Padesátka by Nakladatelství JOTA

Padesatka_SAZBA.indd 4

21.10.16 14:03

Ráno před startem padesátky je křišťálové, vybroušené jak diamant. Až trochu moc. Jako reklama na zájezd do Alp v katalogu cestovních kanceláří. Ale koho by dnes zajímaly nezdolné štíty a ráje sjezdařů kdesi daleko? Střed světa je tady, v té naší malé české prdeli. Tady budou kamarádi z hospody, sousedky, co jsme ojeli, a hlavně ty, které jsme zatím neojeli, a o ty jde nejvíc. Je tu takové malé sexuální mikroklima, co se nezajímá o okolní svět. Sex je sice fajn, jenže když chceš být opravdový samec, potřebuješ něco víc. Ve velkém světě někoho slavného zabít nebo aspoň zbít a tady u nás v horách je jen jedno kritérium – doběhnout tu zasranou Tříkrálovou padesátku! Takhle nějak uvažují starci z českých malohor. Mají to v genech. Jsou tvrdí až trochu drsní a jsou to chlapi, co čelí vánicím a mrazu, který přichází nejen z Kremlu, ale podle stavu okluzní fronty klidně z jihu nebo západu. Srdnatě čelili bídě, co jim navál bolševik do domků rozesetých po malebných údolích, krčících se pod okolními horami. Krátce poté, co nastal ten krásný den, kdy 7

Padesatka_SAZBA.indd 7

21.10.16 14:03

bolševik padl rozdrcen tlakem síly tržního hospodářství, musí čelit hrozbě nové. Rodící se kapitalismus přináší nejen radost ze svobody, ale i stinné stránky konzumní společnosti. Novozbohatlíci z měst skupují nemovitosti a zanáší do hor své městské zlozvyky. Mnozí z horalů podléhají a stávají se pravým opakem těch kdysi vyseklých chlapů s ošlehanými tvářemi a drsným humorem. Jedním z těch, kteří jsou stále sami sebou, se svými jasně danými hodnotami, je Pavka Bulán, který si právě maže lyže a chystá se na start události roku. Podle tváře vrásčitý hipík s dekou vlasů, jakou kdysi nosil Jágr, staženou strakatou čelenkou, vypadá, že je mu něco přes padesát, spíš k šedesátce. Bujarý vous à la Che Guevara jej též dělá poněkud starším, ale podle štíhlého těla a pohybů je vidět, že je v kondici a mentálně stále mladík. Vlastně by se dalo (po pár panácích) říct, že je kubánskému revolucionáři, nesmrtelnému sexuálnímu symbolu minulého století, dost podobný. Na sobě má lesklou větrovku Adidas, co jednoznačně pamatuje bolševika, s norským erbem na hrudi a antisexy šponovky, přes které má frajersky natažené podkolenky se sněhovými vločkami. Přestože je vymustrovaný jak do Vasova běhu, nebo možná právě proto, a je hodně retro, je to sympaťák od pohledu. Moderátor s cigárem v jedné ruce a s mikrofonem v druhé žoviálně vítá účastníky padesáté čtvrté Tříkrálové padesátky a předstartovní tenze stoupá, když oznamuje: 8

Padesatka_SAZBA.indd 8

21.10.16 14:03

„Tradiční závod v klasickém stylu odstartuje v 9:00. Už za 30 minut bude závodníkům umožněn přístup do startovního koridoru.“ V Pavkově tváři je vidět směs napětí, odhodlání, radosti z krásného dne a obavy, jestli mu to poběží. Taky nasrání při představě, že jeho syn Jura zase zklame a místo, aby dokázal, že je Bulán každým coulem a padesátku dá, vzdá ji jako předchozí roky. Při vzpomínce, jak ho loni vytočil, se mu tvář zachmuří. Nervózně si cvakne z nepostradatelné ploché lahve obsahující to nejlepší, co kdy Morava dala světu, a oboří se na něj: „Tenký vrstvy, kurva.“ „Dělám tenký,“ odsekne Jura. „Jestli promažeš, tak mě fakt nasereš,“ vrčí stařešina a je znát, že to myslí smrtelně vážně. „No jo,“ zamumlá syn v odpověď a svou blonďatou hlavu skloní ke skluznici, aby se pokusil splnit tátův rozkaz. Z výrazu jeho hezké tváře s neposednou patkou a z držení těla je zřejmé, jak je mu celá situace proti srsti. Že mu může být závod ukradený, stejně jako tátovy neustálé kecy. Tady v horách je kvůli něčemu úplně jinému a fotrovu posedlost běháním na lyžích nechápe. Děda byl velký běžkař, táta, kterého miluje, je taky běžkař, a tak, aby šel ve stopách svých předků, které by měl mít v genech, snaží se, co to jde. Vůbec ho to ale nebaví. „Kluci, pojďte sem.“ Pavka obrací svůj zájem ke třem malým koledníkům, kteří přicházejí do místa startu závodu a prozpěvují koledu: 9

Padesatka_SAZBA.indd 9

21.10.16 14:03

„My Tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšuujem vám. Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli zdaaleka.“ Jednomu z nich podá placatici se slovy: „Hele, podrž mi to, mladej.“ Druhého zvedne nahoru k čelu stánku, který stojí vedle, a poručí mu: „Napiš to tam!“ Klučík křídou namaluje známá písmena K+M+B. Pavka jej odhazuje na překvapené kamarády a s ohněm v očích se obrací na syna. Imperativ proslovu zdůrazňuje bušením do jednotlivých písmen. „Juro, na Tři krále platí jediný heslo. Kurva, Musíš, Běžet!“ Výraz v tváři mladého jako by vyjadřoval jiná známá písmena – V. S. O. P., zdobící lahve drahých koňaků. V tomto případě ale znamenají ‚Vyliž Si, Otče Pavko.‘ V luxusním horském hotelu ve Špindlerově Mlýně lehce obtloustlý manažer telefonuje se svou asistentkou. Podle záměrně neoholené tváře lze odhadnout, že už čtyřicítka číhá za nejbližším z rohů, ale dle divného účesu je zřejmé, že stále touží vypadat mladě a atraktivně. Tomu odpovídá i oblečení. Světle modré džíny mu perfektně sedí a přes černou druhou kůži má oblečenou zelenobílou bundu s módními kapsičkami s vodotěsnými zipy. Vše je značkové, podle poslední módy, z čehož se 10

Padesatka_SAZBA.indd 10

21.10.16 14:03

dá usoudit, že si na sobě dává hodně záležet. Vypadá až tak trochu metrosexuálně. Jeho ﬁrma působí v módním průmyslu, tak není divu. Za necelý měsíc má představit novou kolekci a k některým modelům, co vytvořil tým, má vážné výhrady. „… Ne, srnka na tom návrhu vypadá…, no prostě ten svetr vypadá teple…,“ zdůrazňuje do mobilu s naléhavostí v hlase. V ruce drží tablet s návrhy, co se mu vůbec nelíbí. „Ale dyť to má bejt teplej svetr!“ ozve se z telefonu. „Já myslel homosexuálně,“ vysvětluje s únavou v hlase. Mluví tiše a je znát, že se mu to slovo příčí. Asistentka dál trvá na svém: „Pane Hilský, ale srnky jsme si schválili. Podle analýz je to nejroztomilejší zimní zvíře.“ Z vedlejší místnosti přichází starší atraktivní žena, a aniž by věnovala pozornost tomu, že muž telefonuje, oslovuje jej a strká mu do ruky oblečení: „Kamašky jsem ti vyprala i v aviváži, aby byly měkoučký,“ podotýká pyšně. „Díky, mami,“ odvětí oslovený s nezájmem a dál se věnuje hovoru v mobilu. Jako by tušil, že to nebude jednoduché a bude to na dlouho, sedá si na postel a nervózně podupává nohou. „To je sice možný, ale vy byste šla do chlapa, co má srnku na svetru?“ kroutí nevěřícně hlavou. „No…,“ váhavě odpovídá asistentka. Do místnosti znovu vbíhá ustaraná dáma s hřívou blonďatých vlasů, štíhlými boky v elegantních kalhotách, sexy kozačkách a volné bílé košili, která nedává tušit, jaké kvality ukrývá. Je ale zřejmé, že ať už halenka 11

Padesatka_SAZBA.indd 11

21.10.16 14:03

skrývá cokoliv, co je ovlivněné mateřstvím, věkem a zemskou přitažlivostí, v mládí to musela být pořádná kočka. Vlastně pořád ještě je. I když bývalou svěžest odnesl čas, ještě není žádná babička a má šmrnc i sex-appeal. Jako by vůbec neregistrovala, že jí syn nevěnuje pozornost, zahlásí: „Přihláška.“ Načež zmizí ve vedlejší místnosti. Honza je plně zaujat hovorem. „Nešla, není vám patnáct…,“ dokončuje svoji úvahu, když asistentka stále váhá. „No dobře, pane Hilský, já vám rozumím, ale já mám informace, že klient prostě na tý srnce trvá.“ „No to je možný, ale to je moje zimní kolekce a já tam prostě žádný srnky nechci,“ zdůrazňuje s naléhavostí v hlase. „Žádný srnky, jo?“ snaží se asistentka plně pochopit, co slyší. „Žádný srnky!“ zazní rezolutní odpověď. „A co teda místo tý srnky?“ ptá se zoufale slečna na druhém konci linky. „Danielo, tak něco vymyslete sama!“ Je víc než jasné, že už ztrácí trpělivost. Asistentka je sice ozdobou společnosti, ale čím více ji příroda obdařila v patřičných partiích, jako by ubrala na schopnostech manažerky, jakou by potřeboval. Už delší dobu zvažoval, že ji bude muset vyměnit za někoho schopnějšího, ale po minulém jednání s klíčovým obchodním partnerem to ještě odložil. Majitel společnosti, se kterou projednávali smlouvu za několik milionů, starý pupkatý dědek, byl Danielkou očividně uchvácen. Když mu 12

Padesatka_SAZBA.indd 12

21.10.16 14:03

servírovala kávu a předklonila se více, než bylo nutné, na sucho polkl, utřel si orosené čelo a bez mrknutí oka podepsal předložené dokumenty. To děvče mělo nesporné kvality, i když samostatné uvažování mezi ně nepatřilo. „Sama, joo…?“ beznaděj linoucí se ze sluchátka nefunguje a neprobouzí empatii. Odpověď má osten výčitky: „Zkuste aspoň jednou bejt trošku samostatná!“ Neodbytná mamča znovu vstupuje do hovoru s mateřským zájmem, který se setkává s nezájmem adresáta. „Teplý věci na převlečení máš támhle, abys neprochladnul,“ neodbytně pokračuje v pokynech synovi, který ji neposlouchá, když vtom ji vyruší zaklepání na dveře. „Moment!“ Plná očekávání se nadšeně rozbíhá směrem ke vchodovým dveřím. Když otevře, spatří vykuleného číšníka s podnosem plným prázdných kávových šálků. „Jé, děkuju, nashle,“ obdaří jej úsměvem teploty piva z devátého schodu, převezme tác a zabouchne mu před nosem. Synáček pokračuje v hovoru a narůstá v něm netrpělivost z asistentčiny neschopnosti. „Prosím vás, já mám teď před závodem, já vůbec nemám čas to řešit… No tak mi to hoďte do mailu a já se na to večer podívám,“ navrhne už značně znechuceně. „Jo, dobře!“ uklidňuje asistentka jeho nervozitu. „Děkuju, Danielko.“ Ukončuje hovor, obrací se pohledem k matce a po tváři se mu rozlévá údiv, když vidí, jak zaujatě rovná 13

Padesatka_SAZBA.indd 13

21.10.16 14:03

hrníčky na stole dnem vzhůru a z hadrového pytlíčku vysypává roztodivné předměty, které pod ně ukládá. „Tak pojď,“ povzbuzuje se ve svém počínání máma. „Mami, prosím tě, co to děláš?“ ptá se syn nevěřícně. Ani se na něj nepodívá. Jako by byla fascinována předměty ležícími před ní na stole. Zdá se, že se jí zmocňuje podivné vzrušení, podle toho, jak se na židli vrtí. „Já jsem četla, že na Tři krále jsou nejlepší podmínky na věštění. Já se potřebuju poradit, ověřit si, že neděláš zase stejnou kravinu, jak já v sedmasedmdesátým.“ Zvedá k němu oči s prosebným výrazem a hlas se jí chvěje vzrušením. Srovná hrnky tak, aby byly pěkně u sebe. Pokládá na ně chvějící se rozevřené dlaně a soustředěně se zavřenýma očima porcelán zaklíná: „Hrníčky, hrníčky…, ukažte budoucnost,“ vydechuje zhluboka, aby se zbavila napětí, které se jí zmocňuje. „Mami, dyť je to úplná blbost!” obrací syn oči v sloup a kroutí hlavou. Ale pak se zatváří shovívavě a přistupuje ke stolu. Máma jako by se při jeho slovech probrala z transu, otevře oči, ale trvá na svém. „Promiň…, teď mi jeden otoč a dám ti pokoj, přísahám…, jeden…,“ prohlásí rezolutně, olízne si prsty a pak je vztyčí v gestu přísahy, aby zdůraznila své tvrzení. Syn chvíli krouží prsty nad šálky, aby udělal mámě radost a zvýšil dramatičnost okamžiku. Pak už se zdá, že si jeden vybere, vzápětí ale sahá po jiném a odkrývá, co je pod ním. „Uhlí…!“ vyhrkne máma a zvedne k němu tvář s výrazem hrůzy a překvapení, jako by jí způsobil to největší zklamání, jakého je schopen. 14

Padesatka_SAZBA.indd 14

21.10.16 14:03

Na startu Tříkrálové padesátky Pavka s Jurou nezahálejí. Už na sobě mají navlečena čísla, a obě se povedla. Jura má devadesát devět a Pavka sedmdesát sedm. Asi je to náhoda. Jestli se něco zásadního událo v devětadevadesátém, nikdo neví, ale dle vyjádření Kateřiny věštící z hrníčků, sedmasedmdesátý byl jednoznačně významný. Že by i pro Pavku? Předvádějí roztodivné ﬁgury, aby protáhli svalstvo. Jura si trochu znuděně, přesto elegantně protahuje vnitřní strany stehen. I podle oblečení je znát, že ho Tříkrálovka nijak zvlášť nebere. Má na sobě tepláky na jogging a péřovku, ale boty na běžky má. Přesto vypadá, že jde spíš na procházku, než že by se chtěl opravdu porvat s tratí. Pavka volí jiný, dynamický přístup. Směšně poskakuje kolem a mává rukama se sveřepým výrazem. Hubu ale nezavře. Využívá situace, kdy je za synem, a štípne ho do lýtka. Ten překvapeně nadskočí a vykřikne: „Jau, tati, co děláš??“ Z tónu hlasu jasně zní i dodatek „ty vole blbej“. „Máš úplně rosolovitý lejtka. Kolik jsi toho letos naběhal?“ vysouvá proti němu otec bradu s namrzlým plnovousem a pohrdavě ho sjíždí pohledem. „Já sedím ve dne v noci v kanclu a letos nenapad’ skoro žádnej sníh,“ brání se syn dotčeně. „Jsem ti koupil k narozkám ty kolečkový lyže, ne?“ nepřestává Pavka prudit a stupňuje důraznost výčitek. „Jo takhle, to mám jako jezdit do práce na kolečkovejch lyžích? Z Holešovic na Pankrác?“ 15

Padesatka_SAZBA.indd 15

21.10.16 14:03

„Na čem jiným? Dyť ta magistrála je stejně pořád zacpaná.“ „Takže ty chceš, abych jezdil po magistrále na kolečkovejch lyžích, jo?“ ptá se nevěřícně synátor a z jeho výrazu je zřejmé, že fotra považuje za magora. „Ty voleee!“ Pavka už ty výmluvy nemůže poslouchat, dloubne do syna loktem a poté, co mladý překvapeně vykřikne a narovná se, mu vyprskne zblízka do obličeje: „Ty se normálně stydíš. Ty se stydíš, že si běžkař?!“ Agresivita v hlase rozvášněného stařešiny dosahuje výšky okolních kopců a tón zklamání hloubky Obřího dolu. Jura vidí, že je táta opravdu navztekaný, nechce ho dál dráždit, tak si shrne z tváře neposedné vlasy a smířlivě vysvětluje: „Nestydím, já jenom nechci jezdit po magistrále na kolečkovejch lyžích.“ Považuje vysvětlení za dostačující a věnuje se dál protahování nohou. Jenže Pavku to neuspokojuje a vytahuje argument, který ví, že zapůsobí: „Hele můj táta, tvůj děda…,“ snaží se rozvádět téma o selhání potomka, ale ten mu skáče zhnuseně do řeči. „Prosím tě, netahej sem dědu…“ Výměna názorů je přerušena štěkáním psů, z nichž jeden skočí na Juru. Pavka to nevzrušeně pozoruje, obrací se k ošumělému týpkovi v zeleném, který je přerušil, a zdraví jej: „Lesu zdar, myslivče.“ Ve vyžilé tváři sukovitého Kuny, vysokého chlapa, oblečeného do utahané uniformy pánů lesa, není znát 16

Padesatka_SAZBA.indd 16

21.10.16 14:03

ani trochu radosti z přátelského pozdravu. Bez jakéhokoli úvodu procedí mezi zuby: „Mám úplně rozmrdanej krmelec.“ „Přece tady máme toho dvanácteráka,“ odpoví nechápavě Pavka, jako by nevěděl, kam Kuna míří. Zdá se ale, že Jura ví, tak uhýbá pohledem a rozpačitě si strká ruce do kapes. „Ale hovno, dvanácteráka, Pavko. Přece celej Špindl ví, že tam ten tvůj debil chodí nakládat místním tetkám,“ pronese hajný unaveně a obrací se na toho, koho nazval debilem. „Jsou to mámy od dospělejch dětí, ty prase!“ zavrčí. Jura ale vysvětluje: „To jsou takový fámy. Já vůbec nechápu, kde se to v těch lidech tady bere. Dyť já přijel teprve včera,“ dotčeně a rozpačitě se brání Jura a pohledem hledá podporu u táty. Pavka neutrálně mlčí a Kuna na Jurovy kecy nebere zřetel: „Jednou tě tam načapám, nasypu do tebe celý pole broků a nechám tě tam těm jelenům místo jablek,“ dokončí s vážným varováním v hlase a nasraně odchází. Ještě si opodál vyleje vztek na nevinné návštěvnici, když na ni vyjede: „Uhni, bábo!“ Jura se obrací k tátovi a pod tíhou jeho pohledu pokračuje v přesvědčování, že on nic, že muzikant. „Coe? Dyť jsem přijel teprve včera.“ Když ale vidí tátův sveřepý výraz, který vyjadřuje, že mu nevěří ani ň z toho, co blekotá, pokračuje: „Ježiš, ty si myslíš, že bych ňákou klátil v krmelci? V takovymhle mrazu?“ 17

Padesatka_SAZBA.indd 17

21.10.16 14:03