129 Carlo Mense, Fluss mit der Brücke (Řeka s mostem), 1913 –1914
14
expresionistů, ale navíc vytvořil ve Staré Říši prostředí, ve kterém nacházeli myšlenkově, umělecky a duchovně spříznění umělci na delší či kratší dobu své útočiště. Důležitou skupinu tvořili vestfálští umělci Willy Wessel, Albert Schamoni, Josef Horn, Otto Coester, Anetta Engelmann. Jednalo se převážně o studenty výtvarného umění, kteří své improvizované skupině dali název Mladí Vestfálci (Junge Westphalen).55 Je pravděpodobné, že kontakt s většinou těchto tvůrců Florianovi zprostředkoval Eberhard Viegener, se kterým si Florian dopisoval od roku 1919, vlastnil jeho díla (č. kat. 226-251) a publikoval o něm v Arších článek od Willa Friega.56 Řada z nich se dnes nachází v kolekci Galerie Ztichlá klika. Korespondence z Florianovy pozůstalosti popírá legendu, podle které Willy Wessel na svých cestách náhodně požádal u Florianů o možnost přespání, neboť obsahuje Wesselův dopis ohlašující jeho návštěvu s několikaměsíčním předstihem. V něm Wessel také nabízel své výtvarné schopnosti Florianovu nakladatelství, o kterém se nepochybně dozvěděl od Viegenera.57 Ještě než Viegener mohl sehrát ve vztahu Floriana a mladých vestfálských umělců roli zprostředkovatele, musel být sám Florianem objeven. Florianův soustavný a vytříbený zájem o současné a především expresionistické umění dokazuje to, že se neváhal obrátit s žádosti o Viegenerovu adresu na galeristu Alfreda Flechtheima, jenž umělce zastupoval.58 Viegener po vyučení malířem dekorací u svého otce začal navštěvovat v roce 1907 malířský ateliér školy uměleckého řemesla pro pokročilé v Hagenu, zřízené Karlem Ernstem Osthausem za účelem pozvednutí kulturní úrovně regionu. Ze stejných důvodů Osthaus v Hagenu otevřel muzeum, ve kterém prezentoval mimo jiné díla impresionistická a postimpresionistická a dále také usiloval o vytvoření hagenské umělecké kolonie, do níž v roce 1901 povolala malíře a grafika Christiana Rohlfse, který Viegenera výrazným způsobem ovlivnil, a to i přesto, že se nestal vedoucím malířské školy, jak to Osthaus původně zamýšlel.59 S Rohlfsem se Viegener ostatně setkal již v roce 1905 a osobitá expresivita tohoto o dvě generace staršího malíře byla klíčovou pro formování jeho
vlastního uměleckého názoru.60 Rohlfsovy velkorysé schématizované formy však Viegener obohatil ještě o primitivismus, odkazující na těžkopádnost, neotesanost lidového umění a stal se jedním z nejvýznamnějších protagonistů tzv. sedláckého expresionismu. Podle dobových svědectví se ve Florianově sbírce nacházelo také několik Viegenerových olejomaleb,61 avšak dnes už jen díky grafickým listům, které se nyní nacházejí v Placákově kolekci, si dokážeme udělat představu o tom, že Florian sledoval všechna stádia Viegenerova vývoje i všechny polohy jeho tvorby62 a chtěl je mít ve sbírce zastoupené. Navzdory vlastní finanční tísni, se kterou se potýkal celý život,63 Florian v době německé poválečné krize odkupoval od Viegenera díla za peníze v měně nepodléhající inflaci a Viegener si této podpory prokazatelně velmi vážil.64 Ve Florianově majetku byly jak dřevořezy, představující Viegenerovu výrazově nejsilnější tvorbu blízkou porýnskému a vestfálskému expresionismu (č. kat. 226-228, 232, 234) a často zasahující do oblasti náboženské tématiky, tak uměleckou produkci směřující už jednoznačně k estetice nové věcnosti (č. kat. 237-240). Jemná a oproštěná Viegenerova varianta tohoto stylu je reprezentována v nejčistší podobě díly v technice suché jehly, z nichž tři (č. kat. 249-251), rovněž pocházejí z Florianova majetku. Přechod od robustního expresionismu k zjednodušeným oblým formám nové věcnosti se mohl odehrát pod vlivem některých Viegenerových kolegů ze skupiny Das Junge Rheinland, z nichž mnozí se stali předními protagonisty tohoto směru (Mense, Davringhausen ad.). Přesto však právě na Viegenerově příkladu můžeme ilustrovat nedostatečnost generalizujících charakteristik nové věcnosti a jejího vztahu ke společenským a politickým záležitostem. Proměna Viegenerova názoru se projevila ve dřevořezech z let 1922–1923, jako byly například Básník a vepř (Dichter und Schwein) (č. kat. 237, 242), Pasák krav (Kuhhirt) (č. kat. 239, 240) nebo Unavený a Odpočívající pastýř (Müder, Ruhender Schäfer) (č. kat. 244, 245). Více než s fascinací věcností a materiálností moderního kapitalistického světa technologií, která bývá podsouvána umělcům nové věcnosti, se zde setkáváme s uplatněním očištěných a zjednodušených forem v rámci témat oslavujících posvátnost prostého života v pokorném souladu s přírodou. Ve své prostotě jsou tato díla vzdálena nejen materialismu nové věcnosti, ale také smyslovému hedonismu nastupujících avantgard a setrvávají u údajně „překonaného“ cíle transcendence reality, v jehož naplnění prý selhaly expresionistické 55 Většina těchto Vestfálanů patřila ke skupině Junges Westphalen sdružené historikem umění Heinrichem Ossenbergem v roce 1925. Viz Der Schlacht 5, 1928–1929, s. 467-468. 56 Will Frieg, Eberhard Viegener, in: Nova et Vetera Mystiky, umění a vědy, založená v srpnu l. p. 1912 v den svaté Marty, panny a hostitelky páně. Sbírka 36. Stará Říše na Moravě 1920, stránkováno samostatně 1-8. Text doprovázen dvěma originálními dřevořezy z roku 1919. 57 Dopis Willyho Wessela Josefu Florianovi, jaro 1924. Cit. podle: Lenka Bydžovská, Mladí Vestfálci ve Staré Říši, in: Josef Florian. Dobré dílo (kat. výst). Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem 1992, s. 60. Florianova korespondence je uložená v Literárním archívu Památníku národního písemnictví. 58
Cit. podle: Bydžovská (pozn. 57), s. 61.
59
Herta Hesse-Frielinghaus, Karl Ernst Osthaus. Leben und Werk. Recklinghausen 1971, s. 166.
60 Ulrich Krempel (ed.), Am Anfang: Das Junge Rheinland. Zur Kunst und Zeitgeschichte einer Region 1918–1945 (kat. výst.). Städtische Kunsthalle Düsseldorf 1985, s. 343. 61 Otto Coester tvrdil, že viděl ve Staré Říši několik Viegenerových obrazů. Ilse Tjardes, Studien zum Leben und Werk des westfälischen Künstlers Eberhard Viegener (1890–1967). Münster 1989. Cit. podle: Bydžovská (pozn. 57), s. 65, pozn. 4. 62 Srov.: Klaus Bussmann (ed.), Eberhard Viegener 1890–1967 (kat. výst.). Westfälisches Landesmuseum Münster – Wilhelm-Morgner-Haus Soest, Münster 1990. 63 Josef Mlejnek, Otec byl po celý život ve finanční tísni. Rozhovor s Gabrielem Florianem, in: Dobré dílo, špatná doba. Sborník příspěvků z konferencí Křesťanská univerzita Josefa Floriana a Literatura a totalita. Havlíčkův Brod 2006, s. 33-40. 64
viz pozn. 62.
65 Wilhelm Wessel 1904–1971. Malerei – Materie (kat. výst.). Westfälisches Landesmuseum für Kunst und Kunstgeschichte in Münster – Städtische Galerie Iserlohn – Otto-Dix-Haus in Gera, Köln 2002, s. 19-23.