Severomoravských pivovarů a sodovkáren Solo Olomouc tak v roce 1967 vznikla Aro Cola, která se ještě víc blížila chutí západním kolám. A vznikaly další, například Citro Cola, družstevní Fru-Kola nebo Prago Cola, na Slovensku Slovkola. V závěru šedesátých let se poprvé objevila na trhu další legenda československého nealka – tonik Chito (zkratka ze slov CHInin a TOnic). Chito se po letech už zase vyrábí – značka patří firmě Kofola v Krnově, která pokračuje i v produkci limonády, jejíž jméno si dala do štítu. Mezník v dějinách československého nealka znamená určitě rok 1968, kdy se v závodě brněnské Fruty v Modřicích začala vyrábět podle americké licence česká verze Coca-Coly. Modřice produkovaly celou řadu nealko nápojů, kromě různých limonád s označením Fruta také oblíbené Ovocenky, sycené ovocné šťávy. Dát si pravou kokakolu, to v tehdejších poměrech nebyla jen otázka uhašení žízně, jak ji nabízely reklamy v zahraničí. Šlo o vyjádření společenského postavení. Na uzavřeném trhu země ve východním bloku se najednou objevilo něco, co neoddiskutovatelně ztělesňovalo americký způsob života. Coca-Cola, prodávaná zásadně v charakteristických skleněných láhvích, symbolizovala pití lepších lidí a nebyla ostuda objednat si ji i v těch nejlepších podnicích. Nestála zrovna málo – čtyři padesát za dvě a půl deci ve volném prodeji (v restauracích druhé cenové skupiny ovšem s přirážkou 70 procent), to byly násobky cen běžných limonád. V samém závěru osmdesátých let se navíc v karlovarské Becherovce začaly stáčet nové typy Coca-Coly – višňová Cherry a bezkofeinová. A v Chrasti u Chrudimi a v Českých Budějovicích odstartovala licenční výroba dalších značek z atlantského impéria – ovocných šťáv Cappy a citronového Liftu.
107