Page 1

10. VYDÁNÍ | BŘEZEN/DUBEN | 2018

Školní časopis Masarykova gymnázia v Příboře


4 AKTUALITY

5 VÝBĚR

10 BÁSNĚ

13 RECENZE

17 STŘÍPKY

21 SPORT

34 ROZHOVORY

42 HAIKU


Obrození

V

ážené čtenářky a čtenáři, den se se dnem sešel a nastala chvíle představit vám další číslo, tentokrát pod novým dozorem a s novou grafickou úpravou. Ještě před uvedením však nejprve chci poděkovat Melánii Klvaňové za to, že neopustila tento projekt, dokud to bylo možné, a také za to, že odvedla skvělou a pečlivou práci pro náš časopis. Teď už bývalému grafikovi Gabrielu Friedelovi také patří uznání a čest, již předal své žezlo a „know-how“ dál, a to Alici Holáňové, která také přispívá svými články. Děkuji také všem bývalým redaktorům za položení základů pro další činnost. Co můžete od tohoto a příštích čísel čekat? Zde je krátký výčet nových, pravidelných rubrik: fejeton, japonské básně haiku; od dalšího vydání se také můžete těšit na přírodovědně založené články v podání Daniela Komárka a Romana Vašuta. Mnoho zajímavého se ještě skrývá v inkoustu každého z redaktorů. Toto, v pořadí desáté, dá se říci jubilejní číslo, se ponese také v duchu prózy a poezie za pomoci vybraných výtvorů “externích autorů”, jakými

výtvorů “externích autorů”, jakými jsou například pan učitel Netušil, či žáci třídy septimy a kvinty. Na pravidelnost a řád se ovšem nezapomnělo, a stejně tak se lze nalézt v již zaběhnuté a oblíbené rubrice o historii, či se něčemu novému přiučit v rozhovoru s absolventem Petrem Slavíkem. Jaro je již v plném proudu a s ním přichází i vánek nových začátků. My se vám však budeme nadále snažit přinášet dobrou náladu do duše. Pohodové čtení vám přeje Radim Friedel, Sp šéfredaktor


AKTUALITY

20. 3. Druhé ročníky se vydaly do podniku Marlenka, automobilky Hyundai a pivovaru v Nošovicích. 27. 3. Skrze platformu Gypri talks proběhl rozhovor se strůjcem školní aplikace – Denisem Valáškem. 3. 4. Zástupkyně 3. A, Karolína Špačková a Tereza Slavíková, uspěly v okresním kole soutěže středních odborných činností ve Frenštátě pod Radhoštěm. 4. 4. Filip Jiřík z kvarty vybojoval 1. místo v okresním kole fyzikální olympiády konaném v Novém Jičíně. 6. 4. Tomáš Horečka ze septimy získal v Bohumíně 3. místo za sólový zpěv v krajském kole soutěže „ARS POETICA – Puškinův  památník 2018“. 11. 4. Maturanti psali své slohové práce z češtiny. Teď se pilně připravují a postupně plní části další. 13. 4. Uskutečnilo se finále Gypri futsalové ligy. Putovní pohár přebírá FK Chlív Żubrówka, stříbro má v kapse oktavánský Cancer Team. Třetí místo zaujal tým 2. A Drtivá porážka.

4


50 LET! 4. 4. 1968

DEN, KDY BYL ZAVRAŽDĚN

MARTIN LUTHER KING

5


Je zrovna jedna minuta po šesté hodině odpolední. Otevírají se dveře jednoho z pokojů místního motelu. Z nich vychází Martin Luther King na balkon, aby si mohl trochu víc užít krásného jarního dne. Vzápětí jej však zasáhne výstřel z pušky do krku. Dalšího večera se už nedožije.

protesty, s kterými přišel Martin Luther King, patří autobusové protesty ve městě Montgomery. Černošské obyvatelstvo odmítá jezdit hromadnou dopravou, raději chodí pěšky či na kolech. Doufají ve zrušení rasistických vyhlášek s ní spojených. Martinu Lutheru Kingovi se dokonce daří sehnat automobily, jež protestující rozváží, aby stíhali SVOBODNÁ ZEMĚ BEZ SVOBODY Píše se rok 1955, přes více než 90 svůj denní harmonogram. Policie let v USA oficiálně neexistuje ot- proti těmto poklidným protestům roctví. To je ovšem napsáno pouze používá brutálního násilí. Tím si však na papíře a k realitě to má hodně černé obyvatelstvo získává stále větší daleko. Ve skutečnosti se černošské sympatie lidí. Po celém jednom roku obyvatelstvo setkává s hromadnou jsou vyhlášky nakonec zrušeny. diskriminací. Jsou pro ně speciálně vyhrazené restaurace, čekárny či dokonce umyvadla. Většina z nich nemůže studovat na univerzitách, v autobusech musí uvolnit sedadla bělochům, nesmějí s nimi chodit po stejném schodišti. Alarmující je taktéž to, že nebezpečnou organizaci Ku-klux-klan můžeme považovat za zcela legální. Povětšinou násilné protesty proti této rasové segregaci jsou těžce potlačovány. Černošské obyvatelstvo bylo zahnáno do kouta. Ale to se má brzy změnit. Na scénu přichází ambiciózní Martin Luther King, syn reverenda baptistické církve. Ten začíná přesvědčovat černé obyvatelstvo, že je třeba bojovat. Avšak ne tak, jak tomu bylo dosud. Musí se bojovat bez použití násilí. Mezi tyto první Zástupy lidu před Lincolnovým památníkem

6


minaci. Ve stejném roce přebírá Ale pro Martina Luthera Kinga práce Martin Luther King jako vůbec zdaleka nekončí. Nadále káže ve svém nejmladší laureát Nobelovu cenu kostele v Montgomery. Postupem za mír. Nadále pokračuje v boji za času se z něj stává legenda. Stále svobodu, během něhož přežije dva častěji vyráží po USA, aby podpořil pokusy o watentát. Ten třetí se mu nenásilné protesty proti rasové se- nakonec stane osudným. gregaci. Častokrát se pořádají dlouhé SMRT JEDNOHO MUŽE pochody, které připomínají indické protesty Mahátmy Gándhího. V něm Právě 3. 4. 1968 se Martin Luther King nalézá svůj velký vzor. Stejně jako rozhodne odjet do Memphisu ve státě on hlavně učí, že použití násilného Tennessee, aby zde podpořil stávkuprotestu je naprosto nepřípustné. jící zaměstnance technických služeb. Jeho vrchol přichází roku 1963, Převážně se jedná o černochy. V takdy zorganizoval hromadný po- kovýchto případech běžně přebýval chod na Washington. Na schodech v hotelu Holiday Inn, avšak kritika u Lincolnova památníku pronese mu vyčítala, že si žije životem vyšsvou nejznámější řeč s vžitým názvem šího standardu. Kvůli tomu mu byl „I Have a Dream“. Do dnešního dne vybrán levnější Lorraine Motel. Dnes se jedná o jeden z nejlepších proslovů se zde nachází muzeum. Toho večera v historii. V roce 1964 přijímá Senát měl projev. Kdo tušil, že bude jeho ústavní dodatek, který garantuje všem posledním. Zítřejšího dne, krátce po lidem rovná práva a zakazuje diskri- 18:00, vychází Martin Luther King ze svého pokoje č. 306 na balkon. Najednou jej zasáhne do krku kulka. Tu po něm vypálil James Earl Ray. Za tento čin mu bude udělen trest odnětí svobody na 99 let. Hned po smrti Martina Luthera Kinga propuknou nejméně v šedesáti městech nepokoje. O pět dní později, v den jeho pohřbu, vyhlašuje prezident Lyndon Johnson den smutku. A tak Martin Luther King sice skonal, ale jeho cesta za snem pokračovala dál.

HLAS LIDU

Tomáš Horečka, Sp 7


640 LET

Den, kdy po zvolení papeže Urbana VI. započal papežský schizmat 8. 4. 1378

540 LET

Den, kdy byl spáchán atentát na hlavy rodu Medici

200 LET

26. 4. 1478

Den, kdy bylo v Praze založeno Národní muzeum

130 LET

15. 4. 1818

Den, kdy byla zaznamenána první vražda Jacka Rozparovače

100 LET

8. 4. 1378

Den, kdy bylo založeno Royal Air Force 1. 4. 1918 Tomáš Horečka, Sp 8


Každý z Vás nepochybně alespoň jednou přemýšlel o tom, co se ukrývá na půdě naší školy...

9


Komáří Sotva sedl tam, kam chtěl, chlastal komár prestissimo, avšak jeho hostitel, chlastal celý večer víno. A tak chlap i komár malý ten večer se ochlastali... Letěl komár zmateně, pak vrávoral po stěně a tam potkal noční můru. Je v pánu nožkama vzhůru. Navštíví komáří nebe s bříškem plným Zweigeltrebe! Mgr. Pavel Netušil

10


(Ne)dokonalosti Každý lístek rostoucí i vločka z nebe kroutí se do tvarů spletitých jak vytváří sebe Jen lidé jsou hříčka přírody ti brání svému tělu pihy před sluncem schovají by podobali se jeden druhému Obdivují kvítky zmatené co nemají tu správnou barvu jak ovečky však ochotně pihy skryjí pod vrstvou makeupu Verča Kopečná, Sp

11


...neohrožení borci z redakce se proto rozhodli tyto zapovězené 12

prostory prozkoumat na vlastní pěst...


Vyzvědačka Žena, která zaplatila za to, že chtěla být na svou dobu příliš emancipovaná. Žena s pohnutým životem, muži obdivovaná, ženami zavrhovaná, nespravedlivě obviněná. To všechno ztělesňuje Mata Hari. Nebo taky Margaretha Geertruida Zelleová, jak stálo v jejím rodném listě. O ní, době, ve které žila, ale také o obrazu společnosti, pojednává kniha Paula Coelha, Vyzvědačka. Vykresluje osobnost Maty Hari pomocí jejích osobních dopisů advokátovi, který ji bohužel neubránil před obviněními, a tak musela Mata Hari zaplatit za své výstřelky vlastním životem. Knihu doporučuji všem, kteří stejně jako já sice jméno Mata Hari znají, ale nic víc jim neříká. Protože byla opravdu zajímavá žena s bouřlivým osudem, stojí za to dozvědět se o ní víc. A navíc, Paulo Coelho píše tak poutavě, že se od knihy nebudete moct odtrhnout. Johana Dudová, Sp

13


PŘÍBĚH SLUŽEBNICE

P

remiéra prvních dvou dílů druhé série populárního seriálu Příběh služebnice proběhla 25. dubna letošního roku v USA. V Česku je odvysílala televizní stanice HBO. Po úspěchu první řady, která byla oceněna Zlatým glóbem a cenou Emmy, vyvstává otázka, jestli i ta druhá bude stejně úspěšná. V době uzávěrky nebylo jasné, jak se příběh bude vyvíjet. Podle serveru Aktuálně.cz se tvůrci tentokrát odchýlí od knižní předlohy kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové. To může znamenat, že se děj bude inspirovat aktuálním děním v Americe, kdy se stále probírají témata obtěžování a diskriminace žen.

V republice Gileád funguje kastovní systém, kde ženy jsou buď Manželky, hospodyně Marty, Služebnice, anebo prostitutky v poloilegálním nevěstinci. V rámci pokusu o záchranu lidstva byly plodné ženy zajaty a umístěny jako Služebnice do bohatých rodin. Jejich cílem je zplodit a porodit zdravé děti svým Velitelům za dozoru jejich Manželek, které jsou neplodné. Aby se celý proces odehrál bez problémů, jsou Služebnice před svým umístěním převychovávány Tetami, které jsou vyzbrojeny elektrickými paralyzátory a neváhají při sebemenším slovním prohřešku použít ty nejhorší formy trestů. V divákovi některé scény zaručeně vzbudí nechuť, napětí i šok. Fanoušci Hry Seriál zatím nabídl ztvárnění děje o trůny pravděpodobně naleznou v dystopické republice Gileád, která v seriálu zalíbení. reprezentuje Spojené státy v budoucnosti. Republika s fundamentalistic- V průběhu seriálu Offred postupně kým režimem se v důsledku ekolo- odkrývá jednotlivé části dějové linie gických katastrof potýká s nízkou a pomocí flashbacků vysvětluje moporodností a většina nově narozených tivy jednání určitých postav. Hlavní dětí umírá už v porodnici. Zbývá ně- hrdinka často vzpomíná na minulost kolik žen, které stále dokáží porodit před umístěním do Velitelova domu, zdravé děti. Mezi nimi je i hlavní na dobu před násilným převratem hrdinka příběhu, Offred (Elisabeth a nastolením nového režimu, nebo Moss). na svou dceru a manžela. Díky vzpomínkám a těžkosti celé situace se

14


dostává do úzkostlivých stavů, které případně Manželky, se ve vás vaří překonává s jedinou vidinou - přežít krev. V seriálu, kde probíhají zločiny a zachránit svou dceru. proti lidskosti, se snadno usmějete nad jakýmkoliv pozitivním dějovým vývojem. Po atmosféře, která drtí, je NABÍZÍ SE SROVNÁNÍ to příjemná emotivní změna. Příběh služebnice, stejně jako jiná Melánie Klvaňová, 4. A dystopická díla, neujde srovnání s Orwellovým románem 1984. Podobně jako v něm jsou odpůrci systému trestáni za sebemenší prohřešek tvrdými tresty, zastrašováni a ovlivňováni oficiální ideologií. (Ostatně, nabízí se i srovnání s komunistickým režimem.) Na rozdíl od 1984, kde je totalitní systém v pokročilejším stádiu, je režim Gileádu ještě v plenkách. Lidé si stále pamatují, co bylo před tím a mnozí z nich považují tuto absurdní situaci za přechodnou etapu. Objevují se mnozí oponenti režimu, kteří se ho snaží bojkotovat nebo emigrovat do Kanady, ti ale končí na oprátce nebo v Kolonii, kde jsou údajně nuceni čistit toxické odpady, které je dříve či později zabijí. Samotné ztvárnění Kolonie si ale tvůrci nechali do druhé série. Ať už je to děj, nebo povětšinou skvělé herecké výkony, Příběh služebnice se snadno dostává pod kůži a udržuje napětí v průběhu celého seriálu. Jednotlivé postavy zanechávají dojem v takové míře, že litujete ty největší chudáky a při pohledu na Tety, 15


16


K

A

PI

TÁNŮV D

Í N E

K

HVĚZDNÉ DATUM: čtvrtek 5. dubna 2018.

Z

ačíná přestávka mezi pátou a šestou hodinou a celá posádka kvinty ví, co je čeká a nemine. Odvěké zlo v podobě testu na dynamiku tuhého tělesa. Posledních pár sekund na zopakování nesmyslných kombinací písmen a čísel připomínajících hieroglyfy a jatka mohou začít. Při vrznutí dveří nám všem ztuhne krev v žilách. Pohlédl jsem na svého spolusedícího a oba jsme věděli, v jaké části trávicího traktu se právě nacházíme. Po přečtení zadání jsem upadl do hluboké deprese s tím, že jsem nic podobného v životě neviděl. Z katedry na nás dohlíželo oko Sauronovo, aby zabránilo veškerému opisování. Po chvíli se se ozvalo to, co otřáslo i těmi nejstatečnějšími z nás: “Za minutku končíme!” Již není cesty zpět. Bitva dobojována.

Ať vás provází tíhová síla! Šimon Krakovský, Kt

17


SE DOSTAT

ZPÁTKY DO

MRAVENIŠTĚ

Středa... Příšerný den... Šestá hodina a čekají mě ještě dvě další. Od výkladu o středověké literatuře bloudím ve svých myšlenkách k úvahám o smyslu lidského bytí. Ale to už na mobilu bliká čas 13:19 a já začínám šeptem odpočítávat sekundy: „Deset, devět, osm, sedm, ...“ Crrrrr. Jako obvykle se netrefím a zvonek odstartuje všeobecný zmatek po šesté hodině. Škola se mění v mraveniště a všichni mravenci se valí za cukrem nachystaným v jídelně.

má náladu se spřátelit s mýma nohama, avšak zbytek mé maličkosti zapomíná zachytit a posílá mě vstříc cestě. A tak se ocitám v situaci, kdy mi hrozí absolutní „držkopád“ a následné rozmáčknutí automobilem. V důsledku toho velmi elegantně, zdůrazňuji elegantně, přebíhám cestu po všech čtyřech. Mí milí, jistě si dokážete představit, jaká podívaná to byla pro kolemjdoucí a jak moc rajčatový odstín můj obličej získal, když jsem slyšela všudypřítomné záchvaty smíchu. Poučení zní: Ne Jídelna - místo vydávající jídlo pro nadarmo bývají přes silnici namamravence z naší školy a žel i pro ty, lovány bílé pruhy. kteří sídlí v té protější, u které se naše Ludmila Hrušková, Kt gurmánský stánek nachází. To znamená, že pokud byste se chtěli (nebo museli) přemístit z jídelny zpět do našeho mraveniště, je třeba překonat vražedný černý pruh jménem silnice. Přes něj vede bezpečný most, přechod pro chodce, ale jelikož já jsem líný mravenec a nechám se značně zmanipulovat od ostatních, ještě línějších, pro jednou nejdu přes přechod, ale risknu svůj život a vezmu to přes silnici. Ale ouha! Přede mnou se objevuje objekt zvaný řetěz a zřejmě 18


DRUHÉHO

BŘEHU

Směju se, až se za břicho popadám. Kolikrát jsme si s Liduš představovaly, jaké by to bylo zakopnout o ten smrtelně nebezpečný řetěz, který má za úkol chránit studenty před pokušením zkracovat si cestu z oběda. Ovšem některé to neodradí a stejně přes tu silnici jdou. A právě Liduš se to tentokrát pěkně vymstilo, když chtěla se vší svou elegancí a pohybem laňky přeskočit řetěz a přeběhnout silnici. Ale, co se nestalo! Při svém přeskoku asi špatně vypočítala dobu odpichu, výšku výskoku plus účinky přitažlivé síly země a noha se zahákla o ten ďáblův nástroj. Plesk. Snad pud sebezáchovy či „sebehrdosti“ jí nedovolil “hodit mrchu” na vozovku před zraky všech kolemjdoucích, takže dopadla na všechny čtyři. Jako nějaká divoká šelma. Avšak následující přeběh už se k pohybům dravce přirovnat nedal. Spíše jako neandrtálec utíká přes cestu, po které sviští (tomu říkáte padesátka?) auta i náklaďáky. Díky bohu ji žádné z vozidel nesejmulo a kromě dalšího trapasu na veřejnosti byla v pořádku. Hana Bortlová, Kt

19


NEDĚLNÍ CHVILKA NOSTALGIE: VZPOMÍNKA NA AUTOMATY

A

si každý známe ta typická nedělní odpoledne. Po vydatném obědě si dáme kafíčko, hřešíme s nějakým sladkým dortíkem. A když se blíží večer a s ním i kruté pondělí, tím víc se zamýšlíme nad životem, uběhlým víkendem, analyzujeme svůj dosavadní život. Vzpomeneme si i na lidi a věci, které s námi už být nemohou. Co se těch věcí týče, jako první mi na mysl vyskočí jednoznačně „svatá trojice“ školních automatů. Ano, byly to ony, které dokázaly uspokojit každou naši potřebu, kterou jsme mohli na gymnáziu pocítit. Ten největší z nich měl rozměry odpovídající tomu, jak velký hlad vysílených studentů dokázal nasytit. Od Zlatých Polomáčených přes Kinder Bueno po šunkové bagety s okurkou. Výběr byl stejně neskutečný jako zájem, vždyť fronta se každou velkou přestávku táhla až ke schodům. Druhý v pořadí o mnoho nezaostával. Kofola, Pepsi, Vinea, Hanácká (minerálka!), to a mnohem více byl schopen tento borec nabídnout na spláchnutí žízně. Jeho strategické umístění nejblíže učebny výtvarky nebylo vůbec náhodné, nic nedokázalo uchlácholit

20

skleslého uměleckého ducha jako doušek Viney. Poslední z nich byl sice nejmenší, zato vděčnost uživatelů, kterou si vysloužil automat na kávu, byla nezměrná. V hledání motivace pro další školní den prostě nic nemohlo pomoci tak, jako šálek kávového nápoje pestrého výběru za příznivou cenu. A já se ptám, proč musely odejít? Bylo to opravdu tak nutné? Vážně pomůže běhání žáků do Jednoty v boji proti obezitě? Mnozí naši spoluobčané se ozývají proti „diktátu“ Bruselu, ale my, prostý lid, mezitím dostáváme rány z vlastních řad. Co nám vezmou příště? Vodu z kohoutku? Nebo snad zakážou čerstvý vzduch? Teď už si nemůžeme být jistí ničím. Zdeněk Hanzlík, Sp


FINÁLE GFL

21


U

BOJ O ZLATO

ž od počátku lidské existence člověk věří, že pátek třináctého v sobě skrývá něco tajuplného a magického. Většinou se toto datum pojí spíše se špatnými, až tragickými událostmi, avšak tentokrát tomu tak není. V pátek 13. dubna se totiž konalo finále Gypri Futsalové ligy.

v rozstřelu porazil Barču Pokornou.

Pokračovalo se zápasem o třetí místo. Ve vzduchu se táhl zápach propocených svršků soutěžících o lístek na festival Beats for Love, jenž byl coby cena vyhlášen těsně před začátkem dříve zmíněného boje o bronz. 2. A si věřila už od samého začátku, ale nikdo nevěděl, co schovává v kapsách Již od brzkého rána se v hale našeho sexta, jejíž základní sestavu tvořily gymnázia scházeli studenti z řad po- dvě čerstvé koruny. Král střelců řadatelů i netrpěliví fanoušci, kteří a nejoblíbenější brankář sezóny, v tak sváteční den nemohli dospat. Ondra Michálek. Na druhé straně Všechno se stalo hrozně rychle. stojí silná čtyřka borců z áčka, která Najednou byly zaplněné celé tribuny jim dokázala vyhrát nejeden důležitý a mohlo se začít. Úvodem ředitel zápas a tak trochu upozaděný branGFL několika čísly zhodnotil uply- kář Klos, jehož nepochybný talent se nulý rok. 32 - počet odehraných zá- ukázal ve správnou chvíli. pasů, 264 - počet nastřílených gólů nebo 28 - počet vstřelených branek Kdyby nebylo dopoledne, dalo by se Honzy Čejky, hráče s nejvíce “fíky”. říct, že teď přichází “zlatý hřeb veNásledně započala bitva o krále/krá- čera”. Jinými slovy, bitva o místo první lovnu střelců. Vítězem se nečekaně mezi Żubrówkou a Cancer Teamem stal ostřílený Vojta Šindler, když z oktávy. Dva nejstarší týmy v soutěži

22


se utkaly v takovém zápase, že většina fanoušků už měla propocená víc než jen trička. Nervydrásající utkání rozhodlo o týmu nesoucí titul Mistři, kterými se stali zástupci septimy a 3.B. Třikrát hurá pro Żubrówku! Klára Prašivková, 2. A

23


... a ukojit tak vaši zvědavost.

24


Rizika a nástrahy školního tělocviku

T

ělocvik. Přesněji, školní tělocvik. To jsou, prosím, dvě slova, jež dokáží v lidské existenci vyvolat roj různorodých, často i protichůdných pocitů. Někteří jej milují a na každou hodinu se těší, jiní si zas nedokáží představit horší utrpení, než je být devadesát minut uvězněn v moderní sportovní hale pod taktovkou jednoho z našich ostřílených tělocvikářů. Říká se, už mnoho let, desítky, možná celá staletí: ,,Sportem ku zdraví.“ Ale někteří machři tuto oblíbenou repliku dokázali přetvořit k obrazu svému a vesele se ohánějí argumentem: ,,Sportem k trvalé invaliditě.“ Které z těchto tvrzení je alespoň částečně pravdivé? Na to se teď, vážení, můžeme společně podívat, prohlédnout si tento předmět pod drobnohledem. Ať jste na gymplu teprve prvním rokem, nebo už patříte mezi neohrožené mazáky, kteří se (téměř) ničeho nebojí, existují situace, jimiž jste si zajisté prošli. A pokud ne, tak se jim nevyhnete, protože bez nich by vaše “Gyprikariéra” nebyla úplná. Starší spolužáci by je nespočítali na všech prstech, které vlastní (ne, že bychom nevěřili jejich algebraické obratnosti), a myslím, že i ti mladší

by ze sebe vypotili celou řádku. Máme tu výběhy na Orinoko, které jsou vlastně docela v pohodě, pokud zrovna nemáte to štěstí a nesletíte až po pás do řeky. Dále dvouhodinovky v amfiteátru v parku, připomínající spíš starověké řecké slavnosti. Sestavování tanečního čísla pod velením zkušeného choreografa se slabostí pro biologii i lekce jógy a příležitostným německým soundtrackem v pozadí. Nakonec tu figuruje pár měsíců strávených v malé tělocvičně pilováním psychické i fyzické zdatnosti a ohebnosti, v jejichž průběhu i těm nejvytrvalejším dojde, že některé jedince přes tu hrazdu prostě nedostanou, ani kdyby uzavřeli smlouvu s Ďáblem samotným. Menší část roku poté zabírá klasický tělocvik, tak, jak ho nejspíš všichni máme nejradši. Nějaká ta rozcvička následovaná jednou z míčových her, floorballem nebo třeba badmintonem, o konec se pak postarají kolečka navíc pro vítěze i poražené, nebo notoricky obávaný nástup. Zraněním se samozřejmě všichni snažíme předcházet, ale někdy to zkrátka nevyjde. Tehdy onen nešťastník poskytne svým spolužákům 25


jedinečnou příležitost vyzkoušet si první pomoc na někom jiném, než jen na blikajícím torzu. To zní jako férová nabídka, ne? Nakonec nesejde na tom, jestli patříte k sportovním nadšencům nebo kavárenským povalečům. Tělesná výchova sice má svá negativa, ostatně jako vše, ale na jednom obrovském plusu se shodneme všichni: už jste někdy slyšeli o písemce z tělocviku? Nu, pokud něco takového vynaleznou, druhá ze zmíněných skupin nejspíš propadne hlubokým depresím a získá podnět k vymýšlení ještě kreativnějších omluvenek. Alice Holáňová, Kt

26


27


PLAY-OFF 2018 VÍTKOVICE SE NEDOSTALY ANI DO ČTVRTFINÁLE, A TAK NÁŠ KRAJ REPREZENTUJE TŘINEC!

N

astal březen a my pozvolna vyměňujeme huňaté kabáty za jarní bundy, ke kterým si jako doplněk přehodíme kolem krku šály. Jistě dobře víte, že nemluvím o šálách saténových, ale o hokejových s logy našich oblíbených týmů.

ale jejich vítězství napomohly také zkušenosti, ofenzivní hra a sebevědomí z loňské výhry Play-off. Ostraváci netajili zklamání z prohry 4:0 a uvědomují si, že na sobě musí zapracovat, aby posílili tým a vyrovnali síly s Kometou. Sezóna pro ně skončila, a tak zástupcem Náš kraj sebevědomě reprezentují Moravskoslezského kraje zůstal týmy HC Vítkovice Ridera a HC Třinec. Oceláři Třinec. Vaším favoritem, jak předpokládám, byly Vítkovice. Oceláři se naopak mohli chlubit poJá jsem tak trochu černá ovce a me- stupem do finále, kdy jejich soupeřem zitím, co jste smutnili kvůli drtivé byla právě Kometa. Dostat se tak porážce 4:0 s Kometou, já si vzala daleko pro ně nebylo vůbec jednosvou modro-bílou šálu s vlasaticí duché. Málem ani nevyhráli čtvrta šla do sámošky pro šampaňské finálový zápas s Pardubicemi, které (samozřejmě dětské s Krtečkem). hrály velmi agresivně a ofenzivně. Jaké zásadní chyby Vítkovice udělaly Třineckému mužstvu to vůbec neua jak velkou šanci měl proti Brňanům lehčovaly. Proto o postupu rozhodl Třinec? To vám prozradím já, dlou- až sedmý duel, kdy Dynamo bylo holetá fanynka ledního hokeje. “rozdrceno” a prohrálo 8:1. Ocelářům pomohly jak zkušenosti a sehranost, Série duelů mezi Brnem a Vítkovicemi tak i burácející fanoušci, kteří jsou jsme se nemohli dočkat. Oba kluby pro Slezany velkou morální podpomají skvělé hráče i trenéry, a tak nám rou. Duel s Hradcem taky nebyla dělalo problém určit, který tým po- žádná procházka růžovou zahradou. stoupí dál. Avšak hned po prvním Když to vypadalo, že naši favoriti zápase bylo jasné, že Kometa má na- postoupí do finále se skórem 4:0, vrch. Rozhodovaly hlavně přesilovky,

28


Mountfield se vzchopil, využil přesilovek a nedal Třinci výhru zadarmo. Nakonec Oceláři uzavřeli semifinále 4:2 a začali se připravovat na duel s Kometou. Finále. Ve hře nám zůstaly už jen dva podobně zdatné týmy. Větší šance na výhru byly připisovány Kometě, ovšem Třinečané nám hned v prvním duelu ukázali svou dračí sílu, utkání vyhráli 5:1 a Brňanům srazili hřebínek na zem. Bohužel se více finálových výher nedočkali, a přestože ze sebe vydali maximum, Brno obratně vyhrálo na série 4:1 a obhájilo tak titul. O stavech utkání tradičně nerozhodovaly přesilovky, ale spíše malé chyby, sehranost hráčů a zkušenosti. Ale hlavu vzhůru! Jak Třinec, tak i Vítkovice mají celý rok na zlepšování se a posílení mužstva. Adéla Vlašicová, 1. A

29


HLEDÁNÍ SVATÉHO GRÁLU aneb Variace vyšetřování ztráty třídní knihy

A

už je to tady zase. „Kdepak máte třídnici?“ ozývá se od tabule. Všechny pohledy se náhle upírají k mému místu a mně dochází, že jsem nejspíš služba. Sakra.

„Dobrý den, nemáte tu náhodou třídnici?“ ptám se co nejvřelejším tónem. Zamítavé pokývání hlavou je pro mě dostatečnou odpovědí. Poděkuju. Smířeně odcházím.

Když odpovídám, snažím se znít jistě. „Bude určitě ve druhé skupině.“ (Vůbec nemám páru, kde tak může být.)

Během cesty zpět mi do uší udeří zvuk zvonku. Konec hodiny? Už? No co, aspoň se problém třídnice odkládá na příště (zítra). Čeká na mě však nemilé překvapení.

„Tak mi pro ni skočte, ať můžu zapsat,“ pokračuje učitel, zatímco už „Máš mu tu třídnici hodit do konce vstávám a vydávám se vstříc učebně přestávky,“ říká vedle sedící Pepa. němčiny. „Cože? Vždyť je jen deseminutovka!“ Můj sklíčený výraz na Pepu zapůsobil. Z hloubi mysli mi něco napovídá, že „Můžu ti helpnout, jestli chceš.“ „Jo, tam však cíl mé cesty neleží. Proto to by bodlo. Dík.“ Každá pomoc se už cestou přemýšlím nad jinými teď hodí. alternativami. Vím, že odpověď je uložena někde vzadu v mé hlavě. Jen Rozdělujeme se a každý jde do jedné se k ní dostat. z učeben, kde jsme dnes už přetrpěli Mezitím už stojím u učebny č. 25. Němčina. Brrrr. Zevnitř jde cítit strach a zoufalství. Zaklepu a vstupuju. Snažím se nahodit úsměv, zatímco se ke mně otáčí spolužáci. Píší test. A i když je lituju, v duchu se musím pousmát.

30

biolu a ajinu. Výsledek celkem očekávaný. Jen blbé pohledy ostatních děcek ve stylu, co děláme u nich ve třídě. To, po čem pátráme, však nikde. Zbývá poslední naděje – tělocvik. A v tu chvíli mi to naskočí. Ta potlačená vzpomínka. Černé místo v paměti je zase vyplněno.


Dříve toho rána: Odcházíme právě z šatny. Ve dveřích narážím do Martina a omlouvám se. Ale co to svírá v ruce? Ach, ano. Červená vazba. Je to ona. Svatá kniha.

Katastrofa ztracené třídnice odvrácena. Od teď budu vzorná služba, říkám si ironicky. A učitel si holt počká na další přestávku.

Tento příběh je smyšlený a jakákoliv S Pepou vyrážíme zpátky, kde pátrání podobnost se skutečnými postavami započalo. Do naší třídy. Martin právě či událostmi je čistě náhodná. sedí u lavice a svačí. Nakloním se k němu jako při výslechu a ptám se. Ondřej Huvar, Sp „Tys měl po těláku třídnici?“ Sklopí pohled. „No jako…“ Odmlka. „Jo, měl no…“ pokračuje. „A proč jsi nic neřekl? To je teď jedno. Kde je?“ Martinovi se zkroutí obličej. „Víš, byla to nehoda. Já, já ji zapomněl v tělocvičně na záchodech.“ „WTF,“ je jediné, co ze mě vyleze. „Promiň,“ slyším od Martina, ale to už běžím směr tělocvična. Jak se tam ale dostat? Stopro bude zamčená. V tom zahlédnu tělocvikáře. Dneska jsem se v hodině snažil, a tak je ochoten mi odemknout. Jeho pohled poté, co vylezu ze záchodů s třídnicí, je k nezaplacení. Není čas na vysvětlování, jen pokrčím rameny a hodím omluvný úsměv. Mrknu na hodinky a vím, že nestíhám. Zvonek. Game over. Mně to však už tolik nevadí. Jsem spokojen s tím, co jsem zvládl.

31


S

RUCE

edím a naslouchám babiččinu vyprávění. Zamyslím se a zahledím na její drobné ruce, kterými prošlo už tolik dobrého i zlého. Všemi těmi léty svraštělou kůži křižují dlouhé, tenké vrásky rozbíhající se do různých směrů jako háďata v hnízdě. Vytvářejí složité cestičky, po nichž jsem jako malá přejížděla prstem, zvědavě bádala, kam mě dovedou a hledala, kde začínají. Mezi nimi jsem sem tam narazila na tmavé skvrny. Dříve jsem z těchto temných míst při svém putování dostávala strach. Možná jsem už tehdy navzdory svému prostému, nevinnému myšlení tušila, co znamenají - ztracené mládí s jeho pomíjivou krásou, zrychlující se chátrání a blížící se konec. Ale těžko říct. V pěti letech jsem se asi spíše bála, že jde o nějakou hrozivou nemoc, jíž bych se mohla nakazit. Když jsem ale nedopatřením přejela i přes ně, zjistila jsem, že i přes svůj hrozivý vzhled jsou stejně hebké jako zbytek pokožky. Ačkoli podobnosti rukou babičky a ruček miminka jsou od sebe vzdáleny mílovými kroky, co si pamatuji, byly vždy srovnatelně, ne-li více, jemné. Nikdo mě po tváři

32

nepohladil tak hřejivě a příjemně jako ona. Když zavřu oči, vybaví se mi také to, jak vždycky krásně voní. Kromě květinového parfému, který má hlavní slovo, se v záhybech vrásek ukryly vůně nejrůznějších dezertů, dortů a koláčů, které kdy upekla. V zimě převládá vůně anýzu, skořice a pomerančové kůry, v létě jahod, kokosu a malin. Ani bych se nemusela dívat na datum či z okna, jaké je roční období. Stačí přivonět. Je úsměvné, kolik vjemů a vzpomínek ve mně vyvolávají obyčejné ruce. Ale to asi proto, že patří neobyčejnému člověku. Madla Bobková, Sp


33


K

do je ten mladý muž, jenž před nedávnem navštívil svou bývalou rodinu, MGP, a který byl panem učitelem Dejmkem pozván do hodin angličtiny, aby rozprávěl o svém pobytu a studiu v Číně? Pro ty, kteří tam nebyli a pro ty, kteří tam sice byli, ale v danou chvíli je nenapadla žádná otázka, je zde rozhovor s bývalým studentem Petrem Slavíkem!

Položím otázku, která se nabízí jako první. Co tě přimělo ke studiu zrovna v Číně a co přesně a kde vlastně studuješ? Impulzů pro mé studium v Číně bylo několik a těžko říct, jestli některý z nich byl nějak převažující. Jeden z hlavních faktorů ale bylo doporučení vedlejší specializace „Čínská studia“ na mém magisterském studiu (na VŠE v Praze je VS povinná součást studia, stejně jako „exchange“ (zatím pouze na FMV). Mám kamarádku, která se na jejím základě rozhodla jet na výměnu do Číny do města Nanchang, a já ji de facto následoval. Uvědomil jsem si, že žádná jiná země mi nejspíše nepřipraví takový kulturní šok a hlavně, když už se o dané zemi něco učím, proč bych se tam rovnou nezajel podívat, jak to tam chodí naživo? Také jsem již dříve navštívil vyspělé západní země a přišlo mi, že pokud bych jel na

ROZHOVOR PETREM SLAVÍKEM S

34


Erasmus někam do Evropy, až tolik by mi to nedalo. Mimo tyto podněty bych ještě zmínil zájem o asijské země a touhu po dobrodružství. Co se týče momentálního studia, tak studuji MBA (Masters of business administration) na Peking University. Mimo jiné, pokud ti PKU nic neříká, byla nedávno ohodnocena jako 25. nejlepší univerzita na světě a jako 1. v Číně. :) Kdy ses definitivně rozhodl, že chceš studovat v zahraničí? Celé to nejspíš začalo v prváku na vysoké škole, kdy jsem měl s bývalými spolužáky to štěstí, že jsme se dostali jako plavčíci na léto do USA (díky jednomu staršímu spolužákovi z Gypri). Zažili jsme naprosto úžasné léto plné zážitků, což mě po návratu a „reverse-culture“ šoku nepředstavitelně nakoplo, abych v cestování či studiu v zahraničí pokračoval. Dokázali jsme si tím, že je to v podstatě docela jednoduché. Pak už stačilo jen mít otevřené oči a neignorovat příležitosti či se jich nebát. Studoval jsi zde na gymnáziu… Máš na něj dobré vzpomínky? A jak bys porovnal obecný styl výuky zde v Česku s tím na tvé nynější škole?

pí. Dejmkovou, pí. Heraltovou a pí. Malíkovou). Rozhodně nám byly poskytnuty nadstandardně kvalitní základy (pro ty, kdo chtěli, samozřejmě), což v ostatních zemích světa absolutně není samozřejmostí. Co se týče stylu výuky, Čína je hodně specifická a výčet rozdílů by stačil na delší esej. Zejména je to vztah učitele a žáka, kdy učitel je považován za autoritu (žádné odmlouvání :)). Výklad učitele je hodně direktivní a výuka sama o sobě je mnohem více časově náročná a z našeho pohledu i neefektivní. Studenti mají obecně neskutečné množství více či méně obtížných domácích úkolů, skupinových projektů apod. Takže nemají de facto žádný volný čas (většinou jsou ve škole od rána do večera, kdy po vyučování musí navíc pod dozorem pracovat na úkolech). Povinná docházka bez jakýchkoliv výjimek je samozřejmostí. Ve zkratce, český student podle mě nemá představu, co to znamená „mít toho hodně do školy“. A pro zájemce, vygooglete si pojem „gao kao“ a pak plakejte štěstím vděčností za maturitu. :) Rozhodně jsi musel do učení investovat hromadu vlastní píle, ale byl ti gympl dobrou přípravou? Je to přece jen trochu jiný svět.

Na studium na gymplu vzpomínám docela často a mám na něj velice po- Jak již bylo řečeno dříve, gymnázium mi poskytlo kvalitní základy, zitivní vzpomínky (zejména na na kterých jsem potom mohl stavět. 35


Kdo je lajdák a opovrhuje bezplatným školstvím, tomu se ten pomyslný domeček z karet při následném studiu zhroutí mnohem pravděpodobněji, a to právě v těch základech. A v budoucnu si např. bude platit drahé kurzy AJ. Z pohledu gymplu a mého následného VŠ studia bych vypíchl nadstandardní znalosti matematiky (v porovnání se spolužáky), které se nám neúnavně snažila vštěpovat vždy pozitivní paní Heraltová. Po čem se ti stýská nejvíce, když jsi mimo domov, na cestách po JV Asii nebo v Číně? Nejvíce se mi určitě stýská po rodině a kamarádech. Také mi chybí některé české potraviny, hlavně kvalitní a chutné pečivo. A svačinky jako je Tatranka! Dále jsou to určitě kulturní návyky (ty evropské) a obecně pocit, že se všechno a všichni řídí pravidly a lidi je rádi dodržují, že společnost má svůj řád, ve kterém jste vyrostli. Možná nejvíce mi ale chybí příroda a čisté životní prostředí; až po několika letech v zahraničí si naplno uvědomuji, jak je v Česku (respektive v Evropě) nádherně. Myslím si, že pro jakýkoliv delší pobyt v zahraničí platí určitá rovnice, kdy něco získáte, ale naopak můžete i ztratit. Je to takový „trade-off “, za který je každý dospělý zodpovědný, protože rád říkám, že každý je svého štěstí strůjce. Jak probíhá tvůj typický “čínský” 36

den? A jak máš nastavený rozvrh/ systém přednášek? S trochou nadsázky bych řekl, že čínský den se řídí podle jídla. Školní den je rozvržen na tři tříhodinové bloky (9-12,14-17, 19-22) a dvě dvouhodinové pauzy (právě na výše zmíněný oběd či večeři plus odpočinek - v Číně si podstatná část populace dá hlavně po obědě „dvacet“). Já osobně pauzy většinou vyplním práci na společných projektech, přípravou domácích úkolů, procházkou po kampusu nebo socializováním se se spolužáky. Máme povinné a volitelné předměty jako na každé VŠ. Pro představu, tento semestr mám 9 bloků po třech hodinách, z toho mám povinné 4 bloky. Volný čas využívám ke sportu, cestování a práci, stejně jako většina mých vrstevníků. Typický Číňan nemá tolik času na své vlastní záliby a koníčky. Až dostuduješ, jaké pracovní možnosti budeš mít? Jistě jich bude dostatek. Víš, co přesně chceš dělat, nebo máš jen obecnou představu? I přesto, že nás „ekonomů“ je momentálně zřejmě nadbytek, moje specializace a zkušenosti mi (snad) zaručí dostatek kvalitních pracovních nabídek. Určitě bych chtěl zůstat v mezinárodním prostředí, to je jisté. Co se týče profese samotné, momentálně se nejspíše vidím jako konzultant v evropsko-čínských


37


obchodních vztazích. Neustále také koketuji s vlastním, pokud možno s prací souběžným, podnikáním. Zažil jsi v Číně něco, co tě opravdu šokovalo, popřípadě šokuje dodnes? Jak jsem již zmínil při rozhovoru se studenty, někdo jednou řekl: „První den po příletu do Číny jste schopni napsat knihu o tom, co vše je jiné a co vás šokovalo. Po měsíci budete mít materiál na obsáhlejší článek. No a po roce nenapíšete už vůbec nic.“ Takže nejspíše nedokážu vypíchnout nic, co by mi vyloženě utkvělo v paměti. Možná jen nekonečné množství lidí, nekonečné množství produkovaného odpadu, nekonečné množství různého jídla, co dokážeme při večeři zkonzumovat a nekonečně velká komunikační bariéra (nadsázka). Jak moc důležitý je pro tebe systém známkování? A dalo by se podle tebe na našem/čínském školství něco změnit k lepšímu? Na gymplu mi na známkách záleželo, momentálně pro mě nejsou prioritou. Pro moje budoucí plány nejsou známky důležité, takže se vždycky sice snažím mít je co nejlepší, ale nehodlám se kvůli tomu našprtat nazpaměť několik knih. Na druhou stranu Číňanům na známkách velice záleží, neboť je to možnost, jak se mezi sebou mohou porovnávat, kdo je lepší. Při 10 milionech absolventů SŠ každý rok je soutěživost nevyhnu38

telná. Aby Číňan uspěl, musí udělat 200% navíc, aby byl nejlepší. Tohle je pak zohledňováno i při přijímání na stáže, zahraniční pobyty, do práce apod. Věcí, kterých by se mělo/dalo změnit na našem i jejich studiu, je spousta. Každopádně bych vyzdvihl jedno, a to je praxe místo nadměrného biflování se informací. Jedna věc jsou znalosti, druhá věc je vědět, jak s nimi co nejlépe naložit a jak je použít. To je důležité zejména i pro podporu podnikání - je důležité vědět, jak funguje integrál, ale ten za mě daňové přiznání nevyplní. Některým se jistě může takové studium jevit nákladným. Jak je to s dostupností v tak “vzdálené” zemi? Studium v zahraničí je určitě nákladné; studium v Číně je obecně o dost levnější oproti zbytku Evropy či Spojeným státům. Já mám navíc to štěstí, že jsem stipendistou čínské vlády (více informací hledejte na ww.dzs.cz). Stipendium mi hradí nákladné školné, ubytování na koleji, a navíc dostávám měsíční „kapesné“, které mi pokryje základní životní náklady, které jsou oproti Evropě taktéž o dost nižší. Na výše zmíněné stránce je každoročně k dispozici spousta stipendií, které nabízejí různé (i lepší) možnosti financování. Stačí místo Facebooku vygooglit nabídky stipendií a je to.


Co bys doporučil studentům, kteří se chystají pustit do něčeho podobného jako ty a chtějí studovat v zahraničí? „If you do not explore, you won‘t discover.“ - aby se nebáli a minimálně si to vyzkoušeli. Není se čeho bát. Dokud si to nevyzkoušíte, neuděláte si na to vlastní názor. Nemáte co ztratit a ty všechny zmiňované věci jako zlepšení cizího jazyka, noví mezinárodní kamarádi, lepší pracovní příležitosti, zážitky na celý život apod. - to vše je pravda a nemyslete si, že vám doma mezitím něco uteče! :) Radim Friedel, Sp

39


Interwiew

P

o hodině v chemických laboratořích vycházím z učebny číslo 17 a mířím na oběd. Zrovna skončila seance s ukázkou ředidla na barvy, při které jsme si měli vysvětlit vlastnosti aromatických uhlovodíků, a já se kolíbám směrem ke dveřím, když se nejednou se mnou zatočí celý svět. Začínám pociťovat určité změny a věci v okolí ke mně začínají promlouvat. Dokonce rozumí i ony mně! Pokouším se to ignorovat, ale u hlavního vchodu zjišťuji, že dveře nejdou otevřít. Musím využít svých nově nabytých schopností. A když už spolu mluvíme, taky můžu zkusit udělat rozhovor do časopisu. Dobrý den, Dveře, měl bych na Vás otázku. Otevíráte se k sobě, nebo od sebe? Zdravím, osobo, otevíráme se z Vašeho pohledu k sobě. Ale hádáme, že jste to nepochopil, když do nás už minutu tlačíte špatným směrem. No prosím, projděte dál. Děkuji za radu. Ale rád bych se Vás zeptal ještě na pár otázek. Můžu? No dělejte, jak myslíte. Ale opravdu by nás zajímalo, na co se chcete ptát Dveří od školy. Nechcete si popovídat třeba s Dataprojektorem na pětatřicítce? On kromě toho, že je věčně

40

SE VSTUPNÍMI DVEŘMI rozbitý, je taky docela upovídaný a hodně toho slyšel. A z Dveří bychom Vám doporučily ty záchodové v druhém patře, ty toho zase dost viděly. Nebude to jednoduché, ale dostal jsem za úkol udělat s někým interview a Vás jsem potkal jako první. Začneme to nějak jednoduše, co myslíte? Jak hodnotíte politickou situaci? To jste to teda vykoumal. Ale budiž. Už od mládí jsme velmi ovlivněny Masarykem, se kterým nás dokonce vyfotili. Kolem jeho návštěvy byl velký povyk a nikdo z příborských obyvatel nevěděl, před čím tatíčka národa zvěčnit, až jim došlo, že nejlepší bude ho postavit před to nejhonosnější v okolí, což jsme pochopitelně my, že ano. Masaryk je po těch letech stále náš vzor. S radostí kvitujeme, že jeho sochu postavili hned ven vedle nás, takže si všichni můžou připomínat tu velkou událost, když nás navštívil. Měl jsem na mysli dnešní politickou situaci, ne tu za první republiky. Nevadí, alespoň jste se trošku rozpovídaly. Jak hodnotíte nedávnou volbu prezidenta? K tomuto se odmítáme vyjadřovat, protože dveře v naší „skvělé“ České


republice ještě nemají volební právo. A i kdybychom to právo měly, tak bychom nevolily. Víte, z čeho se vyrábějí volební lístky? Víte to, Vy ignorante? Kvůli tomuhle už nikdy nevzniknou tak kvalitní dveře jako za starých časů. Všechno dobré dřevo jde na ten zpropadený papír. Počkejte, na co to proboha píšete?! Prosím, uklidněte se, tento rozhovor měl probíhat v poklidném duchu … veře se najednou otevřely a klikou mě postrčily ven. Otřesený padám na dlažbu a snažím se vstát. Přitom si všímám, že mé schopnosti zmizely a všechny předměty se zdají být stejné jako předtím. Cestou na oběd mě však nemůže opustit myšlenka, čím mě asi tak očaruje ten rýžový nákyp na dvojce, který voní stejně jako ono magické ředidlo z chemie.

D

Václav Géryk, Sp

41


Haiku Politická

Kolikrát ještě? Splete se český člověk A sám se zničí.

Nepomůže Ti Když se na něj obrátíš Přesto jsi přítel.

Nostalgie

Social

Bylo to dávno… Prima! Na to vzpomínám. Nezadržím brek

Facebookem dnes žij! A hledej svou útěchu. Ciť navždy závist.

Touha

Záviď těm lidem Co myslíš, že jsou bez chyb… Jen se tak tváří.

Kdybych jen mohl Proměnil bych všechen čas V okamžik štěstí.

42

Faleš

Lucie Monsportová, Sp


43


Zima

Sám v lese

Bílá vločka se mrazivou zimou snese tůň v led se mění.

Neviditelní tiše se mihnou kolem jen list zašustí.

Jaro

Déšť

Zpěvy ptáčků zní v lukách kůň se pase vše se probouzí.

Kaluž tvoří se kapky hladinu ničí vše mokré zdá se.

Léto

Řeka

Včely pracují svit slunce dopadá tam kde temno bývá.

Podzim

Nebe žár hltá všude hromady lístků oheň plápolá.

Po velkých vlnách vše odplouvá v dáli nevratně mizí.

Motýl

Nikým neslyšen barevnou křivku tvoří jen letí kolem. Pavel Maslonka, Sp

44


45


46


47


ZDROJE

48


Šéfredaktor: Radim Friedel | Zástupce šéfredaktora: Alice Holáňová | Redaktoři: Dory Kolářová, Gabriel Friedel, Klára Prašivková, Melánie Klvaňová, Johana Dudová, Tomáš Horečka, Adéla Vlašicová, Pavel Maslonka, Zdeněk Hanzlík | Korektura: Mgr. Lenka Ocásková | Fotografie: Lucie Monsportová | Grafické zpracování: Alice Holáňová | Spolupracují: Mgr. Pavel Netušil 49


50

RESTART | 10. vydání  

10. vydání školního ?asopisu Masarykova gymnázia v P?íbo?e

RESTART | 10. vydání  

10. vydání školního ?asopisu Masarykova gymnázia v P?íbo?e

Advertisement