SHAPES 01 2026

David Chipperfield / Penta Real Estate

David Hauerland / Štěpán Smrčka

Peter Olah / Magdalena Hopkins

Tomáš Míček / Denis Karásek

Navrhlo studio Orlandini Design

První usednutí přesvědčivé, každé další nezaměnitelné.

Křeslo Terra Lounge vás obejme svými velkorysými tvary, přizpůsobí se každé vaší poloze a nabídne pocit dokonalého uvolnění. Pevné po stranách a mimořádně pohodlné uprostřed – přesně tak, jak potřebujete při dlouhých dnech.

Netradičně řešený tvar dává křeslu charakter, čisté linie nadčasovost a měkkost se postará o výjimečný komfort.

Terra Lounge

SHAPES 01/2026

Magazín o developmentu a architektuře a designu

Director Michaela Výtisková michaela.vytiskova@ shapes.cz

Editor Klára Čikarová klara.cikarova@shapes.cz

Contributors Miloš Štěpař

Proofreading František Skalský

Art Direction Anežka Rozehnalová anezka.rozehnalova@ shapes.cz

Graphic layout publikum.design

Cover Michael Tomeš

Photography collaboration Michael Tomeš Marek Musil

Vydavatel CADENCE & CASCADE, s.r.o.

Vychází leden 2026 Periodicita 5x p.a.

Místo vydání Praha I Registrační číslo: MK ČR E 24652 Za obsah inzerce odpovídá inzerent. ISSN 3029-6617

www.shapes.cz info@shapes.cz

Social Media IG @shapescz FB Shapes CZ LI SHAPES CZ

Editorial

Michaela Výtisková Director

Zvát zahraniční architekty a studia do velkých soutěží už se v Česku stalo standardem. Konkurence houstne, ale pro kvalitu architektury je to bezesporu plus. Pro aktuální příklady není třeba chodit daleko – Vltavská filharmonie (BIG), Letiště Václava Havla (MVRDV) či nedávno ohlášený vítězný návrh na náměstí Miloše Formana v Pařížské (dánské studio Adept) tento trend jasně ukazují. Ostatně i zlatá chlouba Penty, Masaryčka, byla postavena podle návrhu Zaha Hadid Architects. A právě tam se na konci listopadu sešli aktéři titulní strany čtvrtého čísla magazínu Shapes, které právě držíte v ruce.

Spojila je konference Pulse, která se konala v pražském Martinickém paláci a Shapes byl u toho jako mediální partner. I díky tomu vám můžeme přinést podrobný profil sira Davida Chipperfielda, spolu s jeho inspirativními myšlenkami, a podněty, jak přistupovat k architektuře. Ve své přenášce vyzdvihl především potřebu klást si ty správné otázky a zapojit do jejich formulace všechny zúčastněné, včetně architektů. Jsem si jistá, že i na setkání slavného britského architekta s lídry z Penta Real Estate Davidem Musilem, Pavlem Streblovem a Rudolfem Vackem mnoho takových padlo. Jistě měli o čem mluvit nejen proto, že má Penta velké plány v Londýně.

Velká Británie však není jedinou zahraniční destinací, kam se v tomto čísle vydáváme. Podíváme se také do Dubaje, Chorvatska a samozřejmě do Itálie, která je domovem kvalitního designu. Právě o něm, i v souvislosti s rodinnou tradicí, s námi hovořili majitelka značky Gallotti & Radice Silvia Gallotti nebo obchodní ředitel značky Caccaro, Roberto Caccaro. Vedle rozhovorů s nimi vám přinášíme i další inspirativní čtení o výjimečných developerských projektech, architektonických návrzích i nápadech na ten nejlepší design – to vše umíme na světové úrovni i my v Česku. A také možnost setkat se s těmi, o nichž píšeme, i osobně – ať už na únorovém křtu tohoto čísla v prostorách firmy Capexus nebo v březnu na vyhlášení soutěže Shapes of 2025, která ocení ty nejlepší z vašich projektů.

Přejeme vám mnoho dobrých nápadů a chytrých otázek.

DEVELOPMENT

Penta Real Estate míří na londýnský trh. Rozhovor s Davidem Musilem a Pavlem Streblovem nejen o tom, jaké na něm mají plány.

Od činžáků po celé čtvrti

Rozhovor s ředitelem developmentu PSN Štěpánem Smrčkou o Vinohradské 8, dalších aktuálních projektech, plánech i spolupráci s architekty.

Dubaj: Jak se rodí byznys v realitním ráji

Bydlení:

„Made by Fidurock“

Rozhovor s šéfem firmy BuyDubai Denisem Karáskem o podnikání na světově unikátním trhu.

Jaké plány má David Hauerland se svou investiční skupinou se silným nemovitostním portfoliem, nájemní platformou Livimi, showroomem Voix nebo vinařstvím ve Slovinsku?

ARCHITEKTURA

Chytré odpovědi na hloupé otázky

Pulse: Od restartu

ke spolupráci

Co den, to patro

Profil hvězdného architekta sira Davida Chipperfielda. Na čem právě pracuje a jak přemýšlí o architektuře, představil i v Praze na konferenci Pulse.

Co zásadního zaznělo na pražské edici konference Pulse a na co se těšit v květnu v Ostravě?

Qarta Architektura realizuje s firmou Syner v Liberci první „hybridní stavby “ s licencí CREE v Česku.

Pět oáz klidu

Rozhovor s architektem Pavlem Lazarovem nejen o výjimečném resortu Five Elements v Chorvatsku.

Hotel v klášteře

Návrh ateliéru DAM Architekti pro investiční skupinu Cimex změnil pražský klášter svatého Gabriela na luxusní hotel.

Pod křídly Serge Borensteina vzniká v oblasti Ralska moderní rekreační resort, na jehož podobě se podílí česká architektonická špička.

Aulík Fišer Architekti navrhli v Praze na Smíchově pro skupinu Satpo výjimečný městský dům Rezidence Laurová.

Block House

Vila Block House od MA Studio s interiéry od Kateřiny Hronkové a firmy Stopka.

54 64 70 76 88 92 98

Zrození. Proměna.

Vzlet

Ruční výroby se nechceme vzdát

Interiérová designérka Magdalena Hopkins v rozhovoru představuje své české i zahraniční realizace a hodnotí, kam se posouvá celý obor.

Kam se za dvanáct let posunuly ceny Fenix Awards, které zosobňuje skleněná trofej z Rücklu od Kateřiny Handlové?

Rozhovor s ředitelkou italské značky Gallotti & Radice Silvií Gallotti.

Interiéry pro budoucnost

Kam se posouvá společnost Capexus pod vedením jejího šéfa Tomáše Míčka a jak se tvoří kvalitní pracovní prostředí?

Náhrdelník pro katedrálu

Reportáž z útrob nových varhan v Katedrále svatého Víta s jejich designérem Peterem Olahem.

Domov ukrytý ve stěnách

Rozhovor s Robertem Caccaro, šéfem italské značky, která vstupuje na český trh prostřednictvím společnosti Decoland.

Spojení vášně

Kateřina Trnková stojí v čele českého zastoupení značky Aston Martin. Jaké s ní má plány?

Kus japonska na Starém

Městě

Křest magazínu

Restaurace Yami Sushi House otevřela v novém kabátě.

Třetí číslo magazínu Shapes jsme pokřtili v pražském Sipralu.

Království estetiky

Relaxace v srdci Seewinkelu

Místo mouky klidný luxus

Reportáž z nové pražské kliniky estetické medicíny Veramedica s její zakladatelkou Věrou Terzijskou.

Resort Vila Vita Pannonia u Neziderského jezera.

138 144 146 148 154

Pokoje v luxusním hotelu Podhlavický mlýn uprostřed lesů Českodubska si navrhli sami majitelé.

158

Trigema otevírá nový investiční fond

Skupina Trigema otevírá investorům možnost podílet se na ikonických projektech, jako je Top Tower, rezidenční Lihovar Smíchov, vědeckotechnický park v Roztokách i atraktivní volnočasové areály. „S námi můžete investovat do projektu nejvyšší budovy v Česku nebo dalších ikonických projektů

nájemních bytů, kterých chceme mít ve fondu tisíc. A můžete očekávat až desetiprocentní výnos za rok,“ představuje nový investiční fond zakladatel Trigemy Marcel Soural. V duchu principu „skin in the game“ do něj skupina vkládá nemovitosti v hodnotě tři čtvrtě miliardy korun.

Sekyra Group chystá prodej nových bytů

Nové čtvrti Smíchov City a Rohan City společnosti Sekyra Group postupují. Na Rohanu bude letos zahájena výstavba dalších dvou rezidenčních bloků s více než třemi sty byty, které budou brzy nabídnuty k prodeji. Ve Smíchov City pokračují stavební práce na třetí etapě – rezidenčním bloku s více než třemi sty byty, které se brzy dostanou na trh. Připraven k výstavbě je i další blok s 250 byty. Aktuálně jsou v prodeji i byty v Rezidenci Čakovice, klidné lokalitě s dostupností do centra.

Nová tvář Florence

Nová pražská čtvrť, která propojí Karlín s Novým Městem a nahradí původní železniční brownfield na pražské Florenci, dostala konkrétní podobu. Po výběru návrhu na administrativní blok B06 vybrala mezinárodní porota vítěze návrhu na další čtyři bloky. Na první fázi se bude podílet celkem 15 architektonických kanceláří z Čes-

ka, Francie, Německa, Dánska, Itálie, Nizozemska, a Polska. Vzniknout by zde měly stovky bytů, kanceláře, hotely, retail i moderní autobusové nádraží s novou odjezdovou halou. Odhadovaná investice Penty je zhruba 20 miliard korun. Stavět by se mělo začít v roce 2028, dokončení je plánováno na rok 2031.

LD Seating s novou řadou Terra Lounge

Nová kolekce sedacího nábytku Terra Lounge, jíž pro firmu LD Seating navrhlo italské studio Orlandini Design, vychází z jednoduché myšlenky: vytvořit křeslo, kde se komfort potkává s čistým designem. Měkké polstrování, precizní linie a promyšlená ergonomie vytvářejí sezení, které nabízí pohodlí hned při prvním usednutí. Série zahrnuje vysoká i nízká křesla s volitelnou podnožkou a přirozeně se uplatní v rezidenčních i komerčních prostorách, kde je kladen důraz na klid, kvalitu a nadčasovou eleganci.

Horácká aréna od Chybik + Kristof otevřena

Jihlava v listopadu 2025 otevřela novou dominantu města a centrum sportovního a společenského života, multifunkční arénu od studia Chybik + Kristof. Moderní komplex za dvě miliardy korun s otevřeným veřejným prostorem plynule navazuje na historické centrum města. Silueta stavby využívá geometrie ostrých trojúhelníků, které odkazují na gotické vertikály i ježka ve znaku města. Sjednocující barvou interiéru i exteriéru je červená barva. Fasáda z perforovaných hliníkových panelů i její koruna za tmy vytvoří světelný prstenec. Unikátní sedačky dodala mmcité, za orientačním systémem a ilustracemi stojí Lukáš Kijonka, lustry ve tvaru neonových dresů vyrobila Tech-fabrika, další světelné prvky dodala Bomma.

Řecký rukopis na vrcholu Masaryčky

Fine diningová restaurace Reason v nejvyšším patře Masaryčky se od svého otevření loni na podzim stala vyhledávaným bodem na gastronomické mapě Prahy. K návštěvě ovšem láká i svou architekturou. Pod jejím interiérem ve stylu „tichého luxusu s odvážným dotekem punku“ je podepsán renomovaný athénský

architekt Zisis Papamichos, realizaci designu vedl Vasilis Apostolu z Kallon Studios a vznikala jako dialog mezi vizí šéfkuchaře Jana Horáka a zkušeností studia Zitateam Architects. Právě propojení „řeckého oka“ s architekturou budovy od Zaha Hadid Architects vytvořilo koncept, který se vymyká českému standardu.

Brasileiro v novém

Jedna z nejstarších restaurací skupiny Ambiente – Brasileiro Slovanský dům, prošla po více než deseti letech rozsáhlou rekonstrukcí. Na proměně se podílelo architektonické studio Qarta a grafické Studio Najbrt. Nový interiér prostor odlehčil a zvýraznil jeho dominanty, aniž by ztratil brazilskou atmosféru. Architekti Jiří Řezák, Jakub

Čížek a Pavla Sukaná ze studia Qarta vsadili na jednoduchost a návrat k čistým tvarům. Dominantou interiéru se stala světelná instalace ze sklárny Bomma, navržená designérkou Kateřinou Handlovou. Barevnost prostoru doplňují závěsy s geometrickými ornamenty a graficky pojaté akustické obklady od Studia Najbrt.

Piazzettu

v Pařížské promění Dánové

Mezinárodní architektonicko-urbanistická soutěž RaumScape vybrala novou podobu piazzetty před hotelem Fairmont Golden Prague. Zvítězil návrh dánského studia Adept, který má důstojně dotvořit významný veřejný prostor mezi Pařížskou ulicí a nábřežím Vltavy, zklidnit dopravu, přinést více zeleně, zlepšit prostupnost území a citlivě navázat na památkový

kontext historického centra Prahy. Soutěž loni vyhlásila společnost WIC Prague, zastupující vlastníky hotelu Fairmont Golden Prague Pavla Baudiše a Eduarda Kučeru ve spolupráci s hlavním městem Prahou a městskou částí Praha 1. Přihlásilo se 197 ateliérů ze 42 zemí světa, což z ní činí nejobsazenější architektonickou soutěž v historii Česka.

Hieros gamos: rituální sepětí v Kvalitáři

Výstava Hieros gamos pod kurátorským vedením Jana Dotřela v galerii Kvalitář představuje společný projekt Jana Uldrycha a Adama Kašpara. Oba autoři se ve své tvorbě obracejí k prastarým symbolům, rituálům a sakrální citlivosti, které nevnímají jako historickou vrstvu, ale jako živou součást současné zkušenosti. Motiv hieros gamos – posvátného spojení –

funguje jako východisko pro soustředěnou práci s tělesností, duchovní rovinou i archetypální pamětí, jež se v malbě znovu aktivuje bez nutnosti jednoznačného výkladu. Výstava nabízí prostor pro intenzivní, osobní setkání s obrazy, jejichž význam se rodí v napětí, blízkosti a tichém soustředění. Potrvá do 14. února.

Wellmount: Luxusní odpočinek v srdci Krkonoš

Luxusní horský wellness s bazénem „Wellmount“ v Pytloun Wellness Hotelu Harrachov nabízí jedinečnou kombinaci relaxace, luxusu a přírodního prostředí. Centrum je navrženo tak, aby návštěvníkům poskytlo únik od stresu každodenního života a umožnilo jim obnovit tělo i mysl v klidném a harmonickém prostředí. Součástí wellness centra je bazén (15x2 m), finská sauna se saunovými ceremoniály, dětské brouzdaliště a přírodní biotop, vše s výhledem na okolní přírodu Krkonoš.

Stopka má sklo od Michala Froňka

Společnost Stopka představila svou první autorskou kolekci užitného skla. Navrhl ji designér Michal Froněk a vyrábí se ve sklárně Květná 1794. S nápadem na vlastní kolekci skleniček přišel zakladatel firmy Jiří Stopka, který si přál vytvořit objekt, jenž propojí jeho estetický cit, respekt k českému

řemeslu a vášeň pro víno. Charakterizuje ji elegantní forma s netradiční čtvercovou základnou. Ucelená sada obsahuje tři druhy sklenic na víno, sklenici na vodu a designovou karafu. Originální obal ve tvaru cestovního kufru pro ni navrhlo studio Činčera.

Marieli otevírá showroom

Česká prémiová značka ložního prádla a koupelnového textilu Marieli se stala synonymem pro intimní luxus a komfort. Po čtyřech letech fungování teď otevírá svůj první showroom v pražském Karlíně. Prostor navržený Atelierem Monday je inspirovaný butikovým hotelem a vychází z jed -

noduché myšlenky zakladatelky značky Terezie Täubelové: dopřát si doma stejnou kvalitu, jakou očekáváme od pětihvězdičkového hotelu. Nejde o klasický flagship store, ale o prostor, kde je možné dotknout se materiálů a vyzkoušet produkty určené do ložnice, jídelny i spa.

NOVÉ BMW iX3.

PRVNÍ Z NOVÉ ÉRY.

Radost z jízdy

BMW iX3 50 xDrive: Spotřeba energie, kombinovaná WLTP v kWh/100 km: 17,9–15,1; Elektrický dojezd, WLTP v km: 679–805. Oficiální údaje o spotřebě paliva, emisích CO₂, spotřebě elektřiny a elektrickém dojezdu byly stanoveny v souladu s předepsaným postupem měření podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 v platném znění. Hodnoty WLTP berou při udávání dojezdu v úvahu i veškerou volitelnou výbavu (v tomto případě dostupnou na německém trhu). U vozidel nově schválených od 1. ledna 2021 jsou k dispozici oficiální hodnoty pouze podle WLTP. Kromě toho jsou hodnoty NEDC od 1. ledna 2023 na základě nařízení EK 2022/195 z osvědčení o shodě vymazány. Další informace o postupech měření WLTP a NEDC naleznete na www.bmw.cz/wltp.

Volá Londýn

Připravil: Miloš Štěpař

Foto: Michael Tomeš, archiv Penta Real Estate

Praha a Bratislava jim přestaly stačit. Penta Real Estate míří na jeden z nejnáročnějších trhů světa a své ambice neskrývá: v Londýně chce patřit mezi deset nejvýznamnějších hráčů. Jak o městech, architektuře a umění uvažují ti, kteří zásadně proměňují jejich tvář, vysvětlují v rozhovoru pro Shapes David Musil, výkonný ředitel Penta Real Estate pro Českou republiku, a Pavel Streblov, výkonný ředitel Penta Real Estate v Londýně.

Penta Real Estate vstupuje na londýnský trh. Co bylo hlavním impulzem pro expanzi do prostředí, které patří k nejnáročnějším v Evropě?

Pavel Streblov (PS): Těch impulzů bylo víc.

Jeden z nejsilnějších přišel ve chvíli, kdy jsme v Bratislavě dokončili projekt od Zahy Hadid a slýchali jsme, že je výjimečný a že kdyby stál jen o padesát kilometrů dál ve Vídni, prodával by se za trojnásobek. Podobné reakce dostáváme i u kancelářských projektů v Praze. Jsme přesvědčeni, že náš produkt obstojí v mezinárodní konkurenci, protože i partneři a architekti, s nimiž spolupracujeme, patří mezi světové hráče. A že jsme po produktové i mentální stránce připraveni fungovat na trhu, jakým je ten britský. Dalším důvodem je velikost firmy. V Bratislavě jsme dosáhli významného tržního podílu a prostor pro další růst je tam omezený. V Praze sice potenciál stále vidíme, přesto bylo logické rozšířit naše portfolio do další země. Důležitou roli hraje i to, že podobně jako přivádíme zahraniční architekty do Prahy, chceme sami získávat know-how a zkušenosti tím, že budeme realizovat projekty jinde.

Proč právě Londýn, a ne třeba Polsko, Rakousko nebo Německo?

PS: Británie nás lákala, protože tamní trh je relativně otevřený. Některá německá města mohou být složitější, developer ze střední Evropy tam může narážet na problémy. Británie funguje jako skutečně mezinárodní prostředí, a to i v oblasti developmentu. V první řadě tam rozhoduje kvalita projektu.

Jak byste popsali specifika londýnského trhu ve srovnání s Prahou? Funguje výrazně jinak?

PS: Velký rozdíl je v tom, že zatímco v Praze se největší boj odehrává během povolovacího procesu, v Londýně existuje mnoho projektů, které mají potřebná povolení, ale finančně se nevyplatí je realizovat. Ceny bytů tam za posledních deset let téměř nerostly, zatímco stavební náklady výrazně stouply a zároveň přibyly nové regulatorní požadavky a protipo -

žární předpisy. Výsledkem je řada projektů, které jsou sice povoleny, ale nakonec se nestaví. To je přesný opak situace v Praze, kde je nedostatek bytů způsoben především nedostatkem povolených projektů. Podobné je to u kanceláří – vyšší úrokové náklady zhoršily ekonomiku mnoha záměrů, takže se dnes v Londýně staví poměrně málo. Někteří developeři se navíc dostali do finančních potíží, protože se jejich projekty zdržely. Pro nás je to však příležitost. Vstupujeme na trh v době, kdy můžeme získat projekty, k nimž bychom se během období silného růstu pravděpodobně vůbec nedostali.

Jaké konkrétní projekty v Londýně už máte rozjednané?

PS: Naší ambicí je zopakovat to, co se nám podařilo v Praze a na Slovensku, tedy vybudovat developerskou platformu, která dokáže pracovat s různými segmenty trhu. Patří sem bydlení, kanceláře, hotely i retail. Naší největší předností je schopnost rozvíjet rozsáhlá území, a právě tam je flexibilita nezbytná. V Londýně si všímáme, že mnozí developeři jsou úzce specializovaní, zaměřují se buď na kanceláře, nebo na byty, a často nemají dostatečné nástroje pro složitější území, kde je nutné funkce kombinovat. To tvoří základ naší strategie. Prvním projektem, který se nám v Londýně podařilo získat, je společný podnik s irsko-britským developerem Ballymore. Vstoupili jsme do portfolia tří rezidenčních projektů v různých částech města a během příštích tří let bychom tam společně měli postavit přibližně tisíc bytů.

V Praze jste byli průkopníky v tom, že jste sem přivedli světové architekty. Dá se recipročně očekávat, že u londýnských projektů dáte příležitost českým architektům?

PS: Vždy se chováme férově a nerozhoduje pro nás, odkud kdo pochází, ale co dokáže. Stejně jako v Praze zveme do soutěží britské architekty, počítáme s tím, že v Londýně budeme zvát i české týmy. Věříme, že jim tím můžeme pomoci otevřít cestu na další trh. Je to však spíše výhled na několik následujících let.

Naším cílem je vybudovat v Londýně plnohodnotnou pobočku, která bude fungovat stejně silně jako naše kanceláře v Bratislavě a v Praze.

COOLAPSE JAKUB BERDYCH KARPELIS

27. 11. 2025 —— 14. 2. 2026

Galerie Kvalitář, Senovážné náměstí 17, Praha 1

Kurátor: Mira Macík

Masaryčka

Na pražském festivalu PULSE jste se potkali s britskou architektonickou legendou, sirem Davidem Chipperfieldem. Bavili jste se o možné spolupráci?

David Musil (DM): Měli jsme zajímavou diskusi na střeše Masaryčky a dívali jsme se na území, která chceme rozvíjet. Představili jsme mu naši vizi a to, jak přistupujeme k architektuře, veřejnému prostoru, odpovědnosti i velkým rozvojovým územím. Ačkoliv se jedná o architekta s mimořádnými zkušenostmi a projekty po celém světě, v mnoha ohledech jsme si překvapivě velmi rozuměli. Přestože jsme soukromý developer, který může mít jiné priority, shodli jsme se, že architektura není pouze o budově, ale také o kvalitním veřejném prostoru, jakožto i na potřebě rozvíjet rozsáhlá území – ideálně brownfieldy s existující infrastrukturou – a dávat jim nový život. Důležitý je i respekt k tomu, co funguje, a snaha přenést tyto hodnoty do nové etapy města.

A dočkáme se tedy spolupráce Penty s Davidem Chipperfieldem?

DM: My bychom si to moc přáli. Dokonce máme v hlavě jeden projekt, který bychom s ním rádi otevřeli – ale zatím jej ponecháme jako překvapení (úsměv).

Obvykle je vaším modem operandi vypisovat veřejné architektonické soutěže. Přesto se zeptám, zda máte na pomyslném seznamu architekta, s nímž byste si přáli někdy pracovat.

DM: Velké jméno je samozřejmě vidět a marketingově projektu prospěje. Když je však budova dobrá, dokáže příjemně překvapit i méně známý architekt. Proto děláme soutěže. Je to podnětná cesta, samotný výběr, kdy nám radí nezávislá porota odborníků, která má většinu hlasů, nás inspiruje. Osobně tedy nemám žádné vysněné jméno. Jsem rád, že máme možnost pracovat na tak zajímavých místech v Praze, jako je okolí hlavního nádraží nebo území Florenc 21. Soutěž jsme dělali i na čtvrtý kvadrant Vítězného náměstí v Dejvicích nebo na náměstí a centrum Špindlerova Mlýna. I tento menší projekt přilákal třiatřicet ateliérů, z toho polovinu zahraničních.

Co je u vás tedy při výběru architekta prioritou?

PS: Penta je v soutěžích transparentní a architekta vybírá podle nejlepšího návrhu, nikoli podle toho, jak se jmenuje nebo kolik má na kontě realizací. Často záleží i na týmu, který

Někdy

projekt řeší. Někdy je otázka, zda je lepší mít stopadesátý projekt od světové architektonické hvězdy, nebo první velký projekt začínajícího architekta, kterému pomůžeme nastartovat kariéru. Krásným příkladem jsou Chybík a Krištof na Waltrovce. Pro ně to byl odrazový můstek k velkým zakázkám a dnes se dívají po celém světě. Dopad takové spolupráce je pro mladé studio zásadnější než pro velkou hvězdu. Jak říká David, je to projekt od projektu. Ale vždy se snažíme, aby fungoval, nikoli jen nesl slavné razítko. Věříme, že i samotná značka Penta představuje dostatečnou záruku kvality.

Jaký typ projektů má podle vás, řekněme v horizontu patnácti let, největší perspektivu?

DM: Podle mě to jsou velká rozvojová území, kde se potkává více funkcí a navzájem se doplňují. Čtvrti, kde je komerční část, bydlení, kanceláře, hotel i retail i veřejná vybavenost, například muzeum nebo škola. Když se tyto prvky kombinují už od počátku a máte prostor formovat takzvaný sociální urbanismus, můžete společně s odborníky hledat nejlepší způsob, jak celou čtvrť poskládat. Je přitom třeba umět reagovat na aktuální poptávku a upravit plán i v průběhu – například když část pozemku původně určena pro kanceláře může lépe posloužit studentskému bydlení, pokud kancelářský trh zrovna oslabuje. Flexibilita je zásadní.

Když pomineme místa, kde už pomyslnou vlaječku zapíchnutou máte, které světové nebo evropské lokality dnes považujete za nejatraktivnější z hlediska investičního potenciálu?

PS: Na trhy se díváme z pohledu dlouhodobých trendů. Vytvořit developerský tým, který je schopný realizovat velké projekty, trvá několik let, krátkodobé cykly nehrají zásadní roli. V Praze nám to taky pár let zabralo. Londýn jsme globálně vyhodnotili jako jedno z měst, které má obrovský rozvojový potenciál a mimořádný sociální kapitál a je pro život atraktivní dlouhodobě.

I v dalších desetiletích bude udávat směr a věříme, že u toho můžeme být. Nejdeme tam jen něco zkusit a postavit jeden mrakodrap. Naším cílem je v Londýně vybudovat plnohodnotnou pobočku, která bude fungovat stejně dobře jako naše kanceláře v Bratislavě a v Praze. Chceme tam působit dlouhodobě a projdeme si různými cykly, možná i těmi horšími, pokud přijde propad. Už samotná možnost postavit v Londýně mrakodrap, konkrétně dvaapadesátipatrovou věž v oblasti Canary Wharf, je pro nás výzva. Něco takového bychom si v Praze také jednou rádi vyzkoušeli, ale tady je to mnohem obtížnější.

Z pozice střední a východní Evropy, jste v tomto směru pionýři, nebo už existují srovnatelní hráči, kterým se podobná expanze do Londýna také podařila?

PS: Nějací hráči už tam jsou. Můžeme zmínit například HB Reavis, který v Londýně úspěšně realizoval několik projektů, což je důkaz, že to jde. Inspirativní je také sledovat české investice v jiných odvětvích. Když člověk v Británii řekne, že je z Česka, okamžitě zazní reakce, že znají Křetínského, který koupil Royal Mail, nebo Komárka, který získal národní loterii. Nejsme tam neznámí, české investice tam rezonují. Naopak se spíše ptají, čím to je, že do Británie vstupuje tolik českých investorů.

A čím to tedy je?

PS: Jeden důvod je zřejmý; v Česku máme mnoho prvogeneračních byznysmenů kolem padesátky, kteří mají silnou ambici posouvat své firmy dál. Na rozdíl od řady západních společností, které po dosažení určité velikosti začnou hlavně vyplácet dividendy a spravovat majetek, naši podnikatelé většinu zisků reinvestují. Platí to pro velké skupiny, jako je EPH, KKCG, PPF, Sev.en nebo naše Penta. Prioritou není každoroční dividenda, ale růst. To umožňuje nabírat velikost i význam. Řekl bych, že zažíváme zlatou éru expanze českého kapitálu do světa. Do zahraničí se posouvá český kapitál v různých formách, i přes menší realitní fondy. To vnímám hodně pozitivně.

je otázka, zda je lepší mít stopadesátý projekt od světové architektonické hvězdy, nebo první velký projekt začínajícího architekta, kterému pomůžeme nastartovat kariéru.

Pražský projekt Masaryčka, tedy revitalizace okolí Masarykova nádraží, vstupuje do další etapy. V době vydání rozhovoru už bude znám vítězný návrh architektonické soutěže. Čeho se tato etapa týká a jaké fáze nyní následují?

DM: Na dané území jsme měli hotovou urbanistickou studii, která vzešla ze soutěže jako nejlepší. Na jejím základě jsme vyhlásili architektonickou soutěž. Území jsme rozdělili do několika celků, čtyři západní bloky řešíme společně v jedné etapě a jeden blok řešíme samostatně. Florenc 21 je místem s významným veřejným prostorem a dopravním uzlem, kde vznikne kancelářská část, rezidenční část, mikroapartmány a hotel, tedy plnohodnotná nová čtvrť na místě, kde dříve býval autobusový terminál a kudy lidé spíše jen procházeli. Nově tam budou moci bydlet – prostě čtvrť, která bude žít 24/7.

V Londýně Penta Real Estate ohlásila první dva developerské projekty v Canary Wharf a Nine Elms, kde ve spolupráci s Ballymore vznikne přes 680 bytů.

Do architektonické soutěže se zapojila řada ateliérů z Evropy a je vidět, že dnes už téměř nesoutěží jeden ateliér s izolovanou vizí. Architekti vědí, že aby uspěli, musí mít v týmu špičkového projektanta, krajináře nebo dopravního inženýra. Architektura je dnes mezinárodní disciplína a potkávají se v ní týmy složené z různých zemí, často doplněné o české know-how, které je pro povolovací proces velmi užitečné.

Wharf, Londýn nový veřejný prostor, který doplní stavby, jež pomohou mostní konstrukci vytvořit a financovat. Pravděpodobně tam vznikne i rezidenční část formou studentského bydlení, protože v okolí je několik vysokých škol. Počítáme i s komerční částí a veřejnou budovou. Mluví se o rozšíření muzejního komplexu, kdy by vedle historické a nové budovy Národního muzea mohla přibýt ještě třetí. Společně s hlavním městem, Správou železnic a Českými drahami jsme absolvovali workshopy v Londýně a v Paříži a poznali, že tam se už neřeší, zda taková území rozvíjet, ale jak rychle.

PS: Důležitou roli hraje i nezávislá porota. Původně jsme hledali jednoho architektonického partnera pro každý ze čtyř bloků, ale na základě diskuse s porotou jsme nakonec jeden z bloků rozdělili mezi dva různé týmy. Pro nás to znamená složitější koordinaci, protože máme více partnerů, s nimiž musíme spolupracovat, ale když je to ku prospěchu, jsme připraveni upravit strukturu projektu.

Diskutuje se o zastřešení kolejiště pražského hlavního nádraží. Na PULSu zaznělo, že už tam můžete stavět – jak vypadá časový výhled toho plánu?

DM: Budeme se tento projekt snažit naplnit co nejrychleji. Železniční trať je něco jako nepříjemná řeka, která Prahu rozděluje, a nelze ji jednoduše překročit. Pokud však dokážeme vytvořit platformu, tedy most, můžeme území znovu propojit. Vlaky samozřejmě úplně neschováme, jen ten dlouhý pohled na koleje zkrátíme a vytvoříme místo, odkud budou vidět z lepší perspektivy. Hlavní náplní celé platformy tak bude

Jaké jsou výzvy projektu Vinohradská 8? DM: Technickou výzvou je, že přímo pod pozemkem vedou tři železniční tunely z hlavního nádraží. Je to náročné, ale řešitelné. Jsme ve fázi, kdy máme hotovou stavební jámu a umíme se s technickými nároky vypořádat. Další výzvy souvisejí se sousedy. V těsné blízkosti stojí budova Českého rozhlasu s nahrávacími studii, kde nesmějí vznikat nadměrné vibrace ani hluk. Další soused stojí přímo na hranici pozemku. Z hlediska projektu jde o výjimečnou parcelu na začátku Vinohrad, kde lze propojit Vinohrady s oblastí kolem muzea. Zároveň je to příležitost vrátit život místu, které bylo dlouho zavřené a nevábné. Když tam ještě stála budova Transgasu, lidé se jí spíše vyhýbali. Nyní tam dokážeme vybudovat městský blok s vnitřním prostorem a postavit budovy, které v jednom místě znovu propojí tři funkce: retail, kanceláře a rezidenční bydlení.

Nine Elms, Londýn

Canary

Jak zde funguje vaše spolupráce s druhým developerem, PSN?

DM: Výborně. Sdílíme stejnou vizi vytvořit kancelářskou i rezidenční část, která odpovídá významu tohoto místa. Jsme na začátku Vinohradské ulice u Václavského náměstí, takže ambice projektu je opravdu vysoká. V tom mezi partnery, tedy Markem Dospivou za Pentu a Maxem Skalou za PSN, panuje úplná shoda.

Spouštíte platformu Penta Art. jakou roli bude hrát umění ve vašich projektech v následujících letech?

DM: Vizí Penta Art je podporovat umění ve veřejném prostoru. Zhruba před sedmi lety jsme začali přirozeně začleňovat umělecká díla do každého našeho projektu. Rozhodli jsme se ale umělce zvát systematickým způsobem – ne aby nám klepali na dveře a přesvědčovali nás o svých nápadech – to by nakonec zvítězil ten, kdo se umí nejlépe prodat. Raději jsme zvolili cestu soutěží - stanovíme pravidla, vymezíme rozpočet a umožníme zapojit se komukoli. Šanci tak dostane mladý umělec i zkušený autor. Do jisté míry se tím vracíme k tomu, co bylo dříve povinné ze zákona (procento na umění). My to však děláme dobrovolně, protože to považujeme za správné a chceme při tom postupovat transparentně.

V jaké fázi projektu je podle vás ideální přizvat umělce? Je to vždy samostatná disciplína, nebo to lze naprosto přirozeně koordinovat s budovou?

DM: Umělci mívají volnomyšlenkářský vztah k pojmům jako harmonogram nebo milník a z mé zkušenosti je proto důležité zapojit je opravdu v rané fázi. Pro mnohé z nich je termín něco vzdáleného, v jejich pojetí platí, že až to bude, tak to bude (smích).

PS: Zkoušíme různé cesty. Máme projekty, kde jsme umělce zapojili později, ale také takové, kde přišli ke slovu velmi brzy. U projektu v lokalitě Na Knížecí jsme například chtěli umění zakomponovat přímo do fasády domu, proto jsme umělce přizvali ještě před finálním určením materiálu fasády. Ne vždy máte štěstí jako v případě sochy Tonyho Cragga na Masaryčce; vznikla nezávisle na interiéru budovy, ale když se na ni dnes podíváte, působí to, jako by byl interiér navržen přímo pro ni.

Současné regulační prostředí – zvlášť to pražské – je terčem mnoha debat. V jakém stavu podle vás je? A čím se vliv tohoto

prostředí na tempo výstavby liší od jiných evropských metropolí, když máte možnost srovnání?

DM: Povolovací proces v Česku patří k nejhorším v Evropě. Pozitivní je, že si to dnes uvědomuje stále více lidí včetně politiků. Je vidět snaha tento stav zlepšit a proces zrychlit. Diskutuje se o novém stavebním zákoně i urychlení plánovacího procesu. Povolení záměru je totiž až poslední krok. Již změny územního plánu nebo různé administrativní lhůty proces výrazně prodlužují, aniž by to rozšiřovalo prostor pro veřejné připomínky. Jde čistě o byrokratické průtahy a ty představují největší překážku.

PS: V Londýně nejde primárně o povolení, ale o obchodní riziko a o to, zda se projekt ekonomicky vyplatí. U nás stále ještě řešíme, zda se nám projekt vůbec podaří povolit, a to v horizontu dvou nebo osmi let. Všechna velká města přitom bojují s nedostupností bydlení a hledají různé cesty, jak situaci zlepšit. Myslím, že naše role a také naše zahraniční zkušenost mohou přispět k sofistikovanější debatě. Vidíme, co funguje na Slovensku a v Británii a sledujeme i to, co se tam nepovedlo, abychom se podobným slepým uličkám u nás vyhnuli.

Dostupnost bydlení pro střední třídu je kritická a demografický vývoj Prahy jí příliš nenahrává. I kdyby panovala shoda mezi politiky a developery, je vůbec reálné, aby se obě strany dokázaly sejít na společném řešení?

DM: Věřím, že ano. Bylo to vidět například u projektu Florenc 21, kde posun nastal díky otevřené debatě mezi Prahou 8, Prahou 1, hlavním městem, památkáři a Správou železnic. Když se věci probírají transparentně a s otevřenou myslí, vzniká reálná šance projekty posouvat. Pokud je na obou stranách vůle a velkorysost, mohou vzniknout velké projekty, například plánované zastavění kolem hlavního nádraží, pražské Bubny nebo přestavba nákladového nádraží Žižkov.

Je nějaký globální trend, o kterém se u nás zatím moc nemluví, ale vy osobně věříte, že zásadně změní podobu developmentu v budoucnu?

PS: Když se podíváme třeba na Londýn, je tam nyní velký důraz na prefabrikaci, a to do značné míry kvůli tlaku na snižování nákladů. My to známe ze stavby panelových sídlišť, což byl ve své době efektivní způsob, jak rychle postavit velké množství bytů, od nějž jsme po revoluci

David Musil

V Pentě působí od roku 2008, je nyní nejdéle sloužícím členem týmu. Byl zodpovědný za první developerský projekt Penty v České republice (Florentinum) a řadu let řídil projekty zaměřené na rezidenční výstavbu a hospitality. Dnes je generálním ředitelem Penta Real Estate pro Českou republiku. V minulosti působil také ve společnostech Knight Frank v České republice a PJ Hegarty & Sons a Laing O´Rourke v irském Dublinu. Příležitostně přednáší na ČVUT v Praze, kde absolvoval jak magisterské, tak doktorské studium.

Pavel Streblov

Má více než 18 let zkušeností v realitním sektoru, přičemž posledních 12 let strávil v Penta Real Estate. Aktuálně vede expanzi Penty na realitní trh v Londýně. V roli obchodního ředitele a člena představenstva dále řídí strategické obchodní aspekty projektů v České republice. V minulosti byl partnerem v realitním private equity fondu 3C i poradcem Ministerstva financí ČR. Vystudoval ekonomiku na Univerzitě Karlově (kde také přednášel), politickou ekonomii na London School of Economics a udržitelný urbanismus na Oxfordské univerzitě. Vede kurz na VŠE, je členem RICS – Královského institutu autorizovaných odhadců.

ustoupili. Když si vezmete Londýn, kde budovy často mají třicet, čtyřicet nebo padesát stejných podlaží nad sebou, je to ideální prostředí pro využití prefabrikace, která přináší výrazné časové i nákladové úspory. Je to jedna z věcí, kterou chceme v Londýně také uplatnit, a bavíme se o tom, zda by v určitém středním segmentu nebylo možné zavést podobný přístup i u nás. DM: Určitě. Je to i společenské téma – dostupnost bydlení je celoevropský problém a existuje mnoho cest, jak ho řešit. Máme však obavu, aby některé tlaky a krátkodobá, populistická řešení nakonec situaci nezhoršila. Jsem přesvědčený, že dostatečná nabídka bytů vede ke zlevnění bydlení a k jeho větší dostupnosti. Pokud politici nastaví podmínky a prostředí tak, aby bytů vznikalo dost, jejich cena přirozeně klesne, ať už budou určeny k pronájmu nebo k prodeji ◌

PSN vyrostla na rekonstrukci činžovních domů, během třiceti let se ale posunula i k novostavbám a velkému developmentu. Ředitel developmentu PSN Štěpán Smrčka v rozhovoru pro SHAPES prozrazuje, jaké projekty PSN v současné době dokončuje i kde vidí další příležitosti. Nechává nahlédnout do zákulisí projektu Vinohradská 8, na kterém PSN pracuje společně s Pentou a popisuje i to, jak probíhá spolupráce s architekty.

Připravila: Klára Čikarová

Foto: Archiv PSN, Ondřej Pýcha

Od činžáků po celé čtvrti

Uplynulý rok byl pro PSN z hlediska hospodářských výsledků rekordním. Co za nárůstem tržeb stojí?

Loni jsme překonali hranici tří set prodaných jednotek, což pro nás opravdu znamená rekordní rok. To se i kvůli zdražování jednotlivých produktů v rámci celého trhu dostává na částky, na které jsme nikdy v historii ani zdaleka nedosáhli. V prodejích se za rok 2025 blížíme zhruba k částce tří miliard korun.

To jsou skoro dvojnásobná nebo trojnásobná čísla než před několika lety. Je ale třeba znát faktory, které k tomu vedly. Důvodů je pro to několik: Jednak nám trh přeje a pak se také v loňském roce zrovna sešlo větší množství projektů, které jsme dávali na trh najednou. Čísla ale trochu klamou, protože ve srovnání s pěti lety nazpět byla průměrná cena jedné jednotky jinde.

PSN má aktuálně rozpracované asi čtyři desítky projektů. Který z nich je nyní nejblíže dokončení?

Aktuálně dokončujeme například velký činžovní dům na Praze 3 v ulici Jeseniova, který má skoro padesát bytových jednotek. Už jsou kompletně rozprodané, stavba je hotová, podepisují se kupní smlouvy a byty se předávají klientům. Potom nám zbývá k doprodeji už jen několik jednotek v projektu Maroldova, který už je zkolaudovaný a stěhují se tam první obyvatelé. A pak je spousta dalších projektů v běhu. Pro nás je finální fází i to, že chystáme projekt ke stavbě – a to nyní nastává například u Koh-i-noorky. Několik let jsme pracovali na povolení a blížíme se zde ke konci. Je to blok ve Vršovicích od Jakuba Ciglera (JC Architekti) perfektně napojený na město. Teď se

chystá stavba, a ta bude probíhat ještě tři až pět let podle toho, jak budeme projekt fázovat. Těšíme se na to, až zde doručíme na trh až šest set nových bytových jednotek.

V jakém typu projektů nyní vidíte největší potenciál?

Už historicky jsme vždy cílili především na bydlení. To nás baví a naplňuje dodnes a vidíme v něm gró i do budoucna. Firma vyrostla na rekonstrukci činžovních domů, nicméně jak šel čas, portfolio se rozšířilo. Dnes už nejde zdaleka jen o rekonstrukce ani jednotlivé novostavby. Působíme i ve velkém developmentu – rozvíjíme brownfieldy a industriální zóny, řešíme změny územních plánů. Jde o projekty, které jsou na pět, deset nebo dokonce i patnáct let. Příkladem je třeba celá

čtvrť Brno Jedna, kde máme práce na příštích patnáct let. Limit projektů, které nám do budoucna dávají smysl, proto není skoro žádný.

Měřítko vašich aktivit se neustále zvětšuje, od jednotlivých staveb jste se posunuli k celým městským čtvrtím. Jsou právě velké projekty tím, co chcete do budoucna rozvíjet intenzivněji?

Je to pro nás nový směr, kterým jsme se vydali teprve v posledních letech. Tomu jsme uzpůsobili i fungování firmy. Posílili jsme tým, který na těchto projektech pracuje, jsou v něm skvělí manažeři s vyloženě developerským přístupem. Není to ale jediný směr, kterým bychom chtěli do budoucna jít. Stále jej budeme kombinovat s tím, v čem máme největší zkušenosti a co si také chceme zachovat i nadále. Co se týče činžovních domů, je příležitostí logicky čím dál méně, ale stále se objevují a já věřím, že v příštích pěti

nebo deseti letech bude toto i nadále naše aktivita. Nemáme tedy jeden vyhraněný směr, ale spíše své aktivity rozšiřujeme.

Kam se v dnešní době posouvají projekty v oblasti činžovních domů?

Aktuálně jsme dokončili a nabídli k prodeji byty v kubistickém domě v Heřmanově ulici na Letné a také na Bělehradské, kde už jsou skoro rozprodané. Heřmanova je z několika důvodů výjimečný projekt. Lokalita Prahy 7 a Letná především zažívá velký boom. Je tu extrémní poptávka po bydlení. Druhým důvodem je ráz domu, jeho architektura a historie. No a díky zvýšené poptávce přemýšlíme o tomto produktu trochu jinak – měl by přinést výjimečnou architekturu nejen tím, co vyzařuje navenek na fasádě, ale i tím, co chceme nabídnout uvnitř. Do standardu vnášíme například mramorové obklady, což neděláme všude.

Vinohradská 8

Počet příležitostí na našem trhu je čím dál menší. A tak se díváme i na Německo.

Inzerce

Dá se na základě vašich zkušeností konstatovat, že poptávka po prémiových realitách všeobecně roste? Česká republika, a speciálně Praha, bohatne a chce se do ní stěhovat stále více lidí. S tímto radostným trendem jde ruku v ruce poptávka po speciálních nemovitostech a i v luxusním segmentu. Na trhu je takových nemovitostí stále málo, je málo stavebních povolení a projektů, stejně jako prostoru v Praze. Čeká nás nyní několik dalších projektů na Praze 1 a 2 a nedávno jsme společně s Pentou nachystali Vinohradskou 8 – výjimečný produkt, kde již také vidíme nadstandardní poptávku. I do budoucna věřím, že tento trend bude pokračovat.

Vinohradská 8 je unikátní jak svou lokalitou na pomezí Vinohrad a Václavského náměstí, tak historií – jde o prostor po bývalém Transgasu –, i skloubením několika různých funkcí. Jak to probíhá, když na jednom projektu spolupracují dva developeři?

Development je komplexní disciplína a je v něm potřeba expertizy, velké množství zkušeností, ale také kontaktů a komunikačních dovedností při vyjednávání s městem, politiky, úředníky. Takový projekt, jako je Vinohradská 8, kde bude bydlet a pracovat více než tisíc lidí a který má ambici zpět propojit Václavské náměstí a Vinohrady, by byl na jednoho developera až moc. Dohromady na něm pracuje okolo třiceti lidí skoro na denní bázi. Než jsme si s Pentou plácli na společném obchodu, domluvili jsme se konkrétně i na tom, jak bude spolupráce probíhat.

Jak jste si rozdělili kompetence?

V projektovém managementu jsme předali otěže Pentě. Jsme ale do procesu absolutně vtaženi a máme možnost přijít se svými zkušenostmi a vlastní expertizou. Je to skvělá týmová spolupráce a věřím, že i Penta oceňuje, že produkt není z pera jednoho developera, ale vychází ze zkušeností obou. V developmentu je třeba dělat spoustu kompromisů a rozhodnutí, která nemusejí být pro všechny vždy ta správná.

Možnost poradit se s parťákem a činit rozhodnutí v týmu, tak jak to máme my s Pentou, je velkým přínosem. Věřím přitom, že jsme s PSN do projektu přinesli a zakomponovali řadu dobrých návrhů, které vycházejí z naší třicetileté praxe na rezidenčním trhu. Nejživější diskusi jsme vedli na téma architektura, dispozice a velikost bytů nebo exkluzivních velkých bytů v horních patrech. Neříkám, že Penta s tímto zkušenosti nemá, ale věřím, že jsme do projektu dokázali vnést spoustu podnětů a společně jsme produkt „vymazlili“ tak, aby fungoval perfektně.

Vinohradská 8 budí emoce – už jen proto, že plánované stavbě podle návrhu Jakuba Ciglera ustoupila předchozí budova Transgasu. Co pro vás bylo na tomto projektu největší výzvou?

Největší výzvou bylo uvěřit. Tento projekt dlouhou dobu spal. Původní vlastník měl myšlenku, že by měl plnit funkci jen kanceláří. My jsme chtěli nakombinovat rezidenční a kancelářskou funkci a velmi precizně pracovat s parterem a veřejným prostorem. Ne každý na to našel odvahu, ale my jsme tušili, že řešení je možné. Díky svému umístění a technicky extrémně náročnému řešení i historické konotaci s brutalistní architekturou, vyvolával projekt mnoho nejistot. Vzali jsme odvahu do hrsti a uvěřili, že nakombinování různých funkcí – rezidenční, administrativní i komerční, je správná cesta. A i kvůli technickým výzvám, jako je blízkost k železničnímu tunelu, rozhlasu a okolní zástavbě. Je to jeden z nejkomplexnějších projektů, jaký jsme prozatím v PSN dělali.

Proč je právě tady mix funkcí nejvhodnějším přístupem?

Developer musí vždy vycházet z lokality a potenciálu celého území; v dnešní době nelze žádný projekt postavit pouze na číslech. Naší rolí je dávat projektům smysl, myšlenku a společně s architekty pak také podobu. Funkce musí být v souladu s tím, co na dané území patří. Naše myšlenka byla od začátku opřená o to, že musíme pro -

3 mld.

korun realizovala PSN v prodejích za rok 2025

Heřmanova 24

pojit Vinohrady a Václavské náměstí. Se vším respektem k brutalistní architektuře – toto propojení tam dříve nefungovalo. Magistrála rozdělila město na dvě části a my se je opět pokoušíme spojit. Dáváme si při tom záležet, aby to, co vznikne, vydrželo navěky. To jsme ostatně zdůrazňovali i v zadání architektům.

Co podle vás činí architekturu nadčasovou?

Bavíme se s architekty, snažíme se jim naslouchat, ale také se je často snažíme korigovat. Ne vždy si můžeme dovolit všechno, co navrhnou. Důležitá je diskuse, z níž vzejde kompromisní řešení, do nějž jsou zahrnuti architekti, město i památkáři. Je třeba, aby výsledek měl za padesát let stále stejnou kvalitu, nesmí to být jen něco trendového. V architektuře hledáme spoustu inspirace a myšlenek, ale je to jen jeden z mnoha nástrojů, které činí projekt úspěšným. Musí jít ruku v ruce s urbanismem, charakterem místa a okolním životem, který by měla umět vhodně podpořit.

Co je pro vás jako developera při spolupráci s architekty zásadní? Záleží na typu projektu, ale začátek bývá podobný. U větších projektů se potkáme s více architekty a předložíme všem pěti nebo deseti ateliérům stejnou výzvu. Ptáme se, jak by se to celé mohlo tvářit. Je až neuvěřitelné, s jak různými nápady přicházejí. Na jednom pozemku vymyslí tolik různých přístupů! Při jejich posuzování se jako developer nedíváme jen na výraz domu a jeho design, ale na to, jestli je návrh vůbec postavitelný a smysluplný. Výběr pak neprobíhá za zavřenými dveřmi, ale v diskusi s architekty. Ten, kdo má „jen“ promyšlený design, s návrhem uspět nemůže. Je třeba, aby měl zároveň s ním na mysli i jeho proveditelnost.

Developer musí vždy vycházet z lokality a potenciálu celého území; v dnešní době nelze žádný projekt postavit pouze na číslech.

Jak jako developer zasahujete do samotné podoby architektonického projektu?

Jakmile projekt vybereme, začneme jej společně s architekty modelovat do podoby, která je zároveň hodnotná

Brno jedna

Jitro

Architekt, který má jen promyšlený design, s návrhem uspět nemůže.

Je třeba, aby měl zároveň s ním na mysli i jeho proveditelnost.

svým designem, ale také povolitelná na příslušných úřadech. A naší prací je, aby zcela naplňovala potřeby klienta, protože my máme ke klientovi blíž než architekt – to je naše role jako developera. A pak přichází další část – pod krásnou architekturou, urbanismem a oživováním prostor v parteru je spousta problémů technického rázu, které nejsou vidět. A naší rolí je, abychom spolu s architekty a projektanty vymysleli, jak je vyřešit v rozumný čas a za rozumné peníze.

Vedle Prahy působí PSN také v regionech – například v Brně, Pardubicích nebo Hradci Králové. Jak se trh vyvíjí tam?

Jaká je vize PSN do budoucna?

Zajímají nás spíše rezidenční projekty, ale máme za sebou i kancelářský development, land development nebo rozsáhlé brownfieldy. Nemáme v tom limit – máme kvalitní developerský tým, který dokáže vykřesat potenciál z čehokoli. Naše portfolio je velmi široké, od luxusních rezidencí v centru Prahy po byty na okraji. Dokážeme nabídnout každému člověku, rodině i investorovi to, co zrovna ve své životní fázi potřebuje. Největší radost ale máme z toho, že lidem můžeme doručovat to, co nyní extrémně potřebují, a to je bydlení ◌

V Brně jsme relativně krátce, před čtyřmi lety jsme akvírovali první projekt a hned poté jsme otevřeli pobočku, která nám dělá radost. Rozjela se nad naše očekávání – objem práce mnohonásobně přesahuje naše představy, které jsme měli před čtyřmi lety, kdy jsme o Brně začali přemýšlet. Nyní nás tam čeká i pár prémiovějších projektů, například činžovní dům v centru, o němž jsme přesvědčeni, že bude stejně úspěšný jako naše činžáky v Praze. V Pardubicích jsme nedávno otevřeli Obchodní dům Grand, kde se nám podařilo propojit historii Gočárovy architektury s novodobým přístupem. Je již plně v provozu a těší se silné návštěvnosti. V Hradci Králové připravujeme několik menších projektů, tamní trh se vytrvale posouvá nahoru.

Porozhlížíte se po příležitostech i za hranicemi?

PSN roste a hledá stále nové příležitosti. Na našem trhu je ale čím dál méně, a tak se díváme i na Německo. Intenzivně tam sledujeme několik developerských příležitostí, ale zároveň máme i velký respekt a pokoru k tamějšímu trhu. Německu se v těchto dnech nedaří tak, jak by si představovalo a i my musíme k případným investicím přistupovat opatrně. Ale až přijde správná příležitost, budeme připraveni. Pokukujeme i po Rakousku, ale tam se jedná a priori o Vídeň. V Německu jsou příležitosti ve více velkých městech.

Štěpán Smrčka Narodil se v roce 1981 v Českých Budějovicích, kde absolvoval gymnázium a poté Vysokou školu zemědělskou se zaměřením na pozemkové úpravy. Patnáct let působil jako profesionální volejbalista (VK Jihostroj České Budějovice, francouzský tým ParisVolley a beachvolejbal), získal několik mistrovských titulů a účastnil se mezinárodních turnajů. Po ukončení sportovní kariéry zahájil dráhu v realitním developmentu. Působil v Passerinvest Group nebo ve společnosti Savills. Od roku 2020 je ředitelem developmentu PSN, kde vede všechny developerské aktivity a odpovídá za portfolio více než 50 projektů v Praze a v Brně. Součástí jeho odpovědnosti je rovněž řízení obchodního oddělení, které každoročně realizuje 200 až 300 prodejů jednotek k bydlení.

Vanguard

Dubaj: Jak se rodí byznys v realitním ráji

Připravil: Miloš Štěpař

Foto: Michael Tomeš, BuyDubai

Dubaj fascinuje rychlostí výstavby, transparentním realitním trhem i nebývalou otevřeností vůči zahraničním makléřům. Rozhovor přináší pohled Denise Karáska, CEO BuyDubai, který zde buduje vlastní firmu a zároveň sleduje, jak významnou roli v místním developmentu hrají čeští odborníci. Od prvních kroků v pouštním městě přes spolupráci s developery až po nové megaprojekty ukazuje, co činí dubajský trh globálně unikátním.

Když se ohlédnete na úplný začátek vašeho působení v Dubaji, jak vypadalo rozhodnutí přestěhovat se právě tam a co byl prvotní impulz, který vás k tomu vedl?

Poprvé jsem se do Dubaje dostal zhruba před šesti lety a už při prvním pobytu mě to prostředí zcela okouzlilo. Nastoupil jsem tam jako makléř v jedné místní kanceláři, abych se vše naučil od základu a získal skutečnou zkušenost s tamním trhem. Od začátku jsem však měl jasnou představu, že chci časem vybudovat vlastní firmu, protože jsem viděl, že v Česku tehdy nikdo oblast dubajských nemovitostí systematicky nerozvíjí. Přitahoval mě tamní životní styl i široké možnosti, ačkoli natrvalo bych v Dubaji žít nechtěl. Lákala mě spíše představa pravidelného cestování a práce na obou místech. Začal jsem proto pendlovat mezi Brnem a Dubají a každých několik týdnů jsem tam létal a zase se vracel zpět. Tahle rytmizace mi dodávala energii a uvě -

domil jsem si, že nechci být jen návštěvníkem, který leží na pláži. Chtěl jsem tam skutečně něco vybudovat. Rozhodnutí začít právě v Dubaji proto přišlo rychle a zcela přirozeně.

Pamatujete si na moment, kdy jste si řekl, že dává smysl budovat vlastní firmu?

Co se týče rozhodujícího momentu pro vlastní byznys, u mě nešlo o jeden konkrétní zlom. Od prvního dne v Dubaji jsem věděl, že tam chci rozjet vlastní projekt naplno. Brzy poté jsme s kamarádem založili první společnost, malou firmu zaměřenou na krátkodobé pronájmy apartmánů. Pořídili jsme první byt v Downtownu v blízkosti Burj Khalify a začali jsme ho pronajímat turistům. To byl skutečný začátek. Díky tomu jsem získal v Dubaji zázemí a zkušenost s nemovitostmi z jiné perspektivy. Záhy jsem si uvědomil, že má smysl pustit se také do prodeje nemovitostí, protože v tom vidím cestu, kterou lze dlouhodobě rozvíjet.

Vidíte v Dubaji nějaké projekty či studia s českou stopou nebo spolupráci, která by mohla české publikum překvapit? Určitě ano. Češi se v Dubaji prosazují výrazně více, než by se na první pohled zdálo. Konkrétním příkladem je česká architektonická kancelář, tuším Formosa AA, která navrhla český pavilon na světové výstavě Expo 2020 v Dubaji. Tento pavilon byl velmi úspěšný a představil světu českou kreativitu a technologii.

V Dubaji navíc působí mnoho českých inženýrů, projektantů a specialistů. Mnozí pracují jako techničtí dozorci na stavbách nebo dodávají subdodávky pro velké developerské firmy. Česká stopa v Dubaji tedy nepochybně existuje, často však zůstává poněkud skrytá.

Když projíždíte kolem dubajského Expo City, můžete si uvědomit, že právě tam zanechaly české ruce svůj otisk prostřednictvím pavilonu. A obecně platí, že v pozadí mnoha impozantních mrakodrapů a projektů stojí také čeští odborníci, i když jejich jména nejsou uvedena na billboardech.

350

developerů působí na dubajském trhu

Jak vypadá vaše spolupráce s místními developery v praxi a čím se liší od evropského prostředí?

Řekl bych, že dubajský trh je mnohem transparentnější a dynamičtější než trh evropský. Spolupráce s developery tam funguje jinak v tom, že pokud máte licenci realitního makléře v Dubaji, můžete v zásadě prodávat projekty od kteréhokoli z místních developerů. Je jich více než tři sta padesát a běží přibližně tisíc pět set různých projektů, přičemž agent nemá exkluzivitu na jediný projekt a může svým klientům nabídnout cokoli, co je na trhu dostupné. To je významný rozdíl oproti Evropě, kde často existují exkluzivní smlouvy a mnohá omezení.

Otevřenost trhu v Dubaji ovšem zároveň vytváří prostředí s mimořádně silnou konkurencí, protože z pohledu developerů jsou makléři snadno nahraditelní a působí jich tam tisíce. Developeři si proto velmi pečlivě vybírají, s kým budou úzce spolupracovat. Pokud makléř nevykazuje žádné prodeje, nedozví se od nich ani zásadní novinky, protože klíčové informace poskytují pouze aktivním partnerům. Je nutné si u nich vybudovat dobré jméno a pevný profesní vztah.

V praxi to znamená pravidelně se účastnit různých networkingových setkání pořádaných developery, osobně znát jejich manažery prodeje a dlouhodobě pěstovat osobní vazby. Nejde pouze o to poslat zprávu, že máte kupce, protože skutečný rozdíl vytváří až důvěra. Když se ji podaří vybudovat a přivedete dostatek obchodů, začne se to vracet. Občas například získáme přednostní právo výběru jednotek pro naše klienty ještě před oficiálním zahájením prodeje.

Není to samozřejmě pravidlem pro každý projekt. U špičkových developerů typu Nakheel, kteří stojí za Palm Jumeirah, nelze očekávat žádnou přednostní dohodu, protože zájem je tak velký, že proces probíhá formou losování pořadí a někdy dostávají přednost investoři kupující celé patro najednou. U mnoha jiných projektů však dobré vztahy skutečně pomáhají a my pak dokážeme klientům zajistit lepší podmínky, než by měli při samostatném jednání.

Další výhodou úzké spolupráce jsou materiály, které v Evropě nebývají běžné. Do brněnské kanceláře nám například poslali velké modely budov, makety dubajských projektů, které máme vystavené v showroomu. Když přijde klient, můžeme mu fyzicky ukázat podobu budovy i standard, s jakým developer pracuje, což je opravdu působivé. Tyto modely nám developeři poskytují

bezplatně jako projev partnerství a jako podporu pro lepší prezentaci jejich projektů. Spolupráce je tedy oboustranně výhodná a my jsme si ji museli rok po roce trpělivě vybudovat.

Existuje něco, co vás na fungování developerů v Dubaji dodnes překvapuje nebo co je unikátní i v globálním kontextu? Překvapuje mě neustále rychlost a rozsah, s nimiž se v Dubaji všechno děje. Člověk by očekával, že při tak masivní výstavbě vzniknou zmatky nebo problémy, ale většinou vše funguje hladce. Samozřejmě existují jevy, které jinde nezažijete, například skutečnost, že se stavební práce nezastaví ani v noci. V Dubaji neplatí, že by stavba utichla po šesté večer kvůli hluku, protože jakmile vzniká nějaká nová čtvrť, pokračuje se klidně nepřetržitě pod reflektory. V Evropě by to nebylo možné, zde by obyvatelé okamžitě upozornili úřady. Tam ne, developer obdrží povolení a pokračuje se dnem i nocí.

Globálně unikátní je také míra transparentnosti trhu. Všechny prodeje jsou evidované a dohledatelné, stát zavedl escrow účty pro nové projekty, o nichž si ještě povíme, a makléři i investoři mají k dispozici mobilní aplikaci Dubai REST, kde mohou sledovat průběh výstavby svého bytu. Není běžné, aby si klient mohl online ověřit, zda mu developer už dokončil podlahu. Dubaj v tomto ohledu nastavila laťku velmi vysoko a mě dosud příjemně překvapuje, jak dobře celý systém funguje.

Na druhou stranu je to neuvěřitelně divoký trh. Počet hráčů je ohromný a některé situace jsou téměř absurdní, například případ s tisíci zálohami na několik stovek bytů, který jsem nikde jinde nezažil. Pro investora jde o vzrušující prostředí, pro nás jako zprostředkovatele to však znamená nutnost neustále bdít, aby nám nic neuniklo.

Když se podíváme na development v Dubaji obecně, jaké nové projekty podle vás nejlépe ilustrují současný směr tamního realitního trhu?

Dubajský realitní trh se v posledních letech soustředí na rozsáhlé developerské celky a nové městské čtvrti. Už dávno nejde pouze o jednotlivé mrakodrapy, ale o celé nově vznikající oblasti. Příkladem je projekt Dubai South v okolí letiště Al Maktoum, tedy druhého dubajského letiště. Právě tam vyrůstá v podstatě nové město s rezidenčními zónami, obchodními částmi a kompletní infrastrukturou.

Podobně se znovu rozběhl i projekt Palm Jebel Ali, další umělý ostrov ve tvaru palmy, který má mít dvojnásobnou až trojnásobnou velikost oproti slavné Palm Jumeirah. Tyto projekty přesně ukazují současný směr vývoje. Dubaj se stále rozšiřuje a nabídka nových nemovitostí roste ohromným tempem, přičemž poptávka zatím drží s tímto růstem krok ◌

přibližně tolik různých developerských projektů běží v Dubaji v jeden moment

Panorama Braník

Bytový dům od společnosti Fetters management se nachází v oblíbené pražské čtvrti Praha 4 – Braník. Nabízí celkem 77 bytů o dispozicích 1+kk až 5+kk a velikostech od 30 do 120 m². Většina z nich disponuje balkonem nebo terasou, sklepem a parkovacím stáním ve třípodlažní podzemní garáži. V přízemí domu jsou situovány obchodní jednotky o celkové výměře 735 m². Developer staví budovu s energetickým štítkem PENB – B - velmi úsporná. Dokončení výstavby je plánováno na začátek roku 2027.

Panorama Braník je unikátní svými výhledy na Prahu. Noví majitelé bytů se tak každý den z pohodlí svého domova budou moci kochat pohledem na zelené kopce Braníku, živoucí Vltavu, Pražský hrad a další památky historického centra.

V bytech je kladen důraz na detail, komfort a maximální využití prostoru. Mezi výhody projektu Panorama Braník patří velkoformátová okna, která do bytů přivedou dostatek světla. V nejvyšších patrech se nacházejí mezoneto -

vé byty s panoramatickými výhledy a prostornými terasami.

Budova je navržena v souladu s principy zelené architektury. Jedním z příkladů je retenční nádrž zadržující dešťovou vodu, která poslouží k zavlažování zeleně. V místě je komplexní občanská vybavenost v pěší vzdálenosti. Společnost FETTERS management realizuje vlastní developerské projekty a zároveň poskytuje služby projektového řízení stavebních projektů v České republice ◌

bytových jednotek je prodáno

Bydlení „Made by Fidurock“

Připravila: Klára Čikarová

Foto: archiv Fidurock, Studio MA

Investiční skupina Fidurock se silným nemovitostním portfoliem,  nájemní platforma Livimi, signature smart, sound a cinema showroom Voix nebo slovinské vinařství Zlati Grič, postavené podle návrhu ateliéru

Chybik + Kristof… Všechny tyto indicie vedou k jedinému jménu:

David Hauerland. Jaké má tento byznysmen plány nejen v oblasti realit a developmentu, prozradil v rozhovoru pro Shapes.

Vaše skupina Fidurock se specializuje na investice do nemovitostí, především rekonstrukce činžovních domů. Jak se v této oblasti proměnil trh od vašich prvních realizací?

Začínali jsme před deseti lety a od té doby se celý trh s nemovitostmi značně proměnil. Tehdy bylo všechno jednodušší. Bylo levnější financování, menší konkurence a nabídka činžovních domů určených k prodeji byla rovněž výrazně vyšší, než je dnes. My jsme se od začátku zaměřili na staré činžovní domy v centru Prahy a Brna, postupně jsme je začali rekonstruovat a uvádět na trh jako nájemní byty. Největší potenciál jsme viděli právě na prémiových adresách, protože nájemních bytů v centrech našich dvou největších měst je omezené množství. A to platí stále, ačkoli přitom zájem o bydlení v nich neustále roste.

Jak se to promítlo do vaší strategie nájemního bydlení?

Tato situace ještě více posílila naši strategii stavět nájemní bydlení jako službu. Postupně tak přes naši digitální plat-

formu Livimi uvádíme na trh nájemní byty v dispozicích 1kk – 4kk v centrech Prahy a Brna, které svým vybavením a úrovní zpracování odpovídají požadavkům náročných zákazníků z České republiky i zahraničí. Livimi jsme spustili v létě 2025 jakožto aplikaci, přes kterou nabízíme všechny naše nemovitosti k pronájmu. Celý proces od výběru až po podpis smlouvy je tak plně digitalizovaný, rychlý a bezpečný.

Jak vypadají typické projekty s podpisem „Made by Fidurock“?

Náš typický projekt vypadá tak, že koupíme činžovní dům v centru a ten následně kompletně předěláme. Samozřejmostí jsou nové rozvody, výtah, společné prostory, instalace moderních technologií, nové vytápění apod. Jednoduše řečeno, zůstanou původní obvodové zdi a celý vnitřek je pak nový.

U každého projektu rovněž řešíme přestavbu bytových jednotek a nástavbu, pokud to regulace dovolují, abychom vyšli maximálně vstříc požadavkům trhu. Dříve měl například byt na Vinohradech 120 metrů čtverečních a by -

dleli v něm společně i dvě generace nájemníků. Dnes je doba jiná. V našich projektech nabízíme bydlení jak single lidem, kteří mimochodem tvoří velkou část našich nájemníků, tak mladým párům i celým rodinám. A podpis? Tím je celý náš přístup k rekonstrukcím od výběrů architektonických studií, která rozumí historickým domům a respektují původní architekturu, až po úroveň finálního zpracování. V Praze aktuálně dokončujeme několik velkých rekonstrukcí v Nuslích a v Holešovicích.

Jak probíhá vaše spolupráce s architekty a interiérovými designéry?

Vše začíná kvalitním zadáním, které obsahuje detailní popis konkrétní lokality, definování cílové skupiny budoucích klientů, ekonomickou rozvahu a stovky dalších drobností, které jsou pro úspěch projektů klíčové. Teprve potom přichází architekti a designéři. Nikomu ale nedáváme „volnou ruku“. Pro každý projekt hledáme partnera, který je schopen být kreativní, ale dokáže také respektovat investiční realitu. Vyhovují nám architekti, kteří umějí pracovat s proporcemi,

světlem, společnými prostory a ctí historii místa. To se netýká jen rekonstrukcí, ale i nových developerských projektů pod hlavičkou Fidurocku, včetně našeho vinařství Zlati Grič ve Slovinsku. Tam plánujeme výstavbu čtyřhvězdičkového, možná i pětihvězdičkového hotelového resortu. Vypsali jsme na projekt mezinárodní architektonickou soutěž, kterou vyhrálo studio Chybik + Kristof. Přesvědčila nás jejich práce s krajinou, kde se vinařství nachází a pochopení celého konceptu.

V čem tento koncept spočívá?

Zlati Grič je jedinečné vinařství na osmdesáti hektarech malebné krajiny severovýchodního Slovinska, ve městě Slovenske Konjice. Réva se tam pěstuje osm set let. Vinařství jsme koupili před pár lety a nyní jej postupně začínáme transformovat na lifestylovou destinaci, která nabídne je -

Nedáváme architektům „volnou ruku“.

Pro každý projekt hledáme partnera, který je schopen být kreativní, ale dokáže také respektovat investiční realitu.

David Hauerland

Pod jeho vedením skupina Fidurock vybudovala portfolio realitních nemovitostí v hodnotě deseti miliard korun a spustila řadu dalších projektů, mezi které patří slovinské vinařství Zlati Grič nebo audio & cinema showroom Voix. Před založením Fidurocku pracoval na pozicích externího privátního bankéře v J&T, regionálního manažera pro franchising v UniCredit Bank a konzultanta v oblasti maloobchodu ve společnosti Jones Lang LaSalle.

dinečné zážitky pro všechny milovníky vína a přírody. Připravujeme zde hotelový developerský projekt, který zahrnuje vybudování moderního areálu, jenž spojí ubytování v elegantních pokojích swellness centrem a restaurací, kde budou mít naši hosté příležitost vychutnat si vína vyrobená přímo z našich vinic. Úpravou stávajících budov a jejich dostavbami budeme schopni zachovat původní charakter místa, a přitom poskytnout komfort, který naši hosté očekávají. V nejbližších dvou letech plánujeme získat potřebná povolení a začít s výstavbou. V rámci resortu vytvoříme 58 pokojů s celkem 140 lůžky, a navíc vybudujeme eventové prostory, kde se budou konat různé akce a degustace. Zaměříme se také na udržitelnost, což zahrnuje použití zelených střech a zapuštění některých staveb do terénu.

Jaké plány tam máte s výrobou vína?

Samotné vinice leží v oblasti s ideálními klimatickými podmínkami pro pěstování hroznů a naším cílem je neustále zvyšovat kvalitu vyráběných vín. Tímto směrem chceme i nadále rozvíjet naše investice do výroby a do pěti let doufáme, že zdvojnásobíme počet našich odrůdových vín. Jsme přesvědčeni, že náš nový resort přiláká návštěvníky nejen z domácího trhu, ale i ze zahraničí, čímž se Zlati Grič stane významným místem na vinařské mapě Evropy. Naše vína budou k dostání nejen v regionu, ale také na expanzních trzích v Německu, Rakousku a České republice, kde jsme letos na jaře otevřeli na pražských Vinohradech vlastní vinárnu. Stavte se ochutnat…

Vinotéka Zlati Grič na pražských Vinohradech

Právě v Praze na Vinohradech se příběh vaší společnosti začal psát a dnes tam máte řadu nemovitostí, které jsou zpravidla památkově chráněné. Jak velké omezení to pro vás představuje?

Pokud správně rozumíte místu, kde rekonstrukci plánujete a představíte projekt s odpovídajícím respektem, tak nejsou památkáři překážkou. My jsme se to museli naučit, protože velká část našich domů se nachází právě v lokalitách pod památkovou ochranou. Nejnáročnější na tom všem je ale čas a neuvěřitelně zdlouhavé povolovací procesy, které jsou v České republice opravdu kritické. Pokud jde o zásahy do budov z důvodu instalací moderních technologií, tak s tím si umíme poradit. Většinou jsou to interiérová řešení, kde to problém není, ale pokud si EU vymyslí další pravidla, která developer nedokáže z technických důvodů splnit, budou muset změnit svůj přístup i památkáři. Jinak se nic nepostaví a staré budovy budou nadále chátrat.

Vidíte větší potenciál v bytech ke koupi nebo k pronájmu?

Potenciál má obojí. Velkým tématem posledních měsíců jsou hlavně ceny a potažmo dostupnost bydlení. Ceny nemovitostí jsou výsledkem mnoha faktorů. Poptávka je u nás stále mnohem vyšší než nabídka a povolovací procesy na nové projekty máme jedny z nejhorších na světě. Ceny stavebních prací za poslední roky vzrostly na dvojnásobek, pozemků je nedostatek, a když už se najdou, jejich cena je až několikanásobně vyšší, než byla před lety. Lidí ve stavebnictví se dlouhodobě nedostává a takto bych mohl pokračovat dlouho. Stále platí, že ti, kdo mají dostatečnou finanční hotovost a mohou si dovolit vzít hypotéku, by se neměli bát zadlužit a vlastní bydlení si pořídit. Pro všechny ostatní je vhodné nájemní bydlení, kterému osobně věřím a sám v nájmu bydlím. Praha má dlouhodobý deficit desítek tisíc bytů a poptávka po kvalitním nájmu je stabilní, a na tom se v následujících letech moc nezmění.

Kromě činžovních domů má Fidurock v portfoliu také developer-

ské projekty nebo retailové parky. Jaké příležitosti vidíte v těchto oblastech?

Celá naše nemovitostní investiční skupina Fidurock stojí na dvou hlavních nohách a pro větší stabilitu postupně přidáváme ještě nohu třetí. Tou první je systematické budování nájemního bydlení v podobě vlastních činžovních domů. Druhou je silné portfolio retailových parků v České republice a na Slovensku, které jsme v listopadu rozšířili o nový park v Prostějově za více než půl miliardy. A třetí nohou je vlastní development. V říjnu jsme uvedli do prodeje projekt Near v Praze na Palmovce a další developerské projekty oznámíme v průběhu roku 2026.

Jakým způsobem vlastní projekty financujete a jak funguje váš fond? Naše projekty financujeme kombinací vlastního kapitálu, bankovního financování a s pomocí externích investorů. Jak už jsem zmínil, zaměřuje se na budování nájemního bydlení v Praze a v Brně, což je segment s nižší citlivostí na tržní výkyvy a stabilní poptávkou. Právě na nájemní bydlení jsme v roce 2024 založili vlastní fond, který je otevřený široké veřejnosti a může do něj investovat každý od dvou set korun měsíčně. Fond cílí na dlouhodobé výnosy kolem 6–9 % ročně, což představuje konzervativní přístup k investování, který zajišťuje investorům udržitelnost jejich portfolií .

Vedle portfolia nemovitostí podnikáte také v oblasti audiotechniky. Jaký je příběh vaší firmy Voix? Voix jsme založili před osmi lety, protože jsme vnímali díru na trhu v oblasti lifestylového Audio/Video a Smarthome segmentu. Na trhu byla spousta showroomů se skvělým nábytkem, osvětlením apod., ale skvělé, dobře vypadající audio prezentované v reprezentativních prostorách v Praze nebylo možné najít. Proto jsme v centru Prahy vytvořili showroom, který se stal místem, kde se umění setkává s vášní pro hudbu a kde zvuk dotváří atmosféru a charakter prostoru. Hudba je nedílnou součástí našich domovů, komerčních prostor, restaurací a dalších

veřejných míst – bez ní by byl náš život neúplný. Navíc jako developer dokážeme využít synergie s Voix.

Jak?

Jejich profesionálové nám řeší chytré domácnosti či ozvučení domácností. Ve Voix se zaměřujeme na špičkový zvuk a sofistikovaná smart-home řešení. Velmi úzce proto spolupracujeme s architekty, designéry a developery. Chytrá řešení je možné instalovat i do starších nemovitostí, ale pochopitelně je nejlepší, když se vše řeší při rekonstrukci nebo samotné výstavbě. Umíme zákazníkům nabídnout nejpokročilejší technické vychytávky, kdy se vám například celá místnost po stisku jednoho tlačítka promění na vlastní kinosál s dokonalým prostorovým zvukem, a přitom v místnosti nestojí jediná reprobedna. Abychom byli schopni ukázat tato řešení i v praxi, vytvořili jsme letos na podzim v showroomu Voix unikátní smart-home místnost. Vidět neviditelné ozvučení ve zdech je zajímavé nejen pro laiky, ale i profesionály ◌

Voix

POWER . DRIVEN.

DBX 707

Nejr ychlejší a nejv ýkonnější SUV ve své třídě.

AR ARCHI ARCHITEK ARCHITEKTURA

ARCHITEK ARCHITEKTURA

Chytré odpovědi na hloupé otázky

Připravil: Klára Čikarová

Foto: Michael Tomeš, Simon Menges, Noshe, Célia Uhalde, Ute Zscharnt

Proslul jako architekt velkých muzeí a za své realizace po celém světě posbíral nejprestižnější ceny v oboru. Teď sir David Chipperfield zdůrazňuje sociální roli architektury, široké zapojení veřejnosti a věnuje pozornost i projektům komunitního měřítka. O své myšlenky i apel k převzetí zodpovědnosti za podobu současného světa se v listopadu podělil s účastníky pražské konference Pulse.

Na dlouhém seznamu jeho realizací najdeme stavby jako Royal Academy of Arts v Londýně, Neues Museum v Berlíně, kanadský parlament, Kunsthaus Zürich, muzea v Saint Louis, Miláně, Margate, Šanghaji nebo v Mexico City. Jeho jméno je zárukou kvalitní architektury a na co sáhne, jako by dostalo punc stejně zlatý jako medaile, kterou mu v roce 2011 udělila britská královna Alžběta II. Sir David Chipperfield si za svou práci odnesl i Cenu Mise van der Rohe, Stirling Prize a v roce 2023 i Pritzkerovu cenu. O tom, že dostane tu posledně jmenovanou, která je vnímána jako obdoba Nobelovy ceny za architekturu, se prý dozvěděl v situaci, kdy vařil polévku.

Vaření není pro slovutného britského architekta neobvyklou kratochvílí. V severošpanělské Galicii, kam se se svou rodinou již přes třicet let vrací a nyní tam již částečně žije, se mu věnuje poměrně často. V malé rybářské vesničce nedaleko města Santiago de Compostela si dokonce otevřel vlastní bar. Věnuje se zde nejen vaření, ale především práci pro místní komunitu. Dvaasedmdesátiletý Brit, který vyrostl na farmě v britském hrabství Devon, se po realizacích velkých světových muzeí vrací zpět na venkov a řeší podmínky farmářů v severošpanělské Galicii. A k mnoha světovým pobočkám jeho kanceláře David Chipperfield Architects, kterou založil v roce 1985, tak nedávno symbolicky přibyla i ta ve zdejším Casa Ria. Sídlí v ní i nadace Fundación Ria – thi nk-thank, který Chipperfield založil v roce 2017 na podporu udržitelného rozvoje regionu.

Na konci listopadu 2025 přijel David Chipperfied do Prahy, aby svou sbírku nejprestižnějších světových ocenění doplnil i Cenou Jana Kaplického za celoživotní přínos v oboru architektury. Převzal si ji osobně na konferenci Pulse v Martinickém paláci, kde vystoupil jako hlavní řečník. Navzdory všem výše popsaným superlativům překvapil britský architekt svým pokorným přístupem a apeloval na to, aby se do oboru architektury navrátila zodpovědnost a naplňoval tak především svou základní úlohu pro společnost, nejen rozšafné zájmy soukromých investorů motivované čistě ekonomickými pohnutkami.

To vše ostatně zosobňuje i jeden z nejnovějších Chipperfieldových návrhů, na němž architekt pracoval od roku 2020 a veřejnosti jej představil v polovině ledna 2026. Půjde o budovu Nobelova Centra, která by se měla začít stavět v roce 2027 ve Stockholmu. Zastřeší největší poznatky světové vědy a připomene objevy a úsilí nositelů Nobelovy ceny. Dokončeno by mělo být v roce 2031.

Namísto toho, aby architekti chytře odpovídali na hloupé otázky, mají pomoci formulovat chytré otázky.

Převzít zodpovědnost

Architekti, kteří se tohoto procesu účastní, podle Chipperfielda mohou odvést sebelepší práci, ale i přesto jsou to jen „chytré odpovědi na hloupé otázky“, jak definoval situaci, v níž se podle něj nachází současná architektura. Její tvůrci se podle něj v tomto procesu zříkají zodpovědnosti a pasují se do role oběti, která je nucena odpovídat na otázky, které pokládá někdo jiný. Přitom by ale měli přispívat k samotné tvorbě těchto otázek a převzít odpovědnost za to, že jsou sami také součástí procesu, který vede k prohlubování sociálních nerovností nedostupnosti bydlení. To považuje za problém, na nějž není možné reagovat rychlými dodávkami domů, jako by byly spotřebním zbožím. „Kde je v takových čtvrtích komunita?“ ptá se nad fotografií řady unifikovaných domků postavených na zelené louce, která je podle něj současnou redukcí původní myšlenky vzniku měst. „Když se projedete Prahou, vidíte ulice, prostory a budovy, které nejsou jen výsledkem individuálních zájmů, ale spojuje je úsilí vytvořit něco víc. Jen stavby vzniknuvší s takovým motivem pak mohou společně vytvořit ideu města, v němž je stejně důležitý i veřejný prostor,“ pochválil centrum našeho hlavního města při své přednášce v Martinickém paláci.

James Simon Galerie

Proaktivní architektura

Pro studium architektury se David Chipperfield rozhodl na základě svého zájmu o umění. V sedmdesátých letech absolvoval v Londýně nejdříve Kingston School of Art a posléze legendární Architecture Association, kterou prošli i Norman Foster nebo Richard Rogers. U obou jmenovaných architektů ve svých začátcích Chipperfield pracoval a významně ovlivnili jeho další dráhu. Nástup postmoderny v architektuře však s nadšením nesledoval. Zajímal ho především lokální a společenský kontext vzniku architektury a tento přístup, zhmotněný do elementárního pojetí formy z kvalitních materiálů, mu v jeho stavbách vydržel dodnes. Jeho smýšlení formovala poválečná generace architektů, která žila idejí budování nového

světa. „Tento sen se ale koncem sedmdesátých let zhroutil,“ uvedl na Pulsu s poukazem na to, že od té doby se (v západním světě) architekti přiklánějí k privátnímu sektoru a z toho veřejného se plánování začalo vytrácet. „A proto jsme v situaci, kdy se architektura a plánování staly reaktivními namísto proaktivními. Podoba a charakter našich měst se čím dál tím více stávají důsledkem globálního investování,“ zdůraznil. Jako příklad takové architektury ukázal jak na londýnské mrakodrapy, tak třeba panorama v Dubaji. „Takové budovy nejsou navržené proto, aby se díky nim město stalo lepším místem pro život. Jsou to jen věže plné peněz – money towers,“ dodal.

The Ned, Doha

Jsme v situaci, kdy se architektura a plánování staly reaktivními namísto proaktivními. Podoba a charakter našich měst se čím dál tím více stávají důsledkem globálního investování.

Nový kontext

Mezi první zakázky Chipperfieldovy architektonické kanceláře patřily butiky pro módní značky, které v Londýně osmdesátých let zažívaly velký rozvoj. Jedna z těchto spoluprací jej však zavála až do Japonska. Díky tvorbě pro návrháře Issey Miyakeho se dostal i k návrhům obchodů pro Toyotu nebo návrhu muzea v prefektuře Chiba. V Japonsku se naučil, jak navrhovat architekturu v podmínkách úplně odlišné kultury a společnosti.

Japonský úspěch jej dovedl k otevření tokijské pobočky, ale i k mnoha velkým zakázkám v domovské Británii, mezi něž v devadesátých letech patřilo například muzeum River and Rowing v Henley-on-Thames nebo vstupní hala Natural History Musea v Londýně. „Možnost pracovat v podmínkách jiných míst a odlišných kultur ve vás probudí větší citlivost a nadšení k tomu, hledat pro tyto projekty lokální inspiraci a kontext, který je možné do stavby promítnout právě jen na tomto místě,“ tvrdí hvězdný architekt. Podobný přístup ke kontextu musel Chipperfield zaujmout i při tvorbě návrhu Neues Musea v Berlíně, na jehož přestavbu vyhrála jeho kancelář soutěž v roce 1997. Byl to pro něj zásadní přelomový projekt, který jej zaměstnal na dvanáct let. Polovinu z tohoto času se vymýšlel a druhou se stavěl. Budova byla poničena během druhé světové války a padesát let zůstávala ruinou. „Naším úkolem tu nebylo jen pracovat jen s tímto domem, ale s traumatickými okamžiky německé historie,“ přemítá britský architekt o své zodpovědnosti za zásah do vnímání německé politiky. „Tento projekt nás snad více než ostatní donutil přemýšlet o stavbě nejen z hlediska jejího designu ale z hlediska toho, co bude vypovídat o historii, kterou chtě nechtě neustále přepisujeme.“

Vstaňte od svých rýsovacích prken, jděte ven a mluvte s lidmi, abyste z první linie pochopili, o co jim jde!

Krásná ruina

Chipperfieldův návrh na přestavbu Neues Musea vzbudil v Německu velké emoce. Média o něm psala jako o „krásné ruině“, probíhaly proti němu demonstrace a psaly se petice. Lidé chtěli, aby budova vypadala znovu jako předtím, než byla poničena. Přístup architekta k její rekonstrukci brali jako neomalenou připomínku německé viny za druhou světovou válku a oslavu destrukce. Návrh britského architekta byl tehdy pod ostrým dohledem odborné veřejnosti i běžných obyvatel. Rozhodl se totiž pro přístup, že sice zachrání každou prasklou stěnu, ale zároveň k budově přidá novou, přiznanou současnou vrstvu. A také na ní ponechá viditelné bolestivé šrámy, které budou připomínat její historii.

Nově opravené Neues Museum v Berlíně se otevíralo v roce 2009 a Chipperfieldovi se za jeho návrh dostalo nejvyšších, již výše jmenovaných, poct. O deset let později na berlínském Museuminselu realizoval také novou vstupní část do celého areálu James Simon Galerie. Mezitím britský architekt navrhl i řadu dalších muzejních budov po celém světě, které jsou dnes nazývány ikonickými, ačkoli se jejich autor při vyslovení tohoto slova ošívá: „Ikona znamená něco samostatně stojícího, co se vyděluje od toho ostatního. Nemůžete mít ale město sestavené ze samých takových oddělených, vyčnívajících solitérů,“ podotýká a připouští ale, že budovy typu filharmonie být ikonami mohou.

Repair & reuse

V Berlíně navázala Chipperfieldova kancelář na svou předchozí práci v roce 2021 rekonstrukcí budovy Neue Nationalgalerie, kde se restaurovala každá dlaždička i překližka z 60. let. Architekt i tady pokračoval tak v přístupu, který začal v Neues Museu: „Idea opravování a restaurování byla motivována ideou paměti a významem muzejních budov pro kolektivní paměť spíše než ideou udržitelnosti,“ uvedl na Pulsu.

Tento přístup, tedy „repair & reuse“, pak rozvíjel i při renovaci prostor Royal Academy v Londýně, kde dbal na zpřístupnění opomíjených míst, jako jsou třeba sklepy. Při nedávné rekonstrukci někdejšího německého kláštera Paderborn pak odňal z budovy všechny poválečné přístavby a odhalil architekturu originální stavby. „Odhalili jsme původní materialitu stavby a dali jí novou identitu,“ uvedl.

Dalším příkladem „reuse“ přístupu z nedávné praxe kanceláře David Chipperfield Architects je pak budova London School of Economics, kde architekti odradili investora od zboření původního objektu a transformovali „ošklivou budovu z padesátých let“ do nové podoby. Aktuálně David Chipperfield pracuje například na budově Národního archeologického muzea v Athénách, jehož rekonstrukce a rozšíření byly finálně posvěceny v polovině loňského prosince. I tam lze podobný přístup očekávat, už z podstaty projektu.

Neues Museum Berlin

Kunsthaus Zürich

Zárodky participace

Už na Neues Museu se David Chipperfield naučil metodě, kterou od té doby aplikuje ve všech svých projektech: „Zpočátku chtěl každý něco úplně jiného. Ředitel muzea, kurátoři, lidé z města, památkáři a podobně. Nakonec jsme se všichni sešli u jednoho stolu a vysvětlovali si své pozice. I sebemenší rozhodnutí muselo být všemi schváleno. To změnilo náš způsob práce i do budoucna,“ popisuje zárodky participativního přístupu k architektuře. Už zadání by podle Chipperfielda mělo vznikat kolektivním dialogem, stejně jako poté architektonický návrh. Od toho, aby architekti chytře odpovídali na hloupé otázky by se podle Chipperfielda měli posunout k tomu, že se sami na chytré otázky aktivně ptají. Podobně jako to dělá se svými spolupracovníky při proměně španělské Galicie. A jaké otázky to podle něj například jsou? Třeba „Jak můžete ospravedlnit to, že proměníte uličky v centru, které byly přirozeným centrem setkávání lidí, v dopravní tepny, kde jezdí auta sedmdesátikilometrovou rychlostí?“. Řešení pak netkví jen v nakreslení dvou

chodníků navíc, ale v přenastavení role chodců a motoristů v celém veřejném prostoru. David Chipperfield připouští, že v Galicii v tomto ohledu funguje jeho think-tank jako agentura, která supluje roli veřejných institucí. Tři roky tam například strávil tím, že usiloval o odstranění zdi podél silnice u pobřeží a vytvoření lepšího přístupu k moři. „Když pak vidíte, jaký skutečný dopad taková změna má, stojí to ale za to,“ říká architekt, jehož nadace se věnuje například i zprostředkování evropských dotací pro projekty v krajině, jako byl nákup stáda koz nebo výzkumu lokální produkce potravin. A k podobné akci vyzývá David Chipperfield i ostatní architekty: „Vstaňte od svých rýsovacích prken, jděte ven a mluvte s lidmi, abyste z první linie pochopili, o co jim jde!“ ◌

David Chipperfield Architects

Ateliér Davida Chipperfielda byl založen v roce 1985 a s pobočkami v Londýně, Berlíně, Miláně a Šanghaji formuje veřejné a kulturní stavby s důrazem na integritu, kontinuitu a službu komunitě. Jako „architekt muzeí“ stojí Chipperfield za řadou referenčních kulturních staveb i citlivých rekonstrukcí: od dialogu se znovuoživenými památkami v Berlíně (Neues Museum a návštěvnická James-Simon-Galerie, rekonstrukce Neue Nationalgalerie) přes soudobé přístavby a rozšíření (Saint Louis Art Museum, Kunsthaus Zürich, MUDEC v Miláně, West Bund Museum v Šanghaji) až po nová regionální muzea, která aktivují své okolí (The Hepworth Wakefield, Turner Contemporary v Margate, Figge Art Museum v Davenportu). Společným jmenovatelem je jasná orientace návštěvníka, práce se světlem a promyšlené konstrukční i materiálové řešení, které nechává vyniknout sbírkám a zároveň posiluje roli muzea jako otevřeného městského domu.

Věříte, že si váš projekt zaslouží cenu? Přihlaste jej!

Kategorie, které budeme oceňovat:

◌ Interiér

◌ Administrativní stavba

◌ Udržitelnost

◌ Rodinný dům

◌ Veřejná stavba

◌ Best of Shapes

◌ Rezidenční stavba

◌ Hospitalita

◌ Osobnost

Redakce magazínu Shapes vyhlašuje ocenění Shapes of 2025. V tomto speciálním projektu bude naše redakce spolu s pečlivě sestavenou odbornou porotou hodnotit zajímavé a výjimečné projekty, které se objeví na stránkách magazínu Shapes nebo na webu wwwshapes.cz. Kromě úspěšných projektů vybereme také osobnost roku magazínu Shapes.

Více info k projektu nebo registraci na e-mailu: michaela.vytiskova@shapes.cz.

Partner ceny pro vítěze:

Pulse: Od restartu ke spolupráci

Připravila: Klára Čikarová

Foto: Michael Tomeš

Co mají společného zástupci světové špičky v oborech architektury a designu, jako jsou David Chipperfield, Daniel Libeskind, Eva Jiřičná, Winy Maas, Kengo Kuma, Arik Levy, Sabine Marcelis, Piero Lissoni nebo Piero Gandini? Kromě vášně pro svůj obor i to, že byli, spolu s dalšími předními osobnostmi, hlavními hosty uplynulých akcí mezinárodní platformy Pulse. Ta už před třemi lety, kdy vznikala, počítala s tím, že nechce být jen další konferencí o architektuře a designu, ale že to rozjede hned „ve velkém“ a v mezinárodním měřítku. Platforma, která spojuje profesionály z pěti zemí středoevropského regionu – Česka, Slovenska, Polska, Maďarska a Rakouska – stojí především na osobních setkáních s těmi nejlepšími. To předchozí proběhlo v listopadu v Martinickém paláci v Praze, kde vedle sira Davida Chipperfielda vystoupili například Sabine Marcelis, Piero Gandini či Piero Lissoni a také přední čeští aktéři. Příští proběhne 14. a 15. května v Gongu v Dolních Vítkovicích.

Propichovat bubliny

Misí Pulse je propojovat lidi z architektury, designu a developmentu napříč regionem a vytvářet komunitu, v níž vznikají nové nápady i spolupráce. „Potkávají se tu architekti s designéry a developery, ale i se zástupci firem a výrobců s urbanisty a politiky, kteří rozhodují o budoucí podobě měst,“ přibližuje programový ředitel Vojtěch Eliáš, který tvoří obsah Pulse spolu s výkonnou ředitelkou Evou Kozarovou.

Ta do vedení Pulse nastupovala před třemi lety s backgroundem ve vedení marketingu skláren Bomma a Rückl a mezinárodní sítí kontaktů mezi architekty. „Architekti a developeři se tu navzájem znají, přesto zůstávají oborové a národní komunity do jisté míry stále oddělené. Pulse si klade za cíl propichovat tyto bubliny. Nejde nám jen o sdílení úspěchů, ale skutečné propojování,“ vysvětluje Eva Kozarová.

Klíčová středoevropská platforma pro architekturu, design a kreativní byznys Pulse na uplynulém ročníku konference neřešila nic menšího než budoucnost architektury, designu a developmentu. Zatímco v listopadu v Praze byl hlavním tématem „restart“, 14. a 15. května v Ostravě se na setkání s podtitulem „Critical Cooperation“ bude diskutovat o nutnosti spolupráce napříč obory.

Nové formy spolupráce

Minulý ročník s tématem „Business Restart – Time to Adapt“, které se prolínalo konferencemi v Ostravě i Praze, otevřel otázku, jak vypadá byznys architektů, designérů, značek a developerů v době rostoucích nákladů, tlaku na udržitelnost a nejistého trhu. V centru pozornosti stál vztah mezi kreativitou a ekonomickou životaschopností studia či značky: jak nastavit cenotvorbu, jak diverzifikovat příjmy nebo jak hledat strategická partnerství místo jednorázových zakázek. „Nestačí mít dobrý produkt nebo odvážný koncept. Kreativní průmysl potřebuje nové způsoby spolupráce, ekonomické strategie a především uvažování o hodnotě,“ doplňuje Eva Kozarová.

O budoucnosti architektury a designu podle ní nelze mluvit bez návaznosti na konkrétní společenské a ekonomické podmínky. „Tvůrčí profese musí reagovat na tlak měnícího se světa a hledat nové formy spolupráce pro dlouhodobě udržitelný byznys. Dlouhodobě úspěšné projekty a produkty, které mají skutečný dopad, mohou vznikat jen v otevřeném a kritickém mezioborovém dialogu,“ dodává ředitelka festivalu Pulse.

Inspirace od těch nejlepších

K Pulsu již neodmyslitelně patří nejen oblíbený moderátor Daniel Stach, ale také mnoho podnětných rozhovorů nejen na stage, ale i u kávy nebo nad skleničkou dobrého vína. Součástí akce je i slavnostní večer spojený s vyhlášením ocenění Jan Kaplicky Award, které je poděkováním těm nejlepším za jejich přínos oboru. Z Hradčan si ikonickou nádobu na šampaňské vyrobenou v Lasvitu loni odvážel sir David Chipperfield, který dříve ve své přednášce vyzval k hlubší reflexi architektury. Ocenění Pulse Awards dle návrhu Maxima Velčovského si v různých kategoriích za svou práci a výjimečné projekty převzaly i další osobnosti a studia.

O nutnosti návratu ke skutečné hodnotě značky, tedy k její myšlence, identitě, kvalitě a průmyslové logice, během zasněženého dne před plným sálem přednášel italský vizionář Piero Gandini. Na jeho úvahy navázal světově uznávaný architekt a designér Piero Lissoni, který vyzdvihl přínos setkání v kreativním procesu. Jeho sdělení zároveň podpořilo hlavní téma ročníku, a to potřebu otevřenosti, zpochybňování zažitých postupů a hledání nových cest napříč obory. Motiv nutné adaptability se objevil napříč diskusemi na hlavní stage i Forbes Stage. Zástupci českých developerů z Penta Real Estate, PSN, Trigema, se shodli, že vývoj měst nelze chápat jako izolovanou komerční aktivitu.

Síla regionu střední Evropy

Největší středoevropský festival architektury, designu a byznysu se může neustále posouvat především díky podpoře hlavních partnerů, mezi něž patří Ravak, skupina ČEZ, LD Seating, Penta Real Estate, Lasvit, Ligne Roset a Elseya, a také díky celé řadě dalších partnerů, bez nichž by realizace nebyla možná. Díky této spolupráci může Pulse naplňovat svou roli platformy propojující kreativní průmysly pěti zemí a tří oborů – architektury, interiérového designu a produktového designu.

Snahou Pulse zároveň také je nabídnout mezinárodní srovnání, umožnit networking na top úrovni i komunikovat sílu regionu střední Evropy v globálním kontextu. Dvě páteřní akce ročně v Česku podle Evy Kozarové brzy doplní i zahraniční eventy v dalších zemích regionu. „Cílem není nic menšího než etablovat na světové mapě architektury a designu celý středoevropský region,“ dodává ◌

Martinický palác na pražských Hradčanech přivítal na konci listopadu 2025 desítky světových osobností z oblasti architektury, designu a byznysu. Kromě sira Davida Chipperfielda před plným sálem vystoupili například Piero Gandini, Piero Lissoni, Sabine Marcelis a řada dalších odborníků, kreativců i zástupců z řad investorů. Celým dnem i slavnostním večerem provázel moderátor Daniel Stach. Živé debaty probíhaly na Forbes Stage i v neformální přátelské atmosféře mimo oficiální program.

Foto: Nikola Rámešová, Martin Faltejsek

Co den, to patro

Připravil: Klára Čikarová

Foto: Norman A. Müller, vizualizace QA&mnlt

Čistá stavba z prefabrikovaných modulů ze dřeva a betonu a snadná a rychlá montáž. Dům, který doslova roste před očima – hotový je klidně už za týden. A přitom si drží všechny potřebné vlastnosti standardních staveb a navenek také tak vypadá. I tak by se daly ve zkratce popsat hybridní stavby, nová dimenze výstavby z prefabrikovaných panelů. První u nás právě vznikají na Liberecku a navrhla je Qarta Architektura pro firmu Syner. Vycházejí přitom ze zkušeností certifikovaného systému CREE (Creative Resource and Energy Efficiency), jehož je pražský architektonický ateliér jediným licencovaným tvůrcem („CREEatorem“) v Česku. Příběh, jak k tomu došlo, začal už před deseti lety v rakouském městě Bregenz. V roce 2016 oslovila rakouská firma Blum, která je světovou jedničkou v nábytkovém kování, ateliér Qarta Architektura, aby jí navrhl novou budovu její české pobočky. Ta dnes již stojí v praž-

ských Vysočanech. Když svůj návrh jeli architekti představit do ústředí firmy v Bregenz, všimli si v industriální oblasti kolem Bodamského jezera zajímavé stavby z roku 2011 od HK Architekten. Šlo o budovu LCT One v Dornbirnu, vůbec první hybridní dům ze dřeva a betonu postavený metodou CREE, která dnes slouží jako vzorová stavba a také ústředí CREE Buildings. Architekti z Qarty totiž nebyli jediní, koho budova zaujala. „Již během prvního roku se tam jezdily dívat tisíce lidí z oboru, a když místní tým tento zájem viděl, pochopil, že přišel na něco, co má význam rozvíjet dál,“ vypráví partner v ateliéru Qarta Architektura Pavel Fanta, který je dnes mezi architekty takovým českým ambasadorem pro CREE. A tak vznikl globální systém, který funguje na principu sdílení know-how s lokálními partnery.

Nová Kunratická

Qarta Architektura právě realizuje první „hybridní stavbu“ v Česku.

Liberecký rezidenční projekt Nová Kunratická, jehož zhotovitelem i developerem je firma Syner, se tak stane prvním modulárním domem ze dřeva a betonu postaveným systémem CREE, na nějž má Qarta exkluzivní licenci jako jediný ateliér u nás. V čem tento systém spočívá, pro SHAPES popsal partner v ateliéru Qarta Architektura Pavel Fanta.

Montáž přímo z kamionu

Výhody vyzkoušeného systému

Do celosvětové sítě od roku 2022 jakožto „CREEator“ patří i Qarta Architektura s licencí pro Česko, Slovensko a Polsko a o rok později získal exkluzivní licenci pro výrobu i výstavbu právě Syner. Členy této platformy jsou architekti z celého světa, kromě Evropy se tento stavební systém hojně rozvíjí například také v Kanadě a zkouší se v Japonsku. Kdokoli chce takový projekt stavět, může jej konzultovat s celou platformou a využívat její technickou podporu. „Nemusíme tak pro každý nový projekt znovu hledat vlastní cestu a vyvíjet zcela nové prvky, ale využíváme výhody systému a dále rozvíjíme technologii. Každá stavba je přitom originál. Vše je plně funkční, vyzkoušené a spolehlivé a tak víme, že při kolaudaci nikdy nebudeme nepříjemně překvapeni,“ hodnotí výhody systému Pavel Fanta.

Česká pobočka firmy Blum však byla postavena ještě standardním způsobem. První příležitost využít hybridní technologii v praxi přišla až s rezidenčním projektem Nová Kunratická, který Qarta navrhovala pro firmu Syner v Liberci. Ten byl sice nejdříve zamýšlen jako konvenční stavba, ale v roce 2023 Qarta do systému CREE přivedla Syner jakožto stavebního dodavatele a rozhodli se část nové obytné čtvrti postavit právě tímto novým způsobem. Domy v první ulici se staví ještě standardním způsobem, ale další dva bloky architekti přeprojektovali tak, aby se daly postavit hybridním systémem, který vyžaduje nové dispozice. „Bude to první projekt postavený systémem CREE u nás. První etapa už se staví a na podzim by měla začít montáž hybridních domů. Na stole už máme ale i řadu dalších takových projektů,“ říká Pavel Fanta.

Architekti si přejí, aby se z prefabrikovaného hybridního systému stal běžný způsob stavění: „Nejde nám o exkluzivitu, ale o to, aby stavební úřady braly tuto technologii jako standard,“ říká Pavel Fanta s tím, že nyní podléhá systém založený na dřevěné lepené konstrukci v kombinaci se skořepinovým betonem stejným normám jako dřevostavby. Zvenku sice nemusí být vidět, že jde o hybridní stavbu, ale uvnitř bývá dřevěná konstrukce zpravidla přiznaná, zatímco například v některých spolkových zemích v Německu nadále platí předpisy, že se musí zakrývat. Díky novým normám pro dřevostavby, které vstoupily v platnost loni v létě, je možné nyní „hybridním“ způsobem stavět nejen tří až čtyřpatrové stavby, ale i sedmipatrové. Qarta Architektura proto v hybridní výstavbě vidí velký potenciál i pro proluky v blokové městské zástavbě.

Stavba probíhá tak, že se na základovou desku osadí první patro fasád, na ty pak se položí prefabrikovaný trámový strop s tenkou betonovou deskou. Tento systém je podle architektů optimální v rozponech 7,5 až 9,5 metru. „Standardní bytový dům má na ose sever-jih hloubku 14–15 metrů a na ose východ-západ 18–19 metrů. Na běžný bytový dům tedy stačí dva panely na hloubku, takže výstavba jde rychle,“ vysvětluje Pavel Fanta. Modularita umožňuje velmi rychlý systém výstavby. „Kolegové z CREE přišli na to, že nejlepší je na montáž čtyřčlenná parta. Pro nás to není nic nového – v partách na našich sídlištích byli také čtyři montéři… Udělá tak 450 metrů čtverečních za den, což je u běžného bytového domu jedno patro. Druhý den už je v něm možné pracovat dál, protože tam neprobíhá žádný mokrý proces,“ tvrdí architekt. Prefabrikované komponenty se připraví předem a přímo z kamionu je přebírá jeřáb k montáži. To znamená minimální množství odpadu i menší chybovost. Technologie podle Pavla Fanty umožňuje postavit výrobní halu i přímo na stavbě a maximálně zkrátit dopravní trasy. Běžný činžák je možné smontovat tímto způsobem za týden včetně zasklení. „Je to technologie, která umožňuje posouvat obor dál. Stavba je rychlá, čistá a neobtěžuje, je příjemnější pro sousedy a bezpečnější pro ty, kdo na ní pracují,“ říká Pavel Fanta.

Prefabrikace do posledního věšáčku

Prefabrikace pro projekt Nová Kunratická neznamená jen hybridní hrubou stavbu, ale sahá až do posledního věšáčku v koupelně: „V jednom kamionu stojícím přímo na stavbě jsou fasádní panely, v dalším stropní a ve třetím pak prefabrikované koupelny, díky přípravě ve výrobně hotové do posledního detailu. Za jeden den se smontuje celé patro tak, že večer je vše přikryté stropem a může se pokračovat v dalším patře. Pak už se dodělají jen dělicí příčky, osadí se dveře, položí čisté podlahy a je hotovo,“ říká architekt. Stavbu dokáže ještě zefektivnit důkladná příprava dílů, která bere v potaz i rozměry kamionu; při jeho délce 18 metrů se do něj vejdou šestnáctimetrové díly. Například když španělská firma Casais stavěla hotel kombinovaný s bydlením v Guimarães, dopředu trénovala montéry, aby si patro postavili nejdříve nanečisto. „Pak už na stavbě každý věděl, kde má stát a co přesně má dělat,“ říká Pavel Fanta. „V hotelovém systému je jeden pokoj jako druhý, uprostřed běží chodba a nad ní se táhnou všechny technologie. Aby se systém urychlil, měli všechny rozvody i trasy připravené dopředu v šestnáctimetrových dílcích, které jen zvednul jeřáb z kamionu a osadil, montéři je pospojovali a připojili hygienická zázemí pokojů,“ popisuje.

3000

m² musí mít minimálně projekt, aby se nyní ekonomicky vyplatil stavět systémem CREE

O půl roku dříve

Systém CREE se v současné době ekonomicky prozatím vyplatí využívat u projektů začínajících na 2,5 až 3 tisících metrech čtverečních. „Uměli bychom takto udělat i rodinný domek, ale dílce se musejí vyrábět dopředu ve velké panelárně, a ta na to musí nastavit celou linku. Cenově by tak nebylo možné konkurovat,“ říká Pavel Fanta. U projektů nad 3 tisíce metrů čtverečních se podle něj CREE v nákladech celosvětově pohybuje +/- 5 % jako standardní stavby.

Investory zpravidla přesvědčí vysoká pohledová i haptická kvalita konstrukcí, ale také rychlost výstavby: „Ve Vancouveru se právě staví velký rezidenční projekt, a když investorovi předložili harmonogram, že bude mít díky rychlé montáži CREE bytový komplex hotov o půl roku dříve, než kdyby jej stavěl standardně, byl to už opravdu silný argument. V nájmech to pro něj znamenalo 10 milionů kanadských dolarů navíc,“ říká Fanta, který si pravidelně vyměňuje zkušenosti s CREE partnery z celého světa. „Není to korporát stavebních firem, ale spíše diskusní klub. Sdružení lidí, kteří chtějí něco změnit a hledají pro to zajímavé funkční cesty, o nichž se pak radí a sdílejí je,“ popisuje platformu.

Kromě zmiňované španělské firmy Casais, která systémem CREE staví nejen na Pyrenejském poloostrově, ale třeba taky ve Švýcarsku, zmiňuje Pavel Fanta jako příklady realizací také stavby v Berlíně, Šanghaji nebo v Japonsku. Všude musejí čelit jiným podmínkám, jako je třeba v Japonsku seizmicita a v Singapuru nápor hurikánů. I pro tyto případy je metoda otestována a stavby prošly zatěžkávacími zkouškami přímo na místě. Další vývoj se zabývá také recyklací materiálů: „Kolegové, kteří mají velkou výrobu u nizozemských hranic, zkoušeli panely rozebrat a znovu použít a zjistili, že to jde. Řečeno s nadsázkou se takový dům dá roztřídit na základní materiály, tedy beton a dřevo, a z tohoto odpadu se pak dají vyrobit knížky nebo silnice,“ říká Pavel Fanta. Dodává také, že první zkoušky a certifikace systému CREE probíhaly v českém Pavusu. „De facto se tento systém zčásti vyvinul u nás! A nyní už je konečně na čase, abychom ho u nás i postavili,“ usmívá se.

Nová Kunratická

Nový standard stavění

Vedle Nové Kunratické už má Qarta na stole další CREE projekty, ale ještě nemá povolení od investorů je zveřejnit. „Budou to bytové domy i administračky, veřejné budovy,“ přibližuje Fanta. Dokonce nyní vymýšlíme i skladové haly, na které má CREE své systémy velkorozponových konstrukcí. Vyvíjeli jsme i parkovací dům, což bylo asi dosud nejtěžší zadání, protože auta tam navážejí vodu s olejem, solí a podobně. Zatím se realizovat nebude, ale i to by šlo,“ říká Fanta. Věří v to, že zájem o CREE stavby v Česku naroste s realizací projektu Nové Kunratické, jejíž část by měla být hotova na podzim.

Všeobecně je systém CREE vhodný pro stavby, kde je možné opakování prvků. Pro půdorysně atypické budovy je v tomto ohledu třeba vysoké kreativity architektů. „Cílíme na dostupné bydlení, pečovatelské domy, školy, studentské bydlení, veřejné budovy, kanceláře nebo hotely. To všechno jsou typy projektů, pro které se hybridní systém hodí skvěle. Kdyby se z této vysoké kvality a přesnosti provedení stal u nás standard stavění, tak budu nadšený,“ dodává Pavel Fanta ◌

MODULNOVA PRAHA by Decoland Rohanské nábřeží 29, Praha 8 - Karlín, 186 00 decoland.karlin@decoland.cz - +420

Pět oáz klidu

Připravil: Miloš Štěpař

Foto: Michael Tomeš, vizualizace Fandament

Architekt Pavel Lazarov nemluví o luxusu jako o okázalosti ani o ceně za metr čtvereční. Luxus je pro něj ticho, výhled, soukromí a schopnost prostoru zklidnit člověka a dát jeho životu lepší rytmus. V rozhovoru popisuje, proč dnešní klienti touží spíš po kvalitě než po demonstraci úspěchu, jak se navrhuje resort na chorvatském svahu tak, aby si vily vzájemně nekradly moře, a proč je dobrá architektura především službou lidskému životu, nikoli egem svého autora.

Co si představíte, když se řekne „luxus v architektuře“? A jaké prvky považujete za nezbytné, aby bydlení bylo skutečně exkluzivní?

Paradoxně v architektuře luxus často ani nesouvisí s cenou, ale spíše s vnitřní hodnotou místa, geniem loci a kvalitou pozemku. Většina klientů si především cení soukromí. U projektů s výhledem do přírody nebo na moře je samozřejmě luxusem právě ten nerušený výhled. Osobně považuji za ohromný luxus, když architekturou dokážeme lidem zásadně zlepšit bydlení, a tím i jejich život.

Luxus může spočívat i v maličkosti, třeba v tom, že si sednete do křesla, odpočinete si a jen se kocháte krásným výhledem. Je to vlastně o tom být v prostředí, které má přidanou hodnotu, ať už uvnitř nebo venku. Sám se snažím, aby tohle bylo standardem v mém životě, v práci, doma i kdekoli jinde. Pro mě luxus znamená kvalitní prostředí, jedinečný prostor a špičkové materiály v kombinaci s atmosférou, která člověka obohacuje.

Během téměř dvacetileté praxe jste pracoval pro řadu klientů. Vnímáte za tu dobu posun ve vkusu české klientely, pokud jde o luxusní bydlení? Jak se změnily jejich představy od 90. let oproti dnešku? Rozhodně ano, posun je zřetelný. Když jsme před téměř dvaceti lety s ateliérem začínali, mnozí klienti si u svých vil potrpěli na okázalost, jako by potřebovali okolí ukázat, že uspěli. Dnes jsou čeští investoři mnohem zcestovalejší a v mnoha ohledech náročnější. Ti, kteří si mohou dovolit prakticky cokoli, paradoxně často nepotřebují žádné výstřednosti, ale naopak klid a dobrý pocit z domova. Samozřejmě i ten musí architektura poskytnout, předpokladem je, aby dům byl pro -

myšlený od A do Z a jako celek měl hlavu a patu. To je velký rozdíl oproti situaci před dvaceti nebo třiceti lety.

Kromě toho dnes existuje nesrovnatelně širší nabídka materiálů a produktů. Tehdy byl výběr omezený: buď pár drahých, obtížně dostupných prvků, nebo naopak kompromis v podobě lacinějších řešení. Dnes se dá koupit takřka cokoli, což je skvělé, ale pro architekta a klienta je zároveň někdy až nadlidský úkol poskládat z té záplavy možností harmonický celek.

Věnujete se převážně návrhům luxusních rodinných vil pro soukromé investory. Jak odlišný je přístup, když navrhujete projekt typu resortu pro širší okruh uživatelů? Co musíte zohlednit, aby se hosté cítili jako doma a celý areál dobře fungoval?

Je to skutečně jiná disciplína. Když navrhujeme soukromou vilu, pracujeme s konkrétním člověkem – snažíme se detailně pochopit jeho přání, životní styl a využít potenciál pozemku tak, aby výsledný dům byl ušitý přímo jemu na míru. Naproti tomu u developerského projektu, jako je resort, musíme vytvořit prostředí, které osloví širší okruh lidí. Stále se snažíme o nadstandard a jedinečnost, ale chybí tam ona osobní linka konkrétního klienta. Je to složitější; taková architektura pro veřejnost vyžaduje odlišný přístup a myšlení. Náš ateliér se sice specializuje hlavně na soukromé vily, ale pokud přijde výjimečná zakázka pro více lidí, rád ji přijmu jako zajímavou výzvu.

Můžete představit váš projekt Five Elements Resort v Chorvatsku? Z jakých částí se resort skládá a jaké byly hlavní požadavky investora?

Pozemek tohoto projektu nás na první pohled okouzlil a investora také, jednoduše ho musel získat. Je orientovaný tak, že prakticky z každého místa je vidět na moře. Strávili jsme dost času hledáním optimálního rozmístění domů, abychom potenciál místa co nejlépe využili a zároveň oslovili co nejširší okruh klientů. Celý resort nakonec tvoří pět samostatných vil, dvě menší, dvě střední a jedna největší, která dominuje vrcholu pozemku. Tu jsme záměrně navrhli jako vlajkovou loď celého komplexu.

Nechtěli jsme postupovat jako běžný developer, který by se snažil na pozemek vměstnat co nejvíc jednotek, raději jsme vytvořili menší počet vil, o to však architektonicky výjimečnějších, aby byl projekt na první pohled rozpozna-

Ti, kteří si mohou dovolit prakticky cokoli, paradoxně často nepotřebují žádné výstřednosti, ale naopak klid a dobrý pocit z domova.

telný a měl svůj charakter. Všechny vily spojuje jednotný moderní design a každá má svůj soukromý bazén.

Klíčové pro nás bylo dosáhnout u všech domů ničím nerušeného výhledu na moře. Proto jsme už v konceptu dbali na to, aby žádná vila nestínila ostatním. Všechny domy mají otevřený panoramatický výhled, což považuji za jeden z hlavních rysů tohoto projektu.

Součástí návrhu byla jistě i práce s krajinou a terénem. Jak jste ve Five Elements Resortu řešili zakomponování staveb do svažitého pozemku a zajištění výhledů? Pozemek je velmi členitý a svažitý, což byla asi největší výzva celého návrhu. Domy jsme v terénu rozmístili kaskádovitě v několika výškových úrovních tak, aby si vzájemně nestínily a každý měl zajištěný nerušený výhled na moře. U každé vily jsme pečlivě stanovili výšku osazení, například střecha níže položeného domu je navržena tak, aby nerušila výhled z domu nad ním. Na modelu pozemku jsme simulovali pohledy z různých míst a ladili kompozici tak dlouho, než jsme měli jistotu, že všech pět vil bude mít panoramatický výhled a zároveň dostatek soukromí. Neméně složité bylo vyřešit i dopravní napojení a přístupovou cestu ve svahu, aby všechny vily byly pohodlně přístupné. Navrhnout jednu vilu v takto složitém terénu je samo o sobě náročné, a sladit jich pět tak, aby vše fungovalo, bylo opravdu obtížné a zabralo to hodně času.

Jak jste u tohoto projektu přistoupili k návrhu interiérů a výběru materiálů?

Klíčové pro nás bylo dosáhnout u všech domů ničím nerušeného výhledu na moře. Proto jsme už v konceptu dbali na to, aby žádná vila nestínila ostatním.

Interiéry vil zatím dolaďujeme ve fázi studie, ale od počátku máme jasnou představu o konceptu. Chceme navodit atmosféru středomořské vily a materiálové řešení exteriéru plynule přenést i dovnitř. Počítáme s použitím masivního kamene a dalších přírodních materiálů ve světlých odstínech, například hladkých kamenných obkladů a světlých podlah. Chorvatské léto je velmi horké, takže volíme odlehčené, světlé pojetí interiérů s dostatkem stínění a přesahy střech. Vyhýbáme se tmavým povrchům, které by se na slunci příliš rozpálily. Cílem je lehký, prosvětlený interiér v přírodních tónech, který bude v souladu s exteriérem i okolní středomořskou krajinou.

Na jakou klientelu nebo cílové skupiny tento chorvatský resort míří?

Chtěli jsme, aby projekt oslovil více typů zájemců. Proto v resortu navrhujeme vily různých ve -

likostí a tím i cenových kategorií. Ty nejmenší domy by mohly být dostupné i pro vyšší střední třídu, pro klienty, kteří si chtějí pořídit druhý domov v Chorvatsku na výjimečném místě. Naopak největší, horní vila cílí na velmi náročnou a majetnou klientelu. Snažíme se tak pokrýt širší segment trhu, i když samozřejmě až praxe ukáže, jaký okruh kupujících si ty které vily najdou.

Jaké technické či legislativní odlišnosti jste museli řešit při navrhování a povolování projektu v Chorvatsku?

Regulační podmínky jsme konzultovali s místním chorvatským architektem a už v návrhu jsme je plně zohlednili. Stavební předpisy jsou v Chorvatsku velmi podobné těm našim, v některých ohledech jsou dokonce přísnější a detailnější. Je potřeba dodržet celou řadu parametrů, odstupy od hranic pozemku, maximální zastavěnou plochu, výšky budov, a dokonce i povolenou výšku oplocení, aby neomezovalo výhled. Těch regulací je možná i více než u nás, ale do návrhu jsme je všechny zapracovali, takže by neměl nastat problém při povolování. Proces získání stavebního povolení by navíc mohl být rychlejší než v Česku, kde je výstavba nechvalně pomalá.

Co se týče technických požadavků, zásadní rozdíl je v podnebí a geologii. Středomořské klima je mírnější, takže tlak na extrémní energetickou úspornost staveb není tak přísný jako u nás. Na druhou stranu jde o seizmicky aktivní oblast, což znamená, že konstrukce musí splňovat přísné normy kvůli případným zemětřesením. Jinak po stránce akustiky, vytápění či chlazení postupujeme podobně jako u běžných vil, domy budou plně vybavené pro komfortní celoroční provoz.

Na jakých dalších zakázkách kromě tohoto výjimečného projektu nyní pracujete a co dalšího tento rok v ateliéru chystáte?

Kromě Five Elements se v ateliéru věnujeme ještě jednomu projektu v Chorvatsku, který bude neméně zajímavý. Bude se jednat o dvě samostatné organické vily s výhledem na moře, takové „dvě jachty v přístavu“. V ateliéru máme rozpracováno několik soukromých rezidencí nad 1000 m² obytné plochy, které ovšem zůstávají zatím neveřejné, protože si klienti zpravidla nepřejí publicitu. Jakmile se podaří zrealizovat a klienti přistoupí na publicitu ve vybraném magazínu, rád čtenáře Shapes seznámím s výsledkem ◌

Pavel Lazarov

Narodil se v Ostravě v roce 1977, absolvoval Fakultu architektury VUT v Brně. Poté pět let působil v Arch. Designu a v roce 2006 založil s Liborem Hrdou ateliér Fandament. V roce 2017 začali s rekonstrukcí bývalých průmyslových hal společnosti Chemoplast a vytvořili z nich průmyslový office park DEPO, který sdružuje kreativní profese a kde také Fandament sídlí. V současnosti se ateliér specializuje na nejnáročnější vily pro privátní klientelu.

Hotel v klášteře

Připravila: Klára Čikarová

Foto:

Marek Musil, David Markovič, DAM architekti vizualizace: Michal Sljusar

DAM Architekti navrhli proměnu pražského areálu kláštera svatého Gabriela v moderní hotel, který zde plánuje vybudovat investiční skupina Cimex. Rekonstrukci památkově chráněné budovy má citlivě doplnit přístavba nových apartmánů nebo portál ze skleněných cihel. V návrhu se počítá i s novým veřejným prostorem, který propojí Smíchov s Petřínem.

Když v roce 2020 koupila skupina Cimex od České pošty areál někdejšího kláštera svatého Gabriela, vybrala si pro jeho přestavbu ještě tentýž rok ve vyzvané soutěži návrh od kanceláře DAM Architekti. Ten do historizujícího objektu, jenž od konce devatenáctého století na čas sloužil řádu Benediktinek, vytvořil návrh reprezentativního pětihvězdičkového hotelu, v němž se bude setkávat původní genius loci s moderním přístupem k architektuře. Respektuje historii památkově chráněné budovy postavené v historizujícím beuronském stylu, ale přiznaně ji osvěžuje pro dnešní potřeby. Proměnu kláštera v současnosti řeší architekti Hana Kozohorská, Bohdan Yepur a Jan Holna, spoluvlastník kanceláře. U Kinského zahrady naproti parku Sacre Coeur tak vznikne živé místo, které propojí Smíchov s Petřínem.

Projekt má od roku 2024 vydané pravomocné územní rozhodnutí a nyní usiluje o stavební povolení. Aktuálně pronajímá investor areál na krátkodobé kulturní a společenské akce jako

byl například i Designblok, aby pokryl náklady na jeho údržbu. Zachován zde zůstane i vysvěcený kostel Zvěstování Panny Marie, kde se budou i nadále konat bohoslužby, ale i výstavy, koncerty a svatby. Cely řádových sester by se měly proměnit na pokoje, z rajského dvora s proskleným stropem by měla vzniknout restaurace. V zadní části areálu je navržena moderní budova s apartmány, kongresovým sálem a wellness, důmyslně oddělená od té neorománské. „Prostory kláštera lze na hotelový provoz jednoduše přetvořit, beztoho, aniž by se muselo do památky výrazně stavebně zasahovat,“ říká Hana Kozohorská.

„Vzhledem k rozsahu a jedinečnosti projektu uvažujeme o jeho rozvoji v širší spolupráci včetně možnosti zapojení strategického partnera, který by sdílel dlouhodobou vizi a citlivý přístup k této památkově chráněné lokalitě," říká generální ředitel společnosti Cimex Miroslav Kosnar.

Ponechat to původní

V budově kláštera se architekti naopak snažili ponechat maximum původních prvků, které vytvářejí její specifickou atmosféru. Na obnově fresek, které zde vytvořily samy řádové sestry, spolupracují s odbornicí na beuronské umění Monicou Bubna Litic. I nadále tak budou zdobit společné prostory, jako je jídelna nebo refektář, ale i některé pokoje – například původní celu abatyše.

Dominantou interiéru kláštera je rajský dvůr se zaskleným atriem, které je nyní zastřešené pouze na výšku jednoho patra. V návrhu se počítá s tím, že zvlněný skleněný strop by se měl posunout výš až ke střeše. „Vznikne tak prostor pro dvoupatrovou restauraci, jíž budou dominovat sloupy ve tvaru imitace stromů, které evokují příběh kdysi zeleného rajského dvora,“ popisuje Yepur. Výraznější zásahy do původní budovy však v plánu nejsou – nemusejí se zvětšovat původní okna kláštera ani předělávat vnitřní nosné zdi. Zachována zůstane i původní dřevěná knihovna nebo kapitulní síň s keramickými obklady.

Miroslav Kosnar, generální ředitel společnosti Cimex

Přiznat, co je nové

Největší změny by měly být patrné hned z rušné ulice Holečkova, odkud částečně zmizí nynější vysoká zeď. Namísto ní je navržen portál ze skleněných cihel, které vycházejí z estetiky historické fasády. Nasvícení bude možné měnit podle potřeby. Pod novým prostorem, kam se vejde i restaurace či galerie, budou vybudovány podzemní garáže s bočním vjezdem. „Úroveň současného vstupu do kláštera je o patro výš než ulice Holečkova, a tak se nám pod nový vstup, který je v návrhu situován už z úrovně ulice, auta do podzemí krásně schovají,“ říká Bohdan Yepur.

Hotel by měl nabídnout celkem 150 až 200 pokojů (dle požadavků na velikost) a 18 servisovaných apartmánů, které mohou využívat služeb hotelu. Ty vzniknou v moderní přístavbě, která bude od původní budovy oddělena fasádou. Propojení má být řešeno skrze zasklenou úzkou proluku, v níž by měl fungovat bar. Exteriér se tak dostane do interiéru a vytvoří netradiční hravý prvek. Na fasádu moderní budovy se má v nové formě opět propsat typický cihlový motiv, ve hře o její opláštění je ale například i 3D tisk.

Současné zásahy jsou přiznané, původní budově ale nové prvky nekonkurují – naopak při pohledu z ulice tvoří kompaktní celek. „Když se u starého domu objeví nová část, která je dostavěna, tak si u nás v ateliéru myslíme, že to musí být poznat. Nemá cenu dostavovat historickou stavbu něčím, co vypadá jako původní, není to uvěřitelné. Z architektury by mělo být pravdivě vidět, v jaké době byla projektována,“ říká Hana Kozohorská.

DAM architekti

Architektonická kancelář DAM architekti působí na trhu více než 30 let. Navrhuje stavby po celém Česku i v zahraničí. Mezi její nejznámější realizace patří administrativní budova

BBC Filadelfie, Main Point Pankrác či Palác Euro na Václavském náměstí. Významnou část portfolia zakázek tvoří vedle čistých novostaveb také rekonstrukce historických budov často provázených moderní dostavbou. Jako jediná česká kancelář je držitelem ocenění nejlepší kancelářská budova světa v soutěži MIPIM Award za budovu Main Point Karlín.

Propojení parku s městem

Při přípravě návrhu museli brát architekti v potaz nejen památkovou ochranu, ale také městskou infrastrukturu – v podzemí vedou v těsné blízkosti stavby tubusy Strahovského tunelu i kanalizační stoka. „Když jsme návrh připravovali, viděli jsme v mapě, že tunel vede mimo pozemek areálu kláštera a byli jsme klidní, že nejsme nad ním. Záhy jsme ale zjistili, že půl metru od základových konstrukcí kláštera vede ještě další, servisní tunel. Tomu jsme museli návrh přizpůsobit tak, že jsme zkrátili podzemní podlaží,“ popisuje architektka.

Proměny by se mělo dočkat i okolí budoucího hotelu. Areálem povede nová pěší stezka, která propojí Smíchov s Kinského zahradou a Petřínem. Vznikne tak nový, prostupný veřejný prostor, který se stane významným městotvorným prvkem. Investor se na vzniku cesty, která by mohla být otevřena ještě před začátkem rekonstrukce, domluvil s Prahou 5 a vlastníkem sousedního objektu, Povodím Vltavy ◌

Hana Kozohorská, Bohdan Yepur, Jan Holna z DAM Architekti

Jabloneček

Připravila: Redakce

Foto: BoysPlayNice

Do údolí Jablonečku, které katastrálně patří k obci Ralsko, se dá dojet po malé silničce z Mnichova Hradiště. Sousedí s druhou největší oborou v Česku a dále už vedou jen cyklostezky a pěší trasy. Zaniklá historická obec Jablonec má bohatou historii osídlení sahající až do dob Přemysla Otakara I. a nachází se zde i pozůstatky hradu Křída ze 14. století. Ve druhé polovině dvacátého století byl však rozvoj této oblasti přerušen vznikem vojenského újezdu. Ze sedmnácti obcí, které zde bývaly, je jediný Jabloneček rozvojovým plánem určen k revitalizaci na rekreační oblast.

V roce 2003 začal do pozemků bývalého vojenského újezdu v dnešním katastru Jablonečku investovat Stanislav Ludvík, který následně inicioval založení geoparku Ralsko pečujícího o zapomenutou historii a o přírodní a krajinné kvality bývalého újezdu. Pro jedinečný charakter této krajiny naprosto získal Serge Borensteina, který od něj odkoupil majoritní část pozemků. Dalšími akvizicemi pak vznikl ucelený územní celek. Dnešní koncepce pro revitalizaci údolí a vznik unikátního rekreačního resortu zrála více než deset let. Stejně jako developer Serge Borenstein překonal svým nadhledem a vizí nedůvěru v potenciál bývalých průmyslových zón v Praze, jejichž proměnu započal před pětadvaceti lety v Karlíně, snaží se o podobnou transformaci i v krajině. Revitalizace údolí Jablonečku je obdobným procesem, ve kterém se projevuje schopnost vidět potenciál a kouzlo lokality nezávisle na předsudcích, které do oblasti promítly dějiny 20. století. Jabloneček, který býval kulturním centrem svému okolí, naváže na přírodní krajinné kvality, pro které zde lidé sídlili po staletí. Díky inspirativní soudobé architektuře se současně stane centrem moderního životního stylu člověka v souladu s přírodou.

Masterplan /

Chybik + Kristof

Koncepce resortu klade důraz na respektování přírodního charakteru údolí a jeho propojení s okolní krajinou. Inovativní design inspirovaný přírodou poskytne maximální zážitek a zároveň bude ohleduplný a pokorný k životnímu prostředí. Práce s terénem a výběr materiálů reagují na přírodní kontext, samozřejmostí je využití lokálních surovin a obnovitelných zdrojů energie.

Individuální architektura bydlení je situována do svahu, střední část údolí patří společenskému životu. Všechny navržené koncepty bydlení umožňují intenzivní spojení s přírodou a zároveň poskytují nejvyšší míru soukromí a pohodlí. Zvláště to platí pro chalety, které se stanou organickou součástí lesního porostu.

Obnova kulturní krajiny/ Atelier Partero

Koncept krajinářských úprav vychází z jedinečného rázu krajiny, který zahrnuje přírodní, geologické, technické, kulturní, archeologické i historické památky uprostřed chladivých listnatých lesů v geologicky cenném území. Záměrem je navázat na existující přírodní hodnoty a krajinu rekultivovat, přinést nové funkce a s nimi vdechnout nový život. Kulturní krajina obce Jabloneček s obhospodařovanou půdou přilehlých polí, luk, sadů a pastvin se v důsledku historických událostí 20. století proměnila v místo tajemné a nepřístupné. Uvolnění místní energie povede k obnově silného charakteru lokality.

Spouštěčem proměny je už pouhé vyčištění místa. Jednou ze stěžejních myšlenek je znovuvyužití bouraného betonu

V Ralsku vzniká na místě zaniklé obce Jabloneček pod křídly developera Serge Borensteina moderní rekreační resort s respektem k okolní přírodě. Na jeho koncepci a podobě se podílí řada renomovaných architektů, jako jsou Chybik + Kristof, Atelier Partero, Formafatal, Mjölk Architekti, Kogaa nebo společnost So Concrete. Jak bude revitalizace greenfieldu probíhat a co vše zde vznikne?

Concierge a škola / Formafatal, So Concrete

a kameniva, nulová bilance zemních prací nebo upcycling stavebních materiálů v uměleckých dílech. Samozřejmá je kultivace půdy a obnovení prostředí pro půdní organismy, výsev květnatých luk, výsadba křovinných lemů a živých plotů a obnovení sadu starých odrůd ovocných stromů. Krajinu zpřístupní obnovené i nově vybudované stezky a pěšiny, zútulní drobná zastavení a křehké zahradní pavilony. Obytná krajina bude synergií přirozeně působící výsadby, měkkého modelování terénu, použití přírodních materiálů doplněných o landartové prvky z betonu a kameniva připomínající skalní výchozy a pukliny nebo o vodní plochu zrcadlící oblohu. Plynulý přechod kulturní krajiny údolí v zalesněné kopce podpoří nejen

vnímání přírody, ale také obnovu biodiverzity hmyzu, ptáků, drobných živočichů, lesních tvorů a rostlin na pomezí kulturní krajiny a lesa.

Sjednocujícím prvkem landscapingu je napojení architektury na krajinu, respekt k přírodě a historii místa, využívání přírodních principů a materiálů, ale i hravost a vtip. Vzniká idylické a harmonické prostředí pro pozvolné znovuzabydlení údolí. V kulisách malebné romantické krajiny vyroste architektura reagující na přírodní i kulturní osobitost údolí.

Již v rámci iniciační fáze revitalizace bude realizováno zázemí pro umělecké a společenské eventy. Concierge neboli správcovský domek s kompletním vybavením zahrnujícím společenské prostory, ubytovací zázemí i saunu bude prvním objektem při vstupu do údolí. Stavba archetypálního tvaru se šikmou střechou je navržena pro technologii 3D betonu, která umožňuje organické architektonické formy. Za drobným concierge se vypíná objekt školy, jediné původní stavby v údolí. Jako symbolické přemostění z minulosti bude zachována její vstupní fasáda se štuky, do obvodu původní budovy však bude vložen dům nový, realizovaný rovněž technologií digitálního betonu.

Hotel a restaurace/ Mjölk architekti

Hotel je dominantním objektem komplexu, konstrukce stavby přemosťuje údolí. Elegantní skeletová dřevostavba se rozkračuje nad údolní zahradou, aniž by tvořila bariéry. Komorní počet hotelových pokojů levituje nad klidnou krajinou. Střecha hotelu je mostem mezi prudkými svahy pískovcového kaňonu. Propojuje kultivovanou lesní krajinu do jednoho celku. Bezprostředně na hotel navazuje multifunkční sál. Hotel je napojen na lobby a hotelovou restauraci – jednopodlažní stavbu zanořenou do vodní hladiny. Otevřený provoz představuje gastronomii jako show. Hladina jezera odráží světlo a zrcadlí okolní krajinu, atmosféra je s každou minutou jiná.

Hotel / Chybik + Kristof

Design hotelu podle návrhu

Chybik + Kristof spojuje zásadní prvky čisté estetiky, precizního zaměření na detaily a pečlivý výběr materiálů s důrazem na opravdovost a přírodní charakter. Koncept spočívá v citlivém zasazení do okolní krajiny, kdy objekt kopíruje tvar kopce, následuje vrstevnici a stává se organickou součástí krajiny, aniž by jí konkuroval. Ze společných prostor se otevírají výhledy na údolí a jabloňový sad. Hotelové pokoje naopak díky své orientaci do svahu poskytují maximální klid, soukromí a spojení s přírodou.

Lesní chalety / Kogaa

Chalety umístěné ve svažitém lese jsou konzolovitě vyneseny základovou spárou a objekty se tak zdánlivě vznáší mezi stromy. Prosklení od podlahy ke stropu pak noří hotelové pokoje do okolního lesa a umožňuje bydlení v maximálním obklopení přírodou. Každá chata je umístěna v trochu jiném úhlu, aby se vzájemně nedívaly jedna do druhé a dosáhlo se tak naprostého pocitu soukromí.

Chalety / Formafatal

Individuální ubytovací objekty jsou inspirovány selskými staveními a stodolami původní vesničky. Tvarosloví (archetyp) stodoly je užito v novém hávu. Materiálově se jedná o probarvený beton, kombinovaný se sklem, dřevem a dalšími přírodními materiály. Interiér vytváří pocit jednoduchého, ale luxusního zázemí s krbem před oknem a skleněnou střechou s lamelováním.

Variabilní typologie dovoluje navyšovat kapacitu jednotlivých objektů. Varianta chaletu jako „torza stodoly“ s plochou zelenou střechou umožňuje pozorování hvězd i spaní na střeše.

Lesní spa / Chybik + Kristof

Design lesního spa je inspirován přírodními skalními jezírky a konfigurací terénu. Světlý a prosklený interiér spojuje vnitřní a vnější prostory, přičemž vlnící se hranice mezi nimi tvoří odpočinková atria, světlíky a výhledy do korun stromů. Inovativní lehká skořepinová konstrukce v sobě nese unikátní architekturu, která čerpá z okolní přírody. Významnou součástí návrhu je použití moderních inovativních technologií.

Spa / Formafatal

Série rotundovitých stavbiček – dómů – realizovaných 3D betonem se inspiruje jeskynními útvary. Labyrint vnitřních světů rozmanitých atmosfér, kde skrze průrvy ve stěnách domů vnímáme měnící se venkovní krajinu. Průhledy mezi dómy dávají tušit, že na konci labyrintu se jeskynní svět otevírá nebi. Cestu završuje dóm s vodní plochou a otevřenou kupolí. Venkovní prostor je protkán cestičkami s privátními zákoutími, vířivkami či tůněmi.

Parking / Mjölk architekti

Minimalistický objekt parkingu se zelenou střechou navazující na terén je situovaný při vjezdu do areálu. Následná doprava je již realizována pěšky nebo prostřednictvím malých elektrických čtyřkolek.

Green agora / Atelier Partero

Land-artová instalace se sloupy 3D vytištěnými z betonu, které navrhl umělec Federico Díaz a realizovala společnost So Concrete.

Investor: Serge Borenstein, Stanislav Ludvík

Lokalita: Ralsko, okres Česká Lípa, Liberecký kraj Architektura a landscape: Atelier Partero (landscaping), Chybik + Kristof (masterplan, hotel, lesní spa), Formafatal (škola, concierge, spa-dómy, chalety), Mjölk architekti (hotel, restaurace, parking), Kogaa (lesní chalety), So Concrete (design a realizace objektů z 3D betonu, škola, concierge) ◌

V Praze na Smíchově roste výjimečný městský dům, který má potenciál iniciovat rezidenční proměnu střední části ulice Radlická. Developerská skupina Satpo si pro realizaci Rezidence Laurová vybrala návrh od ateliéru Aulík Fišer Architekti. Spolumajitel ateliéru Jan Aulík, který má k místu osobní vztah, navrhl spolu se svým kolegou Davidem Zalabákem dynamický dům s netradičními výhledy na Vyšehrad.

Připravila: Klára Čikarová

Foto: Satpo

Rezidenční dům s jasnou vizí, čistou a funkční architekturou, který navazuje na historický kontext a nabízí výhledy na Paví vrch a Vyšehrad. I tak by se dala popsat nově vznikající rezidence na Praze 5, situovaná mezi křížení ulic Radlická a Na Laurové. Na místě zchátralého administrativního objektu z druhé poloviny sedmdesátých let minulého století, který byl určen k demolici, vzniká bytový dům, který má potenciál nastartovat rozvoj této části čtvrti. Již nyní totiž počítá s její budoucí přeměnou v plnohodnotnou součást širšího centra města a navazuje na velkorysý rozvoj Smíchovského nádraží. „Naším cílem bylo vytvořit kompaktní městský dům, který doplní uliční frontu Radlické ulice a přirozeně zapadne do městské struktury,“ říká členka představenstva a ředitelka obchodu skupiny Satpo Dagmar Pokorná. Projekt je nyní ve výstavbě a zkolaudován by měl být na začátku roku 2027.

Ve vyzvané soutěži na realizaci domu si skupina Satpo mezi šesti návrhy ateliéru vybrala ten od Aulík Fišer Architekti, který nejlépe splňoval jeho nároky. „Požadovali jsme kvalitní proporce, elegantní fasády a integraci společných prostor, jako jsou střešní terasy, zahrady a otevřené výhledy. Důraz jsme kladli na detail, materiály a celkový dojem, který musí působit reprezentativně a zároveň příjemně pro každodenní život,“

vysvětluje Dagmar Pokorná. Návrh od AFARCH podle ní vynikal schopností propojit moderní přístup s kulturními kořeny místa: „Citlivě reaguje na městský kontext, využívá inspiraci českým kubismem a přináší fasádám osobitý rytmus,“ zdůvodňuje Dagmar Pokorná výběr s tím, že oceňuje důslednost architektů v práci s proporcemi a detaily, které dávají projektu architektonickou hloubku a nadčasový charakter. „Výsledkem je rezidence, která nabízí nejen komfortní bydlení, ale i estetický zážitek. Spojení nadčasové elegance a městského kontextu,“ dodává.

Pro kancelář Aulík Fišer Architekti to byla první spolupráce se Satpo. „Věděli jsme, že je to ambiciózní prémiový developer. Jako reference jsme vnímali velmi dobré domy, které stavěl s jinými architekty předtím. A ty pro mě byly zásadní,“ říká architekt a majitel ateliéru AFARCH Jan Aulík, který je spolu s Davidem Zalabákem autorem návrhu Rezidence Laurová. Odkazuje přitom například na projekt Švédská, který Satpo realizovalo s architektem Janem Schindlerem. „Bylo vidět, že má tento developer vyšší ambice, než jen postavit a prodat,“ dodává Jan Aulík. A právě to považuje při rozhodování, zda se o zakázku ucházet, za rozhodující: „Když dostanu do ruky zadání, hledám v textu jednu věc: jestli má developer i jiné než čistě ekonomické cíle. A u Laurové jsem vycítil, že ano,“ říká.

Město sedmi pahorků

Motivací byla možnost povýšit omšelou ulici na plnohodnotnou součást širšího centra, čemuž odpovídá i charakter navrženého domu. „Chtěli jsme vytvořit skutečně městský solidní dům, který by do této ulice zapadl, ale zároveň měl iniciační roli pro zvednutí stavu této části ulice, která kvůli absenci tunelu dosud trpí silnou dopravou,“ zdůvodňuje smíchovský patriot, který má k této části Prahy 5 velmi osobní vztah. „V Radlicích jsem se narodil a mám to tam rád. Jen pár metrů od toho domu jsem bydlel a prožil tam dětství. Mám na to místo silné vzpomínky,“ svěřuje se. Prahu 5 v nadsázce připodobňuje vzhledem k jejímu reliéfu k „městu sedmi pahorků“, Římu, přičemž poukazuje na jejich příjemné pěší propojení. V místě Rezidence Laurová jde o úpatí Pavího vrchu, Kopce a Malvazinek, ve kterém se kříží pěší trasy do významných přírodních ploch.

Spolu se svým kolegou Davidem Zalabákem, kterého Jan Aulík v rámci kanceláře vnímá jako svého generačního nástupce a pokračovatele, navrhli Rezidenci Laurová jako dům, který se architektonicky odlišuje od převažujících domů komerčního developmentu v obdobných zónách. Už jen třeba tím, že není „obsypán“ balkony. „Skutečné městské domy mají balkony do ulice jen velmi omezeně. Když už, tak spíše lodžie. I my jsme proto v Rezidenci Laurová balkony velmi redukovali a umístili je směrem do vnitrobloku,“ říká Jan Aulík.

Design, který má důvod

Geometrie fasády působí i díky natočení balkonů až trochu kubistickým dojmem. Spolu s trojúhelníkovými rizality nejdou rovnoběžně s ulicí, ale jemně se vytáčí. „Důvodem je možnost částečného výhledu na Vyšehrad, který je viditelný v ose ulice Radlická. Výsledná architektonická forma tak trochu připomíná kubismus, ale primární v konceptu to nebylo,“ říká architekt s tím, že pokud v jeho stavbách působí něco více expresivně, nejde nikdy jen o subjektivní design, ale má to svůj důvod. „Rádi využíváme různé vlivy a podněty z okolního prostředí, jsou to impulzy pro naše individuální rozhodnutí a řešení,“ dodává a poukazuje při tom například na výrazně členěné fasády budov areálu Brumlovka podél pražské magistrály, které zabraňují odrazu hluku od bytové zástavby.

U Rezidence Laurová bylo stěžejní využití polohy v centru starých Radlic, na křížení hlavních os historické zástavby a vzácných možností průhledů k Vyšehradu i z nižších pater budovy. Velký význam mělo propojení obytného bloku se zelení lesa Kopce a dobré proslunění bytů. Nejkrásnější výhledy jsou pochopitelně z bytů v nejvyšších patrech a také ze střechy, na niž architekti umístili zelenou terasu Sky Top s kuchyňkou, kterou mohou využívat všichni obyvatelé domu. Není jediným sdíleným prvkem v této rezidenci – její obyvatelé mohou využít i společnou zahradu ve vnitrobloku a také reprezentativní vstupní halu s nonstop recepcí, lobby a vybavenou zasedací místností.

Návaznost na okolí

Rezidence komponovaná do polouzavřeného bloku svými fasádami navazuje na uliční čáru Radlické a se základní výškou šesti podlaží respektuje výškové uspořádání této ulice. Střešní krajinu bloku doplňuje lokální dvoupodlažní zvýšení v místě vnitrobloku, kde nedochází k omezení okolí ani vlastní rezidence a jsou zde byty s plným výhledem na Vyšehrad v těsné blízkosti lesa.

Nadzemní podlaží jsou rozdělena do pěti sekcí

A až E a nabízejí bytové jednotky 1+kk až 5+kk od 31 do 204 m², s balkonem, lodžií, terasou či předzahrádkou. Dále je v objektu sedm komerčních prostor o velikosti od 34 do 226 m² se samostatným vstupem z ulice a jeden nebytový prostor v přízemí. Další dvě podlaží pak vzniknou pod zemí pro garážová stání a technické místnosti.

Součástí základního vybavení interiérů jsou nadstandardní prvky. Byty mají celoplošné podlahové vytápění a ensuite koupelny, ve vybraných jednotkách i s toaletou pro hosty. Ve standardu jsou například produkty od Villeroy & Bosch, velkoformátové obklady a dlažby či okna se skleněným zábradlím. Všechny

byty jsou vybaveny rekuperací, některé s možností klimatizace a rozšířením o prvky chytré domácnosti. Ke každému bytu patří oddělený sklad či sklep.

„Vždy se v daném kontextu lokality, jakkoli může být složitý, snažíme najít příznivé podmínky a promítnout je do architektonické formy,“ popisuje své počáteční úvahy o projektu spoluautor Rezidence Laurová David Zalabák. Zde podle něj bylo třeba reagovat na poměrně komplikovaný pozemek se zatrubněným Radlickým potokem a sousedství dopravně velmi frekventované Radlické, podél hlavního průčelí domu. „Strukturovali jsme layouty tak, aby bylo možné čerpat slunce, výhledy a klid lesa. Díky profilaci fasády tak, aby nabídla výhled, jsme vytvořili plasticitu, která určuje celý charakter domu,“ vysvětluje David Zalabák.

Inzerce:

Lokální minicentrum

Jan Aulík doplňuje, že pro něj bylo důležité, aby architektura stavby našla oporu v tektonice a působila tak masivním, solidním dojmem. „Chtěl jsem zkrátka, aby ten dům měl určité vlastnosti historické architektury a nevypadal celý jako maketa z papundeklu.“ Výsledkem by podle něj mělo být zpevnění části ulice Radlická, ale i to, že by dům mohl přispět, aby se křížení Radlické a Laurové stalo přirozeným lokálním minicentrem. „Rezidence Laurová představuje moderní městské bydlení, které citlivě navazuje na historický ráz a současně rozvoj Smíchova. Výjimečnost projektu spočívá v harmonii mezi funkčností, estetikou a respektem k lokalitě,“ souhlasí Dagmar Pokorná.

Cílem podle Jana Aulíka není nic menšího, než se důstojně připojit k proměně ulice Radlická nastartované rozsáhlou a velkorysou výstavbou v oblasti Smíchovského nádraží, která vytváří moderní multifunkční čtvrť. „Pokud by se podařilo kromě toho konečně dostat motorovou dopravu v ulici pod zem do Radlického tunelu, její atmosféra by se mohla přiblížit Korunní nebo Slezské na Vinohradech,“ doufá architekt ◌

Architekti David Zalabák a Jan Aulík z Aulík Fišer Architekti

Dům, který obstojí v čase

Připravila: Redakce

Foto: Václav Novák

Nadčasová architektura s respektem k okolní krajině a promyšlený interiér, který následuje přirozený rytmus dne a nabízí klid, inspiraci i prostor pro aktivní odpočinek. Vila Block House v Šáreckém údolí, navržená MA Studio, je dnes kompletně dokončená a připravená nabídnout plnohodnotné bydlení bez kompromisů.

Nadčasová architektura respektující okolí a designový interiér, který následuje přirozený rytmus dne a nabízí klid, inspiraci i aktivní odpočinek. Vila Block House v Šáreckém údolí, navržená studiem Modest Artificials, je kompletně dokončená. Na realizaci interiéru se podílela společnost Stopka, která se zaměřuje právě na vybavení prémiových projektů.

Na svažitém pozemku na kraji Šáreckého údolí v Praze vyrostla výjimečná vila podle návrhu architektů MA Studio, jejímž ústředním motivem je členění na bloky. Třípatrová stavba obdélníkového půdorysu s pochozími zelenými střechami zapadá do charakteru okolní přírody a zároveň vyniká osobitým výrazem díky pootočení bloků z charakteru klasického pravoúhlého půdorysu.

Dům, který vznikl z respektu k místu, krajině i současnému životnímu stylu, představuje výjimečné spojení nadčasové architektury, precizního interiérového řešení a technologií chytré domácnosti. Vila je dnes kompletně dokončená, včetně interiérů, a připravená nabídnout plnohodnotné bydlení bez kompromisů.

Architektonický koncept pracuje s čistými liniemi, otevřeností a maximálním propojením s okolím. Díky promyšlené orientaci nabízí vila velkorysé výhledy do krajiny i na výraznou sakrální dominantu v okolí, které se přirozeně stávají součástí každodenního života. „Naším cílem bylo vytvořit dům, který bude působit přirozeně i za desetiletí. Architekturu, která nesází na efekt, ale na proporci, světlo a dlouhodobou kvalitu,“ říká autor návrhu Dan Merta.

Nenápadně, ale precizně

Block House není jen architektonicky výjimečná vila. Je to místo, kde se každý den odehrává klidný, přirozený a vyvážený život, bez kompromisů, bez zbytečného hluku, s pocitem prostoru a svobody, a přitom stále ve městě. Světlo proudí interiérem po celý den, výhledy do krajiny, na kostel sv. Matěje a do zahrady se stávají součástí běžných momentů i rituálů, jako je ranní káva, práce z domova nebo večerní zklidnění. Architektura tu neuzavírá, ale naopak přirozeně propojuje s okolím a rytmem dne.

Na realizaci interiérů úzce spolupracovala společnost Stopka. „Tento projekt je sám o sobě jedinečný – a takový musel být i interiér domu,“ říká majitel společnosti Jiří Stopka. Dominantní roli zde hraje nábytek italské značky Poliform a Rimadesio – od kuchyně přes šatny až po úložné systémy. Ty poskytují dokonale promyšlené úložné prostory, jež podporují minimalistický charakter domu a umožňují udržet interiér vizuálně čistý a klidný. „Interiér jsme navrhovali jako klidnou vrstvu, která nechává vyniknout architekturu i výhledy. Materiály, nábytek i detaily mají sloužit každodennímu životu – nenápadně, ale precizně,“ říká Kateřina Hronková, která se na interiérovém řešení vily podílela.

Interiér domu je koncipován jako klidná, přirozená kulisa pro každodenní život. Jeho hlavní hodnotou je funkčnost, nadčasovost a pocit pohody, který přichází okamžitě po vstupu do prostoru. Vše je navrženo tak, aby dům dobře sloužil svým obyvatelům dnes, zítra i za mnoho let.

Design pro přirozený rytmus dne

Dispozice interiéru podporuje plynulý pohyb, logické návaznosti jednotlivých zón a přirozený rytmus dne. Úložné prostory jsou integrovány tak, aby byly maximálně kapacitní, ale vizuálně nenápadné. Díky tomu zůstává interiér čistý, vzdušný a klidný, bez rušivých prvků a nadbytečného vizuálního chaosu. Právě tento přístup umožňuje soustředit se na to podstatné: prostor, světlo a kvalitu života.

Kuchyně je přirozeně propojena s obytnou částí a tvoří její funkční i estetické centrum. Obývacímu prostoru dominuje čtecí okno, které společně s velkoformátovým prosklením otevírá interiér do krajiny a vytváří ideální místo pro setkávání i každodenní relaxaci.

Soukromou část domu, situovanou do zahrady, tvoří ložnice, jejichž atmosféra je záměrně klidná a tlumená. Navrženy jsou jako místo regenerace, kde nic neruší a vše podporuje pocit odpočinku. Materiály, barevnost i osvětlení pracují s jemnými kontrasty a příjemnou atmosférou. Koupelny jsou vybaveny hravými a inovativními prvky od značky Antoniolupi, které promyšleně přetvářejí každodenní rutiny – například sprchovou hlavicí s integrovaným světlem. Zrcadlově obložené chodby pracují s perspektivou a světlem jako s hlavním výrazovým prvkem. Opticky rozšiřují prostor, prohlubují průhledy a díky odrazům krajiny vnášejí venek do interiéru jemným, přirozeným způsobem.

Místo pro aktivní odpočinek

Suterén vily je věnován aktivnímu odpočinku. Nachází se zde prostor pro posilovnu, saunu a zároveň velkorysé úložné kapacity pro sportovní vybavení, které umožňují plně využít životní styl propojený s pohybem a pobytem venku. Na exteriér plynule navazuje venkovní bazén zasazený do krásné zahrady, který nabízí další možnost relaxace, regenerace i osvěžení během horkých letních dnů.

Celý dům je vybaven technologiemi chytré domácnosti, které zajišťují maximální komfort, energetickou efektivitu i bezpečnost. Technika zde však nikdy nepřebíjí architekturu – je její tichou, funkční podporou ◌

Interiérová designérka Magdalena Hopkins má zkušenosti z mnoha prestižních realizací v Česku i ve světě.

Posledních několik let je mimo jiné spjata s Grandhotelem

Pupp v Karlových Varech. Jakým způsobem pracuje a kam se podle ní posouvá celý obor interiérového designu?

Připravila: Klára Čikarová

Foto: Lenka Hatašová, Alex Norkin, Vojtěch Veškrna

Lékařka domovů

Kudy vedla vaše cesta k interiérovému designu?

Ne úplně přímočaře, ačkoli doma jsem přemísťovala nábytek už asi od sedmi let a v patnácti jsem si vytapetovala stěnu v pokojíčku a dozdobila ji vtipnou malůvkou… Měla ze mě být původně paní doktorka, abych šla v rodinných šlépějích, ale já mám celý život svoji hlavu a své plány! No a nakonec vlastně lékařka jsem, jen místo lidí léčím domovy. Ovlivnil mě náš rodinný známý, jehož žena měla řetězec lékáren. Tam jsem se měla zaučovat v rámci přípravy na medicínu, jenže mě více zajímala jeho stavební firma a výkresy…

Interiérový design jste vystudovala ve Velké Británii. Začala vaše kariéra právě tam? Měla jsem to štěstí být už při studiu ovlivněna lidmi, jako jsou Kelly Hoppen nebo Teren -

ce Conran. V Anglii jsem žila přes dvanáct let a vzniklo tam několik krásných projektů. Po studiu jsem si už jako paní Hopkins splnila sen – roční cestu kolem světa! Kromě projektů, které jsem dělala v Anglii, mám díky tomu i jeden úžasný v Austrálii. Přes manželovy kamarády z Cricket Clubu jsem se dostala k projektu, kdy jsem navrhovala dům na okraji Melbourne s úžasnou skleněnou podlahou. Dodnes mě mrzí, že ho nemám profesionálně nafocený.

Jak potom vypadal váš návrat do Česka?

Moje první projekty v Česku mají společnou nit, která vede k obchodní ředitelce developerské společnosti AFI Europe, paní Pisotchi. Ta ve mě vložila velkou důvěru a v průběhu asi deseti let naší spolupráce mi dláždila cestu k úspěchu. Nejenže jsem tvořila vzorové byty do všech jejich českých projektů, ale po vzoru těch svě -

tových nabízeli všem klientům konzultace se mnou. Postavili si na mém jménu marketingovou kampaň až do té míry, že jsem svítila na Bigboardu na Florenci. Prodala jsem jim díky svým interiérům i ty nejproblémovější byty a jejich klienti mě dodnes doporučují dál.

Kdybyste ze své dosavadní práce měla vybrat pár projektů, na které jste nejvíce hrdá, které by to byly?

Když to vezmu od konce, tak samozřejmě Pupp! Běží nám šestý rok intenzivní spolupráce, odvedla jsem tam kus práce. Pan ředitel si mě vybral na základě fotek z pražské vily Na Hřebenkách, která je, včetně rodiny, jež tuto úchvatnou vilu obývá, mou celoživotní srdcovkou! Další je pak vila dům Golf Hostivař, což je můj technicky nejnáročnější a nejdokonalejší projekt, pokud to posuzujeme optikou zaměření se na různé detaily a „vychytávky“. Spolupráce se Stako Home tam probíhala dokonale. Do mých „nej“ patří i anglický venkovský dům u Benešova a z novějších projektů nesmím zapomenout ani na pražskou rezidenci Obecní dvůr – to byla velká výzva!

V čem?

Původně šlo o Obecní dvůr Starého Města z 15. až 19. století, kde v dobách socialismu sídlila městská hasičská stanice a později pak technické služby. V letech 2014–2017 se téměř zdevastovaný objekt proměnil na komplex dvanácti luxusních rezidencí o velikosti 130–412 metrů čtverečních, se soukromou zahradou, podzemním parkováním a concierge, a to podle návrhu známého španělského architekta Ricarda Bofilla. Dominantou je novostavba se „stromovou“ posuvnou fasádou z perforovaného plechu. A jedna z těchto dvanácti rezidencí, konkrétně triplex s výhledem na Stínidla a Kozí plácek, nese můj autorský interiér včetně architektonické studie a komplexního projektu. Investorem byl náš dlouholetý italský klient – developer, pro kterého jsme realizovali hned několik luxusních apartmá. Prostor jsme si převzali v opravdu hrubé stavbě, a to i spolu s šest centimetrů tlustým manuálem od památkářů Prahy 1, kde bylo dáno, co všechno musíme následovat!

Moji kolegové v Británii mají budget na luxusní koupelnu často stejně vysoký, jako mají interiéroví designéři v Česku na celý byt.

Jaké projekty máte na stole nyní?

Od ledna poběží poslední etapa v Puppu a k tomu řeším svůj osobní projekt na Azorech. Moji VIP klienti mě potřebují neustále a je potřeba o ně pečovat. No a právě jsme s Bokota

Architekti doprojektovali devítipatrový Hotel

Opera v Karlových Varech, v lednu by měla začít stavba. To pro mě byla snad dosud největší pracovní výzva v životě, dokonce jsem měla fázi, kdy jsem si říkala, že jsem asi musela být blázen, když jsem nabídla spolupráci. Ale plus bylo, že jsem měla možnost vybrat si do týmu „svého“ architekta.

Proč je právě tento projekt tak náročný?

Budova byla přes patnáct let nevyužívaná, vyměnili se tam tři majitelé, můj klient je čtvrtý. V každé fázi někdo něco začal měnit, dostali jsme tři různé historické projekty a nakonec zjistili, že bude potřeba čtvrtý. Nový investor měl své vize a přání a já s architektem Petrem Bokotou také. Plány co vše zůstane v nynější podobě, musely jít stranou. Byly tam sice nově postavené výtahy, klimatizace a další technologie, ale protože vše patnáct let leželo ladem, nesplňovaly dnešní normy a chyběly jim záruky. Tento butikový hotel bude plný vtipu a kreativity, bude zážitkový a výjimečný. V nejvyšším patře historické budovy bude umístěna restaurace s výhledem na kolonádu, v nové budově věž s vyhlídkou. A také úžasný wellness, bazén, spa a fitness. Na přelomu ledna a února zahájíme stavbu a otevírat by měl ve druhé půlce roku 2027.

Podle čeho se rozhodujete, zda půjdete do nové zakázky?

Trvalo mi dlouho, naučit se říkat občas i ne, ale je to pro zdravý život zásadní. Klienty si proto pečlivě vybírám. Musíme si sednout i lidsky; netrávíme spolu jen hodiny, ale celé měsíce a často i roky, a pokud to skřípe už v začátku, bylo by utrpením pro obě strany, tvořit tímto způsobem vysněný domov. Jen jednou jedinkrát v mém rozhodování vyhrály finance nad lidskou symbiózou, a byla to opravdu dřina. A taky rozhoduje, že se nerada opakuju a odmítám kopírovat věci a to i na přání klienta.

Jak obvykle probíhá váš první kontakt s klientem?

Máme minimálně dvě seznamovací schůzky, než se posuneme k plánování a vizím. Interiérový designér proniká mnohem hlouběji do nitra fungování rodiny, páru nebo jedince než architekt. Nejenže musíme být kreativní, ale zároveň musíme být i psychologové, terapeuti, mediátoři… Zkrátka si musíme získat důvěru, naučit se nesoudit a zachovat rozvahu. Víme

Pupp Classic

Obecní dvůr

o svých klientech mnohdy mnohem více než jejich lékař či účetní!

A co když je klientem hotel, jako je například Grandhotel Pupp? Jak vaše spolupráce vůbec začala?

To je celkem vtipná story. Měla jsem pět minut před začátkem prezentace pro našeho dnes už mnohaletého italského developera. Vypnuli proud a v tu chvíli jako by se zastavil svět. Do toho mi zvonil mobil a ozval se v něm takový dosti upejpavý dámský hlásek; že volá z Puppu a že pan ředitel by se mnou chtěl schůzku. Jak jsem byla zrovna rozhozená a ve stresu, tak jsem na to jen řekla, že to je teda moc fajn fór, a zavěsila jsem. Jenže to samé číslo volalo za dvě minuty znovu a fór to nebyl! Ještě tak tři roky poté jsem panu řediteli nevěřila, že si mě našel na Instagramu, protože v té době náš Instagram obsahoval jen tři fotky z vily Na Hřebenkách. A právě ty se mu líbily! Už je to více než pět let a za tu dobu toho máme už hodně za sebou.

Co všechno jste v Puppu dosud dělala a co vás ještě čeká?

Hotel má dvě části – Parkside a Riverside. V části Parkside je čistě mou prací mramorový sál, kde se podávají snídaně, salonek Chopin, 109 pokojů Modern, čtyři patra chodeb, dvě schodiště, dva signature výtahy a také jsem se podílela na nové fasádě. Na Riverside jsem dělala tři Bohemia salonky a konferenční místnosti, chodbu managementu, čtyřicet pokojů Classic a stejný počet koupelen a také dvě patra chodeb. A vedle toho také císařské apartmá Imperial Suite s mramorovou koupelnou i nejluxusnější apartmá Puppu – Herritage Suite by Stopka. Letos nás čeká poslední velká etapa, tedy dalších asi čtyřicet pokojů a padesát koupelen. A také další dva výtahy, tentokrát v klasičtější podobě. Vše se dělá za provozu a to, co jiné hotely realizují rok a déle, my musíme stihnout za osmdesát dní.

O zmiňované Heritage Suite by Stopka se mluví jako o aktuálně nejluxusnějším a nejdražším apartmá v Puppu. Jak jste k tomuto interiéru přistupovala?

Pan ředitel si přál, abych vytvořila apartmá, které bude odkazovat na historii Puppu, ale současně bude moderní, luxusní, výjimečné a okamžitě vzbudí „wow efekt“. A já jsem měla vizi a téměř volnou ruku. Prvním úkolem ale bylo zbavit se všech těch socialistických kýčů, které tam byly, a vrátit prostoru jeho původní ráz,

Interiérový designér proniká mnohem hlouběji do nitra fungování rodiny, páru nebo jedince než architekt.

eleganci a historii. Navrhla jsem každou stěnu, strop do detailu a navrátila jim zdobné sádrové štuky na zdi i stropy. V celém prostoru byl dochovaný jen jeden historický strop a z něj jsem vycházela. Pak následovaly koupelny, parkety, vypínače osvětlení a vše, co nebylo volně stojící, ale vytvořené na míru, jako například obklady stěn, šatna, nebo takzvaná Heritage Wall.

Na výběru nábytku a materiálů jste spolupracovala s firmou Stopka a nakonec jste z jejich portfolia zvolila italskou značku Gallotti & Radice. Jak toto spojení vzniklo? První návrh zněl, zahrnout do interiéru různé značky, které Stopka zastupuje. Tedy například Poliform nebo Minotti. Ale tři dny před potvrzením objednávky volali z veletrhu v Miláně, že se mění plány. Dohodli se tam na spolupráci s Gallotti & Radice a vše jsem měla vybrat jen od nich. Nikdy předtím jsem s touto italskou značkou nespolupracovala, ale byla to láska na první pohled!

Máte nějaký oblíbený detail, který v interiérech řešíte obzvláště ráda? Mám velmi ráda foyer a vstupní haly. Všeobecně prostor vstupu, který vás má hned uchvátit nebo připravit na to, do čeho vstupujete dál. Je to taková vstupní brána do domova, která tvoří první dojem. Co se týče materiálů, miluji dřevo a všeobecně všechny přírodní materiály, jako třeba kámen. A také kvalitně zpracované sklo a různé kovy, především teplejších odstínů.

Objevila jste v poslední době pro svou práci nějaké významné technologické inovace?

Potěšujícím objevem pro mě byl nový dodavatel, který nabízí tapety s ručně malovanými motivy, editovatelnými na míru. Dají se tisknout na různé

Magdalena Hopkins V oboru interiérového designu působí již téměř třicet let a má za sebou desítky úspěšných realizací doma i v zahraničí. Její interiéry jsou luxusní, světové, nadčasové a praktické. Od devadesátých let žila ve Velké Británii, kde vystudovala obor interiérového designu. Z York St.John University přešla na KLC School of Design, kde získala bakalářský titul, absolvovala masterclass Kelly Hoppen a následně získala magisterský titul na Royal College of Art pod vedením Terence Conrana. V roce 2009 v Praze založila vlastní studio Magdalena Hopkins Interiors / mhinteriors s.r.o., kde je hlavní designérkou.

typy papíru a přizpůsobovat prostoru. A za úžasnou inovaci ve své práci považuji také objev laserového tisku na zeď, který jsme použili jako první hotel v Česku, ve všech pokojích Pupp Modern.

Jakým směrem se podle vás nyní vyvíjí celý obor interiérového designu?

Ve světě je interiérový designér uctívaný; je to obor, který má své místo i svůj titul. U nás donedávna neexistoval, takže spousta mých kolegů má buďto talent nebo odvahu – a ideálně obojí. Málokdo jej odjel studovat do zahraničí jako já nebo třeba Ivanka Kowalski. Český klient přidanou hodnotu naší práce před časem ještě nechápal. Razantně se to ale mění a díky za to. Nemyslím si ale, že to jen tak doženeme. Moji kolegové v Británii mají budget na luxusní koupelnu často stejně vysoký, jako interiéroví designéři v Česku na celý byt. Snažíme se dělat osvětu, ale je to stejná dřina jako naše práce. V posledních letech je už sice trendem oslovit interiérového designéra, ale stále ještě není zažité například to, kdy je vhodná doba jej do projektu zapojit. A k tomu i do interiérového designu vstupuje AI a myslím, že kdo nebude připraven ji přijmout, začne „pokulhávat“.

Prozradíte na závěr, jaké plány máte do budoucna?

Velké! Zatím je ale nechci pouštět do světa. Jeden z nich ale prozradit můžu, zní totiž: „Zvolnit“. Jenže v následujících šestnácti měsících vím, že se mi to jen tak nepodaří. Ale v létě 2027 již budu mít hotové vše, na čem pracuji v Karlových Varech. A pokud všechno dobře dopadne, na přelomu let 2027 a 2028 převezmu historií protkaný dům, nebo spíše sídlo, na Azorech – a tím mi začne další životní výzva. V mezidobí bych si ale ráda udělala pauzu na cestování a věnovala se chvíli také sama sobě a svému duševnímu zdraví (smích) ◌

Osobní záležitost.

Věříme, že kvalitní interiér nekončí u nábytku.

Navrhujeme a vyrábíme to nejlepší ložní prádlo, ručníky a textilní doplňky pro soukromé i hotelové interiéry.

Spolupracujeme s architekty i jednotlivci. Řešíme detaily.

Vše vyrobíme na míru a v rekordně krátkém čase.

Nově v našem showroomu v Praze.

Showroom MARIELI

Peckova 17, Praha 8

Zrození. Proměna. Vzlet

Během posledních dvanácti let se Fenix Awards posunuly od soutěže v oblasti obsahového marketingu k významnému ocenění pro značky a firmy ve střední Evropě. Porota 12. ročníku vybrala z téměř čtyř set firem z dvaadvaceti oborů ty nejlepší inovace, kampaně, strategie, datové projekty, nejkvalitnější audiovizuální tvorbu i samotná média. Magazín Shapes si cenu navrženou kreativní ředitelkou sklárny Rückl Kateřinou Handlovou odnesl za nejlepší B2C magazín v oblasti designu.

Připravila: Redakce

Foto: Fenix Awards, Michaela Szkanderová

Z ocenění Fenix Awards se za více než dekádu kontinuální práce podařilo vytvořit mezinárodní brand. Dvanáctý ročník soutěže, který proběhl v říjnu 2025, vytvořil prostor pro spolupráci s vítězkou Czech Grand Design 2024 a uměleckou ředitelkou sklárny Rückl Kateřinou Handlovou. Trofej letošních cen spojuje uměleckou vizi, řemeslnou preciznost a odvahu k inovaci. Kateřina tak svou tvorbou navázala na designéry a značky, kteří tvořili každý rok ocenění pro Fenix Awards a přidala se tak k Janu Plecháčovi, Petru Larvovi a značkám Moser a Prim.

Vítězné ceny prestižní soutěže Fenix Awards již dvanáctý rok propojují symboliku bájného Fénixe s precizností a citem pro umění a design. Jinak tomu nebylo ani v jejich zatím posledním ročníku. Uděleny byly nejlepším firmám v několika kategoriích; nejlepší auto -

motive značkou uplynulého ročníku se stalo Volvo, kategorii luxusních značek ovládl Rolls-Royce a v oblasti real estate excelovaly firmy CPI Property Group a J&T Real Estate.

CEO Fenix Awards a skupiny F major Kateřina Borovanská se rozhodla postavit podobu ocenění na tradici českého sklářského průmyslu a zároveň na pohledu do budoucnosti s letošním mottem soutěže: Together we win. „Každá trofej je nejen oceněním, ale i designovým objektem s hlubokým příběhem. Vítězové našich hodnocených kategorií si z ceremoniálu odnášejí nejen samotnou ručně broušenou cenu, ale i autorský prvek v podobě pravého pírka, který funguje jako osobní symbol uznání – subtilní, byť výrazný element spojující estetiku, eleganci a význam,“ říká Kateřina Borovanská. V každém detailu se odráží balanc mezi tradicí

Ředitelka projektu SHAPES Michaela Výtisková při přebírání ceny Fenix Award pro nejlepší B2C magazín v oblasti designu.

a současným designovým jazykem. Pírka vložená do skleněného těla nesou motiv znovuzrození – okamžik, kdy se síla a krása rodí z proměny a společného vítězství. Sklo symbolizuje křehkost a sílu zároveň. Každý vítěz má unikátní pírko, a jejich spojením tak dávají křídla Fénixovi.

Autorkou letošního návrhu je umělecká ředitelka sklárny Rückl Kateřina Handlová, která do projektu vložila kus sebe samé i své vlastní tvorby. Již vzpomínaná pírka pocházejí z její vlastní sbírky, kterou si budovala od dětství. Každé z nich nese jiný příběh, jinou energii, jiný okamžik – a právě tato jedinečnost se do finální podoby cen otiskla.

Handlová tak symbolicky darovala část svého osobního světa, který se prostřednictvím skla a světla proměnil v nový symbol českého designu. Vzniklo tak ocenění, které přesahuje svou užitnou funkci. Každý jeden kus

vítězných ocenění je vyjádřením odvahy tvořit s emocí a přesností, s respektem k detailu a k materiálu, který je pro český design tak ikonický.

Ocenění Fenix Awards ale není možné vnímat jen v rovině hmotné ceny. Již dvanáct let jsou také gestem uznání, výpovědi o síle kolektivní proměny a snahy o inovaci a pokrok. Původní ceny Fenix Content Marketing, z nichž se Fenix Awards vyvinuly, se staly největší soutěží v oblasti content marketingu v České republice a v posledních pěti letech samotné kategorie obsahovaly i rozšíření do dalších disciplín. V průběhu let se tak transformovaly ve Fenix Awards, které mají od roku 2025 českou a mezinárodní edici. Ceny Fenix Awards jsou rozsahem největší ceny českých firem, značek a letos i médií, které se každoročně vyhlašují pod dohledem stočlenné poroty. A jednu z nich – tu za nejlepší B2C magazín v oblasti designu, si odnesl i magazín Shapes ◌

Kateřina Handlová Pochází ze sklářské rodiny, vystudovala UMPRUM a zkušenosti sbírala v designových studiích po celém světě. Spolupracovala také se značkami Lasvit nebo Bomma, dnes působí jako umělecká ředitelka značky Rückl. Je autorkou cen pro 12. ročník Fenix Awards, na úvodní fotografii drží svou vázu z kolekce HERO.INE.

Ruční výroby se nechceme vzdávat

Připravila: Klára Čikarová Foto: Gallotti & Radice

Nadčasový design, elegance, respekt k tradičním řemeslům, výběr kvalitních materiálů, ruční výroba i jemný ženský dotek. To jsou hodnoty, které charakterizují celosvětově etablovanou italskou designovou značku

Gallotti & Radice. Jakou vizi má dcera jejího zakladatele Silvia Gallotti, která dnes firmu vede? V čem podle ní spočívá nadčasový design

Made in Italy a jak vnímá ten český? Prozrazuje v rozhovoru pro Shapes. SHAPES  Gallotti &

Jak byste popsala styl značky Gallotti & Radice?

DNA značky Gallotti & Radice by se dalo shrnout do pěti prvků: ženskost, rafinovanost, autenticita, nadčasovost a ruční výroba. Naše kolekce zahrnují nábytek a doplňky do obývacího pokoje, jídelny i ložnice stejně jako do kanceláře. Přinášíme komplexní návrhy bydlení, přičemž ústředním prvkem zůstává sklo v různých povrchových úpravách i v kombinaci s dalšími ušlechtilými materiály, jako je mramor, dřevo a kov. Naše značka kombinuje tradici, řemeslné zpracování, inovace, design a rafinovaný autentický vzhled Made in Italy. Design je pro nás vášní. Investujeme proto do spolupráce s architekty a designéry, kteří vnímají náš styl a dokážou dát hlas našim exklu-

Radice

zivním povrchovým úpravám. V průběhu let jsme si vybudovali silnou spolupráci s těmi, kteří naše DNA vnímají a ještě posilují. Vyvážená kombinace jejich různých přístupů je pro atmosféru, kterou svou prací vytváříme, zásadní. Každou kolekcí se přitom jako červená nit line jemný ženský dotek.

Vaše společnost sídlí v regionu Brianza. Jak se do vaší práce otiskuje duch tohoto regionu?

Navrhujeme, tvoříme a vyrábíme výhradně a kompletně v Itálii. Pečlivě si vybíráme své dodavatele, kteří sídlí převážně v oblasti Brianza, jež je známá výrobou nábytku. Zároveň je ale naše kolekce navržena tak, aby oslovila řadu různých trhů a byla skutečně mezinárodní.

Gallotti & Radice se pyšní třemi vlajkovými prodejnami v Miláně a Londýně. Kromě toho je zastoupena ve více než sto zemích světa prostřednictvím nejprestižnějších a nejkvalifikovanějších showroomů s nábytkem.

Navazujete na rodinnou tradici, jejíž základy v šedesátých letech položil váš otec spolu se svým společníkem. Pokračujete ve stejné linii nebo se do značky snažíte vnést moderní přístup?

Využíváme tradiční ruční techniky, které se předávají z generace na generaci, ale obohacujeme je o současné přístupy. Neodmyslitelnými požadavky současného světa jsou jedinečnost, kvalita a řemeslné zpracování. I proto investujeme do výzkumu a vývoje materiálů a experimentujeme s novými povrchovými úpravami, které je možné aplikovat zejména na sklo. To již sedmdesát let charakterizuje cestu naší společnosti, která byla původně založena jako umělecký prostor pro ruční dekoraci skla. Ruční výrobu se nám podařilo zachovat dodnes a nechceme se jí vzdávat. Nejde jen o sklo, ale i o další ušlechtilé materiály, jako jsou dřevo, kámen a kov. Kombinací starobylých uměleckých přístupů s moderními inovacemi vytváříme objekty s jemnými detaily, které umocňují estetiku i funkci výrobku a obstojí v čase. Každý kousek naší kolekce dokáže osobním způsobem dotvořit a ozdobit interiér, ale zároveň také vyprávět. Díky nekonečným možnostem kombinování materiálů, textur, barev a povrchových úprav může zákazník propsat do prostoru své vize prostorů a vytvořit rafinované a osobní prostředí. Snažíme se do interiéru vnést pocit harmonie, poezie, umění, šarmu a elegance.

Co podle vás činí design nadčasovým?

Design se samozřejmě neustále vyvíjí stejně jako estetika. Zůstali jsme věrni našemu závazku k eleganci a řemeslnému zpracování, ale zároveň neustále hledáme způsoby, jak náš přístup inovovat a modernizovat. S tím, jak se mění svět, se mění i naše kolekce, ale zachovávají si přitom charakteristickou identitu Gallotti & Radice. Vždy se díváme do budoucnosti s ohledem na nové materiály, technologie a trendy, které formují způsob, jakým navrhujeme.

Jakým směrem se vaše práce s materiály bude vyvíjet dál?

Na začátku našeho příběhu bylo sklo – křehké a pevné, průhledné a neměnné, lehké a věčné.

Silvia Gallotti

Silvia Gallotti je CEO ikonické italské lifestylové značky Gallotti & Radice, která se proslavila především mistrovskou prací se sklem v interiérovém designu. V Miláně jí přezdívají „Lady of Glass“ a patří k předním osobnostem italské designové scény. Je dcerou Pierangela Gallottiho, jenž značku založil v roce 1956 společně se svým přítelem Luigim Radicem. Oba se seznámili během studia kresby na umělecké škole v areálu Castello Sforzesco v Miláně a jejich společná vášeň pro řemeslo je přivedla k práci v malém ateliéru sklářských rytců. Pracovali pro prestižní klientelu včetně rakouského královského dvora či výrobce lustrů a nábytku. Právě zde vznikly základy jedinečného rukopisu značky, která dokázala spojit technickou preciznost se silným výtvarným cítěním. Značka Gallotti & Radice začínala u svítidel, doplňků a skleněných objektů kombinovaných s kovem. Pod vedením druhé generace, v čele se Silvií Gallotti, však prošla výrazným vývojem. Do kolekcí postupně přibyly nové materiály, technologie i širší typologie nábytku. Dnes značka nabízí komplexní „total living“ kolekce – od obývacích a jídelních prostor přes ložnice až po sofistikované doplňky – a zůstává věrná své DNA: excelentnímu řemeslu, eleganci a inovativní práci se sklem. Výroba přitom nadále sídlí v Cermenate, kde se nachází původní továrna.

Má tu schopnost, že díky překvapivě široké škále povrchových úprav dokáže vyjádřit mnoho různých emocí. Neustále přemýšlíme o tom, jak jej kombinovat s dalšími ušlechtilými materiály a vytváříme fascinující barevné kombinace. Ráda experimentuji s různými materiály. Sama jsem začínala právě se sklem, ale touha tvořit a inovovat se promítla i v mé práci s kovy nebo dřevem. Každý nový materiál je volen s ohledem na to, aby ladil se sklem a vnášel do interiérového designu nové možnosti. Naším nejnovějším projektem jsou ekologické stěnové obklady z bavlny. Do budoucna budeme ještě více přemýšlet o udržitelném designu.

Vedle toho, že firmu Gallotti & Radice řídíte, jste sama také designérkou. Jaký je váš přístup k navrhování objektů? Od roku 2009 jsem kromě generálního managementu převzala také kreativní řízení společnosti, kde koordinuji tým externích designérů, kteří vytvářejí inovativní a rafinované kolekce. Někdy se stává, že projekty společnosti předkládají samotní designéři, zatímco jindy si naopak klient vyžádá speciální kousek, který následně vyvíjíme na míru. Vždy je to ale týmová práce, na níž se podílím spolu s designérem a naším výzkumným a vývojovým oddělením – mimochodem složeným převážně z žen. Výsledný produkt musí být vždy v souladu s našimi hodnotami.

Pracujete v interiéru s ucelenými produktovými řadami nebo nabízíte i solitérní kusy? Kolekce jsou složeny z unikátních kusů se silnou identitou, které dokážou povznést interiér a zprostředkovat různé nálady. Vždy by ale měly tvořit soudržný celek a sledovat jednotnou koncepci, ať už prostřednictvím jednotného stylu, sjednocující myšlenky nebo nějaké zastřešující vize. Unikátní samostatné objekty jsou nezbytné k tomu, aby v interiéru vytvořily moment překvapení, a vnášejí do prostoru osobitost. Komplexní produktové řady vytvářejí harmonii a vyprávějí příběh značky, interiéry vytvořené na míru pak přizpůsobují zážitek specifickému prostředí nebo uživateli. Vždy je ale klíčová rovnováha mezi inovací a soudržností a relevantní práce s kontextem prostředí.

Odkud k vám při vývoji nových produktů přichází inspirace?

Inspiraci nacházíme jak v předmětech, tak i v lidech, kteří nás každý den obklopují. Experimentujeme s novými způsoby, jak vnímat domov. Naše návyky se mění a náš domov se stává divadlem vzpomínek, tužeb, jednoduchých gest, ale i potřeb. Naše domácí oáza musí být osobní, jedinečná a vždy uklidňující. Pozitivní, jako ochranné objetí. Hledáme nadčasový nábytek a objekty, jež souzní s těmito hodnotami, odráží nové trendy, ale zároveň se dívají za hranice pomíjivé módy

– ačkoli jsou móda a design dva nepochybně propojené a blízké světy. Ve svých kolekcích experimentuji s rafinovanými materiálovými kontrasty a odrážím životní styl, který jednoduše oslavuje ženskou eleganci. Jsem přesvědčena, že řemeslný přístup „Made in Italy“ hraje zásadní roli i na mezinárodní scéně a vyniká exkluzivitou a autenticitou. Prioritou nyní je, neztratit tyto kvality a řemeslné dovednosti a předávat tradici italského know-how dále i v dalších odvětvích, která bravurně ovládáme – od módy přes design a výrobu nábytku až po potravinářství.

Jaký pocit máte z designu „Made in Czech Republic“?

Můj dojem z českého designu je velmi pozitivní. Je zde cítit hluboký respekt k materiálům a technikám v kombinaci s citlivostí pro současné potřeby. Připadá mi, že se český design neřídí jen pomíjivými trendy, ale působí autenticky. Návštěvy zdejších designových ateliérů, každodenních interiérů i historických památek mi pomohly pochopit, jak je český design úzce spjat s kulturním dědictvím, precizností a lidským přístupem. Působí zakořeněně, ale zároveň je otevřen inovacím. To jej činí obzvláště osobitým a inspirativním.

V Česku jste na základě setkání na veletrhu v Miláně navázali spolupráci se společností Stopka, která vaše produkty přinesla do Herritage Suite Grandhotelu Pupp v Karlových Varech. Máte v Česku v plánu nějaké další projekty?

Spolupráce s firmou Stopka vznikla díky velmi specifické vizi a je v současné době unikátní, ale jsme v Česku otevřeni prozkoumávání nových příležitostí. Potenciál vidíme především u místních značek, designérů a architektů, kteří sdílejí naše hodnoty a kreativní přístup.

S vašimi produkty je možné setkat se po celém světě. Ve kterých regionech vidíte pro svou značku do budoucna další potenciál?

Působíme v celé Evropě, stejně jako v Severní a Jižní Americe a východní Asii. Všeobecně se nám daří v regionech, které oceňují kvalitní řemeslné zpracování a inovativní design. Věnujeme velkou pozornost rozvíjejícím se trhům na Blízkém východě a v jihovýchodní Asii, kde roste zájem o prémiové a zakázkově navržené produkty. Naším cílem je budovat dlouhodobé vztahy, které respektují jedinečná kulturní i tržní specifika každého regionu ◌

Herritage Suite by Stopka v Grandhotelu Pupp

KAŽDÁ Z NÁS

SE MŮŽE CÍTIT

JAKO KRÁLOVNA

KDO JSME?

• Exkluzivní půjčovna společenských šatů

• Řídíme se celosvětovým trendem udržitelnosti

• Máme více než 600 šatů od českých i zahraničních návrhářů, přes 200 kusů společenských kabelek, desítky náušic, náhrdelníků a dalších doplňků

• Nabízíme šaty od 3900 Kč ve velikostech XXS až 3XL

• Zajistíme pro Vás make-up a vlasový styling

• Náš showroom je ideálním místem na společenské akce, teambuildingy, oslavy a setkání s Vašimi klienty

• Zakládáme si na 100% servisu, osobním přístupu a jedinečnosti

• Máme za sebou stovky spokojených klientek, desítky akcí pro firmy, jejich zaměstnance, zákazníky a tisíce hodin líčení

KONTAKT

Tomáš Míček od května 2025 vede firmu Capexus – přední společnost v oblasti návrhu a realizace moderních komerčních prostor, která je součástí skupiny ČEZ ESCO. Do fit-outového byznysu vnáší nový přístup, založený na silném marketingu i zkušenostech z průmyslového developmentu. Jaké jsou jeho vize kvalitního pracovního prostředí a jak se tvoří kanceláře, které budou dobře fungovat i za patnáct let?

Připravila: Klára Čikarová

Foto: Marek Musil, Capexus

Interiéry pro budoucnost

Do vedení společnosti Capexus jste nastoupil loni v květnu. S jakou vizí jste do toho šel?

Ve firmě jsem přes půlroku, předtím jsem osmnáct let pracoval v developmentu, ale v jiném oboru – v průmyslu, retailu a dříve i ve stavebnictví. Učím se za pochodu, stále jsem tak trochu „new kid on the block“. Jako největší kariérní výzvu vnímám to, že jsem se dostal zpátky na stranu dodavatele. Dříve jsem býval tím, kdo práci dává, teď jsem tím, kdo o zakázky usiluje – a to pro mě byla lákavá motivace. Také mě zajímalo, jaké to je vstoupit do jiné části nemovitostního spektra. Chtěl jsem se dostat k tomu, co se děje uvnitř. Design, architektura a umění jsou pro mě totiž nejen prací, ale i koníčkem. Šel jsem do vedení firmy samozřejmě i s tím, že jí mám co předávat. V Capexu tak nyní do fit-outového byznysu rádi aplikujeme věci, které fungují v jiných oborech včetně developmentu.

Které zkušenosti z průmyslového a retailového developmentu můžete v oblasti architektury a designu kanceláří zúročit nejlépe?

V byznysu s nemovitostmi je velká konkurence. Ze zkušenosti vím, že rozhoduje nejen kvalita produktu, ale také schopnost jej správně uchopit obchodně a marketingově. Když jsem působil v P3, dělali jsme věci, kterými jsme prolamovali v oboru zažitá schémata. Podobný přístup a stejnou filozofii chci rozvíjet i v Capexu – nebát se inovovat a vytvářet projekty tak, aby měly svoji identitu, která je odliší na trhu.

Jak?

Vytváříme spolu s naším marketingovým ředitelem strategii, jak zlepšit komunikaci, a ještě více posílit pozici firmy na trhu. Abych parafrázoval americkou spisovatelku Mayu Angelou: Lidé zapomenou, co jste řekli nebo udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se u vás cítili. A přesně o to nám jde. Vyvolat pozitivní emoce a udělat z návštěvy kanceláře zážitek. Chceme, aby byl Capexus první volbou, když klient potřebuje fit-out. Ten nyní dělají i firmy, které jsou zároveň prodejci nábytku, podlahových krytin nebo truhláři. Naším cílem je, aby klienti vnímali, že nabízíme kompletní službu. Neprodáváme jednotlivé produkty. Máme vlastní architekty,

workplace konzultanty, projektanty i realizační tým. A protože za kvalitou našich projektů stojí konkrétní lidé, chceme je více zviditelnit. Připravujeme kampaň „#CapexUs” kterou budeme prezentovat především na sociálních sítích a ve které představíme naše týmy. Tedy ty, kteří tvoří skutečnou tvář Capexu a dávají našim projektům charakter.

Jak u vás celý proces přípravy fit-outu interiérů probíhá a kdo všechno se na něm podílí?

Když se firma stěhuje do nových kanceláří, začínáme vždy workplace analýzou. Naši specialisté se setkávají s klientem i HR týmem, aby pochopili potřeby zaměstnanců, způsob práce a strukturu firmy. Výsledkem je návrh funkčního rozvržení prostoru. Tento podklad přebírají naši architekti, kteří připraví space plan, architektonický koncept a design. Následně projekt přechází k oddělení projekce, které vše rozkreslí do detailu, vytvoří položkový výkaz výměr a zajistí potřebná povolení. Dalším krokem je nacenění designu, ať už našeho, nebo cizího, které má na starosti oddělení cost managementu. Poté navazují týmy HVAC a ME, které řeší technické profese, kontrolují jejich soulad s návrhem interiéru a koordinují dodávky. Jejich práce pokračuje i v samotné realizaci, kde dohlíží na správné provedení technologií. Následně přichází realizace vedená naším třetím jednatelem, Janem Kalábem. Kromě vlastních týmů spolupracujeme i s externími firmami, aby byl výsledek kvalitní a konzistentní. Na konci procesu stojí oddělení nábytku. Spolupracujeme s řadou designových značek, některé zastupujeme exkluzivně. Klientům dodáváme nábytek, zajišťujeme servis i následné doplňování. Celý proces přitom zastřešují naši projektoví koordinátoři, kteří jsou pro klienta hlavním kontaktním bodem. Díky tomu klient nemusí komunikovat s každým týmem zvlášť. Koordinátor vše řídí, hlídá a překládá do srozumitelné podoby. To je jedna z příjemných výhod našeho design & build přístupu.

S jakými požadavky klienti obvykle přicházejí?

Většinou klienti přicházejí s tím, že se stěhují do nových kanceláří nebo dělají refit či remodeling svých prostor v návaznosti na to, že se mění spektrum spolupracovníků a chtějí do firmy přilákat nové mladé zaměstnance. Ideální je, když děláme dodávku na klíč, od začátku až do konce

Jde nám o to, vyvolat pozitivní emoce a udělat z návštěvy kanceláře zážitek.

– tedy formou design & build. Dostaneme holý betonový prostor „shell & core“ a ten zařizujeme. Někdy si u nás ale klienti objednají třeba jen architekturu nebo naopak nemáme jinou možnost než naceňovat interiér podle návrhů jiných architektonických studií – to je obvykle v případech, kdy má klient korporátního architekta, který pro něj pracuje po celém světě. Když se dělá remodeling deset let staré kanceláře, je to trochu jednodušší, než když máte bílý papír, ale každý postup má svá pro a proti.

Co je největší výhodou procesu design & build?

Když máte možnost dělat projekt od začátku do konce formou design & build, ušetříte klientovi hodně času i peněz. Nedochází totiž k prodlevám, které vznikají, když dokončíte jednu fázi projektu a teprve pak začínáte dělat výběrové řízení na další. Tím se vždy celý projekt prodlouží. Když si klienti celý proces zadají u nás, tak tyto mezikroky odpadají. Můžeme dělat cenový odhad ještě předtím, než jsme ve fázi architektury a s tím, jak se upřesní design, se pak upřesňuje i cena. Můžeme v tu samou chvíli pracovat na dalších krocích již dopředu, zatímco běžně byste nejdříve museli dodělat projekt a ten by se naceňoval teprve poté.

Můžete zmínit nějaký velký design & build projekt, na kterém právě pracujete? Naposledy jsme dělali prezentaci pro board jedné významné banky, která se bude za tři roky stěhovat do nových kanceláří. Když se půjdete podívat do současných kanceláří, uvidíte prostory, které již dnes neodpovídají potřebám firmy.

Když máte možnost dělat projekt od začátku do konce formou design & build, ušetříte klientovi hodně času i peněz.

My jsme pro ně vypracovali tři návrhy. Příjemným překvapením bylo, že z nabízených variant si vybrali tu nejodvážnější – téměř sci-fi verzi, kterou jsme si interně pojmenovali „cyberpunk“.

Jsou dnes klienti všeobecně odvážnější? Vnímám, že tu taková tendence je, a to ze svých zkušeností z obou stran – jak té, která kanceláře užívá, tak té, která tyto prostory vytváří. S covidem se proměnil způsob práce v kanceláři i mimo ni. Jde o to, aby se do tohoto prostředí vhodně promítla struktura zaměstnanců. Když jsme se šéfů jednotlivých oddělení zmíněné banky neformálně ptali, proč si vybrali onu futuristickou variantu, vysvětlovali nám, že staví prostor minimálně na deset až patnáct let. Nyní se tedy navrhuje místo, kde budou zaměstnanci pracovat třeba až do roku 2042, a to je velká alchymie. Vytváříme prostředí, které bude lidi nabíjet optimismem. Přemýšlíme o tom, jací lidé tam budou sedět, kolik jich tam skutečně bude potřebovat být i jaká bude věková skladba zaměstnanců. Můžete mít sto verzí toho, jak bude interiér vypadat, ale dostat se do hlavy klienta a pochopit, co by doopravdy chtěl, je největší výzvou. Je potřeba být i tak trochu psycholog, trávit s lidmi ve firmě čas, poznávat tamější kulturu a umět se jich ptát na správné otázky.

Jaké kanceláře má Capexus?

Je to rozhodně nejkrásnější prostředí, ve kterém jsem za celou svou kariéru pracoval. Naše kanceláře na Smíchově jsou v podstatě naším showroomem. Ukazujeme v nich klientům různé typy materiálů a technických řešení, které jim můžeme nabídnout. Často se u nás inspirují a někdy přijdou s tím, že by chtěli přesně takovou zasedačku, jakou máme my, jen s jinou barvou koberce. Kanceláře, ve kterých jsem začínal, byly diametrálně odlišné od těch dnešních. Prostorem, ve kterém se společně potkáváte s ostatními, bývala ještě na přelomu milénia maximálně tak malá zastrčená kuchyňka, kam jste si přišli uvařit kávu. Dnes jsou společné prostory příjemnými ostrůvky, kde se potkáváte u kávy a zároveň tam můžete společně pracovat. U nás se tým spolupracovníků nemusí jen zavřít do zasedačky, ale může se posadit na pohovku s vyhlídkou na Vyšehrad nebo v kavárně.

Co dnes firmy při zařizování kanceláří nejvíce řeší?

Důležité je to, jak pojmete celý prostor. Dnes se hodně řeší kooperativní nebo týmový duch

Ukázky realizací firmy Capexus

a tomu uzpůsobujete interiér. Kromě společných prostor pro zaměstnance je důležité i pojetí zóny pro lidi, kteří přicházejí „zvenku“ na jednání.

Tyto dvě různé části pracovního prostoru mají úplně jiného ducha, ale přitom jsou vzájemně propojené. Jsou to takové ostrůvky v otevřeném prostoru. Dbá se přitom na to, aby pracovní týmy nerušily jednání s klientem, a proto jsou v interiéru velmi důležitá různá akustická řešení. Není nutné zavírat se při poradách s kolegy do zasedačky, dva metry od vás se může bavit skupinka čtyř lidí, aniž by vás rušila při práci. To nyní vnímám jako trend i u našich klientů.

Máte ve svém portfoliu realizace pro různé firmy, jako jsou T-Mobile, MOL, NFCtron, Direct, LMC, Becherovka nebo Takeda. Jak u svých klientů pracujete se specifickou firemní filozofií?

Jako příklad bych zmínil právě třeba farmaceutickou společnost Takeda. Po několika letech od úspěšné realizace se firmě změnily priority, způsob práce i struktura týmu, a proto jsme společně přistoupili k redesignu kanceláří, aby lépe odpovídaly jejich aktuálním potřebám. Tato realizace pro nás byla specifická právě tím,

Tomáš Míček je ostravský patriot, který aktuálně působí v Praze jako CEO společnosti Capexus, jíž vede od května 2025. Má více než pětadvacet let zkušeností z oblasti developmentu, odkud do firmy ze skupiny ČEZ ESCO, která se specializuje na fit-out komerčních interiérů, přináší specializaci na obchodní strategii a akvizice a rozvoj projektů Built-to-Suit. Své dosavadní zkušenosti nasbíral ve společnostech TK Development, Prologis či P3 Logistic Parks, kde většinu času svého působení zastával pozici výkonného ředitele.

Nyní se navrhují místa, kde budou zaměstnanci pracovat ještě dalších patnáct let, a to je velká alchymie.

Naším

core byznysem jsou kanceláře, ale rádi bychom se více věnovali i revitalizaci budov a chceme se více dostat i do oblastí retailu nebo hospitality.

jak k ní samotná firma přistupovala. Byl to ten případ, kdy se klient vyjádří jen velmi volně a nechá prostor pro vaše nápady. Popsali nám hodnoty, na kterých firma staví, a ty chtěli do prostoru promítnout. Byly mezi nimi například témata jako věda a lidskost i s důrazem na japonskou tradici. Naši architekti je do prostoru propsali v čistých liniích a pomocí přírodních materiálů, tedy v duchu well-being. Prostor tak podporuje soustředění a zároveň týmovost, což je pro prostory farmaceutické firmy ideální kombinací.

Na kterých dalších projektech aktuálně pracujete kromě již dříve zmiňovaných kanceláří?

Děláme architekturu například pro sídlo jednoho potravinového řetězce. Kromě Prahy ale působíme také v regionech. Vedle „mojí“ Ostravy se snažíme získat byznys i v dalších oblastech. Nevěnujeme se jen kancelářím, ale také oblasti revitalizace budov a tam pracujeme například na projektu pro genetickou kliniku v Pardubicích. Nyní jsme ve fázi projekční přípravy. Právě revitalizaci budov bychom vedle našeho core byznysu, tedy kancelářských budov ve velkých městech, v Capexu do budoucna rádi rozvíjeli více. Chceme se více dostat i do oblastí retailu nebo hospitality. Tam můžeme uplatnit nejen to, co dobře umíme my, ale i to, v čem nám mohou pomoci sesterské společnosti z clusteru ČEZ ESCO.

Jaké výhody vám plynou z toho, že jste součástí ESCO a jak se s ostatními společnostmi z portfolia ČEZ můžete navzájem podporovat?

Mít za zády silného partnera, jakým je ESCO, nám dává stabilitu a rozšiřuje naše možnosti poskytovaných služeb. Například v tom, že dokážeme nabídnout energeticky efektivní řešení. Při realizacích můžeme narazit na limity, které se týkají energetické náročnosti a technického zařízení, jež vyžadují energetické štítky. A právě na to jsou naše sesterské firmy experty.

Zmiňoval jste působnost v regionech, ale máte nějaké plány i v zahraničí?

Zatím spíše monitorujeme příležitosti. Vidíme je i v regionech vzdálenějších od hranic České republiky, ale ještě bude během na dlouhou trať, než se na těchto trzích etablujeme. Pomáhá nám přitom členství Capexu ve sdružení design & build firem, které se jmenuje Studio Alliance. Z každé země může být v tomto spolku jen jedna firma, a my máme tu čest, reprezentovat Českou republiku. Je to velmi přínosná platforma pro inspiraci i spolupráci, díky níž máme možnost vyměňovat si zkušenosti s firmami z celého světa. Často se stává, že když klient některé z partnerských firem ze Studio Alliance přichází do České republiky, požádá nás přitom o spolupráci.

Které trhy máte na mysli, když mluvíte o vzdálenějších regionech?

Jednali jsme například ve Spojených arabských emirátech, kde je trh velmi silný a je tam spousta investorů. Šlo zatím jen o seznamovací rozhovory v rámci vztahů, které tam mají naši architekti. Vytvářet do zahraničních projektů design tak komplikované není, ale cesta k jeho realizaci podle všech potřebných místních norem už je pak daleko složitější. Dokážu si ale představit, že pro naše klienty v Česku, kteří budou expandovat do zahraničí, budeme realizovat projekty i tam. I takové spolupráce chci v rámci své role v Capexu rozvíjet a exportovat naše služby i za hranice.

A jaké máte další plány v Česku?

Ještě více se etablovat na trhu a expandovat z Prahy do regionů. A také více rozvíjet oblast revitalizací budov. Tam vidíme velkou příležitost, zároveň si ale uvědomujeme, že jdeme na trh, kde již dvacet nebo třicet let působí stavební firmy. Je to pro nás nová oblast a velká výzva, ale jsem rád, že máme v týmu kolegy, kteří si s ní umějí poradit ◌

Náhrdelník pro katedrálu

V katedrále svatého Víta na Pražském hradě se ladí poslední tóny nových varhan, které pro ni vyrobila španělská dílna Grenzing. Světový unikát z nich činí volně levitující prospektové píšťaly, ozdobené křišťálovými elementy z Lasvitu. Podobu varhan navrhl designér Peter Olah ze Škoda Design, který Shapes zasvětil do tajemství jejich vzniku přímo v útrobách nástroje.

Připravila: Klára Čikarová

Foto: Marek Musil

Už když se v průběhu devatenáctého století uvažovalo o dostavbě katedrály svatého Víta, objevila se myšlenka, že s prodloužením stavby bude potřeba vyrobit i nové varhany, které by tak velký prostor obsáhly. Na začátku 20. století pak skutečně spolu s novogotickou částí katedrály vznikl i plán na výrobu varhan, které se měly stát největším kostelním nástrojem na světě. Jenže realizace se zadrhla – dvě světové války ani období komunismu této myšlence nijak nenahrávaly… A tak dlouhá léta musel svatému Vítu stačit nástroj umístěný na postranním kůru uprostřed hlavní lodi. Myšlenka ale žila dál.

Oživil ji nedávno zesnulý kardinál Dominik Duka, jehož pro ni nadchl varhaník katedrály Josef Kšica.

V roce 2014 byl ustanoven nadační fond pro stavbu nových varhan, do nějž se zapojila řada osobností i firem a na varhany se začaly vybírat peníze. Na nástroj, jehož cena se vyšplhala zhruba ke sto třiceti milionům korun, se do dnešního dne složilo asi třicet tisíc drobných i větších dárců. Komise sestavená z odborníků už v době založení nadace začala vybírat, kdo nástroj vyrobí. Definovala parametry, které měl splňovat po hudební i architektonicko-estetické stránce, a zdaleka ne každý je dokázal naplnit.

Z osmi oslovených světových výrobců se výběru na jejich zhotovitele zúčastnili čtyři a nakonec byla vybrána dílna Němce Gerharda Grenzin-

ga, sídlící v Barceloně. „Do dnešní doby pracuje manufakturně, má obrovské zkušenosti s historickými nástroji a také nejlepší předpoklady navázat na tradici našich nástrojů. Zároveň ale dokáže postavit nevšední, zvukově barevný a velice kvalitní nástroj,“ vysvětluje důvody náš přední organolog Štěpán Svoboda, který byl také součástí komise, jež zhotovitele vybírala.

Řemeslná tradice s moderním přístupem

Jenže už ve výběrovém řízení se ukázalo, že architektonicko-estetická část nástroje, tedy jeho vizáž, bude poměrně velkým oříškem. Obvykle mají design varhan na starosti samotné varhanářské dílny, které mají k dispozici vlastní architekty. Hudební část a architektonická podoba varhan se obvykle vytvářejí současně, avšak u svatovítských varhan se estetika odložila až na dobu, kdy se nástroj bude stavět. Často se nové nástroje staví do historických varhanních skříní, a tam se ohledně designu nic moc nového dělat nedá. Aby byly svatovítské varhany výjimečné, vybral si Nadační fond pro navržení jejich podoby tým Škoda Design vedený Peterem Olahem, který dal ve spolupráci s firmou Grenzing varhanám podobu, v jaké jsou již nyní na místě instalovány. Že pracuje se sklem, je odkaz k české tradici i světový unikát. Montáž probíhala loni od března do poloviny

září a od té doby se ladí jejich zvuk i osvětlení. Veřejně se nástroj poprvé rozezní v polovině června – na svátek svatého Víta.

Diskuse o tom, jaké mají varhany být, zahrnovaly velké množství názorů a památková ochrana byla, co se týče designu, velmi konzervativní. Jejich výsledná podoba ale nakonec dokazuje, že i církevní umění dokáže mluvit soudobým jazykem a přitom respektovat tradici. Kombinuje totiž tradiční řemeslo se současnými technologiemi, bez nichž by návrh nevznikl. „Potkává se tu tradiční řemeslný způsob výroby varhan s 3D technologiemi využívanými v nejvyšších disciplínách designu, jako je automobilový průmysl,“ říká Peter Olah, který má mimo jiné mnohaleté zkušeností právě z oblasti automobilového designu.

Práce na podobě nových varhan pro něj byla velkou výzvou – musel respektovat historii a noblesu prostředí i účel hudebního nástroje a potlačit touhu po jakékoli autorské exhibici. „Když se nám projekt dostal na stůl, prohlížel jsem si návrhy varhan, které vznikly dříve. Všechny ale byly esteticky příliš výrazné,“ říká designér. Zvolil proto takový design, který nebude vyčnívat, ale nechá přes sebe přirozeně plynout dynamiku prostoru. „Chtěl jsem, aby varhany vypadaly, jako by v nich nebyl vůbec žádný design,“ říká, když stojíme uprostřed chrámové lodi, tedy asi třicet metrů pod kůrem, kde varhany stojí.

Píšťaly jako šperk

Tedy spíše visí. Unikátní jsou právě v tom, že ty největší prospektové píšťaly volně levitují nad prostorem, kde sedí varhaník. A mezi nimi se třpytí zavěšené křišťálové elementy, vyrobené v dílnách Lasvitu, s nímž Peter Olah již mnohokrát spolupracoval – například když navrhoval trofeje pro Tour de France. Právě zavěšení a uchycení jak píšťal, tak skleněných prvků, bylo největším oříškem. Obvykle totiž u varhan průčelní píšťaly stojí na nohách v takzvaných skříních a vzduch do nich proudí zespodu otvorem v noze píšťaly. Do těch nových ale vzduch musí být přiváděn naopak zezadu. „Až do svého prvního kontaktu s varhanami jsem měl laickou představu, že u varhan hraje to, co vidím. Ale tak to není, obrovské prospektové píšťaly tvoří jen část zvuku,“ říká Olah.

Za viditelnou částí varhan na kůru je totiž schovaná třípatrová ocelodřevěná konstrukce, kde jsou jednotlivé píšťaly varhan uložené. Je jich šest tisíc a každou z nich je třeba zvlášť citlivě nazvučit. A tak i prvotní naivní představa, že by samy píšťaly mohly být vyrobené ze skla, rychle vzala za své. „Když jsem toto pochopil, chtěl jsem, abychom všechno schovali a nechali jen neutrální strukturu, která reflektuje dynamiku katedrály. Samotné prospektové píšťaly jsme tam pak jen zavěsili jako šperk. Katedrála je jako krásná žena a nepotřebuje nic víc než zavěsit na krk krásný jemný náhrdelník,“ říká Peter Olah. Největší píšťaly mají přes deset metrů. Ač bývají obvykle zhotoveny ze slitiny cínu a olova, v této velikosti by jedna vážila tři čtvrtě tuny a nemohly by být proto zavěšeny. Proto byly tyto zhotoveny ze speciálního elektrolytického zinku a opláštěny cínem.

Dialog s rosetovým oknem

Největší výzvou byl pro designéra dialog varhan s velkým rosetovým oknem s barevnou vitráží, které dominuje průčelí. Výsostně důležité bylo i pro památkáře. „Některé dřívější návrhy toto okno překrývaly nebo ignorovaly. My jsme se jej rozhodli v prostoru nejen zachovat, ale ba přímo oslavit,“ říká Olah. Jenže jedna věc je, jak budou varhany vypadat a druhá, jestli v této podobě budou dobře znít. Při prvních zvukových zkouškách, které se dělají při každé stavbě nástroje, vyšlo najevo, že kvalita zvuku poslouchaná nahoře na kůru a dole v katedrále se výrazně liší. A tak bylo potřeba kvůli kvalitě zvuku nástroj asi o metr a půl vyvýšit. Tím pádem nástroj pod rosetovým oknem nesedí úplně přesně, ale je řešen poloobloukem. Pohled se ale mění podle toho, kde divák v katedrále stojí. Čím blíže k oltáři, tím více je okno odhalené.

Při tvaru zavěšení píšťal se Peter Olah částečně inspiroval čedičovým útvarem Panská skála, kterému se také přezdívá „varhany“: „Tam je krásně vidět, kde jednotlivé útvary začínají a končí a nejsou jasně definované. Něco podobného jsem chtěl rozehrát i tady. Na jedné straně je přísná vertikální dynamika, na druhé jsou píšťaly tak trochu nahodile uspořádané tak, abychom okno postupně odkrývali. Když přes něj zasvítí slunce, rozsvítí se barevně i krystaly zavěšené pod píšťalami. Varhany tak netvoří hradbu, ale s oknem komunikují,“ říká designér.

Reakce při prvním představení návrhu na památkové ochraně ale byly spíše chladné. „Pak jsme ale začali spolupracovat, a to bylo velmi ku prospěchu věci. Je třeba uvědomit si kontext – v Čechách není větší a významnější katedrála a tvořit varhany pro takové místo, to se v historii často nestává. Přicházet s nimi se současným vstupem, navíc jako Slovák a automobilový designér, to může znít jako velká drzost.

píšťal mají nové varhany

Katedrála je jako krásná žena a nepotřebuje nic víc než zavěsit na krk krásný jemný náhrdelník.

Nelze to proto vnímat tak, že jsem varhany navrhl já sám – pracovali jsme na nich v široké skupině, jejíž součástí byli i odborníci z památkové ochrany,“ říká skromně Peter Olah v době, kdy od jeho prvního návrhu uplynulo asi osm let. „Když jsme i nyní všichni spokojeni, dává mi to jistotu, že jsem nevytvořil jen nějaké gesto, které bude podléhat trendům,“ dodává.

Neviditelné, avšak bezpečné upevnění

Přísná kritika napomohla například tomu, že upevňovací systém píšťal a skleněných elementů není pro běžného diváka z prostor chrámu vůbec viditelný. „Eliminovali jsme části, které v architektuře nejrychleji stárnou. Často se fixační technologie vyvíjejí tak rychle, že už za deset let nám mohou přijít komické,“ říká Olah směrem k levitujícím píšťalám,

za nimiž je zbytek nástroje schován za lamelovou stěnou. Z hlediska designu se teď řeší už jen správné nasvícení – interní i externí. „Z každé vzdálenosti odrážejí prospektové píšťaly světlo úplně jinak, což vytváří různé hotspoty,“ říká Olah.

Křišťálové elementy tvoří asi osmdesát centimetrů velké skleněné kapky, které jsou upevněné seshora a zavěšené tak, aby se mohly volně pohybovat a nenarušovaly tak rezonanci. Svrchu jsou zavěšené na tyčích, jimiž do nich svítí led diody. Zároveň se nyní stále řeší i dodatečné externí osvětlení, které má korespondovat s aktuální atmosférou celého místa. Celý systém osvětlení bude reagovat na světelné podmínky v katedrále; přes den nebude nasvícení skoro vidět, ale bez něj by krystaly působily tmavě: „Sklo bez světla je tmavé, šedé, a proto je třeba ho trochu rozzářit. Naopak večer se svítí externě a světlo v krystalech je

potřeba potlačit, aby nezářily jako vánoční stromeček,“ vysvětluje Olah. Velmi důležitý byl systém upevnění skleněných elementů z hlediska bezpečnosti. Zejména po požáru katedrály Notre Dame se ukázalo jako nezbytné, uchytit sklo do drátěného opletu, aby vlivem žáru neprasklo a nespadlo na nikoho dole. Ze začátku to byl pro designéra šok, že se musí krásné broušené sklo oplést kovovým drátem, ale nakonec uznává, že to působí esteticky – i díky měřítku, kdy se na něj díváte z dálky několika desítek metrů (délka celé katedrály je 105 metrů a k oltáři je to zhruba 80 metrů, pozn. red.). „Je to něco jiného, než když jsem s přesností na mikrometry navrhoval hodinky. Tady potřebujete vidět tu věc s odstupem,“ říká designér. „Když jsme na začátku připravili křišťálový element a posuzovali jej na stole nebo v ruce, byl perfektně vybroušený a čirý. Jenže při větší vzdálenosti

se tak stával neviditelným. Museli jsme proto do skla dát různé příměsi, jako je slída nebo soda, aby se v něm naopak vytvořily bublinky a aby kousky slídy reflektovaly světlo,“ vysvětluje Peter Olah, jak vytvořil efekt, aby se světlo ve skleněných elementech odráželo a lámalo. „Elementy jsou navíc navržené tak, že se mohou otáčet. Žádný není stejný, každý je svým způsobem originál,“ dodává.

Balanc designu a zvuku

Skleněné elementy přinesly zprvu velký otazník do akustiky varhan, protože k šíření zvuku je potřeba co největší prostor mezi píšťalami, který je zde právě jimi vyplněn. V dílně Grenzing byl proto nejdříve sestrojen zmenšený prototyp celého nástroje, na němž probíhaly první zvukové zkoušky. Jako problematická se zdála horní pasáž nástroje s nejužšími píšťalami. Pokud by se hudební kvality nedosáhlo, vymínil si varhanář, že design bude muset ustoupit zvuku. Ale obavy se naštěstí nepotvrdily, a to ani při následném zvučení nástroje na místě, které probíhá dodnes. Poté, co katedrálu opustí desítky tisíc lidí, kteří sem celý den přicházejí, nastoupí ve čtyři hodiny odpoledne dva až čtyři intonéři, kteří nástroj již v tichu intonují a ladí. Každou z šesti tisíc kovových píšťal upravují drobnými zásahy a zářezy tak, aby vydávala ideální tón. Ten závisí také na správném uložení do takzvané dřevěné lavičky, do které je píšťala přesně svisle usazena. Její zvuk ovlivňuje prach i teplota. K úpravám píšťal mají v prostoru takzvané hudební kruchty, v němž třípatrová dřevěná konstrukce varhan stojí, k dispozici místnost, v níž mohou pracovat. První tóny varhan v katedrále ještě slyšel před svou smrtí i kardinál Duka, který jejich stavbu inicioval a dotáhl do konce.

Varhany zaujímají celou část západního kůru katedrály, která má na šířku jedenáct a na hloubku sedm metrů. A celkem dosahují výšky přes

třináct metrů. „Původně bylo v plánu, že bude nástroj na kůru více vzadu, ale zvukové důvody si vynutily, že jsou posunuté více do prostoru,“ říká Štěpán Svoboda. Prostor kůru byl postaven v období první republiky, kdy byl velkou novinkou železobeton. I ten je tu dnes památkově chráněn. „Oproti dnešním standardům a hmotnosti varhan to ale postavili značně poddimenzovaně, a tak se kůr musel nejdříve stavebně připravit – sanovat, vybavit novou podlahou a dřevěným roštem, který hmotu rozprostře,“ vysvětluje.

Na očích mnoha generací

Když odpočteme skleněné elementy a úchyty k jejich zavěšení, váží nástroj 43 tun. I s nimi má pak 45,3 tuny. „Není tedy pravda, že skleněné elementy nástroj extrémně zatěžují, jak se někteří obávali. Klenba by unesla klidně ještě dvojnásobek hmotnosti,“ říká Svoboda. V dřevěné konstrukci ze zadní části varhan jsou umístěné ventilátory, které do nástroje čerpají vzduch o objemu až sto padesát kubických metrů za minutu. Putuje skrze vzduchovody a jednotlivé měchy do skříní, kterým se říká vzdušnice. I vzadu leží velké dřevěné píšťaly, které vydávají ty nejhlubší tóny. Vyrobeny jsou z vysoce kvalitního smrkového dřeva z Pyrenejí, které neobsahuje žádné suky a dá se použít například k výrobě houslí. To, že jsou umístěny horizontálně, je dalším unikátem nových svatovítských varhan – vedle jejich skleněných elementů a zavěšených prospektových píšťal. Z prostoru třípatrové konstrukce, v níž jsou píšťaly spolu se vzduchotechnikou a ovládacími mechanismy uloženy, se dá vstoupit na přední část kůru k hracímu stolu. Odtud varhaník celý nástroj rukama i nohama ovládá, pomocí klaviatury, pedálů i různých zařízení, jako jsou třeba žaluzie, jimiž se reguluje dynamika vzduchu. Ty jsou však překryté akustickou tkaninou, jaká se používá například

na reproduktorech. Za ní jsou ukryté lamely žaluzií, které regulují sílu zvuku. Nástroj tak zdálky působí čistě a nadčasově.

Peter Olah k návrhu varhan přistupoval v úctě k velikosti a významu takové věci, která bude na očích ještě mnoha dalším generacím. „Máte niterné obavy, zda jste to udělali správně, stále přemýšlíte, jestli něco máte přepracovat. Je to velká zodpovědnost, která mě stála spoustu bezesných nocí,“ říká nyní již s úlevou. „Nejtvrdší kritiku jsem dostával hned na začátku. Návrhy jsme přepracovávali, konzultovali s odborníky z památkové ochrany a až když bylo celé odborné grémium s návrhem spokojené, dalo mi to pocit, že je to dobré,“ dodává s tím, že dnes už dostává spíše veskrze pozitivní komentáře. Ostatně mnohé zaznívají i z úst návštěvníků katedrály při každodenních prohlídkách. Samotné varhany dostanou slovo až 15. června, kdy se slavnostně rozezní tóny Dvořákovy Mše D dur zvané „Lužanská“ ◌

45,3

Domov ukrytý ve stěnách

Připravila: Klára Čikarová

Foto: archiv firmy Caccaro

Firma Caccaro začínala téměř před sedmdesáti lety jako rodinná dílna vyrábějící dřevěný nábytek. Co je hlavní náplní vašeho podnikání nyní?

Dnes jsou naším hlavním oborem jednoznačně nábytkové systémy. Oním systémem rozumíme sadu modulů, které lze přizpůsobit z hlediska rozměrů, povrchových úprav i funkce a vzájemně kombinovat. Umožňují tak neustále vytvářet nové kompozice, které si interiéroví designéři mohou přizpůsobit dle potřeby. Výzvou je pro nás dosažení úplné integrace těchto prvků tak, aby vzniklo plynulé a soudržné prostředí. Vedle této hlavní obchodní činnosti jsme vyvinuli i řadu standardnějších interiérových doplňků nebo postelí.

Proměnila se v průběhu času identita vaší značky nebo její základní hodnoty?

Duch naší značky se určitě vyvinul, ačkoli naše základní hodnoty, zakořeněné v osobitém italském způsobu podnikání, přetrvaly. Dnes při své práci počítáme s možnými vizemi budoucnosti, aby naše návrhy byly efektivní. Jsme vedeni vírou v to, že domov je živý organismus, který se mění a přizpůsobuje potřebám těch, kteří jej obývají. Naše systémy proto v rukou designérů

představují kreativní potenciál, který jim umožní utvářet prostory, v nichž se lidé budou doopravdy cítit uvolněně. Z hlediska firemních hodnot přetrvává to, jak důležitý je pro nás jednotlivec i tým. A také vášeň pro dokonalost produktů a závazek, abychom zůstali nezávislou společností, v níž se prolíná manažerská profesionalita s rodinným vedením.

Na co by podle vás měli myslet už architekti v základním návrhu s ohledem na úložné prostory a co všechno naopak dokáže doladit až interiérový designér?

Pro interiérové designéry je nejlepší, když mohou pracovat s „prázdnou skořápkou“. I tam budou samozřejmě jistým omezením nosné stěny nebo neodnímatelné sloupy, ale ty problém nepředstavují. V takové konfiguraci můžeme naše modulární systémy, které vyrábíme na míru prostoru, využít nejlépe, abychom splnili všechny požadavky klienta. Jde o úložné prostory integrované do stěny, ať už jako skříně nebo průchozí prostory s dveřmi, osvětlené výklenky pro vystavení uměleckých děl, nástěnné skříňky, místo pro ukotvení televizní obrazovky nebo jiné lehké prvky připevněné ke stěnám nebo obkla-

Italská designová značka Caccaro, která se zaměřuje na chytré úložné systémy, vstupuje na český trh prostřednictvím firmy Decoland. Tradiční malá rodinná firma se od padesátých let proměnila v mezinárodně úspěšnou značku. O jejích vizích se SHAPES bavil se zástupcem druhé rodinné generace jejích lídrů, obchodním ředitelem a členem představenstva firmy, Robertem Caccaro.

dům, které dodají prostoru dynamiku. Pokud nás architekti zapojí už do počáteční fáze vývoje projektu, můžeme vhodně uzpůsobit výšku stropu nebo podhledů, aby do nich naše systémy pasovaly od podlahy až ke stropu, bez nutnosti dalších výplní. Od roku 2023 zavádí Caccaro koncept nazvaný No-Wall House, který k architektonickým zásahům využívá právě nábytek. Místo tradičních skříní pracujeme s úložnými stěnami, které lze oboustranně obložit průchozími moduly nebo obkladovými panely.

Můžete koncept No-Wall House přiblížit? No-Wall House představuje vrchol našeho výzkumu na téma „zeď“. První takové úvahy přišly v roce 2018, kdy jsme začali zavádět velkokapacitní úložný systém Freedhome, který byl navržen tak, aby každá zeď mohla obsahovat funkční prostor. Na tomto základě jsme pak pod vedením naší art directorky Monicy Graffeo začali prozkoumávat možnosti, jak bychom při práci na průsečíku nábytku a architektury mohli jít ještě dál. Cílem je, aby se interiérový design stal skutečnou součástí architektury, kde náš systém může sloužit nejen jako skladovací prostor, ale i nástroj pro členění domova. To vše při zachování kontinuity a dimenze prostoru i použitého materiálu a povrchových úprav. Vedle toho jsme se zaměřili i na „well being“ celého prostoru, tedy klíčových designových principů, jako je světlo, optická i haptická pestrost materiálů, práce se zelení a propojení interiéru s exteriérem.

Můžete představit produkty, které jsou vašimi bestsellery?

V souladu s konceptem, který jsem popsal, patří mezi naše bestsellery systémy Freedhome, Architype a Wallover. Freedhome představuje to, co definujeme jako velkokapacitní úložný prostor: skříně, šatníky a průchozí šatny. Wallover sestává z lehkých flexibilních úložných jednotek postavených na podlaze nebo přimontovaných

ke stěně, které umožňují dynamičtější konfiguraci v prostoru. Architype jsme představili poprvé na Salone del Mobile v roce 2023 a sestává z integrovaných obkladových panelů a dveří, které dohromady odrážejí naši představu o nábytku jako plnohodnotném architektonickém prvku.

Jakým způsobem přemýšlíte při vývoji nových produktů?

Naší silnou stránkou je systematická logika, která se prolíná celou naší produktovou nabídkou. Už od velmi raného stadia vývoje konceptu se vždy ptáme na to, jak nový produkt interaguje s celým systémem, co se týče proporcí, funkce i povrchových úprav. A také jakou přidanou hodnotu přinese naší interpretaci domova. Tato perspektiva nás posunula za tradiční rozdělení prostor na denní a noční. Koncept skříní a šatníků vnímáme jako překonaný a namísto něj prosazujeme myšlenku úložných zdí.

Jak probíhala proměna vaší společnosti z malého rodinného podniku ve velkou mezinárodní firmu a jaká je nyní její organizační struktura?

Současná organizační struktura vyplynula z hloubkové studie trhu v segmentu designu vyšší střední třídy, kdy jsme i přes nezbytné lokální odlišnosti našli na celosvětové úrovni podobné faktory. Ti, kdo investují do odolných a vysoce kvalitních produktů, u designéra hledají řešení promyšlené na míru jejich potřebám a schopnost vyhovět jejich specifickým požadavkům. A také možnosti upravovat řešení flexibilně podle architektonického prostoru. Na základě těchto předpokladů jsme v roce 2017 strukturovali své aktivity podle principů Industry 4.0 a principů JIT (Just-in-Time). Začínáme s navržením celé kompozice, a ta pak určuje způsob ořezání a opracování každého panelu našeho modulárního systému. Naším cílem tedy není prodat produkt, ale podpořit rozvoj pro -

jektu prostřednictvím našich systémů. Tuto vizi sdílíme na všech mezinárodních trzích. Výzvou pro nás potom je, zjednodušit tuto komplexní strategii pro maloobchodníky a designéry, kteří si naše produkty vyberou.

Na které trhy se v současnosti nejvíce zaměřujete?

Na evropském kontinentu jsou to zejména Francie, Španělsko a země Beneluxu a na celosvětové úrovni pečlivě sledujeme Čínu a Spojené státy. Kromě toho jsme po celém světě navázali spolupráci s vybranými maloobchodními partnery, kteří souzní s naší vizí a naším přístupem k designu nábytku.

Na český trh jste vstoupili ve spolupráci se společností Decoland. Jaký příběh za tímto propojením stojí a jaké máte společné plány?

Decoland je právě jedním z oněch maloobchodních partnerů, u kterých jsme si okamžitě uvědomili silnou spřízněnost. Obzvláště si vážíme jejich jasného odhodlání posouvat se od samostatně stojícího nábytku ke komplexním systémům. To je změna, která vyžaduje úplně nový přístup k designu. U Decolandu vidíme schopnost vnímat projekty v jejich komplexnosti, optikou celého prostoru. Kladou důraz na řešení na míru a navíc hluboce oceňují hodnoty „Made in Italy“. Ve společnou budoucnost věříme i proto, že dokážou hbitě, profesionálně a precizně

reagovat. Jsme na začátku společné cesty k projektům, které překračují běžné vybavení interiéru nábytkem a míří směrem ke konceptu No-Wall House. I proto se v České republice výchozím bodem pro ty, kdo hledají náš design, stala právě společnost Decoland. Důležitá je pro nás i spolupráce v oblasti marketingu.

Jakým směrem chcete značku Caccaro dál vést?

Budeme pokračovat v silném zaměření na systémová řešení. Chceme posilovat vztahy na evropských trzích a samozřejmě ruku v ruce s tím utvrzovat naši přítomnost na italském trhu. Konstantně a do hloubky budujeme silnou značku, která je jasně rozpoznatelná pro architekty, designéry i sofistikované klienty, kteří spíše než o jednotlivých kusech nábytku raději přemýšlejí v intencích celého projektu.

Které inovace a trendy nyní v rámci celého oboru interiérového designu vnímáte jako stěžejní?

Nechceme se honit za módními trendy. Pokračujeme dál v naší misi s úložnými systémy, neustále zkoumáme, jak interagují s architekturou a posilují možnosti každého prostoru. V oblasti technologických inovací budeme dále pokračovat ve výzkumu zaměřeném na mechanismy snadného otevírání a také vnitřní osvětlení modulů. A samozřejmě dále vyvíjíme i podobu vnějších prvků a povrchových úprav ◌

Roberto Caccaro

Caccaro

Značka Caccaro vznikla v roce 1958 jako malá rodinná firma založená Salvinem Caccarem ve Villa del Conte. V 80. letech ji převzala druhá generace rodiny Caccaro a postupně ji proměnila z lokálního řemeslného podniku v mezinárodní značku, která dnes navrhuje a vyrábí modulární nábytková řešení se zaměřením na chytré úložné systémy. Její nový projekt No-Wall House, který firma představila v roce 2025 v Miláně, plně inkorporuje dveře, panely a úložné systémy do stěn prostoru a představuje tak revoluci ve vnímání interiérového designu. www.caccaro.com

V roce 2024 vstoupila na český trh legendární značka Aston Martin. Ta v posledních letech prošla zásadní proměnou modelové řady, rozšířila nabídku o luxusní SUV, super- a hypersportovní modely a také nabídla řadu exkluzivních limitovaných sérií. A navíc vstoupila do světa formule 1. Nově v čele českého zastoupení stojí Kateřina Trnková, která v rozhovoru pro Shapes prozrazuje své plány a vize.

Připravila: Michaela Výtisková

Foto: Archiv Aston Martin Prague

Spojení vášně a úspěchu

Co vás přivedlo ke spojení kariéry s automobilovým světem, veterány a luxusními značkami? Můj vztah k automobilům začal už v dětství, ale fascinace luxusními a ikonickými značkami, jako je Aston Martin, se vyvinula postupně. Nejde jen o rychlost a výkon, ale především o příběh, dědictví a mistrovské řemeslo. Veterány pro mě představují hluboký respekt k historii a řemeslu. Spojení s luxusními značkami pak nabízí možnost pracovat s klientelou, která oceňuje exkluzivitu, detail a nadčasový design. Aston Martin kombinuje všechny tyto prvky – je to značka s bohatou historií, která zároveň udává směr v moderním luxusu. Byla to pro mě přirozená volba, kde mohu svou vášeň proměnit v profesní úspěch.

Jaké zkušenosti z předchozí praxe nejvíce využíváte ve své současné roli?

Z předchozích rolí, kde jsem pracovala s klienty v oblasti luxusního zboží a služeb, nejvíce zúročím zkušenosti s individuální péčí o klienty. Zásadní je zde budování dlouhodobých vztahů a pochopení individuálních potřeb náročných klientů. Nejde jen o prodej vozu, ale o zprostředkování zážitku. Další oblastí je strategické budování značky, tedy schopnost efektivně komunikovat hodnoty značky, historii a její exkluzivitu a zároveň zachovat její autenticitu. Patří sem i organizování exkluzivních akcí s určitým přesahem, které reflektují prestiž značky a nabízejí klientům nezapomenutelné momenty – ať už na závodním

Absolutní vrchol mezi „standardními“ modely v nabídce je dnes raritní, dvanáctiválcový model Aston Martin Vanquish, nabízený i v otevřeném provedení Volante.

okruhu, nebo při společenském setkání. A v neposlední řadě dávám přednost emocím před pragmatismem – v mé kariéře mi vždy fungovalo, když se zákazníci otevřeli, uvolnili se a nechali procházet emoce, pak je obchodní kontakt přirozený a dělá oběma stranám radost.

Jak vnímáte specifika budování značky, jakou je Aston Martin, na českém trhu?

Český trh je pro Aston Martin velmi zajímavý, ale vyžaduje specifický přístup. Klienti jsou nároční, mají vysoké požadavky na kvalitu a zároveň si uvědomují investiční hodnotu limitovaných modelů. Zákazníci oceňují historii a britský původ značky. I díky propojení se slavným agentem 007 – Jamesem Bondem. Na rozdíl od některých jiných trhů je zde vyšší poptávka po diskrétním luxusu. Naše eventy a komunikace jsou exkluzivní, zaměřené na malý okruh vybraných zákazníků. Je důležité značku ukotvit v kontextu českého kulturního a společenského života, například prostřednictvím partnerství, která nám skvěle fungují.

Co považujete za svůj hlavní cíl v prvním roce působení?

Mým hlavním cílem je upevnit pozici Aston Martin Prague jako centra luxusu a zážitků, nejen jako prodejního místa. Konkrétně se zaměřím na rozšiřování komunity majitelů vozů Aston Martin a posílení jejich loajality, což bude podpořeno i nově otevřeným servisním zázemím. Naším dalším cílem je zajištění prvotřídní péče od prvního kontaktu až po poprodejní služby – tak, aby zážitek z Aston Martin byl nezapomenutelný. Úkolem je rovněž zvýšit povědomí o značce, ale i o modelové řadě, zejména u modelů, jakými jsou sportovní SUV DBX707 a DBX S nebo dnes již raritní dvanáctiválcový model Vanquish.

Plánujete přivést do ČR některé exkluzivní modely nebo limitované řady?

Ano, to je bezesporu jeden z mých prioritních úkolů a klíčový prvek pro posílení exkluzivity na trhu. Vzhledem k rostoucímu zájmu českých sběratelů o vozy Aston Martin budeme usilovat o to, abychom mohli našim klientům nabídnout pokročilé zakáz-

Klienti si mohou vybírat z dosud nejsilnějšího portfolia vysoce luxusních vozů, zahrnujícího vysoce sportovní i super- a hypersportovní modely včetně jednoho z nejvýkonnějších SUV na trhu – vozu DBX S s výkonem 727 koní.

Kateřina Trnková

má bohaté zkušenosti v oblasti prodeje a marketingu luxusních automobilů či exkluzivní audiovizuální techniky. Během své kariéry se zaměřovala především na investiční zhodnocení při nákupu a vlastnictví luxusních produktů. Její velkou vášní jsou historické automobily. Působila ve firmách Scuderia Praha, Wood & Company nebo Voix. Brand manažerkou ve společnosti Aston Martin Prague je od října 2025.

kové úpravy od oddělení Q by Aston Martin a vysoce limitované speciální projekty, které představují absolutní vrchol britského automobilového inženýrství a designu. Tím našim zákazníkům zajistíme přístup k těm nejvzácnějším klenotům značky.

Nedávno jste otevřeli nový servis, o kterém tvrdíte, že je v Evropě výjimečný? V čem konkrétně?

Nový servis jsme otevřeli v reakci na rostoucí zájem o naše vozy i o servis starších automobilů. Vysoký zájem o profesionální údržbu vozů Aston Martin ukazuje, že majitelé v Česku i v okolních zemích vnímají význam a přínos továrního servisu, který je prvním předpokladem pro zachování špičkových vlastností těchto vysoce sportovních vozů i pro udržení jejich hodnoty. Vedle standardních služeb pro údržbu výkonných vozů disponujeme rovněž komplexními technologiemi včetně lakovny a karosárny s rovnací stolicí. Ta splňuje nejen nejvyšší celosvětový standard v rámci interní klasifikace značky Aston Martin, ale vyniká napříč celým opravárenským oborem.

Jaké technologie nebo postupy umožňují poskytovat nadstandardní úroveň péče?

Servis Aston Martin Prague disponuje unikátními technologiemi pro péči o vysoce výkonné modely s plug-in hybridním pohonem. Máme nadstandardní počet stanovišť, čtyři se zvedáky a další dvě pro diagnostiku. Důležité je, že jsme připraveni i na servis všech typů vozů, od historických až po supersportovní a hypersportovní modely s nahoru výklopnými dveřmi. Ojedinělé je vybavení servisu značkovým nábytkem dle nejvyšších standardů značky Aston Martin, který je nejen krásný a kultivuje servisní zázemí, ale díky němuž je zaručeno ergonomické a příjemné pracovní prostředí.

Dokážete se postarat i o starší modely Aston Martin?

Ano, a máme o tuto službu docela velký zájem. Dokážeme se postarat jak o zánovní modely, tak o vysloveně historické modely. Jako tovární servis jsme schopni zajistit údržbu na modely od roku výroby 1948, počínaje vozem Aston Martin 2-Litre Sports (DB1), a to rozhodně není v branži obvyklé!

Jakou roli hraje propojení showroomu a servisu v komunikaci se zákazníky?

Zcela zásadní. Krédem mateřské společnosti CarTec vždy bylo, že

„Rozdíl je v přístupu“ a také že „Prodejem vozu náš vztah teprve začíná“. Naši zákazníci jsou dlouhodobě zvyklí, že ke každému přistupujeme individuálně a snažíme se vyjít maximálně vstříc. I díky tomu firma získala celou řadu ocenění. U značky Aston Martin je servis o to důležitější, že kvalifikované servisní služby s továrním zázemím dávají jistotu, že si můžete svůj supersportovní vůz užívat bez starostí a naplno, a navíc si tím uchováváte i hodnotu automobilu do budoucna.

Jak se promítá zkušenost společnosti CarTec s prodejem vozů BMW a Rolls-Royce do přístupu k luxusní a sportovní značce Aston Martin?

Na mnoha úrovních – počínaje tím, že jako největší prodejce BMW v České republice disponujeme v širším centru Prahy naprosto výjimečně rozsáhlým zázemím, personálním i technickým. Značku Rolls-Royce zastupuje CarTec již deset let, letos tedy slaví významné výročí, a za tu dobu si pražské zastoupení vybudovalo mezinárodní renomé, potvrzené řadou prestižních cen včetně té nejvyšší – Global Dealer of the Year. Se zkušenostmi a tradicí v prodeji vysoce luxusních vozů můžeme i v segmentu vysoce sportovních a supersportovních automobilů Aston Martin nabídnout bezkonkurenční možnosti a zážitky v souladu s výlučnou pozicí této slavné britské značky ◌

Showroom a nově rozšířený servis značky Aston Martin se nachází v Praze-Strašnicích.

Kus Japonska na Starém Městě

Autenticita na talíři i v interiéru. Tak by se dal charakterizovat koncept japonské restaurace Yami Sushi House, která v létě otevřela v novém kabátě.

Vkusné designové úpravy přinášejí do centra Prahy tradiční japonskou kulturu v moderní atmosféře.

Připravila: Redakce

Foto: Adéla Kremplová

Tradiční japonská restaurace Yami Sushi House v Masné ulici v Praze je milovníkům asijské kuchyně známá již několik let. Otevřel ji korejský šéfkuchař Jisu Chon a díky kvalitě podávaných jídel a příjemné atmosféře otevřené japonské kuchyně se stala velmi oblíbenou nejen pro lokální obyvatele, ale také pro klienty z celého světa, kteří se tam rádi opakovaně vracejí. Vedle kvalitního gastro zážitku k tomu nyní mají i další důvod – příjemné prostředí v podobě designového interiéru, který v srpnu 2025 otevřel v úplně novém kabátě od ateliéru annaMAT, za nímž stojí Anna Matoušková s Adélou Hajnou.

Inspirace tradicemi

Prostor v parteru historické zástavby Starého Města má tradiční vysoce klenuté stropy. Restaurace se nachází na ploše pouhých 80 metrů čtverečních, ale díky své členitosti a rozmanitosti působí prostorně. Aby si udržela svoji skvělou pověst, bylo nutné původní interiér po mnoha letech užívání zásadně oživit. Koncept návrhu nového interiéru pečlivě očišťuje prostor od nánosů všech původních vrstev a vnáší do restaurace nové elementy inspirované tradiční japonskou kulturou.

Protože se japonská kuchyně skládá především ze studených pokrmů, pracuje návrh interiéru cíleně s teplými barvami, přírodním dřevem a klade důraz na práci s ambientním osvětlením, které evokuje atmosféru zapadajícího slunce. Na stěnách se v jemných texturovaných malbách objevují odkazy na tradiční krajinomalby Hokusai s motivem slunce zapadajícího nad pohořím.

Původní zavěšené podhledy byly zrušeny a stropy se v co největší možné míře přes jemný gradient otevřely vzhůru do černé klenby symbolizující noční oblohu. Příjemné teplé světlo je v restauraci zprostředkováno zavěšenými kompozicemi svítidel od firmy Bulb s organicky vrstvenými pláty rýžového papíru.

Soukromí i kontakt s kuchyní

Restaurace je v principu rozdělena na tři zóny. Při hlavním vstupu je umístěno barové sezení, kde mají návštěvníci možnost se najíst samostatně v bezprostřední blízkosti otevřené kuchyně a být tak v přímém vizuálním kontaktu s šéfkuchaři. Další zónou je sezení u menších stolů na temně červených židlích a pro početnější skupiny návštěvníků slouží větší stoly s čalouněnými lavicemi v zadní části restaurace. Pocit soukromí je zajištěný dělicími příčkami tvořenými z nepravidelně vrstvených kmenů bambusu. Bambus se jako nenápadný motiv objevuje i u zakázkově vyrobených samostojných lamp, které hrou světla oživují nevyužitá zákoutí.

Veškerý zakázkový nábytek, který dodala firma Devoto, je vyrobený ze dřeva pigmentovaného tmavým olejem, který ladí s repasovanou podlahou z dubového masivu. Hygienické zázemí v suterénu je přístupné po schodišti s nástěnnými malbami od Vladimíra Jeniše, které symbolizují sestup z pohoří pod povrch země. Přestože se na malém prostoru restaurace nachází hodně různorodých elementů, výběr materiálů, barev a především decentní intenzita osvětlení skýtají návštěvníkům při jídle příjemný pocit klidu a soukromí ◌

Křest magazínu

Připravila: Redakce

Foto: Marek Musil

Třetí vydání magazínu Shapes bylo na podzim 2025 přivítáno na svět za mezinárodní účasti. Developer Serge Borenstein, umělec Federico Díaz a hostitel akce, majitel společnosti Sipral Leopold Bareš, využili této slavnostní příležitosti k tomu, aby oznámili svou spolupráci v rámci nové joint venture Siment. Nové číslo magazínu pokřtili za doprovodu živé hudby mezi luxusními vozy spolu s další tváří z titulní strany, nizozemským architektem Winym Maasem a redakcí Shapes.

Království estetiky

Místo, kam lidé chodí, aby byli krásní, musí být samo krásné.

Pražská klinika estetické medicíny Veramedica, kterou v létě otevřela špička v oboru Věra Terzijská se svým synem Markem ve Slovanském domě, to díky designu od Kateřiny Šindelářové (studio Absolut design) splňuje do posledního rohu. I když v tomto případě se o žádných ostrých rozích mluvit nedá – vše je tu harmonicky zaoblené a na každém kroku vkusně doplněné uměním.

Připravila: Klára Čikarová

Foto: Marek Musil

Vstup do nové kliniky Veramedica z chodby Slovanského domu vypadá nenápadně; a to i proto, že řada klientek a klientů ocení při návštěvě takového zařízení soukromí. Za dveřmi se ale ukrývá úplně jiný svět – svět vlídné péče a kvalitního designu. Že první dojem rozhoduje, platí i v tomto oboru. I na klinice je místem prvního kontaktu recepce, kde se příchozí musejí cítit co nejlépe.

Při vstupu do této místnosti okamžitě zaujme atypický strop pokrytý stříbřitými pláty, který recepci dominuje. Na míru jej tu během deseti nocí vytvářeli tři mistři z firmy Absolut Estate. K němu je sladěn originální lustr, vyrobený ručně dle návrhu Kateřiny Šindelářové – designérky, která stojí za podobou celého interiéru kliniky, jejíž logo Veramedica je na zdi nad recepcí vyvedeno decentním zlatým písmem. Hlavní plocha svítidla je potažena speciálním materiálem, jakousi zrcadlovou fólií, evokující vodu: „Když jsem o klinice a o práci paní doktorky přemýšlela, došlo mi totiž, že to, co vidíme, je krásný povrch a pod ním se všechno skládá z vody. Zároveň odráží to, na čem si paní doktorka zakládá a co stále všechny učí – a to je hydratace,“ vysvětluje Kateřina Šindelářová.

„Chtěl jsem, aby to bylo něco unikátního. Nemám rád sterilní prostředí; žádné bílé zdi do pravého úhlu, ale útulné, teplé barvy,“ říká Marek Terzijský, který kliniku spoluvlastní se svou matkou Věrou. „Nechali jsme se inspirovat naším druhým domovem, kterým je Dubaj, a loni jsme hodně inspirace načerpali také v Singapuru. Stříbrné stropy mě nadchly právě na recepci v jednom hotelu,“ přiznává. Vše tu k sobě ladí tak, aby se klientky cítily dobře a neměly pocit, že vstoupily do lékařského zařízení. Během krátkého čekání se mohou usadit na pohodlné sofa, dát si něco dobrého k pití a prolistovat časopis. K příjemnému prostředí přispívá nejen správně zvolený design doplněný uměním, ale i zkušené jednání personálu. „Jak se chová recepce, tak k nám potom klient přijde naladěn do ordinace,“ podotýká majitelka kliniky Věra Terzijská.

U jedné kliniky nezůstane. V plánu je, že za dva roky by měl v novém projektu v centru Prahy pod brandem Veramedica vzniknout nový koncept věnovaný longevity.

Rodinný podnik

Ve svém oboru patří Věra Terzijská ke špičce a je uznávanou kapacitou s dlouholetými zkušenostmi, které předává dále i na školeních. Vybudovala již dvě kliniky, a jak přiznává, do další se jí už příliš nechtělo. Ve Slovanském domě, i když v jiném sektoru, jednu z nich otevřela před deseti lety spolu s Evou Štědrou. Po pěti letech ji však prodala a na čas působila v rámci dnes již zaniklé RP Klinik. „A pak můj syn Marek přišel s nápadem, že si postavíme kliniku novou. Kývla jsem na to jen s tím, že si to celé vezme na starost. Zajišťoval celou stavbu a jsem na něj pyšná, že to dokázal. Bez něj by to tu nevzniklo,“ popisuje Terzijská a designérka Kateřina Šindelářová k tomu dodává: „Vše, co jsem si vymýšlela – a že to nebylo úplně jednoduché – měl pod palcem pan David Čermák, který stojí za celým stavebním procesem.“

V prostorách, kde dnes klinika sídlí, původně býval open space, a tak se vše muselo udělat nově – stropy, příčky, podlahy, voda i elektřina. Přepočteno na náklady by to vydalo na jednu velkou vilu. „Tak jsem prodala jeden pěkný investiční byt, abych kliniku postavila,“ říká spolumajitelka kliniky, jejíž stavba začala na podzim 2024 a v červnu 2025 už se do nových prostor

nastěhovala. Jde vlastně o takový rodinný podnik: „Těší mě, že tu mohu pracovat se svým synem i svou snachou Míšou,“ říká Terzijská. Marek Terzijský je vedle svého působení na klinice renomovaným pilotem dopravního letadla a ani na mediální scéně není neznámou osobností – účastnil se totiž nejnovější řady reality show Zrádci. Pro realizaci nové kliniky oslovil interiérovou designérku Kateřinu Šindelářovou, která prostory pojala tak, aby se tu klientky cítily co nejlépe. „Byla to pro mě obrovská čest a velká výzva. Věděla jsem, že všechno, co vymyslíme, musí korespondovat a podtrhovat preciznost a profesionalitu paní doktorky. Její smysl pro detail, vyváženost, ženskost i absolutní důraz na kvalitu,“ říká Kateřina Šindelářová. A Věra Terzijská si její práci chválí: „V interiéru je cítit ženský dotek. Když sem nejen klientky, ale také zástupci renomovaných světových farmaceutických značek přijdou, moc se jim tu líbí.“ Když je řeč o klientele, mluví sice v ženském rodu, protože ženy tvoří její většinu, ale narůstá i počet mužů, kteří estetickou medicínu vyhledávají: „Starší chtějí držet tempo s těmi mladšími nejen v práci, ale i co se týče vzhledu,“ tvrdí.¨

Symbióza umění a medicíny

Gró služeb kliniky Veramedica tkví v estetické medicíně, především dermatologii. „Nabízíme široké portfolio různých výkonů od laseru přes botulotoxinové fillery a rejuvenativní skin boostery až po mezoterapii,“ říká Věra Terzijská. Lékaři jsou tu aktuálně čtyři, ale vzdělávat se sem chodí spousta dalších. Školicí akce pro lékaře osobně zajišťuje i majitelka kliniky, která se specializuje na výplně a botulotoxin. „Někteří kolegové mi vyčítají, že nám vychovávám konkurenci, ale nevidím to tak dramaticky. Mediky jsem učila ještě v dobách, kdy jsem pracovala na Bulovce,“ usmívá se zkušená lékařka, která je vedle vlastní praxe spolu s Lucií Mansfeldovou a Barborou Nedělovou také součástí akademie BCA, jež pro lékaře pořádá školení napříč různými disciplínami estetické medicíny. K tomu, aby na klinice mohly probíhat přednášky i praktické ukázky těchto procedur, jsou uzpůsobené i prostory ordinací. Posuvná stěna mezi nimi dokáže prostor otevřít, propojit a vytvořit v něm více místa, aby se tam účastníci pohodlně vešli.

Chodby i jednotlivé ordinace jsou plné designu a umění a obrazy na zdech postupně dále přibývají. „Ještě chci do ordinace pověsit grafiky od Oldřicha Kulhánka, které se sem budou velmi hodit, protože zobrazují krásná těla nahých mužů a žen, aniž by vzbuzovaly nějaké pohoršení,“ plánuje Věra Terzijská. Propojit kliniku s uměním měla v plánu od začátku: „Sama mám ráda hlavně moderní umění. Nemůžu říct, že bych byla vyloženě sběratelka, ale ráda se uměním obklopuji,“ říká žena, která má přirozeně blízko i k architektuře. Vilu, v níž nyní žije její manžel Luděk Sekyra, řešila s architektkou Evou Jiřičnou. „K sobě domů si ráda pořizuji díla od mladých umělců a mám také velmi ráda sklo – například skláře Martina Janeckého nebo Františka Jungvirta, ale mám doma třeba i věci od Bořka Šípka,“ prozrazuje milovnice umění, jejíž vkus se promítá i do interiéru kliniky.

Prostor jako řeka

To, co by se u lékaře zpravidla označilo slovem čekárna, na klinice Veramedica rozhodně jako typická nemocniční chodba nevypadá. Prostor je laděn do smetanové a béžové, stěny i sloupy, na nichž stojí různé artefakty, jsou potaženy speciálním haptickým materiálem. „Typické jsou v interiéru všechny solitérní i vyráběné prvky se zaoblenými tvary, aby podtrhly ladnost a křivky

Prostor chodby plyne jako řeka, v jejíchž meandrech je stále co obdivovat.

primárně ženského prostředí, kde se citlivě pracuje s jemnými tvary,“ říká designérka. Chodbu tvoří oblé ostrůvky s pohodlnými pohovkami, z nichž se na jedné straně vchází do tří ordinací a na druhé do soukromých odpočinkových kójí, kde mohou klientky relaxovat po výkonu nebo zatímco jim na obličeji působí pleťová terapie. Zvláštní místnost je také určena pro laserovou terapii a prostor je zakončen toaletami, šatnou a zázemím pro personál.

Není tu snad žádný pravý uhel; prostor chodby plyne jako řeka, v jejíchž meandrech je stále co obdivovat – například vázy od již zmiňovaného Františka Jungvirta. „Pozvedl tím prostor ještě o level výše. V jeho tvorbě se odráží smysl pro proporci a detail stejně jako u toho, co se děje na klinice,“ říká Kateřina Šindelářová. Kromě váz tu stojí třeba také socha od Olbrama Zoubka: „Jde o Afrodité, bohyni krásy. Je proto takovým talismanem naší kliniky,“ vysvětluje Věra Terzijská s nadšením. Celému interiéru dominují organické tvary připomínající buňky, které se propisují do tvaru stěn, nábytku i výklenků ve stěnách. „Podobný tvar mají lymfocyty,“ ukazuje na podsvícený výklenek, v němž stojí další skleněný objekt. „Už když jsem vymýšlela celý prostor, myslela jsem na jednotlivá místa, zákoutí chodby i prostory recepce tak, aby umění mohlo spoluvytvářet prostor a konečný dojem,“ říká designérka Kateřina Šindelářová.

Interiéru dominují organické tvary připomínající buňky.

Od krásy k longevity

To samo by ale k udržení klientely nestačilo. „Nikdy nedopustíme, aby byl klient jen číslem v kartotéce. Základem je individuální přístup ke každému z nich,“ říká Marek Terzijský. Jeho matka má stálé klientky, které k ní chodí i pětadvacet let. „A ty, co odejdou, se stejně zase vrátí,“ směje se jedna z největších kapacit v oboru estetické medicíny, která se v oboru neustále vzdělává na kongresech po celém světě a do Česka neustále přiváží nejnovější trendy. „Když jsem před dvaceti lety začala píchat botulotoxin, byla jsem jedna z prvních a televize přijela natáčet právě do mé ordinace,“ říká Terzijská s tím, že dnes je takovým novým trendem biostimulace. „Do popředí jdou dnes regenerativní techniky. Zjednodušeně řečeno to jde tím směrem, aby se stárnutí kůže předcházelo a člověk vypadal stále mladistvě. Záměrem není vypadat nepřirozeně, ale odpočatě – jako po hezké dovolené,“ tvrdí Věra Terzijská Už nyní má Terzijská jasno, že u jedné kliniky ve Slovanském domě rozhodně nezůstane. Na stole už jim leží další chystaný projekt, který by měl zhruba za dva roky vzniknout v novém projektu v centru Prahy. Půjde ale o trochu jiný koncept; další plánovaná klinika pod brandem Veramedica by se měla věnovat Longevity: „Chceme nabízet veškeré služby zaměřené na Longevity, jako jsou krevní testy na délku telomerů, ozonizace krve, infuzní terapie, kompletní genetické vyšetření a uvažujeme i o hyperbarické komoře a dalším vybavení, které by klienti dle individuálního plánu mohli využívat i na denní bázi,“ přibližuje Marek Terzijský. Už teď má jasno, že i na tomto projektu chce spolupracovat s designérkou Kateřinou Šindelářovou: „Rád bych, aby bylo vidět, že jde o jeden brand, i když zároveň bude zase v něčem unikátní,“ dodává ◌

Žádné bílé zdi do pravého úhlu, ale útulné, teplé barvy.

Vše tu k sobě ladí tak, aby se klientky cítily dobře a neměly pocit, že vstoupily do lékařského zařízení. Oblé tvary podtrhují ladnost a křivky primárně ženského prostředí.

Relaxace v srdci Seewinkelu

Připravila: Redakce

Foto: archiv Vila Vita Pannonia

Jen hodinu cesty od Bratislavy a Vídně, na rozhraní Rakouska a Maďarska, se rozkládá unikátní přírodní oblast Seewinkel. Dominuje jí Neziderské jezero, které vzniklo zatopením stepi a je hluboké necelé 2 metry. Součástí Národního parku Neusiedler See–Seewinkel jsou také slaná jezera obklopená rákosím, kde žije více než 300 druhů ptáků. Krajina zapsaná na seznam světového kulturního dědictví UNESCO představuje jedno z nejmalebnějších míst střední Evropy. Právě zde, na ploše více než 200 hektarů, se nachází resort Vila Vita Pannonia, který jedinečným způsobem propojuje tradiční architekturu, nejvyšší komfort služeb a bohatství panenské přírody.

Propojení s přírodou

Resort nabízí rozmanité možnosti ubytování od elegantních pokojů a apartmá přes tradiční bungalovy v burgenlandském stylu až po luxusní rezidence u jezera, které splňují nejvyšší ekologické standardy. Díky velkým panoramatickým oknům se v nich přirozeně prolíná interiér s okolní krajinou, zatímco soukromá sauna a krb poskytují perfektní prostředí pro odpočinek. Srdcem resortu je moderní wellness a saunový svět, který byl oceněn dvěma liliemi Relax Guide, prestižního průvodce po spa v Rakousku, Německu a Tyrolsku. Hosté zde najdou vnitřní i venkovní bazény, panoramatickou saunu, přírodní koupací jezírko i relaxační místnosti s hliněnými stěnami. Bohatá nabídka masáží, kosmetických procedur a tě -

lových rituálů zajišťuje dokonalou regeneraci těla i mysli – obzvlášť v zimních měsících, kdy se okolní krajina proměňuje v tichou zasněženou scenérii.

Milovníci dobrého jídla si ve Vila Vita Pannonia přijdou na své. Gurmánské restaurace i útulné bary nabízejí širokou paletu chutí – od regionálních specialit v rustikální Csardě až po moderní kuchyni s výhledem na jezero v restauraci Die Möwe (racek). Rodiny ocení pestrou nabídku restaurace Vitavesta, kde se snoubí sezonní a lokální suroviny. Atmosféru dotváří piano bar, panorama lounge i vinný sklep s nabídkou špičkových vín. Na podzim resort pravidelně pořádá Festival požitků, který spojuje regionální gastronomii, víno a hudební program.

Aktivní odpočinek i bezbřehá relaxace

Rozsáhlý areál s přírodním koupalištěm, sportovišti a více než šesti sty koly k zapůjčení nabízí nepřeberné množství možností pro aktivní dovolenou. Můžete vyrazit na cyklovýlety a nordic walking, zahrát si tenis či minigolf, vyzkoušet motorický lezecký park nebo stand-up paddleboarding na jezeře. Nebo prozkoumat okolí na více než 80 km značených tras. Děti si užijí program v klubu Villa Kunterbunt, dobrodružství na farmě či setkání se zvířaty ve venkovské minizoo.

Toužíte-li po klidu, procházky v přírodě nebo jen výhled z pokoje, z panoramatické sauny a odpočinkových zón ve wellness světě do nekonečné zeleně působí jako balzám na smysly přehlcené vjemy. Vila Vita Pannonia není jen místem pobytu – je to prostor, kde se čas zpomalí a vy najednou vnímáte esenci života. Klid, radost a sebe sama ◌

Díky panoramatickým oknům se interiér přirozeně prolíná s okolní krajinou.

Kámen, dřevo, sklo a vůně heřmánku. Pětihvězdičkový boutique hotel Podhlavický mlýn nabízí uprostřed lesů Českodubska odpočinek v deseti designových pokojích s wellnessem, jejichž styl si navrhli sami majitelé.

Připravila: Klára Čikarová Foto: Podhlavický mlýn

Místo mouky klidný luxus

V klidné přírodní lokalitě nedaleko Českého

Dubu loni otevřel pětihvězdičkový boutique hotel Podhlavický mlýn, který jeho majitelé vybudovali z malebného mlýna s historií sahající do sedmnáctého století. V roce 2015 stavení, které léta chátralo, koupily rodiny Pochopových a Meduňových a proměnily jej v luxusní oázu klidu respektující genia loci i venkovskou atmosféru tohoto místa.

Co bylo možné z původního vybavení zachovat, našlo ve zrekonstruované usedlosti využití v nové podobě. V desetipokojovém boutique hotelu s wellnessem tak dodnes najdete původní kamenné zdivo nebo dřevěné trámy, citlivě zapracované do moderní rekonstrukce. Před stavebními pracemi, které začaly v roce 2021, probíhal i rozsáhlý archeologický průzkum pod vedením Národního památkového ústavu, který odhalil i bohatou historii mlýna. Obilí se tu už sto let nemele, ale původní účel stavení zvenku stále připomíná obnovené mlýnské kolo, které tiše klape pod okny, ale třeba i Francisova turbína vedle lobby baru vybudovaného z někdejší mlýnice.

Každý pokoj v jiném duchu

Interiéry i exteriéry rustikálního stavení oslavují tradici českého skla, která je tomuto regionu vlastní. V prostoru nad barem, který se přes schodiště otevírá až na ochoz prvního patra k pokojům a wellness, levituje lustr ze skleněných koulí z dílny Salansky Glass, venku lemují cestu na terasu k přírodnímu koupacímu biotopu velké skleněné plastiky od Pačinek Glass. Jejich noční nasvícení podtrhuje magickou atmosféru usedlosti uprostřed lesů.

Skleněné artefakty dotváří také interiéry pokojů – jeden z nich, se svítidly, stolkem i umyvadlem z čirého hutního skla od Salansky Glass, je podle nich nazván Světlo. Každá místnost je laděna do jiného ducha – jeden pokoj navozuje atmosféru lesa, další připomínají zahradu či hory nebo pracují s industriálními prvky původní mlýnské strojovny. Je tu také „Vejminek“, „Světnice“ nebo dámský budoár „Meda“, vybavený původním nábytkem prvorepublikové herečky Medy Valentové.

Do posledního detailu

Podobu pokojů navrhovali sami majitelé, a to bez kompromisů. Design je tu promyšlený do těch nejmenších detailů, jako jsou porcelánové vypínače, kterými se zapíná i wi-fi na každém z pokojů. Hosté spí ve značkovém povlečení Lejaan na matracích Dorsen a nechají se hýčkat přírodní kosmetikou Klara Rott. Dveře, okna, zábradlí, kachlová kamna a další prvky včetně nádobí ladí v tónu mlynářské modři, která má i svůj praktický důvod; podobně jako ve Středomoří, ani ve vodou obklopeném prostředí mlýna totiž není sympatická hmyzu.

Celý prostor dotváří umění, a to až do té míry, že byl interiér lobby baru navrhován s ohledem na velkoformátový obraz s podobiznou T. G. Masaryka od malíře Marka Lavka, který vyplňuje jednu z kamenných stěn. Ty ostatní včetně ochozů a chodeb v dalších dvou patrech zdobí díla současných umělců – například obrazy od Jana Bicana nebo fotografie od Benedikta Renče.

Odpočinek s vůní heřmánku

Duše mlýna vychází z lokálního umu, ať už jde o práci sklářů, tesařů či truhlářů. Cítit je ale i v kuchyni a za barem. Už z místního welcome drinku voní heřmánek, s nímž se v Podhlavickém mlýně setkáváme na každém kroku. Předchozí majitelé jej tu pěstovali, aby s ním zásobovali pražské lékárny, a ti současní si voňavé lány ponechali. Heřmánek tak zahřeje i v signature pálence, kterou si hotel nechává vyrábět na míru v nedaleké řemeslné palírně Dlabka Distillery. Bylinky voní i ve wellnessu s finskou saunou, biosaunou a infrasaunou, z nějž vede kamenný chodníček na venkovní terasu s ochlazovacími bazénky s výhledem do lesa. Klid je kolem nich i v parných letních dnech i proto, že je hotel „adults only“. Pro hosty je k dispozici i nonstop concierge služba, která v zimě zařídí třeba i snídani na zasněženém svahu Ještědu.

Ve sklepě, do nějž se dá vejít po točitých schodech od recepce, už se dnes neotáčí turbína, ale skladuje se tu víno. Snad to jediné tu není lokální – stejně jako sklenky značky Izaak Reich, v nichž se tu podává, pochází z Moravy. Vhodně doplní každý pokrm z kuchyně pod taktovkou šéfkuchaře Dominika Unčovského, která staví na sezonních lokálních potravinách. Hosté si je vychutnají v restauraci postavené na místě původních historických chlévů a v létě i pod širým nebem ◌

Večeře s nadhledem.

Zimní menu restaurace Ristorante Il Giardino Toscano je postavené na sezónních surovinách, poctivé italské kuchyni a precizním řemesle. Lehké předkrmy, ručně připravované těstoviny, pomalu tažené maso i vytříbené rybí speciality tvoří vyvážený celek bez kompromisů. Lanovka, která vás doveze přímo k restauraci, a výhled na Prahu jsou přirozenou součástí zážitku – stejně jako klid, styl a chuť.

Veletržní 42