MVP Mag 04/10 by Kamil Rynes

baseball / softball

ZDARMA

duben 2010 5. vydání

Bude suplující pálkař brzy minulostí?

st ří S br u ob pený las t j ižn rp íM o h ár ina

soč

ora va

,V y

ll.

.b as eb a

eři

rtn

T-B A

rtu

mé

- fe

dě

tí d o1 0l

me pa diál rtn ní eři :

ít

pě

SU Tř eb P íč ER 29 .-3 PO 0. 5. H Ne 20 Á jv 10 R ět š

4. str

Šéfredaktor Kamil Ryneš kamil.rynes@mvpmag.cz

Zástupce šéfredaktora Kamil Ryneš ml. rynes.k@rees.cz rynes.k@mvpmag.cz Grafika Kamil Ryneš ml. rynes.k@rees.cz rynes.k@mvpmag.cz Distribuce www.rees.cz www.reesr.cz Inzerce David Mertl david.mertl@rees.cz david.mertl@mvpmag.cz

Stálí spolupracovníci MLB USA Jakub Janda Foto Profimedia.cz Adresa redakce MVP mag Bystrá 761 Praha 9 Horní Počernice 193 00 Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce mvpmag@mvpmag.cz Vydává Kamil Ryneš IČO: 476 01 329 Toužimská 918/36a Praha 9 Kbely

baseball mlb

Nejdůležitěj offseason Během zimy se většinou neděje moc zajímavých věcí – hráči se připravují individuálně či v winter leagues v Latinské Americe, popř. týmy řeší nové smlouvy. I přesto se tato zima stala velice zajímavou a my nyní přinášíme přehled nejdůležitějších událostí za tuto offseason. Jednotlivým přestupům se budeme věnovat v dalším článku. McGwire přiznal užití steroidů Nejlepší pálkař moderní historie baseballu, či nejsilnější hráč, co kdy hrál baseball. To jsou jeho přezdívky. V zimě podepsal smlouvu jako trenér pro St.Louis a chtěl se zbavit bříměte, které v sobě dlouho nosil – přiznal užití steroidů, když sám tvrdí, že pouze pro lékařské účely. Jedenáctý leden se tak stal momentem, kdy celý baseballový svět oněměl. Mark se však kromě veřejně hanby ničeho jiného nedočkal, nyní již pracuji s hvězdami typu Pujolse v dresu Cardinals. McGwire

Ron Washington se omluvil za užití kokainu v minulé sezoně Headkauč Texas Rangers přiznal užití kokainu v sezoně 2009, což odůvodnil velkým stresem. Po politování ho nečeká další trest, není aktivním hráčem.

Ron Washington

Randy Johnson pověšil spiky na hřebík Nejlepší levoruký nadhazovač v historii baseball odešel do důchodu. Byl symbolem devadesátých let a důkazem, že i vysocí a hubení hráči dokáží udělat veliký rozruch. Je jistým členem Síně slávy, teď už jen zbývá počkat požadovaných pět let na zvolení.

Randy Johnson

jší momenty n 2009/2010 Frank Thomas a Tom Glavine se také loučí Patřily mezi legendy své generace, zářili i v 21.století. Glavine vyhrál 300 zápasů, byl symbolem nadvlády Atlanty v devadesátých letech. Thomas byl extrémně silovým pálkařem, jeho švih byl přezdíván „z jiné planety“. Oba se s aktivním hraním rozločili po neúspěšném pokusu o comeback do MLB.

Tom G

lavin

Andre Dawson do Síně slávy, Alomar stále čeká. Známý pravoruký pálkař z Chicaga Cubs byl zvolen do Síně slávy, jeho sok, druhometař Alomar zůstal pouze na nádvoří – někteří volitelé – experti MLB to zdůvodnili jeho hádkami s rozhodčími a silné agresivitě – údajně se

Andre Dawson

Více na: http://mlb.mlb.com/media/video.jsp?content_id=7236717 Frank Thomas 5

baseball mlb

Kdo kam přestoupil v zimě 09/10 ?

Pro všechny, kteří nedávali v zimě 2009/2010 moc velký pozor na dění v MLB, přinášíme krátký výběr nejzajímavějších přestupů, které se odehráli poté, co Yankees vyhráli poslední Světovou sérii.

• Roy Halladay – Bez argumentů – nejlepší nadhazovač dneška. Alespoň základní části. Jeho úžasná čísla za posledních pět let v Torontu z něj udělala čekatele na veliký kontrakt, který přišel. Jeho služby si letos předplatila Philadelphia, která chce usilovat o třetí účast ve Světové sérii v řadě. • Cliff Lee – levoruký čaroděj byl v playoff skvělý, doslova dotáhnul Phillies do Světové série. I přesto se stěhuje do Seattlu, aby udělal místo pro příchozího Halladaye. Tento tah byl mnoha fanoušky kritizován, podle nich si Ruben Amaro Jr., manažer Phillies, měl ponechat oba hvězdné nadhazovače a ušetřit jinde. • Curtis Granderson – hvězdný střední polař Detroitu byl nakonec vyměněn do Yankees při tzv. Třístranné dohodě. Měl by se stát dalším základním kamenem pevné obrany New Yorku. • Billy Wagner – levoruký closer se vrací po zranění, kdy si v loňské sezoně zaházel chvíli za Boston, kde ukázal, že stále umí zavírat zápasy. Letos bude házet devátou směnu za Atlantu. • Jason Marquis – pravoruký starter se po Rockies podívá do Washingtonu, kde byl měl vést mladou rotaci startujících nadhazovačů. • Che-Ming Wang – po zranění se ho Yankees rozhodli nepodepsat veterána z Thaiwanu – Washington využil šance a risk využil. • Vladimir Guerrero – hlavně suplující pálkař se z Angels přesunul do konkurenčního Seattlu, kde by měl šířit své zkušenosti a svou pálkou by měl udělat rozruch. • Orlando Cabrera – spojka, která 6

byla velice úspěšná s Minnesotou, kde se podařilo udělat playoff. Letos podepsal pro Reds, kde by měl pomoci mladému infieldu. • Randy Wolf – levoruký starter měl vloni svou nejlepší sezonu v dresu Dodgers, měl by se stát pevným esem Brewers, kteří neměli moc dobrou sezonu 2009. • Jason Bay – levý polař se silnou pálkou pomohl Red Sox, když se Davidu Ortizovi moc nedařilo, letos bude oblékat dres New York Mets. • Troy Glaus – dříve hvězdný třetí metař z Los Angeles byl upsán Atlantou, kde by měl sloužit jako první metař s silnou pravorukou pálkou. • Aroldis Chapman – levoruký supertalent utekl z kubánské výpravy, po průtazích byl podepsán Reds. Začne asi v Minor leagues, pak je očekáván v MLB. • Ben Sheets – zraněný v loňské sezoně, měl by být esem Oaklandu, kde by měl vést mladíky kolem sebe. • Chone Figgins – přezbrojující Seattle získal služby třetího/druhého metaře, který tak zářil v dresu Angels v posledních letech. • Hideki Matsui – levoruký levý polař, ale spíše DH byl hvězdou Yankees ve Světové sérii, když získal cenu MVP. Jako DH ho získali Angels, aby kompenzovali ztrátu praváka Guerrera. • Mike Cameron – skvělý střední polař byl upsán Bostonem, kde bude sloužit jako střídající hráč a záloha. • Javier Vasquez – po dobrém roku v Atlantě se vrací do Yankees, kde začal svou kariéru. Jako tetí starter by měl pomoci Bomberům zpět do Světové série. • John Lackey – eso Angels, buldog

na kopic byl upsán Bostonem, který se snaží převážit váhy oproti Yankees. • Adrian Beltre – třetí metař byl podepsán Red Sox, když to vypadalo, že Mike Lowell bude vyměněn do Texasu. Dohoda se nakonec nekonala, Beltre asi začne na lavičce. • Matt Holliday – slugger, velký pálkař. Poté, co se mu podařilo dovést Cardinals do playoff, se St.Louis rozhodlo, že si pravorukého levého polaře upíše na sedm let. Parťák Alberta Pujolse by měl být základním kamenem nových Kardinálů. • Johnny Damon – Damon chtěl podepsat s Yankees, ovšem již se pro něj nenašlo místo a tak byl nakonec vyhledán Detroitem, který ocení jeho zkušenosti z Bronxu

Podpisy na velkých smlouvách…

………… ještě ani nezaschly a už se chystají další. Sice mnozí experti upozorňují na ekonomickou krizi a neetičnost velkého přelivu peněz na účty hráčů, ovšem ani letos se velkých smluv nebojí ani „provinční“ týmy, jako jsou Twins. V následujícím článku se budeme soustředit na relativně mladé hráče, kteří by se měli stát ikonami – postavami zosobňujícími své kluby. •Felix Hernandez, Seattle Mariners, RHP 5 let, 78 mil., 23 let •Josh Johnson, Florida Marlins, RHP •Joe Mauer, Minnesota Twins, catcher Feliz je již několik let přezdíván „King“ – 4 roky, 39 mil., 26 let 8 let 184 mil. dolarů, 26 let král. V jeho teprve 23 letech má za sebou Mladý catcher se již několik let uchází o už čtyři roky v MLB a stal se z něj komplex- Florida si po roce 2003, kdy vyhrála Světopozici nejlepšího hráče MLB. Letos Získal ní nadhazovač, který byl letos zvažován vou sérii jako překvapení, téměř na nic necenu MVP Americké ligy, několikrát již vy- jako možný vítěz ceny Cy Younga. Seattle přišla – mladý tým vždy vyprodal své mladé hrál pálkařské prvenství (batting average) chce letos přebudovat kádr a Felix je jas- hvězdy a každý rok se nesl ve znamení přebudovávání. Letos se management týmu a je naprosto jasnou tváří Minnesoty. Na ným kandidátem na post jedničky. rozhodl udělat krok jiným směrem a upsal jeho nové smlouvě je oceňováno, že když Johnsona, který by měl být esem mezi mu byl údajně nabídnut o něco vyšší konmladíky a postavit tak základ pro budoucí trakt Bostonem s příslibem playoff a možúspěšný tým. né účasti ve Světové sérii, zůstal nakonec se svým domovským týmem a bude jím na •Justin Verlander, Detroit Tigers, RHP dalších osm let. 5 let, 80 mi., 27 let •Justin Upton, Arizona Diamondbacks, RF Nováček roku 2006, kdy se podíval s Tigers i – přesun CF do Světové série, zažil velice slabý rok 2008, 6 let, 51.25mil, 22 let ovšem vloni se mu už dařilo a byl hlavním Mladší z bratrů Uptonů (starší B.J. hraje za esem Detroitu. Jeho další růst je téměř jistý, Rays) se stal klíčovým hráčem Arizony – již vloni byl účastníkem hlasování o cenu při takto velké smlouvě se očekává, že se Cy Younga. Detroit se kvůli jediné prohře přesune do středního pole, kde bude více nepodíval do playoff, ovšem v následujících platný jako dobrý obránce. letech s ním manažer Leyland počítá jako s opěrným kamenem své rotace.

baseball mlb

Podle současných reakcí se zdá, že vše směřuje k zrušení tak dominantního postu, jako je DH – suplující pálkař. Když jej v roce 1973 přijala Americká liga, bylo původně považováno pouze za dočasné opatření. V průběhu let se však suplující pálkař stal nedílnou součástí line-upu, mnoho bodů u svých zastánců posbíral až v devadesátých letech, která jsou (snad i kvůli zvýšenému počtu homerunů a neoficiální přezdívce „stereoidová“) považována za zlatou éru silových pálkařů.

Jedním z hlavních argumentů pro zachování je skutečnost, že ono DHčko prodloužilo kariéru mnoha slavných hráčů. Vždyť kde by byl Seattle v devadesátých letech bez Edgara Martineze, který prakticky na třetí metě už nemohl hrát? Či jak by se na hřiště dnes dostal Ken Griffey Jr., když by jej do pravého pole nedal snad už žádný manažer? Jedním z argumentů tedy je, že se fanoušci mohou těšit ze svých postarších hvězd i v době, kdy jsou už jen skvělými pálkaři. Dalším plusem je jistě možnost specializace pouze na pálku, vždyť hráči jako David Ortiz, Frank Thomas či Jason Giambi jsou skvosty ofenzivních síní. Protiargumentem je, že je manažeři Národní ligy používají stejně, ovšem pouze jako pinch-hittery, tedy střídající pálkaře pouze na jeden pálkařský stav. Což jistě dodává na napínavosti, ovšem hráč může přispět svému týmu pouze v omezené míře. Joe Torre, manažer Los Angeles Dodgers, je po letech strávených kaučování Yankees (týmu Americké ligy s DH) spíše nakloněn systému Národní ligy bez suplujícího pálkaře. Tvrdí: „Hra v Národní lize je pravý baseball. Mnoho střídání, situační hry, tipování a nasazování nadhazovačů na konkrétní pálkaře a dvojstřídání. Tak to má vypadat. Hra s DH je podle mne velice komerční – je hezké, když jsou hráči placeni za pálení dalekých homerunů, ale myslím si, že baseball je komplexní hra a měla 8

by tak být hrána. Vždyť před těmi mnoha lety, co baseball začal, se o žádném DH ani neuvažovalo.“ Diskuze probíhají téměř nepřetržitě, kancelář MLB dokonce zřídila tzv. Komisi pro řešení baseballových otázek („on-the-field issues“), aby se tímto problémem (kromě jiných) zabývala. Co nás čeká, je těžké předpovědět. Je však téměř jisté to, že ať se rozhodne MLB jakkoliv, v evropském baseballu se dají očekávat podobné změny.

Bude suplující pálkař brzy minulostí?

Jeden z nejznámějších suplujících pálkařů David Ortiz (Boston Red Sox) 9

baseball mlb

big papi #34

baseball mlb

relaxace sport • 2 baseballová hřiště • 1 víceúčelové hřiště (basketball, volejbal, nohejbal) • 3 hřiště pro plážový volejbal • 4 hřiště pro petanque • 2 stoly na stolní tenis • 2 hřiště na badminton

• obří šachyy • dětský areál (dřevěný hrad, skluzavky, lezecké stěny) • nekuřácká restaurace s terasou (100 míst) • ubytování přímo v areálu: 35 lůžek • ohniště, koupání, rybolovv

Tento projekt Vybudování webového a informačního ního systému CR pro sportovně relaxační areál Hluboká nad Vltavou Evropskou unií. avou je spoluﬁ uﬁnancován na

adrenalin • obří vzduchová trampolína • big swing houpačka • síťový park • bungee trampolíny • powerriser • jednokolka • ﬂying stork 100 m big ﬂying stork 200 m •b

z c . a k o b u l h l l a b e s a b . www a.cz lubok www.sport-h

baseball čr

Jakub Voják Kubo, jak ses vlastně dostal do Austrálie? Jaký byl první impulz? Do Austrálie je pro hráče z České Republiky celkem složité se dostat a abyste se tam dostali je potřeba mít nějaké známosti, které komunikují nebo přímo působí v Austrálii. Já jsem měl to šťestí, když v Olomouci působil kanadský trenér Brad Kropinak, tak za ním každou sezónu tak na dva dny jezdil jeho dlouholetý kamarád také kanaďan Ryan Murphy, který hraje v Holandsku, ale také zároveň už delší dobu každou zimu hraje v Jižní Austrálii a je tam velmi známý. A právě tenhle hráč se mě zeptal jestli mám nějaké plány na zimu a jestli bych nechtěl jet hrát baseball do Austrálie. No a na základě získaných informací o mých hráčských dovednostech od mého trenéra a statistik o mně napsal reference, které pak poslal do Austrálie a pak nezbylo než čekat jestli se mi někdo ozve. A ozval se mi klub East Torrens Payneham Red Sox, kdy po několika emailech jsem se s něma domluvil na podmínkách.

Jaké byly Tvé začátky? Jak Tě přijal tým? Určiťe tak začátky byly obtížné. Zvlášť když jedete úplně do neznáma a nevíte co vás čeká. Ze začátku jsem byl nervózní. Pár tréninků mi trvalo než jsem se z té nervozity dostal. Ale postupem času, kdy jsem poznával všechny mé spoluhráče ,trenéry a lidi kolem klubu, jsem se tam začal cítit jako doma. Tým mě přijal velmi dobře. Jak hodnotíš australskou ligu ve srovnání s českou Extraligou, kterou také dobře znáš? Nemůžu hodnotit celou Austrálii, protože v Austrálii se hraje na různých místech úplně odlišná liga.Je to tak, že každá provincie má svoji vlastní ligu. Já konkrétně jsem hrál Jihoaustralskou ligu. Zajímavostí je, že všechny týmy(12 týmů) sídlí v jednom městě a je to hlavní město Jižní Austrálie Adelaide. Už tohle je výhoda, že v podstatě není žádné cestování .Jestli pak budu hodnotit úroveň hry, tak určitě je vyšší než u nás , ale není to zas o tolik.Z těch dvanácti týmů jsou tam i takové, které by naše kluby poráželi, ale ty ostatní jsou opravdu už na vysoké úrovni. Co mě asi nejvíc zarazilo je to , že Adelaide je podle počtu obyvatel stejně velké jako Praha a má 12 hodně kvalitních týmů a každý z těch týmů má i poměrně velkou základnu. Máš nějakou zajímavou historku,která se Ti stala? Tak historek by se určitě našlo spousta. Co je asi tak nejzajímavější je, že Austrálie je známa surfingem a já jsem měl to štěstí, že jsem bydlel ještě se dvěma američanama,kteří hráli se mnou v týmu a oba dva uměli surfovat.Takže ve volném čase jsme vyráželi na oblíbená surfařská

místa v té oblasti a učili mě to.Je to opravdu paráda, i když mi to moc nešlo. Jediné co mě pak vyděsilo, že jsme se jednou tak vrátili z pláže domů, pustili si televizi a zrovna tam byly zprávy a záběry z helikoptéry, jak pod koupajícími se dětmi kousek od břehu proplouvá velký bílý žralok. Pak už jsem moc daleko od břehu nechodil. Kolik lidí většinou chodí na zápasy australské ligy? Jaké největší publikum jsi v soutěži zažil? Tohle mě trochu překvapilo. V podstatě na všech hřištích v Adelaide není ani jedna tribuna. Celkově kvalita hřiští a zázemí v České Republice je daleko vyšší. Lidé si tam nosí vlastní rozkládací židličky, také stany aby se chránili před sluncem a rozloží si je podél hřiště. S návštěvností je to podobné jako u nás. Chodí hlavně jen rodiny hráčů, přátelé. Jaké máš pocity ze své hry? Na čem nejvíce pracuješ? Pocity ze své hry jsou rok od roku lepší. Asi to přichází s věkem a ze zkušeností, které v průběhu své kariéry získávám. A taky protože mě to stále hrozně baví. Stále je ale co zlepšovat a člověk se nesmí spokojit s tím, co už umí a zkoušet a učit se nové a nové věci. Momentálně asi nejvíce pracujem s reprezentačním trenérem na švihu, kdy se snažím změnit pár drobností ve svém stylu a na mentální připravenosti pálkaře. Austrálie je známa jako země veder. Jak je to ve skutečnosti na baseballovém hřišti? Ovlivňuje počasí průběh zápasů? Tak veder jsem si užil až až .Já rád hraji když

je větší teplo, takže mě to vyhovovalo.Akorát se musí dávat pozor, aby se hodně doplňovaly tekutiny během zápasu. Zažil jsem jeden zápas, kdy bylo 41°C ve stínu a dugout jsme měli přímo proti slunci, tak to jsem opravdu prosil ať skončí ten zápas co nejdřív.To se už nedalo vydržet.Po tomhle zápasu byl zrušen program na další víkend, protože teploty se držely okolo 45°C celý týden. Jak jsi to měl s bydlením? Stačily Ti peníze, které sis vydělal baseballem na Tvé živobytí? Bydlení jsme měli zařízené klubem v rodinném přízemním domku.Bydlel jsem tam já ,2 američani a ještě jeden australan.Všechno spoluhráči. Takže bydlení bylo super. Bohužel baseballem jsem si nevidělal ani korunu.Klubem jsme měli zařízenou práci.Takže přes dopoledne jsem já a ti 2 američani pracovali a odpoledne jsme chodili na tréninky.Peníze, které jsme vydělaly, stačily na všechno co jsme potřebovali. Jaké jsou Tvé letošní cíle? Čeho by si chtěl v baseballu ještě dosáhnout? Ten hlavní cíl je u mě celkem jasný. Chci reprezentovat Českou Republiku na blížícím se Mistrovství Evropy v Německu a udělat tam s týmem nějaký dobrý výsledek. A čeho bych chtěl ještě dosáhnout? Určitě třeba dosáhnout na medaili s reprezentací nebo taky vyhrát titul ať už to bude v jakémkoliv týmu či zemi. Co Tě čeká v sezoně 2010? V sezoně 2010 budu hrát v Německu 1.bundesligu. Budu nastupovat za tým Saarlouis Hornets.

Catcher Jakub Voják

baseball čr

Zápisky z Japonska – David Navrátil Aneb dvoutýdenní stáž u japonského univerzitního týmu

Vše začalo někdy v březnu tohoto roku, když se Pavel Chadim v jednom ze svých reportů z návštěvy WBC 2009 v Japonsku zmínil o nabídce, kterou dostal od tamní univerzity: možnost strávit 2 týdny u baseballového týmu Chubu Gakuin University pro jednoho českého studenta. Ihned jsem Pavla kontaktoval a on mi po pár týdnech sdělil, že pro stáž v Japonsku vybral mě. Předal mi kontakt na hlavního organizátora a o zbytek už jsem se musel postarat sám (domluvit se na termínu, zajistit letenku, ubytování, stravování...). V několika emailech jsme domluvili termín a doladili detaily cesty. Odlet byl naplánován na 31.srpna. Cesta byla složitá: z Prahy do Mnichova, odtamtud do Paříže a následně do Nagoje. Trvala celkem asi 16 hodin, k tomu sedmihodinový časový posun. Na letišti v Nagoji už na mě čekal organizátor Masashi Sato a odvezl mě do areálu, kde byl ubytován univerzitní tým. První věc, které jsem si všiml, byla opravdu velká vlhkost vzduchu a vysoké teploty. Cesta trvala asi hodinu a půl po dálnici (celou dobu vedla nad zemí, na desetimetrových pilířích). Cestou jsem si mimo jiné všiml, že v Japonsku velice často používají sítě, ať už jako ochranu na golfových driving range, nebo na jakémkoliv jiném venkovním sportovišti, hlavně baseballových hřištích. Je to prý kvůli tomu, že tím zamezí poztrácení příliš velkého počtu míčů. Projížděli jsme Nagojí, poměrně velkým a rušným městem, a jeli dál do vnitrozemí, až jsme dorazili do provincie Gifu. Mezi několika domy, kousek od malého městečka se nacházel areál baseballových „kolejí". Po příjezdu následovalo přivítání s lidmi z vedení univerzity a také s trenéry a ostatními hráči. Většina z nich ale bohužel příliš nerozuměla anglicky, a tak konverzace probíhala často formou gest a pomocí rukou a nohou. První dojmy Všichni oceňovali a chválili každý můj pokus používat japonskou etiketu a způsob zdravení a chování. Zde se hodila spousta 18

rad, které mi dal Pavel před mým odjezdem. Celkově mě velice mile překvapila uctivost a způsobnost jejich chování. Každý se choval slušně a věděl, jaké má postavení, zda může druhého pozdravit kamarádsky nebo uctivěji. Všichni se takto chovali naprosto přirozeně a neměli s úctou k ostatním žádný problém. Jeden z hráčů uměl anglicky natolik dobře, že jsme mohli normálně konverzovat, pár dalších umělo anglicky alespoň na základní úrovni, a tak se s nimi dalo prohodit i pár slov. Těchto pár hráčů se stalo prakticky mými průvodci po celou dobu pobytu a pomáhali mi orientovat se ve všech situacích, které jsem někdy ne úplně chápal. Po přivítání a seznámení mě zavedli do mého pokoje. Byl stejný jako pokoje všech ostatních - místnost o zhruba 9m2, s postelí, malým stolkem, malou televizí a velkou zabudovanou skříní. Můj pokoj vypadal prázdně, ale pokoje ostatních hráčů byly krásně zabydlené, vyzdobené a útulné (vlastní sedačky, televize, počítače, oblečení, většina měla i ledničku). Prostě uzpůsobené tomu, že v nich hráči po celý rok bydleli (domů prý nejezdili a rodiče za nimi přijeli na návštěvu třeba jen 3krát do roka). Po zabydlení mě noví kamarádi ochotně vzali na projížďku do města. Po návratu se v průběhu večera u mě zastavovali další a další hráči, aby se podívali na toho exota, co k nim na 14 dní přijel :o). Někteří mi nosili i drobné dárky a já jim na oplátku rozdával upomínkové drobnosti, které jsem měl od ČBA, Hrochů Brno a některé dárky připomínající ČR. Po cestě jsem byl ale unavený, a tak jsem šel spát, protože budíček byl 7:30 a od 8:30 začínal trénink. První baseball Ráno mi jeden z kamarádů předvedl snídani, nabral si do misky rýži, rozklepl do ní syrové vajíčka, zalil sojovou omáčkou a promíchal. Když jsem to uviděl, zvedl se mi žaludek, ale protože jsem tušil, že mám před sebou náročný den, snažil jsem se co nejvíce toho sníst. Jakžtakž jsem se naje-

dl a naštěstí mě zachránila müsli tyčinka, která mi zbyla ještě z ČR. Po snídani jsem se převlékl do baseballového a vyrazil s kamarádem na hřiště, které bylo z „kolejí" něco přes kilometr cesty. Počasí přálo, bylo pořádně vedro a vlhko a já byl zvědav, jak to udýchám. Přesně o půl deváté jsme se shromáždili u jednoho z dugoutů, celý tým čítající asi 70 hráčů si vyslechl hrubý nástin denního tréninkového programu a pak už následovalo rozběhání a strečink. Během tohoto rozehřívání se po celém hřišti nesly popěvky a pokřiky všech hráčů. Takhle hlasité rozcvičení jsem ještě nezažil. Po rozběhání a rozcvičení následovala vydatná dávka agility cvičení a atletické abecedy. Něco po deváté byla tato fáze u konce a hráči se rozdělili podle postů a podle týmu, ve kterém jsou výkonostně zařazeni (nejlepších asi 30 hráčů bylo součástí A týmu, zbytek B tým). Měl jsem to štěstí, že mě jako návštěvníka přiřadili k Áčku, jehož trénink byl podle mě intenzivnější a kvalitnější (což bylo dáno hlavně tím, že hráči byli na vyšší úrovni). A tým zahájil v poli, zatím pouze vnitřní polaři, každý post minimálně zdvojený, spíše ale ztrojený, přičemž catcherů bylo aspoň 5. Začal showtime podobný tomu našemu, ale ve vyšší rychlosti, s lepší přesností a celkově dynamičtější. Součástí bylo i PFP, kdy nadhazovači do pole nabíhali ve skupinkách po pěti a hráli nůžky, úlivky, doubleplay (i z nepříliš prudkých úlivek!) nebo cover první mety při doublu 3-6-1. Byl jsem členem právě nadhazovačské squadry a podle prvních poznatků jsem byl na polařské úrovni většiny nadhazovačů. Zaujaly mě jejich - ve většině případů - velice přesné a rychlé příhozy na mety, což u nás není vždy pravidlem. Celý showtime trval poměrně dost dlouho, přesto ale všichni makali naplno a snažili se co to šlo. Například po chybě hned dostávali další míče tak dlouho, dokud jej dobře nezpracovali a přesně nepřihodili. Japonský baseball

Ještě jedna zajímavost co se týče povrchu: v Japonsku prakticky neexistuje tráva ve vnitřním poli a většina hřišť (kromě Domů, velkých zastřešených stadionů s umělým povrchem) má vnitřní pole tmavě hnědé, z nějakého místního druhu jemného písku, ve kterém se rychle dělají díry, ale snadno se upravuje a není blátivý po dešti. Po páté směně každého zápasu se hra přeruší, téměř všichni hráči naběhnou na hřiště a pomocí hrabla a smetáku hřiště upraví. Včetně nadhazovacího kopce, ve kterém je většinou v té době kráter o velikosti nohy číslo 52. Japonským hráčů tento povrch ale vyhovuje, odskoky měli většinou perfektně přečtené a i přesto, že jim coach pálil co nejnepříjemnější odpaly a celkem rány, míče v pohodě zpracovali a přihodili. Ke konci na showtime naběhli i zadní polaři a hrály se cut-offy na mety, nadhazovači zabíhali a někteří postupně odcházeli a střídali se na bullpenech. Bullpeny měly skvělé: zastřešená plocha pro nadhazovače i catchery, obojí s umělým osvětlením. Chytali většinou catcheři B týmu a často nadhazovačům radili, opravovali chyby v technice, diskutovali s nimi o držení míče. Díky catcherovi pitching coachovi, který chodil od jednoho nadhazovače k druhému a radil podobně jako catcheři, měli nadhazovači opravdu dobrý a kontrolovaný trénink. Při mém prvním bullpenu byli všichni udiveni z mého nadhazovacího stylu a stal jsem se tak atrakcí pro ostatní nadhazovače, kteří přihlíželi. Rychlostně jsem patřil k lepšímu průměru, někteří z nadhazovačů ale nad ostatními výrazně čněli a svou rychlostí, kontrolou a několika typy technických nadhozy působili opravdu dominantně. Rozdíly oproti ČR Po bullpenu se nadhazovač opět připojil k probíhajícímu showtimu. Pokud už byl showtime skončen, většina nadhazovačů už měla skoro „padla", alespoň co se polařských a nadhazovacích věcí týče. Nadhazovači se postupně přesunuli do zadního pole a tam měli každodenní dávku běhů, pokaždé různé („bazény" - 10, svižným tempem, člunkový běh, sprint na 40 metrů se závažím v každé ruce, které v půlce odhazovali, běhací pětiúhelník se shuffly, 50 metrový klasický sprint, atd...). Na běhání byl kladen velký důraz, nadhazovači prak-

ticky jen nadhazovali, hráli PFP a běhali, neexistovalo, aby nadhazovač pálil. Po splnění běhání jsme měli pauzu a čas zajít si do blízkého areálu školy na oběd, většinou ve formě vydatné nudlové polévky nebo rýže s omáčkou. Polaři takové štěstí neměli, a tak od snídaně museli vydržet bez jídla prakticky až do 16 hodin, kdy se mohli najíst zpět na koleji. Protože jsem byl cizokrajná výjimka, nevztahovalo se na mě nadhazovačské tabu ohledně pálky. Připojil jsem se tak po návratu z oběda k polařské části A týmu, které právě začínalo BP. BP pro mě bylo jednou z nejzajímavějších věcí ohledně baseballu v Japonsku. Neměli jednu, ale hned 3 cage, ze kterých pálkaři pálili do pole a viděli tak směr, sílu a vzdálenost svého odpalu. Na každé stanoviště nadhazoval jeden z nadhazovačů (namísto bullpenu), studentcoach asistent nebo stroj na házení toček. Nadhazovači se nešetřili a házeli naplno z nadhazovací vzdálenosti, střídali technické nadhozy a fasty a snažili se pálkaře dostat. Žádné házení pomalých středů „ať si zapálí", ale praktická příprava na zápasový ostrý start na pálce. Pálkaři byli velice švihoví, rychlé boky i ruce, a nestávalo se, že by je dostal nadhoz inside pod ruce, prostě ho vždycky stihli alespoň kontaktovat. Někteří ovšem, přestože na to nevypadali, pálili i dlouhé odpaly a měli homerunový švih, stále ale velice švihový, ne silový a těžkopádný. Kromě BP se ještě pálilo na 4 stanovištích z tossu, který házel některý z asistentů nebo hráčů B týmu. Samozřejmě neopomínali ani úlívky, které měly vlastní stanoviště a jeden z nadhozených míčů na BP se vždy ulíval. Po BP pak následovala ještě cvičná hra, kdy byli hráči (stále jen A tým) rozděleni do dvou týmů a hráli proti sobě, cvičili situace a zkoušeli rozehry. Součástí areálu hřiště byla i velká tréninková hala s umělou trávou, uvnitř byly 4 dlouhé pálkařské tunely, každý s nadhazovacím kopcem se stejným povrchem jako na hřišti. K tomu ještě další ochranné klece a sítě. V hale většinou probíhala individuální pálka, často i po celodenním tréninku někteří hráči zůstávali déle a přidávali si tréninkové dávky. Po BP A týmu následovaly povrchové úpravy, do kterých se zapojili vždy skoro všichni

hráči a poté se na hřiště konečně podíval (kromě rozházení hned po rozcvičce) i B tým. Jejich showtime vypadal obdobně jako dopolední showtime A týmu, i role nadhazovačů byla stejná. Po tomto showtimu se znovu upravilo hřiště, hlavní coach shrnul celý den v krátkém proslovu, řekl co se mu líbilo a co ne a trénink oficiálně skončil. Hráči B týmu ale vůbec nepálili, takže v tu chvíli měli možnost jít pálit do haly, což hodně z nich využívalo. Já se po oficiálním skončení tréninku většinou připojil k dobrovolnému tréninku. Někdy, obzvlášť v parných dnech jsem odešel zpátky na ubytovnu, kam jsem dorazil tak kolem čtvrté hodiny. Od té doby až do dalšího rána a tréninku měli hráči osobní volno, které každý řešil po svém. Někteří šli do nedalekého obchoďáku ve městě na sushi, za někým přišla přítelkyně, někteří se scházeli v jednom pokoji a hráli videohry nebo si jen tak povídali. Většina byla po tréninku unavená a tak se vše neslo v duchu odpočinku po náročném dni. Všechny tréninkové dny měly podobný průběh, v pondělí bylo volno a o víkendu zápasy. Zápasy a pravidelnou ligu hrál pouze A tým, B tým hrával mezi sebou nebo jezdil na zápasy povzbuzovat a podporovat Áčko. Úroveň O víkendu, kdy nebyl soutěžní zápas, odjel náš A tým na přátelské utkání proti firemnímu týmu společnosti Seino. V Japonsku se totiž velké oblibě těší liga, kterou hrají firemní týmy, takže zde může být třeba utkání Nissan vs. Honda. Pro mě rozhodně zajímavé. Náš tým dlouho vedl 2:1, ale ke konci utkání bohužel ztratil v poměru 2:3. Předvedená hra byla ale na velmi vysoké úrovni a já byl nadšen z kvality mého univerzitního týmu. Náš tým odehrál taky jedno přátelské dvojutkání s týmem jiné univerzity a coach dal v jednom ze zápasů šanci i mě, byl jsem relief na 6. a 7. směnu, odházel jsem velice slušně, bez bodu a připsal si dokonce WIN, všichni zaujatě sledovali moje vystoupení na kopci a neustále mě po každém dobrém nadhozu povzbuzovali, chválili a hecovali. Po směně jsem si musel plácnout s celým týmem a po více než 50 plácnutích už mi ruka skoro opuchla. Zápasy jsme vyhráli 5:2 a 2:1 a potvrdily 19

baseball čr

se tak moje předpoklady, které jsem měl po několika dnech tréninku, totiž že dominují nadhazovači a neprůstřelné obrany, což ústí v těsné zápasy s málo doběhy. Po víkendu následovalo zmíněné volno, ale od úterý se opět rozběhl trénink. S malými obměnami probíhal podobně jako předešlý týden. Měl jsem ale extra motivaci k tréninku, manažer našeho týmu mi totiž slíbil sehnat lístky na utkání profesionální japonské ligy v Nagoji. V pátek po tréninku jsem už byl nedočkavý, týmové auto mě a mého kamaráda-průvodce svezlo k nejbližší vlakové stanici a my se odtamtud vydali do Nagoya Dome, obrovského zastřešeného stadionu pro 50 000 diváků. Atmosféra na zápase byla úžasná, hledištěm probíhaly mexické vlny a přestávky zpestřovaly show maskotů a roztleskávaček, takže zápas byl srovnatelný s jakýmkoliv utkáním zámořské MLB. Domácí tým zvítězil a nadšení domácích fandů bylo neuvěřitelně nakažlivé. Plni dojmů jsme dorazili zpět na kolej. O víkendu byly naplánovány dva ligové zápasy, sobotu ale celý den pršelo a tak se nedalo ani trénovat. Zápasy se proto posunuly o den, čili sobotní se hrál v neděli a nedělní v pondělí. V neděli dopoledne vyrazil celý tým dvěma univerzitními auto-

busy a po asi hodinové cestě jsme dorazili na menší hřiště (píšu menší, ale v Česku by bylo co se týče zázemí zdaleka největší). A tým se pomalu připravoval na zápas a my ostatní jsme čekali, až začne. Zápas za náš tým začal náš righty ace, stejný nadhazovač, který startoval utkání s firmou Seino, rychlost přes 140 a výborné technické nadhozy, za dva zápasy vydržel na kopci asi 17 směn a během nich dostal asi 2 body, z toho jediný umožněný. Naše obrana ho podpořila bezchybnou hrou a pálkaři dodali potřebné body, další vítězství... Následující den, přestože bylo pondělí, jsme se opět v plném počtu vydali do města Gifu, podle kterého je pojmenovaná celá oblast. Dorazili jsme do obrovského sportovního areálu s atletickým + fotbalovým stadionem, dvěma stadiony na indoor sporty, nespočtem tenisových kurtů a především velkým Nagaragawa Stadium, baseballovým stánkem pro cca 25 000 lidí.

1:11 a jeho týmu tak trochu zhasla naděje na obrat. Pak už se oba týmy pozdravily a na hřiště naběhlo několik desítek hráčů ze všech 4 týmů, aby upravili hřiště. Náš zápas začal neslavně, prohrávali jsme už 0:5, ale soustavným tlakem na pálce a bodováním v téměř každé směně jsme zápas dotáhli do stavu 6:6, kdy náš catcher homerunem za levé zadní pole rozhodl o naší těsné výhře 7:6 nad týmem Gifu University. Po zápase se jelo zpátky na kolej. Pobyt se mi už pomalu krátil, následující den jsem měl totiž odlétat zpět do Česka. Večer pro mě všichni společně připravili večírek se spoustou jídla, pití a lahůdek. Všem jsem pěkně poděkoval, byl to pro mě úžasný zážitek.

Zápasy Zrovna se dohrával zápas předcházející tomu našemu a tak jsme chvíli sledovali trápení levorukého reliefa, který přišel za stavu 1:5 na kopec, ale po HP, HR, singlu, HR, HR, doublu a singlu byl rázem stav

Na závěr chci moc poděkovat Pavlu Chadimovi, že mi tento neopakovatelný zážitek díky svým dobrým kontaktům v Japonsku umožnil. (autor textu – David Navrátil, nadpisy a mezinadpisy – redakce MVP)

Nebyla to levná zkušenost, ale určitě se mi vyplatila, poznal jsem novou kulturu a osobně se inspiroval neuvěřitelně poctivým přístupem Japonců k baseballu.

Rozhovor – David Navrátil, Hroši Brno Jaký vidíš největší rozdíl mezi českým a japonským baseballem? Alespoň podle toho co jsem měl možnost vidět, byl podle mě největší rozdíl v pojetí baseballu – Japonci nehrají na sílu, ale jejich hráčům nechybí úžasně rychlý švih (ať už na nadhozu nebo na pálce), rychlost a obratnost. A rozhodně také popularita baseballu mezi japonskou veřejností, tomu se ČR ani zdaleka nemůže blížit, Japonci prostě baseball „žerou“ a těší se velké oblibě. Jaký byl Tvůj největší zážitek z celého výletu? Úžasné bylo téměř vše , ale za největší zážitek určitě považuji návštěvu zápasu profesionální Japonské baseballové ligy mezi týmy Yunichi Swallows a Chunichi Dragons na stadionu Nagoya Dome pro více jak 40 000 lidí. Atmosféra zápasu byla strhující, 20

fanouškovské kotle předváděly úžasnou show a i kvalita zápasu byla pro mě naprosto fantastická. Tvé osobní cíle v sezoně 2010? Po letošním postupu do Extraligy s týmem Hrochů Brno bych v příštím roce určitě chtěl tuto soutěž udržet, ale rozhodně to neznamená hrát nějaké druhé housle a zuby nehty tak akorát nespadnout. (Navýsost spokojen bych byl s umístěním do 6.místa, ale kdo ví, třeba se nám zadaří a můžeme skončit klidně i 4. . To je všechno ale ještě daleko, takže nechci předjímat, ale každopádně je to takový motivační bod pro mě i celý tým.) A co se týče čistě osobních cílů: rozhodně bych chtěl tým táhnout jako startující nadhazovač a zároveň si i zahrát v poli a pomoct i v ofenzívě.

Chtěl by jsi studovat na japonské univerzitě a hrát za ně baseball? Takové šanci bych se určitě nebránil, už jen 14-denní zkušenost byla pro mě velice přínosná, takže protáhnout takovou akci na celý semestr/rok by bylo určitě zajímavé. Jen ale nevím, zda bych zvládal tu každodenní dřinu, dril a svázaná pravidla. Ale na půl roku bych to asi vydržel. Jaké myslíš, že jsou možnosti studia v Japonsku a hry za univerzitu pro českého studenta? Jde asi o úroveň té které univerzity a taky o to, zda by měla zájem a možnosti (hlavně finanční) takovou výměnu zařídit. Konkrétně na Chubu Gakuin byli spokojení s tím, že jsem přinesl „svěží vánek“, všichni hráči byli vytrženi z rutiny a mělo to pozitivní přínos na celý tým. V tomhle by tedy asi pro-

blém nebyl. Horší je to s jazykem, Japonci (alespoň ti, které jsem poznal) jsou na tom v drtivé většině špatně s angličtinou a tak by byl problém jak se dorozumět. Na čem chceš v následujícím roce zapracovat? Asi bych neměl prozrazovat svoje tajné metody na zlepšení baseballových dovedností :), ale budiž: musím nějak rozumně a vyváženě vyřešit dilema na co se zaměřit

víc: zda na nadhoz, nebo na polařské dovednosti a pálku. Co se nadhozu týče, chci zlepšit práci těla a kontrolu technických nadhozů. Ohledně polařských a pálkařských dovedností, můj plán je asi takový: na pálce se zaměřit na techniku a sílu odpalu a v poli na bezchybnou práci s rukavicí a celkovou obratnost. Kam až by si to chtěl s baseballem dotáhnout?

Mám raději přiměřené ambice, ale zase nechci působit poraženecky. Mým snem je vystudovat Finance na VŠE v Praze, přitom hrát stále baseball na co nejvyšší úrovni a po studiu odjet do Nizozemska, najít si tam dobrou práci a přitom hrát některou z tamních lig. Děkujeme za rozhovor. Rozhovor s Davidem Navrátilem vedl Jakub Janda.

Český olympijský výbor ocenil mladé trenérky z Vysočiny

Osobní pozvánku od předsedy Českého olympijského výboru (ČOV) MUDr. Milana Jiráska obdržely mladé třebíčské trenérky Lenka Pantůčková a Klára Cabejšková, které nominovala Česká baseballová asociace na ocenění Trenérka, cvičitelka roku 2009. V úterý 13. dubna se studentky z Vysočiny setkají v pražském Hotelu Pyramida s čelními představiteli ČOV a dalšími oceněnými ženami. „Studentky z Třebíče jsou naší velkou devizou. To, že byly vybrány k ocenění Trenérka, cvičitelka roku 2009 a pozvány předsedou ČOV do Prahy, je velkou poctou nejen pro ně samotné, ale i jejich domácí klub a celý baseball.“ Hodnotí význam ocenění předseda baseballového klubu Třebíč Nuclears Jan Urbánek. Klára Cabejšková a Lenka Pantůčková dokázaly se svými svěřenci v loňském roce uspět na všech významných turnajích. Mladší žáci Nuclears se stali vicemistry České republiky a vybojovali medaile i ve finálových turnajích Českého baseballového poháru. V kategorii do osmi let získali stříbrné medaile a mezi desetiletými přidali bronz. Trenérky i jejich tým mladších žáků byli nominováni také do ankety Sportovec kraje Vysočina 2009 v kategoriích trenér a kolektiv. Zda se reprezentanti kraje dočkají odborného ocenění i doma, se dozvíme během vyhlášení výsledků ankety v pátek 9. dubna. 21

baseball čr

Finkstonball – nejlepš turnaj v Evropě ? Letošní již třináctý ročník turnaje v Attnangu-Puchheimu bude opět skvělou exhibicí baseballu. Rakouský turnaj má i letos kvalitních dvanáct účastníků ze sedmi zemí Evropy, sahající od Portugalska, přes Anglii až po Slovinsko a Česko. Domácí tým Mosquito Athletics se před lety rozhodl uspořádat turnaj netradičně uprostřed sezony, na který pozve týmy z různých koutů Evropy. Jistě skvělá myšlenka, ale takových týmů je, co sní o mezinárodním turnaji. Přesto se zdejšímu organizačnímu týmu podařil téměř nemožný kousek – v dnešním formátu již třídenní turnaj je významnou evropskou baseballovou akcí. Přestože se ho neúčastní týmy „Velké trojky“ (prvních lig Itálie, Holandska, Německa) vzhledem k rozběhnuté sezoně, týmy z mnoha zemí se sjedou do malého rakouského městečka, aby si užili tři dny baseballu a mezinárodních setkání. Turnaj obvykle nabízí jak baseballové vyžití pro dvanáct evropských týmů, tak i kulturní vyžití. V posledních letech se stalo tradicí, že vedle turnaje probíhá i hudební festival téměř vedle hřiště, takže se ve večerních hodinách mohou účastníci turnaje společensky vyžít.Pro utvoření si celistvějšího obrázku o festivalu navštivte www.pfingstspektakel.com. Obvyklou akcí je vytvoření All-Star týmu turnaje, do kterého jsou svými spoluhráči zvoleni vždy dva zástupci týmu, kteří vytvoří tým. V posledních letech se soupeřem All-Start týmu buď stali domácí Athletics či dokonce rakouským mužský národní tým. Utkání All-Star game je úžasnou událostí se zhruba 500 diváky na tribunách, což je pro mnoho hráčů vůbec celoživotním zážitkem.

Letošní účastníci turnaje : Attnang-Puchheim Athletics (AUT) Bad Homburg Hornets (GER) BSK Vindija (CRO) Sissach Frogs (SUI) BC Wolfs Domazlice (CZE) Flyers Therwil (SUI) Dinamo Bucharest (ROM) White Sharks (POR) Weert Indians (NED) Hluboka Cardinals (CZE) Kranski Lisjaki (SLO) Northern Knights (GBR)

Letošními nováčky jsou mistři Švýcarska – Therwil Foyere a mistři Portugalska – White Sharks. Na turnaji se potkávají týmy, které by se asi nikde jinde nepotkaly – například angličtí Northern Knights a slovinští Kranski Lisjaki. Letišní ročník je již plně obsazen, ročník 2011 se začíná pomalu plnit. Pro více informací o turnaji navštivte www. finkstonball.com.

ší klubový

baseball čr

Jiří Gál

Rakouská štace Jirko, mohl bys prosím v několika bodech popsat svou dosavadní baseballovou kariéru? S baseballem jsem začal před 11 roky v Katalpě, když mě můj starší bratr dotáhnul na trénink, tehdy ještě na fotbalovém hřišti. Poté jsem hrál v klubu Hippos Ostrava, kde jsem si poprvé vyzkoušel roli nadhazovače v kadetské lize. Po několika letech klub přestal fungovat a já jsem zamířil do Arrows Ostrava. Trvalo mi dlouho, než jsem se dostal do A – týmu Arrows, ale nakonec jsem tu šanci dostal. Dosáhli jsme s týmem mnoha úspěchů, které přinesli potřebné zkušenosti. Tento rok jsem dostal nabídku hrát v rakouském týmu Blue Bats. Jako rodilý Ostravák jsi strávil dost času v Arrows. Co Ti to nejvíce dalo a na co nejvíce vzpomínáš? Arrows pro mě znamená hodně. Je to tým, kde jsem měl možnost se toho mnoho naučit a možnost se pořád zlepšovat. S Arrowsem jsem se poprvé podíval do zahraničí, což bylo pro mě splnění mých snů. Nejvíce vzpomínám, když jsme s klukama měli možnost hrát finále extraligy a to ne jenom jednou. Je to obrovský zážitek, když váš tým patří k nejlepším v lize. Jaká byla Tvá loňská sezona v dresu Arrows? Myslím si, že byla vydařená. Všichni jsme poctivě dřeli a makali jsme na sobě a každým zápasem jsme se zlepšovali. Já osobně jsem měl dobré výsledky na kopci, které pomohli k tomu, abychom mohli hrát vytoužené finále extraligy. Byl jsi v kádru reprezentace do 21 let, na chvíli ses podíval i do seniorského výběru. Jak bys to hodnotil? Je to obrovská zkušenost a možná i oplátka za to, že člověk opravdu na sobě dře a má svůj cíl, za kterým jde. Reprezentace je úplně něco jiné-

ho než ligový tým, protože hrajete s hráči, proti kterým nastupujete v lize a tam táhnete za jeden provaz. V U21 jsme vybojovali na ME čtvrté místo, takže si myslím, že to je velký úspěch pro první českou U21. V seniorském výběru jsem měl možnost házet na All star game a na Pražském baseballovém turnaji, kde se mi dařilo. Jsem rád, že jsem se mohl do reprezentace podívat. Letos jsi podepsal čtvrtému týmu rakouské ligy. Jak probíhalo vyjednávání? Byli velice profesionální. Ozvali se mi krátce po skončení naší ligy a nabídli mi, jestli bych nechtěl přijet na jejich trénink. Když mě potom viděli házet, neváhali a nabídli mi smlouvu, která byla velice zajímavá a já jsem ji neváhal podepsat. Mohl bys nám alespoň nastínit, jaké jsou podmínky smlouvy? Myslím si, že na evropské úrovni je to smlouva velice zajímavá. Mám vlastní bydlení, menší práci a plat. Ale detaily si nechám pro sebe  Jaká by měla být Tvá role v týmu? Moje hlavní práce v týmu je nadhazování. Každý

víkend se hrajou dva zápasy a já bych měl být starter druhých zápasů. A když bude potřeba, pomůžu týmu v zadním poli. Tvůj nejlepší zážitek na baseballovém hřišti? Je to těžké posoudit co je nejlepší zážitek, mám jich opravdu hodně. Ale jeden z velkých zážitků mám z Pražského baseballového týdne dva roky zpátky, když jsem měl možnost hrát za reprezentaci U21 proti seniorské reprezentaci. Za tři směny se mi nikdo nedostal na metu a dokázal jsem vystrikeoutovat šest hráčů z devíti. Je to opravdu jeden z mých velkých zážitků. Tvé plány do budoucna – osobní i baseballové? Určitě bych chtěl hrát bez zranění dalších pár let. Ale do budoucna bych chtěl vyhrát v české extralize titul, to je jeden z mých velkých snů, kterého bych chtěl dosáhnout. V osobním životě bych chtěl udělat mou přítelkyni šťastnou. Je pro mě velkou oporou, která mi dodává plno energie. Díky za rozhovor. Jakub Janda

foto: Jan Beneš (Sporting-photo) 25

softball

PASOS V BELGII ANEB JAPONSKO SE BLÍŽÍ

Cesta proběhla bez nějakých větších zážitků. Sedm kilometrů před cílem si spící Worvaň vylil pivo do klína. Probdělou noc se snažíme dospat ve vozech na parkovišti před hřištěm. Něco po osmé přicházejí první domorodci, po krátkém přivítání nám zdarma nabízejí kávu a čaj. Hřiště se nachází v sousedství tří osvětlených fotbalových hřišť na kraji borovicového lesa. Homerunový plot je ve vzdálenosti

70 m. Kratší distanc kompenzuje pětimetrová výška oplocení. Outfield je na naše poměry velmi pěkný (travnatý), ale i tak se šéf turnaje omlouvá za jeho kvalitu. Infield z hrubší antuky je ovšem naprosto perfektní. Oku lahodí nový backstop i cihlou zděné dug outy. Hřiště je na pozemku města. Domácí mají také k dispozici velmi pěkný club house o který se dělí s místními fotbalisty.

na můj vkus hodně přátelsky a tak nebylo výjimkou, že někteří hráči hráli ve více týmech. Domácí si na prkno půjčovali nadhazovače z vítězných Storks (jedním z nich byl Roman Matuška). Každá směna začínala s obsazenou první metou.

Co stálo vyloženě za pendrek, bylo počasí. Turnaje se zúčastnilo 5 týmů a hrálo se Po oba dny přerušovaně pršelo, teplota se každý s každým. Pořadatelé pojali turnaj přes 8 grádů nepřehoupla.

STORKS - PASOS 6:0 Tuška na prkně Štorků byl pro nerozehnané Pasos nerozlousknutený ořech. Za 5 směn 11 SO a jediný hit kostelecké posily Kuby Procházky na skórování stačit nemohlo. Přesto, že naše obrana fungovala slušně (bez erroru + Pája 8 SO za 4 směny) Čápi učinili 6 bodů. Nejhezčí naší akcí byl Sucharův dvojaut zašlápnutá trojka a hod na jedna. klíč: Kubajz Tříhodinovou pauzu trávíme v klaphauzu ošetřováním omrzlin. Po čekání, rozmrazení, rozcvičení a rozházení začalo chcát jako sviňa a zápas s DVH byl odložen. Vyšší mocnosti přiměly pořadatele upravit rozpis turnaje, což nám dávalo slušnou 24

šanci pokusit se o přehození zápasů v náš prospěch. Bohužel ani po Worvaňově intervenci se nepříjemnost posledního zápasu turnaje odstranit nepodařilo. V neděli nás tak čekaly tři,na 60 minut zkrácené zápasy. První, čtvrtý a poslední. Co se dá dělat. Po chladné osvěžující sprše a chvilce čekání přichází večeře po belgicku. Za 10 euro můžeš konzumovat 2 hodiny kolik vydržíš. U přistaveného catering busu je neustále fronta a v něm se frituje a frituje a frituje. Testujeme klobásu, mleté maso ve tvaru radiátoru, špíz a místní guláš. Ke všemu jsou hranolky. Něco po deváté přichází na řadu klání homerunistů. Ranaři pod vlivem v ojlu zmá-

čené večeři a drinků předvádějí jen slabou podívanou. Mrzne. Na večírku pochopitelně okukujeme místní krásky. Dvě jsou vážně luxusní. Té starší je jedenáct. O půl jedenácté odjíždíme do Antverp do hotelu Etap. Někteří z hráčů mají to štěstí, že mohou strávit noc na letišti se spoluhráčem pod jednou dekou. Worvaň preferuje karimatku. Ráno začínáme v 10:00 s DVH (dooost vopálený hoši).

PASOS - DVH 5:5 Začínáme v obraně, nadhazuje Kuba a zanedlouho inkasuje i první HR v modrých barvách (za 3 body). Ve druhé směně DVH přidávají další dva body. V dohrávce zápasu mocně finišujeme, děláme telefon a pět bodů. Jim má na plné pole a dva auty šanci rozhodnout, ale pěkný odpal míří rovnou na chlapa. Remíza platí, balíme fidlátka a mažeme do tepla.

PASOS CENTRALS 0:5 Středaři na rozdíl od nás dobře pálí (1x HR za dva body). Naší další nevýhodou je, že se nám běžci často promění v kafky. Mezi zápasy se v Kubovi probudí klackařská krev a mění Pasosí mikinu za červenou šusťákovku s homerunistou z DVH.

CHICABOO`S - PASOS 3:3 Pořadí Náš nejvíc nejpěknější zápas. Po pojebu za zápas s Centrals do utkání dáváme energii. Vítězství znamená třetí místo a to chceme. Domácí se v první směně po chybě v levém poli ujímají dvoubodového vedení 2:0. Ve druhé směně srovnáváme na 2:2 po odpalech Kojaka a Machózy. Ve třetí jdou Chicaboo`s do vedení 3:2. Ve čtvrté srovnáváme na 3:3 odpalem Kojaka. Dohrávka čtyřky a zároveň poslední směna

turnaje je nejzajímavější. Máme jedničku obsazenou. Odpal do ofu a je z toho jedna tři obsazená. Worvaň dává úmyslnou metu zdarma, což domácí evidentně pobaví. Pálkař pálí do vnitřního pole, ale Kojak lape a s Jimem hrají aut na domácí. No a když Pavlín přidá další dva strikeouty je tady další plichtička. Na turnaji končíme na posledním místě. Prvenství si odvážejí Storks.

1. Storks 2. Centrals 3. Chicaboo`s 4. DVH 5. Pasos Následuje je už jen sprcha, aplikace grému na vlasy, rozloučení a dlouhá cesta dom. Jednomu z řidičů je odpuštěno překročení rychlosti o 54 km/h. Kdopa nám to hrál, moknul a mrznul: Pan Pája (P, 1B), Jim (C), Machóza (1B. RF), Kojak (2B), Suchar (3B, SS), suchar55 (SS, LF), Oli (LF), Lába (CF, RF), Kubajz (P, CF, RF), autor: wayne 25

? ? ? ? ? ? ? ? softball

Jak na elektronickou soupisku Elektronickou soupisku lze použít pro dospělé týmy, hrající Extraligu a 2.ČSL. Zároveň ji mohou použít mládežnická družstva startující v mládežnických ligách. Správně vyplněnou soupisku zašlete na příslušné pracovníky, zodpovídající za danou soutěž, nebo na sekretariát ČSA. Vaše soupiska bude překontrolována a v případě, že všechny údaje budou v pořádku, obdržíte ji potvrzenou zpět. Zároveň se soupiska objeví na webu ČSA u příslušné soutěže. Všechny soupisky nově naleznete v sekci Informační systém. V případě, že se rozhodnete na soupisku dopsat další hráče, můžete tak učinit přímo na hřišti u rozhodčích. Potřebujete však k tomu vytisknout potvrzení o registraci hráče z webu. Můžete však také poslat svoji doplněnou soupisku emailem a vytisknout si její novou potvrzenou variantu. Tím bude také ihned aktualizována verze na webu. Nemusíte tak celý týden čekat na první zápas, ale můžete tak učinit kdykoliv. V hlavičce formuláře je nutný vyplnit název oddílu. V kolonce družstvo si vyberte z nabízených variant, zda se jedná o tým mužů, žen, kadetů, kadetek, žáků nebo žákyň. Kolonka soutěž vám pak nabízí všechny celostátní soutěže pořádané ČSA. POZOR! Tyto kolonky vám nevezmou žádnou jinou než nabízenou variantu.

Vedoucí družstva - zde uveďte kontaktní osobu, s kterou má svaz komunikovat. POZOR! Vedoucí družstva musí být uveden také na webu v adresáři oddílu. Jinak nebude na webové soupisce uveden! Při zadání tuto skutečnost systém kontroluje. Trenéři - V případě Extraligy a 2.ČSL se jedná o osoby, který splňují veškerá kritéria pro podepsání Zprávy o utkání po skončení zápasu. Tento trenér musí mít zaznamenána všechna doškolení na webu ČSA. Dále musí být uveden v adresáři oddílu na stránkách. Jinak systém jeho jméno na soupisku neschválí! Pokud váš trenér má jinou trenérskou třídu, uveďte jeho třídu vedle jména. Při vyplňování hráčů používejte datum ve formátu DD.MM.RRRR

Kolonka Poznámka vám nabízí doplňující informace. Pokud ji potřebujete vyplnit, vyberte některou z uvedených možností. Pokud je u hráče více možností, vyberte tu, která je umístěna v nabídce výš. V kolonce Údaje STK se vám objeví potvrzení po schválení vaší soupisky. Takto vyplněnou a potvrzenou soupisku si vytiskněte, opatřete podpisem a jste připraveni k prvnímu zápasu sezóny. Přeji všem hodně úspěchů v začínající sezóně.

vše najde na www.softball.cz

Pavel Křivák STK ČSA

Kvalifikace kadetů v Havlíčkově Brodě V prvních dnech měsíce dubna (1. - 2.4.2010) se na havlíčkobrodský stadion sjelo 8 družstev, aby bojovala v rozřazovacím turnaji před zahájením jednotlivých turnajů tří úrovní ligy kadetů do 16 let. K turnaji patřilo aprílové počasí s příjemným jarním sluníčkem, mírně chladným vzduchem, ale i nočním sněžením a pokrývkou sněhu po celém vnějším poli. Týmy byly rozděleny do dvou skupin. Každého tedy čekala 3 utkání ve skupinách a šestici družstev ještě po jednom utkání o postup. Jaký byl systém turnaje ? Hrálo se o 3 místa v Extralize, o tři místa ve 2.lize a poslední dvě příčky znamenaly start ve 3.lize kadetů. Do Extraligy tak postupují : Oba vítězové základních skupin a jako třetí vítěz zápasu druhých celků ve skupinách. Do 2.ligy jdou : Poražený zápasu 2A-2B a vítězové zápasů 3A-4B a 3B-4A. Turnajem prošla hladce (bez porážky) favorizovaná družstva Painbusters Most a domácí Hroši Havlíčkův Brod. Oba týmy

potvrdily svoji kvalitu, Hroši především silnou pálku a mostečtí líbivou pestrou hru ve všech směrech. Most si zadělal na prvenství v tabulce svým úvodním zápasem proti ZŠ J.Wericha, který zvládl a dotáhl do vítězného konce poměrem 10:7. Pražský tým se tak musel o Extraligu poprat v duelu 2.s 2. proti ostravské Katalpě. V tomto důležitém zápase již od úvodu utkání potvrzoval roli favorita a po výsledku 9:3 si Extraligu zaslouženě vybojoval. Katalpa ve skupině podlehla Hrochům a pak porazila své moravské soupeře - Lednici i Opavu. Ve skupině B byl jasným outsiderem tým z Plzně. Jeho porážky byly vysoké (1:16, 0:22, 9:25). Kunovice hráli sympatickou

hru. Porazili vysoko Plzeň a až v koncovce zdánlivě jasně podlehli týmu ZŠ J.Wericha (0:6). Na Most nestačili a v duelu 3-4 -tedy v boji o 2.ligu jasně zvítězili nad Opavou 15:4. Druhý duel 3-4 přinesl jasnou výhru Lednice nad Plzní poměrem 13:1. Opava, i když skončila na 4.místě ve skupině a bude hrát až v lize 3., hrála nebojácně a svedla těsné boje s Lednicí (3:5) a s Katalpou (6:9). Lednice - tvořena hráči z Duhovky Břeclav- hrála vyrovnaně s Opavou, i když díky Jakubu Holobrádkovi měla jasně navrch na nadhozu. Dále ale podlehla 2:11 Katalpě, Hrochům 1:21, ale rozhodující boj proti Plzni zvládla a odjížděla na jih Moravy spokojena. Škoda, že týmu chyběli hráči z Lednice, družstvo mohlo být ještě silnější.

Autor: Miroslav Dolejš 27

softball

Soustředění reprezentace juniorek ČR Itálie 17.-22.3.2010 Reprezentace juniorek vyrazila na vícedenní herní soustředění do Itálie. Základnou se stala silesiánská střední škola ve vesničce Bardolino u Lago di Garda, kde byl tým ubytován v podkrovních pokojích. Ubytování a ostatně i většinu programu pro reprezentaci domluvila Monika Janotková, dlouholetá hráčka softballu z Brna, která nyní působí jako trenérka mládeže v nedalekém Bussolengu. Pro dopravu muselo vedení reprezentace juniorek z rozpočtových důvodů zvolit osobní auta. Cestovalo se v koloně čtyř vozidel (3x osobní auto a 1x tranzit). Řízení se ujali trenéři a členové realizačního týmu Tomáš Kusý, Vojtěch Albrecht, Martin Šalom a Lucia Lencsesová. Po náročné dlouhé středeční cestě ještě následoval lehký trénink na školním fotbalovém hřišti v místě ubytování. Večerní teorie byla věnována vyjasnění útočných signálů a strategie útoku. Hned ve čtvrtek se tým vypravil do 130 km vzdálené Padovy. Po obědě ve Veronské menze místní střední školy, kam nás pozval šéf Bussolengského klubu, jsme se přesunuli asi hodinovou cestou do Padovy. Odpolední trénink jsme věnovali obraně a přípravě na večerní zápas. Pod světly nás čekal tým Azzana Decima (hraje italskou soutěž A2). Po pravdě jsme moc nevěděli co čekat - ani od soupeře a ani od nás (první trénink venku, první zápas). Výsledkem ovšem byl velmi příjemný zápas ve kterém se nám dařilo se kombinovat prvky krátké hry s dlouhými odpaly a výhra byla naše (7:6). V pátek jsme měli domluveno hřiště v Bolzanu. Dolomiti softball club, jak se místní nazývají, jsou majiteli opravdu skvěle umístěného hřiště na úpatí Alp s velmi domáckou a příjemnou atmosférou. Hřiště skvěle osvětleno, vybaveno clubhousem z roubené dřevostravby. Již tradiční předzápasový odpolední trénink byl tentokrát věnován oblíbenému tématu hlavního kauče, běhu po metách. Po tréninku byly domluvené dva přátelské zápasy s místními (v roce 2009 sestoupili z A2 do série B). Soupeř byl ve všech dovednostech slabší než náš tým, 28

což jsme si v praxi přeložili jako trénink na soupeře typu Rumunsko či Izrael, které nás pravděpodobně čekají v základní skupině na ME juniorek. Vyzkoušeli jsme si běhy po metách (které jsme trénovali před zápasem) a různé varianty nátlakové hry. Oba zápasy skončili naší výhrou (23:1, 6:1)a tak jsme se spokojeně, leč už trošku unaveně vydali „domů“. V sobotu nás čekal rozhodně nejtěžší soupeř - Legnano (hraje italskou soutěž A1). Ranní cesta patřila k těm složitějším cca 220km skrz Milano a tak se bezesporu jednalo o zejména psychicky náročný den. Počasí nám moc nepřálo, padal lehký deštík,

vést hezké zákroky v poli i na pálce. Zápas jsme hráli na čas, a tak po 3 hodinách hry (po 9 směnách) zápas skončil 15:9 pro našeho soupeře. Je nutno říct, že na obou stranách se vystřídaly téměř všechny nadhazovačky, které týmy měly k dispozici a i to přispělo k různorodosti hry na pálce. Po zápase jsme byli šéfem klubu Legnano pozváni na pizzu do místní pizzerie. Jedinou kaňkou bylo zranění Karolíny Hrdé, která si při startu na pálce poranila jeden z koleních křížových vazů. Místní fyzioterapeut Steffano, který cestuje s italskou reprezentací juniorek, se o Karolínu hned odborně postaral, takže návštěva nemocnice nebyla naštěstí nutná. V neděli nás čekala cesta do Azzana Decima, se kterým jsme už hráli jeden zápas v Padově. V plánu byli 2 zápasy, ve kterých jsme prověřili fyzickou zdatnost a psychickou odolnost našich hráček (přece jen to už byl pátý den). Splnilo se to téměř bez výhrad a i z těchto zápasů jsme odcházeli s vítězstvím (15:0, 8:3). Večer následovalo zhodnocení soustředění a stanovení dalšího programu a cílů před ME juniorek 2010, které se uskuteční ve Vídni od 25. - 31.7.2010.

Poděkování patří zejména Monice Janotkové, které se podařilo domluvit velmi pestrý a přínosný program pro českou reprezentaci a řidičům, kteří za volantem strávili plných 3000 km. Nutno podotknout, že všechny hráčky si na soustředění přispěly vlastními finančními prostředky a stravování si kromě oněch dvou zvaných jídel zajišťovaly samy. I jim a jejich rodičům patří poděkování za účast a vynaložené prostředky na kvalitto nám ale nezkazilo chuť pustit se do kva- nější přípravu týmu před mistrovstvím Evlitního soupeře. Po první, ne moc vydařené ropy, kde se pokusíme kvalifikovat na MS směně (1:4), jsme se zvedli a dokázali před- juniorek 2011. Lucia Lencsesová a Vojtěch Albrecht

Nabídkové řízení na realizaci projektu reprezentace kadetek 2011

Česká softballová asociace vypisuje nabídkové řízení na realizaci projektu reprezentace České republiky v kategorii kadetek na Mistrovství Evropy 2011. Česká softballová asociace nebude ME kadetek 2011 zajišťovat centrálně, nýbrž tímto hledá osobu (osoby), které by sestavily, připravily a vedly tým České republiky na ME kadetek 2011 po sportovní i manažerské stránce. Česká softballová asociace vyzývá všechny potencionální zájemce o kompletní zajištění týmu kadetek s vrcholem účasti na ME 2011 o vypracování návrhu na realizaci a to do 30. 4. 2010 zasláním písemného projektu do kanceláře ČSA poštou nebo emailem na softball@cstv.cz. Předsednictvo ČSA vybere nejvhodnější projekt do 31.5.2010 a smlouva bude uzavřena do 30.6.2010. Návrh se zpracovává individuálně a není vázán žádnými formuláři. Přijímají se pouze ucelené žádosti. Řešení projektu by mělo obsahovat zejména: 1. Jméno, příjmení, adresu osoby, která bude manažerem projektu. Takovou osobou může být pouze fyzická osoba, člen ČSA a občan ČR, se kterou ČSA uzavře smlouvu o realizaci projektu. 2. Složení a strukturu realizačního týmu. 3. Forma výběru hráčského kádru. 4. Finanční rozvahu s uvedením maximální výše částky kterou si budou účastníci přispívat během celého projektu (Myšleno nezbytné výdaje na realizaci projektu nikoli náklady na doplňky typu společných mikin či reprezentativních oděvů) 5. Tematický a časový plán přípravy a finanční náročnost přípravy (pouze pokud navrhovatel bude nějakou předturnajovou přípravu plánovat). 6. Zdravotní zajištění celého projektu (všech společných akcí). 7. Informace o kvalitě a úrovni dopravy,ubytování a stravování na Mistrovství Evropy kadetek 2011. Česká softballová asociace podpoří projekt takto: 1. Zapůjčí dvě sady dresů s logy České republiky. 2. Zapůjčí dvě sady šortek. 3. Zapůjčí sadu šusťákových kompletů (bunda, kalhoty) 4. Zapůjčí kvalitní pálky (2 ks). 5. Zaplatí poplatky (startovné) Evropské softballové federaci (425,- EUR) Informace o samotném Mistrovství Evropy kadetek 2011: Z rozhodnutí kongresu ESF (únor 2010) se ME kadetek bude konat v Belgii, město Antverpy, pořadatelský klub Deurne Spartans. Termín akce 8. - 14.8.2011. Více informací zatím není k dispozici, ale doporučujeme sledovat stránky www.europeansoftball.org a stránky pořadatelského klubu http://www.spartans.be/. Práva a povinnosti týmů účastnících se turnajů ESF upravují řády ESF, které jsou ke stažení na výše uvedených webových stránkách. Součástí smlouvy s ČSA bude závazek o dodržování řádů ESF. Vojtěch Albrecht