KRÁTKÁ ZPRÁVA

který je aktuální dodnes. Ve spolupráci se Zemským studijním a plánovacím ústavem řídil regionální plánování celé Moravy, které s velkým úspěchem prezentoval spolu s Emanuelem Hruškou a Alfredem Neumannem v září 1947 na VI. kongresu CIAM v Bridgwateru. Byl také zvolen viceprezidentem mezinárodní federace pro bydlení a městské plánování IFHTP.

PÁR MĚSÍCŮ POTÉ, CO SE MEDUNA V ROCE 1958 STAL REKTOREM, BYL ALE BOHUSLAV FUCHS „NA HODINU“ VYHOZEN Z VUT A S NÍM I BEDŘICH ROZEHNAL – DVĚ NEJVĚTŠÍ POVÁLEČNÉ OSOBNOSTI ŠKOLY.

Komunistický puč v únoru 1948 však znamenal konec nadějí. Školu architektury VUT, která se těšila velkému mezinárodnímu respektu, postupně obsadili komunisté v čele s pozdějším rektorem Vladimírem Medunou a Zdeňkem Alexou, kteří zavedli do výuky stalinský socialistický realismus, a dokonce se pokusili o přenesení brněnské techniky do Ostravy a transformaci zbytku univerzity na vojenskou akademii. Lze děkovat zvláště Bohuslavu Fuchsovi a Václavu Menclovi, že se tento úmysl nepodařilo uskutečnit. Fuchs, který byl sám třikrát děkanem, přežíval padesátá léta s jistými kompromisy v práci pro Komárno, návrzích vysoké školy politické na Pankráci nebo kulturního domu v Ostravě. Pár měsíců poté, co se Meduna v roce 1958 stal rektorem, byl ale Bohuslav Fuchs „na hodinu“ vyhozen z VUT a s ním i Bedřich Rozehnal – dvě největší poválečné osobnosti školy. V ostudném procesu pod záminkou „přehonorování“ projektů byl poté Rozehnal odsouzen a strávil dva a půl roku v tzv. Basaprojektu (vězeňské projekční kanceláři), zatímco Fuchs byl potrestán podmíněným trestem.

Teprve během „politického tání“ v šedesátých letech se Fuchs dočkal jisté satisfakce – v roce 1965 zvítězil v soutěži na dostavbu Národního divadla a v roce 1968 byl jmenován národním umělcem. V době pražského jara byl sice rehabilitován, ale na VUT se již nevrátil a pracoval až do smrti pro ústav rekonstrukcí památek, který Měl jsem velké štěstí, že jsem ještě Bohuslava Fuchse poznal. Člověka, který sršel nevyčerpatelnou energií, nápady a schopností je realizovat. Poprvé jsem ho viděl na jeho přednášce o Le Corbusierovi v pražské městské knihovně na podzim 1965. Bylo to zřejmě jeho první veřejné vystoupení v Praze nejméně po patnácti letech. Publikum tehdy po jeho příchodu povstalo a přivítalo ho ovacemi vestoje.

V posledních dvou letech jeho života jsem ho často navštěvoval, když připravoval výstavu Jana Kotěry. Požádal mě tehdy, abych mu zpracoval dobu Kotěrova studia ve Vídni. „Když teď končíte studia,“ řekl mi tenkrát, „přijďte do Brna, já vám opatřím místo a vy napíšete mou monografii.“ A skutečně se staral, abych byl přijat jako asistent na Fakultu architektury VUT. Bohužel dva měsíce poté zemřel. Tehdy jsem to místo sice nedostal, ale do Brna jsem přišel o 34 let později, rovnou do funkce děkana fakulty. Tak Bohuslav Fuchs ovlivnil mou životní pouť – setkání s ním bylo jedním z nejsilnějších zážitků mého mládí.

VLADIMÍR ŠLAPETA FOTO ARCHIV VLADIMÍRA ŠLAPETY

Summary: In autumn 2022 we commemorated the 50th anniversary of the death of architect Bohuslav Fuchs (1895–1972), whose activities went far beyond his own field and ranged from decorative industrial design, architecture and urban planning to publishing, professional associations, management and teaching. It was mainly thanks to him that Brno became an internationally recognised centre of modern architecture during the First Czechoslovak Republic under President Masaryk.

PĚT STUDENTŮ VUT ZÍSKALO OCENĚNÍ HLÁVKOVY NADACE ZA ROK 2022

Tradičně v předvečer oslav 17. listopadu byly udělovány ceny Nadace Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových na zámku Josefa Hlávky v Lužanech u Prštic. Posláním nadace je podporovat osobnosti a oceňovat mimořádné vědecké, literární a umělecké počiny nadaných studentů českých vysokých škol. Ocenění si za svou práci v nejrůznějších oblastech vědy převzali tito studenti VUT: Martina Růžičková z FaVU v oblasti designu s důrazem na sociální interakce, Patrícia Klobušiaková z FEKT v oblasti analýzy elektrických spojů vznikajících v lidském mozku, Katsiaryna Arkhiptsava z FCH v oblasti organických materiálů pro bioelektronické technologie, Vladimír Prajzlerov z CEITEC VUT v oblasti vývoje keramických hmot na bázi slinování keramických prášků a Anežka Michálková z FSI v oblasti proudění tepla. Udělena byla i Cena profesora Daniela Mayera určená nejlepším studenům elektrotechnických fakult, kterou letos získal Ondřej Kolář z FEKT.

(RED)