Dolce Vita, Kreativní manuál pro planetu, 4 2024

Respektujeme inteligenci. Důvěřujeme intuici. Znovuobjevujeme. Podporujeme talent a píli. Žijeme s uměním. Pokládáme otázky. Dáváme do souvislostí.

Vytváříme bezpečný prostor, kde můžete odpočívat, inspirovat se, poznávat a snít.

(Manifest od roku 2002)

Na Zátorce 1, Praha 6

svoboda-williams.com

Již10letprovásnacházímeadodáváme tynejzajímavějšíkouskyskandinávského designuodznačekBolia,HAY,Muuto,Audo, Vitra,&Tradition,FermLivingadalších.

Netroufalky5,Brno

AGENDA

Navštívili jsme nový showroom Ingredients

ROZHOVOR

Typografie podle Heavyweight

ARCHITEKTURA

ARCHITEKTURA

Kmen jménem Azulik

PROFIL

Největší revolucionář současné architektury

ARCHITEKTURA

AGENDA

Kdo vyhrál letošního Pritzkera?

Edoardo Gellner v Alpách

Jedinečný vinohrad, který si zaslouží příkladnou péči

Vyrobte si svůj vlastní nábytek

VÝSTAVA

Seznamte se s stavitelstvím a designem v tropech

ARCHITEKTURA

Rodinný dům ponořený do zeleně pražského Podolí

ARCHITEKTURA

Příběh krajiny a domů v ní

ROZHOVOR

Byli jsme v království 3D tisku

DESIGN

Nové příběhy sklárny Harrachov

DESIGN

Navštívili jsme nový salon, o kterém každý mluví

MÓDA

Portrét mladé ženy v nejisté době

CESTOVÁNÍ

Vídeň s Lilli Hollein

AGENDA

Navštivte výstavy, které nás zaujaly

MÓDA

Diskrétní luxus, který si chcete připustit k tělu

VÝSTAVA

Módní duo Viktor & Rolf se předvádí v Mnichově

SHOWROOM

Porsche Taycan je chytře elektrifikován

LOVE IN VERONA

Vědět, objevovat a porozumět, .

ČASOPIS

ŠÉFREDAKTORKA Lenka Šubrtová

KREATIVNÍ ŘEDITEL Jan Králíček

ART DIRECTOR Petra Roubalová

EDITORKA Tereza Finková

VEDOUCÍ REDAKTOR

ARCHITEKTURA & DESIGN Adam Štěch

REDAKTOR Václav Rybář

AUTOŘI

Vladan Šír

Eliška Vrbová

FOTOGRAFOVÉ

Greg Adamski

Abdull Artuev

Filip Beránek

BoysPlayNice

Studio Flusser

Adéla Havelková

Adam Štěch

FOTO NA 1. OBÁLCE Abdull Artuev

FOTO NA 2. OBÁLCE Greg Adamski

ONLINE

dolcevita.cz

instagram/dolcevitacz

facebook.com/dolcevitacz

VYDAVATEL

Miloš Štěpař

New Look Media, s.  r. o.;

Apolinářská 3

120 00 Praha 2

PRODEJNÍ CENA

ADRESA REDAKCE

Apolinářská 436/3

120 00 Praha 2

info@dolcevita.cz jméno.příjmení@dolcevita.cz

INZERCE

Michaela Hromádková obchodní ředitelka michaela.hromadkova@newlookmedia.cz

Andrea Manhartová andrea.manhartova@newlookmedia.cz

Hana Pavelková hana.pavelkova@newlookmedia.cz

Jakub Šuťák jakub.sutak@newlookmedia.cz

Monika Matějková manažerka distribuce, výroby a logistiky monika.matejkova@newlookmedia.cz

Názory vyjádřené v časopise dolCevita odrážejí závazek redakce poskytovat čtenářům jedinečný obsah a potvrzují její oddanost kreativitě. Časopis dolCevita je registrován u MK ČR E 13511, ISSN 1213 -7502. Podávání novinových zásilek povolila Česká pošta, s. p., odštěpný závod Praha, č. j. nov. 6144 / 96. Předplatné v ČR je zajištěno v SEND, spol. s.  r. o.; Ve Žlíbku 1800/77, Hala A3 193 00, Praha 9 Horní Počernice; 225 985 225; send@send.cz, www.send.cz. Tisk zajišťuje tiskárna Triangl, a. s., Beranových 65, 199 02 Praha 9-Letňany a distribuci PNS a.s.

Když jsem před 25 lety začínala podnikat, do svého prvního ročního diáře (a dodnes je mám všechny schované) jsem si na první stránku úhledně napsala: ke všemu, co je veliké, je prvním krokem odvaha. O několik let později se mi potřeba statečnosti, schopnosti čelit výzvám beze strachu, připomněla znovu v podobě příběhu o tom, jak strach zaklepal na dveře, odvaha šla otevřít a za dveřmi nikdo nebyl. Byl to opět Goethe, mimochodem.

Být součástí změny není nikdy snadné, ať už je plánovaná, nebo se objeví nečekaně. Přináší otázky, zamyšlení, naruší zajeté zvyklosti, ale také otevírá nové obzory a ve výsledku nás učí a posouvá. Právě držíte v ruce zcela novou, kompletně proměněnou dolCevitu a tato dosud největší a dlouho plánovaná změna v designu i struktuře obsahu vyšla z naší oddanosti kreativitě, touze přinášet vám, našim čtenářům, to nejzajímavější, co současný design, architektura a móda nabízí. Chceme vás zapojit do hry s papírem i písmeny, které po něm běhají, očím dopřát estetickou slast velkých fotografií. Zapomenout na čas a oddat vás činnosti, kterou sami tolik milujeme, čtení. Měníme se v obrazovou knihu, kroniku designu, sběratelský artefakt všedního dne, který si hrdě vystavíte a na který se budete s důvěrou obracet o radu a inspiraci.

Vyjmenovat všechny skvělé kolegy a spolupracovníky, díky nimž se to podařilo, by bylo delší než většina proslovů na udílení filmových cen a byť nejsme v přímém přenosu, věřím, že jedno obrovské DĚKUJI vystihne můj obdiv k práci celého týmu, nadšení, neúnavnosti, s níž se zrodila zcela nová, větší, obrazově čistší a šťavnatější dolCevita.

Přejeme si, ať vás tato změna těší a strávíte v naší společnosti příjemný a smysluplný čas.

A šeptající vítr změn si pohrává s mojí sukní. Vstříc novému. Místům a věcem, o nichž se těším, až budu psát. ●

šéfredaktorka Lenka Šubrtová

DOKONALÉ RÁNO

Rána mohou být příjemná anebo mohou být úžasná. A to jsou ty chvíle, pro které je tu Nespresso.

NEZAPOMENUTELNÁ CHUŤ

Nekonečný příběh

Na odvětví nebo prostoru nezáleží, pokud jste odhodláni povýšit svou práci na úroveň umění. Novinky v architektuře, designu, módě a kultuře sledujeme bedlivě a společně vybíráme, co by nemělo uniknout pozornosti čtenáře dolCevity.

ALL FOR SALE

design 〔LŠ〕

Pražský butik s niche kosmetikou a parfémy Ingredients se od dubna přestěhoval na novou adresu ve Vězeňské ulici 4 a my jsme měli jako první možnost do něj nahlédnout. Do portfolia přibylo šest nových parfémových značek, jedna skincare, ale především, a zde čtenář dolCevity zbystří, veškerý nábytek, doplňky i originální regály jsou na prodej. Například oblouková policová konstrukce u vstupu od designéra Johana Viladricha, autora losangeleského obchodu značky Dries Van Noten, vintage nábytek zvučných jmen jako Jacques Adnet nebo Charlotte Perriand. Najdete tu vázy od Ricka Owense i čalouněné křeslo Vronka lounge chair z roku 1962 brazilského modernisty Sergia Rodriguese. Stejně jako nedokonale krásná lidská pokožka, pro kterou jsou zdejší kosmetické poklady určeny, je samotný prostor vytříbenou kombinací záměrně přiznaných stavebních materiálů, nového a starého, hrubého a jemného.

Lenka Šubrtová 〔LŠ〕, Jan Králíček 〔JK〕, Adam Štěch 〔AŠ〕, Tereza Finková 〔TF〕, Václav Rybář 〔VR〕

CENTRÁLNÍ MOZEK LIDSTVA

Pokud máme vybrat jeden model za všech, které byly představeny v rámci jarního týdne módy Haute Couture v Paříži, bude to The Mother od Schiaparelli. Je to totiž oděvní objekt, jež je nekompromisní připomínkou doby, ve které žijeme, a nutí nás k zamyšlení. Robotické šaty s přehnaně zaoblenými rameny, vyšívané křišťálovými šperky Swarovski a elektronickými čipy ve stříbrné a zelené barvě vznikaly recyklací starých telefonů, počítačů a přístrojů z „pre-iPhone“ éry. Model, který doplňovala kabelka s ikonickou klíčovou dírkou, předváděla česká topmodelka Hana Soukupová. Ukazuje nám, že čas ubíhá rychleji než kdy jindy v historii — co bylo dnes moderní, je zítra staré. A romantizace minulého přichází dřív. Estetizování starých nepotřebných technologií je pro designéra značky Daniela Roseberryho na jedné straně výletem do mládí (klade si tak otázku, zda je naše paměť skutečně to, co nás odlišuje od strojů) a zároveň zkoumá podstatu lidské kreativity v konkurenci s tou umělou. V zákulisí přehlídky novinářům řekl, jak na internetu viděl, že někdo dává jeho kreace pro Schiaparelli reinterpretovat v AI a pak se stejné entity ptá: „Kdo to udělal lépe?“ Ale některé otázky prostě odpověď nepotřebují, stačí nám naše pocity.

PS: Celá tato jarní kolekce haute couture byla pojmenována příznačně Schiaparalien a reguje tak na další fakt z historie módního domu. Giovanni. strýc Elsy Schiaparelli a ředitel milánské hvězdárny Brera, v roce 1877 objevil jako první na světě na povrchu Marsu řadu kanálů o rozloze jako Grand Canyon. A k tomu, jen tak mimochodem, začal používat termín „marťan“.

ELIO armchair by Yabu Pushelberg OTTO dining table by Marc Merckx

Konsepti Praha, Komunardů 32 Konsepti Brno, Heršpická 11d www.konsepti.com

PŘÍRODNÍ ŘEŠENÍ

design / kosmetika 〔LŠ〕

První jarní a hned ekologickou vlaštovku vyslala do světa česká přírodní kosmetika Onest. Prošla kompletním redesignem a své produkty nyní balí do stejně krásných origami krabiček, ale z nebíleného grafického papíru Kraftpak s certifikací FSC*.

Všechny materiály, které značka používá, jsou recyklovatelné nebo zcela rozložitelné a část zisku je věnována na zlepšování kvality vegetace v Česku.

Vysoká koncentrace vitaminu C potlačuje pigmentové skvrny, zvyšuje odolnost pleti proti modrému záření displejů a podporuje tvorbu kolagenu.

Účinek séra doplňuje extrakt indického stromu vrcholáku arjuna pro pevnou a zenergizovanou pleť bez otoků a tmavých kruhů a komplex mikroskopických řas.

Základní myšlenkou certifikace organizace FSC (Forest Stewardship Council) je pomáhat chránit mizející, ohrožené a devastované lesní plochy.

MASTER & MASTER

Česká nábytkářská značka Master & Master si rozumí s předním českým designérem Jiřím Pelclem, s nímž nyní představuje již několikátý společný výrobek. Tentokrát je to kolekce květinových stolků Oasis. Jakési prostorové platformy nechají u vás doma vzniknout přirozeným zeleným zátiším. Jsou vyrobené z překližkových desek potažených voděodolnou dubovou dýhou. To vše je umístěno na stabilních ocelových tyčích. Stolky jsou k dostání ve dvou velikostech a třech barvách. „Kytky má každý rád, ale často nevíme, co s nimi a kam je dát. Proto vznikla kolekce Oasis,“ dodává designér.

Švédská značka IKEA stále častěji sahá po mladé generaci designérů. Tentokrát si vybrala holandské studio Raw Color, jehož tvorba je i podle názvu převážně založena na práci s barevnou paletou. Tu v celé své šíři použilo i na novou kolekci produktů Tessamans, která je postavena na kombinaci 15 odlišných barev celkem v 18 různých produktech, od povlečení přes papírová svítidla až po naši oblíbenou pojízdnou skříňku. „Je to bezesporu nejbarevnější kolekce, kterou jsme u naší značky v poslední dekádě měli. Líbí se mi, jak studio Raw Color bravurně zapojilo různé barvy v individuálních výrobcích,“ chválí Tessamans kreativní šéfka IKEA Maria O'Brian.

NOVÝ ZAČÁTEK

móda 〔JK〕

Očekávaná první kolekce designéra Alessandra Vigilanta pro módní dům Rochas byla představena na intimní prezentaci v sále hotelu d'Evreux na Place VendÔme. Prostor byl potažený látkou v barvě ibišku a východiskem kolekce se staly kdysi obscénní, dnes ceněné fotografie Carla Mollina ze série Pohádky pro dospělé (1939). Elegance třicátých let osvěžená současností tak akorát, aby nostalgie v nečekaných barevných kombinacích jemně přecházela do budoucnosti.

Záblesk vnitřního světla. Objevte novou kolekci Flare. Vzdává hold tradičním sklářským technikám a umožňuje vytvářet výrazné světelné instalace v různorodých interiérech. flare

SÁZKA NA 14

design 〔TF〕

„Óda na čtrnáctku je poctou ikonické Židli 14, jež pro mě ztělesňuje samotnou identitu firmy TON. Na trhu už je víc než 160 let a svým tvaroslovím dokazuje, že TON jsou mistři techniky ohýbání. Právě proto jsou ohýbané kružnice centrálním prvkem mého návrhu. Nad Ódou na čtrnáctku jsem přemýšlel jako nad sochou. Na výrobu této židle-objektu nemusela vzniknout žádná nová forma, záměrně jsem ji totiž vytvořil z komponentů a forem, co již v produkci TONu jsou. I tím se v ní propojila minulost se současností, dědictví s novou myšlenkou,“ komentuje designér Jiří Krejčiřík svůj odvážný návrh.

VÍCE NEŽ BAZÉN objevte swim spa

Swim spa, lepší alternativa bazénu ohleduplná k vám i přírodě, nenáročná na spotřebu vody i energií.

objednejte si katalog

Digitální písmolijna Heavyweight Jana Horčíka a Filipa Matějíčka se za víc než deset let svého fungování stala synonymem pro inovativní, jednoduchá a precizně navržená písma, která s úspěchem prodávají designérům z celého světa.

Píše s nimi například globální značka Nike, deník New York Times, česká Státní tiskárna cenin a od dubnového vydání také časopis dolCevita.

Heavy weight

TEXT Vladan Šír FOTO Tereza Havlínková

VŠ Jaká byla vaše cesta k typografii?

FM Moje cesta k type designu a typografii byla docela klikatá. Ta standardní je, že studujete střední grafickou a pak jdete na vysokou uměleckou školu. Já jsem vystudoval střední průmyslovku, obor doprava. Ale znal jsem lidi, kteří se pohybovali kolem graffiti, spousta kamarádů byla z uměleckých škol a o tom, že existuje nějaký type design, jsem se dozvěděl od kamaráda, který studoval na střední grafické. Hrozně mě to zajímalo, takže jsem nakonec změnil obor a šel studovat grafický design do Plzně a pak type design na UMPRUM. Tam jsem potkal Honzu. Vtipné bylo, že když jsem dělal přijímačky, šel jsem si koupit fixy na zkoušky a přišel jsem do obchodu, kde pracoval Honza. Takže mi prodal fixy, abych se mohl dostat na školu, kde sám studoval.

JH Já jsem se k oboru dostal víceméně podobným způsobem. Na UMPRUM jsem šel z hotelové školy. Jak je známo, náš školní systém je založený na tom, že v patnácti se člověk musí rozhodnout, kam půjde, a ačkoliv jsem výtvarné vlohy měl, nebyly tak přesvědčivé, abych se umění věnoval už od útlého věku. Na UMPRUM jsem se tak dostal až ve 24 letech a patřil jsem mezi ty starší. Filip tam přišel víceméně ve stejném věku. Na školu jsme přicházeli z podobného podhoubí — já jsem se k výtvarné činnosti dostal skrze pražskou graffiti scénu a Filip byl ve skupině lidí, která se věnovala breakdance. V podstatě vycházíme z kulturního prostředí, které se prezentuje podobnými grafickými výstupy. Měli jsme podobný vkus, což nás utvrdilo v tom, že bychom mohli pracovat společně. A tak jsme založili písmolijnu, která má přívlastek digital type foundry — tím chceme říct, že jsme sice tak trochu písmová slévárna, ale digitálního charakteru.

Písmo je pro nás grafický design v té nejkonkrétnější podobě, a proto jsme se pro obor rozhodli. Dřív jsem dělal písma, která byla výtvarnějšího charakteru, taková ilustrativnější. Na první pohled jsou možná fajn, ale nefungují z prodejního hlediska a možná ani ne tolik z toho hlediska praktického.

VŠ Proč jste zvolili právě type design?

FM Původně jsem začal grafickým designem, který je ale takový košatý. Panuje v něm velká volnost, kdežto mě bavilo redukovat obraz a barevnost až na elementární černobílou podobu. Zjistil jsem, že je pro mě nejlepší type design. Ale nerad o sobě říkám, že jsem type designér. Myslím, že jsme spíš grafičtí designéři, kteří jsou schopni nakreslit font tak, aby fungoval v našich výstupech a ve stylu grafického designu, který máme rádi. Vybíráme si fonty pro náš grafický design.

JH Jsme grafičtí designéři, kteří se časem začali specializovat na tvorbu písma, protože jim to dává největší smysl. Jde stále o výtvarné dílo, které je navíc nositelem nějakého sdělení. Písmo je pro nás grafický design v té nejkonkrétnější podobě, a proto jsme se pro obor rozhodli. Než jsem začal spolupracovat s Filipem, dělal jsem písma, která byla výtvarnějšího charakteru, taková ilustrativnější. Na první pohled jsou možná fajn, ale nefungují z prodejního hlediska a možná ani ne tolik z toho hlediska praktického. Až s Filipem jsem pochopil, co je v písmovém designu reálné.

VŠ Svou písmolijnu jste založili už na škole, nebo jste se k ní propracovali po studiu?

JH Bylo to už v rámci studia při přípravě klauzurní výstavy. Vedení ateliéru napadlo, že bychom mohli pracovat ve dvojicích jako takoví kurátoři, a tak jsme pro výstavu vytvořili speciální písmo, které dodnes prodáváme. Byla to zkouška, jestli dokážeme dělat společně.

FM Chtěli jsme tenkrát uspořádat seriózní výstavu minimálně evropského formátu, ale žádný font nám nebyl dost dobrý. Kurátorská činnost nás zbavovala nutnosti vytvářet exponáty a my měli ambice vytvořit poměrně rychle speciální font pro tuto expozici. Neměli jsme zadání: Udělej takové a takové písmo. Prostě jsme si řekli: Já bych chtěl, aby to působilo tak kvalitně, jako je zvykem ve školách například v Holandsku, aby to působilo dobře v katalogu, ale i v rámci instalace… Tím jsme začali a deset let už nám to tak funguje. Naše spolupráce je o společném vkusu. Náš názor na to, jak by měl design písma vypadat, vychází z toho, jak by měla celá věc působit.

VŠ Jaké dovednosti nebo kompetence musí designér fontů mít?

JH Jednou z hlavních kompetencí, kterou vnímám jako výhodu, je právě to, že jsme grafičtí designéři spíš než písmoví designéři. Filip to naznačil, že když začínáme dělat písmo, už si v duchu vytváříme, jak bychom chtěli, aby vypadalo v rámci grafického designu. Pro grafické designéry, kteří naše písma hlavně kupují, je pak snazší ho použít. Spousta písmových designérů dokáže udělat nádhernou křivku, ale jde o to, aby bylo písmo dobře použitelné v rámci aplikací grafického designu, a je jedno, jestli jde o aplikaci do mobilů nebo plakát na divadelní představení. My nechceme udělat jen krásně nakreslené písmeno, chceme, aby ho lidé vnímali jako celek, od A do Z, od 0 do 9. Type design pro nás znamená, že si lidé řeknou, že to je skvělé písmo a ani vlastně nevědí proč.

FM Nedávno mi někdo říkal, že písmo rýsujeme, což je docela dobrý příměr. Udělat font je časově náročná záležitost. Musíte vytvořit sadu znaků, které musí být kresebně jednotné i v rámci různých stylů, říká se tomu rodina písma. Pro některé lidi je to dost svazující. Je k tomu potřeba důslednost, trpělivost, trvá to dlouho. Type design je hluboká práce, musíte se soustředit.

VŠ Jak dlouho vám trvá vytvořit písmo?

JH Může to být klidně od tří do osmi let, ale v průměru děláme písmo minimálně tři roky. Když si představíte časovou osu tvorby fontu, tak ten nejdůležitější moment je hned na začátku. Potom to už je ta „inženýřina“, kreslení, které nevnímám jako tolik podstatné. Už jsme s Filipem v kresbě poměrně zdatní, tedy alespoň si to myslíme, takže ji děláme automaticky, ale ten první moment, kdy se rozhodujeme, jak má písmo vypadat, jaké má mít tloušťky, to jsou věci, které pak dělají písmo hezké. Samotná křivka samozřejmě taky, ale jde hlavně o to, jaké má například font proporce, jak působí v sazbě, jak je silný, Někdo říkal, že písmo rýsujeme, což je docela dobrý příměr. Udělat font je časově náročná záležitost. Musíte vytvořit sadu znaků, které musí být kresebně jednotné i v rámci různých stylů, říká se tomu rodina písma.

slabý. Tohle rozhodování se nesmí podcenit, protože v průběhu kresby se dá už ne tak snadno měnit. Někteří chodí pro inspiraci třeba na hřbitov a tam obkreslí písmo z náhrobního kamene, což je dobrý nápad, ale co pak s tím? Líbí se vám náhrobní kámen a to, jak je v něm písmo zakomponované, ale je dost možné, že člověk, který ten náhrobní kámen dělal, zvolil písmo speciálně pro ten konkrétní kámen, aby na něm vypadalo dobře. Když z něj font vyjmete a uděláte z něj celé písmo, tak neprodáváte grafický design, ale jenom názor z určitého kamene. Lidi pak nevědí, jak písmo použít, protože nemá mimo ten kámen vůbec logiku. Proto si už na začátku projektujeme, jak má font vypadat v rámci určitého grafického designu.

VŠ Jak se vlastně písmo prodává? Jestli to dobře chápu, kupují se licence na použití.

JH Existují dvě kategorie. Buď máte retail písmo, které se prodává všem, kdo ho chtějí, a není výhradní. Nebo je výhradní licence, která je jenom pro daného člověka, je samozřejmě dražší a může ji používat jenom ten kupující. V první variantě se neprodává písmo, ale jenom licence jako právo na to písmo používat. Ve druhé variantě se prodává jak licence, tak písmo.

VŠ Licence se prodávají pro tištěné materiály, pro web a pro sociální sítě zvlášť. Proč je to rozlišeno podle způsobu použití?

FM Jde tu o způsob zobrazování písma. Čím častěji se na písmo díváte, tím častěji ho z našeho pohledu používáte. Tudíž jde o způsob použití a rozsah použití. Pokud od nás chcete vybrat písmo na social media a licenci, musíte nám sdělit celkový dosah, v tomto případě sledující. Písmo bude vidět víc lidí, než když uděláte plakát, který bude jenom pro úzkou komunitu.

VŠ Jaké jsou vaše největší zářezy? Pro koho jste dělali písma?

JH Spíš jde o to, kdo si naše písmo koupil. Vznikla customizovaná verze Nike Pro, která je dost vidět. Koupili od nás font Pano. Je vtipné, když jdete po ulici a vidíte, že má vaše písmo někdo na sobě.

VŠ Kde všude se vaše fonty používají? Máte na stěně mapu, kam si špendlíkem označujete lokace?

FM Máme spíš Google Analytics, kde vidíme, kam se naše písmo prodává. Je to celý svět, Jižní Afrika, Korea…

JH Korea používá hangul, ale zároveň tam kupují i naše písmo. Jinak je to Amerika, Německo, Francie, Británie — to jsou asi čtyři největší regiony. Španělé taky dost kupují. Češi moc ne, nebo pokud ano, tak už jde o větší kulturní instituce jako například Gočárova galerie v Pardubicích, sklárna Moser nebo Holešovická tržnice. Licenci od nás koupila i Státní tiskárna cenin.

FM Na 98 % odbytu jde mimo hranice republiky. Pár lidí, co nás znají, od nás používají písma, ale že bychom na denní bázi prodávali do Čech, tak to se neděje. Vlastně jsme od začátku chtěli zasáhnout i mimo hranice, proto máme v logu planetu, která vypadá jako basketbalový míč, což vzniklo omylem.

VŠ Musíte brát ohled na různé jazyky a jejich abecedy?

FM V rámci profesionálních fontů musíte pokrývat minimálně střední Evropu. Tohle je věc, na kterou dbáme.

JH Evropu pokrýváme celou, ale také například Turecko nebo Ázerbájdžán. Nemáme ale třeba vietnamštinu, přestože to je latinka, ale má více akcentů nad písmeny. Ale jinak pokrýváme asi 50 jazyků.

VŠ Co s vámi dělá, když klienti vezmou vaše písmo a pak si ho začnou upravovat k obrazu svému?

JH Já obvykle se zájmem sleduji, kdo zakoupil naše licence. Využíváme to k prezentaci v rámci Instagramu a sociálních médií a k tomu, aby lidé viděli konkrétní použití písma. Přitom narážím na tak 60 % použití „nic moc“ a 40 % „fajn“. Zrovna nedávno jsem posílal Filipovi příklad, který hezky označil výrazem „generický lifestyle“. Což je trend současnosti, design takzvaně bez názoru. Ostatně tímto způsobem se dnes v některých agenturách navrhují fonty, tak trochu na jistotu. Zajímá nás, jestli dotyčný člověk pochopil, jak s písmem pracovat a inspiruje se tím, jak jsme použití písma prezentovali. Pokud si rozkliknete náš web, je tam sekce In Use, kde uvádíme podle nás zdařilé použití našich fontů.

FM Písmo vzniká už s představou, jak bude jeho využití vypadat. Proto připravujeme i prezentace, na kterých tu ideální představu vidíte. My si tím na sebe pleteme bič, jsme zajatci perfekcionismu, protože všechno chceme mít čisté, rovné... I proto vývoj fontu trvá tři až osm let. A pak vidíte, jak někdo použil vaše písmo jinak. Je to samozřejmě utopie.

VŠ Trpíte u toho hodně?

FM My už jsme imunní. Nevíme, jaký background má zadání, v jakých podmínkách projekt vznikal, jakou má cílovou skupinu atd. Je to strašně subjektivní.

VŠ Jak se díváte na historická česká písma?

JH Teď vstoupím na trošku tenký led, ale u nás se vytvořilo povědomí o českém písmu, které úplně nesdílíme. Nevíme, jak ho v rámci grafického designu použít, což samozřejmě nemusí být problém toho konkrétního písma. Jsme příznivci toho, že se dá i Arial použít vkusným, výraznějším způsobem, ale zároveň ho použiju mnohem radši než nějaké historické písmo z našich končin. Historická česká písma jsou udělaná tak výrazným způsobem, že nás to limituje v možnostech použití. Třeba Preissigovo písmo, které je extrémně expresivní, jsem nikdy nedokázal použít a má to asi nějaký důvod. Vnímáme originální původní česká písma jako kulturní dědictví. S tím není problém. Dokážeme si představit, že písmo od Preissiga vypadá dobře na nějaké kubistické kavárně, ale zároveň je přesně vidět, že nikde jinde než tam se použít nedá. My chceme dát naším projevem designérovi možnost s písmem ještě pracovat v dalších souvislostech. Protože v momentě, kdy bychom udělali písma typu Vojtěcha Preissiga, není už žádná možnost s ním něco udělat — písmo odvedlo celou práci samo. ●

Písmo vzniká už s představou, jak bude jeho využití vypadat. Proto připravujeme i prezentace, na kterých tu ideální představu vidíte.

HEAVYWEIGHT

Digitální písmolijnu Heavyweight založili roku 2013 Jan Horčík a Filip Matějíček, absolventi Ateliéru tvorby písma a typografie na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. První společné písmo vytvořili pro školní klauzurní výstavu a od té doby k nim přidali dalších pět fontů. Například Pano zakoupila nadnárodní společnost Nike, další písma používají instituce jako Walker Art Center, Ray & Charles Eames Institute nebo značky jako Camper a Pangaia. Ukázky konkrétního použití písem je možné si prohlédnout na webových stránkách písmolijny heavyweight-type.com.

PROJEKTY

❶ První společný font s názvem TOPOL vytvořen v rámci ateliérové výstavy na UMPRUM. Font nyní prochází redesignem a rozšířením. Byl použit v rámci výstavy také ve Whitney Museu v New Yorku, pro Fashion Week v Londýně, na nizozemských poštovních známkách nebo pro cyklistickou značku Rapha.

❷ Font ATLANTIC inspirovaný kaligrafickým perem splňuje účely pro nadpisy či krátké sazby. Používá ho Národní kulturní památka Vyšehrad, objevil se v časopisu Variety nebo v rámci vizuálu koncertu Nicka Cavea.

❸ Nově vycházející rodina fontů ANIMO obsahuje široké proporční spektrum stylů. Použitý byl v rámci značky ON na nejstarším atletickém závodu v USA Penn Relays, v Pařížské filharmonii, v rámci výstavy ve Walker Art Center v Minneapolis nebo ve vizuálním stylu Holešovické tržnice v Praze.

❹ Font NUCKLE zastává univerzální funkce a je výrazný primárně výškou malých písmen. Jedná se o nejširší rodinu, která je momentálně k nalezení v rámci katalogu písem Heavyweight. Byl k vidění na výstavách Národní galerie Praha, Vídeňského muzea nebo v Pavillon de l’Arsenal v Paříži.

❺ Široký font PANO vznikl původně pro kola značky Festka, kde se dodnes stále používá jako logo na rámu. Tyto široké proporce byly stanoveny původně za tímto účelem, aby podporovaly vlastnosti tenké a dlouhé tyče. Byl použit v rámci loga Nike PRO a na oblečení spojeném s touto kolekcí.

❻ CIGARS je dosavadně jediné serifové písmo, které studio momentálně rozšiřuje nad rámec dosavadní textové podoby. Bude publikováno také ve verzích display a condensed. Použito bylo na výstavě Henri Matisse v MoMA, v muzeu ve Filadelfii nebo na fasádě Univerzity v Portu.

ZNÁMÝ NEZNÁMÝ

architektura 〔AŠ〕

Slyšeli jste někdy o japonském architektovi Rikenu Yamamotovi. Že ne? Nedivíme se. Jeho tvorba byla totiž do 5. března většině odborné veřejnosti neznámá. Po světě ho proslavil až fakt, že získal Pritzkerovu cenu, která se uděluje výjimečným architektům za celoživotní přínos již od roku 1979. Letošním laureátem je překvapivě právě Japonec Riken Yamamoto, kterého porota ocenila především pro jeho citlivou práci s veřejným a privátním prostorem. Sám architekt o své tvorbě říká: „Uznání prostoru pro mě znamená uznání celé komunity. Současný architektonický přístup klade důraz na soukromí a často popírá nutnost společenských

vztahů. Stále však můžeme ctít svobodu každého jednotlivce a zároveň žít společně v architektonickém prostoru jako ve společném státě a podporovat harmonii napříč kulturami a životními etapami.“ To byl tvůrčí étos, který zaujal porotu a Rikena poctil Oscarem mezi architektonickými oceněními. Riken Yamamoto tvoří již od konce 70. let a k jeho práci patří především originálně koncipované obytné komplexy, univerzitní kampusy, muzea i rodinné domy. Všichni s porotou však nesouhlasí. Řada kritiků upozorňuje na mužskou dominanci lureátů v posledních letech a že volba staršího japonského architekta nijak nereflektuje současnou globální architekturu. Kritik Tom Ravenscroft upozorňuje, že poslední sólo ženou, která získala Pritzkerovu cenu, byla Zaha Hadid před 20 lety. Zdálo se, že i v několika posledních letech se výběr oceněných mění. Přibylo více týmů nebo tvůrců mimo západní svět, včetně Lacaton & Vassal, Grafton Architects nebo prvního Afričana v historii Francise Kérého. Uvidíme příští rok, jestli se soutěž bude vyvíjet směrem ke korektnosti a genderu.

design 〔LŠ〕

ASTROLOGIE

Značka L’Antidote vznikla z upřímné víry v protilék na všechno obyčejné, průměrné a neosobní. Nekompromisní důraz na detail, nadčasový design a nejvyšší kvalita vzácných kovů a kamenů dělá ze šperků důstojné a věrné společníky na celý život.

kosmetika 〔JK〕

PO DEŠTI

Nová pánská vůně od parfemářky domu Hermès Christine Nagel se jmenuje H24 Herbes Vives a hraje si s něčím, co milujeme s vůní vzduchu po dešti. Saturejka, šťovík, konopí a petržel jsou byliny, jejichž vůně výrazně zesílí po každém lijáku, zde je ale ucítíte v kombinaci s hruškovou granitou a senzorickou molekulou Physcool®.

kosmetika 〔LŠ〕

POETICKÁ

Přírodní tělové mléko Klara Rott dodá pleti potřebnou hydrataci a výživu. Zanechává ji příjemně vláčnou a jemně vonící po bylinkách.

JŮHELÁCI & SPOL.

Publikace Loutka mezi divadlem, filmem a televizí pojednává o prostředcích výtvarného divadelního a filmového jazyka v oblasti loutkové inscenace, seriálu, filmu s divadelními loutkami, a to zejména v Československé televizi, České televizi a Krátkém filmu mezi lety 1950—2020. Chronologicky po desetiletích sleduje, jak se scénografické pojetí inscenací a filmů s divadelními loutkami vyrovnávalo s dobovou zkušeností divadla a poetikou filmové loutkové animace. Analyzuje základní tendence, které posouvaly scénografické postupy k tvořivosti a fantazii — černé divadlo, masky, herce vedle loutky a další, které ve své době značně rozšířily i sám pojem loutkového divadla. Obrazová publikace, jejímž autorem je Pavel Jirásek, přináší stovky archivních snímků slavných loutkových pořadů od Večerníčků až po filmy Jana Švankmajera a vychází v nápaditém designu Petra Babáka a Lukáše Kijonky z grafického studia Laboratoř.

KRÁL HLINÍKU

Původem skotský šperkař a designér David Taylor se na současné scéně proslavil především svými řemeslnými výrobky z hliníku. Tento poddajný materiál různými způsoby zpracovává do překvapivých objektů na pomezí designu a umění ve svém ateliéru ve švédském městě Mellösa. Jeho výrobky se už dostaly do hledáčku renomovaných galerií i slavných značek, jako je například frma Hem, která vyrábí jeho kolekci svítidel Knuckle a jež nedávno vyhrála jednu z cen magazínu Dezeen. Teď představil další ze svých pozoruhodných židlí. Monumentální křeslo s lakonickým názvem Chair je vyrobeno z masivního eloxovaného hliníku do

podoby jakéhosi brutalistického interiérového objektu. Jednotlivé segmenty jsou sestaveny do geometrické kompozice. Výsledek působí těžce a mohutně, ve skutečnosti je ale židle lehká, ale odolná. Jednotlivé díly jsou totiž vyrobené z tenkých plechů ohýbaných do podoby bloků a posléze složitě pospojovaných vnitřními šrouby. Povrch hliníku pak Taylor ještě dekoroval reliéfní liniární kresbou dodávající objektu určitý primitivizující vzhled. Delikátní řemeslo, experiment s matertiálem a jedinečná Taylorova estetika činí z jeho díla jeden z aktuálně nejpopulárnějších příkladů současného autorského designu.

móda 〔JK〕

PUNČOVÝ ŘEZ

Nejzábavnější polobotky na světě The Cake Derby's od mladého izraelského designéra Tala Maslaviho si konečně můžete koupit. Původně byly spolu s dortovou kabelkou „pouhou“ součástí jeho diplomové práce, kterou předvedl i v rámci Diploma Selection na pražském Designbloku. Po několika měsících v troubě je dopečeno! Můžete si je objednávat hned ve třech příchutích (barvách): Strawberry, Chocolate a Vanilla, cena je 985 $.

kosmetika 〔LŠ〕

VÝJIMEČNÁ

Sklo, beton a bílý kámen z Burgundska v butiku BDK na 312 Saint-Honoré se staly pro Davida Benedeka inspirací ke stejnojmenné květinově dřevité vůni s pižmovým nádechem.

kosmetika 〔LŠ〕

VOLÁNÍ JARA

Svěží vůně zachumlaná do pudrového pižma evokující křehkost okvětních lístků, lapená do limitované edice svíčky Diptyque Fleur de Cerisier.

www.prsteny.cz

www.obrucky-rydl.sk

TAŠKA NETAŠKA

Být virální a ukázat svůj výrobek nebo událost všem na celé planetě je teď mantrou každého módního domu. Ale jen jeden to dokáže tak dobře jako Coperni. Ať už to byly šaty nastříkané přímo na nahé tělo Belly Hadid, nebo nejnověji kabelka vyrobená NASA technologií ze vzduchu. Návrháři značky Sébastien Meyer a Arnaud Vaillant s pomocí kyperského výzkumníka a profesora Ioannise Michaloudise vytvořili Aerogel Air Swipe Bag. Aerogel, často označovaný jako „pevný kouř“, je látka na bázi křemíku s houbovitou porézní strukturou, v níž více než 99 % objemu tvoří vzduch. Byl to právě profesor Michaloudis, který jako první použil nanomateriál NASA silica aerogel v oblasti výtvarného umění. Taška, již pro Coperni vyrobil, vypadá téměř jako oblak a je aktuálně největším kusem, který byl kdy z tohoto nanomateriálu vyroben. Každou sezónu Coperni svou ikonickou tašku převádí do různých materiálů, letošní verze je rozhodně ta nejlehčí. Váží pouhých 37 gramů, což zhruba odpovídá váze 30 kancelářských sponek, a tak tvrzení „lehký jako obláček“ dosáhlo svého zhmotnění. Jeden velký skok pro lidstvo a také pro módu.

DO SBÍRKY!

móda 〔JK〕

Kdo dřív přijde, ten má zakrytý obličej unikátními brýlemi Mask 24/7. A nebo ne! Balenciaga je totiž začala prodávat ihned po své přehlídce Winter 2024 a do pár hodin byly všechny tři barevné verze vyprodané. Aerodynamický design v jedné kompaktní formě se navrhoval několik měsíců. Je ručně odlit z polyuretanu vstřikovaného do silikonu, což je extrémně jemný proces. Následuje ruční leštění a laserové vypálení loga a případného monogramu. Cena masky byla 2 600 eur.

OSLAVA?

Výroční přehlídka Glenna Martense a jeho dnes už kultovní značky Y/Project k završení první dekády existence, se... nekonala. Paradoxní situace, která opět na světlo vynesla problémy nezávislých módních značek. „Mohl jsem peníze z objednávek vzít a udělat v Paříži show nebo za ně zaplatit zálohy dodavatelům na výrobu nové kolekce,“ vysvětloval problémy s cashflow během pařížského týdne módy sám designér. Jako záznam do historie Y/ Project tak budeme mít unikátní lookbook, který podpořila řada umělců a přátel značky — fotil se rapper a designér Ye, topmodelka Irina Shayk, Glennův otec, návrhářka bot Lily Standefer nebo vydavatel Olivier Zahm. Kolekce byla inspirována slavnou knihou Umberta Eca Jméno růže, na jejímž konci se cituje verš Bernarda z Morlasu: „Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci.“ Jak příznačné.

design 〔AŠ〕

JINÉ PÍSMO

Jak to vypadá, když se písmo stane předmětem, ukazuje francouzský designér Yorgo Tloupas a jeho písmolijna Yotafonts.

Mánesova 78 • Praha 2

NÁVRAT DOMŮ

architektura 〔AŠ〕

Jeden z největších portugalských architektů všech dob Álvaro Siza Vieira se vrací na místo činu. K muzeu Serralves, které ve městě Porto dokončil v roce 1999, přistavěl nové křídlo, jež nejenom ponese jeho jméno, ale bude také archivem jeho práce. Třípodlažní přístavba má jasný geometrický tvar, který vychází ze stávajícího objektu muzea a zasahuje mezi stromy v parku Serralves. Neodmyslitelná bílá barva nové budovy a její jakýsi spirituální minimalismus je pro architekta a držitele Pritzkerovy ceny charakteristický.

Zima už sice skončila, na vrcholcích Alp se ale bude sníh držet až do léta. A právě tam vznikla také oriignální horská útulna Pinwheel, kterou ve výšce 2 850 metrů nad mořem nedaleko údolí Upper Susa postavilo italské architektonické studio EX. Použilo k tomu prefabrikované panely CLT a hliníkové obložení s cílem co nejméně zasáhnout do okolní horské krajiny. Skládaná dřevohliníková skořepina tvoří při pohledu shora tvar ozubeného kola a poskytuje 360stupňový výhled na alpské masivy. „Chtěli jsme být co nejméně invazivní. Celou kabinu lze složit během čtyř dní. Inspirovali jsme se při tom lehkými konstrukcemi stanů,“ hovoří o projektu architekt Michele Versaci, který stavbou útulny uctil památku alpinisty Stefana Berroneho.

„Každý kus nábytku, každý předmět vypráví příběh, historii rodiny. Byt není nikdy hotový, vyvíjí se s námi a my v něm.“

Dům stavěný intuicí, zcela inspirovaný přirozenými liniemi přírody je mistrovské dílo měnící tvar. Mexický architekt Eduardo Roth v něm naplno využil biomorfní přístup k designu.

Kmen jménem Azulik

Rozeznat realitu od fikce je v dnešním světě protkaném umělou inteligencí náročná disciplína. Následující fotografie mohou působit jako scéna z dalšího dílu sci-fi filmu Avatar, ale jedná se o skutečný dům. Jeho majitelem a autorem je ekologický nadšenec, architekt-samouk Eduardo Roth, který uprostřed mexické přírody plní sny nejen sobě. O jeho eco resortu Azulik jsme psali v lednové Dolce Vitě, nyní vás zavedeme do Rothova vlastního domu, který je součástí mezioborového centra pro umění a kulturu kousek od Tulumu. Jeho organické křivky se tu proplétají bujnou vegetací mayské džungle a spojují udržitelnost a umění pod jednou, ekologicky uvědomělou střechou v malé, ale významné části

nedotčeného mexického regionu Quintana Roo. Ale nejsou to jen stavby samotné, vzniká zde celé sociální hnutí spojující udržitelnost, kreativitu a kulturní dědictví v jeden pospolitý kmen.

Na první pohled vypadá dům jako „díra ve zdi“, ale za každým oblým rohem se ocitnete v nové zahradě, v džungli, meditační místnosti nebo sprchách s lustry. Visí zde houpacích sítě, police na knihy jsou zasazené do podlahy a dětský klavír působí v podivné červené záři až pohádkově. Vstup do Azulik Uh May s klikatými cestičkami, kaskádovitými liánami a asymetrickým designem je jako vstup do jiného světa. Podle Eduarda Neiry jde ale o to, abychom se cítili více propojeni s tím naším, reálným. Místo

konvenčních moderních materiálů, jako je sklo a ocel, byl na stavbu použit beton, dřeva a odolná popínavá rostlina bejuca, jež je podobná vinné révě. Roth z ní vytvořil chodníky, stěny, stropy nebo lavičky. Volba betonu jako jednoho z hlavních materiálů konstrukce podporuje regulaci teploty mezi exteriérem a interiérem, což přispívá k lepší energetické účinnosti.

Stavbě předcházel rituál. „Přišli jsme do džungle a požádali o povolení všeho, co tu existovalo před námi. Provedli jsme obřad, abychom se harmonizovali s prostorem, a začali jsme stavět, aniž bychom cokoli řezali nebo poškozovali,“ vysvětluje své neortodoxní postupy Roth. „Bez modelu, bez stavebního plánu, ve snaze znovu se  ⟶

TEXT Lenka Šubrtová

FOTO Santiago Baravalle, Julián Guardia, Gamaliel García

spojit s myšlenkovým pochodem, který byl v té době živý a toužil se vyjádřit,“ pokračuje. „Jednoho dne jsme se rozhodli stavět na jednom místě, ale druhý den jsme si všimli, že nás přírodní energie přesunula jinam. Snažili jsme se začlenit do přirozeného života, který existoval předtím, napojit se na inteligenci přírody a vypracovali jsme speciální plány staveb, abychom například mohli vjet do džungle bez nákladních aut. Pracovalo se tradičně, ručně,“ popisuje. Pyšný je také na fakt, že nebyl pokácen žádný strom ani rostlina o průměru větším než 50 cm. Dům byl hotový za devět měsíců a právě stromy v něm fungují jako most mezi vnějším a vnitřním světem. Pozemek navíc kopíruje džungli, což vede k netradičním formám. V domě, stejně jako v přírodě, nejsou žádné rovné linie, vše je nepravidelné. To je výchozí bod pro pochopení toho, jak jsou prostory konfigurovány.

Vše přišlo přirozeně během tvůrčího procesu zkoumání forem. „Domnívám se, že není zdravé žít v pravoúhlých tvarech, protože se pak uvnitř staneme hranatými,“ říká autor a pokračuje v popisu budování: „Na začátku jsme netušili, kolik prostor budeme mít a jaké budou jejich rozměry. Jeden den jsme si mysleli, že postavíme stěnu určitým způsobem, ale druhý den jsme při jiném světle, při pohybu ptáků objevili jinou větev, takže se dům tvarově měnil. Byl postaven krásným, harmonickým způsobem. Skvělým příkladem je stěna, která se stává pohovkou. Nehledali jsme, jak udělat gauč, tvar sám dal vzniknout tomuto účelu, pak jsme na něj jen dali polštáře na sezení.“

Je to dětství v Patagonii, v hlubokém kontaktu se sluncem, přírodou a domorodou komunitou, které se mu vrylo do paměti a dovedlo až k touze stavět. „Nestudoval jsem architekturu a nevnímám se jako architekt ve formálním smyslu. Nejsem si jistý, co mě bude lákat dělat zítra, ale před šesti lety se najednou stalo něco, co ve mně vyvolalo hlubokou vášeň pro stavitelství. Dalo by se říct, že to byla řada překážek na cestě a z této zkušenosti jsem se naučil, že překážky jsou také dar. Všechno má v sobě lék,“ uzavírá jsa obklopen rájem, který tvoří na Zemi. ●

Architekt argentinského původu, fascinovaný mayskou spiritualitou a filozofií, se nechává vést starobylou kulturou, vzdává se kontroly nad světem přírody, aby dokázal, že člověk je pouze vedlejší postavou ve velkém přírodním divadle.

❷

Rothův dům je rozmarnou fantazií proměněnou ve skutečnost, neplánovanou skládankou, kurátorským tancem mezi přírodou a člověkem.

Pomocí intuice objevuje Roth to, co prostor a příroda potřebují, aby se v daném místě pozvedlo. Jeho konečným cílem je znovu spojit člověka s přírodou.

❶ Dřevěný chodník nad vodním zrcadlem vytváří přechod mezi jednotlivými prostory domu. Tento spojuje hudební pokoj s ložnicí pro hosty.

❷ Venkovní bazén, jehož součástí je také hnízdo, které lze využít pro setkání nebo obědy v zahradě. Wellness zónu doplňuje sauna, parní lázeň a místo pro temazcal — tradiční obřad plný vůně léčivých bylin a posvátných písní, který se doslova překládá jako „dům horkých kamenů“.

❸ Detail dveří do hlavní ložnice. Jejich organický tvar je pokrytý liánou bejuca, která vytváří plynulé vzory. Uvnitř domu je asi 200 stromů a rostlin, které prorůstají ven různými otvory a komíny.

❹ Velká hudební místnost je prostor určený k přivítání hostů, který dotváří díla umělkyň, jako jsou Miriam Cahn, Azuma Makoto nebo Cecilia Bengolea. Pod stropem jsou zavěšeny odpočinkové sítě.

❺ Letecký pohled na rezidenci uprostřed mayské džungle. Celková plocha domu je asi 3 200 m2. Biofilní architektura je inspirována přírodou a životním prostředím, její nepravidelné a zvlněné formy vytvářejí moduly připomínající mušle, hmyz a svět rostlin.

❻ Hlavní vstup do domu tvoří oválné kované dveře. Dřevěný most, který je vidět nahoře, se napojuje na terasu a hnízdo před domem, inspirované stromovými domky, které Roth použil také v hotelu Azulik v Tulumu.

DONGO

Design Studio Segers

Modulární sedačka Dongo je ztělesněním rafinované elegance, pohodlí a nadčasového designu. Je vyrobena z prvotřídních materiálů a její pečlivě vybraná barevná škála vám umožní vytvořit si klidné útočiště odrážející váš osobní styl.

Salone del Mobile.Milano

Rho Fiera Hala 5 | B15 16-21 duben 2024

Todus showroom

Na Zátorách 5

Praha 7

www.todus.cz

SIT DOWN

Sedět na toaletě jako na jedinečné umělecké plastice si ve své spolupráci s firmou Kohler vymínil stále populárnější designér Samuel Ross. Pod názvem Formation 02 společně představí svou chytrou toaletu tento měsíc na Salone del Mobile v Miláně. Výrazná oranžovo-červená barva definuje skulpturálně pojatý objekt. Porcelánová mísa je obklopena skořepinou z recyklované epoxidové pryskyřice s nečekanými výřezy a členitými částmi připomínajícími přírodní skalnaté útvary nebo brutalistickou architekturou, která byla jedním z Rossových inspiračních zdrojů. „Chtěl jsem vytvořit funkční sochu. Má takovou intenzitu, že vás vtáhne do děje pomocí barev a asymetrie. Má spíše blíže k soše, jen má také náhodou neuvěřitelnou funkci,“ dodává designér Samuel Ross o svém výrobku, který se bude prodávat za 25 000 liber.

Minulý rok byl pro čínského návrháře Chena Penga bouřlivý. Slavil obrovské úspěchy se svou značkou a zároveň prožíval temné chvíle po smrti milovaného otce. Extrémní pocity dokázal přetavit do dechberoucí haute couture kolekce, kterou představil 1. března v Paříži. Vše je postavené na kontrastu černé a červené v různých texturách a v surreálných formách. Chen Peng nikdy nezapře místo, odkud pochází, z centra keramiky a hrnčířství Jing De Zhen. Stále tak nachází nové formy, jak tradiční tvary keramiky zpracovat v oděvu. móda 〔JK〕

VE JMÉNU SMUTKU I ŠTĚSTÍ

krajina domovem

design 〔LŠ〕

PŘEVAHA MYSLI NAD HMOTOU

Věděli jste, že z bezpečnostních důvodů je nutné cyklistickou přilbu vyměnit jednou za tři roky? Řešením je helma v biokvalitě, kterou navrhlo nizozemské StudioMOM a která chrání hlavu i planetu. Jejím základem je mycelium, kořenová síť houby, která se živí vločkami. V tuto chvíli je helma plně funkčním prototypem a studio hledá partnery, kteří by pomohli tento výrobek dále rozvíjet, a především převést do masové výroby. Mars Holwerda, zakladatel a designér společnosti StudioMOM, je nadšen prací designérky Alessandry Sisti: „Vyvinutím nového procesu jsme učinili významný krok směrem k využití biovýroby z mycelia v průmyslovém měřítku. Cyklistický průmysl má nyní k dispozici něco, co zastaví nekonečný proud škodlivého, systematicky vznikajícího plastového a EPS odpadu. Pro skutečnou změnu světa je klíčová kreativita. Jako designérské studio posouváme hranice dnešních technologií a průmyslových odvětví. Tím určujeme nový směr pro lepší budoucnost,“ uzavírá první cyklistickou etapu helmy. ●

ELIOT VOLAT DOMŮ

design 〔LŠ〕

Ve své nejnovější interpretaci křesla pro Team7 zvolila Lucie Koldová pouze dvě nohy namísto klasických čtyř. Na první pohled velmi luxusní lenoška splňuje přísná ekologická kritéria, kterými se rakouská značka pyšní. Všechny díly z masivního dřeva včetně opěradla jsou sestaveny bez formaldehydu a k povrchové úpravě se používá pouze čistý přírodní olej. Vrstvené čalounění se skládá ze 100% obnovitelných surovin — kokosového a přírodního latexu — obalených bavlněným rounem s potahem v elegantním bouclé a jménem Eliot.

QUO VADIS

design 〔LŠ〕

Již od počátku výroby v roce 1949 si švédská rodinná značka Bolon dala za cíl „prosadit recyklaci v designérském průmyslu“ přeměnou textilního odpadu na prvotřídní koberce a podlahy. Letošních 75 let na trhu slaví novou kolekcí s názvem Graphic s obsahem 68 % odpadního materiálu, ale ani v estetice nezůstává pozadu a mezi návrháři se pyšní jména jako třeba Patricia Urquiola nebo Jean Nouvel.

PIECE OF STYLE

móda 〔LŠ〕

Pandemie zkřížila cesty 23leté studentky školy designu Lily Clempson a 86letého bývalého módního návrháře Michela, jehož neuvěřitelný životopis v oblasti módy prolíná Paříž a práci u Jacquese Fatha s New Yorkem, kde navrhoval kostýmy pro inscenace broadwayských představení. Od šití masek se jejich spolupráce velmi rychle přenesla do originální tvorby luxusní upcyklované módy pod značkou LilyEve. Návrhy jsou zábavné a výstřední. Bundy, kabátky šortky a doplňky — od tašek po gumičky do vlasů — tvoří výhradně z ručníků a pokrývek Hermès.

design 〔VR〕

POKLAD MOŘE

Ve standardu je model Aquis jen další potápkou od švýcarské značky Oris. Pěkné, designově čisté hodinky pro lidi, co se rádi potápějí, nebo prostě jen chtějí mít na zápěstí sportovní, chlapsky vypadající budíky. S verzí Upcycle si ale hned budete mít o čem povídat, protože její ciferník hraje všemi barvami. Každý je jiný a zcela unikátní, protože je ručně vyráběn ze slisovaného plastového odpadu, kterého v oceánech ročně přibude šílených 13 milionů tun. Vaše hodinky jsou jen pověstnou kapkou, ale proč neulevit svědomí ve velkém stylu? K mání jsou ve velikostech 41,5 a 36,5 milimetrů.

design 〔JK〕

STAV SE!

Na již 16. edici festivalu mini, který proběhne 26. až 27. dubna v hale 13 v Holešovické tržnici v Praze, zazáří mimo jiné i nová stavebnice české značky

Totemo. Je vyrobená z recyklovaného plastu a sbírá

jedno ocenění za druhým. Rozvíjí kreativitu a chápání důležitosti recyklace.

fotografie 〔JK〕

LEHCE ZLOMYSLNÝ TÓN

Necenzurovaná a svobodomyslná knižní edice Fashion Eye značky Louis Vuitton dostává nový přírůstek, tentokrát s podtitulem United Kingdom. A kdo jiný by se na ostrovní zemi mohl podívat kritičtěji a přímočařeji než slavný britský umělec Martin Parr. Pikniky, svatby, koupání v moři a jiné rekreace, oslavy korunovace nebo festival v Glastonbury — reálný život a každodennost v mozaice banálnosti na stovce často doposud nepublikovaných fotografií, jež vznikaly od roku 1998 do současnosti.

JEDNA, DVA, TŘI

kosmetika 〔JK〕

Jak si zvolit ty správné produkty v péči o pleť? Slovenská klinika Envy po sérií studií přichází s praktickými seznamovacími sety, které usnadní výběr ideálních produktů a jejich kombinací. Trial Kity nabízí jak ve své prémiové řadě Envy Therapy, tak u mladší Simple Therapy. Jistě oceníte nejen účinnost produktů, ale také cool design od kreativního studia Critical Styling.

21/03–01/09

Pro letošní rok připravil

Spolek Kruh cyklus přednášek, které se věnují Krajinářské

architektuře. První výkop udělali Martin Schmitz z Berlína

spolu s českým zahradníkem Ondřejem Fousem.

Zelená města

TEXT Tereza Finková FOTO archiv Spolek Kruh

Dubnový večer s názvem Město a divočina / Přežití městského parku patřil berlínskému ateliéru Loidl Landscape Architects, který se věnuje otevřenému i diskurzivnímu přístupu a příkladným proměnám nevyužitých míst ve městech. Ve společné přednášce se představil spolu s tuzemským zahradním architektem a specialistou na historické tradice parků Ondřejem Fousem, který se podílel například na realizaci veřejného prostoru Národního muzea v Praze.

Atelier Loidl se specializuje na přeměny opuštěných prostorů ve městech. Jedním z jejich významných projektů je park na bývalém železničním kolejišti Gleisdreieck poblíž Potsdamer Platz v Berlíně. Jejich nový krajinářský návrh na proměnu opuštěného prostoru přinesl velkorysé, ale zároveň poetické a jednoduché řešení, které zahrnuje různorodé funkce, hřiště, sportoviště, komunitní zahrady a odpočinkové prostory. Studio se pravidelně účastní mezinárodních architektonických soutěží, zvítězilo v návrhu na podobu klíčových veřejných prostorů v Bratislavě (Náměstí SNP a Kamenné náměstí), podílelo se i na projektu Vltavské filharmonie — ve spolupráci s mezinárodními týmy ateliérů Barozzi Veiga a M1 obsadilo druhé místo.

Přednášku doplní Ondřej Fous, který je odborníkem působícím v oblasti zahradnictví, zahradního navrhování a péče o rostliny. Kromě toho je také vysokoškolským pedagogem a publicistou, dlouhodobě se angažuje v boji za obrodu zahradnického řemesla. Jedním z jeho významných projektů bylo krajinářské řešení a revitalizace Čelakovských sadů. V přednášce s názvem „Přežití městského parku“ se zaměřil na zelené veřejné prostory a jejich transformaci v důsledku nedávné pandemie. Hlavními tématy byla udržitelnost historických tradic a zvyklostí v parcích, věnoval se také hledání divočiny ve městě.

Cyklus přednášek nazvaný Kra/jiná bude samozřejmě pokračovat během celého roku. Kompletní seznam odborníků, kteří zavítají do pražského CAMPu, najdete na stránkách Spolku Kruh, kruh.info. ●

Krajinářský architekt z Berlína se věnuje návrhu konceptů se zaměřením na ekologické a sociální cíle. Od roku 2019 vyučuje na katedře krajinářské architektury a designu na LU Hannover. „Chápeme město jako texturu, jejíž součástí je i krajinářská architektura. …. Preferujeme takové město, ve kterém architektura nejen obklopuje interiérový prostor, ale slouží také jako vnitřní stěna toho venkovního.“

MARTIN SCHMITZ, ATELIER LOIDL

Horské útočiště

Navštívili jsme unikátní a dosud nepublikovaný byt v Cortině d’Ampezzo, který v padesátých letech navrhl pionýr

horského modernismu Edoardo Gellner.

TEXT / FOTO Adam Štěch

Edoardo Gellner se vždy velmi obával nekontrolovaného vývoje Cortiny a Dolomit. Jeho architektura, která se laikům může na první pohled jevit jako brutální a výrazná, však citlivě pracuje s lokálními podmínkami a motivy.

Před pár lety jsem zapředl hovor s majitelem milánského baru Basso, Mauriziem Stocchettem. Vyprávěl o svém dětství, které prožil v italském horském středisku Cortina d’Ampezzo, kde jeho tatínek provozoval svůj první bar, mezi jehož hosty patřil také architekt Edoardo Gellner. Vzpomínal na něj jako na elegantního a velmi vstřícného pána, se kterým byla vždy zábava. Jeho tehdejší tvorba měla na podobu dolomitského lyžařského centra mnohem větší vliv, než si asi Maurizio tehdy vůbec uvědomoval. Edoardo Gellner navrhl a postavil v období od čtyřicátých do sedmdesátých let v Cortině, kde si v roce 1947 otevřel svou architektonickou kancelář, desítky projektů, čímž výrazným způsobem definoval estetiku horského poválečného modernismu. Byl přitom ovlivněn jak mezinárodními modernistickými trendy, tak tradičními alpskými stavbami. Jedním z hlavních témat jeho architektury byl cestovní ruch — v Cortině a jejím okolí postavil několik hotelů a turistických projektů. Největší realizaci své kariéry začal v roce 1954, kdy ho předseda společnosti ENI Enrico Mattei pověřil navržením velkého rekreačního střediska pro svoje zaměstnance v Borca di Cadore, jen pár kilometrů od Cortiny. Projekt sestával z několika areálů, včetně víceúčelového prázdninového komplexu pro děti, kolem 280 chatek, hotelu a kostela.

Svůj pohled na moderní architekturu v centru horského města definoval Gellner na konci padesátých let mimo jiné rezidenčním projektem Residence Palace, který vznikal v souvislosti s konáním zimních olympijských her v roce 1956. I přesto, že se jedná o jednu z jeho méně známých staveb, je Residence Palace dodnes dokladem Gellnerova talentu skloubit odlišná tvůrčí měřítka do jednotné architektury. Ostré formy balkonů a převislých střech →

rozlehlé budovy zpracoval za použití tradičních materiálů, jako je dřevo, kámen, ale i beton, do dynamických konstrukcí. Vstupní prostor paláce navrhl jako velkorysý společný interiér s vestavěným krbem i originálními křesly Elettra podle návrhu milánského studia BBPR. Zábradlí ve tvaru navzájem propojených trojúhelníků zdobí dvě nezávislé schodiště a právě po jednom z nich jsme se dostali až do posledního patra, ve kterém Gellner navrhl zcela jedinečný dvoupatrový byt přímo pro investory stavby. Doposud nepublikovaný interiér nám otevřeli experti na Gellnerovu tvorbu, Michel Merlo a Walter Patscheider. Dodnes se jedná o zcela autentický prostor, který nebyl nijak pozměněn a představuje tak jedno z mála dochovaných komplexních designérských děl tohoto italského architekta. I přesto, že byl projekt Residence Palace velkorysý, podkrovní byt byl jediným z celého komplexu, který dostal Gellner kompletně na starost. Navrhl ho jako jakýsi odraz horské přírody. Dřevěné sloupy podpírající patrovou galerii charakterizuje nepravidelná řezba připomínající nerovnoměrný povrch kmenů stromů. Unikátní vestavěný krb zase vychází z podoby tradičních horských usedlostí a jejich dispozic, ve kterých se jídelna skrze krb nebo kachlová kamna propojovala se sezením v podobě dlouhé lavice. Práce s dřevěnými obklady, které autor komponoval do rafinovaných geometrických kompozic, dodávají prostoru na útulnosti a kompaktnosti. Jedinečné dílo horského modernismu je ukázkou citlivé architektury, která je inovativní, ale zároveň ohleduplná ke svému okolí. ●

❶ Byt je koncipován jako dvoupatrový duplex s útulným sezením u krbu a jídelním stolem na horní galerii.

❷ Gellner navrhoval pro své projekty i nábytek. Pro čalounění jednoduchých stoliček použil textilie s tradičním horským vzorem.

❸ Interiéry jsou především o útulnosti. Vestavěné sezení a dřevěné obklady vytváří ideální odpočinkový kout.

❹ Zavěšené schodiště rámuje prostor. Dřevěné sloupy tvoří jakýsi artificiální les.

❺ Několik výškových úrovní interiéru mohl architekt odkoukat za svých studií již ve Vídni od Adolfa Loose, který je známý svým raumplanem.

❻ Ostré úhly převislých balkonů definují exteriér budovy Residence Palace.

❼ Přírodní materiály i tradiční horská řemesla měly zásadní vliv na podobu Gellnerovy architektury.

❽ Červené trojúhelníky vyplňují zábradlí schodiště, které se zároveň stává výrazným plastickým dílem.

❾ Ostré trojúhelníkovité tvary jsou typické jak pro Gellnerovu tvorbu, tak pro komplexní design Residence Palace.

Zábradlí ve tvaru navzájem propojených trojúhelníků zdobí dvě nezávislá schodiště. A právě po jednom z nich jsme se dostali až do posledního patra, ve kterém Gellner navrhl zcela jedinečný dvoupatrový byt.

Poměr kvality a množství je ústředním motivem celé průmyslové výroby.

Většina lidí ale průmyslové výrobě nerozumí. A to ztěžuje realizaci projektů skutečné hodnoty.

V důsledku toho se snažím, kdykoli je to možné, zapojit lidi nejen slovy, ale i jinými činy.

V roce 1974 jsem

si myslel, že kdyby lidé byli povzbuzováni tím, aby si například postavili svůj stůl vlastníma rukama, byli by schopni porozumět tvorbě a kreativnímu myšlení. To je důvod, proč jsem vytvořil kolekci a manifest ‚Proposta per un’autoprogettazione‘. Enzo

Chcete se vymanit ze spárů konzumu? Vyrábějte si vlastní nábytek. „Je velmi složité přeložit do angličtiny italské slovo autoprogettazione. Doslova to znamená auto — samo a progettazione — design. Ale termín ‚samodesign‘ není správný, protože slovo design si lidé v poslední době spíše spojují s dekorativními a luxusními předměty,“ řekl v roce 2002 italský designér Enzo Mari, mistr fenoménu „Do It Yourself“. V roce 1974 představil kolekci nábytku Autoprogettazione, jež zásadním způsobem přispěla k demokratizaci designu a kritice jeho komerčního a konzumního aspektu. Celá se totiž skládala pouze z návodů na to, jak si sestavit levný nábytek ze standardních dřevěných dílců. V tomto smyslu se Mari připojil k radikální generaci italských designérů zpochybňujících racionalitu modernismu a jeho průmyslový a obchodní rozměr ve prospěch sociální spravedlnosti. Podobným způsobem už před ním přemýšleli i jiní tvůrci. V roce 1934 představil holandský designér Gerrit Rietveld svou ideu křesla Crate, které bylo možné podle návodu vyrobit pomocí primitivních truhlářských technik. Mohlo by se zdát, že zrovna u něj byla taková myšlenka v rámci tehdejšího zájmu o průmyslovou výrobu a technologie zpátečnická. V oblasti sociální je tomu však naopak. Snaha modernistů o to vytvářet takový design, který je dostupný širokým masám, se k fenoménu „DIY“ hodí.

I přesto se tento, z dnešního pohledu zcela ekologický a udržitelný přístup k produkci předmětů výrazněji prosadil až v šedesátých letech. Komě Mariho byl jeho největším propagátorem rakousko-americký designér a pedagog Victor Papanek. V teoretických publikacích jako například Design for the Real World: Human Ecology and Social Change z roku 1971 přinášel převratné nápady a nekompromisní kritiku současné kultury designu zaměřené především na zisk. Zpočátku jeho názory komunitu rozdělovaly, ale později si vysloužily zájem i širší veřejnosti. Papankovo dílo mělo vliv také na řadu současných tvůrců, včetně nedávno rozpadlého českého studia Herrmann & Coufal. Před několika lety vzešel ze stejného názorového podhoubí jejich projekt Nomad Laboratory, jehož součástí byla také kolekce svítidel, kterou se jim podařilo propagovat i skrze spolupráci s obchodním řetězcem Hornbach. Z polotovarů z jejich nabídky je totiž možné si při běžné míře zručnosti vlastnoručně vyrobit praktická a originální svítidla. ●

❶ Asi nejslavnější příklad DIY navrhl v roce 1974 italský designér Enzo Mari. Vytvořil návody na výrobu několika typů dřevěného nábytku, které si mohl kdokoliv udělat ze standardních latí zakoupených v obchodě.

❷ O „samovýrobě“ však přemýšlel již ve třicátých letech holandský designér Gerrit Rietveld. Jeho křeslo, které si mohl zákazník sestavit podle Rietveldových plánků, dnes vyrábí dánská značka Hay.

❸ U nás se fenoménem DIY zabývali designéři Eduard Herrmann a Matěj Coufal, kteří vytvořili například kolekci svítidel ve spolupráci s obchodním řetězcem Hornbach.

❹ Některé DIY produkty byly posléze paradoxně licencovány nábytkářskými značkami. To se týká i židle od Enza Mariho, již chvíli vyráběl finský Artek.

Designér, pedagog, filozof a teoretik Victor Papanek měl v průběhu šedesátých a sedmdesátých let velký vliv na nové, alternativní chápání designu a nábytku.

S principy DIY bojoval proti kapitalistické konzumní společnosti.

Rám AUTHOR karbon Toray T700 / T800 / M40 monocoque MTB 29 FSX, vzduchová, dálkově uzamykatelná vidlice FOX 32 Float SC 29 100 Remote, komponenty SHIMANO XT 10-51 (12), hmotnost 10,5 kg/19".

Jeho sociologický a lidovou tradicí ovlivněný přístup k architektuře mu před dvěma lety vynesl Pritzkerovu cenu. Dnes díky pozici, kterou si vydobyl, propaguje architekturu jako nástroj pro budování lepšího světa a patří k nové vlně architektů, kteří se obejdou bez velkých gest.

Kéré zcela odmítl západní model architekta jako génia, jehož stavby nás mají udivovat. Naopak, ve své práci počítá se zapojením lokálních komunit a vernakulárních principů, které vycházejí z postupů ověřených staletími.

Jeho tvorba je velmi nenápadná, používá zcela běžné materiály a vychází z primárních potřeb uživatelů. I přesto je dnes Diébédo Francis Kéré jedním z nejprogresivnějších architektů světa, ke kterému je upírána velká pozornost. Vždyť právě jeho přístup může být ideálním modelem pro budoucnost, pro takovou, v níž budou zbytečnosti nahrazeny logickým myšlením a návratem k pokoře a ochraně přírody, protože nám stejně nic jiného nezbude. Kéré totiž v dětství také neměl na výběr a do své tvorby propisuje vlastní životní příběh.

Narodil se ve vesnici Gando v africkém státě Burkina Faso a byl prvním dítětem z vesnice, které rodiče poslali do školy. Svou rodinu opustil v sedmi letech, aby

mohl žít u svého strýčka ve městě a vzdělávat se. Vyučil se truhlářem a získal stipendium pro studium v Německu. Odešel do Berlína a v roce 2004 dokončil architekturu na Technické univerzitě. Své štěstí, že může studovat v Evropě, si plně uvědomoval hned od začátku. Snažil se intenzivně pomáhat rodině a již v roce 1998 založil organizaci Schulbausteine für Gando e.V. (dnes nadace Diébéda Francise Kérého), díky které mohl realizovat svůj první projekt: základní školu v rodné vesnici. Tu dokončil jako diplomovou práci, a jeho kariéra se tak začala ubírat tím správným směrem. Následující Kérého práce byla vždy neodmyslitelně spojena se sociálním a ekologickým přesahem. Architekturu chápe pouze

jako nástroj pro budování lepšího světa. Zcela odmítl západní model architekta jako génia, jehož stavby nás mají udivovat. Naopak, ve své práci počítá se zapojením lokálních komunit a vernakulárních principů, které vycházejí z postupů ověřených staletími. Navrhuje tak, jak je to přirozené a jak si žádá situace. Ostatně to definoval již ve svém prvním projektu školy v Gando. Na rozdíl od běžných škol, které se v Africe dnes staví, nevyužil beton, ale hliněné cihly, které pomáhali vyrábět místní obyvatelé. Jednoduchý obdélníkový půdorys s cihlovými zdmi zakryl odsazenou kovovou převislou střechou tak, že vznikl přístřešek chránící před deštěm i prostor pro přirozenou ventilaci vzduchu. →

Na konci minulého roku ho časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších světových bojovníků se změnou klimatu.

❶ Areál start-upu Lions Campus v Keni byl postaven pro neziskovou organizaci Learning Lions, aby nabídl mladým Keňanům bezplatné školení v oblasti informačních a komunikačních technologií.

❷ Tři vyčnívající věže v terakotovém odstínu byly navrženy tak, aby odkazovaly na podobu termitišť.

❺

❸ Pavilon Xylem v uměleckém centrum

Tippet Rise v americké Montaně je tvořen mrtvými kmeny stromů.

❹ Pavilon byl založen na podobě tradiční toguny — přístřešku, který se typicky vyskytuje v dogonské kultuře v zemích západní Afriky včetně Mali a Burkina Fasa.

❺ Chirurgické centrum Léo má podobu jakési vesnice s centrálním nádvořím.

❻ I prostřednictvím levných a základních materiálů vytvořil Keré důstojné zdravotnické prostředí. Centrum slouží populaci 50 000 lidí.

❼ Návrh budovy parlamentu v hlavním městě Beninu Porto-Novo je momentálně ve výstavbě.

❽ Stavba byla navržena tak, aby ztělesňovala demokratické hodnoty Beninu a také vzdávala hold stromům palaver, pod jejichž korunami západoafrické komunity tradičně pořádaly veřejná setkání a společenské akce.

Celou stavbu diskutoval s místními, kteří mohli do projektu zasáhnout vlastními připomínkami. Tím v lidech stimuloval citové pouto k nové škole a důvěru ve spolupráci. V tomto ohledu je Kérého architektura především prostředkem lidské komunikace a nástrojem řešení každodenních problémů.

Takový přístup mu vynesl slávu i v západním světě. Stal se nejenom držitelem

Pritzkerovy ceny, ale i ocenění Aga Khan. Na konci minulého roku ho časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších světových bojovníků se změnou klimatu. Zároveň své poznatky předává další generaci, přednáší v Berlíně, na Harvadu i Yale.

Mezitím už od prvního projektu školy udělal obrovský pokrok a své přirozeně praktické stavby aplikuje ve větším měřítku. Jeho komunitní a vzdělávací centrum Lions v Keni z roku 2021 je inspirováno tvarem termitích obydlí. Geometrické věže slouží jako ventilační šachty a udržují interiér v chladu. Tradiční typologie afrických vesnic se zase odráží například v designu chirurgického centra Léo ve stejnojmenném městě v Burkina Fasu. Propojené cihlové pavilony jsou chytře ventilovány a chráněny před tropickými lijáky plechovým střechami.

Aktuálně je ve výstavbě Kérého budova parlamentu ve státě Benin, který je též inspirován lokálními tradicemi a kulturou. Stačil už realizovat také pavilon galerie Serpentine v Londýně a například kurátorovat zatím poslední ročník Triennale di Milano. Cesta, kterou si vybral, není lehká, o to více je ale důležitá pro budoucnost nás všech. ●

❼

Konečně uzrál čas

Slavná muzea splácí dluh historiografii moderní architektury a designu. Tropický modernismus zaplnil sály londýnského muzea V&A a historie designu v Latinské Americe je k vidění v MoMA.

Vývoj architektury a designu mimo západní svět byl ještě donedávna na okraji zájmu badatelů i galerií. Současná společnost se ale mění, a tak již pomalu uzrál čas pro reflexi vývoje modernity v odlišných částech světa. Tento posun dokazují také dvě aktuální výstavy ve dvou zásadních světových muzeích. Victoria & Albert museum konečně otevřelo svou dlouho očekávanou přehlídku tropického modernismu, který se po druhé světové válce rozvíjel v postkoloniálním světě střední Afriky či Indie. Naopak newyorské Muzeum moderního umění MoMA se se svou výstavou Crafting Modernity: Design in Latin America pustilo do prozkoumávání regionu, který je v tomto ohledu pro americké a evropské publikum zcela neznámý. Právě padesátá léta, která jsou oběma výstavám společná, přinesla nové příležitosti jak v Africe, Indii, tak Latinské Americe. V prvním případě získala britská koloniální území samostatnost a nová architektura byla jednou z cest, jak vytvořit identitu nových svobodných zemí. V Indii na tom měl paradoxně lví podíl švýcarsko-francouzský architekt Le Corbusier, kterého společně s jeho bratrancem Pierrem Jeanneretem pozval indický premiér Džaváharlál Néhrú, aby vybudovali nové hlavní město státu Paňdžáb. A tak tu v průběhu několika let zrealizovali velmi ambiciózní urbanistickou vizi moderní éry. →

„V teplejších regionech mohly být modernistické myšlenky realizovány

v měřítku a sebevědomí, které se v Evropě těžko hledaly. Architekti

přizpůsobili svůj styl místním podmínkám, převislé střechy poskytovaly stín před sluncem stejně jako perforované zástěny.“

Rowan Moore

Byla to právě padesátá léta, která jsou oběma výs

Le Corbusier zde použil jeden ze svých vynálezů, tzv. slunolamy, které se staly charakteristickým prvkem moderní tropické architektury. Zajímavé je, že s ním v Chandigarhu spolupracovali i britští architekti Jane Drew a Maxwell Fry, kteří však od roku 1944 působili v africké Ghaně. „Pojem tropický modernismus zažívá dnes jisté módní oživení... V průběhu minulého století měl však problematickou historii a prostřednictvím zkoumání kontextu britského imperialismu a dekoloniálního boje se naše výstava snaží nahlédnout do historie tropického modernismu před a po nezávislosti řady afrických států a Indie a ukázat něco málo i z politického kontextu, který stojí za dnešním módním tropickým betonem,“ říká kurátor londýnské výstavy Christopher Turner, který na pojem tropického modernismu nahlíží skrze poválečný politický vývoj.

S tropickou tematikou souvisí také newyorská výstava, kterou pro MoMA připravila mexická badatelka Ana Elena Mallet. Vůbec poprvé se tak představuje historie designu Latinské Ameriky druhé poloviny minulého století ve své komplexnosti. Stejně jako na architekturu i zde na design působily vnější vlivy. Evropští imigranti či lokální tvůrci se zkušenostmi z Evropy proměňovali tradiční užité umění a řemeslo ve jménu nového sociálního chápání designu, jeho masového výroby i užití. I přesto se nikdy nedostal latinskoamerický modernistický design za hranice lokálních a autentických způsobů práce s materiály a jejich multiplikací. Ostatně tomu odpovídá i název výstavy, ve kterém slovo craft (řemeslo) hraje zásadní význam. Na výstavě můžete odhalit například tvorbu mexické designérky Clary Porset, která se v meziválečné éře

podívala do Evropy a seznámila se s představiteli německé školy Bauhaus. Její poválečný design však i přesto navazuje spíše na mexické rukodělné tradice než na průmyslovou koncepci designu. Podobně můžete vnímat tvorbu katalánského architekta Antonia Boneta Castellany, který emigroval v roce 1938 do Argentiny a společně se svými kolegy Juanem Kurchanem a Jorgem Ferrari Hardoyem, které potkal v Paříži v Le Corbusierově ateliéru, navrhl ikonické křeslo BKF. O tom, že tato výstava přichází v pravý čas, svědčí i fakt, že právě křeslo BKF, které později začala vyrábět americká značka Knoll, sice zná téměř celý svět, ale už jen málokdo si jeho vznik spojí s Argentinou. Výstava Crafting Modernity je tak ideální příležitostí, jak se s tímto i jinými příběhy designu v Brazílii, Venezuele, Chile, Kolumbii nebo Argentině blíže seznámit. ●

tavám společná a která přinesla nové příležitosti.

❶ výstava tropical Modernism je k vidění v Porter Gallery v londýnském victoria & albert museu.

❷ Jedním z vystavených projektů v Londýně je také náměstí Černé Hvězdy ve městě akkra v Ghaně.

❸ Názorné použití slunolamů v praxi v chodbách univerzitní budovy v africkém Ibadanu.

❹ Model Corbusierovy věže stínů demonstruje použití slunolamů, které slouží v tropické architektuře k ochraně interiérů před ostrými slunečními paprsky.

❺ vlastní dům britského architekta Kennetha scotta v ghanské akkře používá slunolamy v celé délce fasády.

❻ Křeslo Butaque navrhla kubánsko-mexická designérka Clara Porset v roce 1957 po vzoru tradičního mexického nábytku.

❼ Jednoduchá konstrukce křesla BKF, známého jako Buterrfly, se stala v průběhu padesátých let ikonickou. Už málokdo ví, že ho navrhli architekti antonio Bonet Castellana, Juan Kurchan a Jorge Ferrari Hardoy v Buenos aires v roce 1938.

❽ Malíř Roberto Matta studoval architekturu a dokonce působil v ateliéru Le Corbusiera v Paříži. Kromě svých surrealistických pláten vytvořil také několik kusů nábytku, včetně variabilního systému Malitte, který v roce 1966 začala vyrábět italská firma Gavina.

❾ Předním modernistickým designérem ve venezuele byl Cornelis Zitman, který tuto elegantní židli navrhl v roce 1955.

Designér Juan Baixas působil v Chile. Jeho křeslo Puzzle vzniklo v roce 1975.

TROPICAL

MODERNISM: architecture and Independence, victoria & albert Museum, Londýn, do 22. 9. 2024

CRAFTING

MODERNITY:

Design in Latin america, 1940—1980, MoMa, New York, do 22. 9. 2024

V pražském Café Savoy se vysoko nad hlavami hostů, vůní kávy i vyhlášených hranolek s lanýži vznáší tři šestnáctiramenné lustry, které nevznikly z křišťálu, ale z plastových lahví. Jejich autorkou je výtvarnice, malířka, sochařka a zakladatelka stylu

PET-art Veronika Richterová.

Plastic

Nápad na netradiční lustry se zrodil díky shodě náhod a jedné návštěvě zakladatele skupiny Ambiente Tomáše Karpíška v ateliéru Veroniky a jejího manžela Michala Cihláře. Plastové lustry se mu zalíbily natolik, že se rozhodl věnovat jim prostor právě v Café Savoy. Sochařka na nich pracovala několik měsíců, aby velikostí zapadly do vyhlášené kavárny, jejíž historie sahá až do roku 1893.

Originální svítidla zdobí pet lahve nejrůznějších typů i provenience. Jsou vytvořeny z transparentních lahví s lehce barevnými akcenty — jeden je laděný do růžova, druhý do modra a třetí v odstínech zelené. I při dvoumetrové velikosti váží každý pouhých 15 kg. „Od začátku jsem měla jasnou vizi: bude to český křišťál, který se zbláznil,“ popisuje Veronika Richterová. Plastové lahve různých tvarů i barev sbírá nejen po republice, ale také všude, kam cestuje. Části pocházejí z Tenerife, Itálie, Tchajwanu či Ukrajiny. Z Washingtonu si přivezla například dekorativní dna z amerických, v Evropě zřídka vídaných lahví a na lustrech pro Café Savoy je využila jako ozdobné elementy. Plastové komponenty pak zachytila na pružné trubky používané na vedení podlahového vytápění. Výsledná kompozice tohoto „pelmelu“ pak působí neuvěřitelně jemně a lehce. ●

„Přijde mi skvělé, když někdo vymyslí, jak využít odpad, ale nechtěl jsem, aby to tak prvoplánově vyznělo, a nejprve jsem se trochu bál, aby lustry nevypadaly jako ekologická propaganda. Říkal jsem si, že musí mít důstojnost a Veronice se podařilo udělat něco opravdu krásného,“ pochvaluje si spolupráci Tomáš Karpíšek.

TEXT Lenka Šubrtová FOTO archiv Ambiente

Vinohrad na kopci

Kolby plodí skvělé

víno, které si zaslouží příkladnou péči. A té se mu na domácí

půdě dostává vrchovatě.

Pouzdřanské vinařství Kolby se v roce 2017 stalo součástí společnosti J&T Wine Holding, rok nato se k němu připojilo také pálavské Reisten a v hlavách nových majitelů se začaly mimo jiné rodit nápady na nové architektonické prvky ve starých areálech. Zatímco Reisten získalo vinotéku od znojemského studia ORA, Kolby čekala větší proměna. Stejní architekti, vedeni sebejistou rukou Jana Veissera, dostali za úkol vyřešit dostavbu a sjednocení budov, navrhnout vinařství svěží facelift, který bude odpovídat jeho filozofii založené na přírodních postupech a respektu k okolní krajině. Areál sestával z historické budovy s rozsáhlými barokními klenutými sklepy a novodobé přístavby z desátých let, do něhož měla být přidána další vrstva — suchý sklad lahví a winebar pro návštěvníky. „Kvůli celkem nedávné transformaci nebylo možné do stávajících objektů příliš zasahovat, nebo je dokonce demolovat. Přesto bylo potřeba změnit výraz staveb a aktualizovat provozní vazby, aby odpovídaly potřebám současného vinařství. Hlavní výzvou projektu proto bylo sjednocení jednotlivých objektů, míst a momentů do koherentního celku,“ vysvětluje Jan Veisser.

Všechny nové přístavby se architekti rozhodli vizuálně spojit předsazenou fasádou z akátových latí, která má dvě vrstvy. Po té vnější se v létě krásně pne psí víno, vnitřní husté laťování se ve spodní části shrnuje a vytváří nonšalantní degustační lavici stíněnou v místě, kde se obě vrstvy

překrývají. Popíjení vína tak návštěvníkům neznepříjemní ani ostré letní slunce. Pokud ovšem počasí venkovnímu posezení zrovna nepřeje, vznikl ve staré budově vinařství útulný winebar, odkud se dá přímo sejít do historického sklepa. Jak nahoře, tak dole pod klenutými cihlovými klenbami je dost místa pro příjemnou degustaci vín Kolby, včetně jejich sektu nebo grapy. „Místo klasického baru jsme navrhli doprostřed prostoru masivní degustační stůl, kde je možné stát okolo a debatovat nad vzorky. Výrazným motivem interiéru je cementová neglazovaná dlažba vínové barvy se vzorem vlnky navrženým přímo pro tento projekt,“ popisují architekti a my jen potvrzujeme, že během našeho povídání o místním víně, přírodě a historii s manažerkou Kolby a velkou znalkyní vína Terezou Helmovou padlo opravdu hodně výborných vzorků. ●

❶ Před vstupem do sklepa v historické budově jsou umístěny tubusy s ukázkami zeminy, v níž jsou vysázeny jednotlivé odrůdy vín na vinohradu na kopci

Kolby. Každá totiž potřebuje jinou půdu.

❷ „Ježek“ z vinných lahví zasazený do tmavého kruhu zdobí stěnu winebaru. Motiv kruhu se stal výchozím bodem kompletního redesignu vizuálního stylu vinařství od studia Side2.

❸ Sjednocující dřevěná fasáda má dvě úrovně — vnější řídká treláž slouží jako opora pro psí víno, zatímco vnitřní husté laťování se místy sveze, aby zformovalo lavici.

❹ Jednotlivé přístavby zahalili architekti Jan Veisser, Jan Hora a Barbora Hora do předsazené fasády z akátových latí. Tato místní odolná dřevina zajistí dlouhou životnost konstrukce.

❺ Ve staré budově vinařství vznikl nový winebar a došlo ke změnám dispozice, nátěr fasády byl zvolen v umírněném tónu s živou texturou.

❻ Klenuté cihlové sklepy jsou součástí téměř každého jihomoravského vinařství. Tento nabízí ideální prostor pro větší společnost.

Generační výměna

Zelená fasáda rodinného domu v pražském Podolí se celá noří do zahrady, která ho obklopuje. V okolní městské krajině se však neztratí, a to díky sofistikovaným okenním otvorům s různou světelnou intenzitou.

Na velmi atraktivní a pozoruhodné parcele na kraji vilové části Dvorce v Podolí stál notně unavený rodinný dům z 60. let. Rodina současného majitele je již několikátou generací, která toto místo obývá, a překrásných výhledů na protější břeh Vltavy a kostel sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově se nechtěla vzdát. Oslovila proto Ondřeje Císlera a Filipa Raška z ateliéru Aoc architekti, aby jejich opotřebovanou rezidenci přestavěli na komfortní vilu pro individuální bydlení vysokého standardu.

„Architektura domu je koncepčně založena na silné, nezaměnitelné atmosféře dotažené do detailů a prvků interiéru a na vizuálním i uživatelském propojení s okolní zahradní městskou krajinou. Pečlivě jsme pracovali s různými podobami světla, s intenzivním oblohovým světlem, rozptýleným měkkým světlem za polopropustnou fasádou či s kontrastním šerosvitem, což zpětně ovlivňuje sofistikovanou kompozici otvorů fasády,“ popisují architekti základní koncepci návrhu. „Ušlechtilé materiály jsme použili v jejich přirozenosti, jejich barvy i textury hrají důležitou roli ve výtvarně dotaženém obytném prostředí, zároveň jsme však dbali na praktičnost a maximální pohodlí,“ doplňují.

Za výraznou zelenou fasádou ze škrábané omítkoviny, která uspokojivě reaguje na okolní bohatou vegetaci v průběhu všech ročních období, se v horních dvou patrech domu rozkládá hlavní bytová jednotka. Pohodlné dřevěné schodiště propojující obě podlaží vás dovede do obytného prostoru s nízkým sezením, kuchyní, jídelnou a vstupem na terasu v horní části zahrady. Tato část domu je po většinu dne ponořena do příjemného šerosvitu.

Horní patro slouží jako pracovna a salon s krbem a velkým oknem s výhledem na druhý břeh Vltavy. Má vlastní, do nábytku vestavěnou čajovou kuchyňku s lednicí. Hlavní prostor je určen dřevěným stropem a monumentálním ateliérovým oknem, které nabízí různé světelné proměny atmosféry v různých okamžicích dne. Za ateliérem se nachází separovaná soukromá zóna s ložnicí, šatnou a modrou koupelnou. Do nejnižšího podlaží domu byl umístěn malý ateliérový byt s vlastní terasou.

Tajemná zahrada je zatím ponechána v bujném přirozeném růstu, existuje však návrh krajinného architekta Mikoláše Vavřína zahrnující mimo jiné stromy nesoucí exotické ovoce, vodní prvky a vinici. ●

❶ Sofistikovaně navržené, velkorysé okenní otvory korespondují s vnitřním uspořádáním domu a nabízejí dokonalé pohledy ven.

❷ Původní vilka z 60. let si žádala zevrubnou rekonstrukci. Architekti z ateliéru Aoc přistavěli k domu schodišťovou věž, která má v horní části fasádu z polotransparentního makrolonu.

❸ Dřevěný strop a ateliérové okno v horním patře.

❹ Dřevěné schodiště s dubovým obložením má za úkol navodit příjemnou atmosféru domova, a to hned za chladnou předsíní. Vznáší se nad ním trubicové svítidlo La Linea od Artemide.

❺ Beton a trámy ze smrkového dřeva, červená na dveřích, hráškově zelená na zdech horního patra, to jsou hlavní elementy schodišťové věže.

❻ Na stěnách po celém domě visí obrazy předních současných umělců, jako je například Jan Mikulka nebo Petr Písařík, doplňují je fotografie pořízené majitelem domu na cestách.

❼ Dům je vybavený na míru vyrobeným vestavěným nábytkem, který v sobě zahrnuje potřebné servisní funkce a zakrývá vstupy do soukromých částí domu. Speciálně pro dům byly navrženy stoly z leštěného masivu tropické dřeviny padouk na ocelové konstrukci. Kolem jídelního stolu jsou rozmístěna křesílka Capiatá značky Sol & Luna, nad ním visí svítidla Flutes od Brokisu. Interiér ale zároveň neznatelně integruje starší nábytek klienta.

ORGA NIC KÁ

Krása přírody byla od nepaměti ústředním zdrojem umělecké inspirace. Organická architektura minulého století tak jen přirozeně upevnila

vztah mezi člověkem a krajinou, a to prostřednictvím takových obydlí, ze kterých si můžeme v kontextu současného důrazu na ochranu životního prostředí vzít názorný příklad.

ARCHI TEK TURA

Téma organické architektury nebylo v tuzemském prostředí nikdy příliš reflektováno. Abychom lépe poznali genezi tohoto fenoménu, musíme se vrátit do Spojených států amerických na přelomu 19. a 20. století, kde tenkrát „úřadoval“ architekt Louis Sullivan a jeho následovník Frank Lloyd Wright. O něco později se pak na scéně objevili pionýr skandinávského modernismu Alvar Aalto nebo německý tvůrce Hans Scharoun. Přívrženci organické architektury se kriticky vymezovali vůči přílišné racionalitě a univerzalitě funkcionalistické tvorby tohoto období a prostřednictvím kontextuální práce hledali nové způsoby, jak moderní architekturu a bydlení ideálně zasadit do krajinného rázu a vytvořit harmonický vztah mezi lidským obydlím a přírodou. Na rozdíl od racionálních tendencí evropské moderny, založených na systematických a univerzálních principech, přicházela organická architektura s emocionálním rozměrem forem. „Ne všechny organické stavby jsou si podobné. Je těžké najít formální souvislosti mezi ranými prérijními domy Franka Lloyda Wrighta z počátku 20. století a opulentními otevřenými prostory Johna Lautnera z šedesátých let. Co mají ale

společného, je to, že stavbu, její formu i užití chápou jako organickou věc, která vznikne ze zárodku myšlenky a rozvine se v plně artikulovaný, pestrý a jednotný architektonický artefakt,“ píše ve své knize Organic Architecture, The Other Modernism americký kritik a historik Alan Hess.

FRANK LLOYD WRIGHT A ORGANICKÁ KONCEPCE

I přesto, že byl Louis Sullivan z Chicaga průkopníkem funkcionalistického myšlení (je autorem motta „forma sleduje funkci“) a technokratické typologie mrakodrapu, idea organické architektury harmonicky propojující stavbu a přírodu se v jeho tvorbě též uplatňuje. Na jeho tzv. prérijní styl navázal jeden z jeho žáků, Frank Lloyd Wright, který se stal se svými horizontálně utvářenými stavbami z cihel a s výraznými převislými střechami pravým otcem moderní organické architektury. Jeho domy beze zbytku čerpají inspiraci z americké přírody a krajiny a rozvíjejí ji v mnoha podobách. Wright hledal ve svém prérijním stylu adekvátní a zcela autentickou americkou architekturu, která by vyjadřovala ducha, identitu a hodnoty moderní společnosti. Tzv. prérijní styl vznikl na území státu Illinois na středozápadě USA, v krajině s dlouhými, nekonečnými horizonty. Stejně tak koncipoval i své projekty, které vyvrcholily v roce 1910 slavným domem Robie ve čtvrti Oak Park v Chicagu. Wright ale začlenil organický koncept do své architektonické filozofie již v roce 1894 a principy organické architektury představil v publikaci In the Cause of Architecture: Essays for Architectural Record z roku 1908. Wrightovy zásady byly, jak už jsme podotkli, silně ovlivněny Louisem Sullivanem, jehož slavné heslo „forma →

Dům Hanna si nechali postavit pedagogové Stanfordské univerzity Paul Robert a Jean Shuman Hannovi v roce 1937. Frank Lloyd Wright vytvořil originální půdorys založený na tvaru šestiúhelníku. V průběhu dalších 25 let ho architekt několikrát rozšířil.

Dům Al Struckus je posledním soukromou stavbou, kterou architekt a Wrightův žák Bruce Goff navrhl. Zároveň je to jeho jediný rezidenční projekt v Kalifornii.

Architekt Lloyd Wright následoval ve své kariéře svého slavného otce a již ve dvacátých letech minulého století byl aktivním architektem. Jeho nejslavnějším dílem je dům Sowden v Los Angeles, jehož ústřední fasáda připomíná čelisti žraloka.

Wrightovy organické principy posunul k novým horizontům v šedesátých letech jeho žák John Lautner, jehož domy vždy citlivě reagují na často prostorově velmi složité parcely.

sleduje funkci“ si Wright vyložil po svém: „forma a funkce jedno jsou“.

„Podle Wrighta organická architektura znamená vyjádření přírodních principů v návrhu budov, které harmonicky splývají s krajinou. Důrazně prosazoval stavby, které reprezentují své okolí, klima a dobu, a odmítal představu vnucování nekonformních architektonických stylů. Jeho fascinace vzájemným působením budov a jejich prostředí ho vedla k návrhu, aby stavby bez námahy doplňovaly své okolí a dávaly vzniknout jednotným prostorům, které zdánlivě vystupují ze země. Představoval si stavby, které fungují jako organismy, kde je každý konstrukční prvek složitě propojen a tvoří harmonický a koherentní celek,“ hovoří o Wrightově organické koncepci fotograf Andrew Pielage, který postupně dokumentuje všechny Wrightovy projekty. Dnes je jich po několika demolicích něco kolem 450.

I přesto, že Wright zůstal organické koncepci věrný celý život, jeho tvorba se vyvíjela a proměňovala. Ve dvacátých letech stavěl domy inspirované mayskou starověkou kulturou (úspěšně je kopíroval i jeho syn Lloyd Wright), ve třicátých letech přišly na řadu zase tzv. Usoniánské domy, v nichž hledal ideální formu obydlí pro americkou střední třídu. V této době vytvořil také jedno ze svých mistrovských děl, Dům Kaufmann (Dům nad vodopádem), který se stal díky nekonvenčnímu propojení s krajinou bytostným symbolem organické architektury jako takové. Asi dva roky předtím, v roce 1937, realizoval dům pro profesora Stanfordské univerzity Paula Roberta Hannu. Jeho design založil na propojení šestiúhelníků, ze kterých složil půdorys domu, stejně tak jako všechny detaily, které v něm navrhl — od krbu přes nábytek až po mozaiku v koupelně. „Je zcela nemožné považovat budovu za jednu věc, její vybavení za něco jiného a její umístění a prostředí za něco dalšího. V duchu, v jakém jsou tyto domy koncipovány,

se jedná o jeden celek, který je třeba předvídat a zajistit ve stavbě jako takové. Všechny prvky jsou pouhými konstrukčními detaily jejího charakteru a celistvosti. Topná zařízení, svítidla, samotné židle a stoly, skříně a hudební nástroje, pokud je to proveditelné, jsou součástí budovy samotné,“ hovořil Frank Lloyd Wright o provázání jednotlivých částí architektury do komplexního celku.

Dva roky před svou smrtí v roce 1959 vydal Wright Testament, sbírku esejů, v níž doplnil seznam architektonických zásad odrážejících jeho organickou filozofii o další poučky. Dodnes z nich můžeme čerpat a v souvislosti s udržitelným přístupem k navrhování přirozeně chápat architekturu jako rozšíření krajiny. Pro Wrighta byly extrémně důležité například tyto principy: souznění stavby se zemí, decentralizace, přirozený charakter, prostor, forma, přírodní materiály a zásadní téma přístřeší před nástrahy světa. Pokud jde o začlenění úkrytu do jeho architektonických návrhů, Wright prohlašuje: „Pro plnou realizaci budovy, která chrání všechny uvnitř před neustále se měnícím světlem, teplotou, před opotřebením, je úkryt nezbytným prvkem.“ Ten je charakteristický pro všechny jeho projekty, včetně těch posledních, mezi nimiž je i dům Ablin v kalifornském Bakkersfieldu, ve kterém jako by Wright zhodnotil všechny své dosavadní myšlenky. Jeho nízký profil je geniálně zakomponovaný do krajiny, masivní dřevo, kterým je obložen interiér, vytváří útulný prostor s dominantním růžovým krbem. Dům jako útočiště, dům jako kolébka civilizace.

WRIGHTOVI ŽÁCI VRACÍ ÚDER

Na Franka Lloyda Wrighta a jeho tvorbu navázali v průběhu druhé poloviny minulého století také jeho žáci a obdivovatelé. Patřili k nim například jeho syn Lloyd Wright, architektonický čaroděj z Oklahomy Bruce Goff či John

Lautner a Kendrick Bangs Kellog, jejichž odvážné projekty posouvaly organickou architekturu k monumentálním sochařským řešením.

Bruce Goff byl poučen Wrightovou architekturou především díky intenzivní společné korespondenci. Ve státech Oklahoma, Louisiana nebo Kansas postavil během své kariéry stovky experimentálních rodinných domů. Často používal zvláštní materiály, včetně z pole vyoraných kamenů, šrotu nebo skleněných mozaiek. Goffova architektura je zdánlivě primitivní, intuitivní, brutální a zároveň bytostně spojená s krajinou. Bohužel, jeho nejvýznamnější stavby, jako dům Bavinger ve městě Norman nebo dům Joe Price, dnes už neexistují. Jeden byl zbořen a druhý nešťastně vyhořel před mnoha lety. I tak tvorba Bruce Goffa žije dál a mnoho jeho skvělých projektů je opečováváno v originálním stavu. Vždyť to byl právě Goff, kdo díky působení na University of Oklahoma (ze které musel nakonec v roce 1955 odejít z důvodů homosexuální orientace) vychoval celou další generaci vynikajících architektů, k níž patřili Herb Greene nebo Bart Prince. Jeho žáci mu ale zůstali věrní a vytvořili jeden z mála bytostně autentických amerických stylů moderní architektury, který v poslední době vstupuje do povědomí jako styl „Renegades“. Ostatně to demonstruje také dům Al Struckus, který Goff realizoval v osmdesátých letech v Los Angeles. Ten se těší velké péči aktuálního majitele Kevina Marshalla, vedoucího instalačního týmu v muzeu J. Paul Getty v Los Angeles. Zvenku stavbě dominují futuristická okna v podobě očí připomínající zvířata nebo fantastické mimozemské organismy. Dovnitř se vstupuje obrovskými dřevěnými dveřmi upevněnými na otočné centrální ose, přičemž dveře samotné jsou abstraktním sochařským dílem, kterému dominuje kruhová barevná vitráž.

Další talent zrozený ve studiu Franka Lloyda Wrighta byl John Lautner, který se od konce

čtyřicátých

elity a mistrem organické exprese. Jeho domy zhmotňují sex-appeal rozpáleného kalifornského slunce a stávají se prostorovou oslavou hédonistického života. Dnes jsou Lautnerovy vily symbolem zlaté éry Hollywoodu a odborníci je považují za jeden z vůbec nejpůsobivějších souborů architektury. Své první domy začal Lautner navrhovat na konci třicátých let. Jakmile však dostal více možností a zakázek, jeho styl dospěl od raného kopírování svého učitele k vrcholným realizacím let šedesátých a sedmdesátých.

Během krátkého období navrhl Lautner nekompromisní architekturu, včetně rezidence Arthura Elroda v Palm Springs, která se objevila ve snímku Diamanty jsou věčné, rezidence Silvertop, která nechala zbankrotovat své investory ještě před tím, než byla dokončena, nebo tzv. Chemosphere, dům v příkrém svahu vznášející se nad terénem pouze na jednom betonovém pilíři jako UFO. Jedna stavba však mezi těmito ikonickými projekty přece jenom vyniká. Je jí rezidence Sheats-Goldstein, kterou pro manžele Helen a Paula Sheatsovy Lautner

Jako nějaký neznámý druh brouka žije mezi kameny v národním parku Joshua Tree v Kalifornii unikátní skuplturální dům architekta Kendricka Bangse Kelloga, který v tomto návrhu vytvořil jakési architektonické mimikry dokonale splývající s okolní krajinou.

navrhl a postavil v letech 1961—1963. Jeho slávu ale světu zprostředkoval až další majitel, excentrický miliardář James Goldstein, který v roce 1972 rezidenci Sheats koupil a postupně ji upravoval ve spolupráci s Lautnerem po dobu 20 let až do dnešní podoby. Co má většina Lautnerových projektů společného, to je především unikátní přístup architekta k propojení staveb a architektury. Stejně jako rezidence Sheats-Goldstein je tím charakteristický také dům Wolff ve čtvrti Silver Lake z roku 1961, o kterém se hovoří jako o Lautnerově poctě Wrightově Domu nad vodopádem.

Snaha o harmonické propojení krajiny a obydlí je vlastní i poslednímu následovníkovi Franka Lloyda Wrighta. Kedrick Bangs Kellog se narodil v roce 1934 v San Diegu, kde působil po celý svůj život. Postavil zde desítky originálních soukromých domů, restaurací i veřejných staveb. V roce 1955 se Kellog setkal s Wrightem, jehož koncepce organické architektury mu zcela učarovala. Od té doby stavěl domy založené na imitaci přírody a inspirované bezprostředním okolím. Dům na hranici pouštního národního parku Joshua Tree, který si nechala postavit manželská dvojice amerických výtvarníků Jay a Bev Doolittlovi, je vrcholným dílem tohoto málo známého představitele organické architektury, který mimochodem zemřel letos v únoru. Ve vyprahlé poušti nechal Kellog vystavět 26 obrovských, organicky pojatých pilířů koncipovaných jako artificiální jeskyně vytvářející samotný obytný prostor domu. Výrazné betonové klenby pak vše zastřešují a budí dojem přírodních skal nebo obrovského pouštního brouka odpočívajícího na vyhřátých kamenech. Manželé Doolittlovi dokončili dům po mnoha letech práce až v roce 2004 a prodloužili tak aktuálnost organické architektury, která v současnosti získává na aktuálnosti možná mnohem více než kdykoliv předtím. ●

Frank Lloyd Wright postavil během své kariéry stovky rodinných domů po celých Spojených státech amerických. K jeho posledním stavbám vůbec patří i rezidence pro lékaře Georgeho Ablina a jeho ženu Millie. Byla dokončena v kalifornském městě Bakersfield v roce 1961, již dva roky po smrti slavného amerického architekta.

3D tisk se stal jeho tvůrčí cestou již před mnoha lety. Po více jak dekádě zkušeností nejenom s touto výrobní technologií, která nezadržitelně proměňuje produkci věcí kolem nás, ale i s prací v mezinárodních a tuzemských designérských studiích a kreativních hubech, se Martin Žampach zabydlel ve Strašnicích, kde vzniká jeho 3D tištěný svět.

TEXT Adam Štěch FOTO Filip Beránek

Martin Žampach

Martina znám už od roku 2007, kdy jsem se s ním poprvé setkal ve studiu Qubus. Pro jeho zakladatele Maxima Velčovského a Jakuba Berdycha, u kterých jsem byl tehdy zaměstnán, vytvářel digitální vizualizace jejich interiérových projektů nebo nových produktů. Už v té době projevoval značné technické dovednosti a svým tvůrčím přístupem inklinoval spíše k průmyslovému designu a technologiím než k dekorativnímu užitému umění. Od první chvíle se z nás stali přátelé a společně jsme v průběhu následujících let vytvořili hned několik projektů a prožili mnohá dobrodružství, ať už třeba architektonické expedice v Maroku a Tunisu, nebo bombardování v Tel Avivu. Přirozeně jsem jeho tvorbu celou dobu bedlivě sledoval. Martin Žampach nikdy nezůstal v předem zaběhnutých kolejích, vždy svůj zájem posouval a hbitě měnil kreativní prostředí, aby vyhledával nové výzvy. Pochází z Uherského Brodu, studoval design ve Zlíně a než jsem ho vůbec poznal, vyzkoušel si pracovní stáže v Rusku, Brazílii a Španělsku. V Moskvě pracoval v renomovaném studiu Art Lebedev, ve Valencii zase pro kancelář Cul De Sac a v Brazílii ve městě Londrina pro architektonické studio Marlene Ricci. V té době také založil jeden z prvních internetových blogů o designu vůbec. Na Designeast, který spustil ve stejný rok jako Dezeen, jsem často přispíval, blog byl mezinárodně aktivní a zaměřoval se na designérskou scénu ve střední a východní Evropě. Pamatuji si, jak jsme například přijeli do Polska na prestižní Łódź Design Week v roce 2010 a Martina zastavovali mladí designéři, kteří ho právě díky blogu

Rád bych využíval technologii i k výrobě větších objektů, které bych mohl vyvíjet na přání architektů nebo výtvarníků.

Designeast brali za celebritu. U nás ale působil stranou zájmu a díky svému zaměření na průmyslový design nebyl nikdy na tak viditelných místech v médiích či výstavách jako někteří jeho slavnější vrstevníci. Jeho design ale vyžaduje především usilovnou práci, soustředění a trpělivost. A právě k takřka neomezeným možnostem 3D tisku našel také Žampach svou cestu. A to jak v průběhu práce v renomovaném studiu obalového designu Flex Cocoon (společný projekt holandského studia Flex a českého Cocoon), nebo později jako kreativní ředitel v pražské firmě BE3D. „Nejdříve mě oslovili, abych jim navrhl stojánky na tablety. Později jsem se stal jejich kreativním ředitelem. Měl jsem na starosti, jak vypadají tiskárny, které oni sami vyráběli, tak jsem se staral o prototypovací dílnu a jezdil jsem prezentovat jejich produkci na veletrhy 3D

tisku. V té době jsem poprvé více pronikl do tohoto oboru,“ hovoří Žampach o době zhruba před více jak 10 lety. Zkušenosti nejenom s 3D tiskem samotným, ale i s vývojem a designem 3D tiskáren a jejich technologiemi mu pak pomohly i v dalších letech, kdy s kolegy Martinem Hřebenem a Janem Malinou vedl studio Prototypum. V rámci něho pracovali na rozmanitých projektech v oblasti průmyslového designu — od úchytů na kelímky do automobilů Škoda přes skateboard až po návrh rychlostního elektrického člunu. To by ale nebyl Martin, kdyby se zase po určité době nevrhl do něčeho nového.

„Aktuálně mám šest tiskáren. První jsem si pořídil asi v roce 2014. Předtím jsem technologii využíval pouze na prototypování, ale dnes s ní dělám finální produkt, což je velký rozdíl. 3D tištěné vázy jsem začal →

❻ ❼

vyrábět zhruba ve stejnou dobu a neustále svoji technologii optimalizuji,“ hovoří designér o svých experimentech. Ve Strašnicích si uprostřed vilové čtvrti vybavil asi před rokem vlastní 3D tiskovou laboratoř. Dnes těží ze svých dlouholetých experimentů v oblasti 3D tisku. Využívá pozitiva technologie k vytvoření jedinečných geometrických struktur a jeho vázy a teď i stoly nebo svítidla již několik let plní regály českých design shopů. „Od začátku jsem se snažil do hloubky nastudovat technologii a vymyslet procesy a tvary, které dávají smysl a nedají se vyrobit jinak. Je to neustálá snaha o optimalizaci výroby. Musím při tom jít až na hranu možností technologie. Například když jsem tiskl vázy poprvé, trvalo to průměrně až 10 hodin, ale pozdějšími úpravami nastavení tiskárny a 3D modelu jsem to stáhl na 2,5 hodiny. Mé objekty jsou navrženy tak, aby v nich byla nějaká estetika, ale zároveň se daly vyrobit v relativně krátkém čase za nízké náklady. Všechna omezení technologie se pak podílí na výsledném tvaru předmětu,“ popisuje designér.

Na úspěch svých váz teď Martin navazuje s novou objemnější 3D tiskárnou, která dovoluje tisknout objekty velké až jeden metr krychlový. „Koupil jsem tiskárnu od milánského start-upu Ginger Additive. Netisknu teď z filamentu, ale z granulí, tzv. pelet. Přináší mi to nové možnosti,“ hovoří Martin o nové technologii. Pelety může i libovolně mixovat či používat recykláty. „Rád bych využíval technologii i k výrobě větších objektů, které bych mohl vyvíjet na přání architektů nebo výtvarníků,“ prozrazuje své další výzvy Martin Žampach, který aktuálně dokončuje do jednoho připravovaného interiéru restaurace několik větších stínidel na stropní svítidla. A právě takovéto spolupráce teď ženou jeho magický stroj dopředu. ●

Aktuálně mám šest tiskáren. První jsem si pořídil asi v roce 2014. Předtím jsem technologii využíval pouze na prototypování, ale dnes s ní dělám finální produkt, což je velký rozdíl. 3D tištěné vázy jsem začal vyrábět zhruba ve stejnou dobu a neustále svoji technologii optimalizuji.

❶ 3D tištěné vázy začal dělat Martin Žampach v roce 2014. Model Wave byl jedním z prvních. Designér v něm propojuje znalost technologie s volnými výtvarnými záměry.

❷ Již více jak rok si Žampach buduje vlastní dílnu v pražských Strašnicích, ve které nedávno přibyla 3D tiskárna od italského start-upu Ginger Additive. S její pomocí dokáže Martin tisknout objekty až jeden metr krychlový velké.

❸ Ve svém skicáři má Martin v zásobě spoustu nápadů. I když pracuje s revoluční technologií budoucnosti, kresba je pro něj stále zcela esenciálním nástrojem tvorby.

❹ Ve vázách zkouší limity technologie i různých materiálů, z velké části recyklovaných či jiných pelet. Když se například ve výrobě filamentu mění barva, tak vzniknou špulky, které mají dvě barvy. Ty se pak dají vtipně použít právě na vázy nebo jiné objekty. Pracuje také se speciálním materiálem obsahujícím celulózu z dřevozpracovatelského průmyslu.

❺ Barevné stínidlo k lampě byl prostorový experiment, během kterého se designér učil pracovat na své nové tiskárně. Červená váza v pozadí je vyrobena z odpadového materiálu z výroby filamentů, které Žampach získává z Průša Labu, v němž také působí jako mentor.

❻ Duhového zbarvení docílil Žampach použitím přeběhové špulky filamentu. Podobná barevnost se nedá moc kontrolovat. Vždy je náhodná a unikátní.

❼ Pelety z recyklovaného plastu PET-G z Německa. Výhodou je jejich průsvitnost.

❽ Jedním z aktuálních projektů jsou stínidla na osvětlení do interiéru restaurace.

❾ Výrobek a jeho stroj, který je speciálně upravený pro vyšší výkon. Martin upravil její elektroniku i rozměry, aby byla ideální k tisku váz.

Kromě své vášně pro 3D tisk zajímá Martina Žampacha také gastronomie. Loni si s kamarádem mimo jiné založil vlastní značku na gin.

CHODOV

Soukromý ostrov, pět hvězdiček, cukrové pláže a pod hladinou karety, rejnoci i manty. Resort s minimálním dopadem na životní prostředí, hluboké spojení člověka s přírodou. Takové je pojetí skutečného luxusu známé hotelové sítě Waldorf Astoria. Svůj nejnovější přírůstek otevřela uprostřed bujné tropické vegetace Seychel.

Ostrov pokladů

Od svého založení v roce 1893 v New Yorku se jméno Waldorf Astoria pojí s tím nejlepším, co může svět pohostinství nabídnout. První hotel s elektřinou a telefonem na pokoji se stal oblíbeným útočištěm bohatých a slavných. A jeho umění překvapovat neutuchá ani v roce 2024. Pětihvězdičkový resort na privátním ostrově nacházejícím se 130 kilometrů od ostrova Mahé má ambici stát se stejnou ikonou s emblémem WA jako jeho waldorfský salát a vejce Benedikt. Mimochodem, o gastronomické zážitky se tu stará hned šest restaurací a barů vedených zkušenou rukou australské šéfkuchařky Jane-Theresy Mulry. Barevná paleta designového pojetí všech staveb je neutrální, na první pohled harmonizující a vzdušné interiéry ve svých tónech i formách nerušeně přecházejí v exteriéry. Těm dominují kromě výhledů na bělostnou písečnou pláž a čtrnáct kilometrů dlouhou korálovou

lagunu také privátní bazény — každá z padesáti velkorysých vil má k dispozici vlastní. V kulisách ráje se i chatrč stává obdivuhodnou, ale v případě zdejších staveb se nejde vyhnout superlativům. Architekti ze singapurského studia eco.id, které stojí za podobou nového resortu, ve své maximálně udržitelné a ekologické koncepci vycházeli z okolní přírody a pracovali s materiály s dohledatelným původem. Vily jsou inspirovány krunýřem želvy karety a navrženy ve stylu vějíře, který dodává prostoru stoupající šikmý strop. Citlivě odsazené od pobřeží, s rozsáhlými zahradami vytvářejí nerušené místo pro mořské želvy, aby mohly klást svá vejce. Hlavním lákadlem Waldorf Astoria Seychelles Platte Island je právě fauna, terénní exkurze s mořskými biology, oceánské safari na plachetnici nebo sportovní muškaření a vodní aktivity jako kitesurfing nebo potápění. ●

Historie sklárny Harrach

❶

❷ ❸ ❹

ov píše novou kapitolu.

Jejího kreativního vede

❼ ❽ ❾

ní se ujalo studio LLEV.

❶ MASARYK

Unikátní nápojový set byl navržen v roce 1947 výtvarníkem Rudolfem Schwelderem.

❷ MASARYK

Servis byl vyroben přímo na míru pro tehdejšího ministra za-hraničí Jana Masaryka.

❸ MASARYK Mohl

z něj pít víno. Za obnovou jeho výroby stojí pokorný přístup ke kreativnímu vedení sklárny.

❹ MASARYK

Jistě mu z něj ale chutnalo i pivo. Elegance servisu je založena na kombinaci kónické nohy a jednoduché válcovité sklenice.

❺ MASARYK

Za propagačními fotografiemi, které jsou i v novém katalogu, stojí Adéla Havelková. O styling se postarala designérka Janka Murínová.

❻ MASARYK

Kromě lahodných nápojů můžete v Masarykovi servírovat i cukrovinky.

❼ HAPPY

Nápojový servis Happy z roku 1995 vznikl podle návrhu Ivany Müllerové.

❽ HAPPY

Jedná se o barevný soubor ideální pro stejně barevné míchané koktejly.

❾ HAPPY

Jeho postmoderní design je dnes díky éře retra a nostalgie po devadesátých letech znovu aktuální.

„Řadu let se naše sklárna soustředila především na rozvoj zakázkové výroby pro klienty z celého světa. Nejvýznamnějším trhem byly Spojené státy americké, v posledních dvou letech převzala vedoucí pozici Itálie. Až doposud však zákazníci v cizině neměli možnost zjistit, že sklenice pochází z Harrachova. Letos přicházíme se zcela novým konceptem. Na mezinárodní výstavě ve Frankfurtu jsme zákazníkům nabídli autorské produkty, které vznikly buď perem našich kmenových výtvarníků, nebo ve spolupráci se špičkovými designéry,“ uvádí novou kapitolu legendární české sklárny její majitel Petr Novosad. Na pomoc si přizval osvědčené kreativní duo Evu a Marcela Mochalovy ze studia LLEV, se kterými ho váže již několikaleté přátelství. Mochalovi přistoupili ke své roli „head of design“ se vší pokorou a zaštítili nejenom proměnu produktového portfolia, ale i celkovou novou vizuální image sklárny. „Navazujeme na řemeslné know-how firmy, která stojí uprostřed hor a lesů na místě zvaném Nový Svět. Tento nádherný kraj uprostřed Krkonoš obývají lidé, kteří dokázali udržet horkou píšťalu navzdory drsnému podnebí i době. Částečně zachovalý archiv sklárny a bohaté portfolio historického sortimentu je pro nás velkou inspirací a zodpovědností zároveň. Během naší práce rádi propojujeme staré, nadčasové a kvalitní řešení s novými postupy a potřebami společnosti. Hledáme zapomenuté techniky či produkty často neprávem opomíjených designérů a nastavujeme novou tvář produktů, které nabízejí kvalitní uživatelskou i estetickou hodnotu,“ zakončují designéři, kteří do svého týmu angažovali také stylistku Janku Murínovou a fotografku Adélu Havelkovou. ●

TEXT Adam Štěch FOTO Adéla Havelková

Střepy pořád nosí štěstí

TEXT Václav Rybář FOTO Martin Chum, studio VOKO

VR Před rokem jsem dělal rozhovor s vaším tatínkem Janem. Často slyšíme pojem rodinná firma, ale můžete mi ze svých zkušeností krátce popsat, jak jste s Brokisem vyrůstal?

AR Když táta koupil sklárnu a začal se tomuto řemeslu věnovat naplno, byly mi teprve čtyři roky. Živě si ale vzpomínám na Designblok v roce 2010, kdy mi bylo sedmnáct let a kolem Brokisu se začaly dít velké věci. Dalším milníkem pro mě a v té době moji přítelkyni (v současnosti ženu Adélu) bylo stěhování z Prahy rovnou do Janštejna, to nám bylo 18 let. Od té doby je pro mě práce v rodinné firmě především radostí, ale zároveň je také potřeba velká míra tolerance a komunikace.

VR Muffins a Balloons byly před lety milníky ve vašem portfoliu. Co patří mezi bestsellery dnes?

AR Pro Brokis ikonické kolekce Muffins a Balloons si drží své výsadní postavení na trhu dodnes. Hrají stále klíčovou roli, ale zároveň máme v portfoliu další kolekce, které si získaly mezi zákazníky velkou oblibu. Jsou to především série Bamboo Forest nebo Trottola. Jiné, jako je například Mona, zase neustále inovujeme. Jasným bestsellerem naší značky je také Knot od italského designérského dua Chiaramonte Marin.

VR Velkým tématem ve sklárnách je energetická náročnost výroby. Podařilo se vám v tomto směru optimalizovat náklady? Jak si vlastně česká sklárna v tomto ohledu stojí ve srovnání se zahraniční konkurencí?

ANDRÉ RABELL

*1993 André Rabell zakotvil v rodinné firmě Janštejn Glass Group, zejména se však věnuje značce Brokis, kterou spolu se svým otcem Janem Rabellem vede. André již několik let stojí za úspěšnou expanzí firmy na mezinárodní trhy a budováním silného portfolia. Vnímá jako důležitý i vývoj z hlediska technologií a inovací napříč firmami v celé JGG.

AR Toto téma bylo pro nás velice důležité již před energetickou krizí, zůstává naším tématem v současnosti a bude i v budoucnosti. Avšak je nutné říct, že se bez plynu prostě neobejdeme. Kvalita skloviny je pro nás klíčová a jsem hrdý na to, že se můžeme opřít o naše technologické know-how a umění našich sklářských mistrů. Oproti světové konkurenci dokážeme tavit sklovinu na nižší teplotu, což je obrovská výhoda. Co se týká technologie, snažíme se o to, abychom měli co nejmenší míru zmetkovitosti. V letošním roce jsme navíc instalovali solární panely, které dokážou pokrýt spotřebu celé JGG (Janštejn Glass Group) z 20 %.

VR Když už jsme u optimalizace, pojďme si říct něco o vašem vynálezu s názvem BROKISGLASS.

AR Je to projekt, který se zabývá výrobou produktu z odpadových střepů. Těch sklárna vyprodukuje až 10 tun za týden. V minulosti bylo toto odpadní sklo skládkováno, avšak můj otec vždy vnímal tento materiál jako plnohodnotnou surovinu. Od roku 2010 se tyto střepy upcyklují a taví se z nich desky různých formátů, tlouštěk a barev, které odpovídají barevné produkci sklárny. Vznikl tak nový produkt, který dává sklu jinou dimenzi.

VR Jak se vlastně výroba BROKISGLASS liší od produkce tradičního foukaného skla Brokis?

AR Celému procesu předchází ruční výroba skleněných stínítek. Sklárna Janštejn vyrábí skleněné části světel nejenom pro Brokis, ale i pro další značky se zvučnými jmény. V procesu ruční výroby skla je cca 30 % objemu skla, které se musí „vystřepovat“. Střepy se během produkce třídí podle barev. Následuje drcení na požadovanou frakci. Poté, co se střepy vyskládají do formy, následuje tavení buď v naší kontinuální peci, nebo ve stacionárních pecích. Pro správný výsledek je důležité chlazení. Následuje formátování na vodním paprsku, ten zaručuje to, že jsme schopni z desek vyřezat téměř jakýkoli tvar. Desky jsme také schopni řezat pod úhlem, můžeme je opatřit bezpečnostními nátěry, leštit hrany a můžeme je také matovat. Jednotlivé segmenty desek můžeme také tavit dohromady nebo ohýbat. Vzniká tak téměř neomezené množství možností, jak s tímto materiálem dále nakládat.

VR Jsou ještě další, zvenku méně viditelné aktivity či procesy, jimiž se snažíte snižovat uhlíkovou stopu?

AR Nainstalovali jsme již zmíněné solární panely a součástí našeho areálu v Janštejně je kromě výrobního areálu také 14 hektarů přírody, kde pečujeme o lesy, louky a rybníky. V loňském roce byl na sklářskou huť instalován nový filtr, který má o 500 % větší výkon a o 30 % lepší účinnost. Instalované nádrže na dešťovou vodu snižují spotřebu o 6 %, což je cca 600 kubíků. Vydáváme PR materiály, které jsou tištěné na FSC papíru a tiskneme je pouze v omezených nákladech. Flotila našich aut má hybridní pohon a třídění odpadu je pro nás standardem. Pracujeme také na vlastním ESG reportu. Skrytých procesů, které jsou pro nás dnes již samozřejmostí a mohou být považovány za procesy, které snižují uhlíkovou stopu, je mnoho. Mohu snad ještě vypíchnout to, že do betonových podstav pro kolekce v portfoliu Brokisu se nepoužívá písek těžený v přírodě, ale skleněný prach drcený ze zbytkových desek BROKISGLASSu. ●

Přízemí obytného bloku

z 50. let v kazašské

Almaty dostalo hravý interiér. Zabydlela se v něm zbrusu nová restaurace Fika.

Přeměna přízemí domu TurkSib, který byl postaven v hlavním městě Kazachstánu v 50. letech, na moderní kavárnu, pekárnu a restauraci se architektkám z místního studia NAAW povedla na výbornou. Původní ornamentální prvky, jež sorela jako jediný povolený architektonický styl během stalinismu akceptovala, se Elvira Bakubajeva a Aisulu Uali rozhodly ponechat a odvážně je začlenit do hravého schématu podniku, který dostal název Fika podle švédské tradice dát si pauzu na kávu a pečivo. „Cílem naší mise bylo přezkoumat architektonické dědictví sovětské éry, použít jeho prvky, ale vyhnout se jeho romantizování,“ vysvětlují. „Základním rysem místa je otevřenost. Chtěly jsme tímto prostorem ‚rozšířit‘ město, použít jen nezbytné zdi, navrhnout otevřenou pekárnu, variabilní sezení a využít velká oblouková okna. Také proto jsme nechaly terazzo přejít z podlahy na venkovní verandě dovnitř do všech místností a použily jsme ho jako obkladový materiál barového a prodejního pultu.“ Stoly, stoličky a skříně byly navrženy na míru a vyrobeny místními řemeslníky z jilmového dřeva. Čalouněné židle inspirované kazašskými jurtami i další nábytek od značek &Tradition a Hay pak doplňují „pestrou prostorovou tapisérii“. ●

❶ Korpus prostoru tvoří kombinace pohledových betonových povrchů a dekorativních stropních lišt, jež jsou jakousi připomínkou hořkosladké sovětské minulosti města. Pro projekt byla vybrána dvě umělecká díla — malovaná vyobrazení Almaty od Nurbola Nurahmeta a abstraktní dílo Assel Nussipkozhanové reinterpretující kazašské vzory.

❷ Původní vstupní dveře jsou rámovány dřevěnými skřínemi zakončenými ladným obloukem.

❸ Naproti vstupu do kavárny stojí monolitický pult, který je ze stejného materiálu jako podlaha. Na dřevěných policích je vystaveno čerstvé pečivo.

❹ Klenutá okna byla doplněna sezením s tradičně dekorovanými polštáři a rohožemi.

Tvořit, milovat a dědit

TEXT Lenka Šubrtová

FOTO archiv značky

Pohodový letní měsíc srpen stál u zrodu myšlenky přinášet do každodenního života produkty, které budou činit lidi šťastnými a spokojenými. In August Company vyrábí ručně s láskou k řemeslu i životnímu prostředí krásné věci, jež obstojí před zubem času i rozmary designu.

„Věříme, že nejde o to, kolika předměty se obklopíte, ale o to, jaké s nimi máte spojení, což je také důvod, proč tak pečlivě dbáme na to, jak jsou naše produkty vyráběny,“ vysvětluje ilustrátorka Karolína Stryková, která spolu s partnerem, fotografem Teodorikem Menšlem, značku založila. „Záleží nám na materiálech, milujeme fantastickou zručnost, již do procesu vnášejí řemeslníci, a rádi se o tom všem učíme. Pevně doufáme, že se to pak promítne do finálních výrobků, které v zákaznících vyvolají onu jiskru radosti a přinesou pocit naplnění, pocit, že jsou všichni v dobré ‚srpnové společnosti‘,“ dodává a pravdou je, že jednoduchá skica usmívající se tváře, kterou Karolína před čtyřmi roky načrtla inspirována tvorbou fauvistů a francouzského malíře Henriho Matisse, se rychle stala poznávacím znamením In August Company. Talíře, hrnky, plakáty, textil a další drobné kuchyňské potřeby spojuje hravá estetika, udržitelnost a proces promyšlený od materiálů přes výrobu až po obaly. Však je také záměrem značky, aby se její produkty v rodinách dědily. A to je více než sympatické. ●

❶ TEA CEREMONY

Abstraktní motiv z této kolekce je tkaný žakárovou technikou z předem obarvených nití. Vyrábí se v malé tkalcovně na severu Česka, kde se spojuje tradiční řemeslná zručnost s moderním designem.

❷ BESTSELLERS

Jedním z nejprodávanějších produktů jsou keramické misky. In August Company je ručně vyrábí v centru Prahy a Karolína každou maluje.

VYHLÍDKOVÉ JÍZDY

VÝJIMEČNÝMI TRAMVAJEMI

Soukromé vyjížďky historickými tramvajemi či luxusním T3 Coupé představují zážitek, na který se nezapomíná. K jízdám lze přiobjednat občerstvení či živou hudbu.

Kontakty: obchod@dpp.cz

Bližší informace: www.dpp.cz/jizdytram

Událost roku

Od začátku března se ve světě designu nemluví o ničem jiném. Když jsem se v Praze setkal s jedním z majitelů rodinné vídeňské firmy Lobmeyr, Leonidem Rathem, přišla mimo jiné řeč na nový kurátorský formát výstavy, konference a festivalu v jednom Matter and Shape, jehož se se svou tradiční sklářskou značkou zúčastnil.

Byl nadšený stejně jako Letizia Calcamo, která se stará o komunikaci společnosti Moët Hennessy a s níž jsem se v Praze potkal jen o několik dní později. Čím je nový výstavní formát, který proběhl v čase konání pařížského fashion weeku, tak jedinečný a proč jsou všechny reakce na něj tak pozitivní? Neváhal jsem a napsal jsem svému příteli Marku Zavagnovi z benátského studia Zaven, který se pařížského festivalu také zúčastnil, aby mi ten zázrak vysvětlil. „Matter and Shape byl milým překvapením.

Zúčastnili jsme se ho, abychom představili novou kolekci keramických váz pro firmu Bitossi. Pro nás designéry i firmu to byla dobrá příležitost vystavit ji právě v Paříži.

Zajímavý byl určitě nápad uspořádat veletrh v souvislosti nikoli s týdnem designu, ale s týdnem módy, který otevírá dveře trochu jinému publiku. Nejlepší na všem byla asi ta uvolněná atmosféra, která se vytvořila i díky celkovému nastavení výstavy. Měli jste možnost se setkat a v klidu si popovídat se starými přáteli a klienty nebo navázat nové kontakty,“ popisuje Marco.

❶ Jedním u vystavovatelů byla i legendární značka Alessi, která na salonu zastupovala osvědčené firmy.

❷ Původem kolumbijská šperkařka Natalia

Criado, která nyní působí v Miláně, dovezla kolekci stříbrných a mosazných doplňků pro stolování Joyas en Casa.

❸ Matter and Shape

představilo mimo jiné tvorbu ikonického studia RDAI, které odhalilo svůj nový projekt Material Curator, prostřednictvím něhož poskytují materiálový servis architektům, designérům a dekoratérům.

❹ Willo Perron navrhl pro prostory Jardin des Tuileries organické sofa Sausage, které vyzývalo návštěvníky k odpočinku.

❺ Součástí výstavy byla i instalace v podobě zátiší, ve které se objevily některé zastoupené značky a designéři společně.

❻ Značka De Sede spolupracovala s newyorským magazínem Pin-Up na kolekci nábytku Harlequin.

❼ Některé z produktů jednotlivých prezentací salonu byly k dostání i ve společném pop-upu.

❷

❸

Co přesně se v Paříži první týden v březnu dělo? Festival produktového a současného experimentálního designu se zdá být novou alternativou ke klasickému způsobu vystavování designu, ať už je to veletrh, nebo soukromá galerie. Matter and Shape spojuje vše dohromady a vytváří otevřenou platformu, kterou nazývá salonem. Salon pro třetí tisíciletí vznikl pod záštitou společnosti WSN, jež má dlouholeté zkušenosti v oboru pořádání a organizování veletrhů a dalších výstavních formátů. „Matter and Shape zaujímá průřezový přístup k designu 21. století a ověřuje nové perspektivy od založení až po nastupující talenty napříč disciplínami průmyslového a objektového designu, interiérového designu, módy a dekorativního umění. Náš salon je pozvánkou

k prozkoumání krajiny designu pro moderní domov průmyslu a řemesel, kreativity a obchodu,“ popisuje misi akce její zakladatel Matthieu Pinet, jehož vize propojení designu a dalších kreativních oborů v přesně nedefinovaném celku je velmi svěží. Kurátorovi akce Danovi Thawleyemu, bývalému šéfredaktorovi časopisu A Magazine Curated By, se podařilo dát dohromady celkem obstojný počet vystavovatelů, mladých labelů, klasických značek, nezávislých tvůrců i magazínů, kteří měli příležitost převyprávět příběhy svých produktů nebo kreativních myšlenek jinou cestou, než jak jsme na klasických veletrzích zvyklí. Ve futuristicky pojatém prostředí od designéra a scénografa Willa Perrona z komerčně velmi úspěšného studia Perron-Roettinger bylo k vidění 32 vystavovatelů namíchaných v překvapivém koktejlu — od představení spolupráce ikonické značky De Sede a amerického magazínu Pin-Up přes průmyslové výrobky firem Flos, Typ nebo Tobias Grau až po výstavu nábytku Ricka Owense nebo nové spolupráce značky BD Barcelona a Ronana Bouroulleca.

„Podařilo se nám vytvořit událost, která přináší novou platformu pro prezentaci designu, pro jeho propojování se světem módy a vytváření nových prostorových a vizuálních zážitků,“ zakončuje kurátor Thawley. Další ročník se již nyní plánuje opět v prostorách Jardin des Tuileries na začátek března 2025. My budeme určitě u toho. ●

Vídeň s Lilli

Naše tour po středoevropských metropolích pokračuje ve Vídni. Zatímco před dvěma lety jsme pro vás v hlavním městě Rakouska zmapovali ty nejlepší výstavy a noční podniky, nyní jsme požádali ředitelku muzea užitého umění MAK, Lilli Hollein, aby nám ukázala Vídeň dle jejího gusta. Prošli jsme pár kostelů, malých galerií a design shopů, navštívili umělecké ateliéry a hlavu jsme složili v hotelu Almanac. Na závěr přinášíme několik tipů na originální suvenýry, které byste si odtud rozhodně měli přivézt.

LILLI HOLLEIN

V průběhu posledních dvou dekád byla kurátorka, teoretička a kulturní manažerka Lilli Hollein téměř u všech důležitých událostí ve Vídni spojených s designem. Společně s Tulgou Beyerle a Thomasem Geislerem založila v roce 2007 úspěšný kurátorský formát vídeňkého design weeku, aby mohla v roce 2021 nakonec usednout na místo ředitelky jednoho z nejuznávanějších muzeí užitého umění na světě, MAK.

TEXT Adam Štěch, Tereza Finková, Lenka Šubrtová

FOTO Adam Štěch, Michal Šeba a archiv podniků

Hollein

❶→ KIRCHE AM SCHÖPFWERK

Vídeň disponuje jedinečnou kolekcí moderních kostelů z druhé poloviny 20. století. Jeden z nich najdete uprostřed rozlehlého sociálního sídliště Am Schöpfwerk, které vystavěl architekt Viktor Hufnagl mezi let 1976 až 1980. Stavba z betonu a cihel je založena na tvaru zikkuratu, její kaskády zároveň vyrovnávají odlišné výškové úrovně okolního terénu. Vídeňskou secesí inspirovaný interiér kostela je dekorován geometrickými ornamenty i uměleckými díly od Michaela Fuchse a Carry Hausera. Dnes chrám slouží srbské pravoslavné komunitě.

❸→ CARL AUBÖCK

Zapomenutá legenda vídeňského designu a uměleckého řemesla se po více jak půl století opět dočkává celosvětové pozornosti. Tvorba designéra a řemeslníka Carla Auböcka a jeho eponymního kreativního klanu se v posledních letech stala vyhledávanou sběratelskou raritou. Na dekorativní a zároveň přísně geometrický přístup k designu předmětů vídeňské secese navázal ve dvacátých letech Carl Auböck I., zakladatel rodinné značky na výrobu drobných kovových předmětů a dekorací. Byl to však až jeho syn, Carl Auböck II., který vytyčil zcela nový avantgardní směr s ojedinělým smyslem pro humor. Dodnes působí firma ve svých původních prostorách a spolupracuje také se současnými designéry.

V roce 1930 postavil ve čtvrti Hagenwiese architekt Karl Ehn jednu z největších obytných budov na světě. Karl-Marx-Hof se stal nejvýznamnějším příkladem velkých sociálních sídlišť, které v rámci tzv. Rudé Vídně v meziválečné éře vznikaly ve velkém. Dům se skládá ze dvou obdélných bloků, je dlouhý 1050 metrů, zaujímá celkovou plochu 156 000 m2 a obsahuje 1382 bytů. Kvůli obyvatelům převážně z dělnického prostředí a jejich levicové orientaci byl komplex v době svého vzniku trnem v oku pravicovým stranám a ve třicátých letech se stal i místem politických potyček.

sociální sídliště

tradiční řemeslná dílna

❺→ WOTRUBAKIRCHE

římskokatolický farní kostel

❹→ DESIGN IN GESSELSCHAFT

sdílený prostor a galerie

Kostel Nejsvětější trojice, známý spíše jako Wotrubův kostel, navrhl sochař Fritz Wotruba na předměstí Vídně, dokončen však byl až po jeho smrti v roce 1976. Kostel, inspirovaný gotickou architekturou katedrály v Chartres, je postaven ze 152 asymetricky uspořádaných betonových kvádrů, které mu dodávají dynamický, abstraktní vzhled. Vysoce sochařské architektonické dílo nakonec dokončil Wotrubův spolupracovník Fritz G. Mayr.

Design in Gesellschaft (zkráceně DING) je umělecká komunita ve 20. vídeňském obvodu. Na základě přesvědčení, že v kolektivu — tedy v Gesellschaftu — lze tvořit odvážněji, lépe a s větší radostí, pracují členové sdružení někdy vedle sebe, jindy společně. V surových prostorách uspořádaných kolem vnitřního dvora provozují několik workshopů a ve velkém sále pravidelně pořádají výstavy, které ukazují, že design není jen o krásných věcech, ale také o představování nových perspektiv a zpochybňování starých zvyků. Jak by mělo naše město fungovat? Jak by měla vypadat výroba nového nábytku? Smíme ještě vůbec vyrábět? DING spolupracuje s muzei, průmyslem a vědou.

❻→ RETTI

bývalý obchod se svíčkami

Architekt Hans Hollein, držitel Pritzkerovy ceny a také tatínek naší průvodkyně Lilli Hollein, ušel během své kariéry dlouhou cestu — od futuristických návrhů z počátku 60. let až po eklektický postmoderní styl 80. let. Jeho ranou tvůrčí kapitolu ve Vídni představují originální interiéry a fasády několik butiků, přičemž bývalá svíčkárna Retti byla jeho vůbec prvním realizovaným projektem. Obchod je pozoruhodný fasádou z eloxovaného hliníku a vstupem v podobě klíčové dírky. Prodejna je jedním ze čtyř komerčních projektů výloh, které Hollein v centru města realizoval. Těmi dalšími jsou butik Christa Metek a dva obchody klenotnické firmy Schullin. Za návrh obchodu Retti získal Hollein ocenění R. S. Reynolds Memorial Award.

❼→ MAK design shop

Nevíme jak vy, ale my, jakmile přijdeme do jakékoli galerie nebo muzea, míříme nejdříve do místního shopu obdivovat sortiment. Tuto zavedenou tradici jsme neporušili ani v MAKu, jehož design shop nabízí skvělý výběr literatury o designu a užitém umění, katalogy k minulým i současným výstavám, muzejní merch i kurátorský výběr současného mezinárodního a rakouského designu. Hledáte-li dárek v jakékoli cenové hladině, tady si určitě vyberete. Ale potom už rychle na výstavu. Do 20. 5. je tu k vidění přehlídka textilu a keramiky v současném umění Hard/Soft.

❽→ ALMANAC

spánek, odpočinek, káva a lokální kuchyně

Perfektní výchozí bod pro návštěvu Vídně, hotel Almanac, je v pěší vzdálenosti hned od několika významných míst: muzea MAK, Státní opery, Albertiny i katedrály sv. Štěpána a navíc přímo před vstupem do hlavního městského parku. Vznikl rekonstrukcí a spojením dvou historických paláců: Palais Leitenberger továrníka barona Friedricha Franze Josefa Leitenbergera a Palais Henckel von Donnersmarck průmyslníka Huga Henckela von Donnersmarcka, který jej postavil v roce 1871 jako dárek pro svou druhou manželku Lauru, hraběnku Kaszongi. Donnersmarckové obchodovali s čerstvými produkty a zeleninou ze svého panství na Slovensku, které tradičně prodávali ve čtvrtek (Donnerstag) na farmářských trzích a v jejich štafetě pomyslně pokračuje stejnojmenná restaurace v přízemí. Hotel zdobí sbírka uměleckých děl i knih, karta od pokoje vám odemkne také dveře do muzea Belvedere 21.

SUVENÝRY

❶ LESS IS MORE Enzyme Glow Mask, 64 eur.

❷ LOBMEYR Skleněné nádoby na bonbony, design Oswald Haerdtl, r. 1925.

❸ CONNOX Kovový koš Serax, design Antonino Sciortino, 108 eur.

❹ GOOD GOODS Boxbag, taška z veganské kůže, 35 eur.

❺ PFARRPLATZ Ried Langteufel-Nussberg, 35 eur.

❻ KLEMENS SCHILLINGER Neubau, série stoliček z překližky.

❼ MQ SHOP Čokoláda, Kultur Schoki, 3,50 eur.

❶

❷

❸ ❹ ❺

❻

❼

Hledal jsem cestu, jak přestat kouřit cigarety.

Jiří, 47 let

Každý z nás měl jiný důvod.

Jaký bude ten váš?

vasduvod.cz

Přidejte se i vy mezi více než 500 000 bývalých kuřáků, kteří odložili cigarety a udělali změnu.

Nejlepším způsobem, jak snížit zdravotní rizika spojená s užíváním tabákových a nikotinových výrobků, je úplně přestat tabákové výrobky a výrobky s obsahem nikotinu užívat.

Skutečný spotřebitel, který byl za svou účast v kampani odměněn.

svůdný, že si ho chcete připustit k tělu. Obsesivní posedlost kvalitou v šatníku.

Hledání východiska nadčasovosti.

Bezpodmínečné trvání na svém. Vize, že dělat věci lépe a méně je jediná možná cesta ven ze začarovaného kruhu.

↑ Hedvábná košile, vlněné široké kalhoty a kašmírový svetr, vše kapsulová kolekce Dior Icons, Dior Men. Šňůrka od bot jako pásek, stylisty vlastní. ← Vlněný kardigan, džíny z japonského denimu a kožené polobotky, vše kapsulová kolekce Dior Icons, Dior Men. Podkolenky, Wolford. Židle, Miss Dior, design Philippe Starck, Dior Maison. → Kašmírový svetr s límečkem, vlněné kalhoty s příměsí kašmíru, obojí kapsulová kolekce Dior Icons, Dior Men.

← Spodní prádlo, Zimmerli. Podkolenky (použíté také jako návleky na ruce), Wolford. Hodinky, Chiffre Rouge 38MM Black Ultramatte, Dior. Židle, Miss Dior, design Philippe Starck, Dior Maison.

→ Kašmírová bunda, vlněný svetr, vlněné kalhoty a kožené boty, vše kapsulová kolekce Dior Icons, Dior Men.

← Kašmírový svetr a kalhoty s širokými nohavicemi, obojí kapsulová kolekce Dior Icons, Dior Men.  → Kabát s hedvábnou podšívkou, vlněný svetr s příměsí kašmíru, vlněné kalhoty a kožené boty, vše kapsulová kolekce Dior Icons, Dior Men.

← Činky z kovu a javorového dřeva, součást sportovního setu, Dior Maison.

→ Tričko, flanelová košile, vlněné kalhoty a kabát, tenisky, vše kapsulová kolekce Dior Icons, Dior Men. Židle, Miss Dior, design Philippe Starck, Dior Maison.

← Kašmírový svetr, široké kalhoty z vlny a kožené boty, vše kapsulová kolekce Dior Icons, Dior Men.

→ Vlněný kabát s příměsí kašmíru, kapsulová kolekce Dior Icons, Dior Men.

← Spodní prádlo, Zimmerli. Hodinky, Chiffre Rouge 38MM Black Ultramatte, Dior. Podkolenky, Wolford. Švihadlo, součást sportovního setu, Dior Maison.

→ Svetr se stojáčkem, navrstvené kašmírové bundy, vlněné kalhoty a kožené boty, vše kapsulová kolekce Dior Icons, Dior Men.

← Vlněný kabát, vlněné kalhoty, flanelová košile a tenisky, vše kapsulová kolekce Dior Icons, Dior Men. Hodinky, Chiffre Rouge 41MM

Black Ultramatte, Dior.

→ Džíny z japonského denimu, kašmírová mikina s kapucí, popelínová košile a semišové tenisky, vše kapsulová kolekce Dior Icons, Dior Men. Židle, Miss Dior, design Philippe Starck, Dior Maison.

← Hodinky, Chiffre Rouge 38MM Black Ultramatte, Dior. Spodní prádlo, Zimmerli. Podkolenky, Wolford.

→ Kašmírové sako, vlněná košile, vlněný svetr a vlněné kalhoty, kožené boty, vše kapsulová kolekce Dior Icons, Dior Men.

← Hodinky, Chiffre Rouge 41MM Tourbillon black and rose gold, Dior. Džíny z japonského denimu, kožené boty, obojí kapsulová kolekce Dior Icons, Dior Men. Podkolenky, Wolford. → Židle, Miss Dior, design Philippe Starck, Dior Maison.

fotograf

Abdull Artuev

kreativní ředitel a styling

Jan Králíček

model

Laurids Seidel (Wiener Models)

Make-up a vlasy

Karla Garza

Casting

Dominika Svetikova

Asistent fotografa

Drew Elliott

Asistent stylisty

Viktor Plzik

Produkce

Kseniya Chudarova

a Patrik Bureš (Cash Only Production)

Nečeká na náhodu. Snaží se být

připravená. Ví, že dnes potká nebezpečné známosti.

Portrét mladé ženy v nejisté době

↑ Eau de Parfume, Coco Mademoiselle, 200 ml, Chanel. Šaty se štrasovou aplikací, Nué.

← Matující pudr Universelle Libre, vlasová mlha Chance Eau Tendre, obojí Chanel. Asymetrický top, Maison Margiela.

→ Tělový olej, No 5, Chanel. Top a sukně, obojí Nué. Punčocháče, Wolford.

Oční linka Stylo Yeux Waterproof v odstínu Bleu Abysee, oční stíny, Les 4 Ombres Rivage, rozjasňující multifunkční tyčinka Baume Essentiel v odstínech Sculpting a Transparent a matující pudr Universelle

← Rozjasňující multifunkční tyčinka Baume Essentiel v odstínech

Mermaid Glow a Rouge Frais, rtěnka Rouge Allure Velvet, vše Chanel. Šaty s kapucí, Alaia.

→ Hydratační balzám na rty Rouge Coco v odstínu Coralline, Chanel. Vintage sako, Olivier Theyskens. Top a šortky, Helmut Lang. Legíny, Joseph. Boty, Phoebe Philo.

← Oční stíny, Les 4 Ombres Rivage, matující pudr Universelle Libre, obojí Chanel.

→ Matná rtěnka Rouge Allure, rozjasňující pudr Lumiére de L'Océan a tvářenka

Roses Coquillage, vše Chanel. Úpletové

šaty s kapucí, Alaia.

fotograf

Greg Adamski

styling

Olesia Romanova

model

Aditsa Berzenia (Avant Models)

Make-up a vlasy

Kalina Kocemba (MMG Artists)

kreativní ředitel

Jan Králíček

Walk the fass

TEXT Eliška Vrbová FOTO archiv Kunsthalle München

sshion line

Výstava Viktor & Rolf, Fashion Statements, do 6. 10., Kunsthalle München

Mnichovská Kunsthalle uvádí výstavu módního dua Viktor & Rolf. Pod ultimátním názvem Fashion Statements tu bude až do října k vidění stovka modelů, některé z nich vůbec poprvé.

Na tenké hranici mezi haute couture a uměním už více než tři dekády balancují nizozemští módní návrháři Viktor Horsting a Rolf Snoeren svými snovými siluetami, tylovými róbami s kaskádovitými volány a nezapomenutelnými přehlídkami, které se vždy stávají plnohodnotnou performancí.

„Výstavy jsou mnohem demokratičtější než runway — vidí je více lidí a trvají déle. Navíc mají schopnost ukázat, že některá témata se po letech opakují, a dokážou tak soustředit pozornost na dokonalou řemeslnost, s níž naše věci vytváříme,“ komentuje designérské duo svou výstavu Fashion Statements, za níž stojí kanadský kurátor Thierry-Maxime Loriot. Ten se na osobnosti ze světa módy nezaměřil poprvé, v minulosti připravoval výstavu Jeana Paula Gaultiera, Petera Lindbergha nebo Thierryho Muglera.

Návštěvníci mnichovské Kunsthalle projdou devět kapitol ze světa Viktor & Rolf, nechybí segmenty zaměřené na panenky, fashion performance, upcycling v oboru couture nebo kapitola nazvaná „Upside Down“ odkazující mimo jiné i na show, kdy měly modelky na sobě šaty obrácené vzhůru nohama. Zajímavým prvkem výstavy jsou animované projekce, které vytvářelo studio Rodeo FX známé prací na seriálech jako Stranger Things či Hra o trůny.

Kromě stovky modelů z archivu samotných designérů i ze soukromých sbírek se na výstavě objevují také trochu mysteriózně vyhlížející panenky inspirované těmi starožitnými porcelánovými. Jsou však oblečené v ikonických modelech Viktor & Rolf napříč sezónami.

Výstavu doprovází bohatě ilustrovaný katalog. Nabízí bližší pohled na dvojici, která posouvá hranice mezi uměním a módou, pracuje s kontrasty romantiky a moci, bujarosti a kontroly, klasicismu a rebelství. ●

❶ Přehlídka V&R z roku 2011 zachycená objektivem německého fotografa Andrease Gurskyho.

❷ Kolekce Spring/ Summer 2016 nazvaná

The Performance of Sculptures byla inspirovaná kubismem.

❸ V kolekci Spring/ Summer 2023 si Viktor & Rolf pohráli s perspektivou a tylové šaty na modelkách otočili všemi směry.

❹ Designéři Viktor Horsting a Rolf Snoeren.

❺ Kromě runway kolekcí designéři vytvářejí také kostýmy pro opery, tento je z Čarostřelce.

❻ Výstavu doprovází obsáhlý katalog.

❼ Tylové šaty s krátkými výstižnými nápisy obletěly v roce 2019 internet.

❽ Kolekce Spring/ Summer 2022 byla inspirována postavou Drákuly.

Brancusi

❶ JAN ŠRÁMEK. ENDANGERED SPECIES

Kolektiv Cité Radieuse představuje v Le Corbusierově Unité d'Habitation v Marseille tvorbu českého ilustrátora Jana Šrámka. „Ohroženými druhy“ je zde myšlena československá architektura 60. až 80. let a obecněji křehký odkaz moderní architektury. Do 15. 5., Galerie Kolektiv Cité Radieuse, Marseille.

❷ UNRAVEL. THE POWER AND POLITICS OF TEXTILES IN ART Textil jako nositel zásadních myšlenek o moci, odporu a přežití. Na velké skupinové výstavě v londýnském centru Barbican budou až do 26. 5. k vidění intimní, ručně vyráběné kousky, ale také monumentální sochařské instalace vyprávějící příběhy o násilí, lásce a naději.

❸ BRANCUSI Sochař Constantin Brancusi byl původem Rumun, ale téměř celý život tvořil své překrásně něžné, abstraktní sochy hlav, ptáků a jiné objekty ve svém ateliéru v Paříži. A právě jeho dokonalá replika je centrálním bodem velké retrospektivní výstavy, kterou můžete do 1. 7. navštívit v Centre Pompidou v Paříži.

❹ VELKÁ VĚC Letošní bienální výstava UMPRUM se snaží překonat pocit bezmoci, který cítíme, když sledujeme současný politický, společenský nebo klimatický vývoj. Expozicí se prolíná myšlenka, že vytvoření velké věci předchází celá řada malých kroků. Do 11. 5., Technologické centrum UMPRUM, Praha.

❺ HERBERT BRANDL Základním tématem tvorby současného rakouského malíře H. Brandla je příroda, zkoumání její rozmanitosti a projevů. Ve svých dílech naplněných vždy silnou expresivitou a malířským gestem jasně naznačuje, jak důležitý je pro něho samotný „proces“ malby. V Domě umění v Českých Budějovicích bude své obrazy vystavovat od 24. 4. do 2. 6.

❻ IVANA LOMOVÁ. TICHO Jako okamžiky zastaveného času, jako to, co sami vidíme. Taková je realistická malba I. Lomové, která svět nijak nedramatizuje, nepřidává mu nadbytečnou romantičnost ani sentimentalitu. Kompozice jejích obrazů jsou kompozice našich vlastních pohledů. Do 26. 5., Lázně, Oblastní galerie Liberec.

Yoko Ono

❼ PETR NIKL. V LIMBU Dočasný návrat k tradiční malbě Petra Nikla představuje do 13. 4. pražská Bold Gallery. Série dvou cyklů olejomaleb, vytvořených uprostřed samoty pandemických lockdownů, zobrazují zvláštní bezčasí, které umělec pozoroval na tvářích svých odpočívajících blízkých nebo v zahalených postavách lidí bez domova a jejich čtyřnohých psích společníků.

❽ PETR DUB. ODDĚLENÍ MALBY Umělec, vedoucí ateliéru Malba 4 na pražské AVU, kurátor a také spoluzakladatel fotografického studia Flusser. Kniha je excelentním, bohatě a precizně provedeným katalogem Dubovy tvorby. Graficky velkoryse a dynamicky upravená publikace je obsahově rozdělena do tří částí, což je podtrženo střídáním typů papíru, kontrastů malých subjektů versus velkoformátových fotografií i téměř prázdných stránek. Vydalo nakladatelství Aparat.

❾ CRAFTING CHARACTER Architektonický ateliér Chybík + Krištof se ve své monografii ohlíží za 13 lety své práce. Kontext, opětovné využití budov, veřejné budovy, modularita, dostupnost bydlení, materiály v architektuře, to jsou hlavní témata knihy, o jejíž grafický design se postaral Lukáš Kijonka a studio Ex Lovers.

ŽÁDNÝ POCIT NETRVÁ VĚČNĚ Po ničivém zemětřesení, které zasáhlo Skopji v létě 1963, se v rámci obnovy města také rozhodlo o zřízení muzea současného umění a umělci z celého světa mu jako projev solidarity darovali svá díla. Sbírku MoCA Skopje tak lze vnímat jako časovou kapsli pozdního modernismu napříč železnou oponou. Do 29. 9. bude tato unikátní kolekce k vidění ve Veletržním paláci NG v Praze.

YOKO ONO. MUSIC OF THE MIND Londýnská galerie Tate Modern uvádí až do 1. 9. velkou výstavu multidisciplinární umělkyně Yoko Ono. Její kariéru sleduje od poloviny 50. let do současnosti, včetně roků strávených v Londýně, kde potkala Johna Lennona, svého manžela i spolupracovníka.

GRAVITY & OTHER MYTHS. THE MIRROR Australský novocirkusový soubor vystoupí ve dnech 25. až 28. 4. v Jatkách 78 v Praze s podmanivým, vtipným i trochu vzrušujícím představení plným akrobacie.

SHOWROOM

ESTHE PRO LABO Flora Balance je doplněk stravy vyvá

ženě kombinující probiotika, prebiotika a fermentované rostlinné extrakty pro harmonizaci střevní mikroflóry a ovlivňující celkovou kondici organismu.

IQOS ILUMA Refreshed je bezdýmné zařízení, využívající revoluční technologii indukčního ohřevu bez nahřívací čepele a nutnosti čištění, a zároveň novinka v oblasti re

cyklace. Vyrábí se z již použitých zařízení, která dospělí uživatelé odevzdali na některém z necelé stovky sběrných míst v prodejnách IQOS po celé zemi.

44 492 Kč

POTS Český výrobce velkoobjemových květináčů ukazuje, jak dosáhnout moderní a vkusné proměny interiéru i exteriéru. Květináče (neo)Baroque

s  nádechem střídmé extravagance vznikly dle návrhu designérky Báry Škorpilové a jsou součástí lobby nově zrekonstruovaného hotelu

NH Collection v Olomouci.

„Design je prostředníkem mezi informacemi a porozuměním,“ řekl Hans Hofmann, považovaný za jednoho z nejvlivnějších učitelů umění 20. století. Najdete společnou řeč s některým z námi vybraných produktů?

AUGUSTINUS BADER představuje nový šampon a kondicionér ideální pro suché a poškozené vlasy.

NESPRESSO dává nový život kávovarům Vertuo NEXT, které jsou po pečlivé kontrole, vyčištění, otestování a případné opravě ošetřeny profesionálními techniky, znovu zabaleny a uvedeny zpět do prodeje jako repasovaný kávovar RELOVE.

LENOVO První notebook s průhledným displejem o úhlopříčce 17,3 palců bude označený jako Micro-LED1 a poskytne zcela bezokrajové a průhledné zobrazení s jasem 1000 nitů. dle typu kávovaru nebyla ještě stanovena

MT KLIKY NOMAD od architektky Evy Le Peutrec mají minimalistické kování a kromě dlouhé životnosti a nadčasovosti vynikají i konstrukční pevností a nabídkou

barevných úprav.

Vědecké vize už od čtyřicátých let minulého století slibují, že létající auta jsou na dohled. Dvorní designéři velkých automobilek tu a tam navrhnou pro nějakou výstavu nebo internetový virálek „ocucané bonbony“ jako vyjádření budoucího designového jazyka značky, ale létající auto, které vypadá jako z hollywoodské sci-fi, je stále vzdálenou realitou. Následujících pět deset let bude mnohem prozaičtějších. Automobilky opouštějí snahu designově elektromobily odlišit od jejich spalovacích protějšků, protože zákazníci si potřebují naopak zvyknout na to, že je žádná převratná změna nečeká. Krásně je to vidět na automobilce Porsche, která dlouho s přechodem na elektrický pohon otálela, ale pak s modelem Taycan definitivně začala zatápět dominující

Tesle Model S. A přitom je Taycan jen designově progresivnější Panamera nebo chcete-li „praktičtější 911 se čtyřmi dveřmi“. Na její štěrbiny, v nichž ukrývá přední světlomety, nyní esteticky navazuje elektrický Macan, kompaktní SUV, které se velmi pravděpodobně v následujících pěti letech stane bestsellerem stuttgartské značky. Elegantní, rychlé, plně elektrické a velmi praktické. Zákazníci už nemusí dělat kompromisy ohledně velikosti zavazadlového prostoru, ten je dokonce vyšší než u spalovací verze. Mohou za elektrickým Macanem tahat i dvoutunový náklad. A s dojezdem 613 km a rychlonabíjením se nemusí bát ani dlouhého vysedávání na odpočívadlech či benzínových pumpách. Elektromobilita však nebude k mání jen řidičům Porsche, protože letos se automobilky mohou přetrhnout, aby zákazníkům nabídly dostupné hatchbacky a kompaktní SUV. Tyto dva segmenty patří stále k nejpopulárnějším prodejním artiklům a často sdílí stejné „vnitřnosti“. Audi momentálně přichází s modely Q4 a Q6 e-tron, přičemž menší z nich nabízí

Všem už začíná být jasné, že ve jménu záchrany naší planety se elektrifikaci nevyhneme. Nejpravděpodobnějším

scénářem je pozvolná adaptace vozového parku. Jak bude každodenní osobní doprava vypadat v budoucnosti?

Elektromobilita nebude řešením jen pro bohaté a báječné, protože letos se automobilky mohou přetrhnout, aby zákazníkům nabídly dostupné hatchbacky a kompaktní SUV.

MINI COOPER E Stodevadesátikoňová elektrická alternativa k oblíbenému Mini se nesnaží šokovat, naopak sází na potřeby a zvyky typického zákazníka značky.

VOLKSWAGEN ID „ Lidové vozy“ už mají své kompletní elektrické portfolio. Zvenku lehce futuristické, zevnitř velmi povědomé, ale ticho a komfort po nastartování vás upozorní na náskok díky technice. dojezd 400, větší dokonce 600 km. V obou případech za své peníze dostanete dynamiku, která byla ve spalovacích verzích dostupná jen u sportovních edic. To je i případ elektrického BMW iX2 nebo Volva EC40 a EX40. Chcete něco menšího s příjemným závanem retra? Fiat, Mini a Renault pro vás mají řešení. Model Fiat 500e už je s námi delší dobu, ale pokud jste se trochu rozrostli a roztomilá pětistovka vám začíná být malá, potěší vás nový model 600e, který ideově navazuje na crossover 500X. Je v něm dost místa i pro malou rodinu. To je ostatně případ také nového elektrického Mini Coopera, jenž přijíždí s mírně inovovaným (ale stále povědomým a populárním) designem, výkonem 190 koní a chce oslovit hlavně ty, kdo se přesouvají v rámci města a bezprostředního okolí. Stejně jako v případě Fiatu činí dojezd jen něco kolem 300 km a výkonově tyhle „nákupní tašky“ nekopou nejvyšší ligu. Jsou ovšem stále v nabídce souběžně s mild-hybridy. To kdybyste se na ten skok do elektrické budoucnosti ještě úplně necítili. Další retrofuture, francouzský comeback jménem Renault 5, je k mání jen plně elektrifikovaný a zkouší oslnit líbivým designem v pastelových barvách, který z něj udělal jednu z hvězd autosalonu v Ženevě, kde jsme si ho byli osobně prohlédnout. S dojezdem 400 km, rychlonabíjením a délkou necelé čtyři metry by se mohl stát ozdobou nejen pařížských bulvárů. V našem bezprostředním okolí však budou převládat lidová vozítka. Volkswagen má ve své elektrické řadě ID pojištěné úplně všechny segmenty a v názvosloví skrývá i mnemotechnické pomůcky. Je vás sedm? Pořiďte si velký kočár jménem ID.7. Jste jenom tři? Běžte do elektrické náhrady VW Golf, nově k mání i ve sportovnější variantě ID.3 GTX. Je to trochu nuda? Boj o zákazníky v automobilovém segmentu se vyhrává evolucí a nikoliv revolucí. Zdá se, že mainstreamové značky po prvním kole experimentů začínají brát elektromobilitu vážně.

RENAULT 5 E-TECH Francouzská odpověď na vlnu moderního retra. Pětka je líbivá, technologicky pokročilá a na přední kapotě má venkovní ukazatel stavu baterie. Takové detaily nás baví.

MEDIBLANC Whitening bude během každého čištění jemně, ale účinně odstraňovat nežádoucí zbarvení zubní skloviny, to vše bez obrušování zubů a nadměrné pěnivosti.

SNØHETTA vytvořila pro švédskou značku Ateljé Lyktan kancelářskou lampu Superdupertube z extrudovaného konopí a bioplastu z cukrové třtiny.

193 Kč

766 €

Posaďte se. K tomu Egoé vybízí lidi už skoro 30 let.

A je jedno, zda jde o nádraží, ulici nebo soukromou zahradu. Ve všech případech se jedná o výsledek procesu od návrhu přes vývoj až po výrobu produktu na jednom místě — v areálu Egoé, který vyrostl na místě někdejšího zemědělského brownfieldu v Bílovicích. Kromě zastřešení nádraží a městského mobiliáře nesou podpis vývoje a výroby Egoé stojany na kola, kempingové boxy do aut, designové lyže nebo domky Ulita, nabízející bydlení na malé ploše.

EGOÉ Možnosti využití veřejného prostoru jsou neomezené, zažité normy neplatí. Podnětem ke změně vnímání je jít příkladem. A přesně to udělala česká značka Egoé. Její nové kolekce městského mobiliáře přináší do ulic, parků a na náměstí zcela nové funkce, dosud typické pro privátní prostředí. Třeba otočné křeslo nebo dvoumístné lehátko se stolkem. Tím ale bourání stereotypů nekončí. Skrze venkovní galerii a posluchárnu otevírají produkty Egoé dveře ven aktivitám ukrytým dosud hlavně mezi zdmi.

Za novou kolekcí vlasové kosmetiky Zara stojí jeden z nejuznávanějších kadeřníků světa

ZARA HAIR

Guido Palau, který je rebelský a hravý stejně jako jeho stylingové přípravky, .

od 399 Kč

PŘEDPLATNÉ

Roční předplatné časopisu dolCevita — 10 čísel za cenu 1 290 Kč + džbán Marika z foukaného skla v hodnotě 2 990 Kč v barvě Crystal nebo Rosaline od české značky

KLIMCHI.

KLIMCHI MARIKA džbán pojme až 2 litry nápoje. Prémiové prvky, jako je zúžená rukojeť, vám zajistí pohodl

né držení, zatímco okraj zachytí neposedné kostky ledu. Moderní přístup k tradici českého skla v kombinaci s elegantním dekorem rozzáří váš jídelní stůl. dolcevita.cz

Současná česká architektura očima ilustrátora

Jakuba Tytykala. Nový sběratelský seriál

dolCevity otevíráme kresbou Dolní oblasti

Vítkovice, unikátní národní kulturní

památky industriální architektury v Ostravě.

Bývalý uzavřený tovární areál, jehož součástí

byl důl Hlubina, 200 m dlouhá koksovací

baterie a vyhaslý hutní komplex, prošel

náročnou rekonstrukcí podle projektu

architekta Josefa Pleskota a dnes funguje

jako otevřené živé město pro veřejnost.

Jakub Tytykalo