Page 1

ÚNOR / 2014

47


Make some noise, děcka!

Konečně můžeme říct „letos“ a „desátý“ v jedné větě! Samozřejmě to může být např.: „Tak letos to bude už desátý sud piva, co jsem vypil.“ Nebo: „Letos se podívám na kanadský film Desátý kruh, přestože to bude asi strašlivá píčovina.“ No a třeba Lojza Hadamczik může říct: „Kugva, mufí fe mě vetof kafdej defátej fuvák ptát, pvoč nejede Hudlev na Olympiádu?“ My ale víme, že konečně můžeme říct: „Letos jedu na desátý ročník Mighty Sounds!“ O tom, že se chystá jubilejní bestielní pijatyka a nehorázná orgie, nepochybuje už ani zlý stařec ze statku Čápův dvůr, který několikrát Mighty zaklel i zakázal. Přitom to zatím navenek vypadá, že je ticho po pěšině. Zveřejněno je pár okresních kapel, prodáno pár tisíc lístků. V elektronických poštách, chatech a schránkách to však vře a klokotá, mightí agenti na celém světě se líbeznými hlásky snaží vetřít do přízně světových stárs a slibují jim hory i doly. Ti kroutí hlavou a říkají, že do Čečenska nepojedou, protože tam je povstání a vede ho boxer Kličko. A že nechtěj přijít k úrazu. Pak jsou zde ovšem ti, kteří již u nás byli. A tuze se jim vše líbílo, pročež si k další návštěvě nenechají říkat dvakrát. Třeba Skindred, kteří budou v Lucerně pumpovat silou nevídanou, a také The Peacocks – ti dokonce našli v naší kotlince vyloženě zalíbení a opravdu se sem v únoru nesmírně těší. Tak to snad všechno zvládnem a k tomu všemu navrch budem za měsíc skákat po náměstích a řvát jak smyslů zbavený: „Hoši, děkujem!“. Kéž by! Tak zatial, kamarádi! Marc

Mighty Freezine Redakce: Přemysl Černík, Ond řej Tráva Trávníček, Mar ek Toman, Vojta Libich, Fido, Štěpán Kouba, Honza Tichý, Marcel Musil a Zelí Art direkce: Marcel Musil Foto: Vojta Florian Inzerce: Vojtěch Holub vojta@mightysounds.c z tel.: 721 269 057 Marketingová spolupráce: Marek Vohralík marek@mightysounds.c z tel.: 777 013 049

AŽ DOČTEŠ, PŘEDEJ DÁL. NEVYHAZUJ! A KDYŽ, PAK DO MODRÉHO KONTEJNERU.


ocenění jejich domoviny Ostravy jako evropského města sportu pro rok 2014, ale i tím, že letos vystoupí na mamutím německým festivalu With Full Force. Smekáme cyklo helmy.

Firmám Jack Daniels a Marlboro nastávají zlý časy. Lemmy přestal hulit, v chlastu přechází na vínko a se speedem je taky šmytec. Ve svým rokenrolovým srdíčku má namontovanej defibrilátorek – a taky že prej čtyřicet let s výše zmíněnými parťáky stačilo.

Crust/rock’n‘roll

zabijáci

Malignant Tumour to

zabili nejen svým novým a uplně výborným klipem ke skladbě „At Full Throttle“, kterej vznikl k příležitosti

Je dobrý pozorovat, že The Exploited neustrnuli ve staropunku à la ‘82, ale směle držej krok a furt přitahujou šrouby. Svědčí o tom i holport s metaláckým vydavatelstvím Nuclear Blast Records, který jim budou již brzy vydávat novou desku. Nejdřív ale u Nuclearu vyjdou tři starý alba (+ nějaký bonusy) v podobě digipacků a na vinylech.

Throwdown, o kterých jsme se nedávno zmiňovali, házej zadax do placu novou

desku „Intolerance“. Zamakali na ní samý super hosti a tak si bude kurevsky libovat každej, kdo má rád Panteru!

Comeback Kid v březnu

vypustěj novej výtvor „Die Knowing“ a hned s ním letěj na turné. 7. dubna dovalej i do Barráku v Ostravě.

Hardcore válec kapela Lionheart má venku nejen

nový album „Welcome to the West Coast“, ale i novej videoklip ke skladbě Hail Mary, natočenej skrz Krista našeho Pána. Nechápeš? Jůtůbni a pochopíš.

Je to už 8 let, co Terror vydali svoji desku „Always


the Hard Way“. Ale až teď je napadlo, že by ke stejnojmenýmu songu mohli natočit klip. Klipóza je chvílemi barevná a chvílemi černobílá, což ji dělá barevně rozmanitou, a to se v dnešní době fuckt cení. Co se cení ještě víc, je jejich koncert 24. dubence v  pražským Futuru spolu s  Deez Nuts a Nasty.

Minule jsme vás informovali o odchodu Joeyho Jordisona z bicmanský stoličky kapely Slipknot. Joey se k tomu vyjádřil na svým facebooku a poukázal hlavně na to, že „on ze Slipknot neodešel“ a že by to nikdy neudělal. K  celý události se ovšem nesmí vyjadřovat. Jestli mu to máma zakázala nebo co, nevíme, ale určitě vás budeme v  budoucnu informovat. To jsou věci po dvou deci. Skupinka chlapců Parkway Drive se po loňskym vydání knihy k  desátýmu výročí kapely chystá vydat

konečně nový, už pátý album. Prej to bude nějaký jakoby trochu jiný a vymakaný, ale to říká každej, že jo? Na desce budou makat, jen co si doma vybalej ruksáčky z turné po USA, na který vyráží teď někdy.

bysme uplný kokoti, kdybychom vám tuhle informaci neposkytli. Nejen perníkem (myslíme samozřejmě onen cukrářský výrobek) jsou známy Pardubice, ale především kapelou Vypsaná Fixa, která nás ovšem nezajímá. Nás zajímá tamní parta Streetmachine, která nedávno vyslala novej singl Hrdý nanic ze svýho připravovanýho alba „Kult“. Na singlu se podíleli i bandičky Locomotive a Colp.

Všickni, kdož se posíraj z metalcorovejch Architects, by si měli oblíct hnědý bezpečnostní trenky. Kapela vydá 11. března nový album nad názvem „Lost Forever/Lost Together“. To ale není všecek. Proběhl totiž i síťovej výstřel jejich videosinglu k  pesničke Naysayer.

Další věcí, na kterou je třeba se těšit, je určitě nový album Madball. Partička je totiž ve studiu a snaží se tvořit nějakou hudlařinu a k tomu lecjaké halekání. Víc o tom nevíme ani hovno, ale byli

Skupina Off!, kde za mikrofonem kráká legendární Keith Morris (Black Flag, Circle Jerks, Flag), chystá vydání novýho alba. Vyjde 8. dubna u labelu Vice Records a bude se honosit názvem „Wasted Years“.


Čo konkrétne vy si predstavujete pod takým pojmom skateboarding?

Sedne si důchodce před skateshop a zahuhlá: „Jó, to za našich mladejch let nebejvalo todlencto, tydlety vymoženostě. My sme si tenkrát všechno vyráběli. Těmahle rukama!“ Výpravná obrazová publikace o tom, jak naši otcové a dědové hoblovali za komoušů chodníky. 480 stran pravýho oldschoolu k dostání u dobrých knihkupců a ve vybraných shopech.


PŘEDPRODEJ NA MIGHTY SOUNDS 2014 JUBILEJNÍ DESÁTÝ ROČNÍK 11. – 13. 07. 2014, LETIŠTĚ ČÁPŮV DVŮR – TÁBOR

VSTUPENKY Standardní varianta 990 Kč – limitovaná edice 2000 ks vstupenek v prodeji do vyprodání nebo do 28. 02. 2014, lze zakoupit na www.mightysounds.cz, v Rock Café Praha a v sítích SMS Ticket, Ticketportal, Eventim a Ticketpro

Backstage ticket 2 900 Kč – limitovaná edice 200 ks vstupenek, které umožňují vstup do festivalého zákulisí, popíjení v tamním baru či kempování ve speciálním stanovém městečku určeném pro interprety

Superticket 1 190 Kč (+ dobírka) - dárkové balení, které obsahuje vstupenku, exkluzivní triko s novým designem, sadu placek, CD Mike Zero a Fast Food Orchestra, jednu novou samolepku a speciální velkoformátový plakát Mighty Sounds. Superticket lze zakoupit jen přes stránky www.mightysounds.cz

KEMPING & PARKING Camp Village DeLuxe 250 Kč - vstupenka do stanového městečka s nadstandardními službami

Parking Camp 2 000 Kč (osobní auto), 2 500 Kč (karavan), 3 500 Kč (dodávka) - vstupenka do tzv. Parking Campu, který umožňuje stanovat u auta nebo dodávky, případně si připíchnout karavan na elektřinu


nds.cz u o s y t h ig .m w w NAKUPUJTE NA w

1 190 Kč

TRIKO S BAREVNÝM POTISKEM

PÁ N S K

VÉ DÁRKO Í BALEN

VSTUPENKA

+ 90 Kč dobírka

É NE

BO DÁM SKÉ TRIK O

2 x cd

PLAKÁT A1 SAMOLEPKA

PLACKY PAPÍROVÉ DESKY

SUPERTI

ODÁVAT DO VY CKET SE BUDE PR

PRODÁNÍ ZÁSOB


Roky páděj zběsilym tempem. Aniž bysme si to vůbec pořádně uvědomovali, Mighty Sounds bude mít letos desátý jubileum. Připadá vám vůbec, že ten deštivej víkend v Olší, kterej tak zamíchal prioritama na seznamu letních radovánek, byl už takhle dávno? Těm, kterejm tehdy přeskakovaly hlásky, už rostou chlapský vousy, kdo měl čerstvě po maturitě, pomalu zakládá rodinu, a starejm pardálům se rok od roku líběj pořád mladší a mladší buchty. Čím dál častějc se taky stává, že se na Mighty pódiích střídaj kapely a projekty, který v tý době ještě ani neexistovaly, a když, tak jenom jako „coby kdyby“ plány do budoucna v hlavách svejch iniciátorů. Což teda ani náhodou není případ Peter Pan Speedrock. Kdyby se na školách vyučoval předmět


Štěpán Kouba

Česká republika? Fuckin’ great! „rock’n‘roll“ (a buďme rádi, že nevyučuje), učitelský vlezdoprdelkové z prvních lavic by z kabinetů smrdících bourbonem před každou hodinou nosili omakaný zažloutlý plakáty s otrhanejma okrajema, úhledně srolovaný kolem tyčky a ovázaný kusem provázku. Ty by zobrazovaly největší ikony původního i novodobýho rock’n’rollu. A mezi nima byste bez pochyby našli trio Peter Pan Speedrock, který už skoro dvacet let boří hranice, který jiný postavili mezi rock, punk, rock’n’roll a hardcore. V prosinci jsem se s nima potkal na baru strahovský Sedmičky, kam se ten večer už poněkolikátý vrátili v rámci probíhajícího tour. A tam jsem s nima prohodil těchhle pár vět. ➔


Zdar chlapi. Jedna věc mi vrtá hlavou. V kapele jste tři a dva z vás se jmenujou Bart. Myslel jsem, že tohle jméno bude typický spíš pro USA… Bart (basák): Budeš se divit, ale u nás je mnohem četnější než tam. Když jsem tam přijel, lidi dost často koukali a divili se, co to má bejt. Tam se tak fakt jmenuje asi jen Bart Simpson...

Pár tejdnů zpátky jste museli zrušit několik koncertů kvůli zdravotním potížím bubeníka... Bart (bubeník): Jo, je to tak. Měl jsem špatný záda, chvíli to bylo fakt zlý, ale pár dní vleže to spravilo. Naštěstí jsem nemusel do nemocnice, za to jsem fakt rád. Nemocnice nejsou nic pro mě. Peter: Na druhou stranu, z nějakejch celko-


vejch 800 koncertů tohle byly jediný zrušený, a to není špatný skóre, ne? PPS budou pomalu završovat druhou dekádu existence. Chystáte se to nějak oslavit? Peter: No, věc se má tak, že v podstatě nevíme, kdy přesně jsme vznikli, a tak jako vznik kapely bereme příchod Barta (basáka). Bart (basák): Jo, je to už víc jak 15 let, ale stejně jsem tu furt v pozici „toho nováčka“. Peter: Asi jsme o tom ani nepřemejšleli, protože stejně něco slavíme každej den, ale když už jsi o tom začal, možná to není nápad tak úplně od věci. Pamatujete si ještě váš úplně první koncert? Bart (bubeník): Ne, ale moc dobře si pamatuju první koncert s Bartem... Ale ať to radši řekne on sám... Bart (basák): Eh, jo... bylo to v jednom malym klubu. Ten koncert se fakt poved, takže jsme se vraceli na pódium přidávat. Bart se na mě najednou z ničeho nic vrhnul s pokřikem „aaaarrrgh“ a lahváčem mi vyrazil kus zubu. Představte si situaci, že se ocitáte znovu na úplnym začátku kariéry PPS. Šli byste do toho znova, i když víte, co takovej život rock’n’rollovýho harcovníka obnáší? Peter: Rozhodně, bez vteřiny zaváhání. Bart (bubeník): Určitě. Ten život na cestě, kdy vymetáš mejdany a potkáváš pořád nový, zajímavý lidi, je přece skvělej! Navíc máš všude zadara chlast, takže i dost ušetříš. Peter: Kór když navíc jedeš turné v jednom autobusu s tak skvělejma chlápkama, jako jsou Honky... Na cestách potkáváte hromadu zajímavejch lidí. Je nějaký setkání, na který vzpomínáte obzvlášť rádi? Bart (basák): Já jednou mluvil s Lemmym! Největší zážitek mojí kariéry. Peter: Těch lidí bych asi musel vyjmenovat celou řadu. Setkání s Lemmym bylo pochopitelně skvělý, ale skvělejch byla i spousta dalších. Bart (basák): Třeba jednou, když jsme byli na turné s Nashville Pussy a vykládali věci před klubem, když v tom se tam přimotal takovej menší chlápek a říká: „Hej chlapi, můžete mě

hodit na guest list? Já jsem Johny Blitz z Dead Boys!“ Přišel tam s mladou kočkou, viděl jsem ho mezi lidma, když jsme hráli, ale než na to vlítli Nashville Pussy, byl už dávno tuhej. Jak je to s punkovou a rock’n‘rollovou scénou v Holandsku? Jdou spolu bok po boku, nebo kopou každá za sebe? Peter: Jasně, že bok po boku, tyhle žánry jsou přece takovej „melting pot“! No, třeba u nás to dle mýho tak úplně neplatí vzhledem k historickýmu vývoji. Jádro scény sice tvoří lidi, který to vidí stejně, ale to samý se nedá říct o většině fanoušků. Obzvlášť to platí u přívrženců dřevního českýho alkopunku... Bart (basák): V Holandsku je to mix všeho, plus navíc ještě s metalem! My sami organizujeme akci s názvem „SpeedFest“, kde dostávaj prostor všechny tyhle žánry. Punk, rock’n’roll, stoner, metal, hardcore... A řekl bys, že scéna spíš upadá, nebo se těší pořád stejnýmu zájmu jako třeba v době, kdy jste začínali? Bart (basák): Nevim, jestli zrovna my jsme ty, kdo to můžou posoudit. Která scéna vlastně? Nejsme zrovna vzorový reprezentanti jakýkoliv scény. Ani naše muzika nespadá do žádný z těch škatulek. Nejsme jenom punkrock, ani jenom rock’n’roll nebo hardcore. Jsme kus od všeho... Peter: Takže vlastně odpovědí je, že nemůžeme pořádně odpovědět. Bart (bubeník): Já bych teda řek, že odpovědět můžu! Vidim to tak, že lidí sice chodí trochu míň, ale pořád to stojí sakra za to! Otázka na závěr: V Český republice rozhodně nejste poprvý. Chtěl bych od každýho z vás slyšet dvě slova, kterejma byste ji popsali. (...následovalo pár chvil, kdy se chlapi mezi sebou dohadovali, kolikrát tu vlastně byli...) Bart (bubeník): Fuckin’ great! Bart (basák): Mně asi dvě slova nestačej, takže se přidávám k Bartovi! Peter: Jestli to nevadí, taky bych podepsal Bartovu odpověď. Co dodat, díky kluci za váš čas a za whiskey!

5


Přemysl Černík

Depeche Mode: Just Can’t Get Eno Je to už přes 30 let, co se tahle synthpopová banda dala dohromady a zvlášť v našich končinách jsou Depeche Mode pořád kapelou úplně mimo standardní tabulky. Pořádat tady jejich koncert neni rozhodně velký vzrůšo. V podstatě stačí ohlásit termín a doufat, že se někdo z nich nepřizabije. Depeche Mode je garance vyprodaný haly i mezi velikány i ve světovym měřítku. V 80. stadionu a kdyby se jim chtělo, asi by mohli letech do značný míry diktovala, co je v muzice koncertovat jen v Praze i tejden a rozhodně cool a co neni a na přelomu let 90. byla možná by to nebylo žádný fiasko. Kapela určitě patří na moment opravdu největší na světě.


ough Of The Music For The Masses Jejich status v Čechách resp. Československu byl a je ale stále určitym způsobem unikátní. Krom toho, že jako jedna z mála západních formací celkem bez problémů probourala „železnou oponu“ a vytvořila si obrovskou fanouškovskou základnu, podařilo se jí něco v tehdejší době téměř nemyslitelnýho, a to zahrát u nás koncert – dnes již legendární

vystoupení ve Sportovní hale tehdejšího Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (dnes výstaviště) v roce 1988 za tehdy závratnejch 150 Kčs. Zatímco jindy, když chtěl výchoďák vidět nějakou tu britskou nebo americkou bandu, musel většinou vyrazit do Budapeště, kde vládnul kultovní promotér Laszlo Hegedus, před nátlakem zástupů sektářskejch „depešáků“


muselo stáhnout vocas i politbyro. Asi žádný kapele se už nepodaří prakticky substituovat celej žánr. Metloši, punkáči, diskouši, folkaři a… depešáci. Zní to divně? Ale je to tak! Nicméně pokud se v tom chcete rejpat víc, prolistujte archiv subkultur nebo si kupte Kmeny 0. Hoši nám za chvíli zase přijedou, tak je trochu prolustrujem spíš po hudebně-historický stránce. Depeche Mode vykopli v roce 1981 albem „Speak & Spell“ zvláště pod vlivem Ultravox, OMD, The Cure, Kraftwerk a Davida Bowieho. Přestože už jejich prvotina obsahovala slušný hitovky jako New Life nebo Just Can’t Get Enough, je v rámci diskografie, řekněme, tak trochu mimo kánon. Důvodem je to, že se na ní autorsky podílel převážně Vince Clarke, kterej se sice pozdějc proslavil v kapelách jako Yazoo a pak hlavně Erasure, ale svym brzkym odchodem z Depeche Mode předal skladatelský žezlo plně do rukou Martina Gorea, kterej se ho despoticky ujal už prakticky napořád. I proto se z dnešního pohledu může zdát, že depešácká prvotina zní možná spíš jako nultá deska Erasure. Do kapely, kterou v tý době krom Gora, kterej obsluhoval synťáky a klávesy, tvořil ještě Andy Fletcher, kterej hrál vlastně na to samý, a zpěvák Dave Gahan, byl rekrutován další kroutič a mačkač elektronických zařízení Alan Wilder. Mnoho


kritiků tvrdí, že to byl právě on, kdo dal Gorovu skladatelskýmu talentu zajímavej a originální ksicht a tak definoval zvuk, kterej Depeche Mode odlišoval od tehdejších „new wave“ kapel a pomalu je postrčil do popředí zájmu. Wilder, ač již členem kapely, nepřispěl na druhou desku „A Broken Frame“ ani notou, protože byl toho času ještě považovej spíš za Clarkovu náhradu pro živý vystoupení. Zásadním zlomem ve vývoji kapely je tak pravděpodobně třetí deska „Construction Time Again“, která krom toho, že obsahuje nesmrtelnej hit Everything Counts, představila stále slavnější bandu v trochu vylepšenym kabátě (zde údajný vliv Wildera) s více industriálním a agresivním soundem, ze kterýho byla cejtit inspirace zvlášť německou sebrankou Einstürzende Neubauten. Následující fošna „Some Great Reward“ znamenala pro Depeche Mode průlom na světovou scénu, protože pecky jako People Are People, Master and Servant a Blasphemus Rumours zabodovaly v hitparádách i za hranicema Velký Británie a hoši začali bejt opravdu horký zboží. Kapela si udržela vysokou úroveň i s deskou „Black Celebration“ z roku 1986, která znamenala další vývoj ve zvuku a Depeche Mode lehce odbočili od industriálních beatů a sociálně kritickejch textů a ponořili se do více vrstvenejch atmosférickejch


ploch, který očkovali temnou a depresivní tématikou částečně i proto, že byli v tu dobu velmi oblíbený v subkultuře takzvanejch gotiků. Následovala tehdy nedoceněná, ale z dnešního pohledu možná nejzásadnější placka „Music for the Masses“ a v rámci turné k ní se odehrál výše zmíněnej koncert v Praze. Světovejma hitparádama ale Depeche Mode zatřásli hlavně po dalších třech letech, kdy v roce 1990 vydali album „Violator“ obsahující songy jako Personal Jesus, Enjoy the Silence a Policy of Truth. Skupina na následujícím turné během půl hodiny vyprodala stadion New York Giants s kapacitou 48.000 lidí. Říká se, že pýcha předchází pád, ale v případě Depeche Mode se jednalo spíš o fet, a nebyl to ani tak pád z vrcholu jako spíš do trochu jiný dimenze. Vedle zakázanejch substancí byli ovlivněný nástupem alternativního rocku a grunge, tzn. kapelama jako Nirvana, Soundgarden nebo Jane’s Addiction. Depeche Mode přešaltovali na ostřejší, psychedeličtější a znatelně více kytarovej sound. Martin Gore sice šestistrunnou lehce trápil už na Music for the Masses, ale po následující „Songs of Faith & Devotion“ už během koncertů za synťák skoro nevlez a Alan Wilder zase nekompromisně

řezal do kovově znějících bicích. Každopádně kluci začali bejt trošku přetažený, Fletcher dočasně opustil kapelu kvůli prohlubujícím se depresím a Gahan lítal v heráku až po uši, až se jednoho dne na hotelu v L.A. málem přešlehnul. Wilder to nakonec položil úplně, odmítl laso od Robertha Smithe, kterej ho lákal do The Cure, a začal se plně věnovat svýmu projektu Recoil, zatímco Gore se snažil slepit znatelně rozjebanou kapelu dohromady. Povedlo se až v roce 1997 a deska „Ultra“ debutovala na prvním místě britský hitparády. Solidně se umístily i singly It’s No Good, Barrel of a Gun nebo Home. Nový tisíciletí otevřeli Depešáci rozpačitě přijatým albem „Exciter“, který najelo na znatelně minimalističtější a elektroničtější zvuk a žádnej z jeho singlů díru do světa zrovna neudělal. V posledních osmi letech kapela vydala ještě tři desky – „Playing the Angel“, „Sounds of the Universe“ a „Delta Machine“, a přestože nelze říct, že by to byly desky špatný, Depešáci rozhodně přestali dávat takovej důraz na melodickou hitovost. Dá se říct, že částečně využili statutu kultu s obrovskym zástupem věrnejch fanoušků a pustili se radši do zajímavýho experimentování namísto písniček


„na první poslech.“ Všechny tři alba se nakonec těšily pochvalám kritiků, přestože krom Precious z Playing the Angel se žádná z písní nedočkala větších hitparádovejch úspěchů, ba dokonce vlaštovka ze Sounds of the Universe, píseň Wrong, zaznamenala nejhorší umístění, co se prvního singlu z desky týče, od dob pecky Dreaming of Me, která vyšla dokonce ještě před Speak & Spell a na desce se posléze neobjevila. Zajímavostí však je, že Playing the Angel bylo první deskou od Some Great Reward (tedy skoro po dvaceti letech), kde se objevily věci, který nenapsal Martin Gore – pod třema písněma je podepsanej David Gahan, kterej stejnym počtem přispěl i na dvě následující alba. Depeche Mode nicméně stále obrážej svět a těšej se obrovský popularitě prakticky všude, kam přijedou, přestože u nás je jejich postavení pravděpodobně jedinečný a absolutně výsostný (i když nejsou jediný – podobně privilegovanou pozici oproti zbytku zeměkoule u nás měli například Faith No More, a to nejenom kvůli fotce Masaryka na posledním albu). Dalo by se říct, že Depeche Mode to naživo v posledních letech čím dál víc skřípe a i když maj vždycky parádně vydesignovanou

scénu, bejvá znát, že už jednoduše nejsou na vrcholu sil. Tim nechci říct, že nemá smysl chodit na jejich koncerty. Ve srovnání s tim, co nabízí mnoho „mladších“ partiček, je to ještě pořád poctivě odvedená práce. Co je však na kapele absolutně zásadní, je odkaz, kterej zanechala, a zástupy skvělejch interpretů, který by bez Depeche Mode asi nikdy nevznikly. První nasnadě jsou asi Nine Inch Nails (zvlášť pokud jste někdy slyšeli Reznorovu první kapelu Exotic Birds, víte, odkud vítr vane), který sice posunuli syrovost industriálních beatů nakombinovanejch s živejma nástrojema zase trochu jinam, ale zvlášť na debutu Pretty Hate Machine je inspirace Depeche Mode dost patrná. A vůbec! Jak elektronická, tak i indie rocková scéna by dost pravděpodobně bez Depeche Mode dneska vypadaly úplně jinak, takže řadit tyhle cápky z Essexu mezi kapely, co psaly hudební historii, neni ani trochu nadnesený. Bohužel zvát vás na koncert, kterej proběhne 10. 2. v O2 Areně, asi nemá moc smysl, protože ve chvíli, kdy tenhle článek píšu, na něj zbejvá přesně 31 lístků. Leda tak, že byste zavzpomínali na zlatý osmdesátý depešácký léta a zkusili to u veksláků. 5


Earl Gateshead se věnuje propagaci reggae v Británii a ve světě od konce sedmdesátých let. Je jedním z tvůrců Trojan Sound System, výrazným jménem soundsystémové kultury a elektronické hudby vůbec. Především je to ale člověk, který věří, že reggae není jenom obyčejná hudba pro zábavu a taky že změnit svět jeho prostřednictvím je možné. V prosinci 2013 pak vystoupil v pražském Crossu a v sedlčanském Pohoda klubu. Kdy jsi vlastně začal s djingem? Na inter- pojení navzájem, a taky se mnou. Změnil se netu se píše rok 1978 i 1979. A co se za tu vztah k djingu. Nejdřív jsem vystupoval v barech dobu v djingu změnilo? no a manažer po mě třeba chtěl, abych sklízel Na přesné datum si fakt nepamatuju. Nezačínal sklenice, když desky hrajou. Vlastně mi to ale jsem vlastně jako DJ, ale jako promotér, jenže nevadilo, připadal jsem si jako součást týmu. pro jamajskou hudbu, kterou jsem chtěl hrát, Aby vznikla ta atmosféra, potřebuješ přece jsem nemohl žádné DJe najít. Moji kamarádi by i management baru, osvětlovače, personál, si se mnou dali leda panáka, ale aby přinesli ochranku, a všichni musejí spolupracovat. desky, to ne. Takže jsem musel začít já sám. A ta atmosféra zůstává během let stejná? V djingu se rozhodně nezměnilo to, oč mi jde. Změnil se přístup lidí k  ní. Když jsem začal Vždycky jsem chtěl vyvolat takovou atmosféru, pouštět desky, lidi tehdy poslouchali hudbu, aby si lidi něco uvědomili, aby si připadali pro- jako by byla prodloužením jich samých. Jako


Marek Toman

e s m o h c y  b , ě t ě v s m é V jin ch o l ě  b ý in d e  J b e n  a íp l cítili  se soundsystémem by o nich říkala: Jsem ta a ta osoba, protože poslouchám tu a tu hudbu. Teď je hudba daleko dostupnější a už je tak nedefinuje. Jamajské exportní desky se tenkrát taky nedaly sehnat, byly během dvou týdnů pryč a spousta lidí ani nevěděla, kde je koupit. Obchody prodávaly leda Marleyho. Digitální revoluce tedy vztah k hudbě ovlivnila. Reggae ale zůstává duchovní hudbou a nese vlajku ze všech ostatních žánrů nejvýš. Pořád zůstává tou rebelskou muzikou, kterou vždycky bylo. Stále je mimo, pořád je tu pro lidi na okraji společnosti. Dřív jsme nebyli tak ve flóru, média nás bez výjimky ignorovala, byli jsme úplně mimo mainstream. Teď jsme se posunuli víc doprostřed, ale reggae je dál hudba pro outsidery, kteří chtějí změnit svět. My prostě

víme, že v jiném světě bychom se cítili líp. Reggae se za tu dobu ale proměnilo. Samozřejmě, hudba se mění stále, protože reflektuje měnící se svět. Musí ho reflektovat takový, jaký je, takže se sama každé dva tři roky posune. Ale reggae je v tomto okamžiku velice zapotřebí, je to hudba, která dokonale funguje právě teď, protože má ve společnosti důležitou roli. Společnost se totiž stala materiálnější, méně duchovní, je v ní méně soucitu a méně odpuštění než dřív. A reggae je duchovní perspektiva, ze které se můžeš podívat na svět. Přináší své poselství. Je hlasem lidí, kteří žádný hlas nemají. Začínal jsi pouštět desky mezi koncerty punkových kapel – je mezi reggae a punkem nějaká spojitost? ➔


Punk a reggae spojuje to, že obojí představuje projev disentu. Punk proti něčemu rebeloval stejně jako reggae – a reggae zůstává v opozici pořád. Jamajka je rebelující místo. Vznikly tam soundsystémy, pak odumřely, aby se znovu vrátily. A já soundsystémy miluju. Někde jsem se dočetl, že soundsystém, který jsi používal v baru Dive v londýnském Soho, kde jsi vystupoval přes dvacet let, sis postavil sám. Je to tak? Jo, stavěl jsem ho v  obýváku. Opravdu jsem ho chtěl, navíc to souviselo s  nedostupností vinylů. A ještě jsme žili v období velice pravicové vlády M. Thatcherové. Chtěl jsem, aby reproduktory byly obrovské jako ruské tanky útočící na Babylon a na kapitalismus. Postavil jsem je co největší a dopředu jsem nalepil velkou rudou hvězdu. Teď už bych něco takového neudělal, Rusko je zdiskreditované, ale tehdy to dávalo smysl. Nedávno jsem se dozvěděl, že jsem byl možná první běloch na světě, který měl soundsystém, a možná je to tak, protože na začátku jsem používal soundsystém jen já a Jamajčané. Miloval jsem ten zvuk od chvíle, kdy jsem ho poprvé uslyšel. Postavil jsem svůj aparát přesně tak, jak bylo potřeba, aby signál šel zvlášť do basových repráků, doprostřed a nahoru, což je podstata soundsystému. Asi jsem k  reggae přilákal řadu lidí. Myslím, že jsem něco fakt změnil. Ne že bych si tím nějak zvlášť vydělal. Soho je dneska módní čtvrť, jak vypadalo tehdy? No jo, tenkrát tam bylo hodně prostitutek a

tak. Změnilo se to. A jaké bylo tvoje publikum? Lidi s karibskými kořeny nebo pankáči? Na reggae chodila taková směs, byli to hlavně bohémové nebo, řekněme, lidi na okraji, ale postupně se to posunulo, protože reggae začalo dostávat prostor v  nočních klubech, kde jsem ze začátku nehrál. Pak už jsme vystupovali v  klubech Blue Note, ve Fabric a dokonce v Ministry of Sound. Dal se ten tvůj soundsystém stěhovat, jako se to dělalo na Jamajce? Soundsystém se převážet dal, bral jsem ho ale hlavně na akce ve squatech, do nočních klubů ne. Vím, že tě chytil taky house… Housová hudba se v osmdesátých letech převalila Anglií jako vlna. Hrát  reggae jsem nikdy nepřestal, ale začal jsem pouštět i house. Měl jsem taky rád garage, který jsem si hned zamiloval, protože to bylo reggae a house dohromady, a garage tehdy i komerčně dobře fungoval. Rozdíl byl ten, že jenom s reggae bych nepřežil. Hrál jsem ho, protože jsem ho miloval. Uživit se hraním reggae opravdu nešlo? Ne. Ostatně velcí reggae umělci, kterým se dneska daří výborně, zažívali v  devadesátých letech velmi těžké časy. Reggae se proměnilo a ti lidé si nikdy nemysleli, že by se mohli vrátit a dělat ho znovu, ale na konci devadesátých let publikum najednou chtělo reggae zas. A umělci, kteří v devadesátých letech nedostali práci, byli najednou zase hvězdy. Takže když hudba, kterou miluješ, není


zrovna populární, je zapotřebí počkat? Musíš prostě dál dělat svou věc. Samozřejmě se stane, že se snažíš a svět se dívá jiným směrem. Ty ale pokračuješ a děláš to své, až se svět konečně obrátí k tobě… a pak se zase otočí jinam. O budoucnost reggae se nicméně nebojím. (Rozhovor se na chvíli přeruší kvůli natočení pozvánky do Sedlčan. Earl s MessenJahem si vyměňují trička /Trojan a Legalizace/, Earl si vštěpuje výrazy „Pohoda klub“ a „Sedlčany“ a pak společně vystřihnou na mobil pozvání na koncert. Earl přitom zdůrazňuje, že Trojan Sound System není jen on, nakonec souhlasí s formulací „zástupce Trojan Sound Systemu“.) Tak jak to tedy je? V Trojan Sound Systemu je nás pět. Promotéři by to chtěli spojovat, ale nebylo by fér mluvit jen o mně. Já hraju sám za sebe jako Earl. S Trojan Sound System jde o jinou záležitost, začali jsme vystupovat taky na velkých bílých festivalech. Jsem rád, protože to je to, co jsme vždycky chtěli: hrát jednoho dne reggae v mainstreamu. Rozdíl je ovšem ve skutečnosti, že Trojan Sound System je dost drahý, kdežto za sebe si můžu říct přijatelnější cenu. Připadá mi, že ti jde hlavně o šíření zprávy, kterou reggae předává… Jo, přesně, šířím to poselství a nechci dělit lidi podle žánrů. Miluju ty pestré festivalové davy, kde někdo možná slyší reggae prvně v životě. Reggae neproniká dovnitř do lidské duše úplně lehce, ale mně jde o to, abychom se tam dovnitř dostali. Reggae se lidem obvykle líbí,

ale tak docela ho nevstřebávají. A to je právě poslání Trojan Sound System, zprostředkovat ho. Jinak spolupracuju se spoustou dalších lidí, jako jsou třeba Si Begg a Barry Brown… nebo třeba Channel One Sound System. Na jakých festivalech hraješ rád? Co třeba Mighty Sounds? Mighty Sounds miluju. Rád taky hraju na britském One Love. Pak slovenský Uprising, OverJam ve Slovinsku… Jak se ti vystupuje v Crossu? Cross miluju, celá tamní atmosféra je výborná a všichni si ji užívají, pomáhá tomu taky ta prazvláštní dekorace. Nikdy jsem tam nezažil špatnou noc (vehementně klepe na dřevo – pozn. autor). Je tam znát to, co odlišuje Českou republiku od zbytku světa: umění tady má větší úctu než jinde. A já umění respektuju a miluju, tedy skutečné umění, což je pro mě reflexe života. V Crossu můžeš umění vnímat, lidi se tam vyjadřujou uměleckým způsobem a pomáhají publiku, aby zareagovalo stejně. Nejde to přitom po povrchu, ale naopak do hloubky. Že bychom byli nějak vysazení na umění, to by asi hodně lidí tady překvapilo… Proč? Jste přece Češi (Bohemians – pozn. autor) a ti mají pověst milovníků umění. Vy přece berete umění vážněji než řada jiných. To je taky jeden z důvodů, proč se tady cítím doma. Na Jamajce taky najdeš obrovské pochopení pro umění – zdá se, že každý tam cítí jak jeho prostřednictvím komunikovat. Což je přesně ten důvod, proč mám rád reggae, Cross a Českou republiku. 5


, Rozladěný kytary, frustrovanej chrap Už jsem se naučil přestat fňukat nad kapelama, co během let dospějou, mění styl a vyvíjí se. Ano, taky jsem míval tu tendenci naříkat „ty vole, tohle už přece nejsou AFI“ a „proč už Rancid nejsou vyhublý feťáci s čírama a řetězama?“. Ale časem člověku prostě dojde, že někdo sice prodělá radikální změnu jenom za vidinou úspěchu, ale na druhý straně tu jsou pořád kapely, u kterejch je prostě ta změna přirozeným vývojem a upřímnost a opravdovost z nich pořád čpí na dálku. Against Me! rozhodně spadaj do tý druhý kategorie.


Vojta Libich

plák, anarchismus a boty na podpatku Když sedmnáctiletej punkrocker Tom Gabel bral v roce 1997 v Gainesvillu na Floridě do ruky rozladěnou španělku, aby nahrál první akustický demo svýho one-man projektu, těžko moh tušit, že o 17 let později bude mít kapela, příznačně nazvaná Against Me!, za sebou už

mimo jiný 5 plnohodnotnejch desek, kariéru na Fat Wreck Chords i mamutí dealy s major labelem, svět proježděnej na tour křížem krážem, nebo nejen že vymění asi čtyřikrát sestavu kapely, ale dokonce i svoji genderovou identitu. Od začátku se v tvorbě AM! nemůže člověk


rozhodnout, jak to vlastně zní. Je to hodně emocionálně vy pjatej a chvílema až sladkej a melancholickej punk? Nebo je to brutálně špinavý a skřípavý country a folk s nahulenejma kytarama? Všechno umocňujou texty, který jsou zčásti radikálně politický se silným anarchistickým oparem, zčásti osobnějšího charakteru a většinou plný nihilismu, temnejch vizí, zlomenejch srdcí, chlastu, frustrace a sebepohrdání, všechny zpívaný osobitým chraplákem Toma Gabela. V tomhle duchu v roce 2002 vydávaj Against Me! po sérii demáčů a EPs svojí prvotinu, která jim zajistila raketovej start – desku „Reinventing Axl Rose“ (proslýchá se, že se placka dostala až k samotnýmu velkýmu Axlovi a údajně byl vzteky bez sebe). Zvedá se vlna zájmu, tour po všech čertech, jejich koncerty začínaj bejt pověstný šílenejma a vtipnejma mejdanama, ale AM! si pořád drží hrozně těsný pouto ke scéně, ze který vyšli. Jejich koncerty byly v době tohohle boomu pořád vlastně hardcorový shows na podlaze v malejch klubech s absolutně strhující atmosférou. Následujou dvě čím dál tím hitovější, ale zároveň pořád našlapaný desky na Fat Wrecku („As The Eternal Cowboy“, 2003 a „Searching For A Former Clarity“, 2005), po kterejch se Against Me! nakonec podvolujou tlaku rostoucích nabídek velkejch labelů a podepisujou smlouvu se Sire Records.


Přechod k velkýmu vydavatelství byla samozřejmě voda na mlýn všudypřítomnejch hejtrů z řad do krve radikálních DIY punx. Ale upřímně, oni si vždycky něco najdou, ne? Vadilo jim podle všeho už to, když AM! poprvé vydali nějaký demo jinak než vlastním nákladem. Ale zase, abych byl úplně spravedlivej, ta změna je skutečně znát. Tam, kde dřív kytary skřípaly a struny se trhaly, tam Against Me! v zájmu vydání dobrejch songů pokorně sklopili hlavy a najednou na deskách „New Wave“ (2007) a především „White Crosses“ (2010) slyšíme jednodušší a čistší riffy s jasnejma melodiema, jasnejma singalong refrénama a velmi popovou produkcí. I texty se dost posunuly do jinejch vod. Obzvlášť na White Crosses jakoby Gabel dospěl a zaobírá se povětšinou osobnějšíma tématama. Zmizela zběsilost a plivající cynismus jeho starší tvorby a spíš slyšíme nostalgii a bilancování. Skoro jako by se uzavírala jedna etapa jeho života. A ukázalo se, že nic nemůže bejt blíž pravdě. V roce 2012 Tom Gabel veřejně oznámil, že už nebude Tom Gabel, ale odteďka se jmenuje Laura Jane Grace, ráda nosí černý šaty a koncerty hraje zásadně v botách na podpatku. Podle svejch vlastních slov celej život trpěl/a rozdvojenou osobností, něčím, co se odborně nazývá transgenderová dysforie a že teď po letech má konečně tu odvahu přestat bejt ženská v mužským těle a začít žít jako ženská na férovku. Musím uznat, že první, co jsem si řek po přečtení týhle zprávy bylo: „OK, existuje něco víc punk než hrát v syrový rokenrolový kapele a mít za zpěváka transku?“ Samozřejmě Lauře vzdávám za tenhle krok velkej respekt. I kdyby jenom z toho důvodu, že z mýho osobního škodolibýho pohledu je každá takováhle

facka homofobům a podobnejm špínám ve scéně i mimo ní prostě skvělá záležitost. Takže tomuhle nečekanýmu, ale sympatickýmu kroku rozhodně velice fandím už z principu a ještě daleko víc jsem začal ve chvíli, kdy jsem uslyšel novou desku Against Me! – koncepční album s názvem „Transgender Dysphoria Blues“ o transgenderový prostitutce. Laura měla prostě očividně velkou potřebu sdělit světu všechny svoje pocity ohledně probíhající proměny, tak se rozhodla tomu prostě desku věnovat celou – což se může zdát jako možná zbytečně velkej prostor pro jedno téma, ale světe div se – ono to funguje. Against Me! na novým počinu pokračujou v nastoleným trendu velice dobře a chytlavě napsanejch songů, ale zároveň tak trochu pošilhávaj po svým starým zvuku. Co se týče textů a energie... No, řekněme, že všechen ten vztek a frustrace, který se v Lauře nahromadily za ty roky potlačování svojí vlastní identity, se někde projevit musej. Transgender Dysphoria Blues je kompaktní a neuvěřitelně nadupaná svižná deska, která řekne, co potřebuje, trochu profackuje a bez zbytečnýho sraní vás zanechá stát s otevřenou hubou. A tak je to v tomhle případě rozhodně správně. Nezbejvá než doufat, že by se zase po pár letech mohli Against Me! ukázat i tady v naší stověžaté matičce (nebo pro mě za mě klidně i někde jinde), zvlášť ve chvíli, kdy se sestava po různejch zmatcích a změnách ustálila na následující: Laura a kytarista James Bowman z původních AM!, Inge Johansson z The (International) Noise Conspiracy a Refused na basu a Atom Willard z Rocket From The Crypt nebo The Offspring na bicí. Uznejte, že tomuhle se prostě neříká ne. 5


06. 02. 2014

START: 19:30

LUCERNA MUSIC BAR, PRAHA

Vstup na místě: 490 Kč


Foto:

VOJTA FLORIAN MODELKA:

KINKY QUEEN PRODUKCE A OBLEČENÍ:

LUCKY HAZZARD


~ ÚNOR 2014 ~


Honza Tichý

Z norské black metalové scény 80. a 90. let se poté, co revolučnosti žánru došlo palivo, vylíhla spousta výrazných avantgardních projektů. Jde třeba o pionýry inteligentního blacku Emperor, potažmo jejich mozek Ihsahna, šílené experimentátory DHG nebo třeba i neblaze proslulé Mayhem, kterým však smrtka a kriminály od té doby slušně přerovnaly sestavu. Jiní (Gorgoroth) zase nabrali opačný kurz a časem jen zabředávali hlouběji do kravin a klišé, až nakonec jejich jebnutého frontmana Gaahla taky zavřeli a zbytek členů se evidentně víc než kapele věnuje džobům na poště a v mateřské školce. Samotní Ulver black metal vzali trochu oklikou, podobně jako třeba Arcturus, s nimiž je pojí základní kámen Ulver – zpěvák a skladatel Kristofer Rygg (aka Garm), a není náhodou, že zrovna tyhle dva spolky vévodí svérázné norské metalové avantgardě, již druzí jmenovaní později ještě mocně přesáhli. ➔

Ulver pá 07. 02. Palác Akropolis, Praha


Dokonce ani prvotinou „Bergtatt – Et eeventyr i 5 capitler“ (1995) se Ulver tak docela nezačlenili do stále aktuálního blackového proudu, v němž byly červenou nití zběsilé blastbeatové bicí a mrazivě primitivní zvuk. Šlo o střednětempou, melancholicky melodickou desku kombinující metal, akustický folk a zpěv s texty v archaických dialektech severských jazyků. Druhotina „Kveldssanger“ (1996) je od black metalu formálně ještě dál – celá deska je temně folková a zkreslenou kytaru ani typický vokál podřezávaného krkavce tu nenajdeme vůbec. O rok později vychází „Nattens madrigal“, který by se dal nazvat black metalovým destilátem: bere totiž všechny extrémní prvky stylu (kanální produkci, tremolo, hypnoticky repetitivní bicí a temnotu #000000) a doplňuje je specifickou poetikou. Album po produkční stránce zní jako to, co praotci black metalu Bathory vytvářeli v 80. letech na koleni ve stockholmské garáži, jenže navzdory báchorkám o nahrávání na magič pod Satanovým patronátem v norských hvozdech Ulver všechno udělali promyšleně ve studiu. V hnusném zvuku se líhnou cílevědomé skladby a skousne-li naslouchající osoba šum jako ve vykuřovaném úlu, nabízí deska jedinečnou atmosféru. V roce 1998 s deskou „Themes from William Blake’s The Marriage of Heaven and Hell“, jež

je založena na knize „Snoubení nebe a pekla“ anglického básníka W. Blakea, Ulver definitivně potvrzují, že stagnovat nemají v plánu. V bookletu se výslovně distancují od „takzvané black metalové scény“, což ostatně platilo i dříve, a album svižně a plynule meandruje mezi prvky progresivního rocku, metalu, industrialu, ambientu a elektronické hudby v  obecnějším smyslu, přičemž pohromadě jej drží Blakeovo Snoubení. K  novému zvuku přispívá nový člen Tore Ylzwiaker a deska je plná hostů (zejména vokalistů). Svěžest celého provedení prostá žánrových kazajek, skladatelská síla a celkový drajv desky mě nutí sem alespoň jednou plácnout ono tolik zprofanované slovo: Themes jsou totiž geniální. Po přelomovém Williamu Blakeovi kapela vydává „Perdition City“ (2000), jímž se od metalu odstřihává úplně – jde o převážně elektronickou desku v  noiseových, ambientních a trip-hopových brázdách. Album pojí atmosféra opuštěného města, jehož architektura, klima a opuštěnost se v  průběhu 54 minut prudce mění, a drama některých momentů řeže až do kostní dřeně – třeba když se do sterilního chladu „Porn Piece“ vloží charismatický Garmův vokál. Po Perdition City natáčí Ulver skvělé soundtracky ke dvěma skandinávským nezávislým filmům a i na dalších deskách „Shadows of


the Sun“ a „Blood Inside“ pokračují v nastoleném trendu – obě vykazují značný zvukový pokrok a experimentálního ducha se základem v elektronické hudbě a progresivním rocku a odrážejí vlivy britského experimentátora Davida Sylviana a klasické hudby (vtipná je hra s  úryvkem Bachovy Toccaty a fuga d-moll v „It Is Not Sound“). Kapitola sama pro sebe je pak deska „Childhood’s End“, která se skládá výhradně z osobitých  coverů šedesátkových psychedelických kapel (The Troggs, The Electric Prunes…), v  nichž Ulver obnažují srdce jednotlivých skladeb tím, že je zbavují indického pidlikání a dalších dobových manýr. Ulver se už od Themes vyžívají v  alchymii tvorby „zvuku“ jako takového, což je znát i na nejnovějším výtvoru „Messe I.X-VI.X“, kde některé momenty připomenou velmistry v oboru, britské Autechre. „Mše“ směřuje nepřekvapivě zase do jiných vod – tentokráte svěcených. Ulver zde představují své pojetí duchovní hudby a s  citem pro minimalistický detail nás ve stínu klasické hudby (velká část desky byla nahrána živě s komorním orchestrem) vedou do kapličky u lesa i do monstrózní katedrály. Album nemá tak tvrdou skořepu, jak by se mohlo ortodoxnějším posluchačům jiných žánrů zdát – díky zmíněné zvukové síle mají i ambientní momenty velkou průraznost a do mozku pronikají stejně hladce jako heroin.

Ulver poprvé koncertovali až po patnácti letech (2009) na Norském literárním festivalu v Lillehammeru – možná kvůli Garmově domnělé fóbii z  davů, možná kvůli tomu, že dříve v živé prezentaci prostě neviděli smysl. Už tehdy s nimi vystoupili hostující muzikanti nesporných kvalit, mimo jiné Lars Pedersen (který tvoří norské When) a Daniel O’Sullivan (člen fantastických Guapo – čtyřicet vykřičníků!!), který se následně stal vedle Garma, Tore Ylzwiakera a Jorna H. Svaerena čtvrtým členem současné sestavy. Později v  tom samém roce poctili návštěvou Brutal Assault: Garm během jinak úchvatného setu se skelným pohledem vykouřil asi karton cigaret za průběžného pískání vidláků v mikinách Dark Funeral, kteří kapelu bez kytar zřejmě viděli poprvé. Co čekat od takhle rozmáchlého ansámblu na únorovém koncertě? Rozhodně ne materiál z  prvních třech v  temné výhni kovaných alb – tahle éra už je pro Ulver passé a na tolik backlinu by beztak potřebovali půjčit kamion od Deftones. Na letošek ohlásili improvizovaný set, ale jistojistě se v  něm objeví variace na již existující skladby a třeba dojde i na ukázky z  připravované desky, která má vyjít na jaře. Jestli se na ní Garm a spol. pustí do breakcoru, ska nebo reggaetonu se můžeme jen dohadovat, ale jisté je, že u Ulver více než kde jinde platí Kapučínovo diktum „Všechno jé možné!“

5


Ondřej Tráva Trávníček

Born In The USA

Čím je člověk starší, tak mu jde tak nějak všechno víc těžce, do ničeho se mu nechce, kvalita jeho práce taky nebejvá úplně valná a ten běh za tramvají už taky není, co bejval. Jsou ale i mezi náma troskama jedinci, který zrajou jak víno a i když jim už pomalu zubatá klepe na dveře, dokážou stejně odvádět špičkovou práci. A přesně takovou odvedl Bruce Springsteen na svým novym albu „High Hopes“.


Jelikož asi většina z vás ví o Brucu Springsteenovi úplný hovno, tak se tu nebudu hned rozlívat nad jeho posledním počinem, kterej vyšel minulej měsíc, ale juknem na to, jak to vlastně všechno začalo. Kdo ví, co by dneska Bruce dělal nebejt Elvise Presleyho a jeho legendárního vystoupení v  The Ed Sullivan Show, který tehdy sedmiletej Springsteen viděl na vlastní bulvy. Ve třinácti splašil kytaru a místo psaní domácích úkolů a ořezávání tužek s tvrdostí dvě se radši (zaplať Satan) věnoval brnkání. O tři roky pozdějc už začal psát vlastní songy a ještě v  roce 1965 se připojil jako zpěvák ke školní kapele The Castiles. Následovalo několik kapelních experimentů, ale nakonec se panáček v  roce 1971 rozhodl, že mu bude líp, když do toho bude řezat sám a vydal se na sólovou dráhu. Rok na to se dává do kupy mimo jiný s manažerem Mikem Appelem a podepisuje díky němu smlouvu na vydání deseti alb u CBS Records, odnože mamutí Columbie. Už v roce 1973 Bruce vystřeluje první album „Greetings from Asbury Park, N.J.“, kterýho se sice prodalo „jen“ 25  000 kusů, ale tak nějak se přeci jen zažralo některým lidem pod kůži. Stejně tak další album „The Wild, The Innocent & the E Street Shuffle“ nezaznamenalo pro další kariéru zásadního úspěchu. Co Springsteena nakonec ale katapultovalo do povědomí posluchačů a kritiků, bylo jeho nadupaný koncertní turné z  roku 1974, ze kterýho se traduje dnes už legendární věta hudebního kritika Jona Landaua: „Viděl jsem budoucnost rock’n‘rollu a její jméno je Bruce Springsteen.“. Následně se obě zmíněný alba umísťujou v hitparádách a žebříčcích, dokonce i dva roky po jejich vydání. Jon Landau byl nakonec přizván jako producent dalšího, v  celý Springsteenově kariéře snad nejzásadnějšího alba, „Born To Run“ – a „Bossova“ mašina se stala nezastavitelnou. Deska sklízí obrovskej úspěch a to jak u frantů, tak kritiků a třetí příčka v americký hitparádě jest toho jasným důkazem. V létě roku 1976 si

Springsteen vjíždí se svým manažerem Appelem do vlasů a jejich spor končí až u soudního dvorce. Bruce dostal během celýho procesu zákaz vydávání, ne obědů, ale nový muziky. Vyráží ale alespoň na dvě velký turné po severní části americkýho kontinetu, sarkasticky nazvaný „Lawsuit Tour“ a „Lawsuit Drags On Tour“. Po ukončenejch tahanicích vydává v roce 1978 hodně depresivní album „Darknes of the Edge of Town“ (1978) , kde vyjádřil svoji otrávenost z celý týhle soudní píčoviny. V roce 1983 měl Springsteen, jenž je hodně známej svojí neustálou pracovní pílí, po dvou dalších deskách napsanejch a natočenejch víc jak stovku novejch songů. Z  těch nakonec vybral jen 12 a vzniklo tak album „Born in the U.S.A.“, který vychází hned o rok pozdějc. Netřeba se divit, že vznikla jedna z  nejzásadnějších desek rockový historie a album se kouká v  hitparádách na všechny ostatní z nejvyššího postu nejen v USA ale i v  Anglii. Pitomec Reaganů si dokonce myslel, že je to album oslavující bezvadnost USA a chtěl ho použít pro svoji prezidentskou kampaň, s čímž ho Springsteen vyslal v prdýls a celou tuhle frašku zatrhnul. Springsteen si tak upevnil svoji královskou pozici a jeho alba – těch bylo až do roku 2013 dalších deset – i nadále sklízej úspěchy. Stejně jako jeho poslední deska „High Hopes“, která vyšla 14. ledna a už teď je téměř jasný, že se bude jednat o jeden z  nejzásadnějších počinů tohohle roku. Na albu totiž najdete jak novej, tak i starší a nikdy nevydanej materiál, ale taky obrovskej vliv geniálního kytaristy Toma Morella, kterýho zná každý malý dítě z v  pecek Rage Against The Machine a Audioslave. Deska je prostě dobrá jak idiot, Boss se ukazuje v  nejlepší formě a Morello se na kytaru předvádí ve většině z dvanácti tracků, který na albu najdete. Takže po stým protočení High Hopes nezbejvá než doufat, že nám pan Springsteen bude v budoucnu nadále přinášet radost svejma dalšíma činama a počinama. 5


Fido

Hasu Langhart (The Peacocks)

Během měsíce února našince čeká trojlístek koncertů švýcarských rock’n‘rollových oblíbenců The Peacocks. Ti postupně navštíví České Budějovice, Prahu a Plzeň a v červenci navíc dorazí do Tábora. Tudíž se vyloženě nabízelo, aby jako vůbec první cizinci dostali pár vykutálených video odkazů k ohodnocení a komentáři v rámci seriálu Videorama. Na skřipci se ocitl Hasu, kytarista, zpěvák a hlavní postava winterthurského punkabilly tria. Jak odpovídal, posuďte sami.

Devo

Freedom Of Choice Hezký! S málem dokážou hodně. Dobře odměřená dávka Devo jednou za čas nikoho nezabije. Tuhle jsem se koukal na jeden starší film Wese Andersona, Život pod vodou, a v jednom momentě tam zazněla melodie, která mě okamžitě nadchla. No samozřejmě, byl to kus písničky od Devo. Mimoto mám rád filmy Wese Andersona, zrovna teď mu bude vycházet novej Grandhotel Budapešť.

Nirvana

Smells Like Teen Spirit U nás ve městě bydlel jednou chlápek – ne moc dlouho – kterej nějak spolupracoval s Nirvanou. Holka, se kterou tehdy chodil, byla od nás z Winterthuru. Byl to koproducent několika alb nebo co. Myslím, že se jmenoval Jonathan Burnside. Nevím sice, jak velkou roli v historii Nirvany hrál, ale jedna kapela z Winterthuru si ho najala, aby jim produkoval album. A co se nestalo: to album udělali v Praze. Levný studio, víc peněz pro

něj. Ale Nirvanu mám rád. Zvlášť když jsem byl v armádě, poslouchal jsem je hodně. Z armády mě vykopli, ale to album pořád mám. Tyjo, je to sice už víc než dvacet let, ale ta deska jde s dobou, pořád zní svěže.

Dropkick Murphys

I’m Shipping Up To Boston Pro DM jsem jednou dělal runnera. Vypral jsem jim prádlo, odvez basáka a toho jejich šéfa na golf a tak. Byli ok, po koncertě jsem dostal tričko. Nějaký jejich písničky ale žeru, abych se přiznal. Jinak nejsem žádnej velkej fanda tohohle trendu, kdy Amíci předstíraj, že jsou z Irska, všechny ty svatý Patrikové, pirátský lodě, všechno zelený a tak dál. A ty hulvátský sborový „gang“ vokály. Muzika na pivní slavnosti. Snažím se od toho držet daleko, jak to jen jde. Ale jak říkám, Dropkick Murphys ve zdravejch dávkách, proč ne. Jejich basák navíc na jednom koncertě sundal nějakýho nácka, za to palec nahoru.


Fugazi

Waiting Room Tohle je docela dobrý, hned mám chuť na pár piv. Hráli dobrý koncerty. Neměli jednu chvíli v sestavě dva bubeníky? Možná si je pletu s NoMeansNo. Byla totiž doba, kdy se stalo určitou tradicí chodit na tyhle dvě kapely. Hráli u nás každej rok.

Sick Of It All

Take The Night Off Sick Of It All je jedna z kapel, který jsem viděl x-krát, aniž bych chtěl. Možná to bude tím, že mívají zajímavý doprovodný kapely. Nevím, není to můj šálek kávy, ale to, co dělají, dělají dobře. Šlapou jako stroj. Je to mnohem lepší než většina toho, čemu se dneska říká hardcore metal.

Batmobile

Shoot Shoot Jednou jsme písničku od Batmobile předělali na nějaký „tribute“ album. Je to jedna z mejch nejoblíbenějších psychobilly kapel. Vědí, jak napsat dobrou písničku. Zůstávají hodně věrný základnímu vzorci rockabilly songu – a jak všichni víme, v rockabilly jsou všechny songy stejný, takže je těžký zůstat zajímavej. Batmobile jsou skvělá kapela.

Less Than Jake

The Rest Of My Life Stojí ten text za něco? Ne, vlastně je mi to jedno. Ta písnička je příšerná. Vypínám to, nemůžu ten běs poslouchat. Jo a jednou jsem pro ně dělal runner. Promotér mě předem varoval, že tour manažer kapely bude buzerovat. Hned mě trklo, že už jsem jeho jméno někde slyšel. Pak jsme přišli na to, že když byl jednou na turné, bydlel jsem u něj

v bytě v Montrealu snad tejden. Zadarmo, domluvil to společnej kámoš. Hodně nás to tehdy pobavilo. A nakonec žádná buzerace. Ale ohledně Less Than Jake mám smíšený pocity. Vlastně vím, že když vydávali nějaký reedice starejch alb, vyhodili při mixu různý nástroje, třeba trumpety, který původně nahráli lidi, co už z kapely odešli. Aby jim nemuseli platit autorský poplatky. Kdo tohle dělá?

Bon Jovi

It’s My Life Ty vogo. Talentovaná parta! Vsadím se, že nepotrvá dlouho a pěkně vyrostou. A Less Than Jake by jim mohli dělat předkapelu.

Tiger Army

Forever Fades Away Jé, Tiger Army, muzika mýho srdce. Hráli jsme před nima tři roky zpátky v LA, pozvali nás. Dobře se o nás postarali. Jejich zpěvák je ale zvláštní pavouk, hodně stydlivej. Přátelskej, ale divnej. Já a on jsme se měli nějak fotit s fanouškama, takový ty fotky, kde se s lidma držíš kolem ramen. Jen to hrál. Zvednul trošku ruce, aby se nemusel nikoho dotýkat.

Backyard Babies

Minus Celsius YouTube mě nejdřív donutil, abych se podíval na nějakou reklamu na nový album Bruce Springsteena. Nakonec to ale byla nejlepší část tohohle klipu. Po Bossovi to šlo pěkně rychle do kopru. Nevydala tahle kapela tak před dvaceti lety něco, co bylo docela poslouchatelný? Tenhle druhořadej cock rock mě nudí k smrti. Refrén je normální sračka, muzika úplně bez duše. Bon Jovi jsou lepší.


Předprodej: klub Rock Café: 250 Kč SMS Ticket, Eventim, Ticketportal, Ticketpro: 270 Kč Vstup na místě: 320 Kč


ING. HROMEK Ve dnešním vydání GP se budu věnovat především popkulturním fenoménům, které měly zásadní iniciačně-formativní vliv na můj psychosociální vývoj, vedly mě při vytváření hodnotového žebříčku a dodnes mi pomáhají při orientaci v této uspěchané době. Neboli jinými slovy – „Proč jsem takové nekulturní hovado“.

Beverly Hills 90210 Nejkrásnější seriál, který nás během devadesátek naučil vše podstatné o životě mládeže z řad vyšší střední třídy (a to byli Walshovi vlastně ještě socky) v Los Angeles. Jenže peníze nepeníze, mladí lidé mají stejné problémy od Mogadiša po Pchjongjang a tak jsem každý týden napjatě sledoval, kterak dopadne Brandonovo milostné trápení, co za intriku vymyslí proradná Valerie, jakou rebelii předvede bouřlivák a idol dívčích srdcí Dylan a především zda se konečně nechá Dona od Davida ošukat. Krom hlavního poselství o důležitosti kamarádství a lásky nelze pominout ani druhý plán, ve kterém jsme byli nenápadně edukováni a varováni před nástrahami života, jako jsou například taneční drogy náhodně vhozené do limonády, kouření cracku, nadměrná konzumace na maturitním plese (i když dona Donna nakonec odmaturovala) a tak dále. Byla to zábava a z  nás se jen tak mimoděk stali lepší lidé.

80’s akce Osmdesátá léta jsou právem považována za vrcholné období světové kinematografie a to především díky filmovým opusům jako: Komando, Kyborg, Dvojitý zásah, Tango a Cash, Univerzální voják a tak dále… Bylo dobré vidět, že v podstatě jakýkoliv problém našeho světa můžou vyřešit jeden až dva zpocení, špinaví a nesmrtelní, latentně homosexuální svalnatci v tílku. To řešení samozřejmě spočívá v tom zvolit správnou a pokud možno opravdu velkou zbraň a tou rozstřílet všechno kolem úplně na sračky a trousit u toho hlášky, případně se špičkovat se svým parťákem. Takhle funguje svět, dnešní postmoderně zženštilá společnost to dávno zapomněla, a proto se naše civilizace řítí do záhuby.


Country Teď nemám na mysli country obecně, ale především takové to hezké české, reprezentované kapelami jako Hop trop, Hoboes, Wabim Ryvolou, Poutníky… Nejde jen o hudbu, ta je samozřejmě skvělá, ale především o specifickou poetiku textů. Ocitáme se tak ve světě, kde naprosto dominuje železniční přeprava, kterážto slouží primárně k přesunu z města A do osady B. Pokud nejedeme do osady, odjíždíme pravděpodobně již navždy a doma necháváme plačící děvče, případně vlak slouží jakožto symbol času, který plyne a nelze zastavit. Á propos, plačící děvče – jestli je nějaké poselství trampské hudby obecně platné, je to to, že ženy jsou proradná stvoření, kterážto nás muže dříve nebo později opustí, pakliže tedy vůbec dojde ke vztahu. Na druhou misku vah je potom kladen význam pravého kamarádství mužů v osadě či na řece, které naopak trvá navždy a je upřímné a čisté. A tak to je.

Beverly Hills 90210 Americký televizní seriál

80’s akce Filmy s osobními souboji, přestřelkami, automobilovými honičkami atd.

Poppik Troufám si tvrdit, že ze všech čtenářů Freezinu jsem jedině já majitelem ultimativního domácího spotřebiče jménem ETA 0154 Poppik. Nejedná se o nic jiného než o horkovzdušný výrobník popcornu neboli popkornovač, který silou a rychlostí uragánu promění tvrdá zrna kukuřice, jež nemají valného užitku, v bělostný nadýchaný zázrak jménem popcorn a učiní tak sledování nejednoho čínsky otitulkovaného pre-release cam-ripu dokonalým filmovým zážitkem, a to i díky máslu, které se během přípravy rozpustilo na misce umístěné v  horní sekci přístroje a bylo s ním takto následně možno popcorn jemně potřísnit, tedy ještě před zasolením. Dobrou chuť!

COUNTRY Spontánní lidová zábava u táborových, besedních a osadních ohňů

Poppik Malý domácí spotrebič


Jako mladej punkáč jsem začátkem tohohle tisíciletí tak nějak se samozřejmostí poslouchal Zónu A. V rámci československý scény to bylo top. Podobný výsostný postavení jako měli Kabáti v kuloárech buranskýho rocku nebo Michal David mezi post-normalizačníma vekslákama. Vzpomínám si na jejich koncert před Anti-Nowhere League, který byli skvělý, ale pro mě to bylo tak nějak fifty fifty. Slušná řádka českejch punkovejch klasik, který nebudu jmenovat, tehdy byla pro tzv. alkopunkáče, nádražáky nebo toye. Prostě obdoba toho, čemu technaři řikali ještěři. Zóna A byla cool i pro znalýho punkáče, co se dostal ze záseku na Sex Pistols ke kapelám jako The Adicts, The Clash, Cockney Rejects, The Damned, Buzzcocks, The Business apod. Věděl jsem, že maj ten song „Cigánský problém“, ale na koncertech ho nehrávali a taky jsem se hodně pohyboval okolo všemožnejch náckobijců, mezi kterejma se nějaký extrémně pravicový excesy ani v případě jakkoli etablovanejch kapel moc netolerovaly, a ty se Zónou taktéž žádnej problém neměli. Ale to byla doba, kdy blogování bylo akorát zednářská pračka na prachy, ale nějaký zbytky pro emaře (který tehdy ještě poslouchali Fuga- punkáčskýho svědomí nám pořád zbyly. zi, At The Drive-In a Jawbox) a majspejsy, fejs- Tak jako tak jsem měl pocit, že všechny ty buky a twitry byly hudbou daleký budoucnosti. Koňýkovy chorý klerofašistický bláboly jsou Předem bych rád upozornil, že mě k tomuhle většině lidí, už jen proto, že autor je většinou článku neinspirovalo to, co se teď nedávno voháklej jak podle nejnovější gaybarový módy, o frontmanovi Koňýkovi objevilo souhrnně jenom pro prdel a budou mít za následek na netu, jakožto spíš z toho pramenící dis- maximálně to, že na Zónu A začnou chodit kuze. Vzhledem k tomu, že jeden z mejch buď jenom úplný debilové nebo náckové (takže kolegů je gay (a přestože by tomu některý vlastně jenom úplný debilové). Celá ta aféra záliby napovídaly, neni to Franta) a bere tyhle mě otravovala jako Věru Pohlovou internety, záležitosti zásadně s humorem (občas dost tak jsem ji přestal věnovat pozornost. Asi by análním), tomu bude už tak dva, možná tři tomu tak i zůstalo, kdyby se jeden náš Mighty roky, co jsem byl nasměrován na Koňýkovy podporovatel a známý to olomoucký punkýš homofobní a xenofobní výlevy. Koneckonců s neodhodlal porušit status quo a neohlásil na klukama a holkou, co spolu chodíme do kan- fejsbucích, že nepůjde na nadcházející konclu, jsme ve většině zajedno, takže už vloni cert Zóny A. V první chvíli jsem ještě čekal v zimě jsme odmítli inzerovat koncert Zóny spíš souhlasný reakce a notování si o tom, že A v Mighty Freezinu. Mighty Sounds je sice Koňýkovi už vážně jeblo, popř. se díky sociál-


Přemysl Černík

Koňýk od Matky Boží ním sítím konečně vybarvil pořádně do hněda (a to nejen symbolicky). O to víc jsem byl překvapenej nekončící kopou výčitek a keců o (ne)podporování scény, chození/nechození na punkový koncerty kvůli muzice, (ne)dělání si názoru na základě AFÁcký propagandy, apolitičnosti punku nebo přehnaný politický korektnosti. Tomu všemu nasadila korunu esej epesnější než mullet Bobbyho Sixkillera na téma „svoboda slova“ od jakýsi slečny, která asi hodně ráda Petra Hájka. Nechci tu nic moc rozpatlávat a pouštět se do nějakejch komplexnějších konstrukcí a politickejch implikací, jako spíš na celou záležitost pouze upozornit. Každej má svůj rozum a guestbook Zóny A je veřejně přístupnej stejně jako Koňýkův fejsbukovej profil, takže se můžete nadejchat smradu přímo od zdroje. Když jsem před nedávnem dělal rozhovor s Robertem Vlčkem o reunionu Kritický situace, tak mluvil o tom, že obzvláště v začátcích, ale i ve finále a až do úplnýho konce bylo sdělení důležitější než hudba a ve chvíli, kdy se tenhle poměr začal obracet, přestala bejt Kritická situace Kritickou situací. Nechci vůbec naznačovat, že punk jakožto muzika nemá žádnou hodnotu (i když ruku na srdce, kdo si doma z čistě hudebně-estetickejch důvodů dobrovolně pustí antologii třeba takovejch The Germs nebo první desku Black Flag). Na druhou stranu to, že punková scéna nezavrhne kapelu, jejíž frontman se veřejně vyjadřuje

dost nevybíravě o příslušnících odlišný sexuální orientace nebo jinýho etnika a lidi na ní dál choděj buď ze zvyklosti, protože jejich koncert pořádá kamarád anebo proto, že „maj dobrý písničky,“ je věc, nad kterou mi zůstává rozum stát. Kdyby z Roberta Planta padaly stejný hovna jako z Koňýka, tak bych roztrhal i lístek na reunionovej koncert Led Zeppelin, vysoutěženej za tři tisíce liber proti 20 miliónům dalších zájemců. Náš kolega Donagh, kterej hrával v kapele s Davem Vanianem z The Damned a chodíval na pivo s Joem Strummerem, si nepustí ani desku Rancid, protože natočili pár pecek s Buju Bantonem, kterej je proslulej svojí zálibou ve vyzývání ke grilování homosexuálů. Samozřejmě krom toho, že Donagh je starej punkáč, je navrch i gay a ještě k tomu Ir, a proto je trochu extrémista, ale rozhodně má k tomu, jak to ve zlatý éře punku vypadalo, víc co říct než Koňýk, kterej se párkrát přicmrndnul před nějakou tu recyklovanou legendu. Slovy klasika, marná sláva. Tady už se vůbec nebavíme o punku a jeho ideologii, přestože takovýhle škatulata jsou zrovna v prostředí týhle scény o to víc ironický a zaváněj hodně černym humorem. Jde tu o absolutně elementární demokratický principy. Třeba nakonec Koňýka ubije k smrti obříma dildama v hořícim kostele armáda Romů. Spíš ale ne. Jak říká známý australský přísloví: „Tak dlouho sereš krokodýla, až tě propíchne rejnok.“ 5


Přemysl Černík

I Am Zlatan Ibrahimović Zlatan Ibrahimović & David Lagercrantz Penguin Books, 2013, 352 stran

Autobiografie sportovců bývají většinou jen pro opravdové fanoušky a fajnšmekry, kteří se chtějí dozvědět něco ze zákulisí popř. ze soukromí svého idolu. Knihy Zlatana Ibrahimoviće se však jen v jeho rodném Švédsku prodalo od roku 2011, kdy zde vyšla, přes 800.000 výtisků (tzn. koupil si ji průměrně každý desátý Švéd), stala se nejrychleji prodávanou v zemi vůbec a do dnešního dne byla přeložena do 20 světových jazyků. Samozřejmě, Ibrahimović byl vždy krom Kniha je určitě lákavá pro každého fotvýjimečného fotbalisty i velmi kontroverzní balového fanouška i proto, že Zlatan líčí jak osobností a jeho průšvihy, jak na trávníku, tak všechny zákulisní machinace na přestupovém mimo něj, často tvořily palcové titulky nejen trhu, tak vztahy se spoluhráči, protihráči, sportovních periodik. Jeho kniha však vyniká klubovými činovníky, trenéry či svým agennad jinými kousky tohoto druhu zvláště tím, tem nekompromisně a do nejmenšího detailu. s jakou až téměř radikální upřímností je na- Na druhou stranu však nepůsobí bulvárně, a psaná. Při psaní autobiografie má člověk spous- přestože mnohé čtenáře ke koupi přivábila tu prostoru pro manipulaci, a aniž by musel právě touha po tom dozvědět se, jak to doolhát či překrucovat fakta, může chytrou selekcí pravdy bylo například s jeho velmi vypjatým a trošku přikrášlit svůj veřejný obraz, popřípadě značně medializovaným vztahem s barcelonšetřit nebo naopak démonizovat oso- ským trenérem Guardiolou, nakonec se kouzlo by, které mu v životě zkřížily cestu. Při čtení „I spíše než v jednotlivých historkách nalézá v Am Zlatan Ibrahimović“ máte však pocit, že se komplexnosti vyprávění, které vykresluje profeopravdu dozvídáte, kdo a jaký Zlatan je. Nejste sionálního fotbalistu jako člověka, jehož život konfrontování jen s jakýmsi avatárem, ale se nezačíná a nekončí u vyhraných a prohraných skutečnou osobou se všemi chybami, osobními zápasů a vstřelených gólů. „I Am Zlatan tragédiemi a neotřelým charakterem. Ibrahimović“ je stejně tak příběh imigranta z Životní příběh Zlatana jakožto syna druhé generace, syna či bratra se značně komppřistěhovalců – bosenského muslima a chor- likovanými vztahy s vlastní rodinou, a v nepovatské katoličky – jenž vyrůstal na nechvalně slední řadě partnera a otce dětí o deset let starší proslulém předměstí Malmö Rosengård v rela- partnerky. Nicméně, kniha je prošpikovaná vtitivní chudobě, vyloženě vyzývá k pohádkovému pem a nenápadně přechází z líčení vážných vyprávění o tom, jak se z pouličního flákače a situací do humorných pasáží, podaných zlodějíčka stal přes všechny strasti a útrapy Ibrahimovićovým osobitým stylem a na rozdíl díky pevné vůli a tvrdé práci jeden z nejlepších od podobných vyprávěních „přežvýkaných“ a nejosobitějších fotbalistů na světě, celeb- participujícím novinářem je David Lagercrantz rita a milionář. Vyprávění však tímto dojmem pouze mediátorem, který přepisuje a systemavůbec nepůsobí. Ibrahimović sice čtenáře kon- tizuje, ale stylisticky nezasahuje. frontuje s tvrdou realitou svého dospívání, ale „I Am Zlatan Ibrahimović“ je vedle autobikrom toho, že se nepasuje do role člověka s ografie západoněmeckého gólmana Toniho nezdolnou vůlí a odhodláním, svůj příběh nijak Schumachera z roku 1987 (v Čechách pod neromantizuje a ani se nesnaží násilně vyvrátit názvem Odpískáno) pravděpodobně vůbec svojí pověst lehce arogantního a občas až nejlépe zpracovaným sportovním příběhem, nezdravě sebevědomého floutka. který kdy vyšel. 5


Seriál subkultury No. 15 Okamurovci

Přemysl Černík

, přestože je Tomio Okamura v redak Aby hned na začátek nevznikla nějaká mejlka namazanej vteřinovym lepidlem, skupině ci Mightyzinu oblíbenej asi jako butt-plug krajinách skvěle dařilo už dávno před bytostí, o kterejch tady bude řeč, se v našich poprvý okomentovalo zkrachovalou cestím, než bájný Óčko sestoupilo z Fuji a angažovanejch buranů, středostavovskejch tovku. Tenhle typ lidí se rekrutoval z řad (nejlepším příkladem budiž Věra Pohlová dců důcho lních radiká ů, ektuál pseudointel ) a zakomplexovanejch xenofobů, ale otázky etový intern řešení ý a její tzv. konečn ho vůdce nebo mluvčího. Tomio se nějaký nt, eleme ující unifik potřeboval určitej dnul kimono a odhalil původce jeho nadzve vítr mu až stí, chopil žezla takovou rychlo kráse. nesmlouvavý rétoriky v plný vynalezený perpetuum mobile zůstane Nemáte v životě žádný problémy, jste navždy nikdy nevydanym románem století, zaměstnaný, materiálně zajištěný, nekterej má ale krom první všechny stránky potýkáte se s tim, že by vám systém prázdný. Tomio tohle dokáže na půdě jste přesto ale nohy, pod klacky házel senátu, poslanecký sněmovny nebo nebo t vylejva si u potřeb máte a frustrovaný v televizní debatě. Svůj statut ultimátního vůbec vlastně vás se co , žluč kvůli věcem brouka Pytlíka si udržuje jednoduchym ať o, všechn na názor mít netýkaj, musíte trikem – než ten nebo onen imbecilní víte řadě ední neposl je sebedebilnější, a v nápad vyřkne, ujistí se, že jeho realizace na řešení máte všechno líp než ostatní a je v čiře utopický rovině, tudíž nikdy nejem! všechny neduhy společnosti? Gratulu bude možný jeho validitu v rámci kapacity ovali Pak jste se s prstem v prdeli kvalifik obyčejnýho plebsu ověřit. mezi okamurovce. To však neni žádná výhra Okamurovci seděj doma ve svym obyváku v loterii, protože pokud průzkumy nelžou, obklopený diplomama z jaderný fyziky, vašich 51-55% dalším cca i to se o povedl práv, ekonomie, politologie, sexuologie, ům milion pěti než více tzn. bčanů, spoluo sociologie, genetiky, paleontologie, psyiky. republ ý skromn obyvatel naší chologie, kynologie nebo anal-logie a spílaj rení unikát tak zrovna Proč je Tomio zapjatou pěstí zlovolnejm Ukrajincům, e protož uše Jednod prezentativní kus? který ždímou náš sociální systém jak ruskej prakdříve se mu povedlo dostat manýry ropovod, nebo sedmdesátníkům drze si , hospod tikovaný v šedý zóně domácností, udržujícím svéprávnost. K tomu v tichu do hasičskejch bálů a firemních večírků žehnaj Mussolinimu nadčasovýmu plánu na širokoplošnejch médií a vládních institucí. vytvoření Romistánu a pak si daj na dobrou Prostě za normálních okolností se objeví noc Minority Report a smutněj, proč je hovno zrovna lidi maj anebo kauza nějaká naše vláda tak zpátečnická, že nerozjede to lý dokona aký bůhvíj ej vymysl tak co dělat, preventivní odhalování deviantů. A hlavně to a mu problé ního virtuál si řešení jakýho nepodceňovat obyčejný lidi! Jak je to ve , Pepovi smem entusia kym sdělej s obrovs skutečnosti s globálním oteplováním se dá hlae poklep se Luďkovi nebo Ivetě, trošku přece odkoukat i z teploměru... popřípadě Během končí. vama a tim celá záležitost z rostoucích tržeb gay barů. 5 závitů pár minut trápení mozkovejch


06.02.2014

DEEZ NUTS, NASTY PRAHAFUTURUM

24. 4. 2014 Praha / Futurum

07.02.2014

PRAHA / PALÁC AKROPOLIS

URE.CZ | OBSCURE.CZ | OBSCURE.CZ | OBSCURE.CZ | OBSCURE.CZ | OBSCURE.CZ | OBSCURE

ZMĚNA MÍSTA KONÁNÍ!

15.02.2014 ROCK CAFE

22/02/2014

PRAHA NOVA CHMELNICE


ROCK CAFÉ Národní 20, Praha 1 | www.rockcafe.cz

so 01. 02. “Biker´s Party no. 10” (kulaté 10 výročí motorkářské zimní párty!)”: Live: NEGATIV, BLACK BULL, BLIND TRUST + bohatý doprovodný program: fotoateliér (tentokrát ve stylu 60’ let) ZDARMA, Airbrush tetování ZDARMA, křest kalendáře pro rok 2014, představení motocyklů značky Cleveland atd… 19.00 (200,-/vstupné pouze v místě!!!) út 04. 02. „FreeZone“: Jo!SKA a ORIGINAL PACMAN 20.30 - vstup zdarma st 05. 02. „FreeZone“: SIMPLE MUFFIN, MOTHER´S FUNKERS, PayaNoia 20.00 - vstup zdarma pá 07. 02. “Party Hard Vol.II”: BIKKINYSHOP, MAGMA HOTEL, FOURTH FACE, LOCO LOCO (rockově crossoverový koncert v rámci oficiální výstavy k soutěži o nejlepší hudební design Megaton Fashion Show 2013!!!) 19.30 (100,-/ předprodej v Rock Café a plus poplatky v síti Ticket stream) + “Gangsta Swing“ - swing & electro swing party with The Prague Swingmasters! 22.00 - vstup zdarma so 08. 02. BORN OF OSIRIS (USA), OCEANO (USA), WITHIN THE RUINS (USA), RINGS OF SATURN (USA) 19.00 (Předprodeje: 450,- Kč/www.shindy.cz, Ticketpro, Ticketportal, Ticket stream/490,- Kč na místě, více na www.Obscure.cz) + “2000´s Party” - DJ Kuba Chromeček 22.00 - vstup zdarma ne 09. 02. VIZA (USA) + support: PUi (USA) 20.30 (300,- + poplatky/předprodej v Rock Café a síti Ticketstream / 350,- v místě) út 11. 02. „FreeZone“: LARIKA a MUNCHIES 20.30 - vstup zdarma st 12. 02. LUNO, SUPER TUZEX BROS., special guest: I LIKE YOU HYSTERIC 20.00 (150,-/ předprodej v Rock Café a plus poplatky v síti Ticketstream)) čt 13. 02. VĚRA BÍLÁ & KALE 20.30 (150,- + poplatky/předprodej v Rock Café a síti Ticketstream / 200,- v místě) pá 14. 02. “NerudnýFest vol.5”: KŠANDY INDUSTRY, VEPŘOVÉ KOMETY, I LOVE YOU HONEY BUNNY, WOSA, POHLAVNÍ NÁDRAŽÍ, SIROTČINEC 18.00 (80,- + poplatky/předprodej v Rock Café a síti Ticketstream / 100,- v místě) + „DJ EFKA Retro Party“ 22.00 - vstup zdarma so 15. 02. DIE KRUPPS (DE) + support 20.00 (více info na www.Obscure.cz) + “2000´s Party” - DJ Kuba Chromeček 22.00 - vstup zdarma ne 16. 02. “OpenMike no.11”: Příležitost pro každého, kdo má co předvést u “majkrofounu” - písně, básně, stand up comedy…, moderuje CZECH MIKE, více na www.rockcafe.cz 17.30 - vstup zdarma út 18. 02. „FreeZone“: GRAMOTÓN a MILAN PEROUTKA BAND 20.30 - vstup zdarma st 19. 02. „FreeZone“/”ArtFest”: CURLIES, NONCITIZEN, CONCRETE OSTRICH 20.00 - vstup zdarma čt 20. 02. „Slam Poetry vol.12”: 12. exhibiční bitva borců v poezii naživo! Na jednom podiu se ten tokrát sejdou hned Čtyři mistři ČR, z toho dva dvojnásobní! JAN JÍLEK, JAKUB FOLL, METODĚJ CONSTANTINE a BOHDAN BLÁHOVEC budou soupeřit s několika novými tvářemi, které se v české slam poetry na podzim objevily... Moderuje: Martin Vasquez, více na www. slampoetry.cz 20.30 (150,-/ předprodej v Rock Café a plus poplatky v síti Ticketstream) pá 21. 02. THE PEACOCKS (CH), WAYAWARD CAINES (DE) 20.00 (250,- / Rock Café, 270,- v sítích / 320,- v místě) + “Gangsta Swing“ - swing & electro swing party with The Prague Swingmasters! 22.00 - vstup zdarma so 22. 02. “VEG FEST I.”: STOLEN LIVES, BORN AGAIN, STILLBORN (AT), ANIME TORMENT, BOB live + bohatý doprovodný program: projekce filmů, výstava, přednášky, infostánky, občerstvení od PLEVEL a MOMENT... (1.ročník veganského festivalu, tentokrát na podporu činnosti O.S.Zvíře v tísni. Partneři: OTEVŘI OČI, SOUCITNĚ, 269, ZVÍŘE V TÍSNI, PLEVEL, MO


MENT) 19.00 (150,-) + „DJ EFKA Retro Party“ 23.00 - vstup zdarma út 25. 02. „FreeZone“: crapfruit (křest mini EP) + THE LICK IT 20.30 - vstup zdarma čt 27. 02. “Rock Café Contest“: 2.základní kolo: ROGERS, ISUA, OUTSIDER (více na www.rockcafe.cz) 19.30 (50,-/předprodej v Rock Café a plus poplatky v síti Ticketstream) pá 28. 02. SAVAGES (UK) 20.00 (předprodej za 395,- + poplatky pouze v síti Ticketpro) + “All Music Party” - DJ MAARA 22.00 - vstup zdarma

OBSCURE PROMOTION www.obscure.cz | www.brutalassault.cz | www.shindy.cz

čt 06. 02. Red Fang, The Shrine, Lord Dying

Praha, Futurum

pá 07. 02. Ulver

Praha, Akropolis

so 15. 02. Die Krupps

Praha, Rock Cafe

ne 16. 02. Bullet For My Valentine, Coldrain, Callejon

Praha, Roxy

út 18. 02. Sepultura, Legion Of The Damned, Flotsam & Jetsam, Mortillery Žilina, Smerr Pub so 22. 02. A Pale Horse Named Death

Praha, Nová Chmelnice

po 03. 03. Turisas, Starkill

Bratislava, Randal

út 04. 03. Turisas, Starkill

Praha, Nová Chmelnice

pá 02. 05. Cult Of Luna, God Seed

Praha, Rock Cafe

po 12. 05. Hirax, Bonded By Blood, Nervosa, Nuclear, Methedras st 14. 05. Blood Ceremony, Spiders

Brno, Melodka

Praha, Klub 007 Strahov

CROSS CLUB Plynární 23, Praha 7 | www.crossclub.cz

so 01. 02. DEEP BEAT AVANTGARDE (Goldffinch (BEL), Denoir, Layup & Raphael Kosmos, Drumax & Vidras, Rudeboy, Stantha) AVANDGARDE BREAKS STAGE (Stray (UK), Ahz, Rudeboy, Kamcza, Eska, Mc Tukan) ne 02. 02. ELECTRO SWING FEVER (Universal Swing Brothers) po 03. 02. LOS TEKKENOS (Q59 a hosté) út 04. 02. MORE THAN HIP HOP (Memento Mori (live koncert), Live Hip Hop Jam Session 6 with Dj Flux, Dr. Kary, Oliver Lowe, Rest, Hash Es Man, Chewin Gun live band, Patrik Bartko a další..) UFOSS (digitální obrazy revolucí Arabského jara) st 05. 02. HC NIGHT (No Mute, Worldhood a hosté) PSYTRANCE (Ondrej Psyla, Jonah Moses, Hellman) čt 06. 02. IT’S NOT BROKEN IT’S VINTAGE (The X-Ray Harpoons (DE), The Maggies Marshmallows, DJKing Camp Gillete) CYBER CORTEX (Redivider, Leefitch, Crome, Heavyn) pá 07. 02. DOUBLE TROUBLE (Zero Method (HU), Utah Jazz (UK), Philip TBC, Johny Player, Tao Maffa, Volume Plus, Martyyno, Skáčko, Ozy, Lu.d.key, Ahz, Kamcza, Theya, Peejay, Honey T) so 08. 02. HOŠEK 47 B-DAY (Plexis, Apple Juice, Vychcaný Knedlíky, Alert & Babe Ln a host) LATINO BALKAN ELECTROSWING (Gadjo.cz & F.T.A., Mgl & Dawe Trumpeteer)


ne 09. 02. JAMASTERAP (Febio a host) po 10. 02. LOS TEKKENOS (FDM sound a hosté) út 11. 02. FORBIDEN FRITS (Forbidden Fruit a hosté) UFOSS (Hackerská dílna - přednáška autorů Nebezpečné knihy eldar.cz/kniha) st 12. 02. KYTAROVKY (Anything Goes , Jokers Face, Chilli Eyes) DNB LOUNGE (dnb special guests) čt 13. 02. GLOBAL AMIGOS (Kuto Selektah (PER), Chong X, Don Pedropulos, Dscdrmr, Chong X) SWINGANG STAGE (James Wing + RudeSax, Le Petit Nicolas) pá 14. 02. DNB LEAGUE (Dub Zero (UK), Akira, Sayuz, Fat G, Drumbassterds, Mad Bass Unity, Gasr, Pyshtone, Rich, Tons, Emeka, Saym, MC Brejchus) so 15. 02. BASS CASEMATE (Symbiz (KOR/DE), Thelem (UK), Telka, Mad4Bass, Chong X, Franill, Stifler Selecta & Dirty Little Toaster) KONNEKT STAGE (MCs: Smack, Tchagun, Shadow D, Chik, Norman Bates, Fuss) ne 16. 02. DIVADLO (Divadlo Líšeň) ELECTRO SWING FEVER (Universal Swing Brothers) po 17. 02. RISE OF ROBOTS (Domie, Oktee, Hany vs. Revize, Juzuela (Cute Corps) vs. Ondrasm, Dash vs. Prdelmrdel, Cyborca (Cute Corps) vs. Venocid) út 18. 02. ZIMNÍ BUNCH FEST (River Jumpers (UK), Ducking Punches (UK), Crazy Arm (USA), Liberation Service (NL), Doowhenblade) UFOSS (Gadjo dilo - promítaní a diskuze s romským hostem) st 19. 02. DOBREAK VEČER (Real Transported Man, Sonority, Grove) PSYTRANCE (Zero Point a hosté) čt 20. 02. FUNKY SOUL RNR (Caktus, Skavareflaseta a Pupussy Cactus) pá 21. 02. DRUMSTATION (Survival (UK), Paul T (UK), Beast67, New Sound Orchestra, Drama Jacqua & Yukimura & Babe LN & MC Chevy, Blofeld & Theya) ELECTRO TECHNO (Abu & Ark, Dr Smeghead & Skritek) so 22. 02. PIRATES POR with LEGO (Karmahofer, Nebula, GrilliWilli, 23 Yrah, Katinka, Ravey, Rudl, Many, Many23, Z-Aires) DIVADLO PRO DĚTI (Kouzelník Eňo Ňuňo) ne 23. 02. HULIDI (hudba, divadlo literatura) po 24. 02. LOS TEKKENOS (Filip Hodas a hosté) út 25. 02. RNR PARADE (The Hope, Come to Daddy a host) DRUM AND BOUNCE (Drumbasterads crew) st 26. 02. HARD GUITARS (Chelsea Smile (NL), In Hope We Die a host) PSYTRANCE (Newteck, Mako, Ejczka) čt 27. 02. BALKAN CIRCUS NIGHT (Fanfare Oranžáda a Circus problem a host) CONNECTION (WTK, Shabu Vibes, Michal, Shabu Vibes, Kazula, RCK) pá 28. 02. MESSENJAH – KŘEST BOJUJ DÁL (Messenjah, Dr. Kary, Mr. Roll, Missy M, Dreadalist, Mc Chicha, selecta Boldrik, Waddup Sound, W23 aka Wilda Panda, Dj Scarface a host) SWINGANG STAGE (Dj Marionette, Dj Soljah aka James Wing, Dj Swing Garden, RudeSax) so 01. 03. ANGRY TECH(NO) (LukeS Anger live (UK), Joss Crooks (UK), Ghándí, Redcliff, On_Dra, 2ND STAGE (Rob Pearson (UK), Audiot a hosté) po 03. 03. LOS TEKKENOS (Suburbass, Tanukichi, Dr.looney, Msd live, Sanchez vs Teknolog1c, Ala Crew B-Day)


KLUB 007 STRAHOV

Koleje ČVUT, Blok 7, Chaloupeckého 7, Praha 6 | www.klub007strahov.cz

so 01. 02. Garage / Punk / Noise DĚTI DEŠTĚ (cz), KURAC (cz) čt 13. 02. Crust Punk BORN/DEAD (usa), RANDOM BLACKOUTS (de) pá 14. 02. Ska / Reggae / Punk / Soul THE CHANCERS (cz) + SKAPARÁDA ! so 15. 02. Punk Rock / Hard Core NĚMÁ BARIKÁDA (cz), REMEMBER THE HEROES (cz), POZITIVNÍ

DEVIACE (cz) + DJ Postman

út 18. 02. Trip Hop / Rock BIRDPEN (uk) st 19. 02. Indie / Electro / Pop / Noise CROOKS ON TAPE (usa), BUNFRANG3 (cz) čt 20. 02. Math Rock TERA MELOS (usa) pá 21. 02. Punk Rock SMALL TOWN RIOT (de), PALAHNIUK (cz) + DJ so 22. 02. Rock / Pop MIB QUARTET & OLEG SOKOLOV (cz) pá 28. 02. Punk Rock / Hard Core WORLDHOOD (cz), BURNING STEPS (cz)

DIVADLO POD LAMPOU Havířská 11, Plzeň | www.podlampou.cz

so 01. 02. LOCOMOTIVE heavy weight HC metal, CONCRETE metal HC, E.O.S. HC metal, 120,-/150,po 03. 02. TRAVELLING čt 06. 02. MÚZA 2014 4. postupové kolo WAY TO, CHAI, ERROR 55, NYX, RISE OF THE FALLEN, 50,pá 07. 02. PRVNÍ HOŘE & INSANIA, přední kapely české nezávislé scény s nezaměnitelným projevem so 08. 02. DONNIE DARKO rock progressive, GOT A WOLF hardcore punk, YOKO PHONO post rock, 80,po 10. 02. EXPEDIČNÍ KAMERA 2014 Nejlepší české i zahraniční outdoorové filmy uplynulé sezóny út 11. 02. EXPEDIČNÍ KAMERA 2014 Nejlepší české i zahraniční outdoorové filmy uplynulé sezóny st 12. 02. STREETFIGHTERS hardcore crossover čt 13. 02. MÚZA 2014 5.postupové kolo, STRANGE SOCIETY, AD GLADIUM, MORUS, ATTAX, MÓRRÍGAN, AVIDITY FOR, 50,pá 14. 02. PIPES & PINTS, THREES AWAY (USA), BOY so 15. 02. PESOPÍR amateure obscenne folk st 19. 02. TO KILL ACHILLES (Scotland) metalcore-electro, DEAD DREAMERS (UK/NZ) hardcore metalcore, OUR FINAL HOUR (UK) emo-post hardcore, EVERYTHING WE HAVE metalcore, 90,čt 20. 02. ZNC punk rock, THE ROCKLES legendární skupina pro legendární pamětníky, 80,-/100,pá 21. 02. RAVENHOUSE (ITALY) špička italské goticko metalové scény, INTERITUS symphony metal CARPATIA CASTLE gothic rock/Most s novou velmi kladně hodnocenou deskou “Lauadnum”. so 22. 02. THE PEACOCKS (CH) rockabilly-punk rock trio, WAYWARD CAINES (D, USA, CZ) našláplá punk rock kapela, 180,-/220,st 26. 02. POLETÍME? banjo punk turbošanson band z Brna, 100,-/120,čt 27. 02. MÚZA 2014 6. postupové kolo, YOKO PHONO, IN BASEMENT, SNYDER, SLUSH, 4DOGS, SNĚHURKA A 7, 50,pá 28. 02. NEŽFALEŠ punk-rock´n´roll, DEGRADACE punk-rock´n´roll, VAPID punk rock, 100,so 01. 03. WARHAWK power metal, MENHIR heavy hard rock, GREYMON hard rock-metal, 100,-


VELBLOUD music bar U Tří lvů 4/294, České Budějovice | www.velbloud.info

so 01. 02. Spark Fresh Blood – finále – metal koncert út 04. 02. Party Hard – hudební projekce, klipy, koncerty st 05. 02. Blackout – drum’n‘bass diskotéka pá 07. 02. Silent Disco – tichá diskotéka se sluchátky so 08. 02. Colp, Swarm, Straight Back – metalcore koncert út 11. 02. Party Hard – hudební projekce, klipy, koncerty st 12. 02. Fresh Beatz – down tempo diskotéka čt 13. 02. Threes Away (USA) – punk rock koncert pá 14. 02. Pinkout – 5 let výročí so 15. 02. Retroprotest, Daša fon Flaša – punk alternative koncert út 18. 02. Party Hard – hudební projekce, klipy, koncerty st 19. 02. Terra Melos – naab koncert čt 20. 02. The Peacocks – rockabilly koncert pá 21. 02. The Doors – zdařilý pražský revival so 22. 02. Gride, Dezinfekce – benefiční koncert út 25. 02. Party Hard – hudební projekce, klipy, koncerty st 26. 02. Reggae Bashment – General Kryshpeen & friends pá 28. 02. Záviš – folk koncert

BARRÁK MUSIC CLUB Havlíčkovo nábřeží 28, Ostrava | www.barrak-club.cz

pá 07. 02. BREAK IT! – FINÁLE – AJDONTKER, LUNARECHOES + poslední finalista so 08. 02. CRUSHING CASPARS (D), THE TRUTH IS OUT THERE, THE FALL OF GHOSTFACE,

SKAUMPRÁSK, AIMS út 11. 02. XAVIER BAUMAXA pá 14. 02. ZONA A (SK), BABY SECONDHAND so 15. 02. GUTTURAL GORE GRIND MAFIA 6 – SQUASH BOWELS (PL), GUTALAX (CZ), NUCLEAR

VOMIT (PL), PROFANATION (DE), GUTTER SLUT (CZ), MINCING FURY A.G.C.O.Q.D. (CZ), CONFUSION (PL), HIBAKUSHA (CZ) po 17. 02. CLIMATES (UK), EARLY SEASONS (FR), IN ARCHIVES (UK) st 19. 02. RAVENOUS (IT) + SUPPORT čt 20. 02. EDDIE STOILOW pá 21. 02. RENTGEN, GARANT, MR. SCARECROW so 22. 02. ZPOCENÝ VOKO st 26. 02. HATEBREED (USA), NAPALM DEATH (UK) + SUPPORT pá 28. 02. TORR, ANTIGOD


Stáhněte si výtisk zdarma na www.softsecrets.nl


Sestavila věštkyně Zerinda

Beran

21. 3. - 20. 4.

Vládce Mars přiláká v únoru chaos a neklid v oblasti vztahů ve společnosti, firmách, organizacích, skupinách, komunitách, oddílech, třídách, kapelách. Můžete být zataženi do sporů, hádek, bojů, konfliktů, problémů. Hlídejte si peníze a majetek a i v tom bordelu si všímejte lidí kolem. Ten dotyčný totiž

nemusí být zrovna gay či pan Dokonalý, ale exekutor.

budou řešit a budou řešeny. Ale za to úplněk nemůže.

Býk

Blíženci

S pomocí Venuše byste se měli posunout. Alespoň v práci, na ostatní posouvání jste moc líní. Nové výzvy vás budou stát tolik, že se snad ani nevyplatí je přijímat a vůbec se o tom bavit. Úplněk vám přinese řešení v rodině. Především ženy

Tento měsíc je pro vás ve znamení nezávislosti. Vzhledem k vaší bipolární povaze si stejně budete žít podle sebe, takže jakákoliv předpověď je marná. Zkuste se vzdělávat, toho není nikdy dost a hvězdy jsou vám nakloněny. Oholte se!

21. 4. - 21. 5.

22. 5. - 21. 6.


Rak

Váhy

Kozoroh

Planeta Jupiter stále couvá Rakem. Lidé zrození v tomto významném období budou řešit peníze, přehodnocovat movité majetky, kalkulovat se vztahy a počítat minuty, neb kolem řádí černá Luna. Nevíme přesně, co to znamená, ale přestaňte být tak strašně důležití. Všichni víme, že máte pod polštářem knihu o prokrastinaci.

Váhy jsou dlouhodobě ovlivněny Marsem, jenž je nutí býti akčními. Což je tragédie, neboť podstatou Vah je otravovat okolí svým rádoby intelektem vyčteným z časopisů v čekárně u obvodního lékaře. Kolem úplňku vás někdo může pomlouvat, ale i na to už jste zvyklí. Chcete-li najít životního partnera, vytáhněte nejdřív hlavu z řitě a rozhlídněte se.

Planeta lásky Venuše je vaší velitelkou. Prožíváte velice silné novoluní a ovoluní, hned z nového roku to na vás skočilo. Planety kolem vás tančí, energie stříká, gejzír intelektu zcákal celý zvěrokruh. Navíc jste si uvědomili svou vlastní hodnotu. Zkrátka, únor je váš. Gratulujeme a doufáme, že v březnu se vám to vrátí, ať je to fér vůči ostatním.

22. 6. - 22. 7.

Lev

23. 7. - 23. 8.

Páni živé fauny pod vlivem Slunce dostanou bez varování pěknou ťafku. Vaše pověstná dokonalost neunikla pomluvám, ač je to téměř nemožné, a planety budou tlačit na řešení vztahů. Dvouvrstvý toaletní papír, vůně na záchod a dobrá kniha budou vašimi opravdovými přáteli, z tlačení totiž bývá pouze jedna věc.

Panna

24. 8. - 22. 9.

Chladný Merkur vládne zrozencům Panny. Bude vás nutit rekapitulovat a přemýšlet. Vzhledem k vaší logické a hovnožroutské povaze to bude asi pěkná nuda, takže si svoje zastaralé myšlenky a problémy nechte laskavě pro sebe, univers je po uplynulých 65 miliardách let již přesycen.

23. 9. - 23. 10.

Štír

24. 10. - 22. 11.

Mars se pohybuje Váhami. Štírům je to stejně buřt, protože si pojedou ten svůj diskopříběh v lesku dál. Výjimečně se objeví smíšené pocity a vítr emocí přinese překvapující zprávy. Únor je poslem ukončení nebo uzavření. Nevíme čeho, ale udělejte to zvenčí.

Střelec

23. 11. - 21. 12.

Pod vlivem Jupitera budete řešit finance. Pod vlivem alkoholu budete řešit kraviny. Jupiter couvá, tak pozor, ať se nesrazíte s Rakem, těm to taky couvá. Cesty, cestování, zahraničí, vzdělávání... to vše rozšiřuje obzory. Vy máte zatím rozšířené akorát zorničky, snažte se, začínáte být s tím svým optimismem nudní.

22. 12. - 20. 1.

Vodnář

21. 1. - 20. 2.

Slunce vstoupilo do Vodnáře už v lednu a zahájilo tak taneční sezónu. Období plesů, společenských akcí a sdružování přátel chlastu přinese kýženou energii. Člověk by neměl tančit sám a tak nezapomínejte na ostatní a skákněte na ska. Mezi lidmi se ten váš energický ksicht lépe ztratí.

Ryby

21. 2. - 20. 3.

Merkur řádí jak černá ruka a ani Rybám se to nevyhne. Lidé narození ve znamení vodních tvorů budou řešit zdraví, zdraví svých bližních, sousedů, kolegů i domácích mazlíčků. Při vaší utkvělé představě, že to někoho zajímá, vám unikne spousta věcí. Neměli by vám však uniknout Skindred či Peacocks, v tom bordelu aspoň nebudou slyšet ty vaše analýzy.


Mighty Freezine 02/2014  

Mighty Freezine #47, únor 2014

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you