PETR ALEXANDER ONDŘEJ KOPIČKA

Ani jeden z vás z Turska nepochází. Jak jste se tady ocitli?

PA: Ke statku jsme se dostali jako slepí k houslím. Kamarád kdysi bydlel v centru

Prahy v bytě 4. kategorie a jeho sousedka byla taková stará babička, které pomáhal s nákupy a uhlím a ona mu odkázala veškerý svůj majetek. Nakonec se ukázalo, že to byla hraběnka Wohanková a její otec, Josef rytíř Wohanka, byl ještě za Rakouska-Uherska významný podnikatel, sedával ve vídeňském a po válce v českém parlamentu a právě v této oblasti šlechtil řepné semínko. Kolem roku 1915 koupil zámeček v nedalekých Úholičkách a okolní pozemky včetně tohoto statku, kde se původně chovali koně. Byla tu první přepřahací stanice za Prahou na cestě směrem k Baltu. Wohanka tu pěkně po mendelovsku šlechtil cukrovku. Z těch nejsladších semen přenášel pyl, až se dostal z 8 na 20 procent cukernatosti cukrové řepy. Stál tedy u rozvoje nejen českého, ale i světového cukrovarnictví.

Vy už jste ho kupoval se záměrem, že tu vybudujete lihovar?

PA: Vůbec ne. Kdysi to byl největší privátní statek v Tursku. Po peripetiích během komunismu z něj zbyla cca čtvrtina a tu jsme si pak s rodinou od kamaráda Petra koupili. Viděl jsem tady potenciál – hezké prostory, zahradu, záhony mrkve a hlavně víc prostoru pro děti. Taková chalupa kousek za Prahou.

A jak se tedy z chalupy stalo sídlo Landcraftu?

PA: 17 let jsem na Akademii věd dělal chemii, pracoval jsem s doktorem Holým na patentech, z nichž až po letech začaly „padat“ extra zdroje. Mohli jsme tedy tuto nemovitost opravit a z úplně posledních patentových peněz jsme někdy kolem roku 2017 koupili destilační kotel. Vlastně pro radost. Záměr nebyl, že budeme alkoholem vydělávat peníze, spíš šlo o to, že budeme zachraňovat jablka z opuštěných sadů a že by nás to mohlo bavit.

OK: Chtěli jsme si nechat naše práce, nepřemýšleli jsme nad tím, že bychom provozovali lihovar na plný úvazek.

Já jsem tlumočil, překládal, psal hudbu.

PA: Spojila nás afinita k zemědělství, k přírodě. Původně jsme totiž spolu v roce 1997 překládali první festival, který jsem dělal, a to byl Ekofilm v Krumlově. Nakonec to bylo 16 ročníků, během nichž jsme viděli spoustu pěkných motivačních filmů.

Čím vás motivovaly?

OK: Každý druhý film byl o tom, jak někdo odešel z korporátu, začal chovat ovce a najednou dělá ten nejlepší sýr ve Francii a podobně. Pořád jsme na to koukali a říkali jsme si, proč oni můžou a my ne.

PA: Do toho Ondra u sebe doma začal chovat včely, dělal cidery, vína, klobásky, mlíko…

Kde jste pěstoval potřebné suroviny?

OK: Půjčoval jsem si pozemky, které lidi kupovali jako investici. Denně jsem například jezdil kolem zpustlého sadu, kde padalo k zemi 20 tun jablek. Zavolal jsem majiteli a poprosil ho, zda si je můžu sebrat. Začal jsem je svážet a lisovat a dělat z nich nějaké produkty. Vždycky jsem něco vyrobil a Petr na to koukal a říkal: „To je dobrý, ale já na to nemám čas, ale mám statek v Tursku...“

PA: Já jsem mu to záviděl, protože od roku 2002, kdy jsem dostal na starost festival ve Varech a Febiofest, jsem viděl 300 až 500 filmů ročně a úplně jsem zblbnul. Spoustu let mě to bavilo, ale začal jsem být přesycený virtuálními příběhy. Potřeboval jsem se vrátit k něčemu hmatatelnému, k přírodě.

Do centra vašeho zájmu se dostaly hlavně byliny

PA: Nořili jsme se hlouběji do tematiky kytek, strašně nás zajímají lokální rostliny. Zjistili jsme, že nejen Keltové, ale lidi dávno před nimi používali byliny, jalovce a rostliny, které byly pro tuto krajinu důležité. Oni se s nimi naučili žít, kytky se naučily žít s člověkem… Obě skupiny se vzájemně vyšlechtily. A to je základní metapříběh, který se snažíme dostávat do našich lahví.

OK: Dělat lihovar ale vůbec nebylo v plánu. Řekli jsme si, že budeme dělat něco, co bude souviset s přírodou a zemědělstvím. Sušili jsme maso, dělali klobásy, sýr, vařili pivo, fermentovali jsme, nakládali kimchi. Dokonce jsme experimentovali s rybami. Sondovali jsme různé říše. Pak ale přišla jablka a nás napadlo, že by stálo za to udělat českou jablečnou pálenku a pozvednout ji na sofistikovanou úroveň, jakou má ve Francii calvados. A protože jsme věděli, že nemáme jako chemik a dirigent žádné marketing skills, rozhodli jsme se, že alkohol se nezkazí a že je to ten správný artikl pro nás.

Tak šťavnatou pálenku, jako je vaše Super pommeau, jsem v životě neochutnala. Prozradíte nám „recept“?

OK: Tři dny se vaří jablečný mošt v tísicilitrové nádobě. Během toho se odpaří více než 500 litrů vody. Po třech dnech se šťáva dolihuje jablečnou pálenkou na 15 % a dá se to na dva roky do dubového sudu. Je to pouze koncentrované jablko a destilované jablko. Nic víc.

PA: Udělali jsme první sudy, prošli si martýriem administrativy, než jsme se dobrali k celním skladům a povolením.

Pak se ale neurodila jablka. Zavolali jsme kamarádům do Vinohradského pivovaru, jestli by nám neuvařili sladinu na pivo a nenachmelili ji, že bychom si udělali soudeček whisky. Doslechli se to v Únětickém pivovaru, takže jsme udělali další soudek pro ně, a tak nás napadlo, že by bylo krásný udělat s každým craftovým pivovarem jejich „otisk“ ve vypálený sladině.

OK: A protože jsou malý pivovary uzavřená komunita, rychle se to rozkřiklo a začali jsme spolupracovat s dalšími a najednou máme 40 sudů whisky. ⟶

Ondřej Kopička je dirigent a hudební skladatel, stejně jako hudbu ale miluje přírodu. Sbírá nejrůznější rostliny, maceruje je v alkoholu a spolu s Petrem Alexandrem, vystudovaným chemikem a zároveň majitelem firmy na výrobu filmových titulků, pak experimentují a hledají pro extrakty vhodné využití.

PA: K tomu se váže ještě další projekt –nechali jsme osázet ječmenem pole v Žernosekách a budeme tedy mít vlastní ječmen, z kterého si uděláme naši vlastní Turskou whisky.

Váš byznys obecně stojí na nejrůznějších spolupracích, dalo by se možná říct i výpomocích?

O: Dává nám smysl spolupracovat s někým, kdo už má zavedenou značku, a vypomoct si navzájem. „Ty děláš víno, my alkohol, pojď, uděláme něco, kde se obě složky snoubí.“ A to je třeba vermut, což je víno, do kterého přidáte alkohol, v němž jsou naložené byliny. Pak máte společný výrobek, kterým se značka dostává do povědomí.

P: Další rozměr je spolupráce s někým, kdo něco udělá a pak vyhazuje zbytky, a vy zjistíte, že právě ty zbytky jsou strašně zajímavé a použitelné. Začali jsme pomerančovými slupkami z bio pomerančů ze Sicílie od pana Olšáka, který z nich v Tržnici dělá freshe.

Nejdříve jsme je dávali do ginu, pak jsme ale zjistili, že jich takhle spotřebujeme jen trošičku, a došlo nám, že pomeranč je mnohem zajímavější. Když vydestilujeme pomerančovou esenci, vznikne z ní skvělý cirkulární alkohol, který stačí jen malinko dochutit medem, badyánem, kampotským pepřem a máte pálenku Cirkulární pomeranč, která je úžasná do různých drinků.

OK: Podobně spolupracujeme s plzeňskou pizzerií Da Pietro, kde si dovážejí vlastní bio citrusy z Apulie. My z jejich zbytků děláme Cirkulární citron, drink, který v sobě obsahuje komplexitu citronu, jeho hořkost, sladkost a kyselost dohromady. Podobně pracujeme s Herůfkem. Ze slupek z kakaových bobů, které vypraží, extrahujeme aroma a pak ho destilujeme.

Jak vlastně vypadá vaše denní rutina? Co přesně tu děláte?

OK: Já jsem nadšenec a Petr už za vším vidí vzorečky, ví, co se tam odehrává chemicky, což nám umožňuje dělat nové recepty a posouvat hranice toho, co je v lihovarnictví běžný. Snažíme se používat alkohol jako extrakční a konzervační činidlo. Něco, co dokáže z bylin, kůr, kořenů, listů, květů nebo plodů dostat zajímavý aromata, který jsou neobvyklý. Divoký fenykl, list vavřínu, květ klematisu, Maří list balšámový, kořen rákosu, jmelí z jabloně, dubu, borovice, rozmarýn, pepř… Dopředu nevíme, jaký alkohol z toho uděláme, všechno to jsou experimenty. Zkoumáme a zkoušíme, co ty rostliny udělají, objevujeme něco, co ještě nikdo neobjevil. Dělat slivovici je určitě zajímavé, ale je to jako poslouchat dokola stále stejnou písničku. Snažíme se o to zachytit jedno místo, jedno roční období do konkrétního drinku. To je například koncept Druid. Petr se rozhodl, že udělá vermut, který je postavený na bylinách, jež uctívali Keltové – dubová kůra, jmelí, vřes, pupenec. A dokonce v etiketě z ručního papíru (od firmy Papirea) jsou zapracované byliny, které ten vermut obsahuje.

Často se o Landcraftu hovoří v souvislosti s ginem. Vy ale děláte mnohem zajímavější pálenky. Proč tedy toto obecné označení?

OK: Evropská legislativa potřebuje mít nad alkoholem silný dohled, všechno musí být označeno a gin je známá kategorie. Lidi si ho koupí spíš než něco, co se jmenuje botanický destilát. Tím, že jsou naše věci experimenty, strašně těžko se zařazují. Proto gin.

A na závěr obligátní otázka. Jak často se mění vaše nabídka a kde vás mohou naši čtenáři ochutnat?

OK: Sortiment obměňujeme podle sezóny, podle toho, co se podaří nasbírat. Za tři a půl roku ale vykrystalizovalo pár věcí, které děláme stále, protože i ty suroviny jsou stále. Takže máme nabídku, jež je dostupná celoročně. Dohnala nás k tomu taky chuť spolupracovat s bary a restauracemi. V Praze v La Degustation, hotelu Four Seasons, Červeném Jelenovi, v Plzni v Da Pietru, Lékárně atd., v Brně, Olomouci, ale převážná většina lidí si nás objednává přes e-shop. Zajímavé je, že nejvíce lahví napřímo se prodá v kavárně Osada v Holešovicích.

chleba & víno

milánská pekárna Pan od studia Wok

Architektonické studio Wok navrhlo pro pekárnu a vinárnu Pan v milánské čtvrti Acquabella pult v zelené barvě matcha a ke stropu zavěsili látkové panely v japonském stylu. Barva matchi nebyla zvolena náhodně, je to totiž častá přísada místního pečiva. studiowok.com

Pod Ir M Nebem

letní kino v Prachaticích, atelier Mimosa

Rekonstrukce letního kina odkazuje k tradičním prvkům kinematografie. Inspiraci systémem kotoučů vedoucích film v promítačce volně přepisuje do formy jednoduchých objektů, mezi nimiž kotouče-kladky usměrňují namísto filmového pásu lana zastřešení. Plachta, ocelové konstrukce a vlnitý plech vytvářejí dojem zdánlivě dočasných objektů. Vlnitý plech je dalším odkazem k filmové iluzi vytvářené rytmem jednotlivých políček a střídáním světla a stínu. Společně s přilehlým parkem by se areál letního kina měl stát příjemným prostorem pro konání kulturních akcí. mimosa.cz

Expo Na Tal I

pop-up restaurace s menu od Ambiente

Původní receptury ze světové výstavy Expo 58, současný pohled na talíř a velká úcta k předchůdcům ve vysokých kuchařských čepicích. To všechno se promítne v menu pop-upu De Luxe, který proběhne 15. a 16. srpna. Vymýšlelo se na základě dochovaných receptur a jídelních lístků z tehdejší restaurace De Luxe. ambi.cz

Dog Friendly

privátní klub George v Londýně

Soukromý klub v londýnské čtvrti Myfair byl zrekonstruován restauratérem Richardem Caringem tak, aby byl vhodný pro psy a zároveň představoval velkou sbírku uměleckých děl s nimi souvisejících. Byl doplněn o nástěnné malby David Hockneyho a sochařka Jill Berelowitz vytvořila obří reliéf jezevčíka. georgeclub.com

Sladk Korea

pekařství Bakery60 v Manifesto Market manifestomarket.com

Mari a Loki je korejsko-nepálský pár, který přivezl do Prahy první korejskou pekárnu Bakery60. Po úspěchu v Dejvicích otevřeli novou pobočku v Manifestu na Andělu.

Najdete tu vše od nečekaných dortů, koblih plněných pastou z červených fazolí přes typické sýrové corndogy až po nadýchaný mléčný chléb.

Nejkrásnější zahrada v centru Prahy!

Sezónní menu z farmářských surovin | BBQ večeře | živá klavírní hudba

Výjimečné prostory pro společenské události, oslavy a konference

Možnost zakoupení dárkových voucherů

Prožijte nezapomenutelné okamžiky přímo v srdci Prahy!