Portfolio 2017-2022

Michael Čambor vybrané práce 2017–2022

Michael Čambor *13/06/1997 Prague, Czech Republic (Czechia)

VZDĚLÁNÍ

2017 – ...

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze _Ateliér A1 (Jan Šépka a Mirka Gulbisová) STUDIJNÍ STÁŽE

2022

Royal Danish Academy, Copenhagen _Political Architecture: Critical Sustainability (Niels Grønbæk a Hannah Lucy Wood)

2020 – 2021

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze _Ateliér A2 (Ivan Kroupa and Jana Moravcová) PRACOVNÍ ZKUŠENOSTI

2020 – 2022 Aulík Fišer architekti (afarch.cz) _Urbanistická studie pro Staré Bohnice, Praha _Urbanistická a volumetrická studie pro základní školu Waltrovka, Praha _Urbanism study and architecture study for housing development, Prague _Urbanistická a architektonická studie pro bytový komplex Pod Smetankou, Praha _Architektonická studie pro kombinovaný bytový dům Bohnice, Praha

2020 Forum 88, výstava, Pražská tržnice _Architektura výstavy a prostoru (studie)

2018 – 2019 SVĚTOVA 1

_Adaptace prostoru pro potřebu galerie _Architectura výstav

PRÁCE (Chronologické řazení)

2021/2022 LS (Contaminated Collaboration)

STÁŽ

Sensitive Biomachines_ The mythology for today

2021/2022 ZS (Vzdělání)

Mateřská škola Zdeňky Varhulíkové

2020/2021 LS (Kontrast)

STÁŽ

2020/2021 ZS (Harrachov)

STÁŽ

Komunitní zahrady MAOS_ Adaptace pražského ostrova

Trans/sport_Infrastrukturní bod v krajině Krkonoš

2019/2020 LS (Materialita_Beton) Rohan_ Veřejná plovárna u řeky

2019/2020 ZS (Materialita_Cihla) Bastion XXXIV_Intervence do obranných zdí Vyšehradu

2018/2019 LS (Jihlava) Za Snahou_Vyplnění proluky v historickém centru

2018/2019 ZS (Jihlava)

Masarykovo náměstí_Kulturní objekt na náměstí

2017/2018 LS (Praha)

Václavské náměstí_ Městský dům v centru Prahy

2017/2018 ZS (Praha)

Slovanská epopej_ Galerie určitého díla

Vestvolden Vestvolden, the fortification ramparts complex, which stretches 14km on the west outskirt of Copenhagen, was built between 1888-1892 for the protection of the city against future conflicts and invading armies. However, the conflicts never came so Vestvolden was found obsolete in 1922. Since then, the whole complex was neglected and nature started slowly taking over all the manmade structures and the whole rampart complex. Nothing changed until 1974 when a group of enthusiasts founded “The friends of Vestvolden”, which was the beginning of serious interest in the rampart complex, the interest of individuals and city councils, through which Vestvolden passes. Another change came in 1996 when Vestvolden gained protection with addition to the list as cultural and natural heritage. Since then some new constructions began to happen to change some parts of the complex into a park that can serve local neighborhoods and its residents.

Mythology Humanity has separated itself from the entangled outside and describes itself as unique and detached.

Due to that ideology, humanity puts itself at the center of the outside and starts to see it as a source of its own, to grow, expand, and reshape. Humanity envelopes itself with design and becomes numb to natural processes and rhythms. Because of this behavior humanity pushes itself to the crossroad. The impact we made, is too big to be reversible. There is nothing to restore, but we can go forward to correct our mistakes of the past. We need to acknowledge them, learn from them, and try it better.

Our tool which we created at the beginning of our studies, is the key to understanding what we mean. The tool is an archetype, that anyone can decode. Made from wood and metal. But it's not for the expected earthwork, digging a trench, building a foundation, or recreating a meadow into a field. The tool is for labor but oriented in another direction, not for people to benefit from. We are able to act, and our action is required. The tool is a symbol of this action.

Story We went to Vestvolden to understand it. We undergo the path physically and mentally. Due to this, we realized that the duality of culture and nature with which we started to work at the beginning, is a human construct. But everything is entangled, even though we don’t sense it anymore. For us to realize and experience this reality, we need to become more sensitive again. The ability we have lost in the past. We want to take you on the path, where we left breadcrumbs, so you can follow us. We learn something on the path, so others can too.

Journey Our proposal is that we believe that we can use technology in a different way to become sensitive again.

To use tools and technology to expand our knowledge of ourselves and break the seal of numbness, with which we are enveloped. Each breadcrumb is a structure, a biomachine, made from wood and metal.

Placed on the top of an old bunker. We use the concrete structure, which lost its meaning a long time ago as the foundation of our proposal. The pavilion grows on top, but also grows down and fills up the spaces.

The biomachine is a tool, a piece of technology, which is controlled not by us, but by elements and rhythm beyond our control.

2_CONTAMINATED COLLABORATION_SENSITIVE BIOMACHINES (Collaboration with Evelien Dom)

Political Architecture: Critical Sustainability SS 21/22 Niels Grønbæk and Hannah Lucy Wood

Rain The first pavilion is created and set up to react to the rain. Rain is the blood in the veins of the structure. With rain, the pavilion will come to life. The structure consists of several entangled parts. The first one is the outside cylinder, which collects rainwater and holds all the detectors. The detectors react to the rain, its amount, and atmospheric pressure. Inside the cylinder is a reservoir with a triggering mechanism, which initiates a reaction if the amount of rainwater collected inside is sufficient. In the second part, the inside cylindrical walls start rotating. This will open the door of the bunker underneath, then the user can enter. On the walls are drawings and symbols of mythology will appear and those tell a story of possible futures and history.

Deeper inside the bunker is another room, the archival room. Because the whole structure works as a receiver of these different inputs. Information about those is stored, where you can explore and study them. The last part is the big shading mechanism with solar cells which rotates around the outside cylinder and follows the movement of the sun and its position in the sky, which is the main source of energy for the pavilion.

Surroundings

1:650

Journey

Rain

Atmospheric pressure

Amount of rain

Motion

Experience

Biomachine

Archive

Energy

Wind

Position of the Sun Sun

Dynamic diagram

Shadow of movement

Conection to the old bunker

Movement

1:150

Section A

1:150

Section B

Winter The second pavilion is a set of two towers. Those are heralds of wintertime. Also in a cylindrical shape. The surface of the pavilion is consist of shutters, which envelope the whole structure. Those shutters are connected to the detectors on the top of the pavilion. There are three detectors, the first input is the direction and the speed of the wind, the second one is temperature and the last is the sun detector. The whole pavilion is controlled by the sun. When winter is coming the pavilion will be revived. The shutters will be open and the inner wind turbine will start producing energy for the structure, the shutters also channel the wind towards the turbine for better effectivity. The pavilion then will open and the user can enter. Inside the bunker, the triangular wall is placed inside. Then during the time of winter solstice, when the sun is at the lowest point in the sky. The last reaction will occur. The inside wall will start to glow and the mythology drawings can be visible. The room with drawings also works as an archival room, because the whole structure works as a receiver of these different inputs. Information about those is stored, where you can explore and study them.

The base of the pavilion is further designed like a hibernaculum a place for animals to spend colder winter months in safety.

Surroundings

Journey

Wind

Speed of the Wind

Direction of the Wind

Energy

Temperature

Archive

Biomachine

Experience

Position of the Sun

Angle of the Sun

Sun

Dynamic diagram

Shadow of movement

Conection to the old bunker

Movement

Section A

1:150

Section B

Pollination The last pavilion is the smallest of them all. Pollination is fascinating and has a rather complicated rhythm.

Designing a mechanism that can be delicate enough to grasp was challenging. The pavilion in this case the pavilion is simpler in the terms of detectors. The nonhuman element which is in the position of control is bees. The structure is created as a pulley system that is connected to the outside of a tower. The envelope consists of separated cylinders. Inside the bees start building their hive and when the pollination period starts, bees will leave the hive for the pollen and nectar collection which they will bring back to the hive and start producing honey. How bees will grow and expand, will become heavier, so the beehive starts to function as a counterweight for the outside walls. That will make the walls go up and reveal the mythology drawings which are located inside the pavilion around the beehive. Later when the pollination period is over, bees will start to consume the honey in the hive, so the hive will become lighter again and the walls will close the pavilion down. The archival room is also presented here inside the bunker, where the information is stored and where it can be explored and studied. But here the medium of how the information is stored is no less important. Because the medium is honey made by the bees in the pavilion. Honey is a great preservative. It does not spoil, so it can last many years in unchanged form. You can also study the composition of the honey itself for the type of pollen and nectar which was used to make than honey, so you can study the biodiversity of the surroundings and also the number of pollutants in the air and water.

Surroundings

Journey

Temperature

Archive

Energy

Water

Biomachine

Bees

Experience

Water flow

The weight of the beehive

Dynamic diagram

Shadow of movement

Conection to the old bunker

Movement

1:150

Section A

1:150

Section B

Educational landscape

1:650

Educational landscape

Umístění i tvarování školky reaguje na všechny nepříznivé aspekty lokality. Nedokončený a neuzavřený blok s dostavbou věže ze 70. let, blízkost řeky, a s tím možné riziko záplav a v neposlední řadě přítomnost železničního mostu. Školka se staví zády k železničnímu mostu a plně se otevírá jižní fasádou do zahrady a do vnitrobloku. Školka je navržená jako kombinace železobetonu a dřevěné lepené konstrukce. Skoro všechny vnější stěny jsou ochranným obalem, do kterého je umístěn zbytek školky jako velký kus nábytku. Školka je navržena jako prostorová hra, kde se školka má stát průhlednou, v tom smyslu, že veškeré procesy, které se ve školce dějí jsou dítěti ukázány a nic před ním není skryté. Tato prostorová bohatost otvorů, průchodů a průhledů má motivovat dítě k prozkoumávání a vnímavosti, nejen vůči školce, kterou navštěvuje, ale i vůči svět který obývá.

2_VZDĚLÁNÍ_MATEŘSKÁ ŠKOLA ZDEŇKY VARHULÍKOVÉ ateliér A1 ZS 21/22 Jan Šépka a Mirka Gulbisová

Půdorysy

Podélné řezy

Příčné řezy

Axonometrie

Zahrada

Situace

Pohled od mostu

Pohled z vnitrobloku

Pohled z vnitrobloku

Denní místnost

Odpočinková místnost

Hudební výchova

Výtvarná výchova

Tělocvična

Spojení s místem Téma bylo „Kontrast“ a jake studenti jsme měli velkou svobodu interpretace, co si pod tímto termínem představujeme a jak se takový termín lze uchopit v architektonickém kontextu. První bod postupu byl výběr lokality v Praze. Lokalitu kterou jsem si vybral je ostrov, nebo spíše poloostrov mezi Holešovicemi a Libní. Obě městské části mají velmi podobnou historii, která formovala zdejší topografii a urbánní struktury industriálního dědictví. Dnes jsou obě městské části, mezi kterými leží dříve zmíněný ostrov, pod velkým tlakem developerské výstavby převážně kalcelářských budov a bytových domů. Tyto nové zásahy a transformace dříve existujících struktur nevytváří funkční obohacení, ale spíše zde vznikají „gated communities“, které privatizují dříve existující plochy a nevrací tak svému okolí vůbec nic. Ostrov, který jsem si vybral se jmenuje Maninský, největší ostrov v této lokalitě. Ostrov je v současné době odříznut od zbytku městské části Libeň a vytvaří spíše atmosféru periferie uprostřed města. Zapněný pouze autobazary, autoservisi, sklady sypkých materiálů a jedním starým mužem, který zde drtí staré cihly a střešní tašky na antuku pro místní tenisové kurty.

Místo zde přestal plynout čas. Na ostrov a skrze něj, od jednoho konce na druhý vede pouze jedna cesta. Páteř celého ostrova.

Můj projekt je vyvozen ze sousedního ostrova na kterém existuje zahrádkářská kolonie. Zahrádkářská kolonie LIOS („LIbeňský OStrov“) je jedna z nejstarších kolonii v Praze, založena v roce 1927.

Jádro návrhu je přetvoření a strategická formulace zahrádkářské kolonie na MAOSu (MAninský OStrov). Navrhuji základní strukturní rámec, který funguje jako zázemí zahrádkářské a pěstitelské funkci, jako základní hygienické zázemí, toalety a sprchy, dílna, sklad a komunitní kuchyně. Konstrukce strukturálního rámnce je prefabrikovaná, je proto možné ji velmi jednoduše složit, rozložit, či adaptovat. Tím je mo8žné vytvořit systém zahrad, který může reagovat na požadavky obyvatel. Pokud je zájem vysoký zahrady se mohou rozšířit nebo pokud zájem slábne zahrady se moho zredukovat.

Zahrada je rozdělená na jednotlivé přibližně stejně velké sektory, které tvoří svojí vlastní komunitu mimo celkovou strukturu. Jednotlivé sektory mohou být používány dle toho jak se jednotlivé komunity dohodnou jako údržba rozměry a hustota květináčů, pokud takové rozhodnutí není v rozporu s hlavními zásadámi a pravidlům celé kolonie. Sektory se také dokáží adaptovat jednotlivým ročním obdobím jako například je možné celý sektor zastřešit a vytvořit z něk tak skleník, který je vhodnější pro zimní a chladnější období roku. Součástí projektu je taký nový systém stezek a lávek pro chodce a cyklisty, který má umožnit lepší propojení ostrova s okolím a zbytkem města. Středobodem celé kolonie je pak zahrádnický obchod, kde je možné koupit vše potřebné pro zahradničení, jako nástroje, semena, či sazenice. Obchod pak není určen pouze pro uživatele kolonie, ale i pro kohokoli kdo bydlí v blízkém okolí nebo kohokoliv kdo zrovna prochází kolem.

3_KONTRAST_KOMUNITNÍ ZAHRADY MAOS ateliér A2 LS 20/21 Ivan Kroupa a Jana Moravcová

Současný stav

Současný stav

Koláže

Lineárná potenciál

Dělení

Sektory

Zahrady

Řeka

Min. vzdálenost 1,75m

Min. vzdálenost 2m

Průchod do sousedících segmentů

Záhony Min. vzdálenost 1,75m Min. vzdálenost 1,75m Záhony Min. vzdálenost 1,75m

Zázemí

Vstup z ulice

Min. vzdálenost 2m Hranice segmentu

Hranice segmentu

Min. vzdálenost 2m

Min. vzdálenost 2m

Průchod do sousedících segmentů

MAOS

MAOS

Skleník

Záhony

Příklad organizace

Pohled z ulice

Pohled do segmentu

Pohled z Holešovic

Měřítko a krajina Hlavní myšlenkou mého projektu, na kterou rozvíjím, je jak vytvořit infrastrukturní dominantu a jak navrhnout stavbu, která může přinést nový způsoby pohybu do Harrachova. Harrachov je malé město v Krkonoších, jehož hlavním zdrojem příjmů je turistika a sport. Hlavním záměrem projektu je vytvoření nového dopravního uzlu, který propojí všechny dopravní systémy a přivede lidi do zdejších hor za sportem a rekreací. Stavba se nachází na obchvatu města, což znamená, že nový hustší dopravní proud nebude rušit obyvatele města. Stavba je parkovací dům, autobusové nádraží, vlakové nádraží, (současná vlaková stanice je nevyhovující, protože je příliš daleko od centra města) a stanice lanovky, tento návrh je směřován k myšlence, že můžete přijet zimní lyžování bez auta. V Praze můžete s lyžemi nastoupit do vlaku, v Harrachově z vlaku vystoupit a rovnou na sjezdovku. Samotnou konstrukci lze rozdělit na dvě části; Parkovací dům a Dopravní uzel. Obě sekce fungují nezávisle. Sekce jsou však vzájemně propojeny schodišťovými chodbami a výtahy. Stavba je hybridní stavbou, neplní pouze jednu funkci, funkce jsou propojené. Parkovací dům je zároveň šatna, sprcha a toaleta. Celá stavba působí jako umělá krajina v kontextu monumentality kolem ní. Střecha reaguje na topografii původní louky a jen vyrovnává původní tvar a skrývá vnitřní části v sobě. Účelem tohoto návrhu je, že struktura by neměla být překážkou pro krajinu. Strukturu můžete přejít i bez nutnosti do ní vstoupit.

4_HARRACHOV_TRAN/SPORT ateliér A2 ZS 20/21 Ivan Kroupa a Jana Moravcová

Topografie

Současný stav

Navrhovaný stav

Wrocław

Jo

Li be re c

a sk ar kl

se fů

v

Sz

D

ůl

Dresden

n.

N

is

ou

ba rę Po

Ja

bl

on

ov ch ra ar

ec

H

Ta n

va l

d

ý

m

Ku nč ic e

od br

v

no

r Tu

n.

La be

Praha

Vr ch l

zn le Že

ab í

u ro u ze ro Ji ize n. . J n e c ic tn ne ky blo Ro Ja

Rychnov u Jablonce n. Nisou

M e ic

tin ar

Trutnov

v h íc

oš

n ko

Kr

Pa ka

Hradec Králové

Li bu ň

St ar á

Mladá Boleslav Jičín

Chlumec n. Cidlinou

Současná podoba veřejné dopravy

Wrocław

D ůl se fů v Jo

re c

is ou Ja

n.

Rychnov u Jablonce n. Nisou

u u ro ro ze ze

c

ne

d

Ji

lo

va l

n.

b Ja

Ta n

ce

ni

bl

yt

k Ro

on ec

n.

a

N

b rę Po

be

a sk ar

v

Li

kl

Sz

o ch ra ar H

Dresden

Ku nč

ic

e

od br

v

no

r Tu

n.

ý

La b

Vr ch

em

la

bí

Ji

zn le Že

Praha

M e

ic tin ar

Trutnov

v

Li

bu

ň

St ar á

Hradec Králové

ch

Pa ka

ší

no ko

Kr

Mladá Boleslav Jičín

Chlumec n. Cidlinou

Navrhovaná podoba veřejné dopravy

38

Současný stav

Navrhovaný stav

39

Řez podélný A

Řez podélný B

Pohled severní

Pohled jižní

Garáže A

Garáže B

Autobusové a vlakové nádraží

Hlavní zázemí

Axonometrie

Pohled na střešní krajinu

Pohled na hlavní vjezd

Možnost užití střešní krajiny

Možnost užití střešní krajiny

Pohled do garáží

Cihla Cihla je jedním z nejstarších stavebních materiálů. V pražském prostředí s ním přicházíme do styku velmi často. Nejviditelnější a nejdominantbější jsou pražské středověké a barokní hradby. Historicky prošlo opevnění velkými změnami, některé byla části byli zbourány aby bylo možné do města přivést moderní železnici nebo jen proto aby mohlo město rozrůst. Dnes ale pořád můžeme nalézt mnoho významných pozůstatků tohoto cihlového komplexu. Pevnost Vyšehrad je právě nejvýznamnější svou zachovalostí. Projekt je zamyšlením nad současnými možnostmi práce s pevnostními zdmi Vyšehadu, které již ztratili svůj obranný účel. Jak vytvořit intervence, které mohou pomoci rozvíjet celý komplex?

Pevnost Vyšehrad Vyšehrad je zajímavým místem i v kontextu historického centra Prahy. Po dlouhou dobu zdi pevnosti na jižním okraji města velmi viditelnou hranicí mezi městem a krajinou. V historii 20. století existovala spousta ideí a plánů na změnu a nahrazení pevnosti plně funkční částí města s veřejnými i soukromými prostranstvími a veřejnou dopravou ve formě tramvají. Historické brány by prošly rekonstrukcí kvůli instalaci kabelů, ale žádný z těchto záměrů se nakonec nerealizoval. Pevnost zůstává nedotčena jako veřejný prostor a park pro rekreaci. Ale není mnoho bodů, kterými můžete vstoupit do komplexu. Dnešní možné vstupy jsou historické brány, na kterých můžete vidět vojenskou estetiku a design 18. století s ohledem na původní vojenský účel pevnosti.

Bastion XXXIV Samotný projekt pracuje s myšlenkou, „jak lze zasáhnout do barokních hradebních zdí ze 17. století“. Při výzkumu pevnosti a jejich přidružených částí jsem objevil konstrukční chybu. Zeď na místě bastionu XXXIV je v jedné části zdvojená, pravděpodobně kvůli špatnému úhlu při stavbě v 17. století. (Viz řez B). Můj zásah na chybu upozorňuje a využívá její potenciál. Místo jsem vyčistil a navrhl nový otvor ve zdi a mezi dvojitou stěnu umístil nové cihlové schodiště. Schodiště vytvořené ze stejného materiálu jako okolní konstrukce vytváří jednotu mezi originálem a mým zásahem. Tímto malým zásahem do staletých hradeb jsem vytvořil nové spojení mezi Vyšehradem a městem. Aktualizuji obranné zdi Vyšehradu, které ztratily svůj původní účel a ukazují zděnou konstrukci hradeb v novém kontextu a v novém využití. Změnit bariéru na vstupní bod.

5_MATERIALITA (CIHLA)_BASTION XXXIV ateliér A1 ZS 19/20 Jan Šépka a Mirka Gulbisová

Vyšehrad

Hradby

A

A

B B

C

C KASEMATY Kasematy je systém klenutých chodeb zabudovaných do obranných zdí Vyšehradu. Byli používány pro obranu, jako vězení nebo jako skladovací prostory pro vojenský materiál.

V roce 1650 Ferdinand III začal budovat barokní opevnění a rozšíření Vyšehradu. V roce 1742 za francouzské okupace Prahy, začali francouzi stavět první kasematy. Později je Prusové a Rakušani zdokonalili. Úzké chodby se střílnami pro zbraně jsou asi 2 metry vysoké a 1,5 metru široké. Přestože jsou chodby velmi rozsáhlé, návštěvníci si jich nyní mohou prohlédnout zhruba 1 kilometr.

Vyšehradské kasematy byli kdysi téměř zcela zničeny. V listopadu 1744 chtěli Prusové při odjezdu z Prahy vyhodit pevnost do povětří. Do kasematů navezli 133 sudů střelného prachu. Poslední voják měl zapálit dvě zápalnice, které měli odstartovat explozi. Tři stateční vyšehradští muži sestoupili do kasematy a měli to štěstí, že našli pojistky. Na poslední chvíli se jim podařilo rozbušku odstranit. Později a tak statečný čin byli MariiTerezií odměněni rentou.

GORLICE Největší podzemní prostor, který je součástí vyšehradských zdí, se nachází v 33. bastionu. Klenutá místnost má rozměry 330 m² a v nejvyšším bodě je vysoká 13 m. Původní účel byl skladovací prostor pro střelný prach pro muškety a jako rychlý přístup do kasematů. V 90. letech byl prostor obnoven a zpřístupněn pro širší veřejnost jako součást prohlídkové trasy skrze kasematy. Dnes je prostor také využíván jako skladiště pro originály z Karlova mostu.

E

Chyba

Půdorys

Řez podélný

Řez příčný

Axonometrie

Pohled na zásah

Pohled na zásah

Současný stav

Vstup

Průchod

Schodiště

Michael Čambor vybrané práce 2017–2022