MENDEL GREEN 2/2025

ČASOPIS MENDELOVY UNIVERZITY V BRNĚ 2/2025

MENDEL GREEN

PROMĚNA

Proměny v zemědělství: od koní na poli po autonomní roboty

Baletka: Šest let jsem jezdila kolem lesárny. Cítila jsem, že to bude to pravé

Park poničený tornádem proměnily studentky v prostor pro aktivní odpočinek

VÁŽENÉ ČTENÁŘKY, VÁŽENÍ ČTENÁŘI,

život kolem nás se neustále proměňuje, ať už jde o přírodu, společnost nebo každodenní práci nás všech. Proměna je někdy nenápadná a pozvolná, jindy razantní a nečekaná. Nemusí být vždy kafkovská či z pera Ovidia. Vždy však přináší nové výzvy a příležitosti. A právě téma proměny jsou motivem tohoto vydání.

Hned úvodní rozsáhlý článek vás zavede do světa zemědělství, které během sta let existence Školního zemědělského podniku v Žabčicích prošlo obrovským vývojem. Dočtete se o tom, jak se mění jeho role v době klimatických změn i rostoucích nároků společnosti.

Proměnu ve velmi konkrétním a lidském měřítku pak představuje příběh obce Hrušky, kde studentky Zahradnické fakulty navrhly nový park jako symbol obnovy po ničivém tornádu. Můžete se také začíst do článků o změnách v krajině a přírodě, od invazních druhů ve vodních ekosystémech, přes přípravu stromů na zimu, až po proměnu vegetačního cyklu rostlin.

Neméně zajímavé je téma proměny v našem profesním i osobním životě. Příběhy absolventů kurzů ICV ukazují, že změna kariéry může být novým začátkem. Vítěz MENDELU Boostu vás přesvědčí, že i studentský nápad se může proměnit v životaschopný produkt. A dočtete se také o tom, jak se dá s lehkostí přejít od baletu k práci v lese nebo jak může mladá studentka inspirovat tisíce lidí k udržitelnějšímu životu.

Změna ale neznamená jen pohyb vpřed, je také o kontinuitě a paměti. Proto jsme věnovali prostor připomínce osobnosti profesora Hošpese, jehož působení na univerzitě je dodnes inspirací.

Věřím, že vás toto vydání Mendel Green nejen obohatí, ale povzbudí k zamyšlení nad tím, jaké proměny právě prožíváte vy sami. Ať v práci, studiu, nebo osobním životě. Možná vás inspiruje k tomu, abyste některé z nich přijali s radostí a odvahou. A Proměny si můžete ke čtení pustit třeba na Spotify či si je zazpívat.

Přeji vám příjemné čtení.

Jan Mareš rektor

MENDEL GREEN

Časopis

Mendelovy univerzity v Brně

Ročník 17 / číslo 2 / rok 2025

Vychází 2× ročně

Vydává:

Mendelova univerzita v Brně

Zemědělská 1, 603 00 Brno www.mendelu.cz

Šéfredaktorka:

Tereza Pospíchalová

Telefon: 545 135 187

E‑mail: tereza.pospichalova@mendelu.cz

Obálka:

AVC MENDELU

Grafická úprava:

Kateřina Páleníková

Tisk:

Ing. Vladislav Pokorný – LITERA BRNO

Elektronická podoba: mendelgreen.mendelu.cz

Redakční rada:

Martina Garčicová

Jan Mikulášek

Monika Pevná

Vojtěch Pospíšil

Jiří Skládanka

Jiřina Studenková

Věra Svobodová

Pavlína Vodičková

Lenka Zouhar Ludvíková

Vaše připomínky, tipy a náměty posílejte na: redakcemg@mendelu.cz

Uzávěrka tohoto čísla byla: 31. 7. 2025

Registrační č.: MK ČR E 18409

Tištěná verze: ISSN 2533-6517

Neprodejné!

Obsah

TÉMA / Proměny v zemědělství: Od koní na poli po autonomní roboty

TÉMA / Podnikání, které má šťávu: zdravé energy shoty dávají tělu podporu, kterou umí lépe využít

TÉMA / Časné rašení stromů i hnízdění ptáků. Změna klimatu ovlivňuje fenofáze v přírodě

TÉMA / Proměny pěti životů, které začaly kurzem

TÉMA / Proměny říční krajiny: od divočiny k regulaci, invazi a zpět k naději na obnovu

TÉMA / Vědkyně z PEF MENDELU učí děti předcházet vzniku odpadu pomocí upcyklace a re-use

TÉMA / Park poničený tornádem proměnily studentky v prostor pro aktivní odpočinek

TÉMA / Proměny stromů během podzimu aneb tichá strategie přežití

STUDENTKA / Ekoinfluencerka: Když něčím přetékáte, automaticky to chcete

ABSOLVENTKA / Baletka: Šest let jsem jezdila kolem lesárny. Cítila jsem, že to bude to pravé

OSOBNOST / Bohumil Hošpes: odborník na lihovarnictví a škrobárenství (1890–1971)

/ Ballerina:

v zemědělství:

Od koní na poli

po autonomní roboty

Zemědělství nás všechny provází od počátku věků. Nebýt našich předků, kteří už 20 tisíc let před naším letopočtem začínali domestikovat rostliny a zvířata, nedošlo by k rozvoji civilizace do dnešní podoby. Přestože podstata zemědělství zůstává stejná, má dnes způsob hospodaření a získávání obživy zcela jiný rozměr, než tomu bylo dříve. Může za to především rychlý technologický vývoj, kterému jsme poslední dekády vystaveni. Moderní technologie se díky němu začaly využívat i na polích nebo ve stájích. Proměny můžeme sledovat třeba i ve Školním zemědělském podniku v Žabčicích, který letos oslavil 100 let od svého založení.

TEXT: Jan Mikulášek

FOTO: Jan Zouhar, archiv MENDELU

V zemědělství se Jakub Doležal pohybuje od malička a už ve 14 letech se jako žák základní školy dostal na svou první pozici v rostlinné výrobě. Dnes vede Školní zemědělský podnik v Žabčicích, jehož hlavním posláním je tvořit zázemí pro vědu a výzkum na Mendelově univerzitě v Brně. Za posledních 25 let se podle Doležala zemědělství posunulo hlavně po technologické stránce. „Před rokem 1990 byli zemědělci rádi, že mají Zetor 16145, což byl v té době u nás nejsilnější traktor. V roce 2000 jsem se tak stále setkával s technikou z osmdesátých a devadesátých let, zemědělství ale v té době zažívalo boom díky dovozu zahraničních strojů. Největším posunem tak bylo, že zemědělské podniky nakupovaly výkonné traktory,“ vzpomíná Doležal na začátky v zemědělské praxi.

Postupný technologický vývoj do jisté míry snížil počet lidí, kteří v zemědělství pracují. Podle Doležala bylo v minulosti lidí zaměstnaných v zemědělství daleko více než dnes. „Jeden z našich mnohaletých pracovníků pamatoval dobu, kdy vodil po poli koně a zaorával hnůj. Pak obsluhoval parní stroje, které oraly pozemky v Žabčicích a v roce 2016 ten samý člověk obsluhoval náš nejmodernější stroj s dieselovým motorem a GPS navigací. Doba, kdy se ještě používali v zemědělství koně, není tak dávno. Jsou to přibližně čtyřicátá léta minulého století,“ popisuje Doležal proměnu, kterou přinesla mechanizace.

Zvyšování výnosů a věda předznamenaly rychlý vývoj

Právě poválečné období je jistým historickým milníkem, který změnil podobu hospodaření tak, jak ji lidé znali dřív. Kromě mechanizace začalo ve velkém docházet i k využívání chemických látek. „Po válce bylo potřeba nasytit lidi. Vyprodukovat co nejvíce potravin z dané plochy umožnilo využívání anorganických hnojiv, která se přidávala do půdy, a také chemických látek na ochranu rostlin. Tím došlo ke zlomu, kdy se násobně zvyšovaly výnosy pšenice ze dvou na až pět tun. Myslím, že to byl historický zlom,“ vysvětluje Doležal. Výnosy z půdy se navíc postupně zvedaly. Dnes už dokážou zemědělci z jednoho hektaru vyprodukovat až 15 tun pšenice. V průběhu let ale došlo k upuštění od chemizace a zemědělci se více zaměřili na pochopení přírody či volbu vhodných odrůd.

Všechny proměny, jimiž zemědělství postupně procházelo, byly spojeny i s vědeckým bádáním a poznatky z výzkumů. Vojtěch Lukas z Ústavu agrosystémů a bioklimatologie připisuje důležitou roli ucelené škole o agronomii, která se v našich podmínkách formovala od 80. let. „Je postavena na informacích. Zní to velmi abstraktně, ale v praxi to vypadá tak, že agronom má k dispozici informace, podle kterých se rozhoduje.

Dron v Žabčicích, 2025

Tím, že dnes máme informací k dispozici čím dál více, jsme schopni mapovat třeba jen část pole nebo měřit stav konkrétního kusu zvířete, což dříve možné nebylo,“ vysvětluje Lukas. Tento přístup předznamenal například v rostlinné výrobě změnu v uvažování o hospodaření na polích. Zemědělci dnes mohou rozhodovat o tom, kterou část pole hnojit, s přesností na 100 m².

Dostatek informací spolu s moderními technologiemi daly základ takzvanému preciznímu zemědělství. „Smart farming dnes funguje v živočišné i v rostlinné produkci. Konkrétně v Žabčicích mají například dojnice speciální obojky, podle nichž sledují chovatelé aktivitu krav, nástup říje, příjem potravy, zdravotní problémy a tak dále. V oblasti pěstování rostlin je to podobné. Pozemek už není homogenní jednotka, ale dáváme určitou dávku hnojení a přípravků na ochranu rostlin v závislosti na dílčích částech pozemku,“ přibližuje Lukas příklady precizního zemědělství v praxi.

Digitální technologie a automatizace

ve 21. století

Pomyslným zlomem byl v zemědělství také moment, kdy se začaly využívat navigační technologie v podobě družicových systémů a GPS. Navigace v mobilních telefonech nebo

automobilech, na které jsme zvyklí jako běžní uživatelé, funguje obvykle s přesností na dva až tři metry. Moderní stroje, které jsou těmito systémy řízeny na polích, mají ale přesnost dva centimetry. „Veřejnost to často neví, ale dnes už pracujeme s geodetickou přesností. Umíme ji využít tak, že traktor jezdí přesně jeden záběr vedle druhého. Při aplikaci postřiků nám to extrémně pomáhá, protože díky tomu nedochází k překryvům, a tím se ušetří až 6 % nákladů na naftě, přípravku, opotřebení stroje i času člověka,“ popisuje Lukas. Náklady na pořízení navigačního systému pro jeden traktor se obvykle vrátí do dvou let. Družicové systémy naopak pomáhají zemědělcům kontrolovat hospodaření. Družice pořizují zhruba každé tři dny snímky, ze kterých hospodář rozpozná, na kterých částech pole jsou rozdíly v růstu plodin. „To agronomové v 80. letech dělali opravdu velmi obtížně, na druhou stranu jich na té ploše pracovalo mnohem více než dnes,“ doplňuje Lukas.

I ve Školním zemědělském podniku se tyto systémy už běžně využívají. Digitální displej a navigace je běžnou součástí mlátiček, traktorů, ale i dalších strojů.

Příprava k sadbě brambor, 20. léta 20. století

Příprava půdy pásovým traktorem DT 54 – sovětský pásový zemědělský traktor z 50. let 20. století

„Vše je na velmi vysoké úrovni a je zde vidět ten pozvolný přechod k moderním technologiím. Dnes už traktorista musí systémům, s nimiž pracuje, rozumět. Slýcháváme, že lidskou práci nahradí stroje, ale není to tak, to ostatně ukázala už průmyslová revoluce. Musíme však mladé zemědělce učit novým kompetencím, aby se o tyto chytré stroje uměli starat, provádět servis a vědět, jak s nimi zacházet,“ říká Lukas, jak se proměňuje práce zemědělce v současnosti. Z běžného traktoristy se tak dnes stává dispečer, který může na dálku řídit několik chytrých strojů.

Spolu s navigačními a družicovými systémy se především v posledním desetiletí rozvíjí také robotizace a automatizace zemědělství. Touto cestou se vydávají i někteří soukromníci. Přestože jde v našich podmínkách o poměrně průkopnickou cestu, v zahraničí už po ní několik let farmáři kráčí. V Česku takové technologie využívají třeba někteří vinaři, jak ukazuje na jednom z příkladů Doležal. „Existují plně robotizované farmy využívající pěstební technologie, třeba některé vinice. Když majitelé sázejí sazenice, stará se o to stroj navigovaný GPS a sazenice rozmisťuje na centimetr přesně po určitých vzdálenostech. Robotizace a automatizace je jednou z největších revolucí, která tu v současnosti probíhá a zažívá obrovský boom. Výjimkou není ani využívání těchto technologií v živočišné výrobě, třeba ve stájích,“ říká Doležal. Přesto ale se zaváděním těchto technologií mnoho zemědělců nespěchá. Jsou totiž nákladné a ve výrobě záleží na tom, aby se investice do robotů vyplatila a vrátila.

Autonomní plečkovací robot v Žabčicích, 2024

Podle Lukase se investice vyplácí spíše těm, kteří hospodaří na velké ploše. „Myslím, že u malých podniků je třeba chvíli počkat. Jsou tu pionýři, kteří chtějí nové technologie a roboty testovat a ověřovat, ale pro malé podniky je počáteční investice velká, a navíc je potřeba specialista, který se tomu naplno věnuje. Návratnost proto může být velmi pomalá,“ vysvětluje odborník. Jeden z takových robotů už pomáhá i v Žabčicích. Jde o kultivačního robota, který na pokusné stanici sám projíždí a provádí plečkování mezi pokusnými parcelami. Prokypření půdy a odstranění plevele tímto způsobem se zemědělskému podniku osvědčilo z několika důvodů. Robot vědcům šetří práci, poskytuje technologické know-how a zároveň odstraňuje plevel nechemickou cestou.

Budoucnost zemědělství

v dalších dekádách

V současnosti se zemědělství soustředí i na udržitelnost, která je skloňována napříč obory. Důležitost udržitelného hospodaření si uvědomují také spotřebitelé, kteří si dnes více vybírají zdroje potravin nebo si vyhledávají informace o jejich původu a způsobu výroby. „V případě udržitelnosti v zemědělství mluvíme o takzvaném cirkulárním hospodaření. Propojuje se rostlinná výroba se živočišnou, aby živiny zůstaly v systému, využívá se dešťová voda, případně se voda opakovaně filtruje při zavlažování. Pomáhají nám ale také biotechnologie,

Práce na poli ve 20. letech 20. století

v rostlinné výrobě například při šlechtění odolnějších odrůd,“ vyjmenovává Doležal příklady udržitelnosti v zemědělství.

Zlepšuje se však také péče o zdraví zvířat, welfare nebo výživa. U půdy pak víme více o jejím složení a umíme relativně dobře zabránit erozi. Veškerý pokrok se dnes totiž soustředí i na to, jak zacházet se změnou klimatu, která má na agrární produkci zásadní vliv.

Zemědělství prošlo jen za posledních 80 let tak zásadními proměnami, že tato lidská činnost zaznamenala i určitou ztrátu. „Začal nám chybět cit a přirozený respekt. Dříve každý sedlák vnímal půdu jako živý organismus, dnes je to často produkční plocha. Bez ekonomiky to však nejde. Zemědělec dnes musí být manažer. Tlak trhu ale někdy potlačuje to, co dříve zemědělci vnímali jako ‚poslání‘,“ míní Doležal. Budoucnost zemědělství podle obou odborníků směřuje k vysoké digitalizaci a většímu využívání autonomních strojů. „Jsou tam ale určité mantinely. Nemyslím si, že technologie zapříčiní nějakou zásadní revoluci, která by zemědělství neskutečně posunula. Bývají navíc regulované – kvůli tomu například není možné využívat dron k aplikaci přípravků na poli, i když jde o technologii, kterou disponujeme,“ říká Lukas. Zdůrazňuje ale, že technologie umožní mnoho věcí zefektivnit a zoptimalizovat.

I navzdory rychlému vývoji má před sebou zemědělství stále velké výzvy a některé vyplývají právě z procesu modernizace. Jednou z nich je, aby si lidé stále zachovali vztah k půdě a organismům. Zemědělství by podle odborníků nemělo být totiž jen produktivní, ale také regenerativní. Jedním z hlavních cílů pro všechny by proto mělo být uvažování nad péčí o krajinu, což v minulosti byla jedna z hlavních zemědělských činností. I obyčejný chléb nebo rohlík totiž začíná na poli, základní surovinou – pšenicí. I proto se pomalu navrací trend malých farmářů, ekologických farem nebo sdílených zahrad, které nás vracejí k původnímu poslání zemědělců.

1984

Sečení samovazačem

Podnikání, které má šťávu:

zdravé energy shoty dávají tělu podporu, kterou umí lépe využít

Vojtěch Hlavačka a Anna Palusková z Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií a Jakub Formánek z Agronomické fakulty vyrábějí malé nápoje plné přírodních ingrediencí, které tělu dodávají rychlou dávku energie a vitamínů, a to bez vedlejších účinků klasických energetických nápojů. Jako vítězný tým studentské soutěže podnikatelských nápadů MENDELU Boost si v červnu 2025 odvezli odměnu 60 000 Kč.

TEXT: Martina Nuňez Alvarenga

FOTO: Jan Krist

Co vás inspirovalo k vytvoření zdravého energetického nápoje?

Nápad vznikl už během několika prvních let studií, kdy jsme sami hledali způsob, jak nahradit běžné doplňky stravy na podporu energie, které nám nevyhovovaly. Kapsle se špatně polykají a práškové nápoje často chutnají uměle, což nás přivedlo k nápadu vymyslet úplně nový formát – energy shot. Ten kombinuje výhody tekuté a práškové formy, neobsahuje žádné chemické přísady, nemá práškovou pachuť a zároveň minimalizuje vedlejší účinky jako nespavost, podrážděnost nebo vznik závislosti.

Co vám při účasti v soutěži nejvíce pomohlo?

Informaci o soutěži jsme obdrželi od Jihomoravského inovačního centra, s nímž na projektu spolupracujeme, a také od Jana Přenosila, kterého známe díky působení na MENDELU. Klíčová pro nás byla i podpora ze strany vyučujících na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií, jejich vstřícnost a praktické rady nám umožnily nahlížet na projekt v širších souvislostech, důkladně promyslet výrobní cyklus a navázat kontakty důležité pro budoucí spolupráci. Velmi

přínosná pro nás byla také zpětná vazba od odborné komise složené ze zástupců MENDELU, JIC a podnikatelské sféry, která v rámci soutěže hodnotila kvalitu a udržitelnost našeho business modelu. Peníze, které jsme vyhráli, jsme využili pro další testování produktu.

Na jakém principu tedy vaše energy shoty fungují?

Představte si studenta nebo studentku ve zkouškovém období. Přes den potřebuje zvýšit svou kognitivní činnost, tedy soustředit se na učení, a v noci si dopřát kvalitní spánek. Mnoho studujících si během dne dopřává kávu nebo běžné energetické nápoje jako rychlou vzpruhu. I když tyto nápoje mohou krátkodobě dodat energii, často s sebou přinášejí i méně příznivé vedlejší účinky. Mezi ně patří například narušený spánek způsobený vysokým obsahem kofeinu, zvýšená podrážděnost a nervozita, jelikož umělé stimulanty mohou na centrální nervovou soustavu působit příliš silně. Navíc může náhlý příval energie vést k prudkému vzestupu hladiny cukru v krvi následovanému rychlým poklesem a pocitem únavy. Naše energy shoty jsou zcela bez syntetických stimulantů, které často způsobují nepříjemné vedlejší účinky. Místo toho využíváme kombinaci přírodních složek, jež přirozeně podporují bdělost, koncentraci a hladinu energie. Klíčovou roli hrají takzvané adaptogeny — rostlinné látky, které pomáhají udržovat energii vyrovnaně

a dlouhodobě. Řečeno jednoduše: naše energy shoty vás povzbudí, aniž by vás „vyhodily z rovnováhy“.

Kolik druhů nápoje existuje?

Momentálně nabízíme tři chuťové varianty našich energy shotů, přičemž připravujeme rozšíření nabídky o dvě unikátní edice. V úplných začátcích jsme se domnívali, že se budeme zaměřovat hlavně na sportovce, protože já sám hodně sportuji a rád chodím do fitka. Ale postupem času jsme cílení upravili. Teď chceme oslovit především spotřebitele, kteří potřebují dlouhodobě udržet koncentraci a pracovní výkon – například odborníky z oblasti zdravotnictví, práva či dalších náročných profesí včetně studujících – a zároveň preferují zdravý a vyvážený zdroj energie.

Prozradíte, jaké dvě unikátní kolekce připravujete a co dalšího vás čeká?

První z nich bude zaměřena na specifické potřeby žen, s důrazem na vyvážený příjem vitamínů a podporu hormonální rovnováhy. Druhá edice je určena pro ty, kteří se rozhodli pro životní styl bez alkoholu, ale zároveň hledají zdravý a efektivní zdroj energie pro večerní společenské události. Naším dlouhodobým cílem je zpřístupnit zdravou formu energie všem, kdo ji potřebují – bez kompromisů a s respektem k lidskému tělu. Ve 3. etapě soutěže MENDELU Boost v říjnu 2025 opět předstoupíme před odbornou komisi, která posoudí efektivitu využití finanční podpory a zhodnotí pokrok v realizaci našeho podnikatelského záměru.

Časné rašení stromů i hnízdění ptáků.

Změna klimatu ovlivňuje fenofáze v přírodě

Lidově říkáme, že se na jaře příroda probouzí zpět k životu. Konec chladného počasí je předzvěstí pučení stromů, rašení jejich nových lístků, ale i prvních květů rostlin. Vědecky se tento proces nazývá nástup fenologických fází – zkráceně fenofází. Brněnští vědci a vědkyně se sledováním fenofází, které se opakují každý rok, zabývají už od 50. let. A za poslední dekády se v důsledku klimatické změny viditelně proměnily. Stromy pučí dříve a stejně tak časněji hnízdí i někteří ptáci.

TEXT: Jan Mikulášek

FOTO: Petra Dížková

Zesilujícího trendu časnějšího nástupu fenofází si všímá vědkyně Petra Dížková z Ústavu agrosystémů a bioklimatologie na Agronomické fakultě a z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Už osmým rokem monitoruje vždy od února do května různé lokality na jižní Moravě, aby zaznamenávala, kdy začínají stromy rašit a olisťovat se, kdy kvetou byliny i kdy si ptáci staví hnízda v připravených budkách. Jak příroda reaguje na změnu klimatu, tak vidí na vlastní oči. „Změny záleží na jednotlivých druzích i na jednotlivých fenofázích. Z našich pozorování vidíme, že za posledních 25 let u některých druhů a fenofází dochází k neustálému nárůstu trendů. Na druhou stranu také pozorujeme druhy a fenofáze, u kterých se během stejného období trendy nijak výrazně nemění, případně začínají narůstat až v posledních 10 letech,“ popisuje Dížková. Časnější nástup fenofází je u některých druhů v řádu dnů, u jiných už jde ale o dva až tři týdny.

V kontextu dlouhodobého pozorování se fenofáze urychlily například u dubu letního nebo habru obecného. Z bylin pak vědkyně pozoruje uspíšení kvetení například u křivatce žlutého a sasanky pryskyřníkové. Časnější nástupy fenofází se však týkají také keřů nebo ptačích populací. S hnízděním má naspěch třeba sýkora koňadra nebo modřinka. Větší posuny vidí Dížková u druhů, u nichž fenofáze běžně začínají dříve na jaře. „Mezi hlavní faktory, které na to mají vliv, patří teplota vzduchu a délka dne. Z řady studií je potvrzeno, že průměrná nebo maximální denní teplota vzduchu je tím nejvýraznějším faktorem. Druhy na zvyšující se teplotu vzduchu reagují uspišováním svého vývoje,“ vysvětluje Dížková důvody změn.

Časnější fenofáze mají negativní vliv

na další druhy

Kvůli podmínkám počasí je nástup fenofází specifický pro každý rok. Z dlouhodobého hlediska je ale viditelný jejich dřívější nástup. To navíc ovlivňuje další druhy. V důsledku nesouladu mezidruhových interakcí se může stát, že některé druhy nemají třeba dostatek potravy. „Příkladem může být vztah mezi dubem, housenkami a lejskem. Teplejší jaro způsobuje, že duby raší dříve, na což navazují housenky, které se líhnou v období, kdy jsou mladé listy nejvýživnější. Housenky tvoří zásadní složku potravy pro mláďata lejsků. Lejsci však zimují v Africe a jejich termín návratu je řízen tamními podmínkami, nikoli teplotou v Evropě. Výsledkem je, že přilétají v období, kdy je už po vrcholu dostupnosti housenek. Tento fenologický nesoulad znamená, že rodiče lejsků nemají dostatek potravy pro svá mláďata v klíčové fázi jejich vývoje, což snižuje hnízdní úspěšnost a v některých oblastech to může vést k poklesu populace,“ uvádí Dížková.

Příroda

hledá nový rytmus a přizpůsobuje se

Podle vědkyně může kvůli časnějším fenofázím docházet i ke střetu mezi druhy. Dodává však, že příroda má dobře nastavené mechanismy, a nelze tak říct, že by k mezidruhovým nesouladům docházelo pravidelně. „Jeden příklad jistého střetu v datech vidíme. Jedná se o historická pozorování, kdy v minulosti náš kolega a zakladatel fenologických lokalit Zdeněk Bauer pozoroval nesoulad mezi sýkorami a lejsky. Obecně nejdříve začínají hnízdit sýkory a zhruba týden po nich lejsci. V některých letech ale máme zaznamenán střet, který skončil bojem a obsazením ptačí budky silnějším jedincem,“ přibližuje nesoulad dvou ptačích druhů Dížková. Tyto souboje však podle ní nastaly za celou dobu pozorování jen velmi výjimečně.

Změny se projevují nejen na jaře, ale také na konci vegetačního období. Teplejší podzim a prodloužená vegetační sezóna mohou například jabloním vyslat chybný signál k opětovnému zahájení růstu či kvetení. Tento jev však není příznivý. Květy bývají brzy zničeny mrazem a strom je tím zbytečně oslaben. Příroda však navzdory změnám klimatu svůj řád neztrácí. „Příroda pořád nějaký řád má, jen se mění a hledá nový rytmus. Ne všechny druhy dokážou na klimatickou změnu reagovat stejně pružně. Některé stihnou přeladit svůj vnitřní kalendář dříve, jiné zaostávají, a v tom pak může vznikat zmatek, který můžeme v přírodě pozorovat. Řekla bych, že příroda se snaží přizpůsobit novým podmínkám,“ říká fenoložka.

Právě fenologie pomáhá lidem relativně jednoduše, a přitom spolehlivě dokázat, že klimatická změna existuje. Fenofáze se totiž opakují každý rok. Díky dlouhodobému sběru dat, na kterém brněnští vědci pracují více než 70 let, můžeme s jistotou říct, že u časnějších fenofází nejde o náhodné odchylky. „V letošním roce jsem poprvé zaznamenala, že sněženky kvetly současně s dymnivkami a sasankami, což jsem za celou dobu, co pozoruji, neviděla. Sněženky totiž patří k velmi časným druhům a mohou kvést už koncem ledna. Dymnivky a sasanky jsou trochu pozdější. Většinou kvetou až v průběhu března a dubna,“ popisuje Dížková změny, které ji nejvíce překvapily. Přestože má řada států včetně České republiky profesionální fenologické sítě pro pozorování, mohou se do sledování změn zapojit i lidé z široké veřejnosti. V Česku třeba prostřednictvím webového portálu www.fenofaze.cz

Proměny pěti životů, které začaly kurzem

Vzdělávání někdy funguje jako pomyslný kompas – neukazuje sice přesnou trasu, ale pomáhá nám při rozhodování, kterým směrem se dál vydat. Na Institutu celoživotního vzdělávání vznikají každý den nejen nové znalosti a dovednosti, ale především nové příběhy. Pět absolventů a absolventek vypráví, jak jim kurz změnil profesní dráhu, každodenní rytmus i pohled na sebe samotné. Ukazují pět různých směrů, kterými se po absolvování kurzu vydali. Někteří šli do kurzu s jasným cílem, jiní jen z touhy po poznání. Všechny však spojuje odvaha, otevřenost novému a důvěra ve vlastní schopnosti.

TEXT: Pavlína Vodičková

FOTO: archiv absolventů a absolventek kurzů

Pavla Kalábková: Z banky do zelené oázy

Pavla strávila většinu profesního života v bankovnictví. Práce s čísly byla stabilní a plná jistot, ale zároveň jaksi nenaplňující. Po letech mezi tabulkami hledala rovnováhu – a našla ji v zahradničení. Nejprve absolvovala kurz zahradní architektury, který ji doslova okouzlil. Následovaly další: trvalky, floristické kurzy, stromy a keře v zahradě, permakulturní zahrádkářství, včelaření. „Čím víc jsem věděla, tím víc mě to pohlcovalo. Z vlastní zahrady se stala laboratoř,“ vzpomíná. Když ji kamarádka poprosila o návrh své zahrady, nezalekla se, výzvu přijala – a povedlo se. Když pak přišla nabídka z firmy LIKO-S, která se specializuje na zelené stavby, rozhodla se, že do toho půjde. Dnes pečuje o živý firemní areál a neměnila by. „Kurzům vděčím za nový směr i odvahu. Navíc se pořád ráda vracím, ta atmosféra je jedinečná,“ hodnotí.

Renáta Svorová: Z grafiky mezi stromy

Renáta vystudovala grafiku a roky pracovala v médiích. Ale při mateřské dovolené se jí začala příčit představa návratu ke kancelářskému životu. „Neuměla jsem si představit, že budu zase celý den sedět u počítače. Toužila jsem po něčem živém a smysluplném,” vzpomíná. Nastoupila jako zahradnice a postupně si doplňovala vzdělání. Kurzy věnující se výsadbě ovocných stromů a jehličnatým dřevinám jí pomohly porozumět širším souvislostem a získat potřebné znalosti, dovednosti a větší jistotu. „Nešlo o revoluci, spíš o postupné skládání střípků,“ popisuje. Zaměstnavatel její vzdělávání podpořil a kolegové v ní vidí člověka, který ví, co dělá. „Dědeček učil na Mendlovce – tak mám pocit, že se kruh symbolicky uzavřel,“ komentuje absolventka.

Josef Háb:

Z programátora zemědělcem

Josef je backend programátor webových aplikací. Přestože vyrůstal na venkově a vystudoval Střední lesnickou školu v Hranicích, většinu života strávil ve světě jedniček a nul, postupně se vypracoval od běžného vývojáře až na programátora. Změna přišla nečekaně – úmrtí v rodině, odchod z města, pandemie. „Začal jsem hospodařit na rodinné půdě. Chtěl jsem tomu rozumět, ne jen něco zkoušet,“ přibližuje. Kurz obecných zemědělských činností mu poskytl cenné know-how a otevřel oči. „Zmizela romantická představa o venkovské idyle a nastoupilo reálné vědomí toho, že jde o tvrdou práci, promyšlená rozhodnutí a dlouhodobou odpovědnost. Zároveň mě to ale utvrdilo v tom, že právě tohle chci dělat,“ hodnotí. Dnes tráví volný čas v traktoru, sleduje zdraví půdy, plánuje diverzitu plodin a sní o udržitelném statku. „Je to návrat ke kořenům – doslova. A jednou bych chtěl IT úplně opustit,“ nastiňuje.

Eva Jeřábková: Z designu před tabuli

Eva je původně absolventkou Lesnické a dřevařské fakulty, pracuje jako Custom Designer – navrhuje dřevěné konstrukce dětských hřišť. V práci kombinuje technické myšlení a kreativitu, ale chtěla své zkušenosti předávat dál. Absolvovala kurz Studium pedagogiky a nastoupila jako učitelka na střední odbornou školu. Realita ale předčila její očekávání. „Byla jsem dost překvapená. Mnozí žáci jsou dnes bez zájmu, bez snů. Hodně záleží na rodině, jaké hodnoty jim předá,“ popisuje. Vedle výuky ji nadchla i psychologie. „Najednou jsem chápala chování lidí kolem sebe i své vlastní reakce,“ uvádí. A i když učitelství není vždy snadné, Eva v něm vidí smysl. Chce předávat nejen odborné znalosti a dovednosti, ale zároveň být průvodkyní a své žáky motivovat. „I z těžkého prostředí lze najít cestu k lepšímu životu. Není to snadné ani rychlé, ale je to možné. Každý máme právo na lepší život a někdy stačí, že vám to někdo ukáže,“ připomíná.

Antonína Kovalenko:

Psycholožka

mezi čtyřmi jazyky

Antonína pracovala jako školní psycholožka v ukrajinské Oděse. Po přesunu do ČR si nechala uznat diplom, ale narážela na jazykovou bariéru. Rozhodla se přihlásit na kurz češtiny pro cizince a absolvovala tak v průběhu roku a půl celkem tři na sebe navazující kurzy. „Byla to výzva, ale také velká pomoc. Lektoři a lektorky byli profesionální, spolužáci a spolužačky skvělí. A hlavně jsem se znovu cítila součástí komunity,“ vzpomíná. Díky absolvování kurzů a následnému složení jazykové zkoušky úrovně B2 zvládá běžnou komunikaci i napsat životopis, úspěšně absolvovala pracovní pohovor a vrátila se ke své profesi psycholožky. „Dnes čtu české knihy, sleduji české filmy, píšu e-maily i úřední dopisy,“ popisuje. Získané dovednosti inspirovaly i její okolí – dvě kolegyně se přihlásily do kurzu češtiny pro cizince a svému synovi jde příkladem v tom, že se učení a píle vyplatí. Ovládá také ruštinu, ukrajinštinu a angličtinu. „Čeština je teď mým čtvrtým jazykem a otvírá mi dveře na trhu práce i v rámci mezilidských vztahů. A to doslova,“ popisuje.

Proměny říční krajiny: od divočiny k regulaci, invazi a zpět k naději na obnovu

Jen si to představte! Divoká a nespoutaná říční krajina, meandrující vodní toky, krajina s dostatkem niv a mokřadů. Takové to bylo kdysi. Zásahem člověka byly meandry narovnány, nivy vysušeny, mokřady odvodněny a řeky přetvořeny v regulované kanály. Návrat k historicky prověřenému se sice pozvolna daří, novou hrozbu ovšem představují invazní druhy, které vytlačují původní faunu a mění tvář krajiny.

TEXT: Monika Pevná

FOTO: Ondřej Mikulka

Ve snaze napravit chyby minulosti a vrátit se k přírodě blízkým formám prochází říční krajina vítanou obnovou. Z úspěšných moravských projektů zmiňuje Ondřej Mikulka z Lesnické a dřevařské fakulty revitalizaci říčky Kyjovky u Moravské Nové Vsi, řeky Moravy u Olomouce nebo rozvolnění koryta štěrkonosné řeky Bečvy, které obnovilo štěrkové lavice, tůně a podpořilo návrat druhů vázaných na říční biotopy. Revitalizace přispívají k vyšší míře rozmanitosti, retenci a větší odolnosti vůči extrémům počasí. „Principem je obnova rozvětveného a širokého koryta, které umožňuje přirozený rozliv vody do nivy, zpomaluje povodňové vlny a podporuje zasakování vody do podzemí. Součástí bývá i vytváření tůní, přítomnost mrtvého dřeva a obnova břehových porostů, které poskytují stanoviště pro pestré druhy rostlin a živočichů,“ popisuje princip fungování výzkumník působící na Ústavu ochrany lesů a myslivosti.

Obnova říčních systémů opět v ohrožení

Člověk získá pocit, že věci se ubírají správným směrem a bude už jen lépe. Do nadějné obnovy říčních systémů ale zasáhla nová skutečnost – proměna druhové skladby vodních toků vlivem šíření nepůvodních a invazních druhů živočichů. „Do našich vodních toků byli zavlečeni například raci pruhovaní a raci signální ze Severní Ameriky. Spolu s nimi dorazil i račí mor, onemocnění způsobené vodní vaječnou houbou (Aphanomyces astaci), která je silně vázána na raky a mimo tělo hostitele dlouhodobě nepřežívá. Přesto dokáže v krátké době zlikvidovat kompletní populace našich původních raků říčních a kamenáčů v celých povodích. „Invazní raky jsme odchytili například na Besénku u Tišnova, což je levostranný přítok řeky Svratky, či na říčce Bobravě pod Brnem. Račí mor už bohužel potvrdily také nálezy na Svratce v Brně nebo na vodních tocích na Zlínsku. Onemocnění se šíří nejen přímým kontaktem raků, ale i prostřednictvím vody, rybářského vybavení či násad ryb,“ líčí račí zkázu Mikulka.

Na moravské řece

jako v Asii

Podobně se mění i další složky vodních ekosystémů. S importovanými rybami z Asie se v tuzemských tocích zabydlela škeblice asijská, která dnes vytlačuje naše původní mlže z údolních stojatých vod. „Její až masivní výskyt pozorujeme například v oblasti soutoku Dyje a Moravy. Střevlička východní a karas stříbřitý zase ohrožují domácí druhy ryb, narušují potravní řetězce a zhoršují kvalitu prostředí. Karase stříbřitého odchytáváme běžně i v řekách, kde hybridizuje s karasem obecným, kvůli čemuž je původní druh ohrožen genetickým znečištěním,“ vypočítává invazní druhy výzkumník a pokračuje v neradostném výčtu. „Sumeček americký, dravá ryba původem ze Severní Ameriky, se u nás hojně šíří především v teplejších stojatých a mírně tekoucích vodách. V přírodě představuje hrozbu svou potravní nenáročností a agresivitou, loví rybí plůdek, obojživelníky i hmyz a může významně narušit vývoj rybích společenstev. Želva nádherná, kdysi oblíbený domácí mazlíček, je dnes běžně pozorována od Hané po jižní Moravu. V přírodě se stává predátorem vajec a mláďat ryb i obojživelníků. Na řadě lokalit konkuruje původním druhům nejen v roli predátora, ale i potravně.“

Nutrie, ondatra, mýval…

Invazí nezůstaly ušetřeny ani břehy a krajina v okolí vodních toků. Kromě invazních rostlin, jako jsou křídlatky, netýkavky, pajasan žláznatý nebo akát, které mění ráz říční krajiny, se zde zabydleli i nepůvodní savci. „Nutrie říční a ondatra pižmová jsou původem z Ameriky a do Evropy byly zavlečeny kvůli kožešině. Nutrie se u nás začala šířit zejména s oteplováním klimatu, které umožnilo jejím populacím přežít zimy a rozmnožovat se. Dnes její populace roste až alarmujícím tempem, zejména na větších a středních tocích, kde poškozuje břehy hrabáním nor, spásá vegetaci, ničí hnízdiště ptáků a mění složení mokřadů. Ondatra pižmová, první z invazních druhů savců

na našem území, byla dříve považována za jeden z největších problémů kvůli poškozování hrází a břehů. Dnes její populace slábne, patrně i díky konkurenci jiných invazních či domácích druhů,“ zdůrazňuje Ondřej Mikulka.

Odborníci pozorují výrazný vzestup mývala severního. Početnost roztomilého savce původem ze Severní Ameriky rychle stoupá na Moravě, zejména v okolí Přerova či v Litovelském Pomoraví. Už teď je zřejmé, že nesetrvá pouze v těchto lokalitách a postupně se bude šířit i do dalších oblastí. Odborník zabývající se problematikou invazních druhů živočichů zdůrazňuje, že velkou výhodou pro mývala je jeho přizpůsobivost. Osidluje nejen mokřady a lužní lesy, ale i urbánní prostředí. Jako všežravec nepohrdne obojživelníky, plazy, ptáky i bezobratlými, a může mít dokonce vliv na chování původních šelem, například na vydru či lišku, které kvůli konkurenci zvyšují tlak na jiné druhy kořisti.

Invaze se nevyhnuly ani ptačí říši. „Husice nilská byla původně v Evropě chovaná jako okrasný druh, u nás se začala šířit až po roce 2008 a dnes ji můžeme sledovat lokálně na několika tocích a vodních plochách, kde je vysoce agresivní vůči jiným druhům ptáků, zejména při hnízdění. To může vést k úbytku původních druhů a při větších populacích i k poškozování

mokřadů nadměrným spásáním vegetace, což zásadně mění charakter stanovišť,“ komentuje situaci výzkumník.

Nabízí se otázka, zda má tato situace řešení. Významnou roli sehrává již zmíněná revitalizace toků. Chyby minulosti zcela napravit nelze, příroda sama ale na druhou stranu nabízí pomocnou ruku. Například povodně na Moravě v roce 2024 sice napáchaly škody, ale zároveň bez lidského zásahu obnovily charakter mnoha drobných toků. Naději dává i návrat původních, kdysi vyhubených druhů, jako je vydra říční a bobr evropský. Oba, i když jsou v očích člověka často vnímáni jako konfliktní druhy, mohou významně podpořit ekosystémové funkce. „Zejména bobr svými stavbami přetváří krajinu, vytváří nové tůně a mokřady, zpomaluje odtok vody a zvyšuje retenční schopnost území. Důkazem je například brdská lokalita u Padrťských rybníků. Díky bobřím hrázím zde zdarma vznikl mokřad. V případě obou druhů je ale nutné v kulturní krajině nastavit funkční management, který zajistí rovnováhu mezi ochranou přírody a zájmy člověka,“ zdůrazňuje odborník a závěrem ve vztahu k největší výzvě stojící před člověkem v souvislosti s říční krajinou, a biologickými invazemi apeluje: „Jak s nimi dokážeme my, společnost, naložit, rozhodne o podobě naší krajiny pro příští generace. Času už nemáme nazbyt.“

Škeblice asijská dorůstá velikosti až 25 cm.

Karas stříbřitý díky své nebývalé invazi obývá tekoucí i stojaté vody, kde vytlačuje původního karase obecného.

z PEF MENDELU učí

děti předcházet vzniku odpadu pomocí upcyklace a re-use

Stále více lidí přemýšlí, jak dát starým věcem nový smysl, upcyklace je na vzestupu. Vychází to z výzkumu, který v rámci projektu Chytře a udržitelně provedly vědkyně z Ústavu marketingu a obchodu PEF MENDELU ve spolupráci s hlavním řešitelem projektu Pedagogickou fakultou UK. Na základě výsledků tvoří týmy obou fakult nový vzdělávací projekt, který pomocí interaktivních knih učí děti na základních školách principům re-use, upcyklace a slow fashion.

TEXT: Vojtěch Pospíšil FOTO: chytreaudrzitelne.cz

Co motivuje k udržitelnému chování

Výzkumnice nejprve zmapovaly nákupní chování a chuť lidí věci opravovat a znovu je využít. „Z výzkumu vyplynulo, že klíčovými faktory k udržitelnému chování jsou vliv rodiny, kvalitní vzdělávání o udržitelnosti už od školních let, možnost úspory a také jasně daná pravidla ze strany veřejné správy. Naopak důvody, proč se do udržitelných kroků mnozí nepouštějí, jsou překvapivě praktické. Často chybí prostor doma, lidé si myslí, že je to jen pro kreativce a zručné jedince, anebo mají pocit, že se to jednoduše nevyplatí,“ popisuje Veselá.

Součástí výzkumu bylo i zjištění, jaký odpad lidé v domácnostech nejčastěji vyhazují a co z něj by ještě mohlo posloužit znovu. Ve spolupráci s firmou Green Solution vědkyně analyzovaly velké kusy nábytku, skříně, postele a matrace spolu s menším vybavením domácnosti, jako je nádobí, sportovní potřeby nebo věci pro děti. Cílem bylo najít takzvaný odpad s potenciálem, tedy předměty, které by například pomocí re-use center mohly posloužit někomu dalšímu.

Re-use centra jsou zatím spíš

neznámá

Podle průzkumu až 71 % respondentů přiznalo, že nikdy nic neupcyklovalo. Přesto zájem o upcyklaci roste – 3 % lidí upcyklují pravidelně, 17 % má s upcyklací opakovanou zkušenost a 17 % ji plánuje vyzkoušet v blízké době. Re-use centra v Česku zatím příliš využívaná nejsou. Jde o místa, kam mohou lidé bezplatně odevzdat stále funkční předměty, které už doma neslouží, ale stále mohou posloužit jinde. Pro část respondentů však re-use centra zůstávají neznámá. Mnozí ani žádná ve svém okolí nemají.

Upcyklovat se dá téměř cokoli. Nejčastěji lze využít oblečení, nábytek, doplňky do domácnosti a dekorace, stačí trocha fantazie. „Upcyklace začíná doma, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Klíč je v nápadu. I zdánlivě bezcenné věci se dají přetvořit v designový kousek do bytu. Stačí trochu kreativity a odvahy zkoušet nové kombinace. Nepotřebujete být profesionální řemeslníci, jen mít chuť dát starým věcem nový smysl,“ říká Veselá.

„Slow fashion je ekologický, udržitelný a etický přístup v módním průmyslu, který čerpá mimo jiné z přístupu re-use. Re-use neboli znovuvyužití znamená dát věcem druhou šanci. Místo toho, abychom je zbytečně vyhazovali, opravujeme, co ještě může sloužit,“ vysvětluje Lucie Veselá, vedoucí Ústavu marketingu a obchodu. Tento pojem je však podle výzkumu projektu Chytře a udržitelně většině Čechů neznámý. Stejně jako upcyklace, která označuje přetváření starých nebo nepotřebných věcí na nové, smysluplné předměty.

Chytře a udržitelně

míří do škol

Aktuálně chtějí řešitelky a řešitelé projektu Chytře a udržitelně probudit zájem o re-use a upcyklaci u dětí. Navazují tak na úspěšný projekt Chytře s jídlem, který PEF MENDELU s PF UK vedly v minulých letech a učily v něm děti neplýtvat potravinami. Stejně jako v předešlém případě i v rámci nového vzdělávacího programu Chytře a udržitelně byly pro žáky základních škol vytvořeny digitální učebnice dostupné na platformě FutureBooks. Tématy však tentokrát jsou slow fashion, re-use a upcyklace.

„V části věnované slow fashion se děti seznámí s principy udržitelné módy. Dozví se, co se děje s oblečením, jakmile ho přestanou nosit, jak se o něj správně starat, aby vydrželo co nejdéle, a také jaké výhody přináší nakupování z druhé ruky,“ přibližuje témata učebnice Irena Baláková z Ústavu marketingu a obchodu. „V knihách o re-use a upcyklaci děti získají návod, jak dát nepotřebným věcem nový život. Slouží jim k tomu konkrétní tipy a jednoduché návody.“

Odborníci a odbornice z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy učebnice před letními prázdninami představili na sedmi pražských školách. Do pilotního programu se zapojilo přibližně 200 dětí z deseti tříd. Na podzim letošního roku proběhne dotazníkové šetření, které se zaměří na to, jak děti práci s interaktivní knihou vnímaly a co si z ní odnesly. Finální vyhodnocení projektu je naplánováno na únor 2026.

TIPY NA UPCYKLACI podle FutureBooks

Vyčistěte plechovky, vymalujte je po povrchu barvami, polepte nálepkami a na dno udělejte malý otvor pro odvodnění. Vznikne tak originální květináč ideální například na bylinky.

Nepotřebné dřevěné palety proměníte v lavičky, stolky nebo police. Stačí základní nářadí, pár šroubů a trocha tvořivosti. Výsledkem může být praktický a stylový doplněk do zahrady nebo na terasu.

Ze starého trička ušijete nákupní tašku, povlak na polštář nebo hadříky na úklid. Stačí nůžky, jehla a nit nebo šicí stroj.

Zbylé dřevo, šišky, duté větvičky nebo kousky kůry můžete poskládat do jednoduchého domečku pro hmyz. Hmyzí hotel poskytne úkryt užitečným druhům, které vám na zahradě pomohou s přirozenou ochranou rostlin.

Papírové krabice snadno přetvoříte na úložné boxy. Obalte je látkou nebo barevným papírem, přidejte štítky nebo úchyty a získáte praktické a hezké boxy na hračky, knihy a jiné drobnosti.

Park poničený tornádem proměnily studentky v prostor pro aktivní odpočinek

V červnu 2021 zasáhlo jižní Moravu ničivé tornádo, nevyhnulo se ani centrálnímu parku Na Zahajce v Hruškách. Na návrhu nového parku se podílely studentky ze Zahradnické fakulty. Musely se vyrovnat nejen s důsledky poškození tornádem, ale také vyřešit odolnost vůči extrémním výkyvům počasí. Součástí nového parku je odpočinková zóna kolem rybníka s molem, dětské, workoutové a fotbalové hřiště, ohniště, hruškový sad i lesopark.

TEXT: Tereza Pospíchalová FOTO: archiv Johany Kratochvilové a ZF MENDELU

Revitalizaci více než šestihektarové plochy navrhovali v rámci soutěže studující Ateliéru biotechniky zeleně na Zahradnické fakultě v Lednici. Do soutěže se zapojilo pět studentských týmů 4. ročníku. Cílem bylo vyhotovit studii a dokumentaci pro územní řízení. „Šlo vidět, že studující byli motivovaní a bavila je práce na reálném projektu. Mám z toho velkou radost,“ hodnotí za pořadatele Přemysl Krejčiřík z Ústavu biotechniky zeleně MENDELU. Návrhy kromě zástupců z univerzity posuzovala i porota z Nadace partnerství, Proměny a Via.

Klimatická

změna

přináší nové

požadavky

Studentské práce se musely vyrovnat s poměrně složitým zadáním, které bylo v mnoha směrech ojedinělé. Šlo nejen o důsledky poškození území tornádem, ale také o požadavky, které souvisí s klimatickou změnou a obecně extrémními výkyvy počasí. Celé území parku Na Zahajce bylo tornádem extrémně poničeno a skoro na něm neexistovaly původní stromy. „Pro studující šlo o naprosto unikátní situaci. Trénujeme je na věci spojené s klimatickou změnou, což jsou v podstatě nové výzvy krajinářské architektury založené na posledních poznatcích práce s takzvanou modrozelenou infrastrukturou, jako je zasakování vody, udržení vody na stanovišti nebo práce s případnými přebytky vody, co spadnou v jednom okamžiku,“ popisuje Krejčiřík.

Soutěž vyhrál tým studentek ve složení Jana Dynková, Mária Kačalová, Johana Kratochvilová, Zuzana Ottová, Kristýna Tesková a Tereza Vašková. „K návrhu jsme přistupovaly s vědomím, že prostor před zásahem tornáda postrádal kompozici nebo jasně definovaný koncept. Po tornádu navíc většina stromového porostu zmizela, takže jsme situaci vnímaly jako čistý list papíru, na kterém je možné navrhnout park s novými funkcemi a charakterem. Jedním z hlavních motivů se pro nás stala takzvaná hrušňová stezka, která odkazuje nejen na název obce, ale i na symboliku poutních cest a zastavení. Park je poměrně rozsáhlý a umožňuje okružní procházku, takže jsme chtěly vytvořit trasu, která člověka parkem provede a zároveň nabídne drobné momenty k zastavení,“

přibližuje jedna z autorek Johana Kratochvilová. Vítězný návrh následně převzali specialisté, kteří hledali cestu, jak jej zrealizovat.

Prostor pro klid i sport

Při návrhu studentky myslely na co nejširší spektrum uživatelů – od dětí a rodin s kočárky přes pejskaře a mladé páry až po seniory. Cílem bylo vytvořit prostor, který bude živý, funkční a pro všechny srozumitelný. Nový park Na Zahajce proto zahrnuje odpočinkové zóny kolem rybníka s molem, dětské, workoutové a fotbalové hřiště, ohniště, hruškový sad i lesopark. „Park už je v současnosti hotový, byl dokončen v květnu 2025. Nejdříve byly dokončeny cesty, umístěn mobiliář a menší stavební prvky jako schodiště, pak byl dokončen altán a paraván kolem plynové sondy. Následovala výsadba stromů a keřů, na závěr zbývalo vyset trávníky,“ vyjmenovává Krejčiřík. Náklady na realizaci vyšly přes 20 000 000 Kč.

V průběhu přípravy návrhu bylo třeba řešit celý soubor drobnějších výzev. „Klíčové je vždy správně rozmístit funkce a plochy už na začátku, protože to zásadně ovlivňuje, jak bude celý park fungovat. Jedním z konkrétních úkolů bylo například začlenění nových prvků ke stávajícímu dětskému hřišti tak, aby typově zapadly a doplnily stávající kompozici. Další výzvou bylo nalezení smysluplného využití centrální části parku naproti rybníku. Zatímco jiné soutěžní týmy v návrzích tuto plochu ponechaly volnou pro příležitostné obecní akce, my jsme cítily potřebu jí dát výraznější identitu, a tak vznikl nápad s hrušňovým

kruhem a ohništi jako symbolických srdcem celého parku,“ nastiňuje autorka.

Dílčí komplikací byla i výsadba stromů. „Ne všechny se podařilo realizovat v plném rozsahu jako v projektu, ale i současná výsadba by mohla v budoucnu fungovat jako částečný větrolam. Těšíme se, až je uvidíme růst a sílit,“ hodnotí Kratochvilová.

Na konci minulého roku proběhla v rámci realizace parku pracovní dílna, studující současného ateliéru i autorky realizovaného návrhu měli možnost vysadit na místě stromy. Studenti a studentky jsou tak součástí celého procesu od vytvoření studie až po realizaci díla. „Máme radost, že jsme dostaly možnost náš studentský návrh pozorovat až do fáze realizace a že dnes už park žije a slouží lidem,“ shrnuje absolventka.

Proměny stromů během podzimu aneb tichá strategie přežití

Zatímco lidé si na podzim stěžují na klesající teploty, stromy v lesích, parcích i zahradách se na zimu připravují v tichosti a nenápadně a nad důmyslností jejich obranných mechanismů člověk může jen žasnout. Ale nedivme se! Řeč je o procesu, který je výsledkem milionů let evoluce.

TEXT: Monika Pevná

FOTO: AVC MENDELU a Monika Pevná

Prvním a nejspolehlivějším signálem blížící se zimy je pro stromy změna délky světla během dne. Nazýváme ji fotoperiodou a je hlavním spouštěčem podzimních změn. Stromy mají ve svých buňkách fotoreceptory, díky nimž dokážou tyto změny vnímat. V reakci na ně spouštějí fyziologické procesy, které vedou k přirozenému procesu stárnutí listů. Zároveň dochází k přechodu do dormance, kdy se zpomalí či zastaví fyziologické procesy v živých organismech.

Padá listí…

Opad listí je jedním z nejviditelnějších projevů přípravy listnatých stromů na zimu. Proces se nazývá senescence a není jen pouhým odumřením listu, ale řízeným a aktivním procesem, během něhož strom recykluje cenné látky z listů zpět do větví a kmene. „Nejprve dochází k enzymatickému rozkladu chlorofylu, zeleného barviva zajišťujícího fotosyntézu. Jak chlorofyl

mizí, objevují se další pigmenty – žluté a oranžové karotenoidy a červené až fialové anthokyany, které mají fotoprotektivní a antioxidační funkci. Strom zároveň transportuje z listů živiny, zejména dusík, fosfor a draslík, do zásobních pletiv v kmeni a větvích. Zde se také akumulují zásobní látky, jako jsou škroby, lipidy a proteiny, které slouží coby energetická rezerva během zimního klidu a časného jarního růstu. V místě, kde je list připojen k větvi, se vytvoří takzvaná abscisní zóna, mohli bychom říct zóna oddělení listu od větve. Zde přítomné buňky odumírají a vytváří se suberinizovaná – korkovitá – vrstva, která oddělí list od větve a zabrání tak ztrátám vody a vniknutí patogenů,“ vysvětluje důmyslný mechanismus Roman Gebauer z Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Lesnické a dřevařské fakulty.

Kromě fotoperiody a teploty mohou stromy reagovat i na další signály, například změnu vlhkosti vzduchu nebo půdy. Tyto faktory mohou ovlivnit načasování senescence a opadu listí. U některých druhů stromů, jako jsou javory nebo břízy, může být intenzita podzimního zbarvení listů ovlivněna i genetickými faktory a předchozími stresovými událostmi, jako je sucho nebo napadení škůdci.

Navoskovat a zima může přijít

Jehličnany, na rozdíl od listnatých stromů, které na podzim opadají, si své jehlice ponechávají po celý rok. Jak to tedy dělají, že přežijí zimní mrazy, sněžení a suché zimní podmínky?

„Jehlice jsou specifickým typem listu, jehož struktura je upravena tak, aby minimalizovala ztrátu vody. Především je jejich povrch pokryt silnější voskovou vrstvičkou, kutikulou, než je tomu u listnatých dřevin. Úkolem povrchových vosků je minimalizovat ztrátu vody z jehlic, protože voda je často nedostupná kvůli zmrzlé půdě. Navíc jsou jehlice úzké a mají menší plochu než listy, což také přispívá k omezení výdeje vody. Menší plocha též znamená menší vystavení sněhu a ledu. I když si jehličnany ponechávají přes zimu své jehlice,

snižují svou aktivitu na minimum, aby šetřily energii. Navzdory všem omezením jsou jehlice schopny provádět fotosyntézu i v chladných obdobích,“ líčí svět jehličnanů odborník.

Strategie přežití

To je však jen část sofistikované přípravy listnáčů a jehličnanů na zimu. Ještě je potřeba připravit pupeny, které stromy pro příští rok zakládají již koncem léta a na podzim. Pupeny obsahují takzvaná dělivá pletiva, místa, kde buňky rostou a množí se. Jsou to vlastně

takové růstové zóny rostliny. Aby byly chráněné před poškozením a vysycháním, obklopují je speciální šupiny obsahující velké množství ochranných látek, jako jsou fenoly a vosky. Jedním z klíčových mechanismů, jak se pupeny a jehlice chrání před mrazem, je produkce různých ochranných látek, které jehlicím pomáhají přežít nízké teploty. Mezi tyto látky patří cukry, aminokyseliny a také specifické nemrznoucí bílkoviny (antifreeze protein), které omezují vznik ledových krystalů a chrání buněčné struktury před poškozením. Celý proces přípravy na zimu řídí rostlinné hormony. „Tyto hormony vysílají chemické signály, přičemž klíčovou roli hraje kyselina abscisová, která spouští senescenci listů, tvorbu abscisní vrstvy a podporuje dormanci pupenů. Ethylen, další důležitý hormon, urychluje stárnutí a opad listí. Naopak hladiny hormonu cytokininu, auxinu a giberelinu klesají, což přispívá k zastavení růstu a přechodu do klidového stavu,“ popisuje význam rostlinných hormonů fyziolog.

Listy a pupeny to ale stále ještě nekončí. Ke změnám na úrovni buněk dochází v celém stromě. „Buňky

snižují obsah vody v pletivech a zvyšují koncentraci cukrů a dalších osmoticky aktivních látek, například aminokyselin nebo soli, které působí jako přírodní nemrznoucí směsi a stabilizují buněčné membrány. Tyto změny chrání buňky před poškozením ledovými krystaly a pomáhají stromu přežít i velmi nízké teploty. Některé stromy produkují i ochranné proteiny, jako jsou dehydriny, které se vážou na buněčné struktury a zabraňují jejich poškození během dehydratace. Tyto adaptace umožňují stromům přežít i extrémní zimní podmínky a jsou výsledkem dlouhodobé evoluce,“ líčí další strategie Roman Gebauer.

Příprava stromů na zimu je fascinující ukázkou toho, jak jsou rostliny dokonale přizpůsobeny svému prostředí. Každý opadlý list, každý pupen a každá molekula hormonu hrají roli v přežití stromu během nehostinných zimních měsíců. Až se příště budete procházet podzimním lesem, vzpomeňte si, že pod povrchem klidné krajiny probíhá složitý a precizně řízený proces – tichá strategie přežití.

Ekoinfluencerka: Když něčím přetékáte, automaticky to chcete sdílet dál

Eliška Víravová studuje na Zahradnické fakultě a ve volném čase se věnuje popularizaci udržitelnosti na Instagramu. Své nadšení a lásku k přírodě se tak snaží předávat i svým vrstevníkům. V patnácti letech se stala společně se sestrou nejmladší laureátkou Ceny Josefa Vavrouška za přínos ekologické výchově.

A letos se vydala do Mongolska, odkud zábavnou formou informovala o problematice mongolského lesnictví.

TEXT: Tereza Pospíchalová

FOTO: archiv Elišky Víravové

Jak jste se dostala k tématům týkajícím se udržitelnosti a šetrnosti k přírodě?

Bylo to součástí mého života od dětství. S mladší ségrou nás maminka hodně vedla k lásce a šetrnému chování k okolí. V přírodě jsme strávily celé dětství, a když něco máme rádi, tak se k tomu automaticky chováme šetrněji. Když mi bylo asi sedm let, začaly jsme jezdit na tábor Střediska ekologické výchovy SEVER, tam jsem se do těch témat dostala hlouběji. Kolem jedenácti let jsem začala více vnímat i problémy a začala jsem hledat řešení, jak můžu přírodě škodit co nejméně. Hodně jsme si o tom

doma povídaly a všechny aktivity pro přírodu jsme dělaly společně. Začaly jsme základními věcmi jako šetřením vodou, neplýtváním jídlem, chodily jsme do bezobalového obchodu, přestaly jsme jíst maso.

Jak se stalo, že jste začala svoje zkušenosti předávat dál?

Když něčím přetékáte, tak to automaticky chcete sdílet dál. Když mi bylo asi 12 let, začaly jsme se ségrou natáčet videa na YouTube o udržitelnosti a šetrném chování k přírodě. Pak jsem začala na střední studovat ekologii a životní prostředí, takže jsem začala přírodu

poznávat i z jiného úhlu. Potom Anička už natáčet nechtěla a trochu to upadalo. Loni na jaře jsem ale sebrala veškerou energii a vložila ji do sdílení myšlenek skrze Instagram.

Jaká je vaše cílová skupina?

Ráda bych cílila na širokou veřejnost. Mým cílem je přivést k těmto tématům, k respektu a lásce k přírodě co nejvíce lidí, ale jsem si vědoma toho, že tvorbou mířím spíš na svoje vrstevníky. Kdybych chtěla cílit na starší, musela bych to dělat jinak.

Studovala jste i ekologicky zaměřenou střední školu. Jak složitý byl výběr vysoké školy?

Byla MENDELU jasnou volbou?

Asi od osmi let jsem věděla, že chci jít na Mendlovku. Studuji Cirkulární horti-produkci, což je nový obor a postupně se s ním všichni seznamujeme. V udržitelnosti a šetrném chování k přírodě je potřeba mít co největší záběr znalostí a vědomostí, aby se z toho mohl utvořit co nejucelenější názor. Protože se musí hledat kompromisy. Na střední jsem měla větší záběr jakoby z lesnického pohledu, teď mám více vědomostí ze zahradnického a zemědělského pohledu.

Jak vymýšlíte témata, která zpracováváte do videí?

Jak tím žiju, není to něco, co jsem si vybrala jako vedlejší koníček, ale je to můj životní styl, tak ta témata ke mně přicházejí sama. Podle toho vybírám, že tohle by mohlo být zajímavé i pro zpracování na Instagram. Je to poměrně dost svazující formát, takže musím přemýšlet nad tím, jestli je téma dostatečně atraktivní.

Jak dlouho to trvá od nápadu po výsledný produkt?

Okolo šesti až dvanácti hodin. Některé natáčení může trvat třeba hodinu a půl, některé pět, protože objíždím různá místa v terénu. Přijde mi zvláštní natáčet o přírodě a sedět u toho doma, ráda jedu na místo, a to samozřejmě bere čas.

IG: @eliskaviravova

Máte nějaký předpřipravený scénář?

Většinou i kvůli úspoře času mám předepsané a nachystané, co bych chtěla říct. Ne vždycky se toho držím, ale mám předpřipravené věty i záběry. Vím, kam jedu a jak to tam vypadá, takže si vymýšlím, jak to bude natočené. I jaké oblečení budu mít na sobě. Všechno je předpřipravené. Možná jsem na tohle až moc velký blázen, ale ušetří mi to ve finále čas.

Co vnímáte jako svůj největší dosavadní úspěch? Je to získání Ceny Josefa Vavrouška za Ekozásek?

Za mě je to asi to, že dokážu témata předávat stále více lidem, že je to zajímá a baví. Samozřejmě ale to, že jsme se ségrou nejmladší laureátky Ceny Josefa Vavrouška, je také skvělé. A teď čerstvě je mým úspěchem určitě to, že si mě vybrali na pomoc s propagací projektu v Mongolsku.

Jaké hlavní kroky byste poradila někomu, kdo chce začít s udržitelnějším životem, ale zatím s tím nemá žádnou zkušenost? První krok by byl chodit do přírody a snažit se ji aspoň částečně poznat. Mám takové motto, kterým se řídím: co známe, to milujeme, a co milujeme, to chráníme. Když bude člověk poznávat přírodu, bude ji mít víc rád a bude sám hledat možnosti, jak může svůj dopad na přírodu zmírnit. Druhá věc je volit tak, aby naši politici jednali v zájmu

Eliška Víravová (20 let)

YT: @EliskySvetlo

ochrany přírody a krajiny. Snížit konzumaci živočišných produktů, hlavně masa. Nakupovat co nejvíc lokální a sezónní potraviny. Nenakupovat ve fast fashion řetězcích, spíš nakupovat v sekáčích, a když už něco nového, tak od českých firem, které se zajímají o udržitelnost každé části výrobního řetězce. Nebo alespoň nakupovat od firem, které mají produkty natolik kvalitní, že vydrží dlouho. Nedělat impulzivní nákupy, takže vlastně snížit osobní konzumerismus. A potom ty základní věci: snažit se používat znovupoužitelnou láhev a obaly na jídlo, neplýtvat jídlem, vypínat kohoutek s vodou při čištění zubů, používat ekodrogerii a kosmetiku, která není testovaná na zvířatech. Dotýká se to všech oblastí našeho života. Ale nepřijde mi, že by to byly špatné restrikce, jsou to hezké změny.

Co je ve společnosti největší překážkou na cestě k udržitelnosti?

Je potřeba projevovat našemu okolí větší respekt, úctu a vděčnost, protože příroda není kulisa, ve které žijeme. Měli bychom se chovat tak, že je to naše součást, něco, co ovlivňujeme, ale co může silně ovlivňovat i nás. Respekt z naší strany hodně chybí. Tahle společnost je protkaná negativními myšlenkami a zprávami a v tom se nechce nikomu posouvat a pracovat na něčem. Je potřeba do všeho vnést víc pozitivity. Šťastný člověk udělá vždycky mnohem víc dobra než nešťastný člověk a my to dobro ve světě potřebujeme.

Pochází z Podkrkonoší. Na sociálních sítích sdílí lásku k přírodě a její ochranu.

V roce 2019 získala se sestrou Aničkou Cenu Josefa Vavrouška v kategorii Ekozásek za osvětu v oblasti ochrany životního prostředí mezi vrstevníky.

Studuje Cirkulární horti-produkci na Zahradnické fakultě.

Baletka: Šest let jsem jezdila kolem lesárny.

Cítila jsem, že to bude to pravé

Kateřina Zbranková je absolventkou Lesního inženýrství. Když se chce při práci v lese protáhnout a přijít na jiné myšlenky, udělá mezi stromy bezchybné développé či arabesque. Tyto dovednosti si neosvojila na Lesnické a dřevařské fakultě, ale během předchozího osmiletého studia taneční konzervatoře v Brně. Jak se stane, že se talentovaná baletka dá na studium lesnictví?

TEXT: Monika Pevná

FOTO: AVC MENDELU

Na taneční konzervatoři v Brně jste studovala osm let převážně balet. Co se stalo, že jste se nevydala na dráhu profesionální baletky?

Největší kámen úrazu byla moje výška, měřím 177 cm. Jsem na baletku v Evropě prostě moc vysoká. Po absolvování konzervatoře jsem objela snad všechna divadla v České republice, která mají baletní soubor, a neúspěšně jsem se ucházela o angažmá asi ve třiceti divadlech v Evropě. Když jsem se hlásila na konzervatoř, bylo mi deset let, byla jsem dítě ve vývinu, takže se nedalo poznat, kde se moje výška zastaví. A odmítnout mě na základě toho, že oba mí rodiče jsou vyššího vzrůstu, samozřejmě nebylo možné.

Takže baletka musí být ideálně menší, zatímco u muže-tanečníka je vyšší vzrůst vítán?

Přesně tak. Baletní špičky navíc přidají ještě asi 15 centimetrů na výšce, to už se tanečníkovi s jeho partnerkou při tanci hůře manipuluje. Pro partnera je potom obtížnější najít celkový balanc, aby to působilo přirozeně a bylo to pohodlné i pro tanečnici. V současné době navíc není zas až tolik vysokých tanečníků. Hovořit ale o nějakém výškovém průměru baleťáků je těžké, jelikož je to dost individuální. Například v ruských divadlech jsou muži vysocí, a proto zde mohou tančit i vysoké ženy.

Přijmout tuto skutečnost nebylo asi jednoduché…

Nebylo. Tanec pro mě byl srdeční záležitostí. Tančila jsem a také hrála na klavír od malička. Je to část mě, léta jsem se tanci věnovala až dvanáct hodin denně. Tanec mi chyběl a i to byl důvod, proč jsem po konzervatoři nastoupila do Vojenského uměleckého souboru Ondráš, kde jsem měla možnost tři roky poznávat krásný svět lidových tanců v kontextu zemí jejich původu. To bylo hodně zajímavé. Když jsem nastoupila na vysokou školu, začalo být čím dál náročnější skloubit studium, práci a závazky v Ondráši. Už tehdy jsem pracovala, a s přibývajícími povinnostmi ve škole se to všechno dohromady začalo časově dost komplikovat. Nakonec jsem musela udělat těžké rozhodnutí a ze souboru odejít.

Udržovala jste se v taneční kondici i po odchodu z Ondráše?

Úplně jsem na tanec nerezignovala nikdy. S výjimkou posledního roku studia na vysoké jsem vyučovala balet menší děti. Ten poslední rok už nešla skloubit výuka baletu s finišem ve škole a také jsem nastoupila do nové práce.

Proč jste si zvolila právě lesnictví?

Obor, který je od baletu tolik vzdálený...

Asi ve dvanácti letech jsem začala troubit, a tím se přede mnou otevřel svět nejen trubačů, ale komplexně lesnictví.

Při studiu konzervatoře jsem asi šest let jezdila tramvají kolem lesnické fakulty, a když přišlo rozhodování, co dělat dál mimo balet, tak jsem najednou ucítila, že mám jít sem, že to bude to pravé.

Na konzervatoři zřejmě mezi hlavní předměty nepatřila matematika nebo chemie. Jak jste tyto výzvy zvládla?

Musela jsem na sobě hodně pracovat, abych zkoušky z těchto předmětů zvládla. Velmi za to vděčím svým kamarádům, kteří mi dost pomáhali. Hodně mi během bakalářského studia pomohla skvělá

Kateřina Zbranková (26)

Pochází z Holešova, osm let studovala Taneční konzervatoř Brno, následně pět let na LDF MENDELU, studijní program Lesnictví. Během studia na konzervatoři účinkovala v řadě představení pro veřejnost jak na divadelních prknech, tak i mimo divadelní prostor. Z baletních představení například v Louskáčkovi či Spící krasavici. Během tříletého působení ve Vojenském uměleckém souboru Ondráš tančila v programu kRok za kRokem o cestě života člověka se všemi jeho radostmi i strastmi.

praktická průprava, kterou jsem absolvovala každé prázdniny, a nejvíce znalostí jsem si odnesla z praxe u kamaráda v lese. Dva roky navazujícího studia byly upevňováním a provazováním již nabitých znalostí, což završilo tu lesnickou skládačku, která do sebe zapadla. Škola mi dala větší rozhled, spoustu přátel a také možnost působit v Trubačích LDF, kde se sešla skvělá parta.

Posledním střípkem do té lesnické skládačky byla státní závěrečná zkouška. Jak jste pojala přípravu? Pravdou je, že jsem nechtěla nic podcenit, a zároveň jsem byla přesvědčená, že nejlépe si vše ujasním zase v praxi, takže jsem si rok před státnicemi začala hledat práci v oboru. Objela jsem více podniků, i na Vysočině, ale nakonec mi přišla do cesty zajímavá nabídka od Lesů města Brna, kam jsem nastoupila a kde pracuji dodnes.

Co přesně máte na starosti?

U Lesů města Brna pracuji na pozici referentky obchodního oddělení. Je pravdou, že jsem ze začátku tak úplně nevěděla, do čeho jdu. V průběhu dřívějších brigád jsem si vyzkoušela povinnosti revírnice nebo adjunktky, ale tohle bylo nové. Nejdříve jsem se seznámila s chodem firmy, naučila jsem se připravovat smlouvy, porozumět problematice prodeje dříví a jeho specifikaci, protože každý odběratel má jiné požadavky. Postupem času jsem dostala na starosti i certifikace PEFC a FSC. Jsem velice ráda, že jsem začala pracovat právě tady, je zde skvělý kolektiv.

Když vám někdo položí otázku, co je pro vás hezký les, jak mu odpovíte?

To není jednoduchá otázka, ale tím, že mám blízko k umění, tak i v tom lese vidím kousek umění v podobě biodiverzity, v podobě toho, že les sám odrůstá. A my do něho jen občas vkročíme, abychom mu pomohli, ale jinak ho necháváme dělat svou práci.

Když jsme se potkaly po státnicích, ptala jsem se na vaše nejbližší plány. Mimo jiné jste řekla: Stát se členkou sdružení Pro Silva Bohemica, jehož členy jsou lesníci, vlastníci lesů a přátelé lesa vyznávající přírodě blízké hospodaření. Už se tak stalo?

Ano, již jsem se stala členkou sdružení Pro Silva Bohemica a měla jsem možnost zúčastnit se své první exkurze. Probíhala na demonstračním objektu v Národním parku Šumava, který byl založen před deseti lety právě za účelem sledování přestavby lesních porostů na nepasečný les. Věřím, že mě v rámci Pro Silvy čeká ještě mnoho inspirativních setkání, a těší mě, že se budu moci i nadále profesně rozvíjet.

Zůstal balet součástí vašeho života i po ukončení studia na vysoké?

Zůstal. Vrátila jsem se k výuce vloni na podzim. Byl mi nabídnut záskok za kolegyni. Učila jsem malé holčičky, které měly zhruba mezi čtyřmi až šesti lety, a poté i maminky. To pro mě byla nová zkušenost, jelikož jsem nikdy dospělé neučila. Možná se k učení dětí vrátím letos na podzim. Záleží na tom, jak bude vypadat rozpis lekcí a zda se mi rozvrh podaří skloubit s prací a osobním životem.

Bohumil Hošpes:

odborník na lihovarnictví

a škrobárenství (1890–1971)

Profesor Bohumil Hošpes byl významným odborníkem v lihovarnictví a škrobárenství, vědcem i pedagogem. Již během studií pracoval u významných osobností své doby a několik desítek let vedl Ústav zemědělské technologie. Společně s inženýrem Pecoldem získal patent na váhy sloužící ke stanovení škrobnatosti brambor, které se používají dodnes. Letos uplynulo 135 let od jeho narození.

TEXT: Tereza Pospíchalová, archiv MENDELU FOTO: archiv M. Vlacha, pravnuka B. Hošpese

Před nástupem na akademickou půdu prošel Bohumil Hošpes dlouholetou pestrou praxí, působil na několika statcích jako správce. První světová válka, které se aktivně zúčastnil, ho zavedla mimo jiné i do tehdejší Jugoslávie, kde po skončení války vybudoval výrobní závod Triglav Šmarca u Kamnika na kávu, těstoviny a marmeládu, ve kterém působil i jako ředitel. Ve dvacátých letech dvacátého století nejprve pracoval jako konzultant Svazu družstevního průmyslu bramborářského v Praze pro družstevní lihovary, škrobárny a sušárny. Díky této funkci poznal téměř všechny škrobárny v zemi. Později zastával post generálního tajemníka Ústředního svazu pěstitelů zemáků v Havlíčkově Brodě a následně technického ředitele továrny Dextra na škrob, sirup a hroznový cukr.

V čele Ústavu

Na Vysokou školu zemědělskou v Brně, kde působil od roku 1933, si tedy přinášel mnoho zkušeností z praxe. Na školu nastoupil jako suplent nauky o zemědělské technologii. Později byl pověřen vedením Ústavu zemědělské technologie. Po V. Vilíkovském a O. Kopeckém se stal třetím vedoucím tohoto ústavu od jeho založení v roce 1919. V roce 1934 byl jmenován mimořádným profesorem zemědělské technologie, v letech 1936–1937 a 1946–1947 zastával funkci děkana Hospodářského odboru a v roce 1946 byl zároveň jmenován

profesorem řádným. Činný na škole zůstal i za druhé světové války. Kvůli uzavření vysokých škol nemohl učit, ale nadále se alespoň věnoval vědecké činnosti. Navštěvoval škrobárny po celém protektorátě i Německu. Po osvobození se velmi zasloužil o znovuvybudování válkou poničeného Ústavu zemědělské technologie, který vedl až do odchodu do důchodu v roce 1961.

Hošpes-Pecoldovy

váhy se používají

dodnes

Zaměřením a celoživotním posláním profesora Hošpese se stala práce v oblasti lihovarnictví a škrobárenství. Jeho vědecká činnost byla vždy úzce spojena se zemědělskou praxí. V rámci svého pracovního života navštěvoval zemědělské podniky, především škrobárny a lihovary jak doma, tak v zahraničí, a získával cenné poznatky, ze kterých vycházel při své vědecké činnosti. Věnoval se mimo jiné významu a budování kontroly v lihovarech a škrobárnách. Pro závody prováděl škrobárenskou kontrolu, pro výzkumné ústavy a šlechtitelské stanice zase technologické testy používané při šlechtění brambor. Spolu s inženýrem Pecoldem získal patent na váhy (takzvané Hošpes-Pecoldovy), které slouží ke stanovení škrobnatosti brambor a jsou používány dodnes. Profesor Hošpes byl nejen vynikajícím vědcem, ale i výborným pedagogem, jak dokládají archivní materiály. Velkou pozornost věnoval výchově svých asistentů, a tak předával své cenné zkušenosti dalším generacím.

Bohumil Hošpes

*20. 4. 1890 Nové Město na Moravě † 5. 11. 1971 Brno

Narodil se v Novém Městě na Moravě do rodiny obchodníka s moukou. Po absolvování zdejší obecné a následně Vyšší reálné školy se rozhodl pro studium zemědělského odboru na dnešním Českém vysokém učení technickém v Praze, které úspěšně ukončil s vyznamenáním roku 1911 a získal tak inženýrský titul. V roce 1914 se mu podařilo získat i doktorát technických věd.

Pěstování Coffea arabica v ohrožení

Odborný tým LDF MENDELU zkoumá, jak zpomalit dopady změny klimatu na pěstování arabiky. Řešením se ukazuje agrolesnický systém – pěstování kávovníků pod stromy. Zvyšuje biodiverzitu, chrání půdu proti erozi a pro kávovníky vytváří lepší mikroklima.

Bakalářku nahradí

závěrečný projekt

FRRMS připravuje změnu v ukončení bakalářského studia. Místo psaní a obhajoby bakalářské práce studující nově vytvoří prakticky zaměřený projekt, který budou obhajovat samostatně, mimo státní závěrečnou zkoušku.

40 let fakulty v srdci Lednice

Zahradnická fakulta MENDELU slaví 40 let. Navazuje na tradici šlechtické péče o krajinu a rozvíjí obory jako zahradnictví, vinohradnictví či krajinářská architektura. Je místem, kde se snoubí věda, výuka, praxe a úcta k přírodě.

Otevření Pavilonu profesora Adama

Zvýšená o jedno patro, s novými učebnami, chemickými sklady i specializovaným prostorem pro elektronovou mikroskopii. Zrekonstruovaná budova D je po dvou letech opět zázemím pro studující a zaměstnané Ústavu chemie a biochemie. Název získala na počest zesnulého Vojtěcha Adama, který ústav vedl.

PEF MENDELU

PEFka posílila vztahy se vzdělávacími institucemi v Ghaně, Japonsku a Indonésii. Zástupci fakulty uzavřeli strategická partnerství se středními i vysokými školami a rozšířili tak možnosti pro nové studijní pobyty a akademickou spolupráci.

MENDELU MIND

FEST: O vztazích, které nás tvoří

Poradenské a profesní centrum MENDELU pořádá již druhý ročník festivalu osobního rozvoje, tentokrát zaměřeného na vztahy – k sobě, druhým i světu. Účastníci a účastnice se mohou těšit na přednášky, workshopy i zóny klidu.

Changes in Agriculture: From Horses to Autonomous Robots

Agriculture has been with us since the dawn of time. If it weren’t for our ancestors, who 22,000 years ago began domesticating plants and animals, civilization and the world as we know it would not exist. Although the essence of agriculture has remained unchanged, the ways we farm and acquire sustenance have fundamentally changed, thanks mainly to the rapid technological development that has occurred over the past several decades. Today, modern technology is used in fields and stables. The transformation of farming can be observed at the School Agricultural Enterprise in Žabčice, which is celebrating its 100th birthday this year.

TEXT: Jan Mikulášek

PHOTO: Jan Zouhar, MENDELU archives

Jakub Doležal has been around agriculture his entire life, and at the age of 14, while still an elementary school student, he got his first experience working in crop production. Today he heads the School Agricultural Enterprise in Žabčice, whose main mission is to serve as a facility for engaging in science and research at Mendel University. According to Doležal, over the past 25 years the largest changes in agriculture have been related to technology. “Before 1990, agricultural workers were glad to have a Zetor 16145, which was the most powerful tractor in our country at the time. In 2000, I would still regularly encounter equipment from the 1980s and 1990s, but at that time, agriculture was undergoing a boom thanks to the import of foreign machines. The biggest advancement was that agricultural enterprises began buying powerful tractors,” says Doležal, reminiscing about his beginnings in agriculture.

Technological development to a certain extent reduced the number of people working in agriculture. According to Doležal, in the past, many more people were employed in agriculture than today. “One of our long-time employees remembered a time when he led horses through the fields, ploughing in manure. He then operated a steam-powered machine to plough fields in Žabčice, and in 2016 that same man drove our cutting-edge machine with a diesel engine and GPS navigation. The era when horses were still used in agriculture

was not so long ago. It lasted until about the 1940s,” says Doležal, describing the transformations brought about by mechanization.

Increasing

yields

and science set the stage for rapid development

The postwar period marked a historic turning point during which the farming methods people had known from the past changed dramatically. Mechanization was accompanied by the large-scale use of chemicals. “After the war, it was necessary to keep people’s stomachs full. Producing as much food as possible from a given plot of land was made possible thanks to the use of inorganic fertilizer added to the soil and crop protection chemicals. This led to a turning point as wheat yields multiplied from two up to five tonnes. I think it was a historical turning point,” says Doležal. Crop yields have continued to gradually rise since. Today, farmers can produce up to 15 tonnes of wheat on a single hectare. Over time, however, chemical use was cut back and farmers began to focus more on understanding nature and choosing the right crop varieties.

All the transformations agriculture went through were related to scientific research and its findings. Vojtěch Lukas from the Department of Agrosystems and Bioclimatology attributes an important role to the comprehensive school of agronomy that has been forming in the Czech lands since the 1980s. “It is information based. That sounds very abstract, but in practice it means that agronomists possess information that helps them make decisions. Because today we have an increasing amount of information available, we are able to map just one section of a field or monitor the condition of a single head of livestock, which in the past was impossible,” says Lukas. In crop production, for example, this approach heralded a change in how people thought about managing fields. Today, farmers can precisely select which part of a field to fertilize, down to 100 m².

Ample information combined with modern technology paved the way for what is known as precision agriculture. “Today smart farming is used in livestock and crop production. For example, in Žabčice dairy cows wear special collars that allow employees to monitor their activity, the onset of heat, food consumption, health problems, and so on. The same applies to crop production. Land is no longer a homogenous unit. We apply certain fertilizer and pesticide doses to different parts of the same field,” says Lukas, explaining how precision farming works in practice.

Digital technologies and automatization in the 21st century

Another turning point in agriculture came with the introduction of navigation technologies in the form of satellite systems and GPS. The navigation systems we use on our mobile phones or in our cars are generally accurate to within two or three metres. Modern farming machines equipped with such systems, however, are accurate to within two centimetres. “The public often doesn’t know it, but today we are working with geodetic accuracy. We can use such systems to ensure that a tractor making multiple passes on a field never covers the same ground twice. This is extremely helpful when it comes to applying sprays because it eliminates overlapping, and as a result we can save up to 6% on diesel,

Preparing for potato planting in the 1920s

Drone in Žabčice, 2025

Soil preparation with a crawler tractor DT 54 – Soviet crawler agricultural tractor from the 1950s

chemicals, wear and tear on the machine, and manpower,” says Lukas. Purchasing a navigation system for a single tractor usually pays for itself within two years. Satellite systems, in contrast, help farmers monitor their farms. Approximately every three days, satellites collect images, which farmers can use to identify areas in fields where there are differences in crop growth. “In the 1980s that would have been a truly difficult task for agronomists. At the same time, back then many more people worked on the same area as they do today,” Lukas adds.

Today, such systems are regularly used at the School Agricultural Enterprise. Digital displays and navigation systems are common features on threshers, tractors, and other machines. “Things are at a very high level, and here you can see the gradual transition to modern technologies. Today, tractor drivers must understand the systems they work with. We often hear how human labour will be replaced by machines, but that’s not the case. It’s a scenario we’ve known since the Industrial Revolution. But we have to teach young farmers new skills, so they know how to take care of these smart machines, service them, and use them,” says Lukas about the transformation farm work is currently undergoing. Today, an ordinary tractor driver is now also a dispatcher who can remotely operate several smart machines.

Alongside navigation and satellite systems, the robotization and automatization of agriculture have been developing, particularly over the last decade. Some family farms have set out down this path as well. Although in the Czech Republic this is a pioneering approach, farmers in other countries have been taking this path for years already. For example, several Czech viticulturalists use such technology, as Doležal notes: “We have several fully roboticized farms using cultivation technologies, like some vineyards. When the owners plant new vines, it is done by a machine navigated by GPS, and the spacing between vines is precise to within a centimetre.

Robotization and automatization make up one of the greatest revolutions occurring currently and are experiencing a major boom. And it’s not uncommon to use these technologies in livestock production, for example, in stables,” says Doležal. Nonetheless, many farmers have not rushed into using these technologies. They are costly, and in production it is crucial that investments into robots pay off.

According to Lukas, such investments are worthwhile for people farming large areas of land. “I think smaller farms should wait a bit longer. There are pioneers who want to test and verify new technologies and robots, but for small farms the initial investment is great, and on top of that, a specialist is needed who will be fully dedicated to the task. The return on investment may take a long time to materialize,” he says. But one such robot is already helping out in Žabčice –a robotic cultivator that drives itself around and tills the areas between experimental plots. Using this method to aerate the soil and remove weeds has proven beneficial to the School Agricultural Enterprise for several reasons: the robot saves researchers’ time, provides technological know-how and removes weeds without using chemicals.

Agriculture’s future over the next decades

Today, agriculture is focused on sustainability, a hot topic in the modern world. The importance of sustainable agriculture has also been recognized by consumers, who increasingly select food based on where it came from and how it was produced. “When it comes to sustainability in agriculture, we can talk about circular agriculture. It integrates crop and animal production so that nutrients stay in the system, it uses rainwater, or water is regularly filtered to use for irrigation. Biotechnologies also help us, for example,

Autonomous pruning robot in Žabčice, 2024

in crop production to breed more resistant varieties,” says Doležal, giving some examples of sustainable agriculture practices. Animal health, welfare, and nutrition are also improving. We also know more about soil composition, and we are relatively good at preventing erosion. Today, progress is largely concentrated on how to deal with climate change, which has a major impact of agriculture.

The fundamental transformations that agriculture has undergone over the past 80 years have also meant certain things have been lost. “We’ve begun to lose feeling and natural respect. In the past, every farmer viewed the soil as a living organism; today, it’s often seen as just a production area. But without economics, it’s impossible. Today, a farmer must be a manager. But market pressures sometimes suppress what farmers used to see as their ‘mission,’” says Doležal. According to both experts, the future of agriculture lies in digitalization and the greater use of autonomous machines. “However, there are certain limitations. I don’t think technology will spark a major revolution that will move agriculture incredibly forward. Moreover, there are certain regulations; for example, it’s not possible to use drones to apply chemicals on fields, even though this is a technology available to us,” says Lukas. He emphasizes, however, that technology enables us to do many things with optimal efficiency.

Despite its rapid development, agriculture still faces major challenges, some of which directly stem from the modernization process. One of them is to ensure that people maintain their relationship to the land and to organisms. According to experts, agriculture should not only be productive but also regenerative. Therefore, a main goal for everyone should be to think about agriculture’s role in managing the landscape, a key function farming played in the past. Even ordinary bread starts out somewhere on a field as a basic food crop, as wheat. This is one reason for the growth in small farms, organic farms, and shared gardens, which bring us back to farming’s original mission.

Mowing with a self propelled mower

Working in the fields in the 1920s 20th century

Five lives transformed thanks to courses at the Institute of Lifelong Learning

Education is sometimes like a compass: it doesn’t show us the exact path to take but helps us decide which direction to head in. At the Institute of Lifelong Learning not only are new skills developed but new stories are created. Five graduates tell us in their own words how a course changed their careers, daily routines, and self-perceptions. Some took a course with a clear goal in mind; others signed up just with the desire to learn new things.

TEXT: Pavlína Vodičková

FOTO: courtesy of course graduates

Pavla Kalábková: From a bank to a green oasis

Pavla spent most of her career in banking. Working with numbers was stable and full of security, but at the same time, it was unfulfilling. After years poring over spreadsheets, she was looking for balance – and found it in gardening. She first took a course in garden architecture that enchanted her. Then she took more, focused on perennials, floristics, shrubs, permaculture, and beekeeping. “The more I knew, the more absorbed I was. My own garden turned into a laboratory,” she says. When a friend asked her to design her garden, she took on the challenge – and with great success. When she was offered a job by the company LIKO-S, which specializes in green buildings, she decided to accept it. Today, she takes care of the company’s grounds and wouldn’t change a thing. “I’m grateful for these courses because they pointed me in a new direction and gave me courage. And on top of that, I always like going back; the atmosphere is one-of-a-kind,” she adds.

Renáta Svorová: From graphic design to trees

Renáta studied graphic design and worked in media for years. But when she was on maternity leave, the idea of going back to office life started to rub her the wrong way. “I couldn’t imagine sitting at the computer all day again. I wanted something livelier and more meaningful,” she recalls. She found a job as a gardener and gradually completed her education. Courses on planting fruit trees and conifers helped her understand broader connections and gain the knowledge, skills, and the greater sense of security she needed. “It wasn’t a revolution but more like slowly putting together little pieces,” she says. Her employer supported her efforts to get an education, and her colleagues see her as someone who knows what she’s doing. “My grandfather taught at Mendel University, so things have symbolically come full circle,” she says.

Josef Háb: From programmer to farmer

Josef is a backend programmer of web applications. Even though he grew up in the countryside and studied forestry, he spent most of his life in the world of binary numbers. But change came unexpectedly – a death in the family, returning to the country from the city, the pandemic. “I started farming the family’s land. I wanted to understand it, not just try it,” he says. The course on general agricultural activities provided him with valuable know-how and opened his eyes. “Romantic ideas about the rural idyll vanished and the stark reality crept in that farming is about hard work, carefully considered decisions, and long-term responsibility. But at the same time, it confirmed to me that it’s exactly what I wanted to do,” he says. Today, he spends his free time on his tractor, monitoring soil health, planning crop diversity, and dreaming about a sustainable farm. “It’s a return to the roots – literally. And one day, I’d like to fully quit IT,” he adds.

Eva Jeřábková: From design to the blackboard

Eva works as a custom designer of wooden children’s playgrounds. Her job combines technical thinking with creativity, but she wanted to share her experience with others. She completed the Educational Studies course and found a job as a teacher at a vocational school. But what she experienced was not what she expected. “I was in shock. Today many students aren’t interested in anything; they have no dreams. A lot depends on the family, the values they pass down,” she says. Besides teaching, she was also fascinated by psychology. “All of a sudden, I understood the behaviour of the people around me and my own reactions,” she says. Even though teaching isn’t always easy, Eva finds meaning in it. She wants to be more than just an expert, but also a guide and source of motivation. “Evey one of us has the right to a better life – and sometimes it’s enough when someone points that out to you,” she says.

Antonína Kovalenko: A psychologist who speaks four languages

Antonina worked as a school psychologist in Odessa, Ukraine. After she moved to the Czech Republic, she had her diploma recognized but faced problems due to the language barrier. She decided to take a Czech for Foreigners course. “It was a challenge, but also a great help. The teachers were professionals, and my classmates, wonderful. And mainly, I felt once again like part of a community,” she recalls. The course taught her how to engage in basic communication, write a CV, and go for a job interview. It also meant she could return to her original profession as a psychologist. “Today I read books, watch Czech movies, and write emails and official letters,” she says. The skills she acquired inspired the people in her life as well: two of her colleagues signed up for the Czech for Foreigners course and she sets an example for her son, showing him that studying and hard work pay off. “Czech is my fourth language, and it’s opened doors for me on the job market and when it comes to interpersonal relations,” she says.

Students turn tornado-destroyed park into space for active relaxation

In June 2021, a destructive tornado tore through South Moravia, including Na Zahajce Park in the village of Hrušky. Students from the Faculty of Horticulture contributed to designing a new park. They not only had to take into account the devastation caused by the tornado but also ensure that the new park would be able to withstand extreme weather events. Part of the new park is a relaxation zone located around a pond featuring a dock, a children’s playground, a workout park, a football pitch, a firepit, a pear orchard, and a forest park.

TEXT: Tereza Pospíchalová

PHOTO: courtesy of Johana Kratochvilová from the MENDELU Faculty of Horticulture

Students from the Planting Design and Maintenance Studio at the Faculty of Horticulture in Lednice took part in a design competition to revitalize the area, which is a little over six hectares. Five teams consisting of year-four students took part in the competition. The goal was to create a study and the documentation necessary for the land-use planning procedure. “It was clear that the students were motivated and that they enjoyed working on a real project. I’m very happy about it,” says Přemysl Krejčiřík from the MENDELU Department of Planting Design and

Maintenance, who co-organized the contest. The designs were judged by a jury comprising representatives from the university, the Czech Environmental Partnership Foundation, the Karel Komárek Family Foundation, and the Via Foundation.

Climate change brings new challenges

In their designs the students had to deal with a relatively complicated assignment, which was unique in many aspects. They had to deal not only with the consequences of the tornado but also the challenges posed by climate change and extreme weather fluctuations. The entire area of Na Zahajce Park was destroyed by the tornado, which left hardly any trees standing. “For the students, this was a truly unique situation. We train them for things related to climate change, which are essentially new challenges in landscape architecture based on the latest findings of research on so-called blue-green infrastructure, such as water infiltration, water retention, and working with excess water that falls at one given time,” says Krejčiřík.

The competition was won by a team consisting of students Jana Dynková, Marie Kačalová, Johana Kratochvilová, Zuzana Ottová, Kristýna Tesková, and Tereza Vašková. “We approached the design with the realization that before the tornado struck the area lacked a composition or a clearly defined concept. On top of that, after the tornado most of the trees were gone, so we viewed the situation like a blank piece of paper on which it was possible to design a park with new functions and a new character. One of our main motifs became what we called the ‘pear

path,’ which was a reference not only to the name of the village [hrušky means ‘pears’ in English] but also symbolizes pilgrimage routes and resting points. The park is relatively large and can facilitate a loop trail, so we wanted to create a path that would guide visitors through the park and at the same time provide areas for short rests,” says Johana Kratochvilová, one of the designers. The winning design was then taken over by specialists who sought out ways to implement it.

A space for relaxation and sports

In their design the students considered the full spectrum of park users, from children and families with prams, to dogwalkers, young couples, and senior citizens. The goal was to create a space that would be lively, functional, and comprehensible for everyone. The new Na Zahajce Park contains a relaxation zone around a pond featuring a dock, a children’s playground, a workout park, a football pitch, a firepit, a pear orchard, and a forest park. “The park is already complete. It was finished in May 2025. First the paths were completed, then furniture and small structural elements such as stairs were added, and it was completed with a gazebo and a screen around a gas well. Then trees and bushes were planted. All that was left was to plant grass,” says Krejčiřík. The overall costs of building the garden exceeded 20 million Kč.

The design process involved dealing with many minor challenges. “It is critical to properly space out functions and areas at the beginning because this will have a fundamental impact

on how the whole park will work. One specific task was to incorporate new elements into the existing children’s playground that matched what was already there and complemented the existing composition. Another challenge was to identify a meaningful use for the central part of the park across from the pond. While other teams left this area as a free space for occasional village events, we felt the need to give

idea to create a circle of pear trees and a firepit as the symbolic heart of the entire park came from,” says the designer.

There were some minor complications when it came time to plant trees. “Not everything was implemented in full as planned, but the [trees] as currently planted could in the future serve as a partial windbreak. We are looking

At the end of last year, as part of constructing the park, a workshop was held, and current students of the studio had the opportunity to plant trees alongside the designers. Thus, students were part of the entire process of developing the park, from drafting studies to actually creating it in the landscape. “We’re glad we had the opportunity to see our student design through to implementation and

Eco-influencer:

When you’re overflowing with something, you automatically want to share it with others

Eliška Víravová studies at the Faculty of Horticulture and spends her free time promoting sustainability on Instagram. This is how she shares her enthusiasm and love for nature with her peers. When she was 15 years old, she and her sister became the youngest winners of the Josef Vavroušek Award for their contribution to environmental education. This year, she travelled to Mongolia, where she produced social media content about forestry in that country.

TEXT: Tereza Pospíchalová

FOTO: archiv Elišky Víravové

How did you come to embrace sustainability and other naturefriendly topics?

It’s been part of my life since childhood. My mother raised me and my younger sister to love and care for the environment around us. We spent our entire childhoods in nature, and when you love something, you automatically treat it with greater care. When I was about seven, we began attending camps organized by the SEVER Centre of Environmental Education, where we delved deeper into these topics. At about the age of 11, I began being more

perceptive of problems and started looking for solutions for how I could reduce my harmful impact on nature. We talked about that a lot at home, and we did all our activities for nature together. We began with basic things like saving water, not wasting food, going to zero-waste shops, and no longer eating meat.

How did you begin to share your experiences with others?

When you are overflowing with something, you automatically want to share it with others. When I was 12,

my sister and I began making YouTube video about sustainability and treating nature with care. Then, in high school I began studying ecology and the environment, so I began to learn about nature from a different perspective. But then Anička didn’t want to make videos anymore, and so that fell off. But last spring I gathered all my energy and invested it in sharing my thoughts on Instagram.

What is your target audience?

I’d like to focus on the broader public. My goal is to teach as many people

as possible about these topics and to respect and love nature, but I realize that my content is aimed mainly at my peers. If I wanted to target older people, I’d have to do things differently.

You also studied at a high school focused on ecology. How difficult was it to pick a university? Was MENDELU a clear choice?

I knew from about the time I was eight that I wanted to go to MENDELU. I’m in the Circular Horti-Production programme, which is new, so we are all getting to know it. When it comes to sustainability and environmentally friendly behaviour, you need to have the widest possible range of knowledge and information so you can form the most complete opinion possible. Because you need to find compromises. In high school, I acquired a wider range of knowledge from a forestry perspective; now I possess more horticultural and agricultural knowledge.

How do you think up the subjects you make videos about?

They come from the way I live. It’s not something I picked up as a secondary hobby; it’s my way of life, so the topics just come to me naturally. Based on that, I then pick what might be interesting to put on Instagram. It’s a pretty limited format, so I really have to consider whether a particular topic is attractive enough.

IG: @eliskaviravova YT: @EliskySvetlo

How long does it take to go from an idea to a final product?

From about six to twelve hours. Filming sometimes takes an hour and a half and sometimes five, because I travel around to different places in the field. To me it’s strange to make videos about nature while you’re sitting at home. I like going out to the actual places, and that of course takes time.

Do you work with a script?

Usually, in part to save time, I have everything I want to say written and planned out. I don’t always stick to it, but I have sentences and shots I’ve prepared beforehand. I know where I’m going and what it looks like there, so I think about how I’ll film it. And what clothes I’ll wear. Everything is prepared in advance. Maybe I’m a little bit too crazy when it comes to preparation, but in the end, it saves me time.

What do you consider your greatest success so far? Was it winning the Josef Vavroušek Award?

For me, it’s probably that I can present different subjects to a growing audience in a way that’s interesting and fun for them. Of course, the fact that my sister and I are the youngest winners of the Josef Vavroušek Award is also great. And now there is definitely my fresh success, that they picked me to help promote the project in Mongolia.

What main steps would you advise to someone who wants to begin living a sustainable life but doesn’t have any experience with it yet?

The first step would be to get out into nature and try to get to know it a bit. I have a motto I live by: we love what we know, and we protect what we love. If you get to know nature, you’ll like it even more and you’ll look for ways to reduce your impacts on nature. A second thing is to vote so that our politicians act in the interests of nature conservation and landscape protection. Reduce consumption of

animal products, especially meat. Buy as much local and seasonal food as possible. Don’t shop in fast fashion chain stores. Instead shop in second-hand stores, and if you do buy something new, get it from Czech companies that support sustainability at every stage of the production chain. Or at least buy from companies that sell quality products that will last a long time. Don’t make impulse purchases. So, basically, becoming less consumerist at a personal level. And then there are basic things: try to use reusable bottles and food containers, don’t waste food, shut off the faucet when you brush your teeth, use eco-friendly toiletries and cosmetics that aren’t tested on animals. These things touch on all aspects of life. But I don’t think they are bad restrictions but nice changes.

What is the biggest obstacle society faces on the path to sustainability?

We need to be more respectful of and grateful for the world around us because nature isn’t just a backdrop to where we live. We should behave as if it were part of us, as if it were something we affect but which can also have a strong effect on us. There is a significant lack of respect on our part. This society is interwoven with negative ideas and news, and no one wants to move forward, to work on things. We need to introduce greater positivity to things. A happy person will always do more good than an unhappy person, and we need such good in the world.

Eliška Víravová (20 years old) She comes from the Podkrkonoší region. She uses social media to share her love for nature and nature protection.

In 2019 she and her sister, Anička, won the Josef Vavroušek Award in the Ekozásek category for environmental awareness-raising among young people.

She is studying in the Circular Horti-Production programme at the Faculty of Horticulture.

Ballerina: I passed

by the

Faculty

of

Forestry

every day for six years; I felt it was right for me

Kateřina Zbranková is a graduate of the Forest Engineering programme. While working in the woods, when she wants to stretch out and think about other things, she does a perfect développé or arabesque among the trees. She didn’t learn these skills at the Faculty of Forestry and Wood Technology, but during the eight years she spent at the Brno Dance Conservatory before attending MENDELU. How did a talented ballerina come to study forestry?

TEXT: Monika Pevná

PHOTO: AVC MENDELU

At the Brno Dance Conservatory you studied mainly ballet for eight years. Why didn’t you pursue a career as a professional ballerina?

The biggest problem was my height. I’m 177 cm tall. I’m just too tall to be a ballerina in Europe. After graduating from the conservatory, I think I approached all the theatres in the Czech Republic with a ballet company, and I unsuccessfully applied for a position at about 30 theatres in Europe. I was ten years old when I applied to the conservatory. I was still a developing child so there was no way to know when I’d stop growing. Rejecting me because both my parents are tall was of course not possible.

So, ideally a ballerina should be shorter, but being tall is good for a male ballet dancer?

Exactly. Ballet shoes add about another 15 cm in height. That alone makes it harder for a dancer to manipulate his partner while performing. It’s then harder for the male dancer to strike an overall balance so that the dance looks natural while still being comfortable for his partner. On top of that, currently, there aren’t so many tall male ballet dancers. But it’s difficult to talk about an average male ballet dancer’s height because it’s such an individual thing. For example, in Russian theatres men are tall, and as a result tall women can dance there as well.

Accepting this fact probably wasn’t easy…

It wasn’t. For me, dancing was close to my heart. I danced and also played the piano since I was little. It’s a part of me. For years, I would dance for up to 12 hours a day. I missed dancing. That was why after graduating from the conservatory I joined the Military Artistic Ensemble Ondráš, where I had the opportunity to get to know the beautiful world of folk dance for three years. That was very interesting. When I started my university studies, it became increasingly difficult to combine studying, work, and my commitments with Ondráš. I already had a job, but as I had more school-related duties, scheduling my time became pretty complicated. I eventually had to make the difficult decision to leave the ensemble.

Did you stay in dancing condition even after you left Ondráš?

I never fully gave up on dancing. With the exception of my last year of studies, I taught ballet to young children. In my final year, I couldn’t combine teaching ballet with finishing up at school. I also started a new job.

Why did you choose forestry, a field that is so different from ballet?

When I was about 12, I started playing the horn and that opened up to me not only the world of horn players but also more broadly forestry. When I was studying at the conservatory, for six

Kateřina Zbranková (26)

She comes from Holešov. For eight years she studied at the Brno Dance Conservatory, before spending five years at the MENDELU Faculty of Forestry and Wood Technology, completing the Forestry programme. During her time at the conservatory, she appeared in many public performances, both on stage and in non-theatre spaces, including ballet performances of The Nutcracker and Sleeping Beauty. During her three years with the Ondráš Military Artistic Ensemble, she danced in the “kRok za kRokem” programme, about the journey of human life, with all its joys and sorrows.

years I took the tram around the Faculty of Forestry, and when it came time for me to decide what to do besides ballet, all of a sudden, I had the feeling that I should study here, that it was the right decision.

Certainly, math or chemistry weren’t important subjects at the conservatory. How did you manage the challenge of getting caught up?

I had to work on myself a lot to pass the exams in those subjects. I am very grateful to my friends who helped me. During my bachelor’s degree studies, the great practical training I did every summer also helped me a lot. I gained the most knowledge working with a friend in the forest. During two years of master’s studies, I consolidated and interconnected the knowledge I had already gained, completing the “forestry puzzle” that fell into place. School expanded my horizons and brought me lots of friends. It also gave me the opportunity to be a part of the faculty’s horn ensemble, a great group of people.

The final piece to that forestry puzzle was the state final exam. How did you prepare for it?

The truth is I didn’t want to underestimate anything, and I was convinced that the best way to make everything clear would be through experience, so a year before the state exams I began looking for a job in the field. I approached several companies, including in the Bohemian-Moravian Highlands, but in the end I received an interesting offer from the Forests of the City of Brno, which I accepted. I still work there today.

What

are your duties?

I work in the sales department there. To tell the truth, at first, I didn’t really know what I was getting myself into. I had experience from other jobs working as a ranger and an apprentice, but this was new. First, I learned about how the company works, how to prepare contracts, understanding wood sales and what is special about it because every customer has different demands. I eventually became responsible for the PEFC and FSC certifications. I’m very glad I started working here because it’s a wonderful team.

When someone asks you what a “beautiful forest” means to you, how do you answer?

That’s not a simple question, but because art is something close to my heart, I see in the forest a little bit of art in the form of biodiversity, in the way the forest grows on its own. And we just occasionally enter to help it, but otherwise, we just let it do its thing.

When we met after the state exams, I asked about your plans for the near future. One of the things you said was that you wanted to join the Pro Silva Bohemica association, whose members are foresters, forest owners, and friends of the forest who believe in close-to-nature forest management. Have you already joined?

Yes, I’m already a member of Pro Silva Bohemica, and I had the opportunity to go on my first field trip with them.

It was at a demonstration site in the Šumava National Park, which was founded ten years ago to study the conversion of forest stands into a non-clear-cut forest. I’m certain that as a member of Pro Silva I can look forward to many more inspirational events and that I will be able to develop professionally.

Has ballet remained a part of your life since you’ve graduated from university?

It has. I returned to teaching last autumn. I was offered the opportunity to substitute for a colleague. I taught little girls who were about four to six years old, and later mothers, too. That was a new experience for me because I had never taught adults. I might go back to teaching children this autumn. It depends on what the lesson schedule will be like and if I can balance it with my job and my personal life.

www.mendelu.cz