEM 1. HABSBURSKÝM rozdrtili svobodní sedláci v

1315 bitvě u Morgartenu.

1332 Luzern se přičlenil jako první městský kanton ke spříseženstvu. Po přistoupení Curychu, Glaru­ su, Zugu a Bernu 1353 vznikl tzv. spolek "osmi starších míst". Ve "válce měst" zvítězila domobrana spříseženstva 1386 nad Habsburky u Sempachu a 1388 u Narelsu. 1415 dobytí habsburského Aargau, první podřízené venkovské oblasti městských kantonu. Expanze na jih s cílem ovládnout alpské průsmyky spoju­ jící kantony s Itálií skončila 1422 porážkou u Arbedo. - Spolupráce venkov­ ských (sedláci) a městských kantonu (patriciát, cechy) byla ohrožena konfliktem mezi Schwyzem a Curychem. 1440-1446 starší curyšská válka: město se spojilo s FRfDRlCHEM III., s nímž vtáhli do země i bez­ uzdní francouzští žoldnéři (armagnaci; s. 191); 1444 porážka spříseženstva u Sl. Jakob nad Birsem; přesto došlo k uzavření míru s Francií a Curych opět vstoupil do svazu. Město a klášter Sl. Gallen se připojily ke spříseženstvu 1451 jako spojene­ cké kantony (zugewandte Orte) . Habsburkové postupně ztráceli své původní državy (Thurgau) až k Rheinfeldenu, a tak se pokusili po­ jistit své pozice s pomocí KARLA SMELÉHO (viz ní­ že). Znepokojeni jeho postupem spojili se Švýcaři po francouzském zprostředkování s jeho protivníky a po vzájemném uznání svých držav přistoupili 1474 k "věčnému vyrovnání". - Při tažení proti Bernu utrpěl KARE L SMÉLÝ 1476 porážky u Grandsonu a Murtenu a 1477 padl v bitvě u Nancy (Viz níže). - Posílena těmito ús­ pěchy, postavila se konfederace proti říšské re­ formě MAXMILIÁNA I. (s. 219). Následná tzv. "švábská válka" skončila 1499 basilejským mírem: "Říši blízké" Švýcar­ sko získalo politickou samostatnost a fakticky se stalo nezávislým. 1513 se spříseženstvo rozšířilo ve spolek 13 obcí. Expanzi na jih (Veltlin, Bor­ mio, Ticino) zastavila až

193

1515 porážka u Marignana. Oddíly švýc. "násilní­ kU" a něm. lancknechti přinesli nový způsob ve­ dení války. Švýcarští kopiníci (Reisldufer) patřili k nejžádanějším žoldnérum.

Říše na rozhraní (1363-1477)

Na n'šsko-francouzském pomezí vznikl komplex zemí spojený pod vládou vedlejší větve rodu Valois, který připomínal karolinskou Lotharingii (s. 125). 1363-1404 FILIP SMÉLÝ obdržel od svého otcc JANA U. DOBRÉIIO 1363 lénem vév. burgundské. Filip a jeho nástupci získali dědictvím a koupí 1384 svobodné hrabství burgundské (Franche-Com­ tej, Flandry, později dědictvím Br'.tbantsko (1430), po Wittelsbaších hrabství holandské (1433) a po Lucemburcích Lucembursko (1444). Burgundští vévodové, leníci rr'M1couzských i n'š­ ských panovníkU, patřili k nejbohatším evropským knížatilm, neboť ovládali nejvyspělejší hosp. oblas­ ti - Flandry a Brabantsko (s. 245). Na jejich dvoře zažila pozdní rozkvět rytířská kultur'.t a burgund­ ský dvorní ceremoniál se stal vzorem pro absolu­ tistické státy (s. 243). Získaná území si podržela vlastní právní zvyklosti. Ovzduší sebejistého nizo­ zemského měšťanstva působilo mimo jiné na vznik vlámského realistické malířství reprezentovaného dny JANA VAN EYCKA (1390-1441) a ROGtERA VAN OER WEYDEN (1400-1464). 1419 zavraždění vévody JANA NEBOJÁCNÉHO (1404-1419) dauphinovými přívrženci v Monte­ rcau. Proto se jeho syn 1419-1467 FILIP DOBRÝ spojil smlouvou v Troyes (1420) s Angličany (s. 191). Ke smíření s KAR­ LEM Vll. došlo až 1435 mírem v Arrasu, kde FILIP dosáhl zrušení lenní závislosti Burgundska na Fr'M1cii. - O politickou samostatnost usiloval zejména FILIPŮV syn 1467-1477 KAREL SMĚLÝ. Získal na svou stranu Ang­ lii, Kastilii a Aragon a pokusil se obklíčit svého "rozhořčeného" lenního pána, fr. krále LUDVi­ KA Xl. (s. 191). ZIKMUND TYROLSKÝ mu zastavil habsburské državy na Rýně (Alsasko) v očekávání burgundské pomoci v boji se spříseženstvem. Cí­ sař FRIDRICH lIJ. přislíbil KARLU SMĚLÉMU král. titul a žádal za to ruku burgundské dědičky MARIE pro svého syna. - Po marném obléhání Neussu 1474 svolil KAREL SMĚLÝ ke sňatkovým úmluv-'4n1. 1475 dobytí Lotrinska: ohrožený Bern (NIKOlAUS VON DlESBACH) vyzval spříseženstvo k boji (viz vý­ še). KAREL SMĚLÝ padl v 1477 bitvě u Nancy. - Jeho dcera MARlE BURGUND­ sKÁ se provdala za MAXMILIÁNA I. HABSB URSKÉ­ HO, který pak ve válce o burgundské dědictví od­ razil nároky LUDvtKA Xl. v 1479 bitvě u Guinegate. Ale teprve 1489 uznaly Flandry Habsburkovo dědické právo. 1493 mír v Senlis: dohoda o rozdělení burgund. dědictví; počátek francouzsko-habsburského soupeření.


POZDNI STŘEDOVĚK 1 střední Evropa

1(1273-1378)

195

Německé volební království(1273-1356) 1324 sachsenhausenskou apelací a klatba na nčj UVk lená se míjela účinkem (s. 181). Období interregna (mezivládí, 1254--1273» bylo charakterizováno oslabením pan. moci a porušováním 1327/1328 jeho it. tažení s cís. korunovacÍ. Přičinč­ míru a práva v zemi. Obrat nepřineslo ani der. prosaze­ ním BALDUlNA TREvlRSKÉIIO vynesl ní svobodné volby panovníka, z nÍŽ 1257 vzešli dva 1338 kurfiřtský sbor v Rhensu právní nález, podle králové (ALFONS KASTILSKÝ, do 1284, a RICHARD něhož k volbě řím. krále není potřeba pape-l. apro­ CORNWALLSKÝ, do 1272). Právo volby si monopolizo­ bace. LUDVIKOVA přehnaná snaha o rozšíření ro­ vala nejmocnější kní7.ata, která vytvořila sbor kurfiř­ dové moci vedla k tů. 'Iři duch. a čtyři světští velmoži předkládali kandidá­ 1346 volbě protikrále - Lucemburka KARlA, jenž do­ tovi volební kapitulace, k jejichž zachováÝdI1í se preten­ šel po n{ullé LUDVlKOVll smrti všeobecného uznání. dent zavdZoval. Spolurozhodovdcí pmvomoc kurfiřtů se 1346-1378 Karel IV. Základnu jeho moci tvořily omezila pouze na form{uní stvrwÝdI1Í pan. privilegií české země a z Prahy učinil cís. rezidenci (rozsáhlá (Wi/lebriefo). Myšlenka silné kr:íl. moci nebyla v jejich stavební Činnost). zájmu, a proto se stavčli proti instituci děd. monarchie. 7.4.1348 založení prdŽské Karlovy uníverzíty. V cís. kanceláři se vyvíjela spisovná němčina. Obrat­ Panovnícká rodová politika: pozice vládce závisela na velikosti jeho rod. majetku, a tak se snažil za svého nou politikou vůči kurii dosáhl KAREL IV. panOÝdI1í tuto základnu rozšířit, což mnohdy vedlo 1355 cís. korunovace. k nesouladu mezi obecně n'šskou a rodovou politikou. 1356 Zlatá bula Karla IV.: panovník měl být nadále Uvolnění ze závislosti na papežství: Svatá n'še volen kurfiřty podle většinového principu ve Fl"dIlk­ římská rezignovala na it. politiku a tím i na ideu uni­ furtu a korunován v Cáchách. Od 1508 UŽÍÝdIl tituJ verzalistické monarchie. Na rozdH od západoevrop. "zvolený řím. císař". ŘI'šským knížatům byla zaru­ monarchií nedošlo v Řm ke vzniku národního státu. čena svrchovanost a neomezená soudní pravomoc. 1273-1291 Rudolf I. Habsburský, doposud ne- Význam tohoto základru110 n'šského zákona: zakotve­ ní dualistického stavovského státu s dělením příliš významný hrabě, zvolen kurfiřty jako protivá­ ha mocného PŘEMYSLA OTAKARA ll. RUDOLF vy­ moci mezi "císaře a n'ši", snaha o zajištění dčdič­ zval čes. kr:íIe k navrácení nelegitimně nabytých nosti pro dyn. Lucemburků (od 1437 pro I-Iabsbuf­ n'š. lén. PREMYSL byl okolnostmi (n'š. klatba, do­ ky). KnÍŽllta usilov.ua o získání kurfiřtských výsad­ mácí opozice) donucen vzdát se alpských zemí ních práv. II složit lenní přísahu (1276). Pokračující konfron­ Rodová politika: KAREL IV. získal 1355 Horní Falc, tace vyvrcholila PŘEMYSLOVOU smrtí do 1368 celé Slezsko a Dolní Lužici a 1373 koupil 1278 v bitvě na Moravském poli. Jeho synu VÁCLA­ na základě smlouvy z Fiirstenwalde od Wittelsbachů VU ll. zůstaly pouze Cechy a Momva. - Počátek Braniborsko. habsburské rodové moci, když 1282 RUDOLFOVI synové získali lénem Rakousy Jihoněmecké městské spolky ve 14.století a Stýrsko. V Korutanech a Kr.tňsku (zástavní územf) 1254 rýnský spolek - založen k zajištění zem. núru vládl MENHART TYROLSKÝ a Habsburkové je získa­ v době interregna. Pozdější spolky vznikaly na li až 1335. oclmmu městských svobod a byly narmreny proti 1287 dvorský sněm ve Wiirzburgu: uzavřelú všeob. rytířům (opovědi a olupování kupců), knížatům landfrýdu. Rodová politika nového kr:íIe ADOLFA (stálý spor o osoby pod ochl"Jnou města žijící však NASAVSKÉHO (1292-1298) ztroskotala a sesazený mimo něj, tzv. PCahlbiirger, které se staly překáž­ kr:íI padl v bitvě u Gollheimu (298). kou při budování kompaktních knížecích teritorií) 1298-1308 Albrecht I., syn RUDOLFA HABSBUR­ i králi (zástavy měst z polit. nebo tln. důvodů). SKÉHO, potlačil 1301 opozici rýnských kurfiřtů, 1356 zlatá bula zapověděla měsL�ké svazy. Přesto neuspěl však při pokusech získat Cechy (od 1306) 1376 uzavřelo 14 měst švábský spolek proti wiirt­ jako uprázdněné n'š. léno. Byl zaVl"dŽděn synovcem temberskému hrab. EBERIIARDU ll. SVÁRlJVÉMU. JANEM PARRlCIDOU, čímž padl plán na vytvoření 1377-1389 jihoněmecká městská válka, během kte­ děd. rodové monarchie. ré KAREL lY. obsadil Ulm, ale oddHy měst porazi­ 1308-1313 Jindřich VII. Lucemburský (s. 217), ly u ReuLlingenu EBERJJARD A (1377). 1381 slou­ vazal fr. kr:íIe a bratr BALDUINA, arcb. trevír­ čení švábského a rýnského spolku v jihoněmecký ského (1307-1354). Jeho syn JAN 0310-1346) svaz, který se spojil se spřísežcnstvem (1385). získal sňatkem s EUSKOU P!lliMYSLOVNOU české Spolkové oddíly byly ale nakonec porllŽeny voj­ království. skem knížat 1314-1347 Ludvík Bavor dosáhl s pomocí Svýcarů 1388 v bitvě u Doffingen (u Stuttgartu). (s. 193) a JANA LUCEMBURSKÉHO přcvdhy nad 1389 chebský landfrýd: města byla nucena zříci se Habsburky a porazil je svých svazů. Omezení samostatné měst. politiky vy­ 1322 v bitvě u MiihJdorfu: protikr:íl FRlDRlCII SuCNÝ vážila jejich účast na n'š. sněmech ("třetí kolegi­ zajat (pak do 1330 spoluvládce). Papež. žalobám um" od (489), kde byla rozdělena na švábskou čelil LUDVIK a rýnskou lavici.


POZDNI STŘEDOVĚK / střední Evropa II Střední Evropa za vlády Karlových synů Podle závěti KARlA IV. připadla staršímu synovi VÁC­ lAV OVI vláda v Říši (zvolen 1376), v Cechách, Slezsku, Budyšínsku a Dolní Lužici, mladší Z IKMUND obdržel Braniborsko a od 1387 se stal uherským králem. 137S-1419 Václav IV. Nezdědil otcovo státnické nadání a nedokázal se vyrovnat se zostřujícími se pro­ blémy: opozice vyš. šlechty a části duchovenstva (konflikt s arcb. JANEM Z JENSTEjNA , 1393 utope­ ní gen. vikáře JOIIÁNKA Z P O MUKU [SV. JAN NEPO­ MUCKÝ]). Na stranu šlech. opozice se přidali i mo­ mvský markrabě JOST 0375-141I) a ZIKMUND. Po dvojím Václavově zajetí (I394, 1402-1403) by­ la král. autorita silně otřesena. Říše: Václav (hanUvé přízvisko "Líný") se snažil 1383 o uzavření n'š. landfrýdu v Norimberku. Vážné rozpory mezi knížaty a rytí'ři na jedné a měst. spol­ ky (s. 195) na straně druhé se mu nepodařiJo zmírnit. Od konce 80. let jeho zájem o n'š. záleži­ tosti klesal a nakonec byl kurfiňy sesazen. 1400-1410 RUPRECI'IT FAlCKÝ rovněž nedokázal za­ bránit klesající vážnosti král. moci. Po jeho smrti zvolila část kurfiřtů dalšího Lucemburka, markra­ běte JOSlf\ (t 141I), část ZIKMUNDA. 1410/1411-1437 Zikmund Lucemburský se za­ sadil o svolání kostnického koncilu (s. 18I) Vzestup nových teritoriálních mocností: 1415 norimberský purkrabí Fridrich I. Hohen­ zollernský získal Braniborsko s kurfiř. hlasem. 1423 rrn'šeňský FRIDRICH lY. B Oj OVl\'Ý z rodu Wetti­ nů získal lénem Sasko s kurfiř. titulem. Husitské války (1419-1436) zpomalily n'šské reformy. Husitské Cechy (15. století) 1415 upálení kazatele JANA HUSA v Kostnici (s. 18I) mdíkalizovalo reformní síly čes. společnosti. Jejich spojovacím článkem byly kritika církve a snaha o nápmvu jejích zlořádů. 1419 defenestrace na Novoměstské r'ddnici. červenec 1420 čtyři artikuly pražské - formulace společného programu jednotlivých husitských proudů: I. přijímání svátosti oltářní pod obojí způ­ sobou (sub utraque specie), 2. trestání všech smr­ telných hříchů, 3. svobodné kázání slova božího 4. odstranění světského panování kněží. - Polari­ zace husitských uskupení (pmané, Táboři, Orebité) a stran (v ideové sféře radíkální, umírnění a konzervativní utrakvisté) nebránila jejich spol. po­ stupu proti vnějšímu nepříteU, křižáckým vojskům. Úspěchy husitů (bitvy na Vítkově a u Vyšehradu, 1420; Kutné Hory, 1422; Ústí, 1426; Tachova, 1427; Domažlic, 1431) vedených Janem Žižkou (1360 až 1424) a Prokopem Holým (t 1434) přinutily 1433 ZlKMVl\1J)A a basilejský koncil k jednání. 1434 bitva u Lipan: vítězství unúrněných husitů. 1436 vyhlášení kompaktát v Jihlavě, přijetí ZIKMUNDA (t 1437) za čes. krále. - Po krátkém panování Habsburků ALBRECHTA (1437-1439) a IADISIA-

(1378-1493), husitství (1415-1485)

197

VA POIIROBKA 0453-1457) vyvedl zemi z anar­ chie a obnovil král. autoritu 145S-1471 Jiří z Poděbrad (od 1452 zemský správce). Politický progmm zachování dvojvěří ve­ dl ke střetu s papežem (1462 zrušení kompaktát, 1466 uvalení klatby). Uprostřed bojů s uherským králem MATYÁSEM KORVINEM (s. 20I) JHU Z Po­ DllBRAD t. Za jeho nástupce zvolily české stavy 1471-1516 Vladislava II. Jagellonského. 1478 olomoucký mír: VlADISlAV zůstal vládcem v Ce­ chách, MATYÁS získal vedlejší země Koruny české. 1485 kutuohorský náboženský mír mezi utmkvis­ ty a katolíky zaručil rovnoprávné postavení oběma církvím; vyrovnání se nevztahovalo na jednotu bratrskou (zal. 1457).

Německo za vlády prvních Habsburků Po vymření Lucemburků připadla česká a uherská ko­ runa Habsburkům, kteří zasedli i na n'šský trun. 143S-1439 Albrecht II. Poručníkem jeho syna LADISlAVA PO HROBKA (1440-1457) se stal jeho bmtranec, římský král 1440-1493 Fridrich III., jenž byl získán na stranu papeže Ev2ENA fY.; konciUámí hnutí skončilo kom­ promisem, stvrzeným 1448 vídeňským konkordá­ tem (s. 181). - Všeobecná právní nejistota vedla např. ve Vesúálsku ke vlniku tajného tzv. fémového soudu ve věci hrdelníllO práva, který byl lénem hm­ běte. Předsedající soudce (Fruigraf hrabě či jeho pověřenec) spolu s přísežnými (Freiscbó.ffen) vy­ nášeU rozsudek (osvobození nebo smrt), který měl býl okamžitě proveden. Nedostavil-li se obviněný, vystavoval se klatbě (Verfemung). Institut své­ pomocného práva zanikl koncem století. 1471 ň'š. sněm v Norimberku: zákaz uplatňování prá­ va na opověď. K zachování zemského núru vznikl 1471 švábský spolek, sdružující knížata, rytíře a města. Úpadek říše: po t Ladislava Pohrobka nastoupili 1458 na český a uherský trun národní králové OiRt Z PODllBRAD, MA1'YÁS KORVlN). Cástí n'š. úzenú se zmocnilo Polsko (s. 20I) a Bur­ gundsko (s. 193). 1471-1480 loupežné výpravy Thrků do Stýrska; do 1493 byly habs. země rozděleny mezi členy rodu. Od 1477 útočil uherský král na rakouské země a 1485 dobyl Vídeň a obsadil Dolní Rakousy, Korutany a Stýrsko. Rodová politika: navzdory neúspěchům v n'š. záleži­ tostech pozice Habsburků sílila, zvláště po cís. ko­ runovaci FRIDRICHA m. (1452). Císařovy dědícké a svatební smlouvy položily základ pozdější habsburské světovlády. 1463 dědícká úmluva s MATYÁSEM KORVíNEM. Podle svatební smlouvy získal FRIDRICHŮV syn MAXMILIÁN 1477 Burgundsko (s. 193). 1490 MAxMILIÁN ovládl Vídeň a zdědill}'roly. 1491 dohoda o vzájemném nástupnictví s VlADI­ =

SlAVEM JAGELLONSKÝM.


POZDNI STŘEDOVĚK / Řád německých rytířů, Skandinávie Řád německých rytířů (1226--1410) Livonsko: brémský kanovník ALBERT Z BUX/IOEV­ DEN, biskup livonský (1199-1229), založil 1201

Rigu a Řád mečových rytířů (červený kříž na bilém plá.�ti). Ovládnutí Livonska a Kuronska proběhlo do 1230. Osídlování země se účastnila šlechta: za­ kládána města a biskupství. 1236 utrpěl mečový řád porJŽku u Saulés od Litevců a Zemga1ců: proto se 1237 sloučil s Řádem něm. rytířů. Útok na Novgorod skončil porJŽkou 1242 v ,.ledové bitvě" na Cudském jezeře (PeipsO. 1346 koupil Řád od Dánska Estonsko. Prusko: mazovský vév. KONRÁD požádlu Řád něm. ry­ ul'ů o pomoc proti pohanským Prusům a postoupil mu Chetminsko (1226). 1210-1239 velmistr Hennann ze Salzy si od cí­ saře FRIDRICHA U. nechal 1226 zlatou bulou z Rimini přidělit Prusko jako řádo­ vé území a 1234 ho podřídil papeži. - Kom­ tur HERMANN Z BALKU zahájil z Torunč (123 J) a Chetmna (1233) křížové výpravy proti Prusům. Po několika zvratech v boji a po mnoha povstímích 1283 bylo Prusko podrobeno. 1309 ovládnutí a uhájení Pomoří proti pols. nárokům. 1351-1382 velmistr Winrich von Kniprode přivedl řádový stát k největšímu rozkvětu. 1370 porJŽka Litevců u Rudavy; výsledkem organizo­ v-.mé kolonizace se stalo na 1400 založených ves­ nic. Vznikala nová města s trlišti, zal. podle chel­ minského práva a příslušející k hanze. Města kon­ kurov-Ma rozvinutému hosp. podnikání řádu a rovněž venkovská šlechta se hlásila o podil na po­ lit. spolurozhodování. Velmistr KONRÁD VON JUN­ GlNGEN (1393-1407) vyhnal 1398 vita1iány (s. 183) z Gotlandu (Visby). Koupí No­ vé marky (1402) a dobytím litevské Žmudi (1404) dosáhl řádový stát největší rozlohy. Od 1386 se něm. ryuri ocitli v kleštích mocné polsko­ litevské personální unie (s. 20I); vstup Litvy mezi křesť. státy znamenal konec jeho misijní činnosti. Struktura Řádu: sestával z bratru-ryul'ů, bratrů-ka­ planu a neurozených laických bl"',uru ve služebném postavení. Řádová statuta (mnišské sliby, řehole, stanovy) byla doplňov{ma usneselúmi řádové kapituly a nařízeními velmistra, který od 1309 sídlil v M,ubor­ ku (Marienburg) a byl volen generální kapitulou. Vlá­ dl spolu s pěti nejv. hodnostáři (Gebietiger), maršál­ kem (vojenstvf), nejvyšším komturem (správa), špitálníkem (dozor nad špitály), šatným (ošacení, cenzorská oprávněruj a správcem pokladny (finance) a se zemskými komtury pro Prusko a Livonsko. ZákI. správní jednotkou byly komendy na čele s komturem, provincie mimo řádový stát (btli/lie) spravovali zem. komtuři, kteří byli podřízeni němec­ kému mistrovi (Deutschmeister).

Skandinávie v pozdním středověku Svédsko: za panování nevýrazných králu rostla moc

(14.-15. století)

199

šlechty, do nÍŽ pronikali i nejbohatší sedláci. Většina rolnictva si udriela svobodné postavení. 1319-1363 MAGNUS ll. ERlKSSON z rodu Folkungu. Za své zvolení musel šlechtě potvrdit její výsady a zřídit korunní radu. Byl prvním spol. panovníkem Švédska a Norska (personální unie). V boji S Dán­ skem král neuhájil Slclne, Ůland a Gotland. Norsko: MAGNUS přinucen Norsko odevzdat synu 134}-1380 HAKONU Vl. MAGNUSSONOVI, který se oženil (1366) s MARKÉTOU, dcerou a dědičkou dánského krále VALDEMARA IV. Dánsko: Boje mezi korunou, šlechtou a klérem ukončil holštýnský hrabě GERltARD Ul., jenž se stal říš. správcem (1326) a nechal zvolit za krále sy­ novce VALDEMARA Ul., vév. šlesvického, který však 1330 abdikov-M. Po GERllARDOv/O zavraždění na­ stoupil na dán. trun 1340-1375 Valdemar IV. Atterdag, který zkonsoli­ doval zemi. Voj. tažení proti Ůlandu a Goůandu (Visby) vyvolala 1361-1370 válku s hanzou. VALDEMAR IV. podcenil ekon. převJhu protivníka a musel proto uzavřít 1370 mír ve StraIsundu, jímž si hanza zajistila vlá­ du nad Baltským mořem. - VALDEMAROVA dcera MARKÉTA po t manžela vládla za svého pětiletého syna Ot.AFA IV. v Dánsku a Norsku a po jeho úmrtí se sl<ua sama dánskou a norskou královnou jako 1387-1412 Markéta I. Svédská šlech. opozice povolala "Scmil"'.mus severu" proti králi ALBRECH­ TU MEKLENBURSKÉMU (1364-1.389), jenž byl Oll­ konec zajat 1389 v bitvě u Aasle. StockllOlm se s pomocí vitaliánů branil do 1395 (s 183). 1397 kalmarská unie: šlech. snčm potvrdil spojení tří královstVÍ. Druhá severská říše se však neupevni­ la, neboť Švédové se stavěli proti dán. hegemonii. 1412-1439 ERIK VII. PO MOŘAN Sl\'Ý podporoval ho­ landské a anglické obch. zájmy a 1423 kvůli vybír.mí cla v Sundu se střetl s hanzou a Holštýnskem. Válka skončila 1435 mírem v Vordingborgu potvrzelúm hanz. výsad. 1434-1436 povstání horníků a těžařů pod vedením švéd. nár. hrdiny ENGELBREKfA ENGELBREKTSSO­ NA (1390-1436). Po jeho zawJŽdělú švéd. ns. správcem zvolen KARL KNlJľSSON B ONDE (jako švéd�ký protikrál K AREL VIIl., 1448-1470). 1439-1448 KRYSTOF Ul. B AVORSKÝ, dokázal ještě za­ br.mit rozpadu unie. 1448-1481 KRISTIÁN 1., Imlbě oldenburský, byl stavy zvolen 1460 vév. šlesvickým a holštýnským a zavázal se zacho­ vat nedělitelnost obou zemí (do 1863). Bojoval se Švédy, kteří proti němu 1464 povstali; švédský říšský správce STEN STURE I. (1470-1503) pOl"'dZil u 1471 Brunkebergu Dány. Nepokoje a boje se Švédskem ncusta1y ani za vlády dán. králeJANA I. (1481-1513) a vedly postupně k rozpadu unie (s. 249). -


POZDNí STŘEDOVĚK/ Litva, Polsko, Uhersko (14.-15. století) Litva - východoevropská velmoc Baltská indoevrop. větev se spol. prajazykem a pohan­ skou kulturou sídlila v lesnatých a bažinatých oblas­ tech v povodí Němenu a Západní Dviny. Výboje něm. rytířů urychlily sjednocovací proces vrcholící kolem 1250 (první velký kruze MEl\'DOVEG, tI263) 1316--1341 GEDY MlN zakládal hrady a města; zahájil expanzi na jihovýchod a podrobil si rus. knížectví v Bělorusku a na Ukrajině; zachování jejich sociál­ ních i polit. struktur. 1345-1377 OLGERD ZVÍtězil nad Tatary 1362 u Modré Vody a střetl se s Polskem o Halič a Po­ dolí. - Ve státě převažovalo rus. (ortodoxní) oby­ vatelstvo kulturně převyšující pohanské Litevce. Po přestupu ke katolictví a volbě velkoknížete JAGELLA (1377-1434) pols. kríůem vstoupila v platnost 1386 polsko-litevská unie. Litva se dostala pod pol. vliv, ale podle SllŮUV v Ostrogu (1392), Horod­ te (1413) a Grodně (1432) zi'Istala nadále samost. velkokruzectvÍm. 1392-1430 VITOLD, jenž přes por.!Žku od Tataru 1399 na Vorskle rozšířil lit. moc k Cernému moři. Údělná kruzata nahradil místodržiteli. Zemřel krátce před korunovací na lit. krále. Napětí mezi lit. kato­ lickou a ruskou ortod. šlechtou přispívalo od 1450 k vzestupu a územní expanzi Moskvy (s. 203). Upevnění polského státu ve 14. století 1306-1333 VLADISLAV I. LoKÝrEK. S pap. pomocí ovládl většinu pol. knížectví (mimo Slezska, Mazov­ ska a Pomoří). 1333-1370 Kazimír III. Veliký, poslední Pia­ stovec na pol. truně. Dokončil sjednocení země a opřel se o spojenectví s Uhranu. 1335 vyšehradskou smlouvou se vzdal Slezska ve pro­ spěch čes. králeJANA, jenž zas ustoupil od nároků na pols. korunu. 1343 núr v Kališi s Řádem německých rytířů. 1366 ovládnutí Cervené Rusi (Halič). 1347 kodifikace práva. - Za poskytnutí daňových úlev šlechta souhlasila s personální unií s Uhrami. 137(H382 LUDViK I. UHERSKÝ. Za jeho vlády rozšíři­ li svou moc malopolští magnáti ("krakovští páni"). 1374 košické privilegium: za udělení rozsáhlých výsad šlechta potvrdila nástupnictvÍ LudVlKOvy dcery 1382-1399 HEDVIKY (JADVIGY). Malopolská šlechta odnútla její sňatek s Habsburkem a dohodou v Kre­ ve (1385) dala přednost litevskémuJAGELLOV I. Po křtu se v Krakově uskutečnila svatba a korunovace. 1386 polsko-litevská personální unie. Polsko zaJageUonců v 15. století 1386--1434 VLADISLAV n. JAGELLO narazil při chris­ tianizaci Litvy na odpor. Rozdíly ve víře komplikova­ ly poměry v Ulili. Společným protiVlUKem však zů­ stával Řád německých rytířů. 1410 porážka Řádu v bitvě u GrunwaJdu (Tannen­ bergu), počátek jeho úpadku. Velnústr JI NDIDCH

201

Z PLAVNA (1410-1413) uhájil Malbork. 1411 první toruňský !Túr; velnústr se pokusil o refor­ my, ale byl sesazen. Římský a uherský král ZIK­ MUND LUCEMBURSKÝ uznal núr 1412 dohodou ve Staré LuboVlu a zastavil Polsku 13 spišských měst. - Kostnický koncil svěřil Polsku ší­ ření víry na Východě. 1422 núr z Melna: Řád se definitivně vzdal Zmudi. 1454 pruské stavy (města i šlechta) vypověděly po­ slušnost Řádu a přijaly pols. ochranu. Nová válka vyvrchollla dobytím Malborku (1457). 1466 druhý toruňský mír: Varnue, Západní Prusko (Pomoří, Chelnúnsko) připadly Polsku, za držbu Východních Prus shbi! velnústr přísahu věrnosti a poskytnutí vojenské pomoci (od 1525 lemú závis­ lost na Polsku). Zvláštní práva získal Gdaňsk. 1434-1444 VLADISLAV ll. VARNENC1K, od 1440 také uherský kr{ů, padl na kiíZové výpravě proti 1\lrkům 1444 v osudné bitvě u Varny (s. 209).Jeho nástupcem se stal jeho bratr, dosavadlú litevský velkokruze 1447-1492 Kazimír lY. Ten hledal podporu u niž. šlechty (szlacbta), která se od 1454 scházela na zem. sněmech, tzv. sejnúcích a od 1468 tvořila dru­ hou komoru říš. sněmu (si!im). - Po druhém to­ ruňském núru sahalo Polsko od Baltského až k Cernému moři. Nejst. Kazinúruv syn VLADISLAV 1471 zvolen králem českým a 1490 králem uherským. 1485 kruz. moldavské vzdalo lenní hold Polsku, což vyvolalo střet s Thrky a 1497 porážku Poláků v Kozminském lese. - Za JANA I. ALBRECH1i\ (1492-1501) a A.LEXAl'I'DRA (do 1506) Polsko v sevřelú Habsburků (s. 249), Mosk­ vy (s. 203) a Thrků.

Sláva a úpadek Uherska Po vymřelú Arpádovců období V1Utř. zmatků, ukončené nástupem neapolských Anjouovců (1308-1382). 1342-1382 Ludvík I. Veliký omezil moc magnátů; rozvoj měst a měšťanstva. Na jillU vznik pásma vazalských států osm:Ulského Threcka (Srbsko, Bosna, Bulharsko, Moldavsko, Valašsko). 1387-1437 Zikmund Lucemburský, získal koru­ nu sňatkem s princeznou MARI1. Poslední Lucem­ burk, rovněž král římský 1410, český 1420, císař 1433. Zamýšlel vytvořit velkou středoevr. říši, pře­ dobraz podunajské monarclue. Boje s Thrky. 1396 bitva II Nikopole (s. 209), křížová výprava vede­ ná ZIKMUNDEM rozdrcena. Růst moci magnátů. 1446 volba JANA HUNYADY HO zemským správcem. Vládl v Uhrách za nezletilého ZIKMUNDOVA vnuka LADISLAVA P OHROBKA (s. 197). 1456 HUNYADYHO vítězství nad Thrky u Bělehradu. 1458-1490 Matyáš Korvín, jeho syn, zvolen uh. šlechtou, přesídlil 1485 do dobyté Vídně. 1490-1516 VLADISLA V O. JAGELLONSKÝ, doposud král český, uzavřel s MAXMILIÁNEM dědickou SllŮOUVU (1491): základ habsburských nároků. 1526 bitva u Moháče (s. 209).


POZDNI STŘEDOVĚK / Rusko (1325-1613) Vzestup moskevského velkoknížectví

Rozdílný pol. a kult. vývoj způsobil zánik původní staroruské jednoty a rodící se východoslov. národy ztratily samostatnost. Ukrajinci se dostali pod litev­ skou, resp. polskou svrchovanost, Bělorusové pod li­ tevskou a Rusové do tatarské poroby. Ruská údělná kníŽ. procházela obdobÚTI politické nestability. For­ mování nového ruského státu bylo spojeno se vzestu­ pem Moskvy. Město mělo příznivou polohu, bylo chráněno pásem lesů a leželo v relativně hustě osídle­ né oblasti. Moskevská rurikovská knížata bezohledně rozšiřovala své državy. 1325-1341 IVAN I. KALll'A (Měšec) podstatně zvětšil své území. Odváděním vysokého tributu si získal přízeň TatarU a 1328 porazil s jejich pomocí tverského velkoknížete. - Metropolita THEOGNOST přeložil své sídlo z Vla­ dimíru do Moskvy; jeho nástupce ALEXEJ se autori­ tativně zasazoval o sjednocení ruských zemí pod ve­ dením Moskvy. 1359--1389 DIMlTRl] IV. DONSKÝ se opět střetl s Tve­ rem a Rjazaní, opírajícími se o Litvu, aby 1375 po­ tvrdil politickou nadvládu Moskvy. Prvního rus. VÍ­ tězství nad Tatary dosáhl 1380 v bitvě na Kulikovském poli na Donu. Přes vnitř­ ní konflikty a přechodné oslabení knížectví Moskva zUstala nadále centrem boje proti cizí nadvládě a záštitou "pravé" víry 1439 odmítnutí florentské unie (s. 207); ruská cír­ kev získala nezávislost na konstantinopolském patriarchovi.

"Přivtělování ruských zemí" 1462-1505 Ivan III. Veliký (sňatek s byz. princez­ nou SOm). Tituloval se jako "samovládce vší Ru­ si". Italští architekti přestavěli moskevský Kreml

(hrad) na rezidenci. IVAN m. proměnil s pomocí služebných bojaru mosk. řfši v jednotný národní stát. AutOkrAtická státní idea a její symboly (dvoj­ hlavý orel, dvorský ceremonie!) byly byz. původu. Mýtus o Moskvě jako "třetím Římu" a tvrzi pravé VÍ­ ry (mnich FiLOFE]) dal vzniknout pocitu zvláštního poslání svěřeného rus. lidu a panovníkovi, jenž byl ol1odoxni církví veleben jako zástupce Boha (opat )OSfF Z VOLOKOIAMSKA). - Toto pojetí odmítalo hnutí "nezištných" (NU SORSKIJ, 1433-1509), usilující o vnitřní mravní proměnu. 1478 konec samostatnosti novgorodské republiky. 1480 svržení svrchovanosti Zlaté hordy (s. 179). Hor­ da se rozpadla na údělné chanáty a 1502 byla pora­ žena krymskými Tatary. - K mosk. jádru připojena kníž. tverské, pskovské, smolenské a rjazaňské. 1502 neúspěšný útok na Litvu. Vnuk IVANA ID. 1533-1584 Ivan IV. Hrozný zažil jako dítě poruze­ ní a přihlížel násilí a intrikám vzájemně se potírají­ cích šlechtických klik. 1547 carská korunovace: obnova říše v duchu abso­ lutní autokracie.

203

Vnitřní politika: Ivan se soustředil na reformu st. správy (prikazy), práva (nový zákoník Suděbnik,

1550) a vojska. Opíral se o rádce - kruzete KURE­ SKÉIIO, služebnou šlechtu a střelce, jádro vojska. Církev a lid cara podporovaly. 1551 reformní synoda metropolity MAKARI]E: početné kanonizace, reglementace círk. Života (StogÚ/v usnesení o sto hlavách). 1553 angl. kapitán CHANCELLOR otevřel cestu do Bí­ lého moře; počátky obch. stykU s Anglií. 1584 založení přístavu Archangelsk. 1565-1572 zavedení opričniny. Ř1se rozdělena na úze­ mí podléhající přúno carské moci (opričnina) ne­ bo bojarum (zemština). Z opričniny byli bojaři vypuzeni a deportováni, jejich pozemky car rozdělil mezi služebnou šlechtu (dvorjanei. Nelítostné per­ zekuci byla vystavena i některá města (1570 vyple­ nění Novgorodu). Úpadek zemědělství; rolníci ma­ sově opouštěli půdu (kOzáCi, s. 273). 1572 zrušení opričniny Zahraniční politika: expanze na jih a na východ. 1552-1556 dobytí kazaňského a astrachaňského cha­ nátu s následným protiútokem krymských Tatarů. 1571 dobytí a vypálení Moskvy. 1581 začátek dobývání Sibiře (s. 273). Vzestupu pravoslavného Ruska mezi evrop. mocnosti zabrá­ nila vyčerpávající 1558-1582 livonská válka (s. 249). IVAN IV. zanechal nástupcům rozvrácenou zemi. 1589 povýšení moskevské metropole na nezávislý pat­ riarchát. -

Období anarchie - smula (1605-1613) V mocenských bojích po t IVANA HROZNÉHO získal

nejv. vliv bojar BORIS GODUNOV, od 1588 správce oSe. 1591 nejasné úmrtí careviče DIMlTRIJE v Ugliči. Po smrti slabomyslného FjODOR A 1., posledního Ruri­ kovce, se carem stal 1598-1605 BORIS GODUNOV. Proti "uzurpátorovi trů­ nu" a "vrahovi" vystoupil v období hladomoru a rol­ nických vzpour (1601-1603) politický samozvanec I1IDIMITRl], vydávající se za DIMlTRIJE, jenž 1605 obsadil s polskou pomocí Moskvu. 1606/1607 vypuklo pod vedením IVANA BOLOTNIKO­ VA první povstání kozákU a rolníkU, jehož využil k nástupu nový I1IDIMlTRIj (II.), "Thšinský lotr". Proti němu se strana bojaru spojila se Svédy a za slib jejich pomoci se 1609 vzdala smlouvou ve Vyborgu nárokU na livon­ sko. Aspirace na carský triín měl i polský král ZIK­ MUND m. (s. 249), který ovládl 1611 Smofensk i Moskvu, ale protipolské povstání ho 1612 donutilo vyklidit Rusko. Sněm zvoW carem 1613-1645 MICHALA ROMANOVA, zakladatele nové dynastie Romanovců (1613-1762). Car dosáhl vnitřního smíru a postupně dospěl k "modu viven­ di" se Svédskem a Polskem (s. 249).


POZDNí STŘEDOVĚK / Balkán (13.-15. století) Druhá bulharská říše ve 13. století Během latinského císařstVÍ nastal krátký mocenský vzestup poslovanštělých Bulharů (s. 175). Využili třelÍ křížové výprary I186 k povstání pod vedením IVru'/A a PETRA AS�NA proti byzantské nadvládě.Založení druhé bulh. ňse s centrem v Tarnovu. Papež INOC ENC lll. povýšil 1203/1204 Bulharsko na království; spojenectVÍ s Kumány. 1205 VÍtězství cara KALOJANA (1196-1207) II Adria­ nopole nad Latiny. 1218--1241 Ivan Asěn II. porazil épeirského des­ ponl THEODORA 1230 u Klokolnice a s Nikluou zaútočil na latinské CÍ­ sařství. Jeho smrt zabránila vytvořelú byzantsko­ -bulharského impéria. 1235 zal. samosl. bulharského patriarchátu. 1242 vpády Mongolů, uherské útoky, dyn. zmatky a náb. konflikty s Byzancí oslabily stál. 1285 Bulharsko nuceno uznat vazalský vztllh k Tatll­ rum (NOGAJ CIIÁN). Rozpad státu na úděly, které 1330 v bitvě u Kjustendilu (Velbudžu) podJehly Srb­ sku. Po rozpadu Srbska se nevelké bulh. státy sblí­ žily s Osmany proti Byzanci. Car IVAN lll. (1371-1393) se stal 1386 osmanským vazalem, ale v bitvě na Kosově poli bojoval proti Turkům. 1396 Bulharsko osnl<Ulskou provincií (do 1878). Velké Srbsko ve 14. století První samosl. stát, vzniklý v 11. stol. (král MICltAl. ZE ZETY) se brzy rozpadJ na malá území (župy). V Zetě (Cemá Hora) převládJ kal. vliv, v Rašce pak ortodoxní. 1159-1196 veliký župan Štěpán I. Nemanja sjednoti! srbské země, zbavil je byz. svrchovanosti a za­ ložil dyn. Nemanjiču. 1196-1228 ŠT�pÁN ll. PRVO�<'ANÝ prosazoval záp. orientllci a 1217 získlu od papeže kr{u. titul. Jeho bratr sv. SÁVA (I 169-1236) však v Niklti vymohl 1219 zřízení samosl. srbské ortodoxní církve, sdružu­ jící i Srby pod cizí nadvládou. Klá�tery založené SV. SÁvou se staly středisky vzdělanosti. V průběhu 13. stol. přetváření Srbska ve stát záp. typu s feud. šlechtou, závislými rolníky a vznikajícínti městy ry­ bavenýnti vlastním právem (na západě podle ital­ ského vzoru, na jihu podJe řeckého).Srbsko využi­ lo oslabení Byzance (s. 207) a expandovalo na jih a východ k řece Moravě. 1330 VÍtězství u KjustendiJu (Velbudžu) nad Bulhary a Řeky: zrod srbské velmoci na Balkáně. 1331-1355 Štěpán IV. Dušan Silný přivedJSrbsko na vrchol moci. 1346 korunoÝdIl ve Skopji "carem Srbu a Řeků"; zřízení srbského patriarchátu, 1349 kodifikace srbského práva v Zákoníku. Řlse přejala byz. správní model s rozsáhlýnti pravomocemi pro srbskou šlechnl. Nejbohatší pozemk. vrchnoslÍ cír­ kev. Úmysl dobýt Konstllntinopol však car neusku­ tečnil, také plány na křfžovou výprdvu proti Thrkům ztroskotaly pro uh. odpor. Za jeho syna STtpÁNA v.

205

UROSE 0355-1371) rozpad říše na samosl. kmzec­ tVÍ (despode). Kníže LAZAR z Rašky se marně po­ koušel zadržet Thrky, kteří koalici jihoslovan. státu 1389 porazili v bitvě na Kosově poli. V yhlazení srbské šlechty. 1396 Srbsko tur. V'dZaiem. Kníže JIIU BRA!"KOVlé (1427-1456) přeloŽil hl. město doSmedereva, ne­ dokázal ale zabJd' Ilit 1459 včlenění Srbska do osmanské nse. Kultura: rozvoj církevního stllvitelství (kostely o pěti kopulích) ve 13.-14. stol.; vzník nár. eposu (Ko­ sovský cyklus kolem pOStllv STtl'ÁNA DUSANA a nár. hrdiny MARKA KRALJEVICE). K nejvěL�ím básníkům je počftán IVAN GUNDUé (1589-1638). Ostatní balkánské státy Chorvatsko: slovanský slÍtl vznikJý mezi Drávou a Ja­ dnUlem v 10. stol. (924, král TOMISIA-V) za bojll s Benátklmli a Uhrami. 1076-1089 DEMETIUUS ZVONlM1R svrhl byz. nadvládu, přijal od papeže knu. titul (1076) a posili! západní kull. orientllci země. 1102 uzavření pers. unie s Uhrami (Pacta convellla). Chorvatsko si zachovalo vníl. sanlOstaUlost, sněm a vlasuú správu svěřenou bánum (velitel uherské polmmičnf marky). Bosna: v 10. stol. se v Bulharsku zrodilo bogomilství (maJlicheistické učení, s. 149), které v Bosně při­ jali i feudálové. Bogomilský stát vznikal od konce 12. stol. v boji proli Uhrům, Srbům, Chorvatům i Benátčanům. 1353-1391 ŠT�PÁN TV RTKO s titulem "král Srbli a Bosňanu" dos{ih.1 přechodně velmocenského po­ stllvenf země. Turci pak ovládli zenli (J 463) a čá�t obyvatelstva postupně přejala islám. Cemá Hora (dřívějšíZeta): vývoj se navr'JliJ ke stllr­ šfm patriarchálním fonllánl. Určité svobody si Cer­ ná Hord udržela i jako turecký vazal (od 1528). 1526--1718 Ragusa (Dubrovník) - samostllUlá měsl. republika pod osmaJlskou svrchovanoslÍ. Albánie: v 11. stol. přiláhli V'J.ia.�lÍ pastevci od seve­ rovýchodu (Niš) do oblasti osídJené lhrácko-i1yr­ skými Albánci. Silná kmenová společenství nerylvo­ řila jednotný stál 1443-1468 povstání proti Thrkům pod vedelúm nár. hrdiny JIIUHO KASľIUOTlHO, zv. SKANDERBEG. Během tur. nadvlády přijalo 70 % obyvatel islám. Hercegovina (od 1448 vévodstvím) se bránila Tur­ kům do 1482/1483 Moldavsko / Valašsko: Valaši přišli v II. stol. a usa­ dili se v pohr. uherských oblastech. Po svržení ta­ tlIrského jha vznikJo v půli 14. stol. samostlllné va­ lašské knížectví, které po 1394 upadlo do závis­ losti na osmanské nsi. - Severněji položené Moldavsko dosáhlo vrcholu moci za 1457-1504 Štěpána III. Velikého (Athleta Chris­ ti), který úspěšnč bojoval s Uhry, Poláky i Thrky. 1512 Moldavsko uznalo osmanskou svrchovanosl.


POZDNí STŘEDOVĚK / Byzanc Latinské císařství (1204-1261) Papež [NOCENC Ul. shromáždil na 34 000 vlám­ ských a fr. křižáků, které benátská flotila přepra­ vila na Východ. Přes nesouhlas papeže "uhradili" křižáci nezaplacené benátské pohledávky dobytím konkurenčnfho Zadaru (1202). - Na žádost ALEXIA IV., pretendenta byz. trunu, doprovázenou slibem sjednocení církve a subsidií, odstoupili křižáci od dobytí Egypta a 1203-1204 ovládli Konstantinopol (s. [53). ALEXIoS své sliby nemohl splnit a byl povstánfm svržen. Proto 1204 dobytí Konstantinopole: vzájemná nenávist mezi křižáky a Řeky se vybíjela v barb. zvěrstvech. Nevídanému plenění padly za oběť mnohé památky, pouze jejich malá část se dostala do Evropy (reli­ kvie, umělecká díla). - Byzanc pak byla rozdělena na křižácké feudáJní státy: Latinské císařství: BA LDUIN I. FlANDERSKÝ (1204-1205); BALDUIN II. (1228-1261); soluň­ ské království (JINDruCH z MONTFERRATU); dá­ le kníž. achajské, vévodství athénské a jiné útvary. Benátky se zmocnily opěrných bodu potřebných k vybudovánf koloniálrullO obch. impéria. Ortod. duchoVIÚ se rozhodně postavili proti uzavření cír­ keVIÚ unie. Na zbytku byz. úzeuú vznikly byzant­ ské nástupnické státy: Císařství trapezuntské (dyn. Komnenovcu) se roz­ kládalo na sev. pobřeží Malé Asie až ke Gruzii, s níž udržovalo spojenecké svazky. Jako křesť. bašta odolávalo Osmanum až do 1461. Despotát épeirský: THEODOR I. (1215-1239) z dyn. Angelovcu se po dobytí Soluně (1224) 1230 dostal do konfliktu s Nikaií a hlavně s Bulhary, v kterém byl pOr'JŽen u Klokotnice. Císařství nikajské: v byz. tradici pokračoval THEO­ DOR I. l.ASKARIS (1204-1222), který se s bulh. pomocí (s. 205) pokoušel svrhnout panství Latinu. 1205 bitva u Adrianopole: bulh. -byz. vítězství; smlouva s Latiny 12 I 2 vymezila vzájemné hranice. 1222-1254 JAN III. VATACES vypudil Latiny z hranič­ ních provincií, 1246 obsadil Soluň a porazil všech­ ny rivaly (Épeiros, Bulharsko). 1258-1282 Michal VIII. Palaiologos uzavřel spo­ jenectví s Janovem (s. 183), aby vyhnal nenávidě­ né Latiny. 1259 vítězství u Pelagonie nad koalicí Épeiru a sicil­ ských Anjouovcu, pobití fr. rytířů. Na Peloponésu (Morea) vznikla Mistra jako jádro obnovené byz. moci. Po nenadálém přepadu 1261 opětné dobytí Konstantinopole a zánik la­ tinského císařství. Janov se stal v Levantě druhou obch. mocností. Byzanc za dynastie Palaio)ogovcu (1261-1453) Pád Konstantinopole a rozbití říše (1204) znamenaly pro Byzanc otřes, z něhož se tato křesť. bašta proti is­ lámu už nikdy nevzpamatovala. 1 po 126 I Benátky uhájily svou ostroVIÚ řIsi a Latinové se udrželi v Řecku.

(1204-1453)

207

MICHAL VIII. se proto orientoval na návázání dipl. vztahů s Francií, Zlatou hordou, ale předevšún s pape­ žem. Naději vkládal do jednánf s kurií 1274 na druhém koncilu v Lyonu, jež vyústilo v církev­ ní unii, kterou však řecké duchovenstvo oduúOo. 1281 orvietská aliance mezi papežem, Benátkami a KARLEM z ANJOU usilující o obnovu panství Lati­ nů. Hrozící nebezpečí císař odvrátil spojenectvím s PETREM m. ARAGONSKÝM a sicilskýnú nešpora­ mi (s. 187). 1282-1328 ANDRONIKOS II. nenavázal na obnovitel­ ské dílo svého otce. Řízení státu ovlivňovala stáje ví­ ce církev a kláštery (mnišská komunita na Athosu). 1321-1354 Byzanc procházela osudným obdobím občanských válek. Vnitřní spory a boje o trun ovlivnil od 1328 vojevůdce JAN KANTAKUZEN. S podporou mnišského mystického hnutí hesy­ chasmu (řec. "odpočívající") se prohlásil spolucí­ sařem (1347). Do obč. války se zéloty (sociálni po­ vstání v SolUni) byli zataženi i Srbové, Bulhaři a Seldžuci. JAN Vl. KANTAKUZEN povolal na pomoc osmanského sultána ORCHANA (1326-1359). 1349 dobytí Épeiru, ale Osmané obsadili mezitím té­ měř celou Malou Asii a 1354 Gallipoli, první opěrný bod v Evropě. Po svém svržení KANTAKUZEN vstoupil do kláštera (1354); jeho syn MAITHA10S vládl do 1382 v Mistře, kde ožila pozdní byz. kultura. Císař JAN V. PAlAIOLOG (1341-1391) upadl 1362 po dobyti Adrianopole do závislosti na Os­ manech a marně žádal o pomoc Řím a Uhry. Po krachu křížového tažení proti Thrkům u Nikopole (1396) se císař MANUEL n. (1391-1425) vydal do 1399-1402 Evropy (Řím, Paříž, Londýn) vyjednat po­ moc. Zánik řIse nakonec oddálil vpád TLMŮRA (1402; s. 179). 1422 Osmané poprvé oblehli Konstantinopol. 1425-1448 JAN VID. doufal v podporu basilejského koncilu, přijal kat. víru a po koncilu ve Fermře 1439 uzavřel ve Florencii círk. unii s papežem EvŽE­ NEM IV. (s 181), která však nebyla spojena s voj. pomocí a byla řec. lidem i duchoVlÚnú oduútnuta. Podobný postoj zaujala rovněž rus. církev. Zastánce unie kyjevský metropolita ISlDOR byl uvězněn. Posl. naděje na uvolnění z tur. sevření vzala za své 1444 porJŽkou křesť. vojska v bitvě v Varny (s. 209). 29. 5. 1453 pád Konstantinopole. Obležení a bo­ jující Byzantinci, Janované a Benátčané se stali svědky zániku býv. východořím. řIse. Poslední císař K ONSTAN T lN XII. (1448-1453) v boji padl. Význam: vznik mocné asijsko-evropské turecké říše bezprostředně ohrozil křesť. Západ. - Antické dědictví proniklo s byz. učenci do Itálie a ovlivnilo evrop. hu­ manisnus (s. 212). - PráVIÚ kontinuita byz. císařství a vůdčí postavení v ortod. církvi přešlo na "třetí Řím" - Moskvu (s. 203). Evrop. zemím se uzavřel přístup k Cernému moři (Azov) a dále po souši i do Indie. Hledání nám. cesty vedlo k objevení "Nového světa".


POZDNI STŘEDOVĚK / osmanská říše (1300-1660) Počátky osmanských 'llirků (1300-1402) Průnik Mongolů do Střední Asie (s. 179) donutil ko­ čovníky z Thrkestánu táhnout na západ. K nim patřili i turečtí muslimové, kteří se po mong. vpádu usazova­ li od 1243 v Malé Asii. 1281-1326 OSMAN I. se jako emír, vrchní velitel kme­ nové družiny bojovníků (ghazid), ve službách rúmských Seldžuků prohlásil sultánem a 130 I za­ ložil osmanskou nsi. 1326 dobytí Bursy. Osmanův syn ORC H AN (! 326-1359) postupně ovládl starověkou BitMnii a 1327 se zmocnil Nikomedeie (lzmit). ORCHAN zavedl novou měnu. Nár. symbolem se stal fez (plstěná pokrývka hlavy). Vojsko se členilo na pravidelnou pěchotu a lehkou nepravidelnou jíz­ du (akindžiové). Postrachem Evropy se stala elita: sipahiové (lenní jezdci), mnohdy z křesť. odpadlíků, a janičáři (původně děti křestlullJ, které byly v zajetí vychovány ve fanatické musli­ my. Vyznačovali se železnou disciplínou v boji. Na 100 000 janičářu tvořilo později "stát ve stá­ tě"). Jako spojenci jedné z byz. stran (s. 207) získali Osmané 1354 v GaJlipoli opěmý bod na evrop. pevnině. 1359-1389 MURAD I. zaútočil na Byzanc. 1361 dobytí Adrianopole (Edime): byz. panství zten­ čeno pouze na KonSllllltinopol a její zázenú. Odpor křesť. národů na Balkáně byl zlomen 1389 bitvou na Kosově poli. Oblast pod osman­ skou kontrolou se rozšířila až na Dunaj a k Eufratu (1396 Bulharsko, 1394 Valašsko). Klížové tažení uh. krále Zikmunda (s. 201) k osvobození Byzance skončilo 1396 porážkou u Nikopole. Dobytí Konsllllltinopole oddáJil TIMÚRůV vpád (s.179) a 1402 bitva u Angory (Ankara), po které následovalo zhroucení maloasijské části nse. Vzestup a rozkvět (1413-1566) Neohrožováni v evropské části nse, dokázali MEII­ MED I. (1413-1421) a MURAD li. (1421-1451) překonat oslabení státu. 1444 bitva u Varny: porážka křižáckého VOjska VlADI­ SlAVA ID. a JAN A HUNYADYJ-IO (s 20!). 1451-1481 Mehmed II. (DobyvateD.Jeho nový ro­ dový zákon slllllovil, že každý sultán má "kvUli řádu světa" usmrtit bratry. 1453 obležení a pád Konstantinopole (s. 207) Město, pojmenované turecky ISlllllbul, se stalo centrem nse. Srbsko a Bosna byly jako provincie začleněny do impéria. Do 1468 setrváV',ua v odpo­ ru Albánie (SKANDERBEG) Mehmed si podrobil 12 států a na 200 měst. Benátky pozbyly své državy na Peloponésu (Morea). 1461 obsazením Trapezuntu pád posl. byzantské výspy. 1512-1520 SEUM I. ovládl Sýrii, Arábti a Egypt.

209

1520-1566 Siileyman II. Veliký (Nádhemý) dove­ dl tur. říši k největšímu rozkvětu; dosálll tří rozho­ dujících vítězství: 1521 dobytí Bělehradu; 1522 kapitulace johanitů na Rhodu. Turecko získalo kontrolu nad benátským a janovským obchodem; 1526 bitva u Moháče: padl LUDVlK n. J AGELLO\I: ­ SKÝ a Turci se zmocnili podstatné části Uher. Sou­ sedem osmanské řJse se stala habsb. monarchie (s. 237), na ruz spočinula obrana Západu. Proti Thrklllll bojovaly též Benátky a Polsko; spojence našli Osmané ve Francii. 1529 první obležení Vídně; 1533 uzavřeno příměří. Vých. a již. část Uher získal jako tur. vazal sedmi­ hradský kníže JAN urOLSKÝ. Po jeho smrti 1541 se tur. část Uher stala osmanskou provincií. SOlEYMAl\' využil nebojovnosti safíovského šáha TAIlMÁSPA l. a obsadil 1534 Mezopotámii a načas Azerbájdžán; Bagdád po­ klesl na úroveň provinčního města. Perští ší'ité se stali zavilými odpůrci Osmanu. Stát: za své úspěchy vděčili Osmané absolut. způsobu vlády a údemé síle vojska. Pro jeho potřeby stát kaž­ doročně obstarával 20 000 slovan. a afr. otroků, navíc křesť. obyvatelstvo bylo nuceno odvádět každého páté­ ho chlapce k dopliíováJú janičárského sboru. - Sprá­ vou státu pověřil sultán velkovezíra, často slovan. nebo řec. původu. Dobytá území se dělila na provincie, spravované pa.�ou, vysokým vojensko-správním velite­ lem. K vydržování armády sloužila voj. léna. Místní obyvatelstvo bylo vázáno poslušností a povinností platit d�Ulě, nikoliv však násilím obraceno na víru. - Vnit. obchod obstarávali Řekové a Arméni, zallr. Benátčané a Janované; netureckého původu byli i nižší správní úředníci (fanarioté) a tlumočníci (dragomané). K vrtit. jednotě nevedly ani občasné refonny. Na nejvyš­ ších místech bujela korupce. Začátek úpadku (1571-1661) 1566 dobytí pevnosti Siget, hájené uh. národním hrdi­ nou MtKU\.Á.SEM ZRlNSKÝM; 1568 drinopolským mírem se MAXMILIÁN li. zavázal k roč. poplatku 30 000 dukátU. 1571 námořní bitva u Lepanta (s. 243) skončila zničením tur. flotily a znamenala ztrátu tur. převahy ve Středozemním moři. 1593-1606 nová válka s habsburskou monarchií. 1606 žitvatorocký mír: po nerozhodných bojích sultán poprvé přistoupil k jednáIú s protivníkem. Bagdád a Mosul přechodně odtrženy od nse. Korupce a pa­ lácové intriky oslabovaly stát. 1623-1640 MURAD IV. potlačil rozhodně janičárská povstání a vypravil odvetnou výpravu na východ. 1639 mír s Persií: slllllovená hranice platila do 1918. 1645-1669 vítězný boj s Benátkami o Krétu. 1656-1661 albánský velkovezír MEHMED KOPRiJLO pozastavil úpadek řJse, sanoval finance a zahájil další vybojná tažení.


POZDNÍ STŘEDOVĚK / tína (1264-1368), Indie (999-1526) Mongolská vláda v tíně (1264-1368) 1211-1215 CINGlSCHÁN vpadl do říše tin a promyš­ leně ji pustošil. 1215 dobytí Pekingu. 1227 vyvrácení nse Si-Sia; smrt velikého chána. Mongolové se spojili s nsí Sungů a 1233-1234 rozdělili si nsi Ťin v sev. Cíně. Po ovlád­ nutí S'čchuanu a Jiin-nanu přesídW CINGISCHÁ­ NŮV vnuk Kublaj (1214-1294) 1257 do Ccheng­ -tu a 1264 do Pekingu (mong. Chambalyk). 1258 začátek dobývání obklíčené říše Sung. Již jako veliký chán KUBLA) nově rozdělil říši a 1268-1279 dokončil dobytí říše Sungů (nasa­ zení děl a palných zbraní). KUBLA] založil v Cíně dynastii Jiian (1280-1368) a vládl jako císař S'-CU. Výpady proti Barmě a na Jávu (1293) skon­ čily nezdarem. 1281 nám. útok na]aponsko; tajfun (kamikadze božský vítr) zachránil ostrovní stát (srovnej Aflna­ da, s. 243). Politické zřízení: Cína byla rozdělena na 12 pro­ vincií a obyvatelstvo do čtyř tříd: Mongolové (hod­ nostáři, vlastníci nezdaněné půdy), Vnitroasijci (tur. národy a také Evropané ve správních a obch. službách), Cíňané ze severu a Korejci (nižší střed­ ní vrstva) a sungští Cíňané (bezprávní "barbaři" bez práva obchodovat). - Nábožensky tolerantní Mongolové nebránili pronikání islánlU v záp. části říše, ani křestanství na východě. 1307 zřízení kat. arcibiskupství v Pekingu. Hospodářství a obchod: Peking se stal euroasij­ skou obchodní metropolí. Rozvíjela se čilá obch. směna s Evropou. Na export pracovaly rovněž vel­ ké manufaktury na porcelán. Ve válečnictví se uplatnily nové vynálezy (granáty, torpéda, daleko­ hledy, papíroví draci), které však nebyly dále zdokonalovány. Benátčan Marco Polo (1254-1324) dospěl na své cestě Asií 1275 na cís. dvůr a procestoval velkou část Cíny. Jeho cestopis formoval ve 14.-15. stole­ tí evropské představy o Asii. 1325 hladomor, kterému padlo za oběť na osm ze 45 milionů Cíňanů. Kult. zaostalost Mongolů a čín. ná­ rodní odpor urychlily rozpad říše Jiian (s. 227). Literatura: navazovala na starší tradice z období Sung. Z podání lidových vypravěčů se vyvíjel ro­ mán. Z období Jiian se dochovaly první texty dra­ matických děl. =

První islámské vpády do Indie Arabové dobyli "svatou válkou" 712-745 povodí Indu (Sind) a Multán. Na této hra­ nici se jejich vyDoje zatím zastavily. 999-1030 Mahmúd Veliký z Ghazny (záp. Thr­ kestán), první muslim. šáh. Na jeho dvoře působil největší perský epik Firdausí (939-1020/1026, Kniha králů) a matematik AL-BIRúNl (973 až 1048, autor zeměpisných Dějin Indie).

211

1001-1026 MAHMúD podnikl 17 dobyvačných taže­ ní do Indie (převaha jízdy nad ind. pěchotou se slony). Ghaznovci se usadili i v Paňdžábu (Láhau­ ru), odkud byli vyhnáni 1160 sultánem z Ghoru. 1162-1206 Muhammad z Ghoru zničil 1186 říši Ghaznovců a porazil rádžpúty (menší hinduistic­ ká knížata) vedené dillíským králem PRlTHvt­ RÁDžEM

1192 v bitvě u Tárainu, aby se zmocnil většiny sev. Indie. Díllíský sultanát (1206-1526) KUTBUDOIN A}SAK, MUHAMMADŮV otrok povýšený na místodržitele, rozšířil muslim. panství, zabil svého pána a nechal se 1206-1210 prohlásit dillíským sultánem (tzv. dynas­ tie otroků). 1221, 1241 mong. vpády k Indu, ale zde zastaveni. 1296-1316 ALÁUDolN CHALOžJ zlomil moc rádžpú­ tů a odrazil nové mong. útoky na severozápadě sultanátu. Státní zřízení sultanátu: vojensko-teokratická des­ pocie v čele se sultánem. Nástupnictví se neřídilo dědickou posloupností, a tak docházelo k čas­ tým bojům trůn. Nevznikla dědičná feud. šlechta. Sultán uděloval půdu vojensko-úřednické šlechtě (Thrci, Arabové, Indové, Mongolové a dalšO pouze do dočasné podmíněné držby (tzv. džagír). Pro­ pracovaný daňový systém. Cilý obchod s islám. svě­ lem (Egypt). Pověstné byly látky z Bengálska, pře­ hozy z Kašmíru, koberce z Láhauru. - Ostré sociál­ ní rozdíly vystupovaly na povrch mezi islám. (také ind.) pány, arabsko-indickými obchodnfky (relat. blahobyt) a chudými ind. rolnfky nebo řemeslníky (odvod daní ve vysi poloviny výtěžku). Zlá léta indického hinduismu: zkáze propadly kláštery, chrámy i knihy. Mnozí hinduisté museli ja­ ko "lidé znaJí knih" odvádět daň (jizya). Poměr mezi muslimy a hinduiSty závisel na osobě sultána. okolo 1330 za vlády MUHAMMADA TUGHLUKA (1325-1351), "druhého Alexandra", dosálll sul­ tanát největší rozlohy (dobytí jihoind. Dákkhinu). Brzy se však jeho říše začala rozpadat. Asi 1340 vznikl mocný hinduistický stát Vidžajanagar ( "město vítězství"), který se stal centrem odporu proti islámu. Stálé boje proti nsi Bahmanovců (1347) muslim. rebela ZAFAR CHÁNA, která se 1490 rozpadla na pět dákkinských sultanátů (do 1527). 1351-1388 FIRÚZ III. se pokoušel odvrátit úpadek dillíského sultanátu podporou zemědělství (za­ vodňovací systémy). Po jeho smrti moc dillíských sultánů dále klesala. 1398/1399 vpád lunúra (s. 179), zničení Dillí, zpustošení a anexe Paňdžábu. V 15. stol. se svr­ chovanost sultánů omezovala pouze na Dillí a jeho okolí (s. 229). 1498 Portugalci objevili nám. cestu (s. 221) do Indie a obrátili k Indii pozornost evrop. zemí. =


212

PŘELOM EPOCH / humanismus

Humanismus (z lat. humanitas lidskost). Itálie: Studia humanista (gramatika, rétorika, poe­ tika) vedli na univerzitách a vyšších školách tradičně oratores, poť/ae nebo humanis/ae. Novinku před­ stavovalo snldium antické literatury zaměřené k na­ podobováJú stylu. Jazyková převaha se projevovala v ktitice scholastiky, které se vyty'kaJa neznalost latin­ ských autoru, popřípadě dokonalého ovládnutí stylu. Impulsem tohoto hnutí byla platonská renesance; byzantští emigranti MA,\UEL CHRYSOLORAS a BESA­ RION vyučovali od 1400 řečtinu a okolo 1440 založili Platonskou akademii ve Florencti. Důraz se kladl na svobodný duchovní rozvoj člověka, jenž mohl vlastní silou napřenou ke studiu klasické antické lite­ ratury usilovat o své zdokonalelú. Další vývoj podstaU1ě ovlivnil Francesco Petrarca (1304-1374). Znalec AUGUSTINA, SENEKY a CICE­ RONA hledal ve venkovském ústraní "moudrost osví­ cených pohanu" k pomúcení ducha i duše a zároveň i pro obnovu římsko-italského dějinného POSláJ1Í. Jeho přítel Giovanni Boccaccio (1313-1375) vy­ tvořil svým Dekameronem typ novověké novely. Ve Florencii rozvinul LEONARDO BRill\� v díle Cice­ ro novus (1415) ideál vzdělané a záJ-oveň politicky činné osobnosti. Lékař a překladatel PLAT6NA MARSI­ UO FICINO (1433-1499) zastával estetické pojetí ná­ boženství ("Biíh jako krásno"). PICO DELLA MIRAl\­ DOLA (1463-1494) předestřel obraz světa spojující­ ho křestanské, antické a 7jdovské kultunú hodnoty. V Římě založil M1KlIlÁS V. (1447-1455), první pa­ pež humanistického smýšlení, Vatikánskou knihov­ nu. Jeho sekretář LORENZO VALLA (140617-1457) položil základy filologického humanismu, opřené­ ho o textovou kritiku a ktitiku bible: srovnáJlí zně,ú Vulgáty se starším řeckým textem, odhalení Konstanti­ novy donace jako falza. V PETRARKO� "novém stylu" psali básně LUlGI PUL­ CI (1432-1484), LUO OV lCO ARlOSTO (1474-1533) a TORQUAT O TASSO (1544-1495). V pol. 15. stol. ŠÍ­ řili studenti, knihtiskaři (BADIUS: Paříž; FROBENIUS: Basilej), italští klerikové a koncilní diplomati myšlen­ ky humanismu po celé Evropě. Střední Evropa: vzájenmý styk kancléře )Al'lA ZE STŘEDY s PETRAlRKOU se projevil v určité odezvě hu­ manismu na pražském dvoře císaře KAlRLA IV. 1348 založení univerzity v Praze_ Středoevropský humanismus navazující na mystiku a hnutí devo/io moderna (s. l84) byl pozname­ nán zvlášulí náboženskou přísností. Filologický směr: studium antických a raně křestitnských děl k prohloubenému porozumění životu; opozice ke scholastické metodě výuky. - RUDOLF AGRICOLA (1494-1555) usiloval o reformu latinských škol (Schlettstadt, Deventer). Nový typ vzdělání ovládl do 1500 téměř všechny univerzity. - MAXMILIÁN I. po­ volal KONRÁDA CELTlSE (1459-1508), obdařeného titulem poeta /aurea/us, jako prvního učitele rétori=

ky a básnického umění do Vídně. -JOHANN REUCH­ LlN (1455-1522) podporoval studium řečtiny a hebrejštiny, za což byl napadán kolínskými domini­ kány. Podporu ve střetu s dominikány (1515-1517) nalezl v erfurtském kruhu humanistu (CROTUS RUBEANUS, HU'ľľEN) v čele s MUTIEM RUFEM, kteří na jeho obranu vydali satirický pamflet Epis/o/ae obscurorwn virontm, vysnúvající se scholastické nevzdělanosti. Filip Melanchthon (1497-1560) se stal jako praeceptor Germaniae tvůrcem princi­ pu humanistického gymnázia a usiloval o syntézu re­ formace a humanismu (s. 23 I). Národní směr: ob­ jevování a sbírání německých literárních památek probudilo národní vědomí, které se historickými argumenty hájilo proti výtkám o germáJlském bar­ barství. CELTIS poplvé vydal TACI'I'OVU Gennanii, )AlKOB WIMPFEUNG (1450-1528) sepsal 1505 PiV­ ní německé dějepisné dílo a U L RICH VON HUTfE:-I (1488-1523) bojoval proti zlořádům římské církve a proti kurii za obnovenou německou říši (s. 231). Kosmopolitní směr: evropsky proslulý učenec Erasmus Rotterdamský (1467-1536) hledal har­ monU mezi humanistickou učeností a křesťanskou zbožností. Jeho vědecké dílo vyvrchoWo vydáJúm řec­ kého textu Nového zákona 1516. Z novolatinských básmKů a překladatelu vynikli WIlJBALD PmCK­ HEIM ER, EOBAl'lUS HESSLlS. Anglie: tzv. Nelll/earning se šířilo z Oxfordu, FICL\'ŮV žák JOHN COLET (do 1519) založil svatopavel­ skou školu v Londýně. Přátelil se s ERASMEM i s kanc­ léřem JINDfilCltA V111. Thomasem Moorem (1478 až 1535), ktelÝ v díle U/opia načrtl podle VZOIU Plato­ novy Ústavy podobu ideálního státu (viz s. 238). WYA11' a HoWAlRO aplikovali PETRARKOVY poetické formy v angličtině, Básnické dílo dovedli k pivnímu rozkvětu LYLY, SIDNEY a EDMUND SPENCER; z alž­ bětinských dramatiků nejvíce prosluli CHRlSTO­ PHER MARLO\VE (1564-1593), BEN JONSON (1572 až 1637) aJoll1\ WEBSTER (1580-1625). Jejich tvor­ bu však překonalo epochální dílo Williama Shakes­ peara (1564-1616), rodáka ze SU'atfordu nad Avo­ nou (u'agédie - např. Hamlet, Otbello, Romeo aJu­ lie, Macbeth, komedie, historická dramata, sonety). Francie: na sklonku 15, stol. měla studia bumani/a­ tis již pevnou tradici. ROBERT G AGU I N uvedl ve zná­ most PLATONOVO dílo. Nové dějepisectví začalo oceňovat galořímské dědictví. JACQUES LEFEVRE (Fa­ ber Stapulensis) přeložil 1523 Nol!Ý zákon z řečtiny; řečtinář GUILAUME BUOÉ založil Coltege de France a BibliotbiJque Nationale. - Fran�ois ViDon (1429/32-1463/67) psal ještě starou vagantskou poezii, zato satirik FRAN�OIS RABELA.lS (1495-1553) tvořil již v novém stylu (Gargantua a pantagruef) a s ním i báslúci školy Pleiady - RONSARD, PELLE­ TlERS, BHLAY, kteří vypracovali teorU slovesného umělú s durazem na řúnské tradice. Jazykový puris­ mus hájil MAL HERBE. U zrodu literánúho druhu eseje stál moralista Michel de Montaigne (J 533-1592). -


PŘELOM EPOCH / renesance Italská renesance (15.-16. století) Francouzský pojem (it. ril1ascita, rinascirnenlo znovuzrozenJ) uvedl do uměnovědného pojmosloVÍ malíř GIORGIO Vi\..'lAIU a všeob. rozšíření doznal od doby J. MlCHELETA aj. BUHCKHARDTA (po 1860.) Příklon ke světu (s. 215) a humanismus podstatně změnily vnímání živo!.'\: člověk nebyl již pouhý vialor mundi (poutník k nebeské vlasti), ale faber ml/ndi (stvořitel a vládce světa). Spisovatel BALDi\SSARE CAs­ TlGUONE (I478-1529) razil obraz uomo universa­ k, všestranně V"ldělané a veliké osobnosti, která doká­ že žít v (krásné) hamloníi s vlastní přirozeností a "může vše, když přirozenost chce". Tento ideál pů­ sobil na fr. gentilbomme, ang!. gentkman, Šp,Ul. ca­ ballero a něm. kavu/ier. Průlom ústící v objevení svět.a a člověka nejvýrazněji ukazuje umění. Antika měla podlútit k věrnému za­ chycení skutečnosti. Její překonání se povalovalo za nejvyšší cíl. K předchi'Idcům jsou ve 14. stol. (lre­ cento) počít.áni CIMABUE, GIOTTO, GIOVANNI PlSA­ NO. Raná renesance 15. stol. (quatrocenlo) se for­ movala pod vlivem měst. republiky benál�ké a Oorent­ ské, rodu Medici (s. 215), Sforzů (MilíUl), rodu Este (Ferrara) a papežů (s. 217). Koncem 15. a začátkem 16. stol. (cinquecenlo) se dospělo ke klasické renesanci, která od 1520 vyús­ tila v manýrismus pozdní renesance. Stavitelství se vyznačoVlllo návratem k ant. formám (VlIIená klenba, kulatý oblouk, centrální stavba s ku­ polJ). Nového vnímání prostoru, které char'dkterizova­ ly zřetelné a klidné proporce, se dosáll10 zdůraznčlú.l11 vertikál. Objevil se třípo(Uažní it. měsl�ký p,lIác se čle­ něným průčelím, vnitřními dvory a arkádluni. Na no­ vos!.'1vbě chrámu svatého Petra pracovali na zakáz­ ku papeže JULIA ll. (1506) Bran1aJlte (1444-1514), Raffael Santi, BALDASSARE PERUZZI a Michelan­ gelo Buonarotti (kupole dómu). Sochařství po vzoru antiky znovuobjevilo lidské tě­ " lo" a zanlěřilo se na volné figury (busIY, jezdecké so­ chy, náhrobní plastika). V popředl s({lIi Ghilberti, je­ ho žák Donatello (1386-1466) a Michelangelo (1475-1564): Davitl, Mojžíš. Malířství: snaha po vystižení ideální krásy přírody vedla ke znovuobjevení perspektivy a studiu anato­ mických proporcí lidského těla. Malíři si osvojili techniku malby deskových obrazU (olejové barvy) a fresky. Rané období zastupují díla s náboženskými motivy od MASACCIA, FRA ANGELIKA, DOMENICA VENEZlANA a dalších; mistrovská dJ1a vytvořili San­ dro Botticelli (1444-1510), Raffael Santi (1483 až 1520) Madony, Michelangelo - Poslední soud, Leonardo da Vinci (1452-1519) -Poslední večeře, Mana Lisa, rovněž teoretické spisy o umění, Ttzian (1488/1490-1576). Hudba: přenesením polyfonní vokítl.ní hudby (zejmé­ na moteta) na hudební nástroje (loutna, ccmbalo, smyčce, dechy) se vyvinula čistě instrumentální hudba. Mistrem imitačního stylu byl ORlANDO DI =

-

213

lA'iSO (1532-1594) a obnovitel liturgické hudby GIOVANNI PIERLUIGI OA I'ALESTRlNA (1525-1594).

Pozdní gotika v Evropě Teprve v 16. stol. se renesance šířila do Utalpí zásluhou panovnických objednávek (FRAxnSEK 1.) zadávaných it. umělcům (LEONARDO OA VtNCt) nebo za základč sludia umělců v 1({lIti. Renesance nevytlačila p�lě pozd­ ně got. styl. Knížecí zámky a rezidence vystřídaly Iml­ dy; umělec se vyvazoV'a1 z řemcslné závislosti na malíř­ ských, katedrálních a kamenických školách. Střední Evropa: měštlmský charakter doby se zrcad­ W v měst. patricijských a mdničních domech, částečně budoVlUlých z hrázděného zdiva, s arkýři, schodišti a orlojem (Norimberk, Rothenburg, Praha). Radnice a Z{unecké stavby vz.nikaly podle it. vzoru zvláště na jihu (Heidelberg) a kolem 1600 na severozápadě běhcm tzv. .,rcncsance na Veseřc". - Středovčká něm. grafikll (dřevořez) a mlllířstVÍ dospěly k realistickým rysllm rovněž v oltářních obrazech např. MARTINA SCl ION­ GAUERA (t\491), HAl'-:SE HOLBEINA ST. (tI524) a v dílech završitele a .,posledního představitele gotiky' l'ttatthiase Griinewalda (t 1528) z Wiirzburgu (Jsenbeimský oltář). Albrecht Diirer (1471-1528) spojil pozdně got. tradici a něm. sklon ke spiritualismu s il. racionálním nazínUlím. Zvládnutím perspektivy a nauky o proporci, autoponrétu, náboženského des­ kového Ohr'dZlI, krajínářského akV'dJ'elu, dřevořezu &tpokalypsa, Rližencová slavl/osl, Pašije), mědiryti­ ny (/t1a(/oIlY) a leptu se stal učitelem nových genemcí malířů. II. vliv se uplall1il v pOl1rétech HANSE HOLBEI­ NA ML (1497-1553), v obrazech ALBRECHTA An­ OORl'ElV\ a v grafikách LUCASE CIV\NACIIA STARSIIIO. Sochařství dosáhlo vrcholu ve mUlckých řezaných ol­ tářích od TlLMA'-: t A R1EME.'1SCIINEIDEIV\ (t 1531) a v dnech VEITA STOSSE z Norimberku. Nizozemí: velký rozvoj prodělal "mčkký sloh" re-J!is­ tického expresivnulO malfřstVÍ (r'dný pOl1rét, krajiny) v d!1cch bratří van Eycků (Genlský oltá/; 1432) a Rogiera van der Weyden (s. 193). GroteskIú ob­ mzy Hieronyma Bosche (t 1516) působily na Pet­ ra Breughela st. (t 1569). Francie: line-drila staveb byla narušena kružbovou vý­ zdobou a dekorativními prvky, charakteristickými pro pozdně got. tlamboyantní styl. Krátký rozkvět ren. stavitelstVÍ se projevil na zámcích FRANTlSKA I. na Loiře a v Paříži při stavbách PIERRA LESCOTA (boční trakty Louvru) a PHlLlBERTA DELORMEHO (fasá­ da 'lUilerií od 1564). V malířství se přecházelo od miniatury k deskovému obrazu: JEAN FOUQUET (t 1481), ..Ioirská škola". Renesanční principy se pl­ ně uplauli1y v dílech .Jontainebleauské školy" a rov­ něž JEANA a FRANC;:OISE CLOUETA (kolem 1540). Anglie: ostrovní ráz gotiky se odrazil v perpendi­ kulárním stylu 1350-1530 (vějířová klenba, plo­ chý oblouk, svislá kružbová výzdoba). Spojením s ren. vlivy vznikl tudorský styl (do 1600): zámek Hampton Court.


PŘELOM EPOCH / hospodářství

Počátky kapitalismu Od doby křížových výprav (s. 153) docházelo k po­ stupnému přechodu od naturálního způsobu hospo­ dářství k peněžnímu. Proces vycházel ze stř. a sev. Itálie (s. 183) a přes již. Německo, Francu a NizozelnÍ zasáhl celou Evropu. Nové režijní hospodaření mě­ nilo i mentalitu, do které pronikal prvek kalkulu. Ni­ koli původ a stav, ale nadání a dovednost se staly roz­ hodujícími činiteli pro finanční aristokracu. Obchod a řemeslo: k rozšíření dálkového obchodu zakládal velkokupec soukromé obchodní společ­ nosti (např. ravensburská obchodní společnost 1380-1530) s kapitálovým podílem k financování přepravy zboží (Iodhl'ství) a zallfaničních kontoru (faktorie). Vedl podnik s pomocí účetních a bilanč­ ních postupů a poskytoval úvěry. Církevní zápovědi braní úroků (lichva) byly samotnou církví obcházeny systémem rent. Církev se stala první evr. finanční mocností (s. 181) a k zajištění odvádění círk. dávek využívala služeb finančníků (včetně templářů, s. 153), kteří za poskytování peněžních záloh získávali stálé důchody (privilegia). Obdobný systém napodobovala světská knížata, která pronajímala cla, mincovní, tržní, horní nebo pozemkové regály. Prnú banky vznikaly v Janově, Florencu (rodiny Bar­ di, Strozzi, Medici), Augsburgu (WeIserové) a v Ant­ verpách (s. 245). Bankéř-obchodník se zaměřil na export orientovaná řemeslná odvětví (textilnictví, zpracování kovů), která ovládal prostřednictvím ná­ k1adnického systému. Nákladník poskytoval samo­ statným domáckým výrobcům materiál a zařízení, ale sám prodával hotové zboží. Velkopodnikatel (obchodru'k, bankéř a výrobce) usi­ loval o získání monopolu a polit. vlivu, k němuž mu mělo dopomoci ovládnutí řízení vedlejších hosp. od­ větví (hornictvO i exportního a úvěrového obchodu. Střetával se často se státními zájmy, neboť stát si činil nárok na monopoly jako výsostná práva (Španělsko, s. 243). Od 16. stol. vznikaly v Anglli, NizozelnÍ a Fran­ cu privilegované obchodní společnosti, které pro­ vozovaly státní koloniální politiku (s. 275). Medicejští ve Florencii zbohatli na obchodu s Orien­ tem a na ovládnutí monopolu s kamencem, který získali od kurie. GIOVANNl MEDIcI (t1429) založil největší bank. a obch. dům, který zaměstnával na 300 soukenických firem s 10 000 pracovru'ky. 1434-1464 COSIMO STARÝ, zv. "Otec vlasti", spravo­ val monarchisticky Florencu se zachov'JIlÍm repub­ likánské formy měst. zřízení; podpora umělců a 1440 založení Platonské akademie. 1469-1492 Lorenzo iI Magnifico (Nádherný), státru'k a mecenáš, usiloval o politiku rovnováhy v Itálii a dovedl Florencii k největšímu kult. rozkvě­ tu. Na jeho dvoře (sám byl básru'kem) pobývali vý­ znantní umělci: BOlTICELI a MICHElANGELO pů­ sobící také v Římě za pontifikátu LoRENZOVA syna

215

1513-1521 papeže Lva X. (náhrobek rodu Medici ve Florencii, fresky v Sixtinské kapli, kupole svato­ petrského dómu; s. 213). Velká vydání na podporu umění a peněžní spekulace nakonec podlomily ekonomické možnosti rodu. Fuggerové v Augsburgu: k vzestupu dopomohl sel­ skému tkalcovskému rodu v 15. stol. obchod a pe­ něžní transakce. 1511-1525 )AKOB FUGGER, zv. BOHATÝ. Jako bankéř Habsburků a papežů financoval cís. volbu a vál. vý­ pravy KARlA V., kontroloval evropskou produkci olova, stříbra a mědi a získal rovněž monopol na

rtuť. 1525-1560 ANTON FUGGER vlastnil koncese na ob­ chod v Chile, Peru a v Moskevské Rusi. Španělský státní bankrot, rodinné rozepře a nezájem dědiců vedly k úpadku podniku na konci 16. století. Zemědělství: stoupající spotřeba potravin a suro­ vin v městském prostředí způsobila strukturální změny: I. přechod ke specializované produkci (žito, pšeni­ ce na vhodných půdách, mlékařství); 2. rozpad pat­ riarchálního robotního poměru (poddaný - pán; s. 126) a převedení selských naturálních povinností na rentu (úroční rolníci); 3. vytváření nových forem pozemkové závislosti: selský dědičný pacht (Fran­ cie), využití námezdní pracovní síly (Anglie), propachtování robotního dvora nájemci. Poddaní postupně poklesli na úroveň nevolníků. Přechod šlechtického velkostatku k režijním formám založe­ ným na přímé správě; 4. vznik robotního nevolnic­ kého velkostatku na východě (vrchnostenská režijní výroba založená na robotní práci a na připoutání poddaných k půdě) . Sociální krize a otřesy: produktivní hospodářství vedlo k zintenzivnění oběhu peněz. Nadprodukce střlbra způsobila dlouhodobé znehodnocováIú měny a rust cen. Ve městech se vytvářel raný proletariát (ře­ meslná námezdní práce), který podněcoval cechy k bojům s patriciátem o ovládnutí městské správy. Zostřování protikladů mezi sociálně nerovnými vrstva­ mi, jakož i nákazy, epidemie a pocity nejistoty vyústily v sociálně náboženské krize. Od 1302 trvalé nepokoje řemeslru1<ů ve Flandrech (s. 191); ve Francii vypuklo 135711358 povstání pařJ'žských cechů a jacquerie (s. 191); 14. a 15. století - boje městských stran v Itálii; 1378 povstání česačů vlny (ciompi) ve Florencii; 1381 selská vzpoura (WAT TYLER), lollardi v Anglli (s. 189); 1419-1436 husitské války: náb. a sociální hnutí; 15. stol. - boje cechů a rol. nepokoje v Německu (s. 233); 16. a 17. stol. - povstání sedláků a kozáků v Polsku (s. 249) a v Rusku.


I'ŘELOM EPOCH / Itálie (14.-15. století) Po zhroucení štaufské moci (s. 173) chyběla Svaté říši římské sna k polit. kontrole Itálie. Kurie sídlila v Avignonu (s. 181); Francie byla ve válce s Anglií (s. 191). Konec německé císařské politiky 1310-1313 jlNDRlCII Vll. v Itálii; dosadil rod Viscon­ tiů (Milán) a Scaligerů (Verona) jako říš. spdvce. Básník DANTE ALIGHIERI (s. 184) ho oslavoval ja­ ko "osvoboditele". 1312 cís. korunovace, ale vzápětí jlNDRlCII zemřel (1313) v Toskánsku před tažením proti Neapolsku. Kvůli vypovězení n'š. vikáře vypukl 1324 poslední spor mezi řím. králem (LuDvlK IV BA­ VOR) a papežem (JAN xxrr.; s. 18l). 1327-1330 řím. jízda LUDVIKA BAVORA: spojenectví se Sicílií proti Neapolsku. Cís. korunovaci provedli pověřenci řím. lidu (SCIARRA COLOi\'NA); idea světského císařství (s. 184) se však neprosadila. Bavorův nástupce Karel IV. rezignoval na aktivní it. n'šskou politiku a do Říma táhl pouze 1355 pro cís. korunu, respektive 1368/1369, aby se při korunovaci své čtvrté manželky pokusil o návrat papeže. Italské státy ve 14J15. století Vedle feud. státll se objevily signorie (menší městské stály). Boje mezi přívrženci cís. ghibel1inů a pap. guelfů, mezi řemeslluKy, patriciji a šlecht. rody zpra­ vidla přispěly k volbě polit. vůdce. Podesta (volený představitel města) dosáhl <:llSto lstí nebo násilím hod­ nosti dědičného signora a signorii rozšířil do dalších měst. Podesta využíval přízně nižších a středních vrstev a podporoval jako mecená.� umění a vědy. Přes stálé nepokoje prožívala Itálie dlouhé období hosp. a kult. rozkvěru (s. 213). Nové pojúnání státu: praktické podnikatelské myš­ lení (s. 215) spoluurčovalo politiku a správu. Auto­ nomní stát byl spravov{m placenými úředníky podle ragione di stato (státní zájem). VZÍljemné války umožnily vzestup kondotiérů (majitelů žoldnéřských vojsk). Ti se snažili šetřit svůj "vojenský kapitálový vklad", často střídali strany podle ,.neomylného větře­ ní plného měšce" a VSUlpOVali do politiky. - Teorii zcela světského státu rozvíjel Florenfun Niccolo Machiavel1i CI 46�1527) ve svém hl. díle II Princi­ pe (Vladař, 1513). Od pol. 15. stol. nastala mezi it. menšími státy určitá rovnováha: Benátky: definitivní podobu dostalo stál. zřízení aristokrJtické republiky 1297, kdy se uzavřel přísrup do tzv. veliké rady, a 1310, kdy se ustavila rada deseti (k ochraně před spiknutím) . 1381 vítězství nad Janovem (s. 183): výstavba pevnin­ ského zázemí (Terra Ferrna) vedoucí k rivalitě s Milánem. Florencie: republika nastolila 1282 dem. zřízení a signorii spravovaly cechy.

217

1293 patriciátu byla v tzv. Ordinamellti di guistizia zapovězena jakákoliv polil. činnosl. Boje polil. stran skončily vítězstvím "černých" (guelfů) a vypo­ vězením "bných" (ghibellini; DANTE). 1409 podrobení Pisy. - Po neúspěšných válkách s Mi­ lánem ztratil rod Albizzi moc, jíž se chopili Medi­ cejští (s. 215). Milán: boje o moc mezi šlechtickýnů rody rozhodl jLNDRICII Vll. ve prospěch rodu Visconti. 1385-1402 GIAN GALEAZZO rozšířil stát, získal od řím. krále VÁCLAVA vév. tirul a pomýšlel na zvolení il. králem. Během bojů s Benátkami, Florencií a Nea­ polskem se zmocnil vlády po vymření Viscontiů 1450 kondotiér Francesco Sforza. Církevní stát: V období pap. exilu v Avignonu vznika­ ly na jeho území neZÍlv. signorie. Po bOjích OrsiJůů s Colonny a 1347 po převraru tribuna lidu COLY DI RlENZO 0313-1354) obnovil papežovu moc v Římě kardi­ nál ALBORi\OZ 0353-1367); jeho zákoník (COIl­ stitutionesAegidianae) platil až do 1816. Úpadek státu překonali renesanční papežové, kteří se cítili spíše světskýnů knížaty, mecenáši umělců a učenců. 'Iím však urychlili vniliíů rozvrat církve. 1447-1455 MIKUIÁ� V. založil Vatikánskou kni­ hovnu. 1458-1464 PIUS ll. (EI"W; SILV IUS PICCOLOMINI) neúspěšně agitoval na koncilu v Mantově (1459) pro kií"žové tažení proti Thrkům. - Od pontifikátu SIXTA V. (1471-1484) papež. dvůr mravně upadal (nepotismus, simonie). Vrchol dekadence nastal za LNOCENCE VIII. (1484-1492) a zejména za 1492-1503 ALEXANDRA Vl. z rodu Borgiů. jeho syn CESARE (1475-1507) zničil svou krutostí myšlen­ ku vytvoření svébytného slředoil.alského království pod žezlem Borgiů. 1503-1513 jUuus ll. vynikl jako vojevůdce a StáUUK. 1513-1521 LEv X. MEDlCEJSKÝ financoval stavbu �'Va­ topetrského chrámu pomocí odpustků, které se staly jednou z příčin papežem zprvu podceněné re­ formace (s. 231). - Zajetím KUMENTA Vll. 1527 v tzv. Sacco di Roma (s. 237) skončilo období renesančru110 papežství. Neapolsko: 130�1343 ROBERT M OU DRÝ získal ve spojenectví s kurií hegemonu v Itálii. Uherský LUD­ vlK I. VE UKÝ (s. 20l) obsadil 1347/1348 králov­ ství, nemohl však zastavit úpadek rodu Anjou. 1442 Neapolsko dobyto ALFONSEM V. ARAGONSKÝM. 1458-1503 vláda aragonské sekundogenirury. Sicílie: Od doby FRlDRlC�1A H. (1296--1327) zde vládla aragonská sekundogenitura a země upadala ve válkách s Neapolskem a ve vzájemných půtkách baronů. 1442-1458 sjednocení s Neapolskem; 1472 opětné spojení personální unií s Aragonskcm (s 187).


PŘELOM EPOCH I střední Evropa (1493-1519), Itálie (1494-1516)

Říšská refomla (kolem 1500) 1493-1519 Maximilián I. (řím. králem od 1486), zaujímal jako vládce všech děd. habs. ze­ mí klíčové postavení v Evropě a kvůli nárokům na Burgundsko (s. 193) a Milánsko se dostal do konruktu s Francií. - Netrpělivý a nesoustavný politik (proslul jako mecenáš humanistů; epiteta "otec lancknechtů", "poslední rytíř") sledoval často nereálné cíle, zároveň se ale stal tvůrcem habsburské sňatkové politiky: jeho syn FILIP SuCNÝ se oženil s JOHANOU, dědičkou Kastilie a Aragonska (s. 187). 1515 svatební a dědická smlouva s Ceskou korunou a Uhrami (s. 20 l) vytvořila předpoklady pro velmocenské postavení Habsburků. Říšské reformy byly dílem stavovské opozice proti císa­ ři, vedené arcibiskupem mohučským 1484-1504 Bertoldem z Hennebergu. - Na ba­ silejském koncilu (s. 181) zveřejnil kardinál Mikuláš Kusánský (CUSANUS; 1401-1464) 1433 dHo De cOflcordantia catholica (O jednotě církve). Na základě přirozeného práva zde for­ mulován názor o polit. spolupráci říš. stavů s cí­ sařem v zákonodárství a ve vládních záležitos­ tech. - Na říš. sněmech se objevovaly od pol. 15. stol. reformní požadavky v tzv. Gravamina (stížnostech) národa německého a také v roz­ šířeném anonymním panúletu zv. Reformatio Si­ gismundi. Reformy začaly 1495 říšským sněmem ve Wormsu: vyhlášení tzv. věčného zemského míru (landfrýd), zří­ zení stálého říšského komorního soudu ve Frankfurtu (1527 přenústěn do Špýru) jako nej­ vyšší právní instanci; a zavedení "obecného gro­ še" (první říš. darl; bez trvalé platnosti). - Švýca­ ři usnesení sněmu odnútli a získali po švábské válce 1499 basilejským mírem nezávislost. 1500 říš. sněm v Augsburgu: vytvoření říš. "regi­ mentu" (stavovská vláda; zrušen 1502, obnoven

1521) 1512 říšský sněm v Kolíně: nejv. moc v říši mě­

la náležet sněmu, který projednával ve třech ko­ legiích (kurfiřtů, knížat, říš. měst) návrhy před­ kládané cís. vládou. Jeho usnesení měla mít plat­ nost zákona. - Říše byla rozdělena do 10 samosprávných krajů (bez Švýcarska a čes­ kých zenú), v jejichž čele stálo direktorium dvou knížat. Kraje vytvořeny k zajištění zem. míru, k vybírání obecné daně a ke svolávání říšské hotovosti. 1521 říšský sněm ve Wormsu: zaveden říšský matriční řád (soupis příjmů jedno teritorií pro fiskální a vojenské účely). Výsledek: náběhy k říšské ústavě a k překonání teritoriální roztříštěnosti vzniklé ze starých kmeno­ vých vévodství se nerozvinuly, neboť se říš. sněmy scházely jen nepravidelně.

219

Boj o Itálii (1494-1516) 1483-1498 fr. král Karel VIII. vznesl nárok na

Neapolsko (dědiCtví po Anjouovcích) s cílem ob­ novit byz. impérium. Tažení předcházela smlouva s Anglií (Etaples, 1492) a 1493 dohody - v Senlis s Habsburky (rozdělení burgundského dědictví) a v Barceloně se Španěl­ skem (Roussillon). - Ve spolku s milánským vév. LUDOVlKEM SFORZOU zv. II MORO (J 480-1508) se KARLOVI podařilo 1494 dobýt Neapol: porušení rovnováhy il. států. Florencie: vyhnání Medicejských; dominikánský kazatel Girolamo Savonarola 0452-1498) ustavil demokr. teokracii, byl však papežem ALE­ XANDREM Vl. dán do klatby a jako kacíř upálen. Španělsko vytvořilo s Habsburky 1495 ligu, k níž se připojily Anglie a il. státy. KA­ REt Vlil. byl přinucen k ústupu. Jeho nástupce 1498-1515 Ludvík XII. obnovil jako dědic Vis­ contiů válku a 1500 obsadil Milán. Svýcaři získali za svou pomoc (vítězství u Novary) 1503 smlouvou z Arony Ticino (Bellinzona). Neapolsko bylo připojeno ke Španělsku, což Francie uznala 1504 smlouvou z Blois: počátek španělsko-habs­ burské hegemonie v Itálii. MAXMILIÁN 1. a LUDViK Xll. uzavřeli 1508 cambraiskou ligu proti BenátkánJ, které ztratily po porážce u Agnadella své pevninské dr­ žavy. Papež JU UUS ll. se po dobytí Romagny s li­ gou rozešel a založil spolu se Španělskem, Be­ nátkami a Švýcarskem 1511 "svatou ligu za osvobození Itálie". Císař MAX­ MilIÁN a angl. král JINDŘICH VlIl. přistoupili k lize a obklíčili tak LUDVIKA Xll. Fr. král sice podnítil Skoty k útoku na Anglii (J 513 bitva u Floddenu, s. 247), musel ale 1513 po porážkách II Guinegate a Novary vyklidit Milánsko. 1515-1547 fr. král František I získal 1515 vítězstvím nad Švýcary u Marignana milánské vév. zpěl. - Švýcarské spříseženstvo se poté vzda­ lo mocenských ambicí a sledovalo politiku přísné neutraIity. 1516 boloňský konkordát: potvrzení galikánské ná­ rodní církve papežem LVEM X. 1516 Španělsko garantovalo noyonskou smlouvou Francii držení Milánska. Nový špan. král, Habs­ burk KAREL 1. (V.), však dohodu neuznal. Rivalita mezi FRANTIŠKEM a KARLEM vyostřena i zápa­ sem o cís. korunu. Po zvolení KARLA císařem vstoupil kontl.ikt do nového stadia (s. 237). Význam: habsbursko-francouzský konflikt se stal až do 18. stol. těžištěm evr. politiky. V boji o itá­ lii, při němž docházelo k časté změně koalic, se vy­ tvořil jeden ze základních polit. principů, princip rovnováhy.


PŘELOM EPOCH / vynálezy, objevy, Afrika (do 16. století) Objevy v přírodních vědách

Tradiční aristotelské pojetí světa (s. 58) bylo překo· náno humanistickými studiemi, pozorováním příro· dy a novým badatelským přístupem. Za pomoci řec­ kých autorů (ARISTARCHOS ZE SAMU, s. 71) byla znovuobjevena skutečnost, že Země je kulatá. No­ rimberský astronom a tiskař REGIOMONTANUS (J. MOLLER) vypočítal v Efemeridách (ročenka vy­ dávaná od 1475) denní postavelú hvězd. MARTIN BElIAlM sestavil 1492 první glóbus. Lékař a kanov­ I11K Mikuláš Koperník z Toruně (1473-1543), ovlivněný M. KUSÁNSKÝM (s 184) a pythagorským učením, formuloval 1507 svůj heliocentrický systém, do té doby ještě matematicky nedokázaný (spis De revolutionibus orbium coelestium, 1543). - Giordano Bruno (1548-1600; upálen ja­ ko kacíř) rozšířil tento systém o panteistické před· stavy nekonečného univerza bez středu. - Dán TY­ CHO BRAHE (1546-1601), učitel J. KEPLERA (s. 256), zřídil na ostrově Hven první observatoř a ovlivnil vývoj moderní astronomie. Zakladatelem mineralogie a metalurgie se stal Geor­ gius Agricola (1494-1555). THEOPHRASTUS BOMBASTUS

Z

HOHENHEIMU

zv.

Paracelsus

(1493-1541) reformoval jako lékař, botaník a che­ mik medicínu. Zjistil chem. a fyzikální předpoklady života, snažil se ho vysvětlit jako biol. proces. Span. lékař MIGUEL SERVET 0511-1553; upálen v Ženevě jako volnomyšlenkář) objevil existenci krevního oběhu.

Technické vynálezy

Od 14. stol. používání střelného prachu (s. 191); vylepšení kompasu a navigačních pomůcek. Po­ břežlú plavba se měnila v námořní. PETER HENLEIN sestrojil 1500 kapesní hodinky (tzv. norimberské vejce); LEONARDO DA VINCI (s. 213) vynalezl mi­ mo jiné pumpu, soustruh, hydraulický lis a zabýval se i projektem létajícího stroje. Nejvýzn. vynález však vznikl okolo 1445 v dílně Johanna Guten­ berga z Mohuče, původním jménem GENSFLElSCH (okolo 1400-1467): jednalo se o knihtisk s po­ hyblivými kovovými literanli, tiskařský lis a obou­ stranný tisk na papíře vyrobeném z hadroviny (pou­ žíván v Evropě od 13. stoL). Prvním velkým G UTEN ­ BERGOVÝM tiskem byla Bible o čtyřiceti dvou řádcfch (kolem 1455). - Knihtisk se v Evropě rych­ le rozšířil a otevřel netušené poznávací, vzdělávací a vyučovací možnosti (viz humanismus s. 212).

Zeměpisné objevy

Spojily do té doby oddělenou evr. a asij. civilizaci, čímž začala epocha světových dějin pod vedením evropských nám. mocností. Po ovládnutí levantského prostoru Osmany (s. 209) se kvůli tur. clu zdražilo zboží dovážené do Evropy prostředníctvím arab. kupců. Portug. infant Jind­ řich Mořeplavec 0394-1460) zřídil první nám.

221

školu na světě a plánoval obeplutí západoafrického pobřeží. Jeho cílem bylo: I. bojovat s islámem (reconquista, s. 187); 2. dobýt svatou zemi ve spojení s "říší kněze Jana", která tehdy byla lokalizována do Habeše; 3. dosáhnout přímého obchodl1111O spojení s afr. tr­ hy se zlatem a otroky. 1419 dopluli portug. mořeplavci k Madeiře, 1431 k Azorám, 1445 k Zelenému mysu a 1482 stanu­ li u ústí Konga. 1487 obeplul Bartholomeo Diaz Afriku (Mys dobré naděje). 1498 objevil Vasco da Gama se třemi koráby a 150 muži námořní cestu do Indie.

Afrika: ze severu a východu byly od 7. stol. islami­

zovány Súdán (arab. "země černochů") a východo­ afr. pobřeží a do této oblasti spolu s novým nábo­ ženstvím pronikali i arabští kupci. 11.-15. stoj. vytváření afr. kmenových říší zal. na islámu: např. Kánem (centrum arab. obcho­ du a islámu), Bornú, Wadaj, Ašanti, Darfur. Není o nich mnoho známo, neboť se dochovalo jen málo dat. památek a arab. zpráv ( IBN CHAL­ DÚN,1332-1406). Mali (název podle města na stř. toku Nigeru): SUN­ D2ÁTA KElTA zal. okolo 1235 rozsáhlou říši, kte­ rá dosáhla svého vrcholu za císaře 1312-1337 MANsA MÚSY, ale zaníkla v 15. stol. po zničení metropole Timbuktu nástupnickou říší Songhaj (s hl. městem Gao); ta zažila největší období rozkvětu za 1493-1528 ASKlI MOHAMEDA. 1590 ze severu ovládnuta Marokem. Konžská říše (vznikla před příchodem Evro­ panů): 1490 král NZINGA NKUWU přijal křesťanství. Úpa­ dek po vládě krále NZINGY MPANGU (ALFONS 1., do 1541), jehož syn HENRIQUE neúspěšně usilo­ val jako první afr. biskup o vybudování vl. církve. Monomotapská říše: zdá se, že zlatonosná Rhode­ sie má dlouhou civilizační tradici (ruiny v Zim­ babwe, západně od Sofaly, pocházející z 5.-6. stoI.). - Koncem 16. stol. zde zřídili Portugalci protektorát a těžili zlato v místních dolech. Portugalské pobřežní pevnosti ochraňovaly v 15. až 16. stol. nám. cestu do Indie před arab. nájezdy. Sloužily současně jako skladiště a tržiště (obchod s otroky). Afrika "poskytla" do po­ čátku 19. stol. zhruba 11 mil. otrokU. Asi stejný počet jich zahynul při přepravě.

Indie: místokrálové ALMEIOA a ALBUQUERQUE vy­ tvořili 1505-1515 port. obchodní impérium v Goe, na Cejlonu, v Malacce a ostrovní Indii, které poskytovalo obrovské zisky (až 400 %). Asi po stu letech tyto pobřežní koloníe z větší části podlehly náporu Angličanů a Nizozemců.


PŘELOM EPOCH / staré americké kultury

Asi 15 000 př.n.!. postupné osídlování amerického kontinentu příchozími z Asie (přes Beringovu úži­ nu): rybářské kmeny na severu u Atlant. oceánu, lovci v sev. lesích a stepích a na vyšší civilizační úrovni se nacházející pěstitelé na jihu (mohylové kultury na Ohiu a dol. toku Mississippi). Mezi 200-500 n. I. pronikání zeměd. lidu do Mexi­ ka (Olmékové). Pěstováním kukuřice, hrnčíř­ stvím a tkalcovstvím umožněn vznik (ranětoltéc­ ké?) teotihuacánské kultury. Středoamerické indiánské kultury předkolumbovské kultury technicky na úrovni neo­ litu; zpracování kovů bylo teprve v počátcích. Na­ vzdory mnohým teoriím nebyl prokázán kulturní vliv z Evropy (Vikingové), není však vyloučeno ovlivňování z vých. Asie. Proslulou plavbou voru Kon-TIki THORA HEYERDAHLA (1947) znovu na­ stolena otázka kulnlľllích kontaktů s Polynésií. Toltékové Okolo 800 příchod do Mexika a založení hl. města Tollán. Počátky řemesel, umění a kalendáře. HI. božstvem opeřený had, jemuž přinášeny nekrvavé oběti. Kultovním centrem Teotihuacán. Aztékové Převzetí vyšších civilizačních forem od Toltéků, Mixtéků, Zapotéků aj. Okolo 1200 vytváření drobných polit. útvarů. 1325 (?) zal. jezerního města Tenochtitlánu, sídla nejmocnějšího kmene. Okolo 1430 za vlády Itzcoatla donuceny k placení tributu další kme­ ny a vytvořena konfederace tří měst Teno­ chtitlán-Tetzcoco-Tlacopán. 1502-1520 Montezuma II. rozšířil říši; ta však po jeho zavraždění zničena špan. dobyvatelem 1519-1521 Hernandem Cortésem. Náboženství: z prachaosu vytvořil Quetza\coatl člověka a zemi, upálil se, vrátí se však v podobě "bílého oblaku" jako spasitel. - Sluneční božstva žijí z lidské krve, proto za účasti lidu prováděny kruté obětní rituály (vyrvání a snězení srdce oběto­ vaného). Kultura: obrázkové písmo na kameni, je­ lenici a lýku; náb. a magické texty, též plány měst a účty. 18 měsíců (po 20 dnech) a pět "beze­ jmenných" dnů tvořilo rok, 52 let dávalo .,perio­ du". Architektura: na masivních pyramidách chrámy zdobené reliéfy a plastikami. Sociální struktura: kmeny o 20 rodech v čele se čtyřmi vo­ lenými náčelníky tvořily říši, která byla stavovsky členěna na kněžstvo, urozené, svobodné, poddané a otroky. Monogamie a rovnoprávnost žen; pozor­ nost věnována výchově. Hospodářství: spol. rodo­ vý pozemk. majetek; výstavba cest a mostů. Kupci byli ceněni jako diplomaté a provozovali výměnný obchod. Mayové Kmeny přišlé z jihu překryly pův. osídlení a vytvořily bohatou kulturu doby kamenné. Na 120 zná-

223

mých chrámových měst (ornamentální plastiky, plastiky z keramiky, fresky). Mayové vymysleli ob­ rázkové písmo (dosud jen částečně rozluštěné) a zaujímali přední místo v astronomii a aritmetice (jejich číselná soustava pracovala s nulou). 4.-7. stol. Stará říše: v čele měst. států (např. Ti­ kal, Palenque, Copán) místní dynastie. Po rozpa­ du říše (způsobeném Toltéky?) v 9./10. stol. se obyvatelstvo přestěhovalo na poloost­ rov Yucatán: rozmach Nové říše (Mayapán, Chi­ chén ltzá, Uxmal). 15. stol. mayapanská liga (Toltékové) na podmaně­ ní mayských měst, 1436 povstání proti Toltékům; návrat Mayů do Guatemaly. Indiánské kultury v Jižní Americe Na nejst. nalezištích (kamenné plastiky, keramika) v Chavínn (asi 100 n.!.), TIahuanacu a Recuay jsou nositeli kultury horští Indiáni. Pobřežní národy vytvořily kolem 500 vlastní střediska okolo Nazky a kulturu Chimú, rozšířenou ve 12. století. Říše Inků (Kečuánci) 13. stol. založení hl. města Cuzca prvním Inkou MANKO KAPAKEM. Počínaje devátým Inkou PA­ UKUTlM docházelo 1438-1531 k formování a rozvoji expanzivního státu; zničení říše Chimú (okolo 1470). 1471-1493 TuPAKJUPANK! pronikl hluboko na jih. 1513 si podrobil HUA)NA KAPAK oblast dno Ekvádoru. 1527-1532 boje o trůn mezi jeho syny HUASKAREM (Cuzco) a Atahualpou (Quito). 1532 byl ATA­ I·IUALPA v Cajamarce lstí zajat Franciskem Pi­ zarrem a zavražděn. 1533 dobytí Cuzca Španěly. Náboženství: slunečnímu bohu, jehož personifi­ kací bylinka, byly zasvěceny všechny chrámy a při­ nášeny oběti. Též uctívání lokálních božstev v tzv. huakách (kamenné svatyně). Umění: chrámy, pev­ nosti, cesty z kamenných bloků (bez malty); drobné elastiky jako obětní dary, jednoduchá keramika. Zádné písmo; pro statistické účely a předávání zpráv různobarevné provázky s uzly (kipu). Státní zřízení: absolut. teokracie. Inka, mající za manž. vlastní sestru, disponoval 213 příjmů a z jeho rodu pocházeli všichni hodnostáři. Půda rozdělena na pozemky Inky, chrámů a obcí. Obyvatelstvo podlé­ hající pracovní povinnosti kontrolováno úředníky, udržována zavlažovací zařízení a silnice. Kolektivní obdělávání půdy, soukromé vlastnictví neexistovalo. - Přes 10 000 km silnic s visutými mosty. Štafeto­ vý systém rychlých poslů a nosičů. Kultura Chibcha Kmeny sídlící na bogotské náhorní plošině podříze­ ny kněžskému králi. Svým obchodem se solí, ovo· cem a především se zlatem ovlivňovaly oblast v po­ vodí řeky Magdaleny. 1536-1541 zánik kultury po vpádu Španěla QUESA­ DY (s. 225).


PŘELOM EPOCH / Amerika (16. století) Objevení Ameriky Vikingy 984 Islanďan ERIK RUDÝ připlul do Grónska a za­ ložil zde osady. Jeho syn LEIF ERIKSON dorazil asi 1000 k severoam. pobřeží (Vinlanď). Objev byl zapomenut, neboť po 1400 přerušeno spojení s Grónskem (klimatické změny). Objevení a ovládnutí Ameriky Evropany Mapa florentského kartografa TOSCANHLllIO (1397-1482) přivedlaJanovana Kryštofa Kolum­ ba (1451-1506) na myšlenku hledat ve službách ISABHY KASTILSKÉ cestu do Indie záp. směrem. 1492 po 61-denní plavbě přistál KOLUMBUS u ostrova Guanahani (WatlingIBahamy) a poté objevil ještě Kubu a Haiti. Jako místokrál podnikl do 1504 další tři výpravy do "Záp. Indie" a dorazil až k pev­ nině (1498 ústí Orinoka; 1503-1504 Panama). 1499-1502 plavby Florenfuna Ameriga Vespucci­ ho (1451-1512) podél jihoam. pobřeží. Z jeho cestovních zpráv se stal nový světadíl známým a od 1507 se na popud MARTINA WALDSEEMOl­ LERA nazývá Amerikou. - Portugalec Pedro Álvares Cabral (1460-1526), který původně směřoval do Indie, 1500 objevil Brazílii. - Španěl NÚŘez de BaI­ boa dosáhl jako první Evropan přechodem Pa­ namské šíje 1513 Tichého oceánu. - Severoamerický konti­ nent objevil 1497 Florenťan Giovanni Caboto, jenž dostal od Angličanů za úkol najít nám. cestu do Indie. Po něm následovaly výpravy V ERRAZANA a CARTIE­ RA. Španělé DOMINGO, DE SO'l'O, ALVARADO a CORONADO prozkoumali do 1542 sev. Mexiko. 1519-1521 první cestu kolem světa podnikl ve špan. službách Portugalec Fernao de M�aI­ haes (ok. 1480-1521), který tak podal dukaz o kulatosti země. Při této plavbě objevil Filipíny, zde byl však domorodým obyvatelstvem zabit. Do přístavu Sanlúcar de Barrameda, odkud expedi­ ce vyplula, se navrátila 1522 jediná loď z původ­ ních pěti (pod vedením OEl CANA). 1577-1580 druhé obeplutí zeměkoule proslulým ang!. námořníkem Francisem Drakem (asi 1545-1596) Do Již. a Stř. Anleriky pronikaly skupiny conquistadorů ( dobyvatelů), tvoře­ né špan. šlechtici (hidalgy) a všelijakými dobrodruhy. Jejich motivace byla různá: touha po zlatě, ctižádostivost a slávychtivost, ale i náb. horlivost. Protichůdné zájmy conquistadorů ved­ ly ovšem často k vzájemným bojům. - Hernan­ do Cortés (1485-1547) zal. přístav Vera Cruz a vpadl do Mexika; následovalo 1519-1521 krvavé dobytí říše Aztéků. 1531-1534 podrobení říše Inků Franciskem Pizarrem. Ten založil 1535 Limu, nechal 1538 zabít dobyvatele Bolívie ALMAGRA a sám 1541 zahynul násilnou smrtí. =

225

1535-1538 dobyl QUESAOA Kolumbii. 1544 prošel ORElLANA napříč jihoam. kontinentem (cestoval po MaraŘónu a Amazonce). 1540-1554 objevil VALDIVIA Chile. V znik španělské koloniální říše Krátce po prvních zámořských objevech došlo 1494 k dohodě z Tordesillasu: rozdělení světa na špan. a portug. koloniální říši. Papež ALE­ XANDR VI. stanovil za hranici čáru cca 370 mil záp. od Azor. Podle zásady "duše Bohu, zeme králi" prosazoval stát proti svévolím conquista­ dorů koloniální řád závislý na Španělsku. 1524 Sevilla získala monopol na obchod s Ameri­ kou a stala se sídlem Rady pro Indie. Rada nm­ govala jako centr. úřad pro správní, práv. a círk. záležitosti. Místokrálovství Nové Španělsko 1535 a Peru 1542 (později ještě 1718 Nová Gra­ nada a 1776 La Plata) se dělila na menší správní jednotky s vlastní soudní pravomocí (audien­ cias), v jejichž čele stáli generální kapitáni. Města získala omezenou samosprávu (cabildo). V Mexiku 1553, Lime 1551, Bogotě 1592 a Cara­ casu 1642 vznikly univerzity. 1527-1546 Venezuela zastavena německým WeIserům (s. 215). Koruna propůjčila conquistadorům právo vybírat od Indiánů tributy (ellcomiendas) ve formě natu­ rálních dávek. Dobyvatelé měli však povinnost pů­ sobit na domorodé obyvatelstvo v křest'. duchu. ,,Apoštol Indiánů" Bartolomé de las Casas (1474-1566) bojoval proti vykořisťování a nucené práci. Na ulehčení Indiánům od 1510/1511 přiváženi černí otroci z Afriky. Ustanovení k ochraně práce vyvrcholila 1542-1545 vyhlášením tzv. nových zákonů, dle kterých Indiáni mohli být svob. vazaly koruny. Následky zeměpisných objevů Hospodářství: přesun svět. obchodu z vnitro­ zemských moří (Severní, Baltské a Středozenmf) k oceánu. Lisabon, Sevilla a Rotterdam vystřídaly do­ sud nejvýznanmější přístavy Liibeck, Benátky a Janov (s. 183). Dovoz nových kolon. produktů (brambory, kukuřice, tabák) a plantážnictví měly za následek obrovský vzestup světového obchodu a rozvoj průmyslu (kolonie jako odbytiště). Větší potřeba pe­ něz napomáhala raněkapit. podnikání, jehož před­ stavitelé získávali také polit. vliv. Politika: rozmach západoevr. přímořských států; pokles polit. významu stř. Evropy. Portugalsko a Spanělsko se staly velmocemi. Nizozemci, Francouzi a Angličané se vě· novali zpočátku jako obchodníci a piráti plavbě po oceánech (1555 cech Merchant adventurers). Kultura: počátek poevropštění Země; přesuny národů a nusení ras (přeprava otroků, kolOnizace); rozšíření duch. obzorů a věd. poznatků, převážně v oblasti geografie, etnografie, astronomie a filologie.


PŘELOM EPOCH / Čína (1368-1644),japonsko (1338-1639) Čína: dynastie Ming (1368-1644) Neúrody a povodně vyvolaly rolnická povstání (od 1351). "Proroci" tajné sekty Bílý lotos zvěstovali pří­ chod "zasvěceného". 1368-1398 býv. budil. mnich ču JOAN-CANG vyhnal posl. mong. císaře TOCHON TEMORA (CIIUEj-CUN­ GA) z Pekingu a jako císař CHUNG-WU založil v Ťm-Iingu (Nanking) novou nár. dynastii. Říše roz­ dělena na 13 provincií, prováděna centralizační opatření (odboll1á ministerstva, cenzura, soudy, vybudování systému stát. škol [říšská akademie), kde úředníci skládali závěrečné zkoušky z literatu­ ry). Obchod a průmysl podléhaly kontrole, neboť je konfuciáni považovali za morálně závadné. - By­ rokratizace neposilovala jen postavení manc!arinů (nejv. úl'. kasta), ale i palácových eunuchů, kteří byli pověřováni polit. úkoly. Rivalita s úředníky, ko­ rupce a harémové intriky. NejdůleŽitějším úkolem obrana nse. Na pronikání Evropanů, mong. vpády a útoky jap. pirátů reagova­ la čína stále větším uzavíráním se okolnímu světu. 1403-1424 císař JUNG-LE přemístil kvůli obraně sev. hranice rezidenci do Pekingu (1421). Výstavba Velké zdi dlouhé 2450 km, široké 16 m a vysoké 8 m. Aktivní zallr. politika. 1410 Číňané porazili mong. chány na řece Ononu, 1407 dočasné připojení Vietnamu, čín. prolektorát nad Korejí a Mandžuskem. 1405-1433 sedm velkých nám. expedic vedených eu­ nuchem ČENG CHEM do Indie, Perského zálivu, Afriky: hledání nových obch. tras a nasměrování čín. vystěhovalectví do jillOvých. Asie. Kolem 1500 oslabily l1si hladomory, povodně a mor. 1516 první portug. opěll1Ý bod v Kantonu. 1557 placením tributu se docílilo, že evrop. obchod byl soustředěn do Macaa. 1522-1566 vládl ŤlA-CClilNG, který byl více básníkem nežli panovru'kem. V jeho době ohrožovaly loupež­ né výpravy ThnguzU mj. též hl. město Peking. 1563 zničení japonských pirátů. Císař WAN-LI (1573-1619) podporoval od 1581 působelú jez. mise (páter Rlccl). Jezuité získali vliv ruKy matem. znalostem a technickým dovednostem. Od 1622 ohlašovala činnost sekty "Bílý lotos" konec dynastie. Od 1626 série mohutných rol. povstání, které podlo­ mily vládu Mingů. Pro tuto epochu charakt. zjem­ nělý Životní styl a dokonalé společenské chování. Literatura: Filosof WANG JANG-M1NG (1472-1528) kritizoval scholastiku sungského období; literánú sbírkajung-le ta-tien zalJll10vala 23 000 svazků; pro­ váděno mapování nse; vznikaly real. romány. Umění: cís. hrobky v Nankingu a Pekingu; výstavba rezidence (nebeský oltář 1420, letní palác); proslulý různoba­ revný mingský porcelán; zalJrady s pagodami, oblou­ kovými mosty, zpěvným ptactvem, čajovými pavilónky a sochanú draků. Medicína: rozvoj vědecké diagnos­ tiky a akupunktury.

227

japonsko:šógunátAšilkaga(1338-1573) Mikadova sídla se nacházela v Kjótu a Jošinu. 1392 odstranil šógun JOSIMICU schizma ("období dvou vlád", trvající od pádu rodu Hódžó), šlecht. rody byly ale zřízením dvou nových vlád. úřadll (kwanrj6) zavlečeny do 150 let trvající obč. války. 1478-1573 období "válčících zemí" (doba "ry­ tířů a hrdinů" Sengoko). Stát se téměř rozpadl; organizovaní piráti (wako) plenili zemi. Změny v sociální struktuře obyvatelstva vyvolané úpad­ kem starých a vzestupem nových rodů. Asi 1500 daimjll ( "velké jméno") se stalo děd. knížaty; jejich vazalové postoupili do válečnické kasty sa­ murajů ( "ten, kdo slouží"). Na konfu­ ciánském základě se v bušidu (cesta) vytvářel jap. ideál rytíře: kromě bojového výcviku (luko­ střelba, šerm, Zápasení) se vyžadovaly poval1ové ctnosti; nejv. ideálem byla věrnost císaři (šu) a rodině (ko). Spory pro urážku na cti se neřeši­ ly prostřednictvím souboje, nýbrž rituální sebe­ vraždou (harakiri). - Vznikala hnutí na ochra­ nu jap. kulturních hodnot (porcelán, kuchařské umění, šerm) a tajné obřady k pěstování šintois­ mu (s. 177). Význam získal čajový obřad. 1543 první přistání Evropanů v Japonsku. Dovoz mo­ der. střelných zbratú, které postupně nal1razovaly tradiční luk, kopí a meč. 1549 úspěšné zakládání jez. misí (FRANTlSEK XAVER­ SI\'Ý) zejména na jilm. =

=

Období bez šógunátu (1573-1603) Dobu nejvíce ovlivnili tři velcí tvůrcové novověkého .Ja­ ponska: Oda Nobunaga (1534-1582), "japonský Anila", bo­ joval s císařovými odpůrci, vtáhl do Kjóta a odstra­ nil 1573 posledního šóguna z rodu Ašikagů. Pod­ poroval křesť. misii, poněvadž chtěl oslabit budd­ histické mnichy-vojáky (solei). Hidejoši Tojotomi (1535-1598). Vynikající voje­ vůdce a státru'k zlOlnil moc dlŮl1ljů. 1582 kanclé­ řem, vytvořil nové moc. centrum s pěti tairy (zá­ stupci šóguna) a bagji (nsští správci). 1592-1598 neúspěšné dobyvačné tažení na korejský poloostrov. lejasu Tokugawa (1542-1616) zvítězil nad HIDE­ joSIHO nástupcem HIDEjORlM TOjOTOMlM v bit­ vě II Sekigal1ary (1600). Moc si zabezpečil vyhube­ ním Tojotomiů, novým rozdělením lén (samurajové zbaveni vlastnictví statků, které nal1razeno stálými pJaty) a vytvořením "policejního státu". Kontrola obchodu a řemesel. 1603-1867 šógunové z rodu Tokugawa. - Roz­ květ Eda (Tokio) jako rezidenčního města. 1637/1638 šimabarské povstání skončilo porážkou křesťanů. 1639 uzavření všech přístavů (do 1854); uměle vy­ tvořený ostrov DedŽima se stal jediným místem pro obchodování.


PŘELOM EPOCH / Indie (1526-1658)

229

na s hindskou granlatikou a persko-arabskou sloVlú Poslední islámský útok na Hindustán (Indie) pod­ zásobou. Vytváření současných ind. mír. jazyků: nikl Timurovec hindštiny, bengálštiny, paňdžábštiny, maráthštiny aj. 1494-1530 Bábur, potomek ČINGISCHÁNA a TI­ DilHští sultáni zvali na dvůr perské básruKy, dějepisce MÚRA LEN KA, od 1504 pán Kábulu. Dilliský sul­ a učence. Vzdělaný BABUR sepsal své Paměti (Báburnáme), AKBAR reorganizoval systém výchovy, tán IBRÁHIM L601 byl za pomoci dělostřelectva 1526 v bitvě u Pánípatu rozhodně poražen zakládal knihoVllY a vysoké školy. Na dvoře Velikých Mogulů působili básníci GI-IAZÁLI Z MEŠtlEOU a URFI a Ágra padla. 1527 vítězství u Khanuy nad rádžpútskou konfede­ ZE ŠlRAzu (1555-1591) a historici ABÚ-t-FAZt a BA­ DÁ'ÚNI. Všichni Mogulové byli velcí stavitelé. Podle rací; podrobení téměř celé sev. Indie. 1530-1540 HUMÁJÚN se snažil udržet říši svého ot­ per. vzoru vznikla ind. ntiniatura (portréty). Literatu­ ce; úspěšné tažení ra: prVlú vědomosti o indické literatuře získala EVI·opa 1535 proti Gudžarátu, následovaly však porážky z per. překladu upanišád (s. 43) od DARY ŠrKÚHA. 1539 u Chaunsy a 1540 u Kannódže od afghánského Hindská verze eposu Rámájana od TUtSlHO DÁSE uzurpátora (1532-1624) nazvanájeze ro čiml. Rámovýcb se stlua 1539-1545 SfRŠÁHA, jenž se krátkodobě zmocnil "biblí" hinduistů. většiny mogulských výbojů . Indii dobyl nazpět Architektura: splynutí per. a hindských stavebních tradic (atria se sloupořadími) usnadňováno podob­ teprve 1556-1605 Akbar (13-letý), nejvýznamnější Vel­ nými stylovými prvky u sakrálních staveb. V nové ký Mogul. Jeho poručník BAJ RAM cHÁN porazil Akbarově rezidenci Fathpúr Síkrí u Ágry (1569) hindské vzbouřence vznikly paláce a mešity v dokonalém mogulském 1556 ve druhé bitvě u Pánípatu. - Od 1559 vedl voj. slohu. význ. bylo také AKBAROVO mauzoleum v Si­ výpravy osobně AKBAR, který ovládl se svou pro­ kandře a chrám Go-Mandal (rádžpútský styl) fesionální armádou do v Udajpúru (1600). Archit. skvostem je Tádž Ma­ hál, mauzoleum ŠÁHOŽAHÁNOVY oblíbené manžel­ 1576 celou sev. Indii (bez Sindhu) a podrobil si ky (1632-1652): kupolovitá stavba z bílého mra­ 1591-1601 Sindh, Kandallár, Bérár a Chándéš. V nitřní politika: aby se dosálllo národního mom obklopená čtyřmi minarety a vykládaná dra­ sjednocení říše, sňatky s ind. princeznami; hokamy se pro soulad s parky a umělými jezírky převzetí ind. úřednictva. považuje za jednu z nejkrásnějších staveb světa. 1563 zrušení mimořádného zdanění ind. obyvatel­ stva; nové uspořádání ústř. vládní soustavy (dí­ Vznik hindských sekt ván ) s opatřeními proti podvodům a odporu ze Členové pášupatské a lingajatské sekty patřili k vy­ strany úřednictva (dohlížitelé); od znavačům Šivy - zastánci asketické cesty ke spáse. 1579 pevný daňový systém (1/3 rolnického výnosu) Příznivci Višnua hledali vysvobození vyjadřováním a řádné vymállání daní. - Neúspěchem skončilo bezvyh ' radné oddanosti a lásky k božstvu (b bakti) : 1582 zavedení nového slunečrullO náboženství, jež bhagavatové se opírali o svatou knihu Bhagavadgí­ bylo postaveno na panteistickém základě. Osobní ta (Píseň Vznešeného) vykládanou RÁMÁ!'<UOžou kontakty panovníka, zajímajícího se o náb. otáz­ (1055-1137), jenž zdůrazňoval boží milost. Zatímco ky, s jezuity a vyznavači zoroastrismu. madhvové MADHVY ANANOATlRTHY (1199-1278) 1583 toleranční edikt, týkající se všech náboženství. zastupovali učení o dualitě boha a světa (dvaila), Za vlády Akbarova syna VAtLABHA (1479-1530 a jeho sekta maharajů vy­ 1605-1627 DUJ-lÁNGIRA, ctitele vína a opia, ovliv­ znávali sexuální lásku mezi bohem a duší. ČAJTANJA ňovala politiku 1611-1622 jeho obhbená man­ (1485-1534) zvěstoval extatickou lásku k bohu za želka NÚR DžAHAN. Mrhání se státnínti příjmy pomoci zpěvu, hudby a tance. - Dotvoření dnešního nákladně vedeným životním stylem. hinduismu tantrismem s jeho mysticko-magickýnti 1612/1613 počátky anglické koloniáJní pří­ předpisy a obřady svatých tantrických knih. tomnosti v Indii. Synkretické sekty (směs hindských a islám. před­ Po obvyklé válce mezi bratry nastoupil na trůn stav): V Benáresu založil RAMÁNANOA (kolem 1628-1658 SÁHOžAHAN a rozšířil říši o Dekhán, 1400--1470) bhaktiovskou sektu, která byla přístup­ jehož sultánové se stali vazaly Velkého Mogula ná všem kastám i muslimům. Jeho žák KABIR (1638). Ještě za života otce uchvátil moc AU­ (1440-1518) spojil islám. monoteismus se stěhová­ RANGzIB (s. 275) ním duší (karman). Okolo NÁNAKA (1469-1538) se vytvořilo náb. společenství sikhů (ind. učedníci), Islámská kultura v Indii (15.-17. století) majících zvláštní oděv, účes a úpravu vousů. Převzetí Splynutí ind. a arabsko-perských prvků. Islámská islánJ. myšlenky svaté války proti nevěřícím, jež však aristokracie přejala ind. zvyky; pod islám. vlivem byly byla u nich zaměřena proti muslimům; vytvoření voj. také ind. ženy oddělovány od společnosti; nárůst dět­ teokracie. Sikhové od té doby tvoří ehtní jednotky ských sňatků a upalování vdov. Oř. řečí se stala urdšti- ind. vojska. Říše Velkých Mogulů v Indii (1526-1658)


230

REFORMACE A PROTIREFORMACE / církevní poměry (15. století)

Církev a stát v Německu

Slabá ústř. moc (s. 197) zabránila na rozdíl od Ang­ lie a Francie vzniku nár. církve. 1439 na říš. sněmu v Mohuči byly sice přijaty basi­ lejské reformní dekrety, kurie (MIKULÁS V .) si však knížata naklonila tím, že 1447 uzavřela s jednotl. zeměmi konkordáty posilu­ jící vliv říšských knížat na církevní záleži­ tosti jejich teritorií (obsazování beneficií, dozor nad círk. majetkem). Císař FRIDRIClI lIl. 1448 vídeňským konkordátem (s. 18I) rezignoval na círk. refor.my v nsi. - Nárůst finančních požadavkU kurie vůči RIsi způsobený oddělením národních církví při současné rostoucí potřebě peněz. Pol. 15. stol. "Gravamina (stížnosti) národa ně­ meckého" na říš. a zem. sněmech. Apokalyptic­ ky laděné pamflety volaly po ,.posledním císaři", jenž by hájil "dobré staré právo" a německou církev před "vlašským kořistěním"; humanisté vystupovali proti teologickému poručníkování laikům a kritizovali ziskuchtivost kurie. Panova­ la všeobecná nespokojenost a rozhořčení I. nad bohatstvím církve, které přispívalo k zanedbávání jejích duch. úkolů a napomáhalo mravnímu úpadku kléru a mnohých klášterů. Vlastnictví církve se považovalo za neoprávněné, zejména proto, že nepodléhalo světskému soud­ nictví a zdanění; 2. nad vysokým klérem; mno­ zí "služebníci boží" považovali své prebendy jen za prostředek k zaopatření. Preláti přenechávali duch. úřady vikářům a vedli rozmařilý život, za­ tímco nižší klérus zůstával nadále teologicky ne­ vzdělaný; 3. nad právním stanovením církev­ ních úkonů přinášejících spásu (odpustky, zpověď, pokání); nad strnulou scholastikou a neosobně vedenými církevními obřady.

Německá lidová zbožnost Přes rostoucí blallObyt procházela většina společ­ nosti obdobím vnitřního neklidu a nejistoty, neboť bylo obtížné pochopit současné změny v pojímání světa (s. 22I). - Knihtisk přinesl přemíru nábo­ ženské literatury pro lid: knížky o zpovědi, mši či posledních věcech člověka; komentáře k evange­ liím, životy svatých, různá vydání bible (18 něm. překladů do 1521). - Lidoví kazatelé (často žebraví mniši) zvěstovali život v ev. chudobě a na· cházeli mnoho posluchačů. Množství lidí vstupovalo do různých bratrstev věnujících se společným modlitbám a charitě. SEBASTlAN BRANT (1457-1521) vyzýval k círk. re­ formám; JOHANN WESSEL z Gansfortu spolu s JO­ HANNEM RUCHRATEM z Weselu bojovali proti kup­ čení s odpustky (okolo 1480). Zastáncům reforem však chyběly průbojnost a teol. vzdělání. Dotace a votivní dary: zakládány špitály a sirot­ čince. Kostely a katedrály, obklopené kaplemi s ol­ tářními obrazy, podobami svatých a mešním náči-

ním, připomínaly bohatě vyzdobená muzea. V Kolí­ ně nad Rýnem (30 000 obyvatel) bylo 19 kostelů, 100 kaplí, 22 klášterů, 12 špitálů; každý devátý oby­ vatel Německa byl duchovním; okázalé slavení círk. svátků (spolu s nedělemi dOSallOval jejich počet stovky) při procesích, velikonočních hrách a tan· cích smrti. - Kult ostatků svatých: v katalozích evidováno množství relikvií, jež byly ctěny, sbírány a také se s nimi obchodovalo. Obchodní duch se přitom snoubil se zbožným podvodem na důvěřiv­ cích. Kurfiřt FRIDRICH MOUDRÝ vlastnil 19 013 re­ likvií a odpustky na zhruba dva miliony let (I520). - Uctívání svatých: kostely, města, jednotlivá po­ volání a stavy měly své patrony a pomocníky v nou­ zi, přičemž se zvlášlIÚ úctě těšila PANNA MARIE a je­ jí matka sv. ANNA. Množily se průvody kajícníků a návštěvy poutních míst. Přesto se církvi nepodařilo odstranit zbytky pohan­ ství, různé pověry, vidiny pekla a ďábla. - Hon na čarodějnice: na základě buly INOCENCE VIII. pro­ ti čarodějnictví (I484) a procesního řádu Malleus maleficarum (1489, Kladivo na čarodějnice), vytvořeného kolínskými dominikány INSTlTOREM a SPRENGEREM, bylo do konce 18. stol. odsouzeno přes milion žen za čarodějnictví (posl. procesy se konaly ještě 1728 v Berlíně a 1775 v Kemptenu).

Lutherův život do 1517

Mohutné reformační hnutí, které mělo zpočátku čistě náboženský charakter, je málo srozumitelné bez znalosti teologického vývoje a vnitřních zápasů jeho zakladatele. 1483-1546 Martin Luther, narozen 10. ll. 1483 v Eislebenu u Halle, vyrůstal v nedalekém Mansfeldu. Po zákl. vzdělání (Magdeburk, Eise­ nach) měl na přání otce studovat práva v Erfurtu. 1505 obrat k víře (údajně po prudké bouři): vstup do kláštera augustiniánů-poustevníků v Erfurtu a teologická příprava ockhamisticko-scholastic­ kého směru (s. 184). 1508 přeložen na univerzitu ve Wittenbergu (zal. 1502); 1510 na příkaz řádového vikáře JOliAJ'l­ NA VON STAUPITZ cesta do Říma; 1512 doktorem teologie a prof. biblických studií. 1513-1517 přednášky týkající se žalmů a Pavlových epištol. Při vnitřních zápasech řešil otázky, zda "existuje milostivý Bůh" a jak se zbavit trýznivé­ ho vědomí o lidském hříchu. Zároveň měl po­ chybnosti o tom, je-li církevní cesta ke spáse správná, což ho vedlo k intenzivnímu studiu bib­ le, hlavně Pavlových epištol. 1512-1513 rozhodující náb. poznání (tzv. zážitek ve věži): ospravedlnění člověka je možné nikoliv vůlí anebo dobrými skutky, ale jen Boží milostí (Řím. 1, 17). - Kolem LUTHERA se vytvořil okruh teologů, orientovaných na bibli a učení sv. AU­ GUSTINA, k němuž patřili NIKOLAUS Z AMSDOR­ FU a KARLSTADT (s. 233).


REFORMACE A PROTIREFORMACE / počátky reformace (Luther, Zwingli)

231

Počátky reformace (do roku 1521) stal tvůrcem spisovné němčiny. V kat. oblastech 1514 obnovil papež LEV X. prodávání odpustků (vý­ se však "Lutherova němčina" prosadila až v 18. stol. těžek určen na novostavbu svatopetrského chrá­ - Překlad celé bible vyšel 1534. mu, s. 217). Wittenberg: po nepokojích (s. 233), které přiměly 31- 10. 1517 přibil Luther na dveře zámeckého sanlOlného LUTHERA k zákroku (1522), se město kostela ve Wiuenbergu 95 svých latinských te­ a univerzita staly centrem reformace ("německý zí, obsahujících kritiku učení o odpustcích. Sou­ Řím"). Kromě LUTHERA zde působili též JOIlANNES časně vyzval k disputaci dominikána J. TETZELA, BUGENHAGEN (1485-1558), autor evangelických který měl na starost jejich prodej v magdeburské církevních a školních řádů, právník GEO RG SI'AIA­ arcidiecézi. Teze se rychle rozšířily po celém Ně­ TlN (J 484-1545), malíř LUCAS CRANACIl a hlavně mecku a vyvolaly velký ohlas. Následovala žaloba Philipp Melanchthon (s. 212), tvůrce prvnnlO te­ dominikánů na LUTIIERA a jeho předvolání do ologického výkladu LUTHEROVY nauky (Loci com­ Říma ke "kacířskému" procesu. Za teologa se munes, 1521). Dalšími středisky rané reformace se však postavil saský kurfiřt FRlDRlCH 111. MOUD­ staly RÝ (1486-1525). Polit. důvody (volba nového Strasburk: zde působil MARTli' BUCER (1491 až 1551), jehož učení o sv. přijímání ovlivnilo Kalví­ císaře) nutily zatím kurii k umírněnosti. 1518 vyslýchal LUTIlERA na říš. sněmu v Augsburgu na (s. 238). K dohodě s luteránským směrem došlo pap. legát CAJE TAN : LUTHER své teze neodvolal, ve "wiltenberské konkordii" (1536); Norimberk: nové učení tu hlásal ANDREAS OSIANDER (1498 až uprchl a poté vyzýval ke svolání všeob. koncilu. 1519 se konala v Lipsku disputace mezi KARLS TAD­ 155 1); k LUTHEROV I se připojil i umělecký kruh TEM, LUTHEREM a jeho hlavním odpůrcem, in­ kolem ALBRECHTA D ORE RA a HANSE SACI lS E. golstadtským profesorem JOHANNEM ECKEM Zrušení klášterů a mnišských řádů; odmítnutí celi­ (1486-1543); došlo k roztržce s Římem, pro­ bátu (sám LUTHER se 1525 oženil s býv. jeptiškou tože LUTHER popíral pap. primát, círk. tradici KATIlERlNOU VON BORA); říš. knížata, hlásící se k ev. vyznání, zabavila círk. majetek (sektIlarizace). i neomylnost koncilu. 1520 pro reformaci přelomový rok; LUTHER Vznikaly náboženské polemické spisy v dobovém "hrubiánském stylu": autorem díla O velkém lute­ sepsal tři programové spisy: v srpnu politickou výzvu adresovanou Křestan­ ránském bláznovi (1522) byl THOMAS MUR:--IER ské šlechtě německého národa: o zlepšení (1469-1537). Mnozí humanisté (např. PIRCKlIEI­ křest'anského stavil, kterou se obrátil ve stylu MER, CROTUS RUBEAl\lUS) se od LUTIlERA odvráti­ "gravamin" (s. 230) na císaře a říš. stavy. Poža­ li poté, co odmítl ERASMOVO učení o svobodě viHe. davek reforem, které by přijal národní koncil, poněvadž všichni křestané jsou příslušníky duch. Svýcarská reformace Humanista a lidový kazatel Ulrich (Huldrych) stavu (obecné kněžství); v říjnu lat. psaný dogmatický spis O babylon­ Zwingli (1484-1531) působil od 1519 jako du­ ském zajetí církve, kde ze sedmi svátostí uznal chovní v Curychu. Humanistické studie ho přivedly pouze křest a svaté přijímání, neboť mohou být stejně jako ERASMA a LUTliERA ke kritice církve. Od 1522 vystupoval otevřeně za nápravu církve. odůvodněny evangeliem (princip Písma); Městská rada přijala 1523 ZWINGLlHO reform­ v listopadu etický spis O svobodě křest'ana. Svo­ ní program, sepsaný do 67 tezí (Scblussre­ boda je poznatelná jenom ve víře (sola fide) ja­ den): zákaz jakýchkoli projevů katolicismu: ko milost Boží (sofa gratia). círk. procesí, relikvií, obrazů; kontrolovala se V prosinci byla ve Wiuenbergu spálena pap. bula návštěvnost kostelů, mravní bezúhonnost a .péče Exsurge Domine (vyhrožování exkomunikací). o chudé. - Hnutí se prosadilo v Basileji (OKO­ Následky: ohromný ohlas LUTHEROVA činu a jeho IAMPADIUS), Bernu, Sankt Gallenu a rozšířilo se spisů v Německu; prudký vzestup kniŽIÚ produkce; do Kostnice a Štrasburku (BUCER) . Obrat po letáky (dřevoryty) získaly reformátorovi široké vrstvy disputaci s ECKEM v Badenu. obyvatelstva. K reformačnímu hnutí se připojili i hu­ 1529 ztroskotal v Marburgu rozhovor s LUTIlEREM manisté MElANCHTHON, HUlTE N a Zwingli. o náboženských otázkách (rozdílné chápání sva­ 1521 říšský sněm ve Wormsu (s. 237): LUTIlER, tého přijímání). Ve válce, kterou vedl Curych který se sem dostavil se slibem volného odcho­ du, se odvolával na Písmo svaté. KAREL V. nad proti kal. kantonům Švýcarska, padl ZW1NGLI ním ale vyhlásil říš. acht (edikt wormský) . 1531 v bitvě u Kappelu. - Jeho nástupce Heinrich Bullinger (1504-1575) odmítl sloučení luterá­ nů a zwingliánů. Síření Lutherova učení (1521-1525) LUTHER se ukrýval pod falešným jménem ,Junker 1539 helvétská konfese; místo dohody s luterány uzavřen Jiirg" na hradu Wartburgu, patřícímu FRlDRlCHU 1549 Consensus Tigurinu.s s KALvfNOVOU ženev­ MOUDRÉMU . Zde překládal Nový zákon přímo z řec. originálu. Tzv. "zářijovou" biblí (1522) se skou církvi.


REFORMACE A PROTIREFORMACE / novokřtěnci (16. stol.), německá selská válka (1525)

Vedlejší proudy reformace LUTIIERŮV boj proti autoritě církve a za nápravu ži­ vota v křesťanském duchu vzbudil v lidových vrst­ vách pocity náboženského vytržení a blouznivé představy. "Evangelium prostých lidí" vyvolalo výbu­ chy radikalismu a ohrožovalo tak reformaci. Novo­ křtěnci a snílci, kteří neměli ve svém učení jasno, odmítali jaky'koli státní a církevní řád; věřili v osob­ ní zjevení, prorocké předurčení, existenci "vnitřní­ ho světla" a posvěcení člověka novým křestem. ANDREAS B O DENST E lN, zvaný KARLSTADT (1480 až 1541), prováděl ve Witlenbergu po dobu LUTIIE­ ROVY nepřítomnosti (pobyt na Wartburgu) radikál­ ní reformy (manželství kněží, rušení řádů). Jeho obrazoborectví zapůsobilo na novokřtěnce jako sig­ nál. "Cvikovští proroci" THOMAS MO N TZ ER a Nt­ KlAS STORCB, ovlivnění husitstvím a KAR LSTAD ­ TEM, zvěstovali v náboženských vizích nadcházející vzpouru a pobuřovali lid nespokojený se svou soci­ ální situací. Potulní .,apoštolové" jako B ALTl tASAR HUB MAlER z Waldshutu, JOHANNES D E N K (Norim­ berk), SEBASTlAN FRANCK (DonaulVorth) šířili své myšlenky po celém Německu a hlásali blížící se konec světa. Ve $vábsku a Slezsku zakládal KASPAR SCHWEN KFE LD mystickou sektu. - Přívrženci JAKO­ BA HUTTERA z '1yrolska vybudovali po krutém pro­ následovaní své obce na Moravě. Zatímco mnozí novokřtěnci považovali své utrpení za boží trest, prorokoval MELCI-lIOR HOFI'MlI.!'JN z Schwiibisch Hallu zničení bezbožníků mečem a ohlásil na rok 1534 příchod ,.tisícileté Kristovy ří­ še". V Nizozemí získali melchiorité vůdce v osobě haarlemského pekaře JANA MATHYSE a leidenské­ ho krejčího JANA BOCKELSO'JA. Ti v letech 153411535 vytvořili novokřtěneckou komunu v Miinsteru (Vestfálsko), v němž radikální luteráni provedli násilný převrat již 1533. Během následující­ ho obléhání katol!1<y náboženský fanatismus v "sion­ ském království" vyvrchoW (společné vlastnictví a mnohoženství). Po dobytí města se konal soud nad všenti novokřtěnci (drakonické tresty). Potom půso­ bili novokřtěnci již "ve vší tichosti" zásluhou fríského kazatele MENN A SlMONSE (1492-1559). Smířlivé obce mennonitů, věřící přitom ve vlastní spásu, se rozšířily až do Ruska a Severní Ameriky. Vzpoura rytířů (1522-1523) Rytířstvo, které bylo jakousi "kastou nezaměstna­ ných válečníků", se rozhořčeně bránilo sociálnímu úpadku vytvářením různých společenstev. Od refor­ mace rytíři očekávali reformu Říše: vyvlastnění a rozdělení statků patřících duchovním hodnostá­ rum spolu s vlastním povýšením na úroveň knížecí­ ho stavu. Vůdce lancknechtů FRANZ VON S tC K1N ­ GEN 0481-1523), jehož ULRICH VON HUTTEN (s. 212) získal pro "německou evangelickou svo­ bodu", zahájil tzv. "popskou válku" proti trevírské­ mu arcibiskupství, byl však poražen a při ostřelová-

233

ní své tvrze Landstuhl smrtelně zraněn. - Říšské ry­ tířstvo pak ztratilo politický význam. Velká selská válka (1525) Sedláci, kteří po zajištění odbytu svých produktů zbohatli a díky svým zkušenostem v lancknecht­ ských oddílech byli voj. vycvičení i sebevědomí, se bránili v roztříštěném jižním a středním ěmecku tlaku zchudlých šlechticů, vyžadujících od nich pe­ níze a robotu. Kromě toho jim římské právo omezo­ valo užívání obecní půdy, osobní svobodu a samo­ správu. Od 15. stol. vznikaly proto tajné selské spolky a docházelo k nepokojům: 1476 vzpoura ,.niklashausenského hudce" (Fran­ ky); 1493 vzpoura "spolku krpce" (podle selské obuvi) v horním POrýIÚ; 1514 hnutí zvané "chudý Konrád" ($vábsko) Re­ formace byla na venkově mylně vykládána a zís­ kala proto obrovský ohlas. Sedláci se dovolávali bible, přirozeného Božího práva a jimi mylně in­ terpretovaného LUTHEROVA spisu O svobodě křestana; žádali odstranění hranic mezi stavy a zrušení roboty. 1524 počátek selské války ve Waldshutu a Stiihlin­ genu; 1525 rozšíření nepokojl1 po celém Svábsku, Duryn­ sku a Francích. Skupinám sedláků však chyběly jednotné cíle, plánování a vedení. Jednotlivá říš­ ská města (Rothenburg) a rytíři se k nim připoji­ li buď dobrovolně (např. "idealista hnutí" Fw­ RlAN GEYER), anebo z donuceI�� (GOTZ VON BERLlCt-lINGEN). - "Selský kancléř" WENDEL l N HIPPLER navrhl ve 1 2 artikulích umírněný pro­ gram. LUTHEROVO Napomenutí k míru se ob­ racelo na kIúžata i sedláky. - Po počátečních ús­ pěších se však povstání změnilo v plenění, vraž­ dění a vypalování. THOMAS MONTZER hlásal komunistickou "Boží říši". V květnu 1525 vyšel LUTHERŮV spis Proti vraždí­ cím a loupícím houjilm sedláku s naléhavou vý­ zvou ke knížatům, aby zlikvidovali selskou vzpouru. Zaznívaly zde obavy o vrchnost, kterou ustanovil Bůh a kterou je nuUlO poslouchat. Lépe vycvičené a vy­ zbrojené vojsko švábského spolku (pod velením TRUC1ISESSA WALDB URGA) porazilo švábské a franc­ ké selské oddíly. Sedláci byli krutě potrestáni. Následky: I. Agrární soustava "zkameněla" až do počátku 19. století; sedlák se stal nevolníkem svého pána a neměl žádná politická práva (výjimky: Vesúál­ sko, Frísko, Meklenbursko, 'lYrolsko); 2. knížecí stát, posílen LUTHEROVÝM učením "o trpné poslušnosti vůči vrchnosti", se po vítěz­ ství nad sedláky stal určující silou novověku; 3. náboženské a lidové hnutí reformace se změnilo v politické hnutí knížat.


REFORMACE A PROTIREFORMACE / střední Evropa 1(1521-1555) tleformace jako politické hnutí(1521-1555)

Navzdory ediktu wormskému se protestantismus dále šířil. "Řfšský regiment" a stavy nenašly žádné řešení. 1524 říšský sněm v Norimberku. Knížata slíbila le­ gátu C\MPEGIOVI dodržování ediktu, "jak jen bude možno". Vznikaly katolické spolky k potla­ čení nového učení: řezenský konvent (1524) a 1525 desavský spolek. Vůdcové evangelických kní­ žat lantkrabě FILIP HESENSKÝ (1518-1567) a sasští kurfiřti JAN VYfRVAlÝ (1525-1532) a JAN FRIDRICH (1532-1554) na to odpověděli vytvořením torgavského spolku. 1525 reformace v Prusku: velmistr ALBRECHT HO­ HENZOLLERNSKÝ (1513-1568) přeměnil řádo­ vý stát ve světské vévodství. 1526 první řfšský sněm v spýru vydal usnesení, že se každý stav má chovat tak, "aby se mohl zodpo­ vídat před Bohem a císařem". 1529 druhý říšský sněm ve Spýru. Evangelické stavy se v otázkách víry dovolávaly vlastního svědomí a protestovaly (odtud protestanti) proti ediktu wormskému. - Kvůli zahraničněpolitickým úspě­ chum císaře usiloval FILIP HESENSKÝ o sjedno­ cení "protestantu" a zprostředkoval 1529 náboženský rozhovor mezi LUTHEREM a ZWlNGLlM v Marburgu. - Jihoněmečtí protes­ tanti se sloučili do schwabašského konventu. 1530 říšský sněm v Augsburgu. Císař chtěl za­ chránit jednotu víry. Protestanti zde předložili re­ formační vyznání víry Confessio Augustana (CA; autorem MEIANCHTHON), Gonfessio Te­ trapoli/ana (BUCER, CAPITO) a Pidei raUo (ZWlNGLI). Katoličtí teologové (ECK, FABER) je odmítli ve spisu GonfutaUo; KAREL V. neuznal apologii CA a potvrdil edikt wormský. Evangelic­ ké stavy poté vytvořily 1531 šmalkaldský spolek se spolkovým vojskem a společnou pokladnou, snažily se navázat spoje­ ní se zahraničím (FranCie).

Vytváření zemských evangelických církví

V selské válce se LUTHER přidal na stranu knížat ja­ kožto světské vrchnosti (s. 233); tito "zástupní bis­ kupové" byli pověřeni vybudováním vlastní církevní organizace. LUTHER sám zformuloval zásady evan­ gelické bohoslužby a luteránského učení 1526 v Německé mši a 1529 v katechismech a knížkách o svatbě a křtu. MEIANCHTHON a BUGENHAGEN sepsali příručky pro faráře. 1526-1529 vizitace kostelů a škol v saském kurfiřt­ ství. Saský círk. řád se stal vzorem pro zemskou luteránskou církev: kníže jmenoval po poradě s konzistoří (nejv. církevní úřad) a superinten­ dentem faráře (nyní ženaté) a dohlížel na církev­ ní majetek, učení, liturgii i školství. V lat. nebo knížecích školách (např. Schulpforta, Míšeň, Grimma) byl vychováván kněžský dorost.

235

1527 založení první evangelické univerzity v Mar­ burgu (pak Královec 1544, Jena 1558). Kontrola

církve posMa knížecí stát, který získal nové kompetence a konsolidoval své území zabavením církevního pozemkového majetku.

Úspěchy šmalkaldského spolku

Protože byl císař tureckým nebezpečím donucen

1532 k norimberskému náboženskému míru, podařilo se spolku

1534 prosadit v kadaňském míru návrat vévody

OLDmCHA do Wiirtemberska, odkud byl vyhnán 1519. Věroučné spory uvnitř spolku utlumila 1536 wittenberská konkordie (BUCER, MEIANCH­ THON). - Bojovalo se proti radikálním směrům (s. 233); hnutí získávalo nové přívržence. 1539 zavedení reformace ve vévodství saském a v kurfiřtství braniborském. - KAREL V., zaměst­ nán zahraničními záležitostmi, se pokoušel o smírné vyrovnání. Bezvýsledné náboženské rozhovory 1540/1541 ve Wormsu a v Řezně. - Císaři se však podařilo získat na svou stranu FILIPA HESENSKÉ­ HO a vévodu MOmCE SASKÉHO (1541-1553) a tím dosáhl částečného ochromení spolku. 1545 na říš. sněmu ve Wormsu odmítly evangelické stavy zúčastnit se tridentského koncilu (s. 239).

Krize protestantismu

Císař, jenž kromě tradičních spojenců (papeže a Bavorska) získal na svou stranu i některá evange­ lická knížata, zvítězil 1546-1547 ve šmalkaldské válce (s. 237). Nábo­ ženské spory se rozhodl vyřešit diktátem. 1548 augsburský interim: protest. řfšským stavům byly do rozhodnutí koncilu povoleny pouze laic­ ký kalich a manželství kněží. - Nad Magdebur­ kem (přezdivaným "kancelář Páně"), který se postavil na odpor, vyhlášen říšský acht. - Za­ chráncem protestantismu se stal "míšeňský Ji­ dáš" Mome SASKÝ (s. 237). 1552 pasovská dohoda: uznán status quo. 1555 augsburský náboženský mír. Jeho nejas­ nosti v sobě obsahovaly zárodek budoucích kon­ fliktů: 1. mír se tyKal jenom luteránské a katolické konfe­ se' 2. p �ddaní museli být stejného vyznání jako jejich panovník (ius reformandi; cuius regio, eius religio koho území, toho náboženstvf); nábo­ ženská tolerance možná pouze v říšských měs­ tech; 3. pro duchovní knížectví platila tato "vynrada" (re­ servatum ecclesiasUcum): arcibiskup, resp. bis­ kup, který změnil své osobní vyznání, musel na svůj úřad rezignovat; 4. Declaratio Perdinandea garantovala svobodu víry šlechtě a městum v duchovních knížectvích. =


REFORMACE A PROTIREFORMACE / říše Karla V. (1519-1556) 1519-1556 Karel V., nar. 1500 v Gentu, byl vy­ chován ve dvorském prostředí bohatého Nizoze­ mí (jeho učitelem pozdější papež HADRIÁN VI.). 1515 �roh.lášen vév. burgundským a vzápětí zdědil 1516 Spanělsko (zde jako KAREL 1.) - světovou ří­ ši, nad kterou tehdy "slunce nezapadalo". Centralistické reformy vyvolaly 1520--1522 neúspěšnou vzpouru kastilských měst­ ských komun (colllllltn l eros). Jádrem KARLOVY říše se stalo právě Španělsko, jehož vojevůdci (např. VÉY. z ALBY) a žoldnéři mu sloužili i jako řím. císaři. Války financovány ze španělských a italských (Neapolsko) zdroju.

Zápas o evropskou hegemonii 1519 při volbě řím. králem porazil KAREL za pomo­ ci Fuggerů a Weiseru svého protikandidáta fran­ couzského krále Františka I. (1515-1547), musel ale potvrdit "německé svobody". Volební kapitulace stanovovala: dodržování kníž. privi­ legií; souhlas kurfiřtů se zákony, dohodami, da­ němi a s říš. politikou; zákaz nasazení cizích žoldnéřů atd. KAREL (rádcem kancléř G,Vrt'INA­ RA) považoval za svůj úkol obnovení středově­ ké univerzální monarchie moder. prostředky (žoldnéři, úředníci). Jeho protivníkem evropské nár. státy (Francie), dále něm. knížata (zvláště protest.) , Thrci, ale i papež. - Pomoc proti Fran­ cii obdržel 1521 od říšského sněmu ve Wormsu, poté co určil po dobu vlastní nepřítomnosli stav. vlá­ du za předsedniclví svého bratra Ferdinanda (1503-1564), jemuž udělil dědičné habs. země. 1521-1526 první válka s F RANTlSKEM I. K rozho­ dujícímu střetnutí došlo 1525 u Pavie, kde zvítězili špan. a něm. žoldnéři (PESCARA, FRUNDSBERG). Fr. král, který sám upadl do zajetí, se zřekl 1526 madridským mírem nároků na Milánsko, Janov, svob. hrabství burgundské a Neapolsko. Po propuštění na svobodu mírové podmínky ale odvolal a uzavřel v Cognacu s papežem K1JMEN­ TEM Vll., Anglií, Milánem, Florencií, Benátkami a Janovem "svalou ligu", což vyvolalo 1526-1529 druhou válku mezi Francií a KARLEM V. 1527 "sacco di Roma": cís. vojsko vyplenilo Řím. Pod dojmem tur. útokU uzavřen 1529 tzv. ,.dámský mír" v Cambrai, který lze označit spíše příměřím. 1529 první obležení Vídně Thrky (s. 209). Po (poslední) 1530 cís. korunovaci v Bologni zasáhl KAREL do náb. sporu v Německu: 1530 říšský sněm v Augsburgu (s. 235); císař, jemuž stavy neposkytly ani vojsko ani peníze, byl nucen vyhlásit 1532 norimberský náb. mír, aby ZÍskal pomoc proti Turkům. - Za souhlasu F RANT lSKA I. napadal

237

tur. vasal, korzár CIIAlREDDlr> BARBAROSSA (asi 1475-1546), špan. a il. pobřeží. 1535 výprava proti BAlmAROssOVI do sev. Afriky. Dobytí Tunisu. 1536 francouzsko-turecká dohoda a poč. třetí války s FRANTlSKEM I. Papež PAVEl. lIl. však zpro­ středkoval příměří v Nice (1538). 1541 neúspěšná výprava do Alžíru; po ztrátě Budína vělšina Uher v rukou Turků. FRAi\lTlSEK I. spolu s novou koalicí vedl 1542-1544 čtvrtou válku s císařem. KAREL proto slíbil " 1544 na říš. sněmu ve Špýru (zv. "klamný ) svol{Ulí říš. koncilu. Za pomoci protesl. knížat pak mohl voj. vystoupit proti Francii.

Karel V. na vrcholu moci 1544 mír v Crépy: FRANTlSEK 1. slíbil císaři pomoc proti protest. stavům v ŘíŠi a zřekl se Neapolska; KAREL V. mu vrátil Burgundsko. Na císařovo na­ léhání svolal PAVEL lil. 1545 tridentský koncil (s. 239) k vyřešení náb. sporů. Protesl. stavy se ho odmíůy zúčastnil. 1546-1547 šmalkaldská válka v již. a stř. Nčmecku. Po bitvě u Miihlbergu ( I547) se dostali vůdcové proteslantll FILIP HESENSKÝ a JAN FRIDRICII SASKÝ (z arnoštovské linie Wettinu), postižení říš. achtem, do zajetí. JANOVA kurfiřtská hodnost přešla witlenberskou kapitulací na 1541-1553 MO ŘI CE SASKÉHO (z albertinské li­ nie). KAREL V. vyhlásil 1547/1548 na "rázném" sněmu v Augsburgu tzv. augsburský interim (s. 235).

Ztroskotání Karlovy říšské politiky Odpor knížat, obávajících se o své ..svobody'·, vyvo­ laly reformy a plán "španělského následnictví": přestože byl 1531 zvolen řím. králem FERDINAND, usiloval nyní KAREL V. o přenesení cís. hodnosti na svého syna FILIPA. MOŘIC SASKÝ, který měl vykonal 1551 říšský acht nad Magdeburkem, se postavil do čela knížecího spiknutí proti císaři a 1552 získal chambordskou dohodou pomoc fr. krá­ le JIl DŘICIIA ll., jemuž bylo slíbeno postoupení lotrinských měst Mety, Toul a Verdun. Zaskočený císař byl donucen k útěku. - Přerušení tridenls­ kého koncilu. Zatímco FERDINAND sjednal kom­ promisní pasovskou dohodu (1552) a 1555 augsburský náboženský mír (s. 235), válčil KAREL 1552-1556 neúspěšně s Francií o Mety, Toul a Ver­ dun. 1556 zklamaný císař abdikoval (t 1558 v klášteře San Yuste). Jeho nástupcem v Říši bratr FERDI­ NAND 1., zatímco syn FILIP ll. získal špan. dědic­ tví s italskými a burgundskými državami. Důsledky: vítězství nár. státu nad ideou univerzální monarchie; dualismus v Říši rozhodnut ve prospěch knížat; konfeSijní rozštěpení.


238

REFORMACE A PROTIREFORMACE / kalvinismus, anglikánství

Ženevská refonnace (kalvinismus) 1509-1564 Jan Kalvín (JEAN CAUVIN), nar. v Noy­

onu (sev. Francie), studoval v Paříži, Orléansu a Bourges. Poté obrácení k ev. víře, kazatelská čin­ nost a 1534 útěk z pařJze do Basileje. Tam vzniklo 1536 jeho základní dílo lnstitutio religionis christi­ anae (Výuka v křestanském náboženstvO, systema­ tický nástin protest. dogmatiky. Kalvínovo učení: Boží všemohoucnost a čest vyža­ dují bezpodrrúnečnou poslušnost. Spása anebo za­ tracení člověka jsou předurčeny (predestinace). Doufat ve vyvolenost ale může pouze ten, kdo zasvě­ tí svůj život plnění světských povinností podle usta­ novení Písma svatého (včetně Starého zákona). Svaté přijímání není ani symbolická pamětní slav­ nost (ZWINGU) ani tělesné zpřítomňování Krista (LUTHER), ale navazuje duch. spojení s Kristem. 1536 první pobyt v Ženevě (pozván reformátorem GUlllAUMEM FARELEM [1489-1565]), která se z polit. důvodů (nároky savojského vévody) přiklo­ nila ke Švýcarsku a k reformaci. 1538 nucený odchod FARElA a KALVíNA (příliš přísné nároky). KALVíN potom vedl na BUCEROVU žádost (s. 231) fr. círk. obec ve Štrasburku. 1541 návrat do Ženevy; zaveden ženevský církevní řád: obec věřících se spravuje sama (presbyte­ riální zřízení), vykonává bohoslužby a posvěcuje vlastní členy. Círk. samospráva volbou zástupců do 1. čtyř duchovních úřadů: faráři (kázání, du­ chovní správa), doktoři (učeru'), starší (církevní kázeň), jáhni (péče o chudé); 2. do dvou vyb ' orů: shromáždění duchovenstva byl svěřen dozor nad kněžími, konzistoř (synoda) byla soud. dvorem (účast i laiků) a dohhzela na chování jednotlivců, trestala náb. přečiny nebo požadovala potrestání u státu, který obci pomáhal (teokratický režim). Povinné návštěvy kostela, přísná ruravní kázeň: zá­ kaz her a tance, odstranění obrazů, oltářů a svíček z kostelů ("modlitební stodoly"), aby se věřící mohli plně soustředit na kázání, modlitby a zpěv žalmů. - Z KALVíNOVA ideálu pilného a spořivého pracovruk ' a, který bere zisk a úspěch jako znamelú vlastní vyvolenosti, vznikla nová (kapitalistická) etika. Jaky'koli odpor proti "ženevskému božímu státu" potlačen (58 rozsudků smrti do 1564). 1553 po upálení volnomyšlenkáře M1GUElA SERVE1:.\ (s. 221) se stala Ženeva předním centrem pro­ testantismu. - K dalšímu šíření kalvinismu 1559 založena ženevská akademie (s. 241) Na ní působil Kalvínův nástupce THEODOR BEZA (- l5t9--- 5). - Kalvinismus a jezuitský řád se staly určujícími činiteli v politicko-náboženských bojích.

IQ9

Anglikánská círk v v Anglii Ang!. reformace se :'světluje: 1. zvláštním postave­ ním anglické cír e, jež neměla zastoupení v dol.

' �

komoře parlamentu a její kontakty s věřícími byly mi­ nimální. Příslušníky vyššího duchovenstva jmenoval panovru'k a ti pak působili jako jeho rádci; právě u nich protipapežské tendence; 2. kritickým posto­ jem měš6mských laiků, vyškolených humanisticky v Oxfordu a Cambridgi, duch. elity společnosti. Kritika bohatství církve již od doby WICLlFA (s. 189); objevo­ valy se návrhy na sekularizaci círk. majetku ve pro­ spěch koruny a parlamentu; 3. zvýšenými finanční­

mi požadavky koruny. 1509-1547 Jindřich VIII., muž humanisticky a teo­

logicky vzdělaný, ale také bezohledný a krutý, získal spisem proti WrHEROVJ od papeže titul defensor fidei (obránce víry, 1521). Jeho ctižádostivý rádce kardinál Wolsey měl jako legát kurie v ang!. círk­ vi značný vliv a vedl krále k nákladným a neúspěš­ ným válkám. Panovru'kovou hlavní starostí se stala otázka násled.nictví, kurie však bránila jeho rozvo­ du s KATERlNOU ARAGONSKOU. 1529 pád WOLSEYHO; duchovenstvo donuceno

1531 uznat krále za hlavu anglické církve; 1533 rozvod JINDŘICHA VIII. s KATEŘINOU a sňatek s dvorni dámou Annou Boleynovou (popravena 1536). Král se oženil celkem šestkrát. 1534 zákon o supremacii: potvrzení anglikán­ ské státní církve parlamentem. - Král na radu

THOMASE CROMWEllA tvrdě zúčtoval s opozicí. THOMAS MORE (s. 212) musel odstoupit, 1535 byl popraven. 1534-1539 rušení klášterů. Jejich pozemk. vlastnictví získala šlechta a měštané: jednalo se o největší ma­ jetkový přesun v novodobé historii Anglie. - Systém i dogmata církve zůstaly katolické, což 1539 kodifikováno v tzv. Sesli čldncích ("krvavý sta­ tut"). Přesto lze v Anglie pozorovat evangelické vli­ vy, zejména po nástupu 1547 devítiletého EDUARDA VI. Příznivcem ev. učelú byl tehdy sám ang!. primas a canterburský arcb. THOMAS CRANMER (I489-1556) Anglikánská li­ turgie zavedena 1549 v Common Prayer Book (Kniha obecných modliteb). 1552 stanoveny ve 42 čldncích zásady anglik. vyznání s luteránskými a kalvinistickými prvky. Kat. kultovní formy zachovány. Náb. reakce za vlády Marie Katolické ("KRVAVÁ MARiE"; 1553-1558), dcery JINDŘICHA vm. a KATEŘINY ARAGONSKÉ, provda­ né za FiLIPA II. (s. 243), která krutě pronásle­ dovala ev. stranu (asi 300 poprav). 1556 popraven i CRANMER. - Nepřátelství se Spanělskem způ­ sobilo, že se z reformace stala národní záležitost. MARIINA nevlastní sestra 1558-1603 Alžběta I. obnovila supremátní pří­ sahou a zákonem o unifonnitě (znovuzavedení liturgie, 1559) stát. dohled nad církví, který se však nevztahoval na čistě náboženské otázky. 1563 39 článků: nové vyznání v kalvinistickém du­ chu a základ stát. církve.


REFORMACE A PROTIREFORMACE / katolická obnova (16. století) Katolická obnova Kat. církev se znovu upevnila: I. vlastní reformou, prosazovanou tridentským koncilem (bez problé­ mů přijata ve Spanělsku a v Itálii) jako reakci na náb. rozkol; 2. obranou a protiútokem vůči protes­ tantismu: protirefonnace. Jedn. proudy obrozené­ ho katolicismu byly po pol. 16. stol. sjednoceny re­ fonnním papežstvím. Spanělsko: národní cítění spjaté s katolictvím, in­ kvizice a vlasmí reforma bránily pronikání protestan­ tismu (s. 243). Křesť. humanismus ovlivnil špan. kulturu (s. 243) a vytvořil osobitou scholastiku, v níž vynikli např. FRANCISCO DE V lTO RlA (t 1546), So­ TO a CANo. Novotomismus, dotvořený jezuity VAS­ QUEZEM, M O LlNOU a SUAREZEM (s.243), získal značný význam nejen pro přetváření círk. nauky, ale i pro přirozené a mezin. právo. - Vlastní podobu na­ byla španělská mystika činností sv. Terezy z Avily (1515-1582), jejímž žákem byl sv. JAN Z KRIZE (1542-1591). Itálie: charitativní oratoriánské hnutí se jako vý­ raz laické zbožnosti šířilo od 1494 z Vicenzy. Patřil k němu také kardinál CO NTA RlNI (J483-1542), pů­ sobící jako prostředkovatel mezi starými a novými odnožemi katolicismu. Vznik nových řádů: teatini (zvaní též kajetáni; klerici) 1524; kapucíni (duch správa) 1525; pauláni (charita) 1530; voršilky (školství) 1535. Také protektor Svýcarska, kardinál Karel Boromejský (BORROMAE s, 1538-1584), a bisk. FRANTIŠEK SALESKÝ zal. školy a řády. Charita­ tivní činnosti se věnoval FILlPPO NERJ (1515-1595), jehož kongregace Duchovní společenství oratoře (1576) byla přípravnou školou pro kněžstvo (též im­ pulsy círk. hudbě). Jezuitský řád Baskický šlechtic Ignác z Loyoly (INIGO LOPEZ DE LOYOIA, 1491-1556) působil ve službách navarr­ ského místokrále. 1521 ho těžké zranění utržené při obraně Pamplony proměnilo v "rytíře ve službách Je­ žíše Krista". Mystická zjevení a asketické sebepozná­ vání, které shrnul do spisu Exercitia spiritualia (Duchovní cvičení), mu pomáhaly při školení vlastní vůle a náb. oddanosti. 1523 pouť do Jeruzaléma; 1526 teol. studia (Alcala, Salamanca); po konfliktu s inkvizicí pokračoval ve studiích od 1528 na paříž. Sorbonně. 1534 založení řádu Societas Jesu (S.J .) - Tova­ ryšstvo Ježíšovo: spolu se sedmi druhy se LOYOIA chtěl vydat na misi, popř. sloužit za jakýchkoli podmínek papeži. 1540 potvrzení řádu papežem PAVLEM 111. Struktura řádu: volený generál ("černý papež") řídí ve voj. duchu řádové provincie a domy. Po jeho boku admonitor ("napomínatel"), jehož úkolem stálá kriti­ ka. - Mnišská přísaha řádových členů (světský oděv); výběr elit za pomoci duch. cvičení (e:xercitia) a vzá­ jemným sledováním. Profesové skládající zvláštní čtvr-

239

tou přísahu C,.slepá poslušnost") doplňováni z řad spolehlivých koadjutorů. Jediný cíl: obrácení kacířů a pohanů ke katolicismu. Proto jezuité system. umísťo­ váni na knížecí dvory jako vychovatelé princů a zpo­ vědníci. Také učiteli, kazateli a misionáři na školách a univerzitách (jezuitské koleje a gymnázia). Význam: řád se stal oporou papežství proti koncilu (BELIARMlN); bojoval s "kacířstvím" (FABER, CANlSIUS, s. 35 J), vyvíjel misionářskou činnost v Americe (s. 277), Indii, Japonsku a Cíně (XAVERSKÝ, RlCCl), přičemž byl často osočován z nekalých metod. 1541-1556 LOYOIA prvním řádovým generálem; 1549 řád podřízen přímo papeži, zakládání teol. seminářů: 1551 Collegium Romanum; 1552 Collegium Ger­ manicum. - Významní LOYOWVI nástupci: LAI­ NEZ (1558-1565) a AQUAVIVA (1581-1615). Řád se rychle rozšířil.

Refonnní papežství PAVEL 111. (1534-1549) ustanovil reformní deputaci (CARAFA, CONTARJNl), jež navrhla výchovný pro­ gram a připomínala kurii její duch. kořeny (J536). 1542 obnovení inkvizice. V osobě PAVLA IV. CARAFY (1555-1559) se papežem stal aktivní účastník re­ forem. 1566-1572 PIUS V. vystoupil proti svatokupectví. Nová verze řím. katechismu, breviáře (J568) a mešního řádu CI 570). 1582 refonna kalendáře za ŘEHoRE XIII. Od do­ by SlXlf\ V. (J585-1590) pořizovány pravid. zprávy o vizitacích; reforma kardinálského kole­ gia; nové vydání Vulgafy (1590). Tridentský koncil (1545-1563) Svolán PAVlEM lil. pro zachování jednoty víry a círk­ ve a veden pap. legáty: 1545-1547 první období: spory mezi císařem (re­ forma) a papežem (dogma). 1547-1549 přeložení koncilu do Boloně. 1551-1552 druhé období: na rozkaz KARLA V. pří­ tomni i zástupci protestantů; po KARlovE por"dŽce rozpuštění koncilu (s. 237). 1562-1563 třetí období: koncil obratně veden Mo­ RONEM, "zachráncem koncilu"; jezuité LAlNEZ a SALMERON výrazně napomohli vítězství papež­ ského centralismu. 1564 duchovenstvo nuceno přísahat na závěry tri­ dentského koncilu; zaveden dodnes vedený Index librorum prohibitorum. Výsledky koncilu: přijaty dekrety o svátostech, círk. tradici, mešní oběti, kněžství, děd. hříchu a zpovědi, značně se odlišující od evangelického uče­ ní, a rovněž refonnní dekrety o výchově, oděvu, povinnostech, celibátu duchovenstva; odstraněno zneužívání círk. obročí a obchodování s odpustky. Význam: základní teologická a církevní reorganiza­ ce katolicismu.


REFORMACE A PROTIREFORMACE / Evropa

Reformace vycházející z Německa a Svýcarska zasáhla celou Evropu kromě Spanělska, Itálie a pra­ voslavných oblastí. Dánsko a Norsko: FREDERlK I. (1523-1533) po­ volil ve Slesvicku ev. kázání. 1527 říš. sněm v Odense: tolerování luteránů. Za vlády KruST!ÁJ\A III. 1536 zavedena reformace. BUGE:-lIIAGEN sepsal círk. řád, který platil též pro Norsko. Pozemk. majetek církve připadl koruně. Na Islandu se od J 539 postupně prosazovalo luteránské učení. Svédsko: GUSTAV I. VASA očekával od zavedení re­ formace posílení král. moci a prosadil ji proti vůli většiny národa 1527 na říš. snčmu ve Vasteras. Zachování katolic­ kého obřadu, státní církev podřízena králi. ZIK­ MUND V ASA musel jako katolík 1594 círk. shromáždění slíbit, že se nedotkne lute­ ránského vyznání. Jeho rekatolizační snahy vedly ke ztrátě trůnu (5. 249). Pobaltí: z Rigy se nová víra do 1539 rozšířila po území patřícímu Řádu německých rytířů; po zrušení řádového státu (1561) zůstalo obyvatelstvo oblastí, jež připadly Polsku a Svéd­ sku (později Rusku), luteránského vyznání. Polsko a Litva: Do konfesijně nejednotného státu (katolíci, pravoslavní, Židé) pronikala všechna protestantská vyznání. Kazatel J AN l.ASKI (1499 až 1560) šířil v zemi od 1540 kalvinismus; vyhnaní čeští bratři zde vytvářeli nové obce. Protestantské směry se sloučily 1570 do unie uzavřené v Sandoměři (collsenslIs): všechny náboženské strany byly 1573 tolerovány v Pa.\" dissidendulII. Unitář (od­ mítající sv. Trojici) FAUSTUS SOZZINI (1539 až 1604) založil 1579 církev sociniánů. - Za vlády ZIKMUNDA III. VASY zallájil kardinál STANISLAL'S HOSIUS (1504-1579), biskup varmijský, protireformaci. Pronásledování evangelíků, hlavně sociniánů, a za pomoci jezuitů protestantismus do pol. 17. stol. potlačen. 1596 brestská unie: na podnět kazatele PtOTRA SKARGY (1536-1612) došlo k vyrovnání s Č{L�tí onod. církve. Sedmihradsko: reformátorem a zakladatelem lu­ teránské nár. církve Sasů (sedmihradští Nčmci) se staljOHANN HONTER (1498-1549); s výjim­ kou rumunského obyvatelstva přestoupily všech­ ny tamní národnosti k protestantismu. Uhry: evangelické učení získalo činností MATYASE BIRA přívržence mezi šlechtici a měšťany. Převa­ žující byla od 1562 cOllfessio helvetica (kalvinisté), ale vlastní církev tu nevznikla. Zatímco v tur. záboru Uher si protestanti mohli ponechat své vyznání, proběhla v rakouské části (Slovensko, Chorvatsko) během 17. stol. přes odpor magnátů rekatolizace. -

(16.

a

17.

století)

241

Rakouské dědičné země: luteránství mělo silný

vliv na šlechtu, měštiJ.ny a sedláky (kromě 'Iyrol­ ska). V Kraňsku existovala 1561-1599 evangelická církev, jejíž spisy stály na počátku slovinské literatury. 1572 uvedení jezuitského řádu. 1579 vytvořeny reformační komise v čele s kardiná­ lem MELCHlOREM KH LESL EM (1552-1630). Ve Štýrsku, Korutanech a Kraňsku provedl budoucí císař FERDINAND II. protireformaci. Nucený od­ chod evangelických poddaných (cxulanti), po­ slední vlna na příkaz salcburského arcibiskupa FIRMlANA (1732). Země Koruny české: od 1526 součástí habsb. mo­ narchie, tlak kat. centralismu proti protest. větši­ ně (utrakvisté, luteránská církev, čeští bratři). 1547 neúspěšný odboj českých nekatolických stavů v souvislosti se šmalkaldskou válkou. 1561 obnovení pražského arcb. (po husitských vál­ kách neobsazováno), zesflení protireformačního tlaku (1556 příchod jezuitů). 1575 tzv. Ceská konfese, ústní slib MAXMILIÁNA II. tolerovat všechny protest. církve (zemské právo povolovalo jen utrakvisty). Francie: FRANTlSEK 1., sám nábožensky vlažný, nc­ toleroval žádné "kacíře", poněvadž potřeboval církevní příjmy. Přes zostřené pronásledování za J INDŘICHA n. (1547-1559) se však kalvinismus šířil. 1559 první nár. synoda v Paříži. Po přestoupení ro­ dů Bourbon a Chatillon k protestantismu se hu­ genoti změnili v politickou stranu. 1562-1598 hugenotské války. Náboženská tole­ rance zaručena 1598 ediktem nantským (s. 247). Hugcnolské opěrné body zlikvidoval až kardinál R1CIIELlEL' (La Rochelle 1628). 1685 zrušil LUDViK XIV. tento edikt (s. 261). Nizozemí: KAREL V. pronásledoval luterány a no­ vokřtčncc (5 233). 1523 došlo v Bruselu k prvním upalováním kacířů během celé reformace. Později kalvinismus utu­ žoval odpor proti Spančlsku. 1566 antverpská synoda: kalvinistická církcv se ve Spojcném Nizozemí stala stát. církví, jinověrci však tolerováni. - Masové vystěhovalcctví z reka­ tolizovaného špan. Nizozemí (s. 245). Skotsko: KALvtNŮY žák a reformátor John Knox (1505-1572) sjednotil eVlUlgel., kteří byli vojensky 1547 poraženi v St. Andrews. Slechta nicméně kon­ vertovala, založila 1557 spolek (covenaf/t) na ochranu Písma sva/ébo a 1560 skotskou nár. církev. Ta králem J AKUBEM Vl. povýšena 1567 na stát. církev. Církevní majetek získala šlechta. Anglie: (s. 238). Irsko: ED UARD VI. a ALŽBIlTA vnucovali národu anglik. kněze, lid ale zůstal navzdory perzekuci a trestním výpravám katolickým (kromě Ulsteru).


REFORMACE A PROTIREFORMACE / Portugalsko (1495-1640), Spanělsko (1556--1659) Portugalská říše v 16. století 1495-1521 EM ANUEL I. VELIKÝ se stal zakladate­ lem portug. světové říše. Opěrné body v Indii, vých. Asii (monopol na obchod s kořením), Afri­ ce a Brazílii. Usabon největším evropským pří­ stavem. Velmocenský rozmach říše, velebený největším portug. básníkem Luísem Camoe­ sem (J 524-1580) v eposu o Lusovcích (plavba VASCO DA GAMY do Indie, s. 221), přesahoval sí­ ly a zdroje země. Koloniální bohatství demorali­ zovalo národ i stát. 1557-1578 SEBESTlÁN podnikl nerozvážnou křížo­ vou výpravu do Maroka, na níž byl spolu s velkou částí šlechty zabit 1578 v bitvě u Ksár al-Kebíru. 1580-1640 personální unie se Spanělskem, během níž Portugalsko ztratilo značnou část koloniální říše ve prospěch Nizozemí a Anglie. 1640 osamostatnění od Spanělska a nastolení nové král. dynastie Braganza QAN IV.) Vrchol a úpadek španělské moci 1556--1598 Filip II., označovaný za muže vážného, sebevědomého, nedůvěřivého a pomalého při roz­ hodování, vládl zděděné říši písemnými rozkazy. Zavedením burgundského dvorního ceremoniálu (1548) byl budoucí král stále více izolován od okolního světa a svých poddaných; jako Spaněl, Habsburk a katolík se cítil povinován sjednotit křesťanstvo pod špan. vedením. - Symbolem jeho moci se stal Escorial (stavba od 1557), současně rezidence, klášter a hrobka špan. králů. Vnitřní politika: náb. a polit. jednota dědič­ ných zemí docílena: I. bezohledným užíváním inkvizice: autodafé (upalování kacířů), utlačo­ vání Morisků (Maurové) a Maranu (doslova "prasata": pokřtění Židé), zabývajících se ob­ chodem (1568-1570 vzpoura Morisků v Grana­ dě); 2. absolutním dozorem nad nár. církví: pro všechna pap. nařízení nutné král. povolení (pla­ cet); omezení stavovských práv; 3. kontrolou nad hospodářstvím a koloniemi. Cíle sice dosa­ ženo, cena byla však vysoká. 1581 odpadlo od ose Nizozemí (s. 245), grandové byli zbaveni moci a hidaJgové (drobná šlechta) od­ cházeli do kolonií. Hosp. rozvrat stát. bankroty, do­ vozem střIbra (s. 277), zákazy obchodování a infla­ cí. Úpadek zemědělství a řemesel. - Finance v ru­ kou Fuggeru (s. 215). Proslulost si na druhé stra­ ně udržela špan. armáda (terzíos) a její voje­ vůdci: FERNANDO ÁLVARES DE TOLEDO VÉVODA Z ALBy (1507-1582), ALESSANDRO FARNESE (1545-1592), nev!. králův bratr ]UAN D'AUSTRIA (1547-1578), SPINOt.A (1569-1630) Zahraniční politika: proti špan. snahám o hege­ monii se stavěly hlavně Francie a Anglie. 1556--1559 válka s Francií; španělská vítězství u St. Quentinu a Gravelingenu.

243

1559 mír v Cateau-Cambrésis: získání Burgundska a Neapolska. Po smrti MARIE, druhé manželky (a tety) FIUPA ll., obrat Anglie k ostře protikat. kursu za vlády Alž­ běty I. (1558-1603), která navenek neodmítala FILIPOVY nabídky k sňatku, přitom ale tajně pod­ porovala korzárské podniky spolku Merchant Ad­ venturers proti špan. lodím (s. 247). 1571 skvělé námořní vítězství u Lepanta. Svatá li­ ga, vedená Spanělskem, zlomila tur. nadvládu ve Středomoří. FILIPOVY úspěchy dosáhly vrcholu 1580, když ovládl Portugalsko, jež bylo spojeno se Spanělskem. 1584 spolek s katolickou stranou (Ligou) ve Fran­ cii (s. 247). K dobytí Anglie, která otevřeně podporovala niz. vzbouřence, sestaveno loďstvo čítající kolem 130 lodí s 27 000 muži, jemuž velel admirál MEDINA SlDONIA (tzv. "neporazitelná armada"). 1588 zničení armady zčásti při střetnutí s Angli­ čany v kanálu La Manche (DRAKE), zčásti silný­ mi bouřemi. Děla pohyblivých ang!. plachetnic zachránila přední protest. velmoc Evropy; začá­ tek úpadku špan. mocnosti; význam pro vedení nám. války. 1590 kvůli špan. zasahování do hugenotských válek rostoucí odpor ve Francii QINDŘlCH ly'). Na fr. straně Anglie a Nizozemí. 1595 francouzsko-španělská válka. 1598 uzavřen mír ve Vervins: Spanělsko se vzdalo vměšování do fr. záležitostí. 1598-1621 FILIP III. přenechal vyčerpaný stát své­ mu obllbenci VÉY. Z LERMY, přezdívanému "nej­ větší zloděj Spanělska". 1610 blahobyt země těžce postižen bezohledným vy­ hnáním Morisků. 1621-1665 FILIP IV. V čele státu stál 1621-1643 VÉVODA OUVARES. Úpadek Spanělska urychlen účastí ve třicetileté válce a 1621-1648 obnovenou válkou s Nizozemím. 1640 odpadly Portugalsko a Katalánsko (to znovupři­ pojeno 1652). 1648 uznání nezávislosti Nizozemí; 1659 pyrenejský mír (s. 259): Spanělsko ztratilovelmocenské postavení ve prospěch Francie. Kultura "španělského věku": po celé Evropě se rozšířily nejen špan. zvyky a móda, ale i špan. ceremo­ niál a ryt. romány (nazývané podle jednoho z hrdinů romány Amadisovými). Poezie a malířství zažívaly vrchol. Do literatury se zapsal satirickým ryt. románem Don Quijote, Miguel Cervantes (1547-1616), dra­ matickou tvorbou Lope de Vega (1562-1635) a Pedro Calderón (1600--1681). - Náb. témata zo­ brazovali malíři EI Greco (1541-1613) a Bartolomé E. Murillo (1617-1682), zatímco Diego Velázquez (1599-1660) ztvárnil dvorský život. - ]ezuitaFrancis­ co Suarez (1548-1617) vytvořil teorii mezinárodní­ ho práva.


REFORMACE A PROTIREFORMACE / Nizozemí (1477-1648) Nizozemí pod Habsburky (1477-1568) 1477 MAXIMlLIÁN I. získal burgundským dědic­ tvím (s. 193) již. provincie s Hollandem; sev. pro­ vincie Habsburkové postupně zdědili do 1543. 1512 vytvoření burg. řfšského kraje, ktery KAREt V. 1551 převedl na špan. větev Habsburků. Charakter 17 provincií: 1. národn. protiklady mezi románským jihem (Valoni) a germánským severem (Vlámové); 2. hospodářské rozdíly mezi zchudlou venkovskou šlechtou a bohatým měšťanstvem; 3. náb. protiklady mezi kat. jihem a severem, ktery se záhy otevřel učení luteránů a novokřtěnců (s. 233) a od 1563 také kalvinismu; 4. politické protiklady plynou­ cí z rozdílného polit. vývoje. Každé město a každá pro­ vincie bránily vlastní historická práva, své "nizozem­

ské svobody". Zřízení: samospráva jednotlivých provincií s král. místodržitelem a vlastním sněmem; volný dohled nad nimi prováděn gen. nústodržitelem, státní radou a všeob. sněmem (Generální stavy). Význam: hosp. nejrozvinutější oblast Evropy (přes 200 měst) vynášela Španělsku na daních sedmkrát ví­ ce než činily zisky z anl. kolonií. Ronerdanlem a Ant­ verpami, "překladišti světa", procházelo kolem 50 % světového obchodu. Centmm evr. finančnictví na ant­ verpské burze. - "Citadela Evropy" byla důležitá i mo­ censkopoliticky (obklíčení Francie). Vedoucími polit. osobnostmi byli MARKÉTA PARMSKÁ, gen. místodr­ žitelka (1559-1567), a její hlavní rádce kardinál GRANVELtA, kteří svou "prošpanělskou" politikou Nizozemcům škodili. "Národní zájmy" proto hájili provinční nústodržitelé EGMOI\'T, HOORN a Vilém

Oraniský (1553-1584; z nasavského rodu). Král FIup ll. nemínil tolerovat ani náb. ani polit. svo­ body; snal1y o "hispanizaci" Nizozenú se projevily 1565 zostřením inkvizice a zmenšením diecézí. Protesty (petice) odmítnuty, šlech. mluvčí zesměš­ něni a označeni za geuzy (z fr. gueux žebráci). EGMONT a VILÉM ORANŽSKÝ vystoupili 1566 proti obrazoboreckým nepokojllm. Přesto král povolal na "uklidnění" situace "železného vévodu" ALBU. 1567 nastolení voj. diktatury s výjimečnými soudy (bmselská "krvavá rada"). 1568 poprava EGMONTA a HOORNA.

245

funkci gen. místodržitele; obraulý diplomat potvr­ dil již. provinciím Artois a Henegavsku svobody a získal je 1579 arraskou unií zase pro Španělsko. 1579 utrechtská unie, uzavřená jako odpověď sev. provincií, vedla k rozštěpení Nizozemí. FILIP II. prohlásil VILÉMA ORANŽSKÉHO za psance II vyzval k jeho odstranění. Unie reagovala 1581 vyhlášením nezávislosti země na španěl­ ském "tyranovi". 1584 zavraždění VILÉMA ORANŽSKÉIIO v Delftu.

Ústava Spojených nizozemských provincií (Ge­ nerálních stavů): zástupci sedmi provincií zase­ dali v Haagu za předsednictví Hollandu, jehož představitelé jmenovali vždy na 5 let velkého pen­ sionáře. Prvrú tuto funkci zastával OLOENBARNE­ VELOT (1547-1619) - Nový útok FARNESEHO: znovudobyti Flander a Brabantska. Po pádu Antverp (1585) podporovala Generální stavy Ang­ lie (LElCESTER; s. 247). Přepadáv"ill1Ím španěl­ sko-portugalských faktorií vznikala nizozemská koloniální říše v již. Africe, ]mJij, jihových. Asii (Mo luky; Niz. Indie). Španělsko paradoxně nuce­ no ..obchodovat s nepřítelem", čímž financovalo válku proti sobě. Ani válka na pevnině nevedla k niz. porážce. Pozomost špan. vojska ustavičně odváděly Anglie a Francie (s. 243); mimoto země získala v novém nústodržiteli 1585-1625 Mořici Oraniském schopného orga­ nizátora a taktika. 1591-1598 Španělé byli na východě a jihu země od­ raženi. 1609 uzavření l2-letého příměří. Soupeření mezi MOŘlCEM ORAJ\'ŽSKÝM a OLOENBARNEVELOTEM ukončila (1619) poprava dmhého. 1621 závěrečná fáze váIky se Špa.nělskem, jež muselo 1648 haagským mírem novou republiku uznal.

=

Nizozemský boj za nezávislost (1568--1648) VILÉM ORANŽSKÝ shromáždil v Nasavsku žoldnéře, v otevřeném boji ale na ALBU nestačil. Úspěšné byly naproti tomu operace tzv. mořských geuzů, přepa­ dávajících špan. lodě a opěrné body. 1572 dobyti Brielle a Vlissingenu geuzy, rozmach po­ vstání. 1573 odvolání ALBY, 1576 vyplenění Antverp. 1576 gentská pacifikace: dohoda stavů všech provin­ cií na ochranu před pleněním a terorem španělské soldatesky. 1578--1592 působení Alessandra Farneseho ve

Rozkvět Nizozemí v 17. století Těžiště obchodu i výroby se během osmdesátiletých bojů přesunulo na sever (Amsterodam). Nizozemí se stalo vedoucí světovou obch. mocností. Využití kolon. zdrojů převzaly Východoindická společnost (1602) a Západoindická společnost (1621) s vl. voj­ sky a polit. privilegii. Od pol. 17. stol. niz. námořní moc zaůačována konkurenční Anglií (s. 267). Kulturní rozkvět - malířství: vlámská škola. K ní náleželi např. Peter Paul Rubens (1577-1640) a ANTHONlS VAN DYCK (1599-1641): bar. alegorie a portréty. - Holandská škola: realistické žánrové ma­ lířství, zobrazování moře a krajinomalba. Představite­ lé: FRANS HALS (1580--1666), JAN STEEN, JAN VER­ MEER, RuvSDAELOVÉ a další; Rembrandt van Rijn (1606-1669): obrazy skupin a portréty; lept jako sa­ most. malířský žánr. Věda: známějšími než filolog JUSTUS L!PSIUS a přírodovědec ANTONY LEEUWEN­ HOEK se stali filosof SPINOZA (s. 256) a "otec mezi­ národrullO práva" Hugo Grotius (1583-1645).


REFORMACE A PROTIREFORMACE / Francie

Občanské války ve Francii

1547-1559 Jindřich II. se proti Habsburkům (s. 243) spojil s protest. říš. knížaty (s. 237), do­ ma však pronásledoval hugenoty (s. 241); po jeho smrti na turnaji došlo k vnitřní krizi.

1559-1560 FRANTlSEK II (l5-lety'), byl závislý na kat. Guisech, přfbuzných své manželky MARIE STUARTOV NY. 1560-1574 za KARLA IX. (lO-letý) vládla matka Ka­ teřina Medicejská, podněcujfcf Bourbony (AN­ TONIN NAVARRSKÝ) proti Guisům. Podmíněná to­ lerance hugenotů ediktem ze St. Germain. 1562 krvavá lázeň ve Vassy (útok Guisů na hug. motli­ tebnu). To vyvolalo 1562-1598 celkem osm hugenotských válek. Španělsko podporovalo Guisy, Anglie hugenoty (voj. pomoc i z Rýnské Falce a z Hesenska). Vůd­ cové obou šlecht. stran FRANTlSEK GU1SE a LUD­ viK Co DÉ byli zavražděni, což ospravedlňovala teorie monarchomachů, že vražda tyrana je do­ volena (jejfmi zastánci např. BEZA [s. 238] a je­ zuita MARIANA). JINDRlCH GUISE a admirál GASPAR COLlGNY pokračovali v boji. K tzv. třetf "straně politiků" patřil JEAN BODIN (1530 až 1596), autor spisu De la République, jehož uče­ ní o suverenitě státu vytvořilo ideový základ absolutismu (s. 259). 1570 mír v Saint Germain: hugenoti získali čtyři opěr­ né body. COLlGNY přiměl krále k protišpan. politi­ ce. KATERlNA využila svatby své dcery MARKÉ1Y sJindřichem Navarrským (syn ANTONL-.A), aby odstranila COLlGNYHO a hugenoty. 1572 bartolomějská noc ("pařížská krvavá svat­ ba"): povražděno asi 20 000 hugenotů (z toho 3000 v Pařili). Hugenoti se ale udrželi v La Ro­ chelle a na jihu země vytvořili vlastní voj. organi­ zaci. Na jejich náúak vydal nový král JINDRlCH Ul.

(1574-1589) 1576 edikt z Beaulieu. Když se hugenotJINDRlCH NA­ VARRSKÝ sIai legitimním následru'kem trůnu, spoji­ la se 1584 katolická liga OINDRlCH GUIsE)otev­ řeně se Španělskem. 1585-1589 "válka to Jindřichů" o Pařfž. Král dal JINDRlCHA GUlSE zabft a vzápětf byl sám zavražděn, 1589-1610 Jindřich IV., zakladatel nové královské dynastie Bourbonů (1589-1830), musel válčit proti Jjze i Španělům. 1593 JINDRlCH IV. přestoupil ke katolicismu ("PaňZ stojf za mši"): konec válek. 1598 edikt nantský zaručoval hugenotům svobodu svědomí, omezené provozování bohoslužeb, polit. rovnoprávnost a opěrné body. Důsledky: Francie zůsIaia kat. zemí, zrovnoprávnila ale protest. menšinu politicky i kulturně. Koruna zvi­ tězila nad šlechtou;JINDRlcH IV. vytvořil jednotný ná­ rodní stát. Ministr SULLY podporoval zemědělstvf a fi­ nance; rozvoj obchodu a řemesel; vznik prvních kolo­ nií v Kanadě (s. 277).

(1547-1610), Anglie (1485-1603)

Anglie

za

247

vlády Thdorovců

1485-1509 Jindřich VII. obnovil právo a pořádek

zozením mimořádného král, soudu (tzv. hvězdi­ cová komora) a místní správu přenesl na smírčí soudce Vustices oj peace); svatbou své dcery MARKÉTY se skotským králem JAKUBEM IV. (1488 až 1513) připravil budoucf sjednocenf ostrova (s. 267) 1509-1547 Jindřich VIII. vedl pod vlivem kardi­ nála WOLSEYHO (1472-1530) války s Francií a Skotskem. 1513 bitva u Floddenu: rozdrcení skotského vojska. Král posílil svou autoritu na úkor cfrkve (s. 238) a prohlásil se 1542 irským králem. - Za EDUARDA Vl (9-letý) vládl jako regent VÉV. ZE SOMERSETU (SEY­ MOUR) a po jeho pádu VÉV. Z NORTIIUMBERLAN­ OU (DUOLEY),jenž popraven kvůli snahám změnit následnický řád. 1553-1558 Marie Katolická (s. 238) se oriento­ vala na KARLA V., zapleúa Anglii do války Španěl­ ska s Francií a ztratila Calais (1558). 1558-1603 Alžběta I. (podle katohKů nelegitinUlí dcera ANNY BOLEYNoVÉ) se prosadila za pomoci lorda BURGHLEYHO (WILLIAM CECIL, 1520 až 1598; s. 238) 1559/1560 zásah do skotských sporů ve prospěch kalvinistické šlecht. opozice (s. 24 J). 1542-1567 Marie Stuartovna, vychovaná v kato­ lickém duchu na francouzském dvoře, se vrátila do Skotska, vdala se za vr-.lha (BOTHWEU) svého druhého manžela (DARNLEY) a musela se proto vzdát trůnu. 1568 uprchla do Anglie a vznesla nárok na ang!. trůn; podporována zdejší kat. stranou (NORFOLK), Záhy však uvězněna a 1587 popravena. Konll.ikt se Španělskem (do 1604) Již dove Anglie podporovala niz. boj za nezávislost (s, 245) a akce korzárů: nejznámější JOHN HAw­ K lNS, FRANCIS DRAKE, FROBISHER a dalšf. 1588 zničení španělské "neporazitelné" arma­ dy (s. 243); nové špan. útoky 1596-1597 a 1599 už ostrov vážně neohrozily. Obchod a hospodářství: Anglie nucena hledat nové trhy, když pro ni byly uzavřeny postavy v Antverpách, Bruggách, Calais a v Hamburku (hanzou), kam smě­ řoval jejf vývoz. Spolek Merchant Adventurers (je­ ho členové působili na vlastní pěst jako obchodníci a korzáři) vytv"ařel první obch. akciové společnosti: 1554 Moscow Company, 1581 Levante Company a 1600 East-India Company (s. 275). 1571 otevření londýnské burzy. 1584 založil WALTER RALEIGH (1552-1618) v Sev. Americe prvnf angl. kolonii Virginia. V Londýně 1598 uzavřen obch. dvůr hanzy (Stal/hof, s. 183). Důsledky: Anglie zlomila špan. hegemonii, sIaia se hlavní protest. vehnocf, zažila kult. rozkvět (s. 212) a vytvořila předpoklady pro svou koloniální osi.


REFORMACE A PROTIREFORMACE / Polsko (1506-1621), Svédsko (1513-1629) Polsko šlechtickou republikou 1506-1548 ZIKMUND I. se vzdal prešpurskými a ví­ deňskými úmluvami (1515) nároku na českou a uherskou korunu; MAXIMILlÁN I. (s. 219) za lO potvrdil pols. lenní svrchovanost nad Pruskem, jež 1525 se stalo �"Větským vévodstvím (s. 235). Litva, ohrožoV'JJlá Ruskem, osmanskou říší a Svéd­ skem, se vzdala 1569 S,Ull0StatnOSti a uzavřela s Polskem lublinskou unii: byl vytvořen společný sněm a došlo k vyrovná­ ní mezi litevskou a polskou šlechlOu. Zřízení: drobná šlechta (szú/cUa) získala stejná pri­ vilegia jako magnáti. Velkostatek, pro který byly dosud charakt. naturální a peněžní renta od sedláků, přešel k režijní vrchnostenské výrobě (5. 215); autonomní mčsta neměla zastoupení ve sněmu (sejm), tvořeném králem, magnáty (v sená­ tu) a szlachtou. Od 1505 nutný souhlas všech členll sněmu s jakýmkoli zá­ konem (liberum veto). Zemi ovládaly ruzné mag­ nátské kliky (konfederace), mnohdy pod zahr-JJlič­ ním vlivem. 1572 articllli Henricial1i (podle polského krále JINDŘICHA Z VALOIS [1572-1574; pozdější fr. král JINDŘICH ml): právo šlechty na odboj a svobod­ nou volbu panovníka; šlechtě také zaručena svobo­ da víry. Kultura: za posledních Jagellonců " zlatý věk" Polska: náb. tolerance (s. 241); rozkvět .,viselské gotiky"; pronikání it. renesance do "krakovské maHřské školy"; vliv něm. a vlámských umělců (VElr STOSS). Na krakovské univerzitě, centru hUlmUlis­ mu, působili CONRAQ CElTIS a M1KUV\S KOPER­ NIK (s. 221), právník PAWEt WLODKOWICZ a bá,�­ ník JAN KOCHANOWSKt (1530-1584). Po �ření Jagellonců (1572) došlo 1574 k dvojí volbě. Kandidát habs. strany, císař MAXl­ MILlÁN II. (s. 251), byl předním pols. politikem JANEM ZAMOJSKÝM (1542-1605) nakonec vyša­ chován a králem uzn{Ul sedmihradský vévoda 1575-1586 Stěpán Báthory, který posilil vojsko za­ členěním kozáctva a vedl v boji o Livonsko tři ús­ pěšná voj. tažení proti caru IVANU HROZNÉMU. 1587-1668 dynastie Vasovců, původem ze Svédska 1587-1632 ZIKMUND lil. VASA (1592-1604 laké švédský král) podporoval protireformaci (s. 241). 1607-1609 šlechtické vzpoury proti jeho snahám o absollltum dominium; boje s Thrky v Moldav­ sku; první nepokoje prdvoslavných kozáků. - Zá­ sah do sporu o moskevský trun (s. 203) 16JO vítězství hetmana ZÓI.K1EWSKÉHO u f(]ušina a obsazení Moskvy. 1'015. aspirace na carský trun vyvolaly vzedmutí rus. patriotismu i švéd. odpor, jež ukončilo až 1618 příměří v Deulině. 1621 chotinský mír s Thrky; ztráta Livonska ve pro­ spěch Svédů.

249

Svédsko za vlády Vasovců 1513-1523 dán. král KRlsnÁN [J. (1481-1559) zví­ tězil nad ň'šským správcem STENEM SrUREM ML. a po korunovaci se pomstil svým protivruKům 1520 tzv. stockholmskou krvavou lázní (poprava 82 předáků stav. odboje). Lidové nepokoje v Dalarně. 1523-1560 Gustav I. Vasa vyhnal s finanční podpo­ rou Llibecku Dány a byl přes nechuť šlechty zvolen na sněmu v Str'angnas za krále. Nové uspořáruUlí stát. správy; daně povoloV'd1 sněm, který tvořily čtyři kurie: šlechta, duchovenstvo, mčšfuné, sedláci. Finanční nouze Koruny vyřešena 1527 konfiskací církevního majetku - zavedení refonnace (s. 241). Podpora Dánska proti Llibecku. JORGEN W Ol.LEN­ WEWEH (1492-1537), kterého vzpoura vynesla na post llibeckého primátord (1533), inicioval 1534-1536 vzpouru hrabat na obnovení moci hanzy, ale byl sesazen a popraven. Svédsko pak přestalo platil Llibecku dluhy. 1568-1592 JAN DJ. založil sňatkem s KATEŘINOU JA­ GEl.LONSKOU kal. větev polských Vasovců. Jeho syn 1592-1604 ZIKMUND vl��dl v Polsku (od 1587) i ve Svédsku. Jeho katolictví a absolutistické snahy na­ razily u Švédů na silný odpor. Král byl 1598 poražen v bitvě u Stangcbro a sesazen sněmem. - Ná,�tupcem králce vládnouculO KARLA IX. (do 1604 regent, 1604-161 I králem) se stal 1611-1632 Gustav 11. Adolf, považovaný za největ­ šího švéd. krále. 1621 voj. řád s brJJlnou povinností sedláků; švéd. vojsko nejmodernější v Evropě. Boj o hegemonii na Baltu v 16, století První ruský pokus proniknout k Baltu odrazil livonský velmistr WALTER Z PI.EITENBERGU (1494-1535) 1502 v bitvě na Smolinském jezeře. Nepodařilo se mu však obnovit roztňstěný řádový stát. - Car IVAN IV. (s. 203) zahájil 1558-1582 dlouhé války o Uvonsko, jež se uchýlilo pod pols. ochrdnu. Když dán. král FR.EDERlK II. (1559-1588) odkoupil pro svého bratra MAGNU­ SE ostrov Osel a kuronské biskllpStví, zasáhlo Švéd­ sko a podrobilo si Estonsko (1561). Z rozpadlého řádového státu uhájil velmistr GOTTHARD KE'ITE­ l.ER jen Kuronsko, ze kterého učinil děd. vévodství pod svrchoV'JJlostí Polska. Ve spolku s Dánskem se Polsko laké zúčastnilo 1563-1570 tzv. války tří korun proti Švédsku. 1582 příměří v Jamu Zapolském: Rusko se V'ldalo li­ vonska a Polocku. 1611-1613 kalmarská válka mezi Svédskem a Dán­ skem. Dán. král KRISTIÁN lY. (s. 253) sice zvítězil, ale jeho pokus o obnovu unie ztroskotal. Uzavření míru v Knaredu. Rusko ztratilo 1617 stolbovským mírem příSlup k Baltskému moři. 1621 dobytí Livonska GUSTAVEM ll. ADOlFEM, jenž se lak stal vítězem zápasu o "dominium ma­ ris Baltici".


REFORMACE A PROTIREFORMACE / střední Evropa II (1555-1619) Střední Evropa v době zostřování nábožen­ ských sporů (1555-1619) Nejdelší mír. období ve stř. Evropě bylo ve znamení všeobecné stagnace. Celá oblast se ocitla stranou svěl. obchodu, města chudla, řemesla upadala, au­ torita Říše slábla, chyběly velké osobnosti. 1556--1564 Ferdinand I. (císařem zvolen 1558) se soustředil na ochranu náb. smíru. Poslední pokus obnovit jednotu křesťanstva se uskutečnil při 1557 wormském náboženském rozhovoru: protesl. knížata neuznala "duchovní výhradu", kal. kníža­ ta se bránila "tajné deklaraci." 1564-1576 MAXl.MluAN ll., který s luteránstvím spí­ še sympatizoval, odnútl vyhlásit závěry tridentské­ ho koncilu (s. 239) a oznámil neutralitu v náb. sporech. Protestantismus dosáhl za něho nejv. rozšíření (sekularizace severoněm. biskupství). 1576-1612 RUDOLF II., vychován jezuity ve Spaněl­ sku, zahájil v děd. habs. zemích protireformaci. Přemístil cís. rezidenci do Prahy (1583), kde se obklopil alchymisty (DEE, KELLY) , astronomy (T YCHO BRABE, KEPLER, s. 256) a umělci. Vě­ noval se převážně sbírkám umění a vládu přene­ chal dvorským úředníkům. jeho bratr 1612-1619 MATYÁS se pokusil znovu konsolidovat Říši pod habs. vedením. Rozvoj teritoriálních států uvnitř Říše Slabost ústř. moci umožnila říš. knížatům upevnit svou vládu vydáním policejních řádů a vytvářením nových správních úřadů. Prioritou jejich zahr. poli­ tiky se stalo zcelování vlastních domén (sňatky, vzá­ jemnými dědickými dohodami, resp. koupěmi círk statků). Nadvládou nad církví (s. 235) získal stát nové úkoly v oblasti výchovy a sociální péče. Prosa­ dil se patriarchální názor o knížeti jako úředníku Božím. Konfesijní otázky ovlivňovaly politiku všech německých teritoriálních států. Rozštěpení protestantismu Dvorští teologové usilovně prověřovali a vykládali náb. učení. Výsledkem se ale nestalo větší sjednoce­ ní protestantismu, ny'hrž naopak Ustavičné spory rozvracely luteránství zevnitř a trpěla i jednota pro­ tesl. knížat v Říši. Prvotní náb. sílu vystřídala teolo­ gická hašteřivost, hlavně mezi ťilipisty (přívrženci "Variaty", navržené 1540 MELANCHTHONEM) a or­ todoxními luterány okolo FLAClA lLLYRlKA. Většina luterán. knížat souhlasila 1577 s kompro­ misním ustanovením konkordie (podle j. ANDREA­ EHO, kancléře univerzity v l'iibingenu). Luterán. pa­ novníci zapřisáhlými protivníky kalvinistických stá­ tů, hlásících se k heidelberskému katechismu (1563). Rýnská Falc se stala centrem evropského kalvinismu (spojení mezi něm., fr., niz. a českým protestantismem). Oporou luteránské ortodoxie bylo saské kurfiřt-

251

stvÍ. Konzervativní a polil. slabý stát se přikláněl spíše k dohodě s katolickým císařem nežli s kalvi­ nistickou Falcí. Luteránství ztratilo svou polil. prů­ bojnost a změnilo se v soukromou zbožnost lidu, který poslušně sloužil vrchnosti (luteránský kvietis­ mus). Nástup protireformace Protest. nesvornost pomohla k zotavení katolicismu a rovněž činnosti jezuitů (s. 239). Řád získal vliv na kat. knížata, univerzity a školství. Na lid zapůso­ bily nově budované kostely, procesí a náb. hry. K vý­ chově kněží sloužilo Co/legium Germanicum v Ří­ mě (1552). - "Druhým apoštolem Německa" se stal PETRUS CANISIUS (J 511-1597), autor lido­ vých katechismů. 1573 Congregatio Germanica (sbor kardinálů pro něm. záležitosti) sloužila kurii k přímým zákro­ kům v Říši; vytváření stálých nunciatur (Vídeň, Kolín nad Rýnem, později i Pralla). 1563 počátek protireformace v Bavorsku, jinak přední kat. zemi. 1579 zostření kat. reakce v Rakousku (kardinál MELCHIOR !(HLESL). 1583 v kolínské "biskupské válce" zvítězila kat. strana: arcibiskup, který přestoupil k protestan­ tismu, byl vyhnán. To ovlivnilo i jiná biskupství (Paderborn, Miinster, Wiirzburg) a také 1584-1602 štrasburský kapitulní spor. Od 1596 arcivévoda FERDINAND násilně potlačoval "kacířství" ve Stýrsku, Korutanech a Kraňsku (s. 241). RUDOLF II. musel však 1606 uherským stavům a 1609 čes. stavům ("Rudolfův majestát") přiznat náb. svobody (s. 253). Spojenectví protest. říš. stavů, o něž usiloval FRIDRICH IV. FALCKÝ (1583-1610), se uskuteč­ nilo až 1607 po obsazení Donauworthu MAXl.MILlÁNEM I. BAVORSKÝM (J 597- 1651). Bavorský vév. vyko­ nal nad tímto protest. říšským městem cís. exe­ kuci (kvůli rušení kat. procesí). Donauworth ztratil statut říš. města, připadl Bavorsku a byl rekatolizován. Porušení náb. smíru vedlo 1608 k rozpuštění říš. sněmu v Řezně a k vytvoření protestantské Unie (KRISTIÁN Z ANHAIJ'U), jež navázala kontakty s Francií, Anglií a Nizoze­ mím. 1609 založil MAXlMILIÁN I. katolickou ligu opře­ nou o Spanělsko. 1609-1614 spor o julišsko-k1evské dědictví, do ně­ hož zasahovaly Francie a Spanělsko. K vál. střet­ nutí tehdy ještě nedošlo. 1614 xantenská dohoda vedla k rozdělení obou ze­ mí: Braniborsko, jehož panovník přistoupil ke kalvinismu, získalo Klevsko, Mark a Ravensberg, Falci-Neuburgu, kde naopak tamní rod konver­ toval ke katolicismu, připadly julišsko a Berg.


REFORMACE A PROTIREFORMACE / třicetiletá válka 1(1618-1629) Třicetiletá válka začala jako náb. konflikt a skonči­ la jako zápas o evr. hegemonii. Vybilo se v ní napčtí mezi kat. a protest. státy, mezi šlechtou a knížaty, říš. městy a císařem, Habsburky a Francií. Bezprostřed­ ní příčinou byl neklid v habsburských zemích: ve sporu o trun mezi císařem RUDOLFEM U. (s. 251) a jeho bratrem MA:rYÁSEM se obě strany ucházely o podporu stavů. 1608 zvolily rak., uh. a moravské stavy za svého panovníka MATYASE, čes. šlechta se však přidržela RUDOLFA. Za to jí musel 1609 S\ým majestátem přiznat náb. svobody. MATYÁS stavům garantoval právo na svobodnou volbu krále. 1617 špan. král FILIP Ul. získal pražskou dohodou nárok na habs. Alsasko, když se předtím zřekl své­ ho děd. práva na české země ve prospěch arcivé­ vody FERDiNANDA (s. 251). Ten byl přes tvrdou rekatolizaci Štýrska přijat čes. stavy za MA:rvASOVA nástupce. Uzavírání ev. kostelů a porušování privi­ legií však vedlo 1618 k (třetO pražské defenestraci, kdy byli z ok­ na vyhozeni cís. místodržící SLAVATA a MARTiNIC. Poté došlo k všeob. vzpouře (MATYAS THURN) a ke vzniku stavovské vlády (30 direktoru); voj. podpora od ARNOSli\ Z MANSFELDU, vojevůdce savoj. vévody. tesko-falcká válka(1618-1623). THURN tálll na Vídeň; k odboji se připojily rak., slezské, moravské a uh. stavy a také Sedmihradsko (GÁBOR BETHLEN). 1619-1637 FERDiNAND U. se stal po MA1YASoV'€ smrti císařem, čeští stavové ho ale jako krále sesa­ dili a povolali na trun 23-letého falckého kurfiřta FRIDRICHA v. - Habs. protiútok umožnily přede­ vším: pap. subsidie, pomoc ze strany Španělska, Katolické ligy (MAXlMlLlÁN B AVORSKÝ) a saského kurfiřta JANA JIIUHO (luterán). Zatímco Sasko ovládlo Lužice a Španělé pronikli do Falce, porazi­ la ligistická armáda (TlLLY) 1620 vojsko českých stavů v bitvě na Bílé hoře. "Zimni král" FRIDRICH FALCKÝ uprchl do Nizoze­ mí a protestantská Unie se rozpadla. S GABOREM BETHLENEM byl uzavřen 1622 separátní mír v Mikulově. Tluy pak dobyl falc­ kou rezidenci Heidelberg (knihovna Palatina pře­ místěna do Říma) a zvítězil v bitvách u Wimpfenu (nadJllUM FRIDRICHEM B ÁDENSKÝM) a Hochstu (nad KRISTIANEM B RUNSVlCKÝM). 1623 v bitvě u Stadtlohnu opět porazil vojsko KRISTIÁNA B RUNSVlCKÉHO. Obsazení Vestfálska a Dolrubo Saska. 1623 Bavorsko získalo falckou kurfiřt. hodnost a úze­ mí Horní Falce; Sasko jako zástavu obě Lužice. V techách byli přísně potrestáni vůdcové povstá­ ní, kteří neuprchli (staroměstská poprava 2 J "čes­ kých pánů"), a konfiskována polOvina šlecht. ma­ jetku. Následovala násilná rekatolizace (150 000 emigrantů); zabavené statky předány většinou cizincům.

253

Dánská válka (1625-1629). Podpořen angl., niz. a fr. subsidiemi, vstoupil dán. král KRISTIÁN IV. ja­ ko vév. holštýnský a "hlava dolnosas. říš. kraje" do války. Albrecht z Valdštejna 0583-1634) dal císaři k dispozici svou "soukromou" armádu. Pocházel ze starého čes. rodu, zálly konvertoval ke katolicis­ mu, vstoupil do cís. služeb a velký majetek získal vyllOdným sňatkem a pobělohorskými konfiskace­ nu. Poté co 1624 obdržel titul vév. frýdlantského, porazil VALD­ STEJN J 626 u Desavy MANSFELDA a pronásledoval ho až do Uher (Nové Zámky). 1626 T1LLY zvítězil nad KRISTIÁNEM IV. v bitvě u Lut­ teru (Brunšvicko). - Spolu s VALDSTEjNEM zatla­ čil Dány na Jutský poloostrov. VALDSTEjN ovládl celé sev. Německo s výjimkou Stralsundu, dostal ti­ tul "generalissimus Baltského moře a Oceánu" a stal se 1628 vév. meklenburským a zallaňským. 1627 Obnovené zřízení zemské, jímž FERDINAND U. omezil stav. práva českého království a změnil ho v děd. habs. monarchii. Vítězství panovo absolutis­ mu; katolictví jediným náboženstvím. 1629 mírem v Liibecku se KRISTIÁN IV. vzdal vměšo­ vání do něm. záležitostí a neztratil proto žádné úze­ nú. - FERDINAND n. měl nyní tři alternativy dalšího postupu: 1. vybudování habs. univerz. monarchie (pliv. plán KARLA V.; protivníci: FnUlcie a Švédsko); 2. prosazení absolutismu v Ří'ši (VAWSTEjNŮV plán; protiVIúci: všechna n'š. knížata); 3. rekatoliza­ ce Německa (protivníci: protest. knížata). 1629 restituční edikt: duch. knI1ata obdržela na­ zpět všechna bývalá círk. území, jež protestanti ovládli po 1552 (s. 235). 1630 sněm v Řezně. Pod tlakem knížat, obávajících se o své "svobody", musel císař propustit VALDSTEJ­ NA, jehož armáda byla rozpuštěna. Charakter války: početně nepn1iš velké armády (ná­ kladnost) vojevůdci neradi vystavovali otevřené bitvě a spíše se snažili svého protivruKa unavit. Délka tažení závisela na válečné pokladně. Nezaplacení žoldu zba­ vovalo žoldnéře povinnosti bojovat. Ti pak plenili a te­ rorizovali místní obyvatelstvo. Účastníci války: J. žold­ néřské vojsko vybavené ruznými druhy zbraní (kopí, arkebuza, píka) a vedené najatýnli vojevůdci (např. MANSFELD). ZvL případ: vojsko Katolické ligy (TlL­ LY); 2. špan. vojsko, bojující disciplinovJl1ě ve "špa­ nělském čtverci" (s. 243); 3. VALDSTE]NOVO vojsko bez konfesijních vazeb; přísná táborová a bojová dis­ ciplína, ale povoleno plenění. Obsazená země musela nést všechny náklady války. Zásada "válka živí válku" umožnila existenci velkého vojska, jemuž byl pravidel­ ně vyplácen žold. To ovšem vedlo ke zpustošení celých oblastí; 4. pohyblivé "národní" švédské vojsko se sil­ ným dělostřelectvem. Zpočátku bojovalo za svého krá­ le a za luterán. víru, později však jeho morálka upadla a stalo se postrachem všech.


REFORMACE A PROT IREFORMACE / třicetiletá válka I I (1630-1648)

255

ho útoku na Vídeň (TORSTENSON) však opět se­ Svédská válka (1630-1635) šlo. Po míru s Polskem (s. 249, 259), zprostředkovlmém 1643 Dánsko se znovu zapojilo do války, ale tento­ Francií, se krát proti Svédsku (s. 271). 1630 Gustav ll. Adolf vylodil v Pomořanech (ost­ rov Usedom), aby hájil věc protestantismu a záro­ 1644 počátek vleklých mírových rozhovoru v Mi.in­ steru a Osnabri.icku; uzavřeno příměří mezi veň posiliI švéd. mocenské pozice (získání nových Svédskem a Braniborskem, k němuž se připojilo území u Baltského moře). i Sasko. 1631 ba.rwaldská dohoda s Francií o subsidiích. Fran­ cie hlavní mocenskou silou v boji proti Habsbur­ Jižní Německo: BERNARD VÝMARSKÝ dobyl Brei­ sach (1638) a ovládl tak Alsasko. Po jeho smrti kům. - V sev. Německu vítalo švéd. krále evang. zastavil bavorský generál MERCY obyvatelstvo, protest. říš. stavy (Braniborsko, Sas­ 1643 u Tuttlingenu francouzský postup. ko) se ale k "půlnočnímu lvu" připojily až 1631 po dobytí a vyplenění Magdeburgu T1L1XM 1645 fr. úspěch (TURENNE) u Alerheimu a švéd. ví­ tězství u Jankova (TORSTENSON) vedly k obklíče­ a PAPPENHEIMEM. - GUSTAV ADOLF, jehož ve ní Bavorska. Svéd. obležením Prahy (1648) váleč­ Vídni posměšně nazývali "sněhovým králem", za­ chránil severoněm. protestantismus, když né operace skončily. 1631 v bitvě u Breitenfeldu rozdrtil cís. vojsko 1648 uzavření vestfálského míru s Francií v Mi.in­ steru a se Svédskem v Osnabriicku. Obě země se vedené T1LLYM. Svédové pak táhli přes Durynsko staly garanty míru. a Franky, osvobodili Falc a přezimovali v Mohuči. 1632 švéd. vítězství u Lechu (Rain), kde T1LLY padl. Mnichov a Norimberk otevřely králi brány. Císař Výsledky vestfálského míru znovu ustanovil VALDŠTEJNA vrchním velitelem 1. Náboženská ustanovení: potvrzení augsbur­ "s mimořádnými pravomocemi". Ten pak vyhnal ského náb. núru (J 555), jenž se nyní ty'ka! i kalvinis­ z Cech Sasy a donutil GUSTAVA ADOLFA vzdát se tu. Za "rozhodující" pro náh. poměry se považoval útoku na Vídeň a opustit základnu u Norimberku. stav z roktl 1624 (círk. majetek a příslušnost ke kon­ 1632 v bitvě u Liitzenu ZVÍtězili Svédové, ale Gu­ fesi). V budoucnu měla být vrchností tolerována STAV ADOLF padl. Vedení voj. operací převzali změna vyzn{mí (s výjimkou Horní Falce a děd. habs. BERNARD VÝMARSKÝ a švéd. generálové HORN, zemí, v nichž povolen jen katolicismus). BANER, později TORSTENSON a WRANGEL. Polit. 2. Nové uspořádání říše: cís. práva v oblasti zá­ záležitosti řídil kancléř OXENSTLERNA (s. 271). konodárství a mezistátních smluv oslabena: od této 1633 heilbronnský spolek "za něm. svobody a satis­ doby zde nutný souhlas říš. sněmu (1663 přeměně­ fakci pro Svédsko". - BERNARD VÝMARSKÝ obdr­ ného ve stálý kongres vyslanců, s. 263); udělením žel franské vév. a ovládl Horní Falc a Bavorsko až spojeneckého práva fakticky uznána plná suvere­ k Dunaji. VALDŠTEJN sice dobyl Slezsko, ale ne­ nita říš. knížat (ius foederationis; spojenectví přišel na pomoc MAXIMJUÁNU BAVORSKIlMU. neměla být namířena proti císaři a Říši). Bavorsko 1633 generalissimus VALDŠTEJN si plzeňským rever­ zustalo kurfiřtstvím; Falc získala kurfiřt. hodnost sem zajistil věrnost svých důstojníků a tajně vyjed­ zpěl. nával se Svédskem a Saskem o uzavření míru. Za 3. Politická ustanovení: Francie získala Sund­ to ho císař sesadil a dal do říš. achtu. gau (Hor. Alsasko), tři lotrinská biskupství (Mety, 1634 zavraždění VALDŠTEJNA v Chebu vlastními du­ Toul a Verdun) a 10 říš. měst v Alsasku (tzv. déccl­ stojníky (BUTLER, GAJJ..AS, PICCOLOMINI). pole), čímž posunula hranici k Rýnu. Své zisky za­ 1634 v bitvě u Nordlingenu ztratilo Svédsko již. bezpečila předmostím na pravém břehu Rýna Německo. FERDINAND II. odvolal restituční edikt (Breisach a Philippsburg); Svédsko získalo Přední a uzavřel se Saskem Pomořansko se Stětínem, Rujanou a Wismarem, dá­ 1635 pražský mír, k němuž se připojily skoro le Brémy a Verden. Dostalo tak pod kontrolu ústí všechny protest. stavy v Říši. Společná armáda mě­ Vezery, Labe a Odry, zároveň obdrželo místo v říš. la vyhnat cizince z Německa. sněmu s hlasovacím právem; Bavorsko získalo Horní Falc; Sasko Lužice; Braniborsko získalo Francouzsko-švédská válka (1635-1648). Zadní Pomořansko a biskupství Halberstadt, Kam­ Francie vstoupila ve spolku s BERNARDEM VÝMAR­ min, Minden a čekatelství na arcibiskupství Magde­ sKÝM do války. burk. Svýcarsko a Nizozemí přestaly být součástí 1637-1657 vláda císaře FERDINANDA lil. a snahy říše. dosáhnout míru. Význam: počátky náb. tolerantního sekularizova­ 1638 obnovení fr.-švéd. spojenectví, které prodlouži­ ného státu. V Evropě odstraněno nebezpečí habs. lo válku a přineslo další útrapy obyvatelstvu. hegemonie. Vzestup nových velmocí (Francie, Svéd­ Sasko / Cechy: situace Svédů se zlepšila po BANE­ sko, Nizozemí). V Německu zvítězily knížecí "svo­ ROVll vítězství body" nad cís. ústřední mocí; Říše se změnila ve 1636 u Wittstocku; nová švéd. ofenziva; z plánované- svaz států.


ViíK ROZUMU / baroko

256

Christoph Willibald Gluck (1714-1787), )oseph Baroko (1600-1750) Jakožto dvorský styl vyjadřovalo baroko (portug. ba­ Haydn (1732-1809) a hlavně Wolfgang Amadeus roeco perla nepravidelného tvaru) životní pocity Mozart (1756-1791). doby protirefonnace a absolutismu. Pocházelo stejně Literatura: (viz též Sp�U1ělsko s. 243 a Francie jako renesance, na rtiž navazovalo, z Itálie (MICH E­ s. 261). V Německu se snažily jazykové společnos­ IANGELO) a zpočátku se šířilo převážně na katolic­ ti "očistit" řeč od fr. vlivu; MAHTII\' OPITZ (1597 až kém jihu a v Nizozemí (malířství, s. 245). Později se 1639) stanovil pravidla pro skládání poezie. Tvorba HANSE GHlMMEI�IIAUSENA (t 1676) a ANDHlOASE stalo prvrtim skutečně "světovým stylem". Architektura: usilovala spolu se sochařstvím a ma­ GHYPHlA ovlivněna zážitky z třicetileté války. lířstvím o "velký styl" (pojem H. W)I.FFI.INA) a k do­ Filosofie: při hledání melody jak dospět ke správ­ " cuení efektu používala malebných forem, dynamické nému" poznání světa, nezávislému na náb., popř. masivnosti a dekorativní výzdoby až k přetěžování. církeVlúch dogmatech, založil Francis Bacon (1561 Centrální chrámová stavba s kupolí měla oválný pů­ až 1626) ang\. empirismus: zkušenosti, získávané dorys (vzorem byl řím. kostel II Gesú, 1585); světle pozorováním děje a umožňující vytvářet všeobecně působící vrtitňú prostor (bílá a zlatá barva) vyzdobe­ platné zákony (induktiVIÚ metoda) zprostředkovávají ný nástropními malbami, sochami, ornamenty a toči­ vědění, jež znanlená moc. John Locke (1632-1704) tými sloupy vyvolával dojem vysky a vznešenosti. - Po­ popíral "vrozené ideje": poznatky získáváme pomocí dobné prvky se používaly při stavbě zámků, jež ob­ vrtitř. a vnějších smyslů. René Descartes (CARTESI­ klopovaly geometrické zahrady (vzorem Versailles, US, 1596-1650) byl naproti lOmu zastáncem racio­ s. 261): z bohatě zdobené ústř. budovy se schodištěm nalismu (deduktivní metoda): nalézt pravdu lze jen vybíhala postranní křídla s galeliemi a vystupujícími myšlením a logickými závělY (principie). Příroda nárožními pavilóny. Nové rezidenční město se vždy a intelekt jsou absolutně odlišné (dualismus). - Ke orientovalo na zámek (typ. příkladem Karlsruhe). ztotožnění Boha a přírody (monismus) přivedl Baru­ Nejslavnějšími italskými architekty byli Francesco cha Spinozu (1632-1677) závěr, že myšlení a bytí Borromini (1599-1667) a Giovanni Bernini jsou identické (shodné). Jeho panteismus měl vliv na (1598--1680). Z německých stavitelů vyrtikli BALT­ osvícenství stejně jako filos. systém Gottfrieda Wil­ IlASAH NEUMAXN (1687-1753), působící ve služ­ helma Leibnize (1646-1716): svět se skládá z ne­ bách rodu SchOnbornů (Franky), dále DIENTZE NH O­ konečného množství monád (dynamické silové jed­ FEHOVe (jejich stavby se nacházejí i v Cechách), notky) uspořádaných Bohem do "předem ustavené bratři AsAMOYe v Bavorsku, JOIlA1'1N SCHLAUN ve hamlOrtie". Monády jsou kvalitativně odstupňovány Vestfálsku či GEOHG Bii..H H v Sasku. L'IIGO JONES od matérie směrem k ústř. monádě Bůh. Mravně (1573-1652) a CH HlSTO PHE H WHEN (1632-1723) svobodný člověk má usilovat o poznání rozumného řádu tohoto "nejlepšího ze všech možných světů". v Anglii zastupovali střídmější palladianismus. Hudba: ke stylové proměně došlo v Itálii, kde se pře­ Nauka o státě: v utopii NovaAtlantis navrhl BACOI\' tvořily stávající hud. fonny a vynalezly nové (fuga, vzor dokonale organizovaného státu; Tommaso suita, kantáta, concerto grosso, sonáta). Monodie se Campanella (1568--1639) svůj ideální "Sluneční prosadila na úkor polyfonní skladby (kontrapunkt), stát" (1602) pojal totalitárně. - Podle Huga Grotia círk. hudba používala durové a mollové tórtiny s důra­ (1583-1645), vycházejícího z přirozeného práva, zem na melodii a harmonii (generální bas). GmO LA­ je stát založen na svob. smlouvě, kterou mezi sebou MO FHESCOBALDI (1583-1643), AHCANGELO CO­ uzavřeli lidé pro vlastní ochranu. Ve spisu De iure HELU (1653-1713) a ANTONIO V IVALDI (1678 až belli ac pacis žádal vytvoření mezinárodního prá­ 1741) vytvořili nový styl s fr. vlivy (varhanní, vokální va k zajištění všeob. míru. Z morálního hlediska je a instrumentální hudba), který HENRY PURCEl.L oprávněná jen obranná válka; moře mají náležet (1659--1695) přenesl do Anglie. - Z lyrických a epic­ všem národům. - Teorie smlouvy sloužila také kých prvků se vyvinulo náboženské oratorium; HOBBESOVl (s. 259) a PUFE[\'])OHFOVl (s. 263) CLAUDIO MONTEVERDI (1567-1643), FRANCESCO k odůvodnění práva kníž. státu na absolutní suvere­ CAvALU (t 1676) a ALESSANDHO SCARLArn rtilU. Smlouva mezi panovníkem a lidem je podle (1660--1725) skládali za použití dramatického reci­ rtich nevypověditelná; podle LOCKEHO (s. 269) ji tativu a lyrické árie první opery. It. kapelníci tento však lid mohl zrušit v případě, když panovru'k nedo­ hudební žánr přinesli na evr. kníž. dvory. JEAN-BAP­ držova! přirozené právo. T1STE LULLY (1632-1687) se stal tvůrcem "heroic­ Přírodní vědy: Galileo Galilei (1564-1642), obje­ ké", JEAN-PHILUPE RAMEAU (1683-1764) fr. ná­ vil zákon o volném pádu a zahájil období klas. fyziky rodní opery. - Německá hudba dosáhia vrcholu požadavkem, aby se "krtiha přírody četla pomocí ma­ v díle Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750), tematiky". Jeho souČa5ru'k Johannes Kepler (1571 kantora u sv. Tomáše v Lipsku. V Anglii působil od až 1630) fonnuloval zákony o pohybu planet. Isaac 1712 Georg Friedrich Handel (1685-1759\ - Od Newton (1643-1727) je tvůrcem gravitačních, mate­ 1750 se stala hud. centrem Vídeň, kde v obdobi kla­ maticky dokázaných zákonů. Nový obraz světa potvr­ sicismu (sonáta, symfonie, píseň, opera) vynikli zovaly četné další objevy a vynálezy (s. 279). =

=


VlíK ROZUMU / osvícenství

Osvícenství (18. století) Největší duchovní hnutí od reformace vzniklo v záp. Evropě a vyšlo z humanismu (s. 212), filosofie a ob­ razu světa vytvořeného přír. včdami v 17. stol. Osví­ censký světový názor se rozšířil po celé Evropě a do­ tkl se všech oblastí života. HI. úlohu sehrálo měštan­ stvo, jehož sebevědomí značnč stouplo obchodními úspěchy a rostoucím bohatstvím. Podle IW'l/TA zbavi­ lo osvícenství člověka "nedospělosti, v níž se nachá­ zel vlastní vinou". Rozum, kritičnost, duchovní svoboda a náboženská tolerance měly překonat tradice, náboženská dogmata, autoritu církve či státu (absolutismus), morální a stavovské předsudky. Vzdělání a výchova k humanitě jsou garanty po­ kroku a napomáhají ..sbratření celého lidstva" (světoobčanství: kosmopolitismus), ..věčnému mí­ ru" (KANT), ale také individ. štěstí (eudaimonismus) a obecnému blahobytu. Střediska osvícenství se nacházela ve městech a na univerzitách. V Anglii založen tajný spolek svobod­ ných zednářů (1717 vznik ústř. londýnské lóže) s mezin. působností, který měl dále šířit ideály osví­ cenství.Jeho polit. vliv byl však značně přeceňován. Filosofie: v Anglii převažoval deismus: Bůh přene­ chává svůj výtvor vlastnímu vývoji, aniž by zde zasaho­ val zázraky nebo zjeveními. Nejlepší bohoslužbou je " mravní jednání. Toto "přirozené náboženství (ob­ novenéJežfšem Kristem) je základem všech ostatních náboženství. Deistickými volnomyšlenkáři byli CHERBURY, COLLlNS a Anthony Shaftesbury (1671-1713). Posledně jmenovaný chtčl spojením krásna a dobra dospčt k opravdové mravnosti. Na hranice osvícenství poukázal David Hume (1711 až 1776), zpochybňující existenci spolehlivého vědě­ " ní (skepticismus).. ,Duše jako asociační aparát spo­ juje jenom různé vjemy podle zákonů psychologie. Při narození je človčk pr{lZdným listem (tabula rasa), který zapliíuje až životní zkušenost (teorie prostředJ) . Průkopníkem osvícenství byl ve Francii Pierre Bayte (1647-1706), přesvědčený zastánce věd. a náb. svobody. - Víru a církev napadal vynikající stylista Volta.ire (vlastním jménem FRAN<;OIS MA­ RIA AROUET, 1694-1778), znánlÝ jízlivou ironií a obdivem k Anglii (anglofilství). Vedl rozsáhlou korespondenci, např. s pruským králem FRJORJ­ CHEM II. a carevnou KATEruNOU ll. Materialisté a ateisté ÉTl ENNE CONOILLAC (1715-1780), lékař JUllEN lA METTRJE (1709-1751; "člověk-stroj") a PAUL HOLBACH 0723-1789; "náboženství je produkt strachu a výmysl kněží") spolupracovali při vytváření prvního naučného slovníku na světě, Encyklopedie (1751-1777), jehož vydavateli byli JEAN BAPTISTE O'ALEMBERT 0717-1783) a DElS DIDEROT (1713-1784). Encyklopedie měla v osvícenském duchu předvést a zároveň šířil vědě­ ní své doby.- Na dne spolupracoval také Jean Jac­ ques Rousseau 0712-1778), který kritikou civi-

257

Iizace osvícenství překonal: člověk, který je ve své přirozenosti dobrý, se stane špatným, jestliže dosta­ tečně nenaslouchá citům. Přemýšlení způsobuje úpadek civilizace (závist, lež, přetvářka). Je třeba navrátit se "zpátky k přírodě" a najít prostou "kul­ " turu srdce . V knize Émile O 762) představil ROl'SSEAľ koncepci výchovy podle tohoto přiroze­ ného evangelia. Román Notlvelle Héloise (1761) " obhajoval .. právo zrozené z velké vášně . Německé osvícenství, zaměřené převážně pedago· gicky, zastupoval CI1R1STlAN WOLFF (1679-1754), který prosazoval LEIBNIZOVY názory. GO'tTltOI.O EPIlRAlM LESSl:-.JG (1729-1781) se přimlouval 7�1 toleranci (Moudrý Na/ban, 1779), národní včdomí a humanitu (Vfchova lidskébo rodu, 1780). Jeho přítel MOSES ME:'-IOELSSOli� (1729-1786) usiloval o rovnoprávnost Židů. Nejvýznamnějším dobovým myslitelem byl Immanuel Kant (1724-1804), ro­ dák z Královce, jehož kriticismus završil osvícenskou filosofii. Kritika čistébo rozumu (1781): protože empirické pozorování II racionální myšlení spočívají v apriorních (předem stanovených) kategoriích (zá­ kladní formy: čas, prostor, zákony logiky), můžeme svět poznal jenom takový, "jaký se nánl jeví" a ne ta­ kový, "jaký je" (exaktní oddělení vědění od víry). Kritika praktického rozumu (1788): mravní zákon vyžaduje (postuluje) existenci Boha, svobody a ne­ smrtelnosti. Etické příkazy jsou mravní jen tehdy, ustltnoví-Ii si je člověk Sánl jako kategorické impe­ rativy (zavazující zákony), bez osobního užitku (ús­ pěch, náklonnost) a dobrovolně je plní (mravní au­ tonomie osobnosti). - 1W'l/T je považován za prvního představitele německého idealismu; jeho učení ovlivnilo nčm. klasiku (SCttlLLER). Náboženství a církev: v kal. církvi vznikl osvícen­ ský febronianismus (světící biskup J. N. VOK HONTltEIM), který kritizoval círk. hierarchii a závis­ lost episkopátu na Římu. Papež zrušil 1773 jezuiL�ký řád (tolerován v Rusku a Prusku). V protestantismu se vedle luterán. ortodoxie (s. 251) vytvořil nový směr zvaný pietismus: šlo o obrodné náb. hnutí za­ měřené proti osvícenství. Jeho členové požadovali návrat k bibli a věnovali se charitativní činnosti. Aľ­ GUST HERMANK FRANCKE (1663-1727) založil v Halle sirotčinec a vyučovací ústav. Přednášel rovněž na tamní univerzitě. - Hrabě NICOLAS ZINZENOORF (1700-1760) sepisoval nábožné knížky, zakládal mise a školy. Na svých pozemcích usídlil náb. emi­ granty ze sev. Moravy Oednota bratrská s. 197), čímž vznikla ochranovská jednota moravských bratří. GOl1řRJEO AR.'l/OLO (1666--1714) vyslovoval ve svém spisu Nestranné dějiny c{rkt;e a kacířů (1699) myšlenky křesť. jednoty. Ustaly hony na čaro­ dějnice. - GEORGE WHľľEFIELO a JOHN WES­ LEY (1703-179 I) založili pod pietistickým vlivem v Anglii kolem 1770 církev metodistů, ktení měla značný úspěch v Sev. Americe. SHARP a WILBERFOR ­ CE dosáhli v Anglii 1807 zrušení obchodu s otroky.


VĚK ROZUMU / Francie (1610-1697) Nastolení absolutismu ve Francii

Za vlády LUDVIKA XlII. (1610-1643) došlo k vytvo­ ření absolutistického státu, což umožnily teorie JEANA BODl NA (s. 247) a Thomase Hobbese (1588-1679): Leviathan (1651). - Protože v pří­ rodě vládne egoistická "válka všech proti všem", nemají lidé jiného východiska než uzavřít smlouvu, kterou neodvolatelně předávají státu svá přirozená práva. Vláda státu nad všemi občany se tak stane ab­ solutní (nedělitelnou, nerozlučitelnou). Stát ztěles­ ňuje nejlépe jedna osoba - král (absolutní mo­ narchie). - JACQUES BOSSUET (1627-1704), ka­ zatel LUDVIKA XlV., charakterizoval absolutismus takto: lm roi, ltne foi, line loi (jeden král, jedna víra, jeden zákon). Zdůrazňoval, že kníže jakožto zástupce Boha na zemi nemá odpovědnost ani před církví ani před lidmi. 1614 poslední svolání generálních stavů (états gé­ néraux). Politicky absolutismus prosazoval 1624-1642 první ministr LUDVIKA XlII., kardi­ nál Richelieu (vl. jménem ARMAl'lD DU PLES­ SIS, 39-letý), který se proto dostával do konlliktů se šlecht. opozicí a vystupoval proti polit. (niko­ liv náb.) právům hugenotů (s. 247), jejichž po­ slední opěrný bod (La Rochelle) dobyli 628. Vy­ tvoření stálého vojska a provinciální král. správy: šlecht. guvernéři nahrazeni jmenovanými in­ tendanty (král. úředníci). - Nepodařilo se však odstranit kupování úřadů a stavovské soudnictví (parlamenty) . 1635 založení Académie Fran�aise na podporu umění a věd. Zahraniční politika: cílem bylo vymanit stát z habs. sevření a dosáhnout "přirozených hranic Galie", a sice Pyrenejí a Rýna. - Zprostředkování v polsko-švédském konfliktu o Baltské moře (1629 příměří z Altmarku); tln. podpora Svédů (GUSTAV ll. ADOLF). 1635 vstup do třicetileté války (s. 255). 1 643-1661 kardinál Jules Mazarin (41-letý) řídil stát podle stejných zásad jako RlCIIELlEU. 1648 zisky ve vestfálském míru (s. 255). Válku se Spanělskem ukončil až 1659 pyrenejský mír. Jeho význam: Francie se stala evr. velmocí, zatímco Spanělsko své posta­ vení ztratilo. Počátek "francouzského věku". 1648-1653 posl. povstání šlechty, tzv. .,fronda", k němuž se připojil i paříž. parlament (nejv. fr. soud mající oprávnění kontrolovat král. výnosy). - Vyřazení vysoké šlechty z politiky. Zahraniční politika Ludvíka XIV.

1661 převzal LUDvIK XIV. (22-letý) vládu. Jeho cí­ lem byla fr. hegemonie v Evropě a posunutí hranic státu směrem na sever a východ (Rýn jako přirozená hranice). - Opíral se o rýnský spolek (s. 263) zaměřený proti Habsburkům a snažil se za pomoci "sousedů souseda", tj. Svédska, Pol-

259

ska, Uher, dokonce i Turků ("hlídací pes Evro­ py"), obklíčit Říši. Důležitou součástí jeho diplo­ macie se staly subsidie (peníze jako forma po­ lit. podpory). 1667-1668 (devoluční) válka se Spanělskem kvůli pochybným fr. nárokům na špan. Brabantsko. Anglie a Nizozemí vyřešily bredským mírem (s. 267) své spory, vytvořily trojalianci se Svéd­ skem a donutily LUDVIKA XIV. k cá.�skému míru (1668). - Svou "pomstu Nizozemí" (hospodář­ ská konkurence) připravovala Francie ve spojení s angl. králem KARLEM II. (1670), Svédskem (1670) a některými říšskými duchovními knížaty (Kolín nad Rýnem, Miinster). 1670 Lotrinsko obsazeno Francií. 1672-1678 válka s Nizozemím: vůdce .,regentské strany" JA N DE WITT byl svržen a Vilém III. Oranžský (22-lety) jmenován na doživotí gene­ rálním nústodržitelem. a obranu před Francou­ zi otevřeny hráze. 1672/1673 protifrancouzská koalice pod vedením rak. Habsburků (LISOLA); LUDVIK XlV. se bránil prosazováním svého kandidáta na pols. trun OAN SOBIESKI) a podporou vzpoury uherských velmožů (s. 265); Braniborsko vázáno útokem Švédů (s 271) 1678 mír v Nijmegenu: Nizozemí neutrpělo žádné územní ztráty; Spanělsko ztratilo svob. hrabství burgundské (Francbe-Comte); Bnmiborsko, ačkoli dosáhlo vojenských úspěchů, se muselo 1679 vzdát v saintgermainském míru nároků na švéd. Přední Pomořansko se Stětínem; branibor­ ský kurfiřt FRlDruCH VILÉM 1., zklamaný cís. po­ litikou, uzavřel s LUDVIKEM XIV. úmluvu o subsi­ diích a toleroval jeho politiku reunií ( "mírové dosažení hranic na Rýně"). Koruna vznášela před fr. soudy (reunijní komory) nároky na části říš. území (LOUVOIS: "nežádat více než šest vesnic týdně"). Vrcholem této politiky byla =

1681 anexe Štrasburku.

1684 obsazení Lucemburska. Hranici chránila sou­ stava pevností. 1ur. nebezpečí (s. 265) zpiIsobi10, že císař a Říše uznali reunie 1684 příměřím v Řezně. Protifrancouzský odpor v augsburské lize (1686); LUDVIK XlV. však přesto požadoval pro svou švagrovou (ALZBIOTA CHARLOTTA-"LISELOTTA") falcké dědictví. 1688-1697 falcká válka. Po fr. vpádu do již. Ně­ mecka následovalo 1689 vytvoření velké aliance (V I tÉM lil. ORANZ­ sKÝ) k zajištění evropské rovnováhy. Zpustošení Falce. 1692 námořní bitva u La Hogue: těžká porážka no­ vého fr. loďstva. Pomalý rozpad aliance ukončen 1697 mírem v Rijswijku: LUDVIK XlV. utrpěl prv­ ní územní ztráty, udržel ale Štrasburk a reunie v Alsasku.


VĚK ROZUMU / francouzský absolutismus (17. století)

Dotvoření francouzského absolutismu (1643) 1661-1715 Ludvík XIV., "král Slunce". Zdvořilý a zdrženlivý panovník drobné postavy a vznešeného vystupování, přesvědčený o významu své hodnosti (L'état c'est moi! - Stát jsem já). Po­ važoval za svou povinnost šířil slávu království a reprezentovat stál . Vláda: král rozhodoval o všem sám a jako poradní orgán mu sloužila .. tajná" stál. rada a odborní mi­ nistři (kabinet malá soukromá místnost). Zásahy do soudnictví král. zatykači (lettres de cacbet), tajnou policií a vězněním polil. odpůrců (Bastilla). Vojenství: Louvois (vl. jménem FRAN�OIS MI­ CHEt LE PEtUER; 1641-1691), od 1668 ministr války, zvýšil stav stálé armády na 170 000 mužů (počet obyvatelstva: 18 milionů); zavedl uniformy a zlepšenou výzbroj (bodák), vytvořil oddělené voj. jednotky (pěchota, jezdectvo, dělostřelectvo) a pev­ né hodnosti; šlechl. dllstojníky jmenoval a platil král. - Fr. vojsko, z jehož generálů vynikli HENRl TURENNE, princ LOUlS CONDÉ a FRAN�OIS HENRl LUXEMBOURG, se stalo nejv. a nejlepším na světě. Sébastien Vauban (1633-1707) zdokonalil pev­ nostní architekturu o hvězdicovité bastiony, u nichž neexistovala slepá střelecká místa, díky čemuž se změnila obléhací technika a celkové vedení války. Správa: v provinciích vznikly král. intendantury, ve městech král. magistráty; na venkově zůstala šlecht. vrchnostem (seignellrs) správní funkce a povinnost udržovat pořádek. Hospodářství a finance: jean-Babtiste Colbert (1619-1683) vytvořil jako ministr financí první stá­ tem řízené nár. hospodářství novověku: na podkla­ dě statistických údajů plánován rozpočet a řádně vedeno účetnictví. Merkantilismus vytvořil nn. předpoklady pro rozvoj absolutismu, neboť stát mohl disponovat zisky ze cla, přímými (lai/le) a ne­ přímými (spotřebními) daněmi a tím financovat vojsko, správu a dvorský živol. Protože podle dobo­ vého pojetí se bohatství měřilo jen penězi, snažil se merkantilismus dosáhnout aktivní obch. bilance vý­ vozem kvalitního zboží (luxusní a módní zboží, sklo, parfémy, porcelán atd.). Z tohoto důvodu do­ šlo k odstranění vnitř. cel, budování silnic a kanálů, zřizování stál. monopolů, subvencování průmys­ lových manufaktur (řemeslnická velkovýroba s dělbou práce); podpora námořnictví a obcll. spo­ lečností (koloniální politika s. 277); ochranná cla, pevné ceny v zemědělství; usnadnění sňatků, zákaz vystěhovalectví. - Merkantilismus sice svou podpo­ rou obchodu a průmyslu umožnil zbohatnutí měš­ ťanstva, selského hospodaření se však nedotkl. Sociální uspořádání společnosti: stavovské členění se zachovalo, ale bez politických práv. Du­ chovenstvo a šlechta měly privilegované postavení (pozemkové vlastnictví, osvobození od daní, zvlášt­ ní soudnictví) . Měšťanstvo se podílelo na hospo­ dářském vzestupu a mohlo zakoupením úřadů po=

261

stoupit mezi (služební) šlechtu (Iloblesse de ro­ be). Drobné měšťanstvo a sedláci nesli plně státní náklady. Církevní politika: "galikánské články" (B05SUET), potvrzené národním koncilem v Paříži (1682), upevnily postavení státní kal. církve. Králi přiznáno právo zasahovat do církevních záležitostí (obsazování církevních pOStll) a cenzurovat papež­ ská ustanovení. Pro obnovení náboženské jednoty prováděno šikanování hugonetů - dragonády (uby­ tování vojska). 1685 zrušení ediktu nantského vyvolalo exo­ dus asi půl milionu hugenotů, což těžce postihlo merkantilistické hospodářství; počátek kriliky absolutismu (FÉNELON, vl. jménem FRAN�OIS SELt GN AC) - Uprchlíci (réjitgiés) se usazo­ vali převážně v Nizozemí, "předměstí osvícens­ tví" (PIERRE BAVLE, s. 257), a v Braniborsku (s 263). Od 1710 pronásledování příznivců jansenismu: hnutí pro vnitřní kat. obnovu ve smyslu učení sv. AUGUSTINA (název podle biskupa v Ypres C. jANSENIA). jejich střediskem klášter Port Roy­ al u Versailles. - ProtikJcrikálně zaměření janse­ nisté později působili v Itálii, Nizozemí (utrecht­ ská církev) a Rakousku (josefinismus, s. 287). Dvorský absolutismus: symbolem absolutistic­ kého státu se stala rezidence fr. králů ve Versail­ les. Stavba vznikala 1624-1708 a jejím nejvýznam­ nějším architektem byl FRA.II(�OlS MANSART (t 1666; odtud mansarda); přepychová výzdoba (vnitřní dekorace od CIIARtESE LEB RUNA, 1646--1708) a používání drahých materiítlll; celek byl neútulný, ale reprezentativní; zámek obklopo­ vala "zelená architektura": geometricky uspořáda­ né parky (A-\fJ)RÉ LE:-JÓTRE, 1613-1700) s vodo­ trysky a radiálními osami, směřujícími ke středu stavby (králova ložnice). - Fr. zámek a park se sta­ ly evr. módou stejně jako francouzština, dvorské zvyky a kultura této země (slavnosti, opera, balet, paruky [allonge], krátké kalhoty). Dobovým ideá­ lem se stal "galantní kavalír". - Špan. věk byl vy­ střídán věkem francouzským. Literatura: NICOLAS BOILEAU (1636--1711) vy­ (vořil spisem L'artpoétique (Umění básnické) for­ mální pravidla pro francouzskou klasiku; podle jeho zásad se řídily nejen heroické tragédie Pierra Corneil1a (1606-1684) nebo jeana Baptista Racina (1639-1699), jejichž předlohou byla čas­ to antická témata, ale i komedie jeana Baptista MoHera (1622-1673; vl. jménem POQUELtN) nebo bajky jEANA DE LA FONTAlNA (1621-1695). Umění: NICOLAS POUSSIN (1594-1665), CLAUDE LORRAtN (1600-1682) a HYACINTHE R1GAUD (1659-1743) zobrazovali "heroické krajiny" nebo osobnosti společenského života v anticko-mytolo­ gickém oděvu. - Mecenášem a největším zákazní­ kem dvorského umění byl sám král. .


VIlK ROZUMU / Německo (po 1648) Říše po vestfálském míru Škody způsobené válkou (zpustošení; pokles obyva­ telstva z 15 na 10 milionů, místy až o 70 %) a obec­ né zhrubnutí společnosti (loupežnictví, surovost, požitkářství, hony na čarodějnice) nezabránily rela­ tivně rychlé obnově země: zásluha knížecích dvorů, kde se soustřeďovala civilní, voj. a fin. správa. Dvo­ ry se staly středisky politického a kulturního života (silný francouzský vliv). - Vedle absolut. států (Braniborsko, Bavorsko) existovaly také stav. mo­ narchie (Wtirttembersko, Meklenbursko). Vnitřní uspořádání Říše: asi 300 suverénních států bez pocitu sounáležitosti; teoretik státu SA­ MUEL PUFENDORf (1632-1694) označil Říši ve spisu De statu Imperii Germanici (1667) za "go­ tické monstrum" s absolutistickými končetinami. Říšské instituce podřízeny podle dualistického principu císaři a říš. knížatům: dvorská kancelář (Vídeň) a říšská arcikancelář (Mohuč); říšská dvorská rada (l664JVídeň) a říšský komorní soud (Wetzlar); 1663 zřízen permanentně zasedající říšský sněm v Řezně - kongres vyslanců, ve třech kuriích: kurfiřtů (8), knížat (165) a říšských měst (61). Uvnitř kurií existovaly konfesijní strany. Vytvoření říšské armády bylo možné jen po vyhlášení vál­ ky celou Říší. 1658 LEOPOLD I. císařem (vládl do 1705); proti­ kandidát: LUDVIK XIV.; současně vznik proti­ habsburského rýnského spolku (mj. mohučský a kolínský kurfiřt) pod fr. patronací. Růst moci německých knížat Bavorsko (dynastie Wittelsbachů) 1597-1651 MAxlMU.1ÁN I. - vůdce Katolické ligy (1609) získal 1623 falckou kurfiřt. hodnost, jež mu zůstala i po 1648. Jeho bratr FERDIJI;AND se stal prvním kolínským arcibiskupem z rodu Wit­ telsbachů (arcibiskupství v bavorských rukou 1583-1761) 1651-1679 FERDINAND MARIA zahájil velkolepou výstavbu Mnichova (rezidenční město). 1679-1726 MAXIMIUÁN ll. EMA,'1UEL, vítěz nad Turky a spojenec LUDVIKA XIV. ve válce o dědictví španělské (s. 269); Mnichov centrem jihoněmeckého baroka. Sasko (dynastie Wettinů) AUGUST ll. SII.NÝ (1694--1733) se stal zakladate­ lem 1697-1763 personální unie s Polskem. DANIEL POPPELMA,'1N (1662- 1736) řídil výstavbu Dráž­ ďan (Zwinger). Hannoversko (rod brunšvicko-liineburský Wel­ fové) 1692 vévoda ARNOST AUGUST (1679-1698) získal devátou kurfiřt. hodnost; od 170 I následnictví v Anglii (Act ojSettlement; s. 269). 1714--1837 personální unie s Velkou Británií. =

263

Braniborsko-Prusko (Hohenzollernové) 1608-1619 JAN ZIKMUND získal Klevsko, Mark a Ravensberg (xantenská dohoda, 1614) a 1618 zdědil vévodství pruské, které však zůstalo pol­ ským lénem. 1640-1688 Fridrich Vilém I., řečený Velký kurfiřt, posílil braniborsko-pruskou jednotu. Stavy byly zbaveny moci (povolování daní); šlechta dostala naproti LOmu řadu privilegií (osvobození od daní, neomez. vláda nad podda­ nými). - Politika FRlDRlCIIA VILÉMA narážela na odpor prus. stavů; ty však po švédsko-polské válce (1655-1660, s. 271) ztratily polit. oporu v Polsku. Branib. svrchovanost nad Pruskem uznali Švédové (smlouva z Labiau, 1656) a po změně strany i Poláci (smlouva z Wehlau, 1657). 1660 olivský núr mezi Polskem a Švédskem potvrdil nový stav. 1661-1663 permanentní zemský sněm v Královci. Vůdcové stavů popraveni nebo uvězněni. Správa: úředníci evidovali přímé daně z hlavy a z pozemk. majetku (kontribuce) a nepřímé měst. potravní daně (akcíz); vznik zemských fin. úřadů (válečné komory) a fin. úřadů pro kurfiřt. majetek (doménové komory). Správa řízena tajnou radou. Merkantilistické hospodářství napomohlo bla­ hobytu a umožnilo zvýšení daní; výstavba silnic, hrází a kanálů; vzorové statky. Koloniální politika podle nizozemského vzoru: 1683 založení faktorie Gross-Friedrichsburg v záp. Africe (pruská do 1720) 1685 postupimský edikt: přijetí 20 000 exulantů z Francie (s. 261) povzbudilo rozvoj (textilních) manufaktur v Berlíně. Vojenství: stálé vojsko zvětšeno z 8000 na 23 000 mužů. Takto posílená armáda byla úspěšná ve válce s Francií a Švédskem (1672-1678, s. 271): 1675 bitva u Fehrbellinu; švéd. vojsko pak proná­ sledováno až k Rize. - Vítčzství nad přední evr. mocností se považuje za počátek pruské vojen­ ské tradice. Zahraniční politika: lavírování mezi velmocemi; zisky ve vestfálském míru (s. 255); nároky na švédské Přední Pomořansko se Štětínem; Brani­ borsko se stalo v Říši nejsilnějším státem po Ra­ kousku a zařadilo se mezi evropské mocnosti. 1688-1713 FRIDRICH III. (I.) se nechal v Královci 1701 korunovat za ,"krále v Prusku'": podle fr. vzoru vytvořen reprezentativní dvůr. Berlín: v sídelním městě působili architekti JO­ HANN FRIEDRICH EOSANDER (1670-1729) a ANDREAS SCHLOTER (1664--1714). Za podpo­ ry královny ŽOfiE CHARWny (odtud Charlot­ tenburg) založeny akademie umění (1696) a akademie věd (J 70 1, LEIBNIZOVA iniciativa). HaJle se působením C. WOLFFA a A. H. FRANCKEHO stalo centrem severoněm. osvícenství a pietismu.


VĚK ROZUMU / habsburské soustátí (1663-1740) Vzestup podunajské monarchie Po vnitř. upevnění osmanské říše za vclkovezíra MEIIMEDA Ko r nO L O l l O (1656-166 1) došlo 166 3-1699 k druhému útoku Turků na střední Evropu (vláda MEIIMEDA IV. 1648-(687) 166Vl664 první válka s 'furky, vyvolaná habs. a tur. zasahováním do polit. krize v Sedmihradsku. 1664 bitva u Svatého Gottharda nad Rábou (MON­ TECUCCOU, St>OnCK) skončila uzavřením pro Rakousko nevýhodného vašvárského míru: Uhry rozděleny a Habsburkové povinni platit tribut. 1669-1671 císař potlačil pomocí dragonád, poprav a odsuzování na galeje povstání uh. magnátů, je­ hož příčinou bylo pronásledov{mí protestantů; proti rak. postupu vypukla vzpoura .kuruců", vedená hr. IMREM TOKOLYM (1656-1705), kte­ rý požádal Turky o pomoc. 1683-1699 druhá válka s Turky. Po tur. útoku (velkovezír KAtM MUSTAFA) následovalo 1683 obléhání Vídně. Velitel obr{mců: hrabě R D1GEn ZE STARIIEMBEnGU (protiturecká ká­ zání: ABRAHAM A SANTA CtA nA). - Převážně něm. a pols. oddíly (JAN 111. SOBIESKI) určené k vysvobození města porazily pod vedením vévo­ dy KARlA V. WrRINSKÉI-IO Turky v bitvě u Kah­ lenbergu: konec tur. nebezpečÍ. 1684 svatá liga proti 'lhrkllm, uzavřená pod patro­ nátem papeže INOCENCE XI. (habs. soustátí, Pol­ sko, Benátky, od 1686 Rusko). K cís. ofenzivě došlo přes probíllající boje s LUDVíKEM XIV. na západě (s. 259). Vítězi nad ' Ihrky se stali MAXI­ MILIÁN ll. EM ANU El. BAvOnsKÝ (s. 263) a LUD­ VIK BADENSJ()' (zv. Ttirkel1louís). 1686-1 697 vytlačení 'Ihrků z Uher a první dobytí Bělehradu (1688). 1687 prešpurský sněm: stavy přenesly uh. koru­ nu na Habsburky (v mužské linii). Vytvoře­ ny předpoklady pro vznik rakousko-uherského dualismu. 1691 vítězství u Niše a Slankamenu; ovládnutí Sed­ mihradska; povstání balkánských národů. 1696 car PETn 1. dobyl Azov. 1697 princ Evžen Savojský (I66 3-1736) uSllmo­ ven vrchním velitelem císařské armády. Prasynovec MAZAruNA vstoupil 168 3 do habs. služeb, když ho předtím kvůli drobné postavě odmítl LUDVIK XIV. 1697 bitva II Zenty; dobytí Sarajeva. 1699 karlovický mír: Rakousko se stalo přední evr. velmocÍ. - Benátky získaly Moreu, kterou však 1715 dobyli Thrci zpět; to zpt"isobilo 1716-1718 třetí válku s 'furky. EVŽEN SAVOjSl\'Ý porazil 'lhrky u Petrovaradína a Temešváru; 1717 dobytí Bělehradu. 1718 m!!: v Požarevaci: dosud největší rozsah habs. nse. -

princ Evžen Savojský ("Rakousko nade vše"). Mnohonárodnostní stát (II hlavních národů) dr­ žely pohromadě: I. turecké nebezpečí v Podunají; 2. habsburská dymL�tie (Domus Ausl17a); 3. katolická víra; 4. habsburská dvorská šlechta ze všech dědič­ ných zenú; 5. absolutistické centrální úřady (úř. řečí latina, později němčina). Vídeň pol., hosp. a kult. centrem říše. Z předních ba­ rokních slllvitelů zde působili: JOHANN FISCIIEn Z ERIACIIU (1656-172 3; chrám sv. Karla), LUKAS VON HIIDEIlRAND (1668-1745; z{unek Belvede­ re) a JAKOB PRANDTAUEn (1660--1726; k1{lŠter v Melku). Správa: k nejv. úřadu (tzv. tajná konference, (709) příslušely: dvorská kancel{:ř (vnitro), tajná rada a státní kancelář (zahnmičí), dvorská vál. rada (ar­ máda) a dvorská komora (finance). Chyběla však řádná org,mi7llce. Mrh{mí prostředky, protekce a nedostatečné plánování stát. rozpočtu oslabovaly stát a vojsko (viz porážka 1739). Hospodářství: špatnou fin. situaci státu nezlepšily stát. monopoly (sůl, tabák, železo) ani manufaktury na výrobu text. zboží (Slezsko, Linec, Št. Hradec), hedvábí (St. Piilten) a skla (Cechy). 1718 založení porcel{mové mmlllfaktury ve Vídni. Vůdčí osobností merkantilismu byl W VON lIon­ NIGK (1640--1712): "Rakousko umí vše, když chce" (1684). Kolonizace: oblasti v Podunají, 7ll tur. vlády vylidně­ né, znovu osídlov-".my; tzv. Einricbtul1gswerk (1689) - stčhov{mí Švábů do Bmlátu a S,L�Ů do Se­ dmihradsk<1. 1711-1740 Karel VI. - Po šlecht. vlPourách uzavřen 171 1 szatmárský mír: Uhry se mčly naruue řídit VhL�t­ ními zákony, přijímmlými zcm. sněmem. Zahraniční politika: Rakousko získalo účastí ve v{u­ ce o dědictVÍ špmlělské přCV"dhu v lIfilii. Nepodařilo se mu ji však trvale udržel (s. 269). Pro cís. politi­ ku se st,ua určující 1713 pragmatická sankce: umožnčno následnictví po přeslici (MARIE TEREZIE, mtr. 17!7); z tohoto důvodu byly u7llvřeny smlouvy se Španělskcm (1725), Pruskem (1728), Velkou Británií (ml) a Fr.mcií (1738). - Pokusy KARlA Vl. o vlastní ko­ loniální politiku narážely na odpor Velké Británie a NizozemÍ. Na počátku rak. smUl v této oblasti stá­ lo založení Východní společnosti (Terst, 1719) a 172 2 Východoindické společnosti (Ostende). Po kon­ gresech v Cambrdi (I724) a v Soissons (I728) by­ ly tyto obchodní společnosti 1731 vídeňskou dohodou zrušeny; Anglie za to uznala pragmatickou sankci. 1737-1739 čtvrtá v{uka Rakouska a Ruska s 'Ihrky; 1739 bčlehradský núr (ztrálll sev. Srbska a Malého VaI,L�Sk<I) zahájil rivalitu Rakouska a Ruska na B,u­ káně. MARIE TEREZIE přebírala 174 0 vládu nad státem, který byl vnitřně oslaben a nebudil mnoho respektu. -

Habsburské soustátí 1700-1740: Vojevůdcem a předním státníkem nové velmoci byl

265


VíK ROZUMU / Anglie I (1603-1688) Anglie za vlády Stuartovců 1603-1625 JAKUB I. (37-letý) se jako skotský král OAKUB Vl.) a dědic Tudorovců nazýval "králem Velké Británie" (1604). Jeho oporou byla angli­ kánská církev. Biskupská konference v Hampton Courtu brojila proti puritanismu a katolicismu (1604), což vyvolalo 1605 "prachové spiknutí" katolíků. - Královy abso­ lutistické snahy (vybírání daní, prodávání titulů a úřadů) narážely v parlamentu na odpor venk. šlechty (gentry) a měšťanstva (city), jež se sna­ žily hájit stará práva. 1625-1649 KAREL I. (25-letý). Král. soudnictví (hvězdicová komora) a vymáhání daní (1635 da­ ně na stavbu lodí) vyostřily napětí mezi králem a parlamentem. Parlament byl několikrát roz­ puštěn, prosadil však 1628 Petition of Rights: zákaz svévolného zat­ čení a zdanění. 1629-1640 vládl král bez parlamentu: pronásledo­ vání polit. a náb. odpůrců (dissenters, nonkon­ firmisté), hlavně puritánů ("čistí"). Toto kalvi­ nistické hnutí chtělo očistit církev od prvků ka­ tolicismu a vyžadovalo asketický život podle bible. K puritá.l1skému hnutí patřili i radikální independenti: usilovali o bezpodmínečnou svobodu obce (s. 238). 1638 povstání Skotů sjednocených do presbyterián­ ského "spolku s Bohem" (Covenant, s. 247) a bojujících proti zavádění anglikánské církve (canterburský arcibiskup WILLlAM LAUD). Král byl nucen 1640 svolat "krátký" a v listopadu "dlouhý parla­ ment", od nichž požadoval peníze na "biskup­ skou válku" se skotskými povstalci. Parlament ovládnutý puritány OOHN PYM) prosadil kontro­ lu vlády (1641 seznam stížností zv. "velká re­ monstrace"); odsouzení a poprava králových rádců STRAFFORDA (1641) a LAUDA (1645). 1642-1648 občanská válka mezi korunou (ka­ valíři) a parlamentem (roundheads kulaté hlavy) vypukla po kal. vzpouře v Irsku (masakr v Ulsteru 1641) a po zatčení JOHNA PYMA. Rozhodující úlohu sehrál zásah Skotů (1643) a vojsko postavené parlamentem pod vedením Olivera Cromwella (1599-1658). Tento inde­ pendent byl přesvědčen o svém poslání a přetvo­ řil "železnou jízdu" (jronsides) ve fanatické elit­ ní vojsko puritánů. 1648 porazil CROMWELL u Prestonu Skoty, které KAREL I. převedl na svou stranu. Vojsko vyhnalo z parlamentu "nespolehlivé" a takto vzniklý "ku­ sý parlament" obžaloval krále. Proces skončil 1649 popravou Karla I. a zrušením monarchie. =

Anglie republikou (1649-1660) V republice (Commonwealtb) vládl bez horní ko­ mory a státní rady kusý parlament. - Rozvoj náb.

267

sekt (levelleři: rovnostáři). - Puritánské čistky na­ řídil CROMWELL v Irsku (1649, zabírání půdy) a ve Skotsku (1650/1651). Kusý parlament nakonec CROMWEtL rozpustil a byl prohlášen 1653 "Iordem protektorem" (voj. diktatura pu­ ritánů). - Úspěchy jeho zahr. politiky vůči Nizo­ zemí a Španělsku. 1651 navigační akta: dovoz a vývoz veškerého zboží možný jen na angl. lodích; záměr - vyloučit nizozemské prostřednictví. Nařízení vedlo k 1652-1654 první anglicko-nizozemské námořní válce (admirál ROBERT BLAKE). 1654-1659 válka se Španěl:kem: dobytí Jamajky (1655) a Dunkerque (1658). Přísná vláda puritá­ nů v Anglii. Vykonáván dozor nad životem obyva­ telstva (svčcení neděle). - CROMWELLŮV sekre­ tář John Milton (1608-1674) zachoval ve svém díle Paradise Lost (Ztracený ráj; 1667) přesvěd­ čení puritánů o vyvolenosti angl. národa (Gods OWII people) . 1658 CROMWELLOVA smrl. Jeho syn RICHARD ab­ dikoval a generál MONK obnovil monarchii. Restaurace Stuartovců (1660-1688) 1660-1685 KAREL n. (30-letý) byl vychován na dvo­ ře LUDvIKA XIV. Napodoboval fr. absolutismus, pronásledoval puritány a obnovil anglikánskou státní církev (zákon o uniformitě 1662). Počátek nového napětí mezi korunou a parlamentem. 1665-1666 Londýn postihla morová epidemie a velký požár. 1665-1667 druhá anglicko-nizozemská námořní válka (úspěchy niz. admirála OE RUYľERA). V bredském míru (1667) získali Angličané am. osadu Nový Amsterodam (New York) výměnou za Surinam. - KAREL ll., jehož podporovala klika favoritů (Kabala, 1667-1673), uzavřel 1670 v Doveru tajnou dohodu s LUDVIKEM XIV. a vedl 1672-1674 nepopulární třetí válku s Nizozemím (s. 259). Král vydal ve prospěch katolíků a di­ senterů "indulgence" (1672), na což parlament odpověděl 1673 zákonem o přísaze: úředníci byli nuceni uznat krále za hlavu církve (vyloučení katolíků ze stát­ ních úřadů). 1679 zákon o osobní svobodě (habeas corpus) ochrana před svévolným zatčením a záruka osobních svobod (my home, my castle). V par­ lamentu se vytvořily polil. strany: whi�ové (ná­ zev podle přezdívky skotských sedláků: měštan­ ská strana; protivníci katolických Stuartovců) a toryové (podle irských banditů: konzervativní; anglikánští a věrní králi). 1685-1688 JAKUB 11. (52-letý), KARLŮV bratr, se pokoušel obnovit katolicismus, narazil však na odpor anglikánské církve a whigů (w. RUSSELL; -

SllAFľESBURV) .


VĚK ROZUMU / Anglie II (1688-1742), válka o dědictví španělské (1701-1714) "Slavná revoluce" (1688) Neočekávané narození následníka trůnu JAKUBA (Ul.) vyvolalo obavy, že kal. dynastie povládne v Anglii i nadále. Whigové a toryové povolali do ze­ mě VII.tMA lIl. ORANŽSKI2HO ("za protestantské náboženství a svobodný parlament"). 1688 tzv. slavná revoluce bez krveprolití. JA­ KUB l l. uprchl do Francie; výprava V II tMA LU. proti kal. "jakobitllm" v Irsku: 1690 bitva u řeky Boyne a kapitulace Irů v Limericku (1692). Význam pro Anglii: l. parlament získal 1689 v Bill of Rights právo spolurozhodovat ve vládních záležitostech: ukládání daní; svoboda projevu; zá­ kaz stálého vojska.JOHN LOCKE (s. 257) zdůvodnil rozdělení moci na legislativu a exekutivu ochranou osobních svobod a majetku občanů: Two treatises ojgovernment ([689). - 2. Anglie se stala hlavní obchodní a finanční mocností světa. 1694 založení Anglické banky. Význam pro Evropu: [. konstituční monarchie vystřídala absolutistickou. - 2. fr. hegemoniální po­ litika byla překonána principem rovnoválly moci (balance ojpower), který zapříčinil válku s Francií 1689-[697 (s 259). Význam pro svět: I. námořní rivalita s Nizozemím rozhodnuta ve prospěch Anglie (do 1702 pers. unie s Nizozemím). - 2. vznik francouzsko-anglického koloniálního dualismu (s. 277). .

Velká Británie do roku 1742 170[ Act ojSettlement převedl nástupnická práva na hannoverskou dynastii. 1702-1714 královna ANNA STUARTOVNA (dcera JAKUBA Jl.). Účast ve válce o dědictví šp:mělské; vojsku velel JOIIN CIIURCIIILL, V ÉV. Z MARLBO­ ROUGli (1650-1722). 1707 unie Skotska a Anglie pod názvem Velká Bri­ tánie. 1714-1901 hannoverská dynastie:JIŘ11. (1714 až 1727);JIRI [I. (1727-1760). Vznik stranic­ ké vlády: většina v parlamentu jmenovala minis­ terstvo, jemuž předsedal první ministr (Prime -

Minister).

1721-1742 období míru za vlády whigů; prvním min. ROBERT WALPOLE, nazývaný "vladař náro­ da". Při získávání stál. úřadů hrála roli protekce; volební korupce; cenzura (kritizovánaJONATHA­ NEM SWIFTEM, [667-1745, Gulliverov)1 cesty, 1726); merkantilistická koloniální politika tvýši­ la životní úroveň obyvatelstva. Válka o dědictví španělské (1701-1714) Od 1665 se v Evropě čekalo na smrt posledního španělského Habsburka KARLA [I., který byl pova­ žován za infantilního mrzáka. Špan. dědictví mohlo vést ke vzniku svěl. velmoci (Francie nebo Rakous­ ko); VILÉM lil. proto usiloval o rozdělení špan. ří­ še. - První pl{m (1698): pretendentem trůnu nejsl.

269

syn bavor. kurfiřta, který však [699 zemřel; - druhý plán ([700): arcivév. KAREL měl založit ve Španěl­ sku a jeho koloniích habs. sekundogenituru (ml. větev rak. domu). - Pod tlakem LUDVIKA XIV., špan. státní rady a kurie ustanovil KAREL ll. univerLálním dědicem FI LI PA Z ANJOU. Toto řešení následnické otázky ohrožovalo evr. rovnovállU. [70[ uzavřena Velká aliance mezi Velkou Británií, Nizozemím, Rakouskem, Pruskem, Hannover­ skem, Portugalskem (tzv. smlouva METHUENO­ VA), římsko-německou říší (1702) a Savojskem ([703). Na straně LUDvIKA XIV. stáli pouze Wit­ telsbachové (Bavorsko a kolínské arcb.). 1701-1713/1714 válka o dědictví španělské. První "světová" válka novovčku se odehrávala ve Šp�Ulělsku (obč. válka), v Itálii (EVŽEN SAVOj­ SK)') , v již. Německu (LUDVIK BÁDENSKÝ), v Ni­ zozemí (MARLBOROUGII), v Severním moři a na oceánech. 1703 arcivévoda KAREL (111.) prohlášen špan. krá­ lem. [704 Britové dobyli Gibraltar. - Významná vítěz­ ství spojenců: H(jchstiidt (1704), RanliUies, 1\]­ rín (I706), Oudenaarde ([ 708), Malplaquet (1709). Sedm let bojů Francii vyčerpalo: přetíže­ ní merk:Ultilistického systému, vysoké daňové zatížení a vzpoura camisardů (hugenoti v Ceven­ nách). Rakousko naproti lOmu úspěšnč potlačilo povstání v Uhrách (s. 265). Mírové nabídky LUD­ VlKA XIV. (rezignace na Šp,Ulčlsko, vyklizení Al­ saska) ztroskotaly na přehmUlých požadavcích spojencl!. J 711 polil. obnu ve válce způsobily dvě okolnosti: [. ve Velké Británii padla vláda whigů. Počátek BOLlNGBROKOVV éry (tory) - odvolání MARLBO­ ROUGIIA; 2. po nálllé smrti JOSEFA I. nastoupil na ds. trůn právč KAREL lil. (t lko KAREL Vl .; s. 265). Z obavy, aby spojením SpančlslGl a Ra­ kouska nevznikla nová velmoc, usilovaly námořní mocnosti o dohodu s FnUlcií. 1713 mír v Utrechtu (druhý mírový kongres no­ vovčku) rozdělil špan. říši: Špančlsko s kolonie­ mi získal FILIP V. Z A NJ OU; vedlejší země až na Sicílii (Zisk Savojska) měly připadnout Rakous­ ku. - Nizozemí dosálllo zvětšení "bariéry" (tedy Špan. Nizozemí) na úkor Francie. - Vel. Británie získala: Gibraltar, Menorku, Nový Foundland, Nové Skotsko, území podél Hudsonova zálivu a monopol na obchod s otroky pro špan. AnlCri­ ku (dohoda z Assienta). - Císař mír neuznal a bojoval s Francií osamoceně dál. 17[4 mírem v Rastattu a v Bádenu KAREL V l. a Říše přinuceni uznat nové uspořádání Evropy. Důsledky: vítčzství (britské) politiky rovnováhy. Velká Británie se touto válkou (S EEI EY: tIJe most businessUke ojalt our wars - Ze všech našich vá­ lek byla nejvýnosnčjší) stala "rozhodčím Evropy" a nejvýznamnější subsidiální mocností. .


VĚK ROZUMU 1 Svédsko (1632-1721) Vebnocenské postavení Svédska 1632-1654 KRISTlNA (6-letá); po abdikaci přes­ toupila 1655 ke katolicismu. Zahr. politiku vedl kancléř Axel Oxenstierna (1583-1654), ktcry Švédsku zajistil hegemonii na Baltu: 1643-1645 úspěšná válka s Dánskem; 1648 územní zisky ve vestfálském míru (s. 255). K vedení vclm. politiky však Švédsku chyběly hosp. a fin. předpoklady. Jeho protivníky hyly: Dánsko, Polsko (nároky pols. Vasovců na švéd. trůn), Bra­ niborsko a později i Rusko. 1654-1720 falcko-zweibriickenská dynastie. 1654-1660 KAREL X. GUSTAV, "severský Alexandr", napadl Polsko (králem posl. Vasovec JAN II. KAZI­ MlR, 1648-1668) oslabené vzpourou záporož­ ského kozáctva (1654) a ruským útokem. 1654-1660 švédsko-polská válka. Po obsazení Kra­ kova a Daugavpilsu (Diinaburg) porazili Švédové za pomoci Braniborska (dohoda z Labiau, s. 263) Poláky 1656 v bitvě u Varšavy. 1658 roskildský núr: Dánsko ztratilo Sldne a další území ve prospěch Švédska. Po smrti KARlA X. byl za angl. a niz. zprostředkování uzavřen 1660 mír v Olivě na udržení severské rovnoválly. 1661 kardiský mír: Rusko se zavázalo vrátit Švédsku livonská území; rusko-polskou válku ukončilo an­ drušovské příměří (1667), kterym Polsko ztratilo Smolensk a levobřežní Ukrajinu. - Švédsko finan­ covalo války daňovými privilegii a prodejem král. p ůdy šlechtě, jež vlastnila 72 % veškeré půdy. Svédský stát se stal 1660-1697 za vlády KARlA Xl. (4-letý) závislým na francouzských subsidiích (s. 259). Z toho důvo­ du došlo 1675 ke vpádu do Braniborska: po porážce u Fehr­ bellinu se Švédové stáhli do Východního Pruska (1678); současně 1675-1679 dánsko-švédská válka (1677 švéd. po­ rážka v Kl iigském zálivu). Zásah LUDVIKA XIV. za­ chránil Svédsko před územními ztrátami: mír v Lundu (s Dánskem) a SI. Germain (s. 259). Po­ dobně jako v Dánsku (1665 Le.'!: Regía) byl také ve Švédsku 1682 nastolen panovnický absolutismus: nařízení o redukci (navrácení bývalé korunní půdy); po­ zemkový majetek rovnoměrně rozdělen mezi ko­ runu, šlechtu a svobodné sedláky. Reorganizace vojska a lodstva. - Zrušení stavovské samosprávy vyvolalo 1694 odpor livonské šlechty pod vedením jOIIANNA

PATKULA. Severní válka (1700-1721) 1697-1718 "poslední viking" Karel XII. (l5-letý) byl přesvědčeným luteránem, schopným vojevůd­ cem a svéhlavým politikem. - Ruský car PETR I. (s. 273) uzavřel proti němu

271

1699 alianci se SaskemIPolskem (AUGUST II., s. 263) a Dánskem (FREDERlK IV.). PATKUL dal Livonsko pod polskou ochranu; dánský a ruský útok proti Švédsku. 1700 KAREL XlI. se vylodil za pomoci bril. a niz. loď­ stva na ostrově Sjrellandu a porazil Dánsko (tra­ vendalský mír). 1700 vítězství nad PETREM I. u Narvy (proti pětiná­ sobné přesUe); král Rusy neproná�ledoval II obrátil se proti AUGUSTOVI ll., kterého vytlačil z Polska. 1704 byl STANISLAV LESZczvNSKI zvolen pols. krá­ lem a nakonec se Švédům podrobilo i Sasko. 1706 v a1transtiidtském núru AUGUST U. rezignoval na Polsko a vydal PATh.1JLA. - MARLBOROUGII (s. 269), poukazující na ..švéd. 7�chranu protestm­ tismu" ve třicetileté válce, osobně zabť'dIlil KARLU Xll. vstoupit do války o špan. dědictví na straně Fnmcie. PETR I. mezitím shromáždil nové vojsko a dobyl zpět Slisselburg (=Niiteborg), lvangorod a Narvu (1704). 1703 založení Petrohradu v bažinách při ústí Něvy. 1708-1709 tažení KARlA XI/. do Ruska: král pláno­ val útok na Moskvu a uzavřel spojenectví s kozác­ kým hejtmanem IVANEM MAZEPOU, jemuž slfbil osvobození Ukrajiny od carské nadvlády. - Unave­ né švéd. vojsko bylo decimováno zimou, nemoce­ mi a útoky Rusů. Přesto KAREL Xll. riskoval 1709 bitvu u Poltavy, která skončila naprostou porážkou Švédů (kapitulace u Perevoločné): pn'­ ní novověké tažení do Ruska končící katastrofál­ ním neúspěchem (srv. N APOLEON 1812; HITLER 1942/1943). R.1Ilěný švéd. král uprchl do Threc­ ka, kde přiměl sultána k vyhlášení války Rusku (1711); obklíčení rus. vojska u Prutu; přestože PETR I. s vojskem unikl (úplatek velikému vezíro­ vi), musel se vzdát Azova (mír v Jasech). 1713-1720 soustředěné útoky na švéd. území u Se­ verního a Baltského moře; Dánsko: útok na Bré­ my a Verden; dobytí Tonningu (1713); Rusko: ob­ sazení A1andských ostrovů a Finska (1714); vpád do Svédska (1719/1720); Prusko a Hannover­ sko: obě země přistoupily po utrechtském míru (s. 269) k protišvédské koalici a dobyly švéd. dr­ žavy v Německu. KAREL Xll. uprchl z tur. internace a po dobrodružné cestě napříč Evropou se objevil 1718 v Stralsundu; v prosinci 1718 padl u pevnos­ ti Frederikshald. - Britové a Francouzi, v jejichž zájmu bylo udržení rovnováhy na severu, zabránily úplnému rozebrání švéd. držav. Následovalo 1719-1721 uzavírání mírů: stockholmský s Han­ noverskem (ztráta Brém, Verdenu) a Pruskem (Před. Pomořan); frederiksborgský s Dánskem (sundská cla); nystadský s Ruskem (odstoupení Pobaltí, jež získalo v rámci Ruska zvl. postavení: luterán. církev, vlastní správa, úř. řečí němčina). Vítěz: Petr Veliký, od 1721 ,.car vší Rusi". - Rusko se stalo novou velmocí na Baltu.


VĚK ROZUMU / Rusko (1613-1740) Ruské pronikání na Sibiř v 17. století

1558 IVAN lY. .,tIiWZNÝ" vystavil kupeckému rodu STROGANOVŮ listinu o vlastnictví Sibiře . Pod· mínkou byla kolonizace získaných území. Bez povšimnutí západní Evropy tak začal jeden z nej­ větších koloniálních výbojů lidstva. Nejdůležitěj­ ším činitelem při kolonizaci byli kozáci. Tito uprchlí rušli a ukrajinští nevolníci za­ kládali ve "volné stepi" voj. společenství (so/· ne'), vedená volenými vůdci (!Je/man, ataman). Car kozáky v 15. století uznal a pověřil je ochra­ nou hranic před 'Iurky, Tatary a Poláky. - Po ko­ zácích přicházeli na Sibiř kupci (obchod se so­ bolinou) a rolníci (sibirjaci). 1581-1584 ataman Jermak prošel ve službách STROGANOVŮ (s 800 muži bez koní) napříč záp. Sibiří až k Irtyši a dobyl sibiřský chanál. - Sibiř­ ská města vznikla z ostrogů (jednoduché pev­ nosti na ochranu dopravních cest). 1610 dorazili kozáci k ústí Jeniseje (od 1619 po­ hraniční řeka ruské říše na východě). - Založení Tomsku (1604), Jenisejsku (1619), Krasnojar­ sku (1628) a Irkutsku (1652). Do 1640 dosál1..li Rusové stř. Sibiře (Lena, Jana a Indi­ girka). Jakutsk (1632) a Verchojansk (1638) sloužily jako základny pro další výpravy: severo­ východní Sibiř prozkoumali POJARKOV a Sem­ jon Děžňov, který proplul jako první Beringo­ vým průlivem (1648); objevení Ochotského mo­ ře (1645); do povodí Amuru pronikl Chabarov (1653); prozkoumání Kanlčatky (1679). Rus­ ko-čínský hraniční spor byl odstraněn 1689 v Něrčinsku: první evropsko-čínská dohoda (hranicí se stal Amur); založení rus. obchodní stanice v Pekingu povoleno 1727 dohodou z Kjachty. - Na Sibiř vypovídáni zlo­ činci a političtí vězni. Od 1728 podnikal z carova příkazu Dán Vitus Be­ ring (1680-1741) výzkumné výpravy na Sibiř. 1742 CEL] USKlN objevil Severní mys; pronikání na Aljašku (ruská od 1791).

Vzestup Ruska 1613-1762 vláda rodu Romanovců. Nástup no­ vé dynastie ukončil "dobu zmatků" (s. 203). Za cara ALEXEJE MICIIAJWVICE (1645-1676) na­ stal rozkol v pravoslavné církvi po reformních pokusech moskevského patriarchy NIKONA (1653), který nařídil obnovu bohoslužebných knih. Následovalo pronásledování "starověreC!" (upálení protopopa AVVAKUMA 1682). Po 1676-1682 krátké vládě FjODORA IU. se moci cho­ pila carevna ŽOFIE, panující jménem svých nez/. bratru PETRA a IVANA. Opírala se přitom o střel­ ce (s. 203). Mladší z bratří PETR provedl 1689 převrat a ŽOFIJ zavřel do kláštera. 1689-1725 Petr I. Veliký (I7-letý), "řemeslník na trůně";modernizoval despotickými metodami

273

zemi (..Rusy musí človčk nutit"). Obdiv k "Něm­ cům" (název pro všechny cizince) ho přiměl k cestám do zahraničí. Sám se vyučil dělmistrem (Královec), lodním inženýrem (Amsterodam) a navigátorem (Londýn). - Odpor proti refor­ mám byl bezohledně potlačen: vyvraždění střel­ ců (1698); caruv vlastní syn a následník ALEXEJ zemřel za Záhadných okolností ve vězení (1718). Refomly prováděli hlavnč cizinci (Skot GORDON, Švýcar LEF ORT). Cílem bylo zlepšení [jn. situace státu. Peníze určeny na vybudování silného loď­ stva a vojska. Vojáci byli vycvičeni podle evr. vzo­ ru; systém v povolávání rekrutů (jeden voják na 20 poplatných dvorů); branná povinnost šlechty. Správa: nejv. orgánem ústřední polil. správy se stal senát (1711); jemu podřízena odborná minister­ stva (II kolegií, 1718); říše rozdělena na 11 gu­ bernií, 50 provincií (a dále na distrikty); kontro­ lu úřednictva prováděli prokurátoři (1722). Za­ vedení (přímé) daně z hlavy. Církevní politika: zrušení patriarchátu a zavedení Nejsvětějšího synodu (1721), jemuž předsedal car (cézaropapismus). Sociální uspořádání společnosti: zákaz staro­ ruských tradic (plnovous a tradiční oděv); rodo­ vá a služební šlechta (ve vysoké státní službě) by­ ly zrovnoprávněny v ukazu o .,stupnici hodností" (labeffa o rangacb, 14 stupňů, 172l). l72l zrušil Petr I. tradiční n{l�lednický systém a ustanovil, že nástupce jmenuje pouze car. Hospodářství: státní manufaktury vyrábějící gobe­ líny a sukno; monopol na lesnictví a hornictví; budování kanálů a přístavll; nábor odborníků (řemeslníci, kupci, důstojníci, umčlci). - Zalo­ žení vyšších odb. škol a také akademie včd v Pet· rohradě (1725). Zahraniční politika: přístup k moři Colmo do Evropy") byl ZÍskán severní válkou (s. 271). 1722-1723 perské tažení (Derbent, Baku). Dílo PETRA VELIKÉHO je v Rusku dodnes hodnoce­ no protichůdně. Revoluce shora poevropštila národ jen navenek, byla však důležitým přelomem v rus. dějinách. 1725-1727 za vlády ](ATEnINY 1., vdovy po PETRU VEIJKÉM, měla faktickou moc v zemi .,vrchní taj­ ná rada" (kníže MENSI KOV). PETROVÝM vnu­ kem PETREM II. ALEXEjEVICEM (1727-1730) vymřeli Romanovci po meči. 1730-1740 ANNA IVANOVNA, Petrova neteř. Její vlá­ da se někdy označuje za .,německou periodu". Hlavní roli hráli něm. favorité - BIRON, MUNICH a OSTERMANN; dvůr spotřebovával až 50 % stát­ ních příjmů; postavení sedláků se zhoršilo. 1735-1739 rusko-turecká válka. Po tur. porážkách dobyli Rusové Krym, Očakov a obsadili Moldav­ sko. Bělehradským mírem získalo Rusko Azov a dosáhlo znovu Cerného moře.


VĚK ROZUMU / Čína (1644-1796), Indie (1658-1750) Čína

za

mandžuské dynastie

Kolem 1600 sjednotil NURIIACI (1559-1626) tun­ guzsko-džiirčenské kmeny v jihových. Mandžus­ ku. Vytvořen přísný vojcnský řád zvaný "Osm ko­ rouhví" (1615). 1620 dobytí Mukdenu (od 1625 hl. město); 1637 úspěšné voj. tažení do Koreje. Za vlády posl. mingského císaře CCttUNG-CENA (1628-1644) se po vypuknutí lidových vzpour čínská říše roz­ padla. Vojsko Mingů povolalo na pomoc n1<U1džuské bojovníky a 1644 vtáhli Mandžuové do Pekingu a převzali vládu. 1644-1911 mandžuská dynastie Čchin. Zakla­ datelem říše se stal princ regent DORGUN, který si podrobil jižní Cínu. 1662-1722 císař Kchang-si je považován za jed­ noho z nejvýznamnějších čínských panovníků: vojevůdce, státník a učenec toleroval jczuity kvů­ li jejich vědeckým schopnostem a tech. doved­ nostem (nikoliv z náb. důvodů); jeho učitelem jezuita FERDINA1'lD VERBIEST. U pekingského dvora působil rovněž jimramovský rodák, jezuita KAREL SLAvtCEK, který vynikl v matematice, astronomii a hudbě. 1673-1681 povstání mingské strany na západě a jihu země; dobytí Formosy (Tchaj-wan; 1683). Soustava nárazníkových států měla chránit "Říši středu": výpravy proti západním Mongolům a Tan­ gutům v oblasti Kukunoru; svrchovanost nad Mon­ golskem (1696) aTibetem (1724). Ovládnutí obrovské říše malým mandžuským náro­ dem umožnily tyto faktory: I. vytvoření úřednické hierarchie (předpisy pro závěrečné zkoušky), v níž byly všechny úřady obsazeny dvojitě (vždy Cíňan a Mandžu); 2. zachování starého voj. řádu; 3. ob­ chodování s Evropou vedly čín. společnosti (hong); 4. národní neuvědomění obyvatelstva (povinnost nosit mandžuský cop); 5. vyhlášení konfucianismu za stát. učení: posvátný edikt (1671, podle jez. vzoru) obsahující 16 pravidel. Tím dosaženo dlouhého vnitř. smíru; obyvatelstvo vzrostlo ze 100 milionů (1680) na 276 milionu (1780) a usazovalo se v okrajových územích čínské říše. Kultura: rozvoj čín. filologie (hlavním představite­ lem Ku )EN-WU, 1613-1682). Vznikaly atlasy říše, lokální kroniky, literární sbírky (Kniba pfSili) a "každodenní vysvětlení" (hesla) ke klasickým tex­ tům konfucianismu. 1716 vyšel slovník cís. akademie. Tento základní čín. slovník ovlivnil např. LEIBNIZE a francouz­ ské encyklopedisty. 1736-1796 císař Čchien-lung, ortodoxní kon­ fucián, zakázal křesť. misii. - Mandžuský systém pomalu ustrnul: literární inkvizice spalovala Imi­ hy; vznik tajných společností; rostoucí nedůvěra vůči cizincům a pronikání evropského obchodu (opium). Cína dosáhla navzdory sílící nespokojenosti obyva-

275

tclstva(vzpoura Miaů Ipůvodní obyvatelstvo jižní Cí­ nyl a muslimů v Kan-su) nejv. územníllO rozsahu ve svých dějinách: koloniální války v oblasti řeky Iii (Džungarsko; 1729-1734; 1754-1761), v Barmč (1767-1769) a vTibetu (1791-1792) V 18. stol. měla čín. kultura značný vliv na Evropu: v rokoku byly oblíbené umělecké předměty čínské­ ho stylu (lakované výrobky, porcelán, "čínské" za­ hrady). Úpadek říše Velkých MognU. 1658-1707 Aurangzíb, poslední významný mo­

gulský vládce a přesvědčený muslim. - Po dobytí Klllldaháru, Kábulu a Dekh{ulU dosállla říše Vel­ kých Mogulů 1691 svého největšího rozsahu; úpadek říše vyvolaly: politicky neprozíravé pronásledování hinduistů v sev. Indii, obnovení džizje (zvl. dml pro nemus­ Limy) a útoky na hinduistické vazaly (Džajpúr). Výsledkem byla hinduistická povstání, odpadnutí sikhů (vojensko-náboženská sekta v Paňdžábu) a rádžpútských států (hinduističtí vazalové). Průkopníky hinduismu se stali Maráthové (patrně pův. obyvatelstvo Dekhánu), které vojensky sjednotil Si"ádží (1648-1680). Loupeživé výpravy sloužily k vyživování vojska. 1664 a 1670 vyplenění Sumtu, nejbohatšíllO ob­ chodního mčsta mogulské říše. Od 1681 každoroční tažení AURANGzfBA proti Ma­ ráthům, kteří se stali za vlády péšvů (vůdců) ind. velmocí. Po AURANGZIBOVĚ smrti časté změny na lI·tll1ě (1707-1719 sedm panovníků) a postupné dro­ bení říše. Evropské koloniální mocnosti v Indii

Rozpad říše Velkých Mogulů a rozpory mezi musli­ my a hinduisty usnadňovaly Evropanům zakládání nových obchodních stanic. Nizozemci vytlačili Portugalce z Cejlonu (1609), dostali se však do konfliktu s Angličany. 1615 námořní bitva u Suratu. Anglie: koloniální politika byla vedena V ýchodo­ indickou společností (I600-1858); Marátho­ vé podnikali opakované útoky na střediska bu­ doucí britsko-indické říše (Madrás, 1639; Bom­ baj, 1661; Kalkata, 1696). Francie budovala svou koloniální říši na merkanti­ listických zásadách. 1664 COLBERT založil Východoindickou společnost a podporoval koloniální výpravy. Nám. cestu do In­ die zabezpečovaly FOr! Dauphin na Madagaskaru (1643-1672) a ostrov Bourbon (Réunion, 1654). Guvernér Joseph Dupleix (1697-1763) ús­ pěšně čelil brit. východoind. společnosti. Od 1746 koloniální boje mezi Anglií a Francií. Vel­ mi obratně si v nich počínal DUPLElX, udržující dobré vztahy s jihoindickými knížaty. -


VĚK ROZUMU / Amerika (17. jezuitští misionáři v jižní Americe Spanělsko přenechalo misijním řádům "pralesní hranici" na řekách paraná, Maraiión a hor. toku Orinoka. Misijní a hosp. úspěchy jczuitll: hlavně v jezuitském státu Paraguay, "utopii v pralese". Od 1607 vznikaly tzv. indiánské redukce (komu­ ny bez soukr. vlastnictví). Navzdory stalým přepa­ dům (entradas) braz. obchodníků s otroky počet Indiánů v redukcích rostl. 1750 rozdělení jez. státu mezi Spanělsko a Portugalsko. 1767 vyhnání jezuitů z Paraguaye (s. 287); rozebr{Ulí řádových statků vyvolalo soc. a hosp. krizi. 1780-1783 povSlÍUlí "posledního Inky" TÚPAKA AMARUA (J. G. CONOORCANQUA) v Peru. Exploatace jižní a Střední Ameriky Španělské kolonie: evr. plodiny (obilí) a domácí zvířata (hovězí dobytek, konč, ovce) se rychle rozšířily. Sp;Ulčlé se soustředili na těžbu drahých kovů, jejichž přeprava byla značně nákladná. Stříbrnou flotilu musely od 1561 doprov{lZet v{�. lodě na ochnUlu před ;mgl. a fr. korzáry. 1546 zal. "stn'brného" města Potosí (4000 m n. Ol.), jež kolem 1600 ncjvělŠím městem svčta hned po Londýně. Dovoz špan. stn'bra do Evropy způsobil latentní inflaci, rust cen, odbytové krize, státní bankroty (úpadek FUGGERŮ, S. lI5). - Dohoda z Asienta (1713; S. 269) uvolnila jen částečně stát. dozor nad obchodem s Amerikou; úplné uvoLnění až 1797. - IntenruUltury, zavedené 1782 podle fr. vzom (s. 259), pohltily 80 % daiíových příjmů. Portugalsko: jeho zájmy se soustředily na Jižní Ameriku - bnlZ. město Olinda (J 537) bylo zalo­ ženo na obranu před piráty, zatímcoBahia (1549) sloužila jako překladiště (obchod s Vých. Indií). Komna rozdělila bnlZ. úrodné pobřeží na 12 děd. kapitlUlám (polofeudální teritoria, politicky téměř nezávislá). - V okolí Sao Paula vytvořili po­ tomci dobrodruhů (paulistáni) ozbr. b;Uldy. Tito bandeirantes pronikali při krádežích dobytka a honbě za otroky hluboko do vnitrozemí. 1680 založení kolonie Sacramento na území náležejí­ cím Spanělsku (v dno Umguayi). - Po nálezu zlata v Minas Gerais (1693) a Mato Grosso (1720) na­ stal pň1iv osadníků do nitra kontinentu. Hranice �ort. koloniální říše se posunula na západ, což Spanělsko uznalo dohodou z Udefonsa (1777). Rivalita mezi evr. státy se přenášela i do zámoří. Nizozemí: Západoindická společnost (1609) pře­ padávala špan. stn'brnou flotilu, čímž útočila na Spanělsko a Portugalsko (obě královstVÍ byla 1580-1640 spojena). 1624 dobytí Bahie a obsazení šesti kapitanátů s ex­ ploatací jejich produktů (cukrová třtina, káva a obchod s otroky). Ochranu severových. pobřeží převzala Recife (1630); Portugalci osadu znovu obsadili až 1654. - Nizozemcům ZUStluy ostrov Cura�o (1634) a část Guayany (1636).

a

18. století)

277

Západní Indie: Za bojll se Spanělskem vznikly z pirátských společenstev flibustýrů ( mořští lupiči), podřízených "Společnosti amerických ostrov!l" (1639), fr. kolonie na Antilách. K nim patřily Sv. Kryštof (1625), Santo Domingo, Guadeloupe, Martinique (1635) a Haiti (1655; více než 25 % koloniálního dovozu). - Faktorie angl. Západoindické společnosti mj. na Barba­ dosu (1605), Bahanlách (1646/1670) aBermu­ dách (1612). J 655 se Jamajka stala angl. kolonií (s. 267). - Kolo­ nie získaly v oblasti Antil dočasně také Dánsko a Kuronsko. =

Kolonizace Severní Ameriky Francie: první guvernér Kanady SAMUEl. DE CIIAMPLAlN (1567-1635) zabral po 1603 Nový Foundland, Nové Skotsko a Novou Francii. 1608 založení Quebeku (1643 Montreal); od 1625 misijní činnost fr. jezuitů; fr. Západoindická společnost (1664) zahájila obchod s Indi{my (ko­ žešiny, kořalka). Po 1674 začlenil ministr COLBERT tuto první fr. koloniální n'ši do svého merkantilistického systé­ mu (5. 261); okolo 1690 zde žilo přes 10 000 osadníků. 1682 LA SALLE probád,ullzemí v povodí Mississippi; soustava pevností až k New Orleansu (1718) mčla chránit novou fr. kolonii Louisianu. Anglie: WAlTER RALElGII přistál 1584 v dno Virgi­ nii, kde vznikla první angl. osada v Novém svčtč (1607 Jamestown). Náb. exulanti zakládali během 17. stol. v Nové Anglii korunní kolonie (král. gu­ vernér, ale vlastní sněm) nebo soukromé kolonie (volné smlouvy s korunou). 1620 plavba purilánských "otců poutníku" (loď Mayflower) do Massachusetts; 1632 z,U. osady Maryland (angl. katolíci). Do 1642 "velké stěhování" 'Ulgl. osadru"ku (ukonče­ no po vypuknutí obč. v{uky v Anglii). Státní podpora kolonií (1640 přes 25 000 osadníků) spočívala ve vyStllvování ochranných Iistll (cbarls) a v poskytování obcll. vyllOd (navigační akta, S. 267). Obch. zvyllOdiíování se dotklo hlavně niz. konkurenta. 1664 útok na Nové Nizozemí (nizozemské od 1616), které po bredském míru (1667) připadlo Anglii (Nový Amsterodam N elY York, New Jersey, Dela­ ware). -Jižní Karolína a Rupertova země (Společ­ nost HudsonoV'J. zálivu) obsazeny po 1670. 1683 WILLIAM PENN založil Philadelphii a kvaker­ skou kolonii pennsylvánii. 1688-1697 první koloniální konflikt mezi Anglií a Francií: Angličané odrJ.Ženi od Quebecu (1690); uznání slatu quo. 1713 Británie získala Nový Foundland a Nové Skot­ sko: vyostření anglicko-francouzských koloniál. rozporu (s. 283). =


VĚK ROZUMU / objevy, vynálezy (17. a 18. století)

279

Zeměpisné objevy 17. a 18. století Fyzika: Po velkých objevech kolem 1500 se zájem pru­ 1609 zákony kyvadla a volného pádu - Galileo Ga­ zkumníku (hlavně Nizozemci a Angličané) zaměřil lilei; 1609-1619 zákony o pohybu planet - Jo­ na následující problémy: hann Kepler; 1618 lom světla - Willebrord I. hledání námořní cesty spojující Atlantik s Pacifi­ Snellius; 1662 zákon plynu Robert Boyle; 1665 kem - přitom objeveny Arktida a severový­ ohyb světla - Francesco Maria Grimaldi; 1666 chodní průjezd (mžŇova BERING, s. 273); gravitační zákony - Isaac Newton; 1675 rychlost severozápadní prlljezd ještě nebyl nalezen: DAVIS světla - Claus Riimer; 1690 teorie světelných vln (DaviSŮV průliv, 1585); HUDSON (Hudsonův zá­ Christian Huygens; 1728 aberace světla -James liv, 1610; Fort Rupert, první angl. obchodní sta­ Bradley; J738 kinetická teorie plynu - Johann nice, 1674); BAI'FIN (Baffinův záliv, 1616). Bernoulli; 1790 dotyková elektřina Luigi Gal­ 2. hledání domnčlého kontinentu nazývaného ten'a vani. australis illcogllita. Plavby po TIchém oceánu vedly k objevení důležitých ostrovů a námořních Biologie a chemie: cest. Výzmunní objevitelé: DE QUIROS a DE TOR­ 1618 krevní oběh - William Harvey; 1677 samčí RES (souostroví Tuamotu, Nové Hebridy, Torre­ pohlavní buňky - Antony van Leeuwenhoek; 1727 stříbrné soli - Schulze; 1735 hierarchie ži­ sův průliv, Tahiti). 1642-1659 výpravy Nizozemce ABELA TASMANA, vočichl'1 - Carl Linné; 1747 cukernatost řepy při nichž objeveny Mauricius, Tasmánie, Nový Andreas Sigmund Marggraf; 1766 vodík Hen­ Zéland a sevcrozáp. pobřeží Nové Guiney. )A­ ry Cavendish; 1771 kyslík - Carl Wilhelm COB ROGGEVEEN prozkoumal 1721-1722 Veli­ Scheele; 1772 dusík - Daniel Rutherford; 1780 konoční ostrov, Samou a Šalomounovy ostrovy; - teorie spalování - Antoine Lavoisier; 178.'1 sví­ F rancouz LOUIS ANTOINE DE BOUGAlNVILLE tiplyn (kamenné uhlí) - Minckelaers; 1791 umě­ dorazil při plavbě kolem světa do oblasti Polyné­ lá soda Nicolas Leblanc; 1799 cement -James Parker. sie a Melanésie (1766--1768). 1768-1779 Angličan )AMES COOK probádal vých. pobřeží Austrálie, Novou Kaledonii, souostroví Vynálezy 17. a 18. století Tonga, Sandwichovy ostrovy a jiné. Některých objevů bylo dosaženo teprve novými vy­ Poznatky o světadílech a oceánech rozšířily: I. jezuit­ n{úezy: ské mise (s. 239); 2. výpravy "námořních lupičů" Pozorovací a měřící přístroje: (piráti, rubustýři, bukanýři), mnohdy podporova­ 1590 mikroskop - ZachariasJansen; J6JO astro­ né státem. Piráti vedli drobnou, ale efektivní válku nomický dalekohled Johann Kepler; 1643 rtu­ proti Španělsku (s. 277, viz FRANCIS DRAKE t'ový barometr - Evangelista Torricelli; 1657 ky­ s. 225); 3. výpravy vedené na státní příkaz s kolo­ vadlové hodiny - Christian Huygens; 1663 mano­ niál. nebo obch. zaměry: DE VRlES Oaponsko metr - Ono von Guericke; 1669 zrcadlový 1643); CHAMPIAlN a LA SALLE (Sev. Amerika, teleskop - Isaac Newton; 1718 rtut'ový teploměr­ s. 277);)ERMAK (Sibiř, s. 273); 4. soukromé ces­ Gabriel Daniel Fahrenheit; 1742 stupnice teplo­ ty nebo vědecké výpravy v 18. stol.: ENGELBERT měru - Anders Celsius. KÁMPFER Oaponsko, 1690-1692); )OSEPII-PIT­ Technologické postupy, přístroje a pomůcky: TON TOURNEFORT (Arménie a Persie, 1623 počítací stroj Wilhelm Schickard; 1673 1700-1702); KOLBE (již. Afrika, 1710);)OHANN multiplikační stroj G.W. Leibniz; 1681 tlakový GEORG GMELlN (Sibiř, 1733-1734); KARSTEN hrnec - Denis Papin; 1709 porcelán (v Evropě) NlEBUlIR (vnitrozemí Arábie, 1765); TIIUNBERG Johann Friedrich Biinger; 1711 trojbarevný tisk - Le Blond; 1735 litá ocel - Benjamin Hunts­ (již. Afrika, 1722) a další. Kolem 1600 znali Evropané cca 49 % světa (32 % man; 1738 spřádací stroj -John Wyan; 1751 za­ pevniny), kolem 1800 to bylo již cca 83 % (60 % dovka - Chaumete; 1752 hromosvod Benjamin pevniny) . Franklin; 1754 válcovna železa - Cort; 1767 spřádací stroj - James Hargreaves; 1769 parní Vědecké objevy stroj -James Wan; 1769 parní vůz - NicolasJo­ Empirismus a racionalismus umožnily rozkvět pří­ seph Cugnot; 1778 potápěcí zvon -John Smea­ rodních věd (s. 256). ton; 1783 teplovzdušný balón - bratřiJoseph Mi­ Matematika: chel a Jacques Étienne Montgolfierové; 1785 1614 logaritmické tabulky John Napier; 1637 mechanický tkalcovský stav - Edmund Cart­ analytická geometrie - René Descartes; 1665 infi­ wright; 1795 hydraulický lis - Joseph Bramah; nitezimální počet Isaac Newton (J 672 rovněž 1795 kamenotisk - AloisJan František Senefel­ Gottfried Wilhelm Leibniz); kolem 1700 počet der; 1800 soustruh - Henry Maudsley; 1804 pravděpodobnosti - Jakob Bernoulli; 1788 stroj na tkaní Joseph Maria Jacquard; 1807 deskriptivní geometrie - Gaspard Monge. paroloď Robert Fulton. -

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-


VĚK ROZUMU / Francie, Prusko (1713-1748)

281

Alianční systém 1713-1748 nie). Rakousko ztmtilo Parmu a Piacenzu, které Po válce o špan. dědictví (s. 269) převládla v Evropě připadly španělsko-bourbonské sekundogenituře. touha po míru. Alianční systém dočasně utlumil roz­ Savojsko obdrželo části Mil{Ulska. pory mezi Francií a Velkou Bri!ÍUlií, popř. mezi Francií II Rakouskem a zachoval evr. rovnováhu. Kongresy, ,,Aneien régime" ve Francii spojenectví, dělení jednotl. zemí nebo jejich výměny se 1715-1774 Ludvík XV. (5-letý). - Regent FILIP prováděly ze státních zájmů a bez ohledu na mínění ORLÉANsKÝ (1715-1723) vedl nákladný dvorský obyvatelstva. Konflikty: život, ačkoliv stát byl po válkách L UOVl KA XIV. Spanělsko: ministr FILLPA V. kardinál ALBERONl (s. 269) značně zadlužen. Řešení fin. krize �"ěřil chtěl obnovit hegemonii v Itálii. Španělé vyuŽili se­ regent Skotu JOHNU LAWOVI, který verní války a tureckého nebezpečí (s. 265) a 1715 založil první státní cedulovou banku 1717 obsadili Sardinii a Sicílii. a 1718-1719 vytvořil akciové společnosti na využí­ 1718 vítězství aliance čtyř (!JI/culruple A/Ha/1Ce) vání kolonií. Lawův systém vyvolal spekulační ho­ v nám. bitvě u mysu passaro; voj. neúspěchy přimě­ rečku, což způsobilo ly filIPA V. k přijetí podmínek aliance a k propuš­ 1720 inflaci papírových peněz a státní bankrot. tění ALBERONlHO. Savojsko vyměnilo 1720 Sicflii 1726-1743 dosáhl kardinál Fleury posl. polit. úspě­ chů. Po jeho smrti vzrostl vliv král. metres (marký­ za rak. Sardinii. za DE POM PADOUR, hrab. DU B AMY) . Privilego­ Polsko: 1733-1735 válka o následn.ictví polské. Rus­ V'dllé stavy (šlechta a duchovenstvo) zabránily fin. ká vojska prosadila na pols. trun rakousko-ruské­ ho kandidáta refonnám (ministr MACHAUtr). Absolutismus byl 1733-1763 AUGUSTA rn. SASKIlHO (Francouzi pod­ po 1750 stále ostřeji kritiZOV{Ul. poroval.i STANISLAVA LEsZCZYNSKÉHO). Na západ­ Kultura: zlatý věk "hmvého" rokoka pastýřské ním bojišti (Itálie) měla převahu Francie. 1735 básně, pUV'Jbné zpěvohry; dámy nosily krinolínu a vy­ uzavřena předběžná mír. smlouva a soký ličes, kaV'J.!íři paruku s copem a stužkou, repre­ 1738 následoval vídeňský mír: STANISLAV LEsz­ zentatiVlú kord a třírohý klobouk. -Interiéry: dekora­ GZYNSKl (s. 271) získal Lotrinsko, které po jeho tivní omamentální styl, porcel{Ulové figurky atd. Roz­ smrti (1766) připadlo FnUlcii; lotrinský vév. FRA'l­ květ francouzského malířství: WA:ľľEAU (1684 až TIŠEK ŠT�PÁN (od 1736 manž. MARIE TEREZIE) 1721), BOUCHER (1703-1770) a FRAGONARD byl odškodněn Toskánskem; Neapolsko II Sicílie (1732-1806). připadly špan. Bourbonům; Parmu a Piacenzu ZÍs­ Stát vojáků a úředníků v Prusku kalo Rakousko. Rakousko: navzdory mezinárodnímu uznání prag­ 1713-1740 Fridrich Vilém I. Jeho cílem bylo upeVllění s!Íllu a řádná správa země. Hluboce věří­ matické sankce (s. 265): 1740-1748 válka o dědictví rakouské. Konflikt cí, ale i obhroublý plUlOVllík nestál o zjenmělý dvor­ vypukl po vpádu prus. krále F IUDRl CH A ll. do ský život a radikálně omezil výdaje na dvůr. "Učitel Slezska. Saské a bavorské nároky na český trun. pruského státního národa" vyžadoval bezpod­ Prusko-fmncouzské spojenectví. mínečnou poslušnost ("Duše patří Bohu, všechno 1740-1742 první slezská válka; pruská vítězství ostatní nmě!"). Úspomá, ale vy'konná stát. spráV'.!: refonna král. domén a generdlní účetní komory u Molvic a Chotusic; bavorsko-francouzský postup (zajištění kontroly financí). na Prahu a Unec. 1741 Marie Terezie získala pomoc od uh. sněmu 1722 ustaven listl'. správní úřad, tzv. generální direk­ v Prešpurku (s. 287). KAREL ALBRECHT BAVOR­ torium, s písemnými instrukcemi od krále. Podpo­ sKÝ zvolen císařem (jako KAREL Vll., 1742-1745). ra merkantilismu a zemědělství. Osídlov{Ulí vý­ chod. oblastí, částečně vylidněných po epidemiích. 1742 předběžný mír ve Vratislavi: Rakousko se vzdalo Slezska, obrátilo se proti Bavorsku a uzavře­ 1732 příchod 15 000 emigrantů ze Salcburska lo spojenectví se Savojskem, Saskem a Velkou Bri­ (s. 241). -Zlepšení úrovně školství (edikt z 1717). tánií. "pmgmatická" armáda porJZila Francii 174.3 Šlecht. důstojnictvo tvořilo první stav. "Král vo­ jáků" nosil jako první cvr. monarcha vždy unifor­ u Dettingenu. Obnovení prusko-francouzského spojenectví a mu. Stav profesioná1ního vojska stoupl na 83 000 1744-1745 druhá slezská válka. Po prus. vítěz­ mužů (2,5 milionu obyvatel). LEOPOLD ANllALľ­ stvích u Hohenfriedbergu a Ždlíru 1745 mír SKO-DESSAVSKÝ (t 1747) vycvičil disciplinOV'dllOU v Dráždllnech: RlLkousko se opět vzdalo Slezska. pěchotu (dril, železný nabiják, pořadový krok). Fiissenským núrem uznal nový bavorský kurfiřt 1733 kantonální systém: branná povinnost sedláků. MAXIMILlÁN 1lJ . JOSEF Mezi králem a následníkem trůnu Fridrichem 1745-1765 FRANTIŠKA I. LOTRINSKÉHO císařem. (1712-1786) vládlo napětí. Princ se otci podrobil Válka se Španělskem a Francií pokračovala. 1730 po nezdařeném útěku a popravě svého přítele 1748 cášský mír: Francie nezískala nic a vrátila KATTEHO; působení ve stát. službách; od 1736 vl. dvůr všechna dobytá území (rak. Nizozemí a brit. kolo- (Rheinsberg); soukr. studium literatury a filosofie. -

-

-


VĚK ROZUMU / sedmiletá válka (1756-1763) Sedmiletá válka 1756--1763 Cášský mír (1748) nepřinesl znúrnění napjaté politické situace; koloniální velmoci a Rakousko usilovaly o rozhodující střetnutí. V brit. zájmu bylo vést válku současně v Evropě a v zámoří. Britsko-francouzská koloniální válka (175411755-1763) Severní Amerika: rostoucí počet brit. přistěhoval­ ců (již 400 000 osadníků) vyvolával tlak na řídce osídlená fr. koloniální území (dobře zabezpeče­ ná pevnostmi). Stálé hraniční spory vedly 1754 k bojům v údolí Ohia. - Poč. úspěchy Francouze. způsobily pád vlády whigů. 1757-1761 WILLIAM plTT ST., hrabě z Chathamu ("třetí tvůrce britské světové říše po CROM WEI .­ LOVI a VILÉMU lil."), převzal polit. vedení; posí­ lil loďstvo a vojsko v zámoří; prusko podporová­ no subsidiemi. 1758 tažení do údolí Ohia; Britové dobyli Fort Louisbourg a Fort Duquesne (Pittsburgh). 1759 brit. vojska pronikla k řece sv. Vavřince a obsadila Quebec, "centrum nepřátelské moci" (generál WOl.FE porazil MONTCALMA; oba pad­ li); po dobytí Montrealu (1760) dosáhli Brito­ vé oblasti Velkých jezer. Střední Amerika: do brit. rukou padla část fr. An­ til: Guadeloupe (1759), Martinique (1762); ovládnutí Kuby (a Filipín) po vstupu Spanělska do války (1761). Západní Afrika a aůantické pobřeží: obsazení všech francouzských opěrných bodů v Senegam­ bii (do 1760); námořní vítězství (Lagos, Quibe­ ron) a přepadávání fr. přístavů. Indie: také zde počáteční fr. úspěchy; Velká Bri­ tánie ztratila kromě Madrásu skoro celou jižní Indii a Kalkatu. Zaměstnanec Východoindické společnosti Ro­ BERT CUVE (32-letý) řídil britský odpor. Britové využili rivality mezi ind. knížaty a znovu získali Kalkatu (Fort William). 1757 u Palásí porazil CUVE francouzsko-indické vojsko, mající dvacetinásobnou převahu (padlo jen 10 Angličanů). Vítězství dosaženo zradou. Počátky angl. panství v Indii. Ztroskotání fran­ couzské politiky v Indii. 1763 pařížský mír: Velká Británie získala na úkor Francie Kanadu, Louisianu, mys Brcton a Senegambii; na Spanělsku Floridu. Největší brit. úspěch novověku: Severní Amerika se stala anglosaským územím. Válka o Slezsko (1756--1763) Hrabě VÁCLAV KOUNIC, od 1753 rak. státní kancléř, získal M ARlI TEREZII pro spojenectví s Francií (markýza pOMPADOUR): vytvoření protipruské FRlDRlCI·1 ll., aby zabránil své izolaci,

������.

283

v lednu 1756 westminsterskou dohodu s Vel­ kou Británií na ochranu Hannoverska. Změna tradičních spojenectví bývá někdy označována za "diplomatickou revoluci". Květen 1756 - první versailleská smlouva; k fran­ couzsko-rakouskému ofenzivnímu spolku při­ stoupily carevna AI2BÉTA (z osobních důvodů), Sasko, Svédsko a Říše (bez Hannoverska, Besen­ sko-Kasselska, Brunšvicka). Útočné plány koalice na rok 1757 nezůstaly FRIDRICHOVI U. utajeny, a proto je předešel. Srpen 1756 vpád pruského vojska do Saska (preven­ tivní válka). Po kapitulaci v Pirně se saské kurfiřt­ ství stalo operační základnou prusel. Průběh války: Prusko bojovalo v "klasických bi­ tvách" vojenské historie s proměnlivým štěstím proti velké převaze. - FRIDRICH ll. se snažil využít vy110dy "vnitřních linií" k ofenzivně vedeným vyhla­ zovacím bitvánl, nezabránil však spojení koalič­ ních partneru (druhá versailleská smlouva). 1757-1758 FRIDRICH U. v ofenzivě. pruská vítězství u Stěrbohol (blízko Prahy, 1757), Rossbachu (SEYDLlTZ), Zorndorfu a Leuthenu; porážky u Gross j:igersdorfu (Východní Prusko obsazeno Ruskem), Kolína (I757, založení řádu Marie Te­ rezie) a Bochkirchenu (DAUN). Britové podporovali Prusko (Pl n: "Kanadu ZÍs­ káme ve Slezsku"): FERDINAND BRUNSVICKÝ, pů­ sobící v britských službách, odrdZil útok Francou­ zů na západě a zvítězil nad nimi u Krefeldu (1758) a Mindenu (1759).- Po PITTOVÉ pádu (1761) přestala Velká Brit{Ulie vyplácet Prusku subsidie. 1759-1761 FRIDRICH ll. v defenzivě. Spojená rakous­ ko-ruská armáda téměř zničila pruské vojsko 1759 v bitvě u Kunersdorfu. Pak však rozpory mezi vítězi (nemoc carevny ALŽBÉ"IY ) zachránily Prusko (le miracle de La maison de Branden­ bourg); vyplenění Berlína; finanční krizi mčla odstranit ražba znehodnocených mincí (tzv... ef­ raimitky"). Po bitvách u Lehnice a Torgavy (I760) převládlo obecné vyčerpání (rakouský státní dluh stoupl ze 48 na 136 milionů livre.). FRIDRICHOVI ll. pomohla .. vyšší moc". 1762 Rusko opustilo po smrti ALŽBÉ"IY koalici; přestože byl FRIDRICHůV obdivovatel car PETR Ul. zálJy zavražděn, jeho nástupkyně K ATEItlN A ll. (s.287) ve válce již nepokračovala. - Nedostatek sil donutil Francii a Svédsko zastavit válku; osa­ mocené Rakousko muselo zahájit vyjednání o mír. 1763 mír v Hubertusburgu - bez úzenmích změn. Význam: evropská rovnoválJa se zkomplikovala vznikem páté velmoci - Pruska; stoupl vliv Rus­ ka. Antagonismus mezi Pruskem a Rakouskem (tzv. německý dualismus) výrazně ovlivňoval něm. politiku až do BISMARCKOVA "maloněmeckého" řešení (1866). - Osobnost a činy FRIDRICHA U. VELIKÉHO napomohly vzniku německého poli­ tického sebevědomí a národní identity.


VĚK ROZUMU / Rusko, Německo, Polsko (po 1763) Ruské politické úspěchy po 1763 1764-1780 hrabě PANIN řídil jako ministr KATEŘI ­ NY ll. ruskou zahr. politiku. 1764 spojenectví s Pruskem, které při volbě pols. krále podpořilo kandidaturu ruského preten­ denta PONIATOWSKÉHO. Polsko: oboustranné vměšování do vnitř. polských záležitostí vyvolalo 1768-1774 (první) rusko-tureckou válku. Po rus. obsazení Moldavska a Valašska se Rakousko spojilo s Turky. Prusko, které se v prvním bal­ kánském konfliktu ujalo zprostředkování, ob­ rátilo pozornost stran k Polsku. 1772 první dělení Polska. - Rusko na oplátku vyklidilo obě podunajská knížectví, což umožnilo zachování IIlÍru. černé moře: za pomod britských námořníků zvítězila 1770 ruská baltská Ootila u Česme: pokles tur. mo­ ci ("nemocný muž na Bosporu"). 1774 mír v Kučuk-Kajnardži: Rusko se stalo ochráncem pravoslavných křesťanů na Balkáně a získalo natrvalo Azov. 1783 anexe Krymu. - Kolonizací "Nového Ruska" pověřen carevnin oblíbenec Grigorij Potěmkin (I736-179 I): vytvoření černomořské Ootily, za­ kládání nových vsí a měst. - Ve spojení s Ra­ kouskem vedlo Rusko 1787-1792 (druhou) vál­ ku s 'furky. Velitelem byl polní maršálek kníže Suvorov (1730-1800), jehož kniha Umění I/í­ tězit (I795) určila rus. taktiku do budoucna. 1792 mír v Jasech: Rusko získalo pobřeží mezi Dněstrem a Bugem. Německý dualismus po 1763

Prusko i Rakousko usilovaly získat na svou stranu Rusko, jehož vliv stále rosů. 1765-1790 JOSEF ll. se po vymření Wittelsbachů (1777) snažil posílit rak. postavení v Říši. Jeho plán - vyměnit s dědicem bavorského trůnu KR A lEM THEODOREM FALCKÝM Dolní Bavorsko a Horní Falc za Přední Rakousy - vyvolal 1778-1779 válku o dědictví bavorské: Prusové vtrhli do Cech; MARIE TEREZlE donutila JOSEFA k ústupu. 1779 Rakousko se v těšínském míru (garantova­ ném Ruskem) spokojilo s Innskou čtvrtí. - )0SEF ll. nyní sledoval své cíle 1781 ve spojenectví s Ruskem. Na pokus vyměnit Belgii za Bavorsko reagoval FRIDR lCH II. 1785 založením spolku něm. knížat na ochranu vestfálského míru (s. 255). Rakousko se už ne­ mohlo v Říši prosadit vůči Prusku. 1790 dohoda z Reichenbachu. Rakousko ustoupilo prus. požadavkům a zastavilo 1787-1791 válku s Turky. 1791 svišťovský mír nepřinesl žádné velké územní zisky, přestože Rakousko vyhrálo bitvu u Fokšan a dobylo Bělehrad.

285

Dělení Polska (1772-1795) 1764-1795 STANISLAV ll. PONIATOWSKl. Oblíbe­ nec KATEŘINY II. (s. 287) byl zvolen králem na ruský náůak a usiloval o reformu státu, "propad­ lému kvůli obč. válce anarchii". Rusko poskytlo ochranu disidentům (nekatolíci) a šlechtické opozici, seskupené do slucké a radomské konfe­ derace (I767). Rusko také zabránilo omezení liberum veto (s. 249). 1768 barská protikonfederace, opírající se o os­ manskou říši, byla s rus. pomocí v občanské vál­ ce rozdrcena. 1769 Rakousko obsadilo Spiš zastavenou od 1412 Polsku (s. 20I). Nebezpečí rusko-rakouské vál­ ky mělo 1772 odvrátit první dělení Polska (uskutečněné proti vůli M ARIE TEREZCE ) . - Zúčastněné moc­ nosti vyžadovaly zachování voleného království, pols. šlechtických práv a liberum veto. - Zatím­ co Rusové válčili s Turky a Švédy (1788-1790), rozhodl se 1788-1791 "čtyřletý sněm" přeměnit polský stát na "parlamentní" děd. monarchii. Toto rozhodnutí bylo vyhlá.�eno 1791 v "ústavě ze 3. května". - Opozice se pod rus­ kým vlivem sloučila 1792 do targovické konfederace, k níž musel při­ stoupit i král. 1793 druhé dělení Polska - údajně na "obnove­ ní pořádku" - uznal tzv. "němý sněm" v Grodnu. 1794 lidové povstání pod vedením T ADEUSZE KoScruSZKA (1746-1817) začalo vzpourami ve Vilně a Varšavě, bylo však krvavě potlačeno prus­ kým a ruským vojskem (SUVOROV). 1795 třetí dělení Polska: zánik polské samostat­ nosti. - Polské legie vedené generálem D�B­ ROWSKÝM (I755-1818) bojovaly v napoleon­ ských válkách; Napoleon zřídil 1807 varšavské velkovévodství, jež bylo vídeň­ ským kongresem 1815 rozděleno mezi Rusko a Prusko. Ruská část, nazývaná "Kongresovka", byla s Ruskem spoje­ na personální unií. 1830-1831 po marném pokusu o revoluci se Pol­ sko stalo rus. provincií. Centrum polské emi­ grace se nacházelo v Paříži. Zde vystupovali za pols. nezávislost básníci Adam Mickiewicz (1798-1855), JULlUSZ SWWACKl (1809-1849), ZVGMUNT KRASINSKl (1812-1859) a skladatel Fryderyk Chopin (1810-1839). Následky dělení: polské národní hnutí se nepoda­ řilo poůačit. Polsko patřilo v 19. stol. k neklidným oblastem Evropy (národní hymna:jeszcze Polska nie umarfa, póki my :iyjemy. .. ") - Prusko se muselo zaobíral polskou menšinou - napjatý německo-polský vztah. - Rusko se posunulo na západ a hraničilo od 1795 bezprostředně s Prus­ kem a Rakouskem.


VĚK ROZUMU / osvícenský absolutismus (18. století) Osvícenský absolutismus v 18. století Nové myšlení ovlivnilo učení o státu a společnosti. Osvícenský panovník vládl poddaným racionálně ja· ko "první sluha státu" ("Nic skrze národ, ale vše pro národ'''). Absolutistický stát s moderním úřed· nictvem a právním řádem vznikl "revolucí shora". Prusko: Fridrich II. Veliký (1740-1786) Navázal na reformy svého otce (s. 28I): pevný stát. rozpočet; státní monopoly na kávu, tabák a sůl. Vnitřní kolonizace: vysoušení močálů v povodí Odry, Varty a Noteče; stavba silnic a kanálů; 900 no· vých vesnic s 300 000 osadníky. Podpora zemědělství: střídavé hospodářství, pe­ stování brambor; zlepšení chovu dobytka, péče o lesy. Společnost: všechny stavy musely sloužit státu: král se osobně zaobíral státními záležitostmi (inspekce a kontrola) obklopen rady a sekretáři; šlechta (roz­ sáhlý pozemk. majetek, velkostatky) působila v ar­ mádě a stát. správě; měšťané (obchod a průmysl) nesli daňové zatížení, byli však podporováni státem (rOZŠiřování manufaktur na výrobu hedvábí, skla a porcelánu); sedláci (práce v zemědělství) se na­ dále nacházeli v dědičném poddanství (zvl. for­ ma nevolnictví). - Všem obyvatelům zaručena svo­ boda projevu a víry. Reformu stávajícího právního řádu zahájil SA­ MUEL VON COCCE]I (1679-1755): zrušeno mučení a král. zásahy do soudnictví; znemožněno kupování úřadů; zavedena rovnost před zákonem II uzná­ na nezávislost soudů (rozdělení stát. moci). Právní­ ci byli přezkušováni a placeni státem. Jednotné práv. instance pro celou zemi; procesní, trestní a vězeňské řády. Prusko se měnilo v moder. právní stát. - 1794 zavedeno tzv. Všeobecné zemské právo (autorem SVAREZ, 1746-1798). Rakousko: Marie Terezie (1740-1780) Císařovna si při modernizaci státu vzala příklad ze svého pruského protivníka. Reformy komplikovány soc., polit. a hosp. odlišnostmi mezi národy monar­ chie. Navzdory tomu se rakousko-česká část říše změnila v moder. úřed. stát (zem. gubernia a kraj­ ské úřady); všeob. daňová povinnost: podkladem tereziánský katastr (soupis pozemk. majetku). Právní řád: pro protestanty a Židy platila nadále omezení; stát. dozor nad církví: pap. nařízení schvalovala koruna (Placet regium). jednotný trestní zákoník (Nemesis Theresiana, 1768). Skolství: obecné a průmyslové školy; voj., tech. a obch. akademie měly zvýšit praktické znalosti. Je­ zuitský monopol v oblasti výchovy odstraněn zruše­ ním řádu (1773). Vnitřní kolonizace: od 1748 švábské osídlování jihových. pohraničí říše (mapa s. 286, také s 265). 1765-1790 Josef II. císařem (do 1780 spolu-

287

vládcem matky v děd. zemích): radikální až ukvapené reformy měly vytvořit z heterogenních habs. držav jednotný stát. Pro celou říši zave­ dena jako úřední řeč němčina. 1781 zrušení nevolnictví a cechů; tolerdl1ční patent (nešlo o úplné zrovnoprávnění nekat. náboženství). Církevní reforma: rušení "zahálčivých" řádů (1300 klášterů); stát převzal výchovu a hmotné zabezpečení duchovenstva; státní školy a soc. pé­ če; civilní sňatek. ,Josefinismus" sice ztrosko­ tal, jeho ideje však působily i v 19 století. Výsledky reforem: jednotl. národy monarchie se bránily proti centralizačním opatřením vídeňské vlády. 1787 povst. v rak. Nizozemí vyvolalo nepokoje i v ji­ ných oblastech (Uhersko). 1790 odpadnutí "Republiky spojených belgických provincií". Sám J OSEF II. byl nucen odvolat větši­ nu reforem. Jeho bratr 1790-1792 LEOPOLD II. se snažil uklidnit situaci, aby zachránil monarchii. -

Rusko: Kateřina II. Veliká (1762-1796) Carevna z něm. anhaltsko-zerbstského rodu šířila v Rusku osvícenské ideje. 1764 usídlování něm. sedláků ve středním Povolží, od 1783 také na Krymu. 1767-1768 neúspěch reformní komise; 1775 nastolení autokratického režimu: přetvoření guberniálního systému; gubernie měly jistou sa­ mosprávu (vykonávána šlecht. svazy). Již před KATEŘlN1N'ÝM nástupem na trllll byla 1755 založena moskevská univerzita (z iniciativy chemika LoMONOSOVA r 1712-1765]); plány na zavedení obecných škol a gymnázií. Reforma školství ztroskotala stejně jako pokusy změnit rus. životní styl. Di'lvodem byla absence vzdělané­ ho měšťanstva. "Výsady" udělované šlechticům zhoršily postavení nevolníků (duše); rolníci rea­ govali vzpouranIi. 1773-1774 kozácké povstání (PUGACOV). Reformy v ostatních evropských zemích Portugalsko: za ministra POMBAI.A reformy škol­ ství, financí a vojska. 1755 zemětřesení v Lisabonu (30 000 mrt­ vých); město znovu výstavně vybudováno (obno­ vě napomohl průmysl). 1759 vypuzení jezuitů ze země. Řád musel 1767 opustit i Spanělsko (hrabě ARANDA). Dánsko: ukvapené reformy prosazoval německý lékař STRUENSEE. 1772 byl tento králův oblíbe­ nec svržen a popraven. Hrabě BERNSTORFF (1735-1797) dosáhl 1788 osvobození sedláků. Bádensko: za vzor osvícenského panovníka byl v Německu považován markrabě KAREL FRID­ RICH (1746-1811) Už 1760 poskytl obcím sa­ mosprávu a 1783 zrušil nevolnictví.


288

DOBA VELKÝCH REVOLUci / úvahy o státu a hospodářství (19. století)

v devatenáctém století zaznamenávají vědy neobyčejný vzestup, postupně '.'ycházejí z vědomí .,vypočita­ telnosti" všech věcí (racionalizace), zaměřují se na jasná (přesná, exaktní) zjištění a na zkoumání faktll (pozitivismus) a zřetelně tíhnou k praktickému uplatňování teoretických poznatkll (pragmatismus). "Sto­ letí techniky" přispělo k šíření materialistických postOjl1 a víry v pokrok a podporovalo myšlení v katego­ riích prospěšnosti a užitečnosti (utilitarismus). S postupujícím uvolňováním kultur. stylII se rozvíjely formy občanské společnosti a se zavádčním moderního správního centralismu (byrokratizace) vznikly předpo­ klady k vytváření rozsáhlých velmocenských sfér jakož i k poevropšťování světa. Nové poměry ovlivnilo zásadním zpllsobem osvícenství, jež zrodilo:

1. Politické revoluce: Odstranily absolutismus a nastolily státní formy, jež se v zájmu zajišťování osobní svobody a politické rovnosti dovolávaly práva rozumu či přirozených práv, nahradily feudální stavovský stát demokratickým třídním státem a vyvrcholily principem (Iplné svrchovanosti lidu. Nová státní idea se nejdříve uskutečni­ la v Severní Americe. Po Velké francouzské revoluci se prosadila i v Evropě, kde v boji proti starým mocnostem či proti Napoleonově nadvládě napomohla zrodu politického národního vědomí (s 319)

2. prllluyslová revoluce: Vzešla z Anglie. Změnila dosavadní výrobní postupy (řemesla, nákladnický neboli faktorský systém, ma­ nufaktury), přičemž masové prlunyslové výrobě, realizované díky stroj 11111 , soukromým podnikatelllll1 (vlastníkllll1 kapitálu) a námezdním pracovníkllll1, uvolnila cestu k celosvčtovému trhu. Úspěchy v tech­ nickém a vědeckém rozvoji, právní a společenská svoboda jednotlivce, kapitalistická industrializace a překotný demografický rllst poznamenaly materiální, sociální a duchovní stránky života, což nalezlo své zvláštní vyjádření v socialismu (s. 344).


DOBA VElKÝCH REVOLUci / úvahy o státu a hospodářství (19. století) Nové státoprávní a ekonomické teorie Na období římské antiky a na idealizovaný anglický vzor se ve svých úvahách soustředil Charles Louis Montescluieu (1689-1755), který 1721 ve svých Let/res persanes (Perských listech) ironicky kritizoval francouzský absolutismus. Ve svém hlavním díle 1748 De l'espri/ des lois (O duchu zákonů) roz· pracoval tOCKOVU teorii o rozdělení mocí (s. 269). Osobní svobodu zaručuje pouze "umír­ něný stát", jakým je konstituční monarchie, v němž jedna moc drží na uzdě moc druhou. Exekutiva (výkonná moc, administrativa) spo­ čívá v rukou krále; panovník stanovuje funkční období legislatury (svolává parlament) a dispo­ nuje právem veta vi'iči usnesením přijatým legis­ lativou (zákonodárnou mocí). Na uskutečňová­ ní zákonodárné moci se nepřímo podílí veškerý lid, a to prostřednictvím volených zástUPcll (princip reprezentace, tj. zastupitelská sou­ stava). Legislativa se přitom člení na dvě komo­ ry (aristokratickou horní sněmovnu a občan­ skou dolní sněmovnu), kontroluje exekutivu a má právo povolovat a schvalovat danč. O něco menší význam pak připadá nezávislé jurisdikci (výkonu soudní pravomoci: soudnictví, moci soudní).

Význam: Silný vliv na vývoj ústavního myšlení v 19. století (srov. USA, s. 290-93; Velká francouzská revoluce, s. 296-99). Jean Jacques Rousseau (1712-78; s. 257) načr­

289

Aplikace osvícenských myšlenek v oblasti hospo­ dářského vývoje společnosti našla své vyjádře­ ní v ekonomickém liberalismu. Pod heslem "Iais­ sez faire, laissez Ilasser" ("nechte konat, nc­ cilte jít", tj. ,.ponechte tomu volný průchod") byl prosazován .,přirozený řád", tj. bez jakéhokoliv zasahování ze strany státu, v němž by hospodář­ ský rozvoj a blahobyt zajišťovaly svobodné vlast­ nictví a svobodné živnostenské podnikání, svo­ bodná konkurence a volný obchod. I'ředstavitel fyziokratismu (z řeckého "vláda přírody", tj. .,vláda podle přirozeného řádu") a osobní lékař Ludvíka xv. Fran�ois Quesnay (1694-1774) spatřoval-v re­ akci na merkantilismus (s. 261) jediný zdroj bohatství v pl1dě. Pouze zemědělství je podle něj skutečně produktivní, zatímco obchod a podni­ kání považoval za .,sterilní". Adam Smith (J 723-90) spatřoval příčinu blaho­ bytu v práci. Z vrozené touhy po osobním pro­ spěchu (zisku) se vyrábí zboží pro trh, kde pak díky pllsobení "přírodního (tj. přirozeného, od­ včkého) zákona" nabídky a poptávky nabude (smčnná) hodnota tohoto zboží své tržní ceny. Díky svobodnému konkurenčnímu prostředí a volnému obchodu se prosadí také společenský soulad (harmonie) a spravedlnost. Státu Zllsta­ nou pouze jeho ochranné povinnosti jak nave­ nek (starost o obranu země), tak i vllči vnitřní­ mu zřízení (starost o soudnictví, udržování a správu veřejných činností a institucí). -

tl ide{úní představu demokracie

1762 v dne Du cOII/racl social (O společenské