MENDEL GREEN 2/2023

MENDEL GREEN

VODA & SUCHO

Milada Šťastná: Chybí nám povědomí, jak efektivně sdílet informace Modrozelená infrastruktura mění podobu moderních měst

Sucho v číslech

Akademické stromolezecké závody

(19. – 21. 5., Arboretum Křtiny)

MILÉ ČTENÁŘKY, MILÍ ČTENÁŘI,

dostává se vám do ruky nové číslo našeho časopisu MENDEL GREEN. Letní období uběhlo jako voda, a právě problematice vody se v čísle věnujeme. A nejen z pohledu nutnosti změny našeho myšlení. Zadržení vody v krajině, její hospodárné a opakované využití, čistění odpadních vod, téma šedé vody, zajištění dostatku té pitné, voda v moderním urbanistickém prostoru, recirkulační systémy, akvaponické systémy, fenomén sucha jako projev klimatické změny. Nejen tato témata týkající se vody jsou součástí vědecké práce, výzkumných projektů i vzdělávání na naší univerzitě. S respektem k jejímu zaměření a poslání prochází téma vody napříč všemi fakultami.

Ale dovolte, abych jako rybář využil tohoto prostoru pro podporu vašeho zájmu o chov ryb a spotřebu rybího masa. Ryby bez vody (kromě několika málo výjimek) nemohou žít. Respektive bez „čisté“ vody. Uvozovky znamenají jen to, že co je čisté pro nás, nutně nemusí být čisté pro ryby a naopak. Od individuálního lovu ryb s pomocí harpuny či kostěného háčku jsme se posunuli k cílenému chovu ryb nejen v rybnících, ale dnes již i k chovu vycházejícímu z opakovaného využití vody (recirkulační systémy).

Chov ryb v rybnících je významně ovlivňován klimatickými podmínkami včetně srážkového úhrnu a jejich rozdělením v průběhu roku. Mění se kvalita vody v rybnících a rybáři musí respektovat i mimoprodukční funkce rybníků. Často je jim, pohříchu mnohdy neprávem, přisuzováno znečistění rybničních vod. Nicméně ryby v rybničním chovu využívají přirozenou produkci vodních ekosystémů, která je součástí oběhu živin, jež se do rybničního prostředí dostávají. I zde se rybáři snaží udržet vhodné podmínky pro život a chov ryb. Na opačné straně je produkce ryb v recirkulačních systémech, které jsou modelem šetrného a efektivního využití vody. Součástí jsou zařízení na čištění a úpravu vody udržující optimální kvalitu vodního prostředí pro život ryb.

Moderní rybářství se tak stává modelovým systémem pro využívání vody, péči o její kvalitu a opakované využití. Bez toho by chov ryb nebyl možný. Zkusme tedy chvíli přemýšlet jako rybáři a naučme se opakovaně využívat tento vzácný dar nezbytný pro zachování života.

A jezte ryby, jsou zdravé. Pokud někoho zajímají mé preference, upřednostňuji kapra. Má nepřeberné množství kulinářských úprav a je produktem našeho tradičního rybníkářství. Ale nejčastěji konzumuji ryby z našich recirkulačních systémů, které jsou téměř celoročně na univerzitě nabízeny k prodeji.

Přeji vám krásné podzimní období.

Jan Mareš

rektor

MENDEL GREEN

Časopis

Mendelovy univerzity v Brně

Ročník 15 /číslo 2 / rok 2023

Vychází 3× ročně

Vydává:

Mendelova univerzita v Brně

Zemědělská 1, 603 00 Brno www.mendelu.cz

Šéfredaktorka:

Martina Šmídtová

Telefon:

545 135 010

E‑mail: martina.smidtova@mendelu.cz

Grafická úprava:

Kateřina Páleníková

Tisk:

Ing. Vladislav Pokorný – LITERA

BRNO

Elektronická podoba: mendelgreen.mendelu.cz

Redakční rada:

Ivana Chatrná (AF)

Veronika Malá (FRRMS)

Hana Martinková Kuchyňková (ZF)

Monika Pevná (LDF)

Jiří Skládanka (REK)

Jiřina Studenková (REK)

Věra Svobodová (ÚVIS)

Pavlína Vodičková (ICV)

Vaše připomínky, tipy a náměty posílejte na: redakcemg@mendelu.cz

Uzávěrka tohoto čísla byla: 30. 6. 2023

Registrační č.: MK ČR E 18409

Tištěná verze: ISSN 2533-6517

Neprodejné!

Obsah

TÉMA / Chybí nám povědomí o tom, jak v Česku efektivně sdílet

Chybí nám povědomí o tom, jak v Česku efektivně sdílet informace o udržitelném hospodaření s vodou

Sucho trápí obyvatele mnoha regionů po celém světě. V Česku zatím dopady klimatické změny příliš nepociťujeme, přesto bychom podle odborníků měli být na možný nedostatek vody do budoucna připraveni. Vědci

z Mendelovy univerzity

v Brně v současnosti řeší několik mezinárodních i národních projektů,

v rámci nichž se intenzivně věnují efektivnímu hospodaření

s vodou i osvětě

v této oblasti. O vodě, digitálních technologiích a vzdělávání nejmladších

generací jsme si povídaly s Miladou Šťastnou, vedoucí Ústavu aplikované a krajinné ekologie Agronomické fakulty.

TEXT: Ivana Chatrná

FOTO: AVC MENDELU

Sucho se v posledních letech skloňuje ve veřejném prostoru stále častěji, a to nejen v období letních měsíců, ale prakticky celoročně. Letošek se nicméně, alespoň pocitově, zatím zdá být srážkově bohatý. Jak jsme na tom aktuálně v Česku se suchem?

Výzkumy ukazují, že dopady změny klimatu se v každém regionu projevují odlišně. Vzhledem ke geografickému umístění České republiky u nás tyto dopady vnímáme nejčastěji v extrémních podobách, ať už jde o záplavové příhody v souvislosti s extrémními srážkami, nebo naopak extrémní sucha. Letos za sebou máme několik period, kdy bylo srážek pocitově více, nicméně záznamy jasně ukazují, že sucho tady i přesto je. Průměrný roční úhrn srážek zůstává dlouhodobě zhruba stejný, liší se ale rozložení a intenzita srážek v průběhu roku. Takže máte pravdu, že pocitově vnímáme, že na tom zatím nejsme tak špatně, avšak je to teprve začátek. Uvidíme, jak se letošní rok bude dále vyvíjet.

V dlouhodobém horizontu mohou pomoci různá opatření, která zadržují vodu v krajině. U vás na ústavu se mimo jiné věnujete regulaci vody na zemědělsky využívaných plochách. Co se dá

dělat pro to, abychom si udrželi vodu na polích?

Existuje přístup, kterému říkáme agroekologický. Jde o soubor opatření, která vedou k udržitelnému zemědělskému hospodaření. V posledních letech vidíme, že stále více menších zemědělců začíná hospodařit ekologicky. Zároveň i velká zemědělská družstva přecházejí na udržitelnější způsob hospodaření. V rámci takzvaného precizního zemědělství využívají nové technologie, například ty, které umožňují přesnější dávkování hnojiv, čímž se omezuje jejich možný nežádoucí průsak nebo smyv do podzemních či povrchových vod. U nás na ústavu se aktuálně věnujeme například možnostem, jak znovu využít drenážní systémy, které se vyskytují na území Česka.

Jak se dají už existující drenáže využít?

Drenáže historicky odváděly z pozemků vodu, a tím je zbavovaly vlhkosti. Pokud bychom do stávajícího systému ale vložili nějaký regulační prvek, jednoduše řečeno ventil, voda by se po dešti dala v systému zadržet a my bychom byli schopní její odtok regulovat. Například pokud bychom nechali uzávěr zavřený, voda by zůstala v potrubí, do určité míry by mohla zpětně vzlínat a rostliny by si ji z půdy dokázaly brát delší dobu. To je však jen jedna z možností, metod k zadržení vody v krajině je celá řada.

„V Česku nám chybí zájem a možná i povědomí o tom, jak můžeme znovu efektivně

využít pročištěnou odpadní vodu.“

S čím se dá ještě pracovat?

Uplatňují se například opatření typu minimalizace velkých zemědělských pozemků. Aktuálně u nás máme nastavených 30 hektarů, které by měly být maximem pro pěstování monokultury, ale také pro to, aby nedocházelo k vodním nebo větrným erozím. Mluví se i o využívání větších ploch trvalých travních porostů, které opět zamezují erozi a pomáhají nám zadržovat vláhu v půdě. Zmínit lze také obnovu mokřadních ploch a meandrů.

Nedostatek vody se však netýká jen zemědělského sektoru, přestože jej na Agronomické fakultě možná vnímáme nejsilněji. V jakých oblastech podle vás čelíme nebo do budoucna budeme čelit největším výzvám?

Pokud se díváme na množství vody ve vztahu k dopadům změny klimatu, vnímáme, že vody je čím dál méně. Potenciál vidím například ve využití vody, která přichází do čističek odpadních vod a po pročištění se zatím dále nepoužívá. Přitom v jiných státech se dá opětovně využít například pro potřeby zemědělců.

V Izraeli jsou dokonce schopní vyčistit a upravit vodu tak, aby odpovídala kvalitě pitné vody.

To, že v Česku odpadní vodou v uvozovkách plýtváme, vnímáte jako problém technologický, nebo spíše legislativní?

Jako technologický problém to úplně nevidím, protože ty technologie už existují a leckde ve světě se používají.

V Česku nám spíše chybí zájem a možná i povědomí o tom, jak můžeme pročištěnou vodu znovu efektivně využít. Existuje sice směrnice pro využití čištěných odpadních vod k závlahám, tyto normy ale nejsou bez další potřebné legislativy závazné. Použití i sebelépe vyčištěné odpadní vody na závlahu je tak stále vykládáno jako vypouštění do vod podzemních. Navíc lidé, kteří u nás s vodou pracují, ne vždy plně důvěřují kvalitě pročištěné vody, a to i přesto, že prochází celou řadou rozborů, než je znovu vypuštěna z čistírny ven. Zřejmě v tom

hraje roli nechuť ke změně či opatrnost. Česká mentalita už je prostě taková. Dá se však předpokládat, že do budoucna i nás okolnosti přinutí vodou více šetřit a opakovaně ji využívat.

Rozšířit povědomí o současných možnostech hospodaření s vodou si klade za cíl také evropský projekt WATERLINE, na jehož řešení se s kolegy aktuálně podílíte. Co konkrétně je vaším cílem?

Do evropského projektu z programu HORIZONT EVROPA grantové výzvy WIDERA je včetně nás zapojeno

15 institucí z celkem 11 zemí. Téma koordinují kolegové z MCAST na Maltě (pozn. redakce: The Malta College of Arts, Science & Technology), která je suchem zasažena dlouhodobě. V rámci projektu máme několik dílčích cílů. Jedním z těch hlavních je propojit ve společnosti sektory, které spolu běžně příliš intenzivně nekomunikují, přestože by to bylo žádoucí. Vizí je, že díky projektu WATERLINE vzniknou v Evropě čtyři digitální centra, ve kterých se budou scházet informace týkající se aktuálních řešení, nových

technologií a příkladů dobré praxe, které přispějí ke vzdělávání v oblasti digitalizace vodního sektoru.

Na komunikaci s jakými sektory projekt cílí?

Centra, respektive digitální huby, by měla vznikat na půdě univerzit a vytvořit tak společný Digital Water Campus. Přirozeně tedy budeme v kontaktu

se sektorem vzdělávacím. Ve spojení budeme i s průmyslovou sférou, vládním sektorem a cílíme také na širokou veřejnost. Jeden digitální hub by měl vzniknout u nás na MENDELU, další pak na univerzitách u partnerů na Maltě, v Srbsku a Turecku.

Projekt WATERLINE podpořila

Evropská unie částkou téměř 2 miliony eur. Vnímáte snahu evropských lídrů naslouchat vědeckým kapacitám při řešení dopadů klimatické změny?

V rámci Evropy je obecně vnímáno, že chybí propojení mezi zmíněnými sektory.

Náš projekt se zaměřuje na takzvanou digitální vodu. To znamená, že vedle komunikace s dílčími aktéry je naším cílem vytvořit mechanismy, prostřednictvím kterých bychom informace o vodě mohli jednoduchým způsobem sdílet napříč Evropou. V tom by nám měly pomoci digitální laboratoře, které vzniknou v daných digitálních centrech. Tyto laboratoře plánujeme vybavit technologiemi pro různé typy rozšířené reality. Mluvíme o realitě napodobené (emulated), rozšířené (augmented), asistované a také virtuální. Myšlenka je taková, že studenti v těchto digitálních laboratořích budou schopni komunikovat a sdílet informace s digitální laboratoří v jiném centru, budou se moci v rámci virtuální reality seznámit s jejím vybavením, účastnit se přednášek či seminářů, pracovat na společných projektech a rozšíří si tak znalosti a dovednosti díky různým digitálním modulům.

Představme si na okamžik, že jsem student, který vstoupí do digitální laboratoře na MENDELU. Co mě bude čekat za dveřmi?

Digitální laboratoř bude disponovat servery obrovských kapacit, brýlemi pro různé typy rozšířených realit a dalšími přístroji. Jejich koupi aktuálně řešíme, kolegy také čeká letní škola v anglickém Exeteru zaměřená na používání těchto technologií a trénink digitálních kompetencí. Jedním z cílů je, aby například vybavení, které máme my na MENDELU, bylo možné převést do některé z rozšířených realit a jeho fungování si mohli vyzkoušet studenti na jiných univerzitách. Naopak naši studenti by si díky digitálním technologiím mohli vyzkoušet projekty na přístrojích, které mají jinde ve světě. Osobně v tom vidím velký benefit, protože každý z partnerů je expertem na jinou oblast vodního hospodářství.

Studenti kterých programů budou mít příležitost digitální laboratoř využít?

Jedním z výstupů projektu by mělo být vytvoření navazujícího magisterského studijního programu v oblasti digitální

Laboratoř s hydraulickým okruhem, výukovou technologií, kterou by vědci rádi převedli do systému digitální laboratoře.

vody, který by byl sdílený a mohli by se do něj hlásit studenti v rámci celé Evropy a možná i mimo ni. Digitální laboratoře by tedy primárně využívali studenti tohoto nově akreditovaného programu. Nicméně, naším cílem určitě je, aby technologie mohli v maximální míře používat i naši stávající studenti. Například na Agronomické fakultě máme v rámci studijního programu Agroekologie specializaci Voda v agroekosystému, kde se využití této digitální laboratoře vyloženě nabízí.

Čekají vás teď v rámci projektu aktivity zaměřené i na ostatní sektory?

V současnosti oslovujeme zástupce jednotlivých sfér a velmi inspirativní je například komunikace s průmyslovým sektorem. Ukazuje se, že některé firmy už využívají zajímavé digitální technologie, o nichž my zatím nevíme. Například společnost Vodní díla – TBD, která se věnuje bezpečnosti vodních děl a provádí monitoring přehrad, vyvinula digitální dvojče konkrétní přehrady. Veškeré procesy, které se reálně dějí, jsou tak její zaměstnanci schopni přenést do počítačů a naopak různé situace si dopředu nasimulovat. To je za mě krásný příklad něčeho, co by se do budoucna dalo využít nejen u přehrad, ale v jakémkoli sektoru. A co se týče veřejnosti, v tuto chvíli je pro nás zásadní nastavit si nějaký komunikační kanál, který bude pro občany důvěryhodný a bude jim dostupný.

Na veřejnost cílí i druhý mezinárodní projekt, kterému se u vás na ústavu věnujete. Co je jeho posláním?

Projekt PoVE Water Scale-Up vhodně doplňuje projekt WATERLINE o další stupně vzdělávání. V rámci projektu se věnujeme především středním školám, zároveň ale připravujeme aktivity celoživotního vzdělávání pro odborníky z oblasti vodního hospodářství, intenzivně pracujeme s veřejností a komunikujeme s politickou sférou. Například pro středoškoláky jsme letos nachystali takzvané Water Days, kterých se účastnilo přes

30 studentů ze čtyř evropských zemí. Celý týden se středoškoláci spolu s akademiky věnovali tématům z oblasti hospodaření s vodou v krajině a zpracovávali samostatné projekty, které následně prezentovali před početným publikem. Tématu vody se pak věnuje také studentská soutěž Stockholm Junior Water Prize, jejíž národní kolo organizuje právě MENDELU. Ve spolupráci s naším partnerem, vzdělávací organizací Lipka, jsme připravili mimo jiné krátký workshop na téma příběh řeky. Příští rok bychom pak nejen tyto, ale i další aktivity rádi rozšířili na žáky základních škol.

Z toho, co zaznělo, cítím, že velký důraz kladete právě na komunikaci se skupinami napříč společenským spektrem…

V rámci projektu WATERLINE plánujeme vytvořit úzkou pracovní skupinu se zástupci různých zájmových skupin, průmyslu, vědecké oblasti, politické sféry i široké veřejnosti. Naším cílem je, aby tato skupina fungovala dlouhodobě a stala se součástí panevropské „community of practice“. Myslím, že je naprosto zásadní, aby lidé ze všech čtyř zmíněných sektorů měli šanci dostat se k aktuálním a seriózním informacím. Věřím, že pokud se s nimi člověk setká, začne uvažovat nad tím, jak by s vodou mohl lépe hospodařit nejen na úrovni své vlastní domácnosti, ale i v oblasti hospodaření s vodou v krajině. A to je podle mě dobrý začátek. Je velmi důležité nastavit správně tok informací tak, aby se o vodě mluvilo už s dětmi v mateřských školách, ale zároveň aby potřebná data získávali i odborníci například na ministerstvech a všechny sektory spolu v této oblasti více komunikovaly a spolupracovaly.

Existuje nějaká země, kterou bychom se v oblasti vodního hospodářství mohli inspirovat?

Nedávno jsem byla v Izraeli, a to je zrovna úžasný příklad země, která po staletí trpí nedostatkem vody, ale dokázala se k tomuto problému postavit čelem. Izraelci skvěle využívají technologie pro čištění a další úpravu vody, znovu

se jí tak využije až 97 %. V izraelském případě je ztráta kolem 3 až 5 % vody. Pro srovnání, v některých evropských státech nám zbytečně odchází až 25 % pitné vody, která se stále běžně používá i k užitkovým účelům. V tomto ohledu se máme co učit a právě přístup Izraele k vodě mě osobně velmi inspiruje a motivuje.

Mluvíte o využití těchto technologií například i s firmami tady v Česku?

Ano, snažíme se. Moje zkušenost je ale taková, že ne že by to lidé v Česku přímo nezajímalo, ale pořád u některých ještě panují obavy, zda se nám takové technologie vyplatí. Zřejmě to pramení z pocitu, že se nás nedostatek vody zatím příliš netýká a že se tím v tuhle chvíli není potřeba zabývat. Nejsem si ale jistá, že je to zrovna ten správný přístup. Jako nejvíce problematický se však ukazuje přenos informací do politické sféry, a to především v oblasti zákonodárství. Rádi bychom proto otevřeli dialog a pomohli najít u kulatého stolu způsoby, jak zefektivnit řešení problémů týkajících se udržitelného využívání vody.

Co můžeme udělat pro to, abychom u nás s vodou hospodařili lépe?

Základem jsou podle mě vzdělání a informace. Pokud se už nejmenší děti začnou seznamovat s tím, jak je důležité se o vodu starat a vodou šetřit, a poté na střední škole pochopí další souvislosti, tak v dospělém věku už budou mít k vodě úplně jiný přístup, než měly generace před nimi. Všechny začátky jsou těžké, vzpomeňte si, jak to bylo například s tříděním odpadu… Nicméně věřím, že pokud budeme o vodě více mluvit a systematicky se v této problematice vzdělávat, budeme schopni ji i v našich podmínkách do budoucna využívat efektivně a bez zbytečných ztrát.

Ochrana mokřadů je na některých lokalitách v Česku spíše

hospicovou péčí

Mokřady plní mnoho užitečných funkcí v krajině. Jako jedny z mála biotopů dokážou dlouhodobě vázat uhlík, zadržují vodu, umí zvedat vzdušnou vlhkost, přitahovat srážky, a tím zlepšovat celkové mikroklima oblasti. Přesto počty kvalitních mokřadních biotopů v Česku dlouhodobě klesají. Na vině je především intenzifikace zemědělství ve druhé polovině dvacátého století a s ní svázané výrazné odvodňování krajiny. Na rizika spojená s degradací mokřadů ve svém výzkumu dlouhodobě upozorňuje Jan Oulehla z Agronomické fakulty.

TEXT: Ivana Chatrná

FOTO: Jan Oulehla

V nedávné době se Jan Oulehla zabýval například příčinami degradace mokřadů vlivem smývání živin ze zemědělské půdy. „Je to fenomén, se kterým jsem se v rámci studia potkával neustále. Říkali mi, že to nemohu kritizovat, pokud nemám relevantní data. Tak jsem se rozhodl, že si ta data sám získám,“ říká.

Postupné zanikání mokřadních biotopů doktoranda z Ústavu aplikované a krajinné ekologie AF MENDELU trápí o to víc, že sám jako dobrovolník o několik lokalit v oblasti Českomoravské vrchoviny pečuje. Pro svůj výzkum vybral Oulehla pět míst v okolí obcí Netín, Rudolec a Křižanov. Zvolené lokality bezprostředně sousedí s ornou půdou a nachází se na nich ohrožené i chráněné druhy rostlin.

„Pro rašeliniště, rašelinné louky a vlhké pcháčové louky je typická vyšší hladina podzemní vody a nízký obsah živin. Pokud se do těch lokalit dostávají živiny z přilehlého pole, ohrožené mokřadní druhy nemají šanci konkurenčně uspět. Najednou je totiž díky dostatku živin přerostou například některé běžné druhy trav,“ vysvětluje Oulehla.

Jeho výzkum potvrdil, že z přilehlých polí se do mokřadních ekosystémů dostává především minerální dusík. „Ukázalo se, že spolu záporně korelují dvě věci. Za prvé, že čím více živin je v mokřadu, tím méně je tam rostlin a tím nižší je diverzita. A také, že ohrožené druhy rostlin se nacházejí až ve větší vzdálenosti od polí. To znamená, že na okrajích mokřadů, v blízkosti obhospodařované půdy, nejsou tyto druhy schopné přežít,“ popisuje doktorand.

Z krajiny se tak postupně vytrácí ohrožené druhy rostlin. V případě Českomoravské vrchoviny mizí například růžově kvetoucí orchidej prstnatec májový, léčivka vachta trojlistá, starček potoční se zářivě žlutými květy nebo i různé druhy ostřic. „Jsou to v podstatě druhy, které byly historicky v té krajině hojně zastoupené. Teď když potkám pamětníky a řeknu jim, že se v lokalitě tyto rostliny stále ještě nachází, mají radost, protože je tam jako děti chodili třeba i sbírat,“ říká Oulehla.

Další degradaci mokřadů se dá podle Oulehly zabránit pouze tak, že budou ochránci přírody i zemědělci následovat několik doporučení. „Jedním z výstupů pro praktický management je to, že nestačí jen jedna seč ročně. Ukázalo se, že je potřeba, aby se seč v některých mokřadních biotopech prováděla dvakrát, aby se veškerá organická hmota neustále odebírala a nevznikala tak nežádoucí konkurence pro ohrožené rostliny,“ vysvětluje výzkumník.

K dalším doporučením patří omezení smývání živin z polí. Nabízí se vytvoření přibližně pětimetrových travnatých pásů, které by oddělovaly mokřady od polí

a fungovaly jako zóna, která pohltí případné nechtěné živiny a nepustí je dál směrem k mokřadům.

„Dobrá je v tomto ohledu spolupráce se soukromými zemědělci, kteří se v oblasti také zapojují do péče o mokřadní biotopy. Když za nimi přijdu a chci s nimi něco prakticky vyřešit, vyslechnou mě. A pokud jim navíc představím i nějaká opatření, která jim finančně dokážou vykompenzovat případnou ztrátu části orné půdy, tak se najednou ukáže, že jsou schopní na různé věci přistoupit. Vzájemná komunikace je naprosto zásadní,“ říká Oulehla. Zemědělci si například některé plochy mohou převést na mokřad jako krajinný prvek a na tyto plochy pak dále pobírat dotace. „Pokud má zemědělec nějakou podmáčenou plochu, nemusí vynakládat velké peníze na to, aby ji odvodnil. Naopak může tuto plochu přiznat jako krajinný prvek s tím, že mokřad bude dále zachovávat a respektovat,“ dodává výzkumník.

Zásadní roli v péči o mokřady ale hrají dobrovolníci. „Na tom v uvozovkách mém území působí různé spolky. Dobrovolníci se buď o lokalitu starají sami, nebo se na péči podílejí v kombinaci s ochranáři,“ vysvětluje Oulehla. Na některých místech se provádí čistě kosení, jinde je potřeba vyřezat i náletové dřeviny. Nejnákladnější částí péče jsou podle Oulehly úpravy vodního režimu. „To znamená, že se například uměle napřímený potok vrací do jeho přirozené linie nebo se ruší či upravuje historické drenážní odvodnění. Mezi lidmi je pak oblíbené také budování různých tůní,“ říká odborník.

Jemu samému péče o mokřady zabere téměř celé léto. „Lokalita, která má hektar, se dá vyřešit i za čtrnáct dní. Když je ale lokalit více… Znám ochranáře, kteří začínají kosit v červnu a finišují až ke konci září.“

Ne pokaždé se ale i přes vynaloženou péči podaří mokřad zachránit. V takových situacích by si však podle Oulehly neměli brát ochranáři a dobrovolníci

Kvetoucí vachta trojlistá

Kvetoucí starček potoční na jaře

neúspěch osobně. „V některých případech to není ochranářská péče, ale spíš hospicová péče. Jsou lokality, kde je nějaký doběh, ty druhy tam mohou být třeba ještě deset let, pak vymřou. Mentalita ochranářů by proto měla být nastavená stejně jako u hospicové péče. Že člověk dopředu ví, k čemu jeho péče směřuje, že jde pouze o určité zachování na omezenou dobu. A když život v mokřadu nakonec vyhasne, nesmí být z toho ten ochranář špatný,“ říká.

Historicky byla na území Česka odvodněna přibližně čtvrtina dnešní zemědělské plochy. Ne ve všech případech šlo o mokřady, úbytek je ale podle Oulehly

značný. „Nešlo jen o odvodňování ve druhé polovině dvacátého století. Můžeme jít ještě dál do historie, kdy se naopak oblasti zatopovaly. Třeba oblíbená třeboňská oblast byla dříve plná slatinných rašelinišť, jejich zatopením pak vznikly rybníky pro chov kaprů. Zanikly tak ale z dnešního pohledu hodnotné ekosystémy,“ upozorňuje.

Dnes zůstávají mokřady především v rybničních oblastech, v říčních nivách, v okolí různých slepých ramen řek a také v terénních prohlubních. „V podstatě celá Česká republika měla své mokřady.

I na jižní Moravě, která je obecně sušší, se místy objevovaly různé malé mokřady významné právě z hlediska výskytu ohrožených druhů,“ vysvětluje Oulehla.

Jím obhospodařovaný okres Žďár nad Sázavou patří k lokalitám, které byly historicky odvodněny nejvíce. I proto Oulehlu těší, že se mu v loňském roce podařilo obnovit dvě mokřadní lokality. „Byly třeba dvacet let nekosené. Provedli jsme obnovní seč a na jaře jsem konečně mohl pozorovat pozitivní efekt. Mám z toho radost, protože se objevují druhy, které byly už na pokraji vymření,“ říká.

Přehnaný optimismus však podle Oulehly není na místě. „Změna k lepšímu je sice rychlá, většinou to ale bývá opačně. Lokality dokážou velmi rychle opět degradovat, pokud o ně nikdo nepečuje, a vzácné druhy se na ně pak už nevrátí. V případě ochrany mokřadů bychom tedy měli pracovat opravdu rychle,“ dodává odborník z MENDELU.

Jan Oulehla sám jako dobrovolník pečuje o několik mokřadů v oblasti Českomoravské vrchoviny.

Špatné půdní podmínky se přitom neprojeví hned, školkaři dnes již dokážou připravit kvalitní výpěstek, který z nakumulovaných živin vydrží dva až tři roky, strom začne chřadnout až poté. Typickým projevem je pak usychání okrajů listů.

Kvalitní půda a kvalitní zeleň měst jdou ruku v ruce

Vědecké týmy Ústavu zahradnické techniky a Ústavu šlechtění a množení

zahradnických rostlin Zahradnické fakulty se dlouhodobě věnují studiu péče o městskou zeleň. Výzkum prováděly mimo jiné v Brně, Znojmě, Praze, Olomouci či Hradci Králové. Z výsledků vyplývá, že pro účinnou závlahu, optimální růst i vitalitu zeleně jsou klíčové půdní podmínky.

TEXT: redakce, Vladimír Mašán, Jana Burgová

FOTO: Archiv ZF, Shutterstock

Zeleň v městském prostředí představuje aktuální téma, kterým se zabývá řada vědců z různých vědních oborů. Městská zeleň přináší řadu výhod, přispívá například ke snižování tepelného ostrova měst, zlepšení mikroklimatu, snižování prašnosti a respiračních potíží i zlepšení psychické pohody obyvatel. K dalším benefitům patří podpora biodiverzity, tlumení přívalových dešťů, rychlejší zasakování a zadržováním vody ve srovnání se zpevněnými povrchy.

Půda je v městském prostředí výrazně ovlivněna činností člověka. Mnohdy obsahuje zbytky stavební suti a příměsi dalších materiálů. Půdní profil bývá často nevhodně převrstven, má nevyhovující půdní strukturu a nedostatečný podíl organické hmoty. „V místě nové výsadby je třeba vyměnit půdu, připravit kvalitní substrát, a především zajistit, aby zde byl dostatečný prokořenitelný prostor,“ vysvětluje Vladimír Mašán z Ústavu zahradnické techniky. Na to platí jednoduchá poučka: prostor pro kořeny by měl být stejně velký, jako bude koruna dospělého stromu. S tím ale bývá problém při výsadbě podél chodníků. „Vezmeme-li v úvahu šířku chodníku a všechny sítě natažené pod chodníkem včetně předepsaných ochranných pásem, už pro stromy moc místa nezbývá. O to kvalitnější musí být půdní substrát. V opačném případě se kořeny rozrůstají, jak hledají živiny. Pak mohou zvedat dlažbu chodníků či zarůstat do inženýrských sítí,“ doplňuje Mašán. Špatné půdní podmínky se přitom neprojeví hned, školkaři dnes již dokážou připravit kvalitní výpěstek, který z nakumulovaných živin vydrží dva až tři roky, strom začne chřadnout až poté. Typickým projevem je usychání okrajů listů.

U starší výsadby bývá největším problémem kromě nedostatku místa zhutnění půdy. Utužená půda ztrácí schopnost zadržovat vodu a ke kořenům se nedostává potřebný kyslík. Řešením je aplikace půdních látek a organických hnojiv na povrch nebo jejich zapravení do zóny kořenového systému rostlin. „Injektáží lze půdu provzdušnit i do ní vpravit

potřebné živiny, hnojiva či další půdní kondicionéry. Ideální je její opakování každé tři roky. Injektáž u jednoho stromu stojí podle velikosti dřeviny, počtu vpichů a množství aplikovaných látek od jednotek po desítky tisíc korun. Vyplatí se tedy řešit půdní podmínky již při výsadbě,“ uvádí Jana Burgová z Ústavu šlechtění a množení zahradnických rostlin. Dodaná organická hmota hraje důležitou roli pro zlepšení fyzikálních vlastností půdního profilu, jako je například objemová hmotnost či pórovitost. Přispívá také k obnově biologické aktivity půdy, zlepšení vlhkostních poměrů a infiltrační schopnosti.

Při projektování výsadby zeleně je podle odborníků dobré myslet i na preventivní opatření, jako je budování zpevněných ploch propustných pro srážkovou vodu, spádování ploch směrem k zeleni či vytváření retenčních záhonů, tedy záhonů posazených níže než samotná komunikace. Všechna tato opatření pomáhají k zeleni přivést vodu, půda ji může zadržet a stromy využít. „Při přívalových deštích pak nemusí docházet k zahlcení kanalizace a přetékání kanálů,“ vysvětluje další pozitiva městské zeleně Vladimír Mašán. U kmene mladých městských stromků bývají nyní často vidět takzvané závlahové vaky. Podle Burgové nejsou estetické, ale jsou účelné v místech, kde není prostor pro vybudování závlahové mísy, tedy místa pro postupné vstřebávání vody. Správci městské zeleně takové stromy zalévají do vaku, z něhož se voda uvolňuje postupně, vak současně brání odparu. Jeho použití má význam zejména u mladých výsadeb, kdy se voda pozvolně dostává do míst s aktivními kořeny.

Benefity zeleně narůstají s objemem její hmoty, velikostí osázených ploch a její kvalitou. Z uvedených důvodů by rozvoj městské zeleně měl být nedílnou součástí strategií rozvoje měst. „Města si nové podmínky uvědomují a postupně mění svůj přístup. Velmi dobře to řeší například Praha, ta již opravdu nové plochy osazuje podle nových metod. Dobře je na tom i Brno,“ doplňuje závěrem Vladimír Mašán.

TÉMA: VODA & SUCHO

V univerzitních lesích vzniká živá laboratoř, stane se součástí evropské sítě „living labů“

Na Školním lesním podniku Masarykův les Křtiny (ŠLP Křtiny) vzniká živá laboratoř neboli living lab. Jde o laboratoř v terénu, v níž vědci pozorují zkoumané problémy v reálném a přirozeném prostředí. Odborníci Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU zde provádí hydrologický výzkum. Získaná data přispějí k řešení tolik palčivé otázky: jak dál hospodařit, když srážky (nejen) lesu nestačí.

TEXT: Monika Pevná

FOTO: Archiv LDF

„V celoevropské síti podobných laboratoří sdružených v projektu ‚Voda pro všechny‘ je v současné době evidována řada městských labů či takových, které se orientují na vodu v zemědělské krajině, popřípadě se zabývají odpadními vodami. Čistě lesní living lab zaměřený na srážkoodtokový proces, navíc v intencích mikropovodí, tak, jak ho projektujeme na ŠLP, tam dosud není. Povodí na území ŠLP jsou v řádech desítek hektarů, což znamená, že odezva na každou situaci, která tam proběhne, ať už se týká srážek, nebo zásahů v lese typu kácení či sázení, je velmi rychlá a významná,“ říká vedoucí výzkumné skupiny Petr Kupec.

Příběh living labu se začal psát na počátku milénia, v době, kdy tento terminus technicus dosud „nebyl ve hře“. Po otestování technologie měření velikosti průtoků na vodních tocích školního lesního podniku tým vybudoval na čtyřech povodích, rozdělených podle druhu rostoucích dřevin na dubové, bukové, smrkové a smíšené, čtyři stabilizované hydrologické stanice a začal sbírat hydrologická a klimatická data.

Léto 2015 ovšem definitivně potvrdilo trend, který již vědci sledovali delší dobu: nástup změny klimatu a vysychání lesa. Situace si vyžádala sběr dalších dat. „Na to konto jsme začali sledovat nejen srážkoodtokový proces, ale i problematiku evapotranspirace (výpar z půdy a povrchu rostlin), a vůbec všechny části vodní bilance, tedy i stoky po kmeni a povrchové odtoky. Nyní jsme v bodu, kdy jsme se rozhodli, že vytvoříme living lab – živou laboratoř. Její smysl spočívá v pozorování srážkoodtokových procesů, což je dobré jednak pro poznání srážkoodtokových jevů a vodní bilance v prostředí nízké pahorkatiny drahanského typu, jednak pro to, abychom měli data, která můžeme poskytnout kolegům i z jiných univerzit či vědeckých institucí k jejich výzkumům. Například už teď nám

pěkně funguje spolupráce s modeláři z univerzity v Uppsale, data používají k ověřování svých modelů,“ popisuje význam living labu Petr Kupec.

Současná „živá laboratoř“ čítá kromě uvedených hydrologických stanic 9 malých klimatologických stanic, jednu stabilizovanou hydrologickou stanici situovanou na lesní strži a objekt sloužící k posuzování možností zadržení vody z odvodňovacích objektů lesních cest. Další objekty v rámci „živé laboratoře“ v univerzitních lesích budou přibývat.

Chystá se například vybudování soustavy tůní a hrazení strží. Zejména objekty hrazení strží se zdají být vhodnou alternativou pro zadržování vody v lesích, i když historicky byla tato funkce chápána spíše jako doplňková.

Výzkumný projekt sleduje tři cíle: prozkoumat hydrologickou situaci v univerzitních lesích ve správě ŠLP Křtiny, zjistit, jak se změnila oproti 70. a 80. letům, z nichž mají vědci Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny hydrologická data k dispozici, a konečně stát se součástí celoevropské sítě „Voda pro všechny“. Living lab na školním lesním podniku by se v takovém případě stal „otevřenou“ laboratoří pro vědce, kteří se zabývají problematikou voda–les napříč Evropou.

„K tomu, abychom se stali součástí celoevropské sítě Voda po všechny, nám pár kroků ještě schází. Například propagace živé laboratoře na všech zeměpisných úrovních od lokální až po evropskou, a v rámci odborné propagace od akademicko-výzkumných kruhů až po nejširší veřejnost,“ vypočítává zbývající kroky k naplnění myšlenky living labu v univerzitních lesích výzkumník.

Léta sbírání dat v univerzitních lesích již přinesla nezpochybnitelná zjištění, která jsou víceméně platná i pro jiné lesní majetky v nižších a středních polohách ČR. „Potvrzuje se trend postupného ubývání odtoků z lesa. Les není schopen dotovat povodí pod ním vodou, protože sám spotřebuje většinu pro růst, a i tak má vody málo,“ líčí současný stav Petr Kupec.

Pesimistická zjištění s sebou ale nesou i otázky, na něž odpovědi může dát pouze celospolečenská debata: Zadržet vodu v lese pro jeho potřeby, nebo ji nechat z lesa odtéct pro potřeby krajiny, která leží pod ním? Pak bychom ale museli mluvit o řízeném lesním vodním hospodářství a podle Petra Kupce by v takovém případě musela padnout další otázka: Jak vrátit náklady do lesního hospodářství, jinými slovy, kdo toto odčerpání vody, která lesu bude chybět, zaplatí?

Jak se změna klimatu propisuje do vodní bilance?

Ještě v 70. a 80. letech 20. století se z ročního úhrnu srážek, které spadly na ŠLP, průměrně 70 % vypařilo, přesněji řečeno, les srážky z větší míry využil pro svoje fyziologické procesy, a 30 % odteklo ve prospěch krajiny ležící pod lesem. Zhruba od roku 2013 dochází k markantnímu úbytku odtoků z lesních povodí na ŠLP. Ten je laicky dobře pozorovatelný na vodních stavech drobných lesních toků. Průměrné průtoky těchto toků se výrazně snižují, místy o 50 i více procent. Některé se stávají periodickými, jiné zcela vysychají. V současné době odteče v ročním průměru 15–10 %, v letních obdobích, tedy v době vegetace, ale většinou jen 5 %, či dokonce méně.

Co je příčinou?

Příčinou nedostatečného množství vody v lese a v krajině obecně není klesající množství srážek, ale fakt, že se prodlužuje doba vegetace a v zimním období chybí sníh. Z analýzy ročních a měsíčních srážkových úhrnů za období 1953–2020 je patrné,

Výstavba hydrologické stanice Křtiny. Na stavbě zařízení se podíleli zaměstnanci i studenti Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny.

že roční i měsíční srážkové úhrny jsou dlouhodobě vyrovnané. Jeden významný rozdíl se však ve sledovaném období v distribuci srážek objevil! Je jím měsíc duben. Tehdy mají srážkové úhrny klesající trend, a naopak v září, v době, kdy stromy již omezují své fyziologické procesy, zejména z důvodu předchozích suchých měsíců, mají srážkové úhrny stoupající trend. Roční srážkové úhrny v čase jsou tedy vyrovnané, ale problém je, kdy v průběhu roku přichází.

Jak se mění teplota? Podle analýzy odborníků z Ústavu inženýrských staveb, tvorby a ochrany krajiny je na území školního lesního podniku trend nárůstu teploty ve vegetačním období pozorovatelný objektivně zhruba od roku 1995. Zjednodušeně lze říci, že v současné době je vegetační období na území ŠLP oproti roku 1990 přibližně o 20 až 25 dnů delší. Kromě délky vegetačního období má výrazný vliv na evapotranspiraci (výpar z půdy a povrchu rostlin) lesních porostů rovněž teplota vzduchu ve vegetačním období, která taktéž narůstá.

Detail kompletně osazeného zasakovacího objektu pod lesní cestou, včetně zařízení pro měření přírůstu a transpirace na okolních stromech

Objekty living labu jsou využívány nejen pro výzkum, ale i pro výuku. Studenti LDF na terénním cvičení na zasakovacích objektech na lesních cestách.

Modrozelená infrastruktura mění podobu moderních měst

TEXT: Vladimír Klepáč

FOTO: AVC MENDELU, archiv Ivany Karberové

Staré asijské přísloví říká: „Piješ‑li vodu, mysli na pramen.“ Voda byla vždy vzácnou komoditou. Vliv změny klimatu a nároky rostoucí populace po celém světě zhoršují kvalitu vody a narušují přirozené hydrologické cykly. Už ani v podmínkách střední Evropy nestačí přijímat pouze dílčí opatření ve snaze zadržet vodu v krajině. Skutečnost volá po zintenzivnění a komplexnosti přístupů v hospodaření s vodou a její ochraně.

Rozsáhlé městské systémy a intenzivně využívané části krajiny jsou místa, která dopady změn nejvíce pociťují. „Právě opatření modrozelené infrastruktury jsou velmi důležitým nástrojem pro správné, a především udržitelné hospodaření s dešťovou vodou ve městech. Dosažením udržitelnosti a odolnosti měst zajistíme i lepší kvalitu života obyvatel,“ uvedla Ivana Karberová z Ústavu environmentalistiky a přírodních zdrojů Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií (FRRMS) Mendelovy univerzity v Brně.

Modrozelená infrastruktura, někdo uvádí modrá a zelená infrastruktura, není termínem, se kterým bychom se běžně setkávali. Jde o soubor přírodě blízkých i technických opatření podporující základní přírodní procesy vodního cyklu, jako jsou dešťové srážky, následný výpar, vsak a odtok dešťové vody v krajině.

Za modrou infrastrukturu jsou považovány přírodní i člověkem uměle vytvořené vodní prvky. Mezi přírodní řadíme mokřady, tůně, vodní toky a plochy. V městském prostředí se pak jedná převážně o ty uměle člověkem vytvořené, kupříkladu kašny, fontány nebo mlhoviště.

„Důležité je si uvědomit, že zelenou infrastrukturu, tedy zeleň ve městech i volné krajině, nelze od té modré vnímat odděleně. Zelená infrastruktura je závislá na dostupnosti vody, obzvláště v obdobích sucha a extrémních veder.

Významnou roli hrají parky, lesy a jejich

vodohospodářská funkce. V posledních letech se zeleň stále více objevuje také na střechách i fasádách městských staveb,“ doplnila Karberová.

Ekosystémově založená opatření modré a zelené infrastruktury napomáhají mírnit extrémní projevy počasí, zlepšují mikroklima území, tlumí hluk, jsou zdrojem vody, dřevní hmoty, zvyšují biodiverzitu území, mají protipovodňovou funkci, nemalé ekonomické přínosy, v neposlední řadě působí esteticky a obohacují prostor rekreačními a kulturní přínosy. Celkově přispívají k adaptaci měst na změnu klimatu a předchází vzniku takzvaného tepelného ostrova měst, který má výrazný vliv na fyzické i psychické zdraví obyvatel.

I přes důležitost této problematiky se vyskytují bariéry, které brání rozvoji a aplikaci opatření modrozelené infrastruktury. Jedná se například o překážky technické, ekonomické, institucionální. Ovšem těmi zásadními jsou zdlouhavé legislativní procesy. „Obzvláště na menší obce to může mít zásadní vliv již ve fázi rozhodování. Zásadní změnou by byla integrace opatření modré a zelené infrastruktury do nové souhrnné legislativy a do procesu územního plánování. Neoddělitelnou součástí v oblasti městského systému hospodaření s dešťovou vodou je však i zapojení laické a odborné veřejnosti do plánování, realizace a hodnocení řešených projektů. Spolupráce města a občanů tak může zajistit kvalitní a transparentní výsledek,

Bc. Ing. Ivana Karberová, Ph.D.

se kterým budou obyvatelé spokojeni a rádi se s ním ztotožní,“ zdůraznila Karberová.

V rámci České republiky je Brno jedním z velkých tahounů těchto komplexních změn a úprav městského prostředí. Dotačními tituly podporuje správné hospodaření s dešťovou vodou, budování zelených střech, revitalizaci a výsadbu zeleně, instalaci nových a opravu stávajících vodních prvků. Investuje do přírodě blízkých protipovodňových úprav nábřeží i koryt řek Svitavy a Svratky, které povedou k opětovnému zpřístupnění řeky obyvatelům a celkově tak zkvalitní životní prostor obyvatel.

Vhodným příkladem využití nových technologií modrozelené infrastruktury je podle Karberové nedávná revitalizace Moravského náměstí. V centrální části parku vznikla plocha s proměnlivým charakterem, kterou tvoří mlžné trysky, fontány nebo klidná vodní hladina. Závlahu původním i novým výsadbám zeleně zajišťuje kompletní závlahový systém využívající dešťovou vodu z retenčních nádrží. Z dalších příkladů dobré praxe lze uvést projekt revitalizace Staré Ponávky v Komárově, vznik Parku Pod Plachtami v Novém Lískovci, vybudování štěrkové zahrady v kampusu Masarykovy univerzity nebo nový průleh zadržující dešťovou vodu ze střechy bazénu a parkoviště aquaparku v Kohoutovicích.

Ve snaze vysvětlit ucelenost této problematiky vznikl na FRRMS nový

Vystudovala obor Zahradní inženýrství na Zahradnické fakultě v Lednici se zaměřením na dendrologii. V rámci doktorského studia vystudovala obor Tvorba a ochrana krajiny taktéž na Mendelově univerzitě v Brně. Od roku 2011 se pohybuje na akademické půdě. Zaměřuje se na úpravy vodních toků ve městech a přilehlé krajině. Na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií MENDELU přednáší Management vodních zdrojů, Modrou a zelenou infrastrukturu sídel, Využívání přírodních zdrojů. Její vášní je fotografování, především krajiny, dřevin a vodních toků.

předmět Modrá a zelená infrastruktura sídel. V rámci kurzů studenti absolvovali přednášky s odborníky z praxe, prošli odborným školením na základní práci s termokamerami, které lze využít například v oblasti zelené infrastruktury budov. Během hlavních cvičení se studenti účastnili odborné exkurze ve Vzdělávacím centru Otevřená zahrada, kterou provozuje Nadace Partnerství. Tato organizace je významná pro veřejnou osvětu v této oblasti.

Na základě zvyšujícího se zájmu radnic i jiných subjektů o poradenství v této problematice se studenti ve svých semestrálních pracích věnovali zpracování návrhů úprav veřejných prostranství ve vybraných obcích a městech s využitím prvků modré a zelené infrastruktury. Studenti fakulty se této problematice věnují i mimo své studium. Absolventka předmětu je zapojena do projektových týmů mezinárodní univerzitní studentské soutěže, kde společně navrhují opatření pro zadržování vody ve městech a rozvoj zeleně, s ním spojené snižování CO2 a zlepšení kvality prostranství pro život obyvatel.

„Přínos nového předmětu Modrá a zelená infrastruktura sídel spočívá v tom, že se nastupující generace učí dešťovou vodu nevnímat jako vžitý problém, který je nezbytné urychleně poslat pryč z městského prostředí, ale naopak ji účelně využít,“ doplnila Karberová, která vede přednášky nového předmětu.

KRÁTCE Voda v krajině – centrum odborného

Na začátku letošního roku proběhla na MENDELU ustavující členská schůze spolku „Voda v krajině – centrum odborného vzdělávání, z. s.“. Spolek byl zapsán do rejstříku na konci března a sídlí na MENDELU. Založení centra se zúčastnili zástupci Mendelovy univerzity v Brně, Vysokého učení technického v Brně, klastru CREA Hydro&Energy, Střední průmyslové školy stavební Brno a školského zařízení pro environmentální vzdělávání Lipka. Centrum má ambici primárně sdružovat osoby či organizace zainteresované v oblasti vodního hospodářství, členem se tak může stát fyzická osoba starší 18 let či právnická osoba podnikající na území ČR.

Spolek je koncipován jako nezisková organizace za účelem naplňování společného zájmu, kterým je podpora inovativních řešení ve vzdělávání v oblasti hospodaření s vodou v krajině a osvětová činnost v udržitelném řízení vodních zdrojů. Jedná se tedy nejen o vzdělávací, ale zároveň o komunikační platformu v oboru vodního hospodářství a souvisejících oborů. Cílem bude vytvoření centra přesahujícího rámec oficiálních vzdělávacích struktur se zapojením široké odborné veřejnosti včetně orgánů státní správy.

Přihlášku je dle stanov možné zaslat k rukám předsedy spolku Martina Klimánka na adrese vodavkrajine.spolek@gmail.com. O přijetí nového člena poté rozhoduje výbor spolku.

TEXT: Martin Klimánek

TÉMA: VODA & SUCHO

Studenti LDF se učí stanovit zdravotní stav stromů za pomoci moderních metod

Důsledky globální změny klimatu, jakými jsou vlny veder a přívalové deště na jedné straně a na druhé období sucha, způsobují vážné ztráty v lesním prostředí. Ubývá biologické rozmanitosti, narůstají ekonomické ztráty a v neposlední řadě s sebou změna klimatu nese i socioekonomické dopady v podobě

omezeného přístupu k pitné vodě, snížení produkce zemědělských

plodin či zhoršení kvality ovzduší. To vše následně v lidské populaci zvyšuje zdravotní rizika.

Klimatické modely pro několik následujících desetiletí bohužel nedávají naději na změnu této situace.

TEXT: Monika Pevná

FOTO: archiv LDF

Pěstování odolných lesů pro klimatickou změnu se tak stalo „horkým“ tématem a bez vědeckých poznatků o citlivosti různých druhů dřevin na stresové faktory se dnes už lesnictví neobejde. Na Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie (ÚLBDG) proto do předmětů Ekofyziologie dřevin a Ekofyziologie lesních dřevin intenzivně

zavádí výuku moderních metod, díky nimž dnes odborníci dokážou zjistit zdravotní stav stromů.

„Moderní lesnictví již má k dispozici několik metod, které poskytují přesná a objektivní měření reakcí dřevin i celých porostů na změnu prostředí, jako je třeba nedostatek srážek. S pomocí těchto nových metod jsme schopni objektivně zhodnotit zdravotní stav porostů a následně včas vytipovat ohrožené jedince, jednotlivé druhy dřevin nebo lokality,“ popisuje jeden z vkladů vědy k měnícímu se klimatu Roman Gebauer z ÚLBDG, který se morfologii, anatomii a ekofyziologii dřevin, zejména ve vztahu ke stresu suchem, věnuje dlouhodobě.

„Výuka monitorovacích metod zdravotního stavu dřevin je v dnešní době naprosto nezbytná, jedině tak si studenti mohou osvojit práci s těmito technikami a následně obstát v praxi. Podobný názor sdílí i další vyspělé evropské země, jako je Island, Lichtenštejnsko či Norsko, které snahu podpořily i finančně prostřednictvím projektu Učení praxí –přenos znalostí na základě monitoringu vitality stromů. Česko-norská spolupráce v oblasti lesnictví,“ zdůrazňuje Marie Matoušková zabývající se na ÚLBDG ekofyziologií dřevin.

Projekt je postaven na úzké spolupráci s Norským institutem pro výzkum bioekonomiky (NIBIO) a Norskou univerzitou přírodních věd (NMBU). Rozhodně se nejedná pouze o teoretickou výuku. Studenti si metody osvojují i cestou praktických ukázek v lesních porostech.

„Pro tento účel byly vybrány lesní porosty jak v České republice, tak v Norsku.

V každém porostu je nyní měřena jednak denní dynamika změn objemu kmene pomocí páskových i bodových dendrometrů, jednak denní dynamika změn toku vody v běli, což je vnější část dřeva, která je na rozdíl od jádrového dřeva funkční a probíhá zde tok vody a živin převážně od kořenů k listům. Zároveň jsou měřeny i půdní a vzdušné teploty a vlhkosti, které nám umožní posoudit mikroklima. Na základě podrobné analýzy těchto parametrů bude možné zjistit zdravotní stav sledovaných stromů, a tím i celého porostu. Díky novému projektu nyní mají studenti možnost si v rámci praktických cvičení různé metody měření vitality dřevin vyzkoušet. Studenti tak získají obecný přehled o možnostech a principech měření vitality dřevin, který pak mohou využít jak při řešení svých závěrečných prací, tak i v praxi. Takto komplexně zaměřený předmět dosud na LDF chyběl,“ popisuje Roman Plichta, jak nyní vypadá na LDF praktická výuka předmětů Ekofyziologie dřevin a Ekofyziologie lesních dřevin pro studenty Lesního inženýrství a nového studijního programu Technická biologie dřevin.

Praktické poznání jde ale ještě dál! Současný lesník či arborista se neobejde bez moderních přístrojů pro měření vitality dřevin. Studenti se proto učí zjistit například poruchy příjmu a transportu vody s pomocí měření vodních potenciálů Scholanderovou tlakovou komorou (u dobře zavlažovaných rostlin se hodnota vodního potenciálu rostlinných pletiv pohybuje od –0,2 do –0,6 MPa a rostliny, které trpí suchem, mají vodní potenciál od –2 do –5 MPa), posuzují

stav fotosyntetického aparátu prostřednictvím měření fluorescence chlorofylu nebo stanovují koncentrace chlorofylů a karotenoidů v listech na základě měření spektrální odrazivosti listoví. Získat data ale nestačí! Studenti proto následně data zpracovávají a učí se je také správně interpretovat, ať už směrem k odborné, nebo laické veřejnosti.

A co na vše říkají samotní studenti? V evaluacích (vyhodnocení kvality) hodnotí tyto inovované předměty velice kladně. Oceňují mimo jiné zapojení specialistů z různých vědeckých institucí do přednášek předmětů Ekofyziologie dřevin a Ekofyziologie lesních dřevin.

„Moderní pojetí výuky mi umožnilo efektivně načerpat znalosti aktuálního poznání v oboru ekofyziologie. Za skvělou považuji vysokou účast externích přednášejících, to mi pomohlo získat komplexnější pohled na dané téma. V průběhu studia jsme byli seznámeni s problematikou působení stresu na dřeviny, jak významnou roli v něm hraje globální klimatická změna a jakými způsoby míru stresu stanovujeme. V praxi jsme si vyzkoušeli nejnovější metody a význam získaných výsledků prodiskutovali s experty,“ říká student Roman Vitásek, který inovovaný předmět absolvoval v loňském roce.

Unikají nám širší souvislosti naší spotřeby vody

Co pro nás voda znamená? Jak chápe hodnotu vody bohatá konzumní společnost? Měli bychom vzorové přístupy hledat u mizejících tradičních společenství? O hodnotě vody jsme si povídali se socioložkou Evou Šerou z Ústavu práva a humanitních věd Provozně ekonomické fakulty.

TEXT: Eva Šerá, redakce

Co máme chápat pod pojmem hodnota vody?

Hodnota znamená abstraktní naučené principy uvažování, které formují postoje a chování lidí, přesněji určují významy, které lidé svým postojům a chování přidělují. Hodnoty ustanovují, co je v dané komunitě preferováno, považováno za dobré a špatné. Projevují se na třech provázaných rovinách: individuální, komunitní a na úrovni širší společenské, vymezené například jako národ nebo stát. Například jednotlivec šetří vodou, protože je vychovaný s tím, že podporuje zajišťování vodních zdrojů nejen pro sebe, ale i pro svoji vesnici. Tím přímo nebo nepřímo ovlivňuje postoje a chování jiných lidí ve vesnici a zpětně oni těmito přístupy v různé míře formují jeho přístupy. Tyto postoje a chování lidé přenášejí do řízení firem, státních, vzdělávacích a jiných institucí, což se projevuje v řízení státu, ekonomiky a podobně. Tyto instituce zpětně působí na jednotlivce a komunity. Hodnotu však také musíme vnímat v rozmanitých významech.

V čem spočívá rozmanitost v hodnotách vody?

Utváření hodnot ve vztahu k vodě závisí na prostředí, v jakém lidé žijí. Jiné hodnoty budou preferovat lidé v suchých aridních oblastech, jiné zase lidé v těch, kde je přístup k vodě snadný. Diverzita v hodnotách vody se nejčastěji projevuje v ekologickém, ekonomickém a sociálním kontextu. Ekologická hodnota vyjadřuje význam vody pro udržení ekosystému a biodiverzity, sociální hodnota formuje prostřednictvím vody vztahy s druhými lidmi a soudržnost komunity. V naší společnosti převažuje ekonomická směnná a užitná hodnota. Voda je statek, který si můžeme koupit

Kanáty (nebo též karezy) jsou umělé podzemní kanály přivádějící samospádem podzemní vodu z výše položených míst do pouštních oblastí. Byly budovány před třemi tisíci lety v Íránu, rozšířily se na celý Blízký východ a do severní Afriky. Aktuálně se v Pákistánu či Afghánistánu některé z těchto kanálů opravují a znovu začínají používat. ©CC BY-SA 4.0.

a používat pro uspokojení individuálních potřeb a požitků, voda se rovněž používá pro výrobu produktů či zajištění služeb pro naši spotřebu. Nejsme však zvyklí tyto ekonomické významy vody porovnávat se sociálními a ekologickými dopady naší spotřeby. Takovým zjednodušeným příkladem je napouštění bazénů v případě sucha. Lidé řeší, zda mají dostatek vody pro napuštění bazénu. Zda bude voda pro druhé či jak jejich spotřeba ovlivní zdroje vody v krajině, to si neuvědomují.

Jak se v tomto smyslu lišíme od tradičních společenství?

Pro každou společnost je voda jedním ze základních zdrojů, které umožňují její ekonomický rozvoj, respektive materiálovou produkci a zajištění služeb. Ovšem v tradičních společenstvích je ekonomický význam vody úzce podmíněný ekologickými a sociálními hodnotami a tyto tři hlediska se zvažují současně. Praktikují systémový přístup, spotřebovávají vodu pro vlastní potřebu a zajištění obživy tak, aby to neovlivnilo negativně vztahy a soudržnost komunity a okolní krajinu. To zajímá už i západní odborníky a podporují se projekty pro zajištění vodních zdrojů vycházející ze znalostí místních sociálních a přírodních podmínek.

Dnes již ale máme udržitelné zacházení s vodou zakotvené v řadě národních i mezinárodních dokumentů. Ani tyto dokumenty nenabízejí komplexní přístup?

Z Water Framework Directive (směrnice EU stanovující rámec pro činnost v oblasti vodní politiky) je znatelné úzké zaměření na ekonomické hodnoty. Větší význam pro změnu přístupů k vodě má například jednání Politického fóra OSN na vysoké úrovni z roku 2018 (UN HighLevel Political Forum). Deklarace zde přijatá zdůrazňuje systémový přístup k vodě, tedy porozumění procesům v přístupech k vodě mezi různými aktéry z pohledu určitého sociálního celku. Například firmy, jejichž způsob produkce ovlivňuje chování a postoje k vodě pracovníků

a spotřebitelů, což ovlivní jiné firmy, veřejnou správu a tak dále.

Zatím to je ale pouze na úrovni proklamací. Máme vše nalinkované v konceptech a dává to smysl, ale máme problém na úrovni implementace. Zainteresovaní aktéři užívající vodu mají různé zájmy a jejich kooperace v praxi vázne. Pokud se narazí na něčí ekonomické zájmy, pravidla se obchází, ekologické a sociální okolnosti ustupují.

Co tedy s tím?

Je to velice pomalý proces, správné kroky se pomalu objevují třeba na úrovni obcí, kde starostové kromě dotačních projektů již koordinují postup s lesníky, zemědělci i občany. Systémový přístup vyžaduje popsání a pochopení vztahů mezi všemi aktéry i z minulosti. Je třeba rovněž zahrnout i hodnoty aktérů v globální perspektivě. Konkrétně v rozvojových zemích, kam je přesouvána nejen produkce zboží, ale také ekologické a sociální problémy. Lidé u nás třeba už sledují spotřebu vody, splachují i zalévají dešťovou vodou, nenapouštějí bazén, ale pak si koupí tričko vyrobené v Asii, čímž přispívají k nadměrné produkci bavlny, což má vliv na život tamních komunit. Učíme se posuzovat dopady přístupů k vodě v našem prostředí, ale globální souvislosti nám unikají.

Je však vůbec reálné zvažovat všechny okolnosti a dopady na globální úrovni?

Hodnoty se formují velmi dlouhou dobu a velmi těžce se mění. Klíčem je umět balancovat individuální spotřebu s dopady na sociální úroveň života lidí nejen v mém blízkém okolí, ale i ve vzdálených lokalitách, se kterými nemám bezprostřední kontakt. Současně je třeba si uvědomovat, jak moje spotřeba ovlivní stabilitu vodních zdrojů v přírodě. Širší prosazení tohoto způsobu přemýšlení o vodě může paradoxně omezovat okolnost, že u nás jsme měli vždy k dispozici dostatek vody, stačí jen otočit kohoutkem. Neumíme si představit, že tento luxus tady jednou nemusí být. Nedostatek vody by nás asi přivedl ke změně, ale bylo by to za hořkou cenu.

TÉMA:

Sucho v číslech

Portál Intersucho funguje již od roku 2012, jeho provozovateli jsou Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe), Mendelova univerzita v Brně a Státní pozemkový úřad. Výzkumné týmy těchto institucí mají na starosti stěžejní výzkumné práce projektu i péči o web jako takový. Velmi těsně spolupracují s pracovníky z Masarykovy univerzity, Českého hydrometeorologického ústavu a mnoha dalšími. CzechGlobe je rovněž provozovatelem portálu Klimatická změna. Oba projekty nabízí v pravidelných intervalech aktuální data o dopadech klimatické změny, v případě portálu Intersucho jde specificky o data související se suchem.

TEXT: redakce

Intenzita sucha v půdním profilu 0– 100 cm (květen–srpen 2023)

28. května25. června 23. července27. srpna

Průměrná roční teplota v ČR za období 1775–2020

V grafu jsou uvedeny i roky s historicky nejvyšší a nejnižší hodnotou. Vyznačeny jsou také rozdíly mezi průměrnou teplotou posledního normálového období 1991–2020 a jednotlivými normály ve 20. století a padesátiletými obdobími v 19. století. Zatímco v 19. století není pozorován žádný dlouhodobý trend, ve 20. století je pozorován pozvolný nárůst, který se výrazně zrychlil v posledních letech.

Zdroj: Brázdil a kol., 2021, Klimatická změna.cz (2. 8. 2023)

Vodní bilance a její dlouhodobé změny 1961–2020, Česká republika

Graf znázorňuje celkovou průměrnou vodní bilanci. Ta ukazuje rozdíl mezi množstvím srážek a mírou potenciální evapotranspirace (vypařování). Kladná bilance značí převládající srážky a přebytek vody, záporná bilance převládající výpar a nedostatek vody.

Zdroj: Klimatická změna.cz (2. 8. 2023)

Roční úhrn srážek 1803–2020, Česká republika

Graf ukazuje hodnoty ročních úhrnů srážek v ČR mezi lety 1803 až 2020. Vyznačeny jsou roky s historicky nejvyšším a nejnižším úhrnem. Je patrné, že se průměrný roční úhrn v průběhu času dlouhodobě nemění a není pozorován statisticky významný dlouhodobý trend. To však neznamená, že ke změnám dlouhodobě nedochází. Celkový úhrn neříká nic o distribuci srážek v průběhu roku, tedy zda srážky spadly během několika srážkově velmi intenzivních epizod, nebo během déletrvajících méně intenzivních dešťů.

Zdroj: Brázdil, CzechGlobe, Klimatická změna.cz (2. 8. 2023)

Dnes už to není o vědě, ale o vodě

Jakub Doležal

na Mendelově univerzitě v Brně vystudoval obor Fytotechnika, od roku 2012 pracuje ve Školním zemědělském podniku Žabčice jako agronom a letos v únoru se stal jeho ředitelem.

Na nové pozici musel řešit dopady končící pandemie covidu i nárůst cen kvůli válce na Ukrajině. Nyní

chce univerzitní statek otevřít veřejnosti, aby měli lidé možnost vidět práci zemědělců zblízka, a změnili na zemědělství pohled. Více než práce je podle něj zemědělství

životním stylem, který se pořád přizpůsobuje přírodním podmínkám. Na suché jižní Moravě řeší hlavně efektivní hospodaření s vodou.

TEXT: Tereza Pospíchalová

FOTO: Petr Přenosil

Jaká je vaše specializace?

Moje specializace je rostlinná výroba. Jsem kovaný agronom, tedy fytotechnik. To znamená, že moje poslání vždy bylo plánování a zakládání porostů pěstovaných plodin, jejich vedení až ke sklizni a následné výrobě krmiv nebo prodeji komodit.

Proč jste se pro zemědělství rozhodl?

V zemědělství se pohybuji už od dětství, prakticky od čtrnácti let. Mám tedy přes dvaadvacet let praxe v zemědělské prvovýrobě. Už moji prarodiče, vlastně i táta, byli zemědělci, takže by se dalo říct, že to mám v krvi.

Bylo pro vás přirozené v tradici pokračovat?

Ano, jsem toho názoru, že zemědělcem se musí člověk narodit. Je to životní styl. Je to práce od rána do večera, ve svátek, sobotu, neděli, na Štědrý den i na Silvestra. Zvlášť, když máte živočišnou výrobu, jste v práci 365 dní v roce. Ale na druhou stranu jde za vámi vaše práce vidět, vytváříte hodnoty, potraviny, popřípadě krmiva, a to vám ztrátu volného času bohatě vykompenzuje.

Kam chcete podnik v následujících letech posunout?

Školní podnik je tu především pro potřeby akademických pracovníků a výuku studentů Mendelovy univerzity v Brně, v tomto duchu byl založen a my jeho poslání budeme stále posouvat dopředu a rozvíjet. Z hospodářského hlediska posunul podnik už předchozí ředitel Radomil Měřínský, který ho velice dobře postavil na vlastní ekonomiku. Podnik je stabilní díky rozsáhlé produkci mléka, takže je potřeba jej zachovat ve stavu, v jakém je. Má tři výrobní pilíře. Živočišnou výrobu s produkcí mléka, rostlinnou výrobu a produkci hroznů z vlastních vinohradů. Nyní je vhodný čas k tomu, abychom podnik více přiblížili veřejnosti. Chtěl bych, aby se komplexně změnil pohled na zemědělce v České republice, protože v dnešní době se na nás vrhá negativní stín

v podobě neřízeného používání přípravků na ochranu rostlin, přehnojování polí nebo jsme z nepochopitelného důvodu děleni na malé a velké zemědělce, takzvané agrobarony. Podle mého názoru by ale v Česku neměl být špatný zemědělec, všichni musíme hospodařit v souladu s velmi striktně danou legislativou a dodržovat různá, často složitá, nařízení. Hospodaříme trvale udržitelně tak, aby jednou celé toto naše poslání mohly převzít i další generace po nás.

Jakým způsobem bude otevření podniku veřejnosti probíhat?

Máme obrovskou výhodu v tom, že jsme součástí univerzity, která je jednou ze tří zemědělských vysokých škol v republice, což nám pomáhá dostat se k veřejnosti v rámci její propagace. Už spolupořádáme s Agronomickou fakultou polní dny, kde se prezentujeme. Jeden v červnu a další v září, kdy budeme mít také menší den otevřených dveří. Pozveme i laickou veřejnost, která se bude moci seznámit s tím, jak hospodaříme, jakou techniku používáme, jak se staráme o námi chovaná zvířata, jaký mají welfare, zkrátka, že mají opravdu dobré životní podmínky. Příští rok bychom chtěli udělat velký den otevřených dveří pro širokou laickou veřejnost s bohatým doprovodným programem.

Testujete v praxi inovace vymyšlené na univerzitě?

Ano, v rostlinné výrobě spolupracujeme s univerzitní Polní pokusnou stanicí, která je pevně spjata se školním podnikem. Na této stanici celá řada univerzitních akademických pracovníků i studentů zakládá různé pokusy s různými plodinami. Zároveň poskytujeme pokusné stanici i naše pozemky, na kterých

spolu provádíme takzvané poloprovozní pokusy. Zajímavé výsledky se pak snažíme implementovat do své výroby. Podobně to probíhá i na úseku živočišné výroby, tam však veškeré zázemí pro celou řadu výzkumných úkolů zastřešuje podnik v rámci svého vlastního chovu skotu, případně ovcí. Na úseku vinařství a vinohradnictví spolupracujeme se Zahradnickou fakultou.

Můžete uvést příklad?

S Agronomickou fakultou a jednou firmou jsme se podíleli na pokusu s aplikací huminových kyselin do půdy při

pěstování kukuřice na siláž nebo na zrno. Byl to poloprovozní pokus na dvanácti hektarech a došlo k navýšení produkce o zhruba deset procent. Takže v tom principu pokračujeme.

Co pro zemědělce znamená voda?

Já rád tvrdím – dnes už to není o vědě, ale o vodě. Voda je to podstatné, to nejdůležitější, protože se nám významně oteplilo. Ze 480 mm srážek v ročním úhrnu jsme se dostali na 490 mm, takže vlastně relativně naprší víc, i když to je zanedbatelné množství. Ale z 9,2 °C průměrné roční teploty jsme se dostali

na 10,3 °C. To znamená, že se opravdu globálně otepluje, a jeden stupeň je velký rozdíl!

Jižní Morava je jedním z nejsušších regionů. Jak řešíte závlahu a hospodaření s vodou?

Závlahy využíváme pouze marginálně. Pokusy na kapkovou závlahu univerzita má na pokusné stanici v Žabčicích. Na druhém středisku, tedy v Lednici, zavlažujeme šest hektarů vinohradů kapkovou závlahou. Nicméně se snažíme s vodou šetřit, protože tady je vody velmi málo. Jak jsem zmiňoval, podle

nového srážkového normálu nám de facto naprší o deset milimetrů za rok víc, ale rozložení srážek během roku je nevyhovující pro naše pěstební podmínky. Během vegetační sezóny je to strašně nerovnoměrné. Ale jsme tu zvyklí pracovat i s 310 milimetry za rok, a vždycky jsme to zvládli.

Pokud je v daný rok srážek extrémně málo, dá se to nějak řešit?

Jediná spolehlivě účinná metoda je prevence v podobě dobře zvolené odrůdové skladby plodin a vhodný způsob hospodaření. Naučili jsme se se srážkami pracovat. Snažíme se s půdou co nejméně hýbat. Jsou pozemky, které obhospodařujeme minimalizační technologií, to znamená, že jen minimálně používáme orbu. Pak jsou pozemky, které obhospodařujeme konvenčně, tam už orbu používáme, protože ročně produkujeme přes 18 tisíc tun hnoje, který potřebujeme zapravit zpátky do půdy, a nejvhodnější je k tomu u nás právě orba. Máme také založený porost s agrolesnictvím, a to na deseti hektarech. Mendelova univerzita v Brně je v agrolesnictví v republice průkopníkem. Pomocí stromů bychom chtěli zastínit pozemek, kde pěstujeme námi požadovanou plodinu, tak, aby nedocházelo k nadměrnému výparu. Letos po sklizni obilovin bychom také chtěli založit poloprovozní pokus na takzvané regenerativní zemědělství, což je styl hospodaření, které minimálně zasahuje do půdy a půda má prakticky trvalý vegetativní pokryv a nedochází tak k neproduktivnímu výparu.

Takže je potřeba typem hospodaření vyjít lokálním podmínkám vstříc?

Využíváme odrůdovou skladbu daných plodin, vybíráme plodiny z aridních, tedy suchých, evropských oblastí. Ty sice mají nižší výnosy, ale pro nás i nízký výnos je jistý výnos, protože potřebujeme u pšenice sklízet nejen zrno, ale i slámu pro potřeby živočišné výroby. Naučili jsme se pěstovat čirok, který nám dává jistotu sklizně pro účely živočišné výroby v extrémně suchých letech. Je

to plodina, která sem prakticky nepatří, nicméně do budoucna asi bude vidět více, protože umí daleko lépe hospodařit s vodou.

Jaké plodiny se na podniku pěstují?

Pěstujeme mák, což je taková perlička, Česká republika je sice velmoc v pěstování máku, ale v této suché oblasti se moc nepěstuje. Děláme ozimý a jarní mák, ozimý ječmen, ozimou i jarní pšenici, vojtěšku, kukuřici, trvalé travní porosty, cukrovku a v suchých letech čirok pro výrobu siláže. Samozřejmě máme také vinohrady, višně a krajinotvorný sad meruněk.

Jaká jsou hlavní úskalí zemědělství?

Při mém nástupu do čela podniku dobíhala covidová pandemie, což bylo jedno z hlavních úskalí. Pokud to vztáhnu k produkci vína, dva a půl až tři roky bylo více či méně omezeno restauratérství, takže se jen těžce obchodovalo s vínem. Tato negativní situace na trhu s vínem probíhá dodnes. Loni v únoru vypukl válečný konflikt na Ukrajině, tedy druhý problém, který měl a má dodnes velký dopad na ceny komodit zemědělské výroby. Raketově vyrostly ceny veškerých vstupních nákladů, v případě hnojiv až o 350 %. Největší neznámá pro všechny zemědělce byla nová Společná zemědělská politika, která od letoška platí. Nevěděli jsme, jak ji uchopit, neustále docházelo k jejím změnám. Dokonce jsme uvažovali i nad černým scénářem, že žádat o dotace vůbec nebudeme. Celé se to ustálilo prakticky až necelý měsíc před podáním Jednotné žádosti o dotaci. A díky skvělému týmu našich pracovníků jsme Jednotnou žádost pro rok 2023 úspěšně podali.

Co je pro podnik nejdůležitější?

Je potřeba změnit pohled na zemědělce jako takové, udělat osvětu, protože se v dnešní době potýkáme s vysokým odlivem pracovní síly ze zemědělství. Je to životní styl, ale jeho boom bohužel už pomalu doznívá. My zemědělci stárneme a noví jsou spíše výjimkou. Potřebujeme

podnik zmodernizovat a co nejvíce digitalizovat, jít směrem automatizace a autonomie, což my už začínáme. Máme například postřikovač, díky kterému nedochází k přestříkávání některých částí pozemku, každá jednotlivá tryska je regulována GPS signálem, takže na třiceti hektarech opravdu ošetříme třicet hektarů. Precizně hospodaříme při aplikaci přípravků na ochranu rostlin nebo při setí kukuřice, všechno řešíme naváděním přes družice. Některé traktory máme vybavené autopiloty, takže nedochází k překryvu jednotlivých přejezdů a půda se zbytečně neutužuje. Zvedne se nám tím výkon daných strojů a obsluha není tak zatížená. V živočišné výrobě máme robotický přihrnovač krmiva, který bez problému zvládá obsluhovat produkční stáje. Je potřeba ale zainvestovat i do zmodernizování zázemí pro naše pracovníky a studenty, letos budeme například rekonstruovat takzvané stabilizační byty. Věřím, že možnost bydlení a moderní technologie nám pomohou překonat personální krizi, která se nám začíná projevovat převážně na úseku rostlinné výroby.

Žabčice

Podnik slouží jako zázemí pro výuku studentů. V rámci hospodářské činnosti je hlavním ekonomickým pilířem živočišná výroba, konkrétně produkce mléka. Na podniku je 650 kusů dojných krav holštýnského plemene a stádo ovcí pro studijní účely. Nachází se zde i evropský unikát – vzorník patnácti masných plemen krav.

ŠZP celkově obhospodařuje 2 300 hektarů zemědělské půdy, z toho 1 850 hektarů je půda orná, 100 hektarů vinohradů a 5 hektarů višňových sadů, zbytek jsou trvalé travní porosty. Z nich se přibližně 10 hektarů okolo stájí využívá na pastviny, zbytek slouží k produkci sena.

Školní zemědělský podnik

TEXT: Tereza Pospíchalová

FOTO: Archiv LDF

Vlci už jsou na prostředí adaptovaní, ještě se my musíme adaptovat na to, že tu budou s námi

V roce 2014 se vlkům v České republice, konkrétně na Kokořínsku, poprvé po více než sto letech narodila mláďata. Od té doby vlčí smečky každým rokem přibývají, v současnosti je na našem území pětadvacet až třicet vlčích teritorií. Setkání s vlky tak budou stále častější. Martin Duľa a Miroslav Kutal z Ústavu ekologie lesa LDF MENDELU se monitoringem velkých šelem, tedy i vlků, dlouhodobě zabývají a získané poznatky se snaží využít v praxi.

V současnosti se podílejí na několika mezinárodních projektech, hledají nástroje společného soužití vlků a lidí v kulturní krajině, řeší nestandardní chování vlků a snaží se zamezit případným konfliktům.

„Lidé často vnímají vlka jako symbol divočiny, ale vlci do ČR přichází z krajiny, která je člověkem pozměněná více než ta naše. Dnes vídáme pasoucí se srnce, v budoucnu můžeme vidět i vlka, jak přeběhne po poli mezi lesy. Vlk je v poměru k lišce poměrně velké zvíře, takže ho bude muset být vidět,“ přiblížil Martin Duľa. Podle něj vlk nemusí nutně znamenat nebezpečí, lidé však na jeho přítomnost nejsou zvyklí. „Snažíme se veřejnosti vysvětlovat, že setkání budou častější, vlci už jsou na prostředí adaptovaní a ještě se my musíme adoptovat na to, že tu vlci budou s námi,“ doplnil.

V minulosti se vlci běžně lovili. Jejich plošné hubení začalo v polovině 18. století, kdy byli prohlášeni za škodnou a mohli je lovit i poddaní. Poslední záznamy o zastřelených vlcích se objevují v 19. století a v Beskydech na počátku 20. století. Populace už ale mohly zaniknout mnoho let předtím. „V řadě lokalit, kam se vlci vrací teď, je to sto a více let, kdy tam nebyli, takže i nejstarší obyvatelé neměli možnost se s vlkem nikdy potkat. Tradice soužití se šelmou byla přerušena,“ řekl Miroslav Kutal.

Naopak vlci se vrací z oblastí, kde vyhubeni nikdy nebyli nebo kde už získali zkušenosti se životem v člověkem značně ovlivněné krajině. Přicházejí ze Slovenska, Polska nebo Německa, což jsou relativně hustě osídlená území. „Pozorujeme dvě kolonizační vlny. První je od středoevropské nížinné populace, která z Polska a Německa začala rekolonizovat severní části republiky. Druhá rekolonizační vlna probíhá od roku 2019 v Karpatech. A na Šumavě bylo geneticky dokázáno, že jeden z vlčího páru je z alpské populace. Česká republika je taková křižovatka vlčích populací,“ popsal Duľa.

Vlci se od ostatních velkých šelem liší sociálním chováním. Žijí v rodinách, které mají hierarchii, kooperují spolu při lovu i výchově mláďat. Teritorium smečky bývá velké dvě stě až tři sta kilometrů čtverečních, osamostatnění vlci jsou schopni projít celou republiku za pár dní a nové smečky mohou vznikat setkáním vlků z různých oblastí. „Když mladí vlci hledají svoje nové teritorium, mohou v Evropě projít stovky i tisíce kilometrů. Nejdelší zaznamenanou trasu ušel vlk ze Švýcarska až do Maďarska, což je přes dva tisíce kilometrů,“ přiblížil Kutal.

Za nárůst vlčí populace v posledních letech může kombinace několika faktorů. Prvním je změna biotopu a díky tomu větší množství kořisti. „Před sto lety byla krajina silně obhospodařována, což je vidět na leteckých snímcích z padesátých let. Páslo se a pěstovalo až do nejvyšších poloh lesa, takže lesa bylo mnohem

míň a mnohem míň bylo i kořisti, třeba prase divoké žilo začátkem dvacátého století jen v oborách. Díky dnešní větší potravní základně mohou být šelmy mnohem méně konfliktní,“ nastínil Kutal.

Druhým faktorem je legislativní ochrana šelem. Snahou je udržovat populace na určité úrovni, monitorovat je, a pokud se některé druhy loví, tak pouze udržitelných způsobem. Třetím faktorem je povědomí a pozitivní vztah ze strany veřejnosti. „Veřejnost mnohem lépe chápe úlohu velkých šelem ve srovnání s tím, jak to bylo před desítkami nebo stovkami let, kdy šelmy byly považovány za škodnou. Turisté dnes jezdí do oblastí, kde jsou vlci a medvědi, a chtějí je pozorovat. To je obrovský posun,“ uvedl Kutal.

Součástí výzkumu jsou právě i pozorování ze strany veřejnosti, ty jsou podle vědců důležitou složkou. Lidé, kteří vlka v přírodě potkají a podaří se jim udělat záznam, vědce kontaktují a získají ke svému pozorování zpětnou vazbu. I to další osvětě přispívá. „Říkáme jim náš odborný pohled na setkání, proč si myslíme, že vlk reagoval tak, jak reagoval. Oni to alespoň částečně přijmou, uklidní je to a nešíří paniku ve svém okolí. I když část veřejnosti vždy bude mít obavu, což je logické. Je potřeba pět až sedm let, než si lidé zvyknou, že je tu vlk trvale,“ popsal Kutal. Podle něj má zkušenost z terénu větší vliv než informace z knih nebo dokumentů. Za Hnutí DUHA pořádají oba experti Vlčí hlídky, jejichž nedílnou součástí jsou vzdělávací semináře pro zájemce, kteří se monitoringu šelem chtějí věnovat.

Setkání turistů či cyklistů s vlky jsou pořád vzácná. Nejčastěji k pozorování vlka dochází z auta, což si vlk jako setkání s člověkem nevyhodnotí, techniku totiž vnímá jako součást kulturní krajiny. K napadení člověka dochází jen ve velmi výjimečných případech. „V běžné situaci vlk na člověka neútočí, má zafixované, že to není kořist. V podmínkách Evropy, mimo Rusko, Bělorusko a Ukrajinu, kde většina útoků souvisí se vzteklinou,

toto chování u vlka není v posledních desetiletích zaznamenané. Všechny zdokumentované útoky jsou obranné nebo výsledkem předchozí habituace na člověka, vzhledem k čemuž má vlk pozměněné chování,“ přiblížil Duľa. Právě i na tyto výjimečné případy, kdy se vlk nechová standardně, se vědci zaměřují. „Je logické, že se veřejnost bojí něčeho, co nezná, vlci jsou po staletí vykreslováni jako hrozba. Ale klíšťata mají v podstatě na svědomí více těžkých stavů než vlci,“ řekl Duľa.

Zemědělcům přítomnost vlků spíše pomáhá, protože vlci redukují populace přemnožených kopytníků, kteří ničí úrodu. Jinak se však na návrat vlků dívají chovatelé ovcí. Proto jim experti pomáhají vymyslet co nejefektivnější způsoby zabezpečení. „Farmáři zavedli systém, který vznikal bez vlka. Byl založený na tom, že se ovce vyženou a není potřeba vynakládat energii na jejich ochranu, což je nekompatibilní, když se vlk vrací,“ popsal Kutal. Nejúčinnější jsou podle vědců pastevečtí psi, kteří byli vyšlechtěni, aby stáda chránili.

Další metodou je elektrický ohradník, který ale musí být vytvořený důmyslně a pečlivě. „Pokud vlk dostane několik impulzů, když se přiblíží k ohradníku, je

to pro něj podnět k tomu, že se stáhne a dál neútočí. Někteří vlci ale mohou být zkoumavější a pokoušet se hledat slabá místa v ohradě, překonat ji nebo podhrabat. Pro ovce stačí ohradník jednoduchý, avšak vlk má mnohem větší motivaci plot překonat,“ přiblížil Kutal. Vědci s chovateli spolupracovali na vytvoření několika modelových typů ohrad. „U některých máme záznamy vlků pohybujících se v blízkosti, ale zatím nemáme žádný případ, že by způsobili škodu v ohradě. Je to potvrzením toho, že pokud je udělaná dobře, má ohrada smysl,“ řekl Kutal.

Orientační POČTY VLKŮ v ČR a okolních státech k roku 2020/2021

Německo: 1 000

Polsko: 2 000

ČR: 100

Rakousko: 50–60

Letos se po několika letech diskuzí Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství dohodly, že vlka bude možné odstranit ve výjimečných případech, kdy ohrožuje život člověka nebo způsobuje velké hospodářské škody. Podle Duľy a Kutala by ale této krajní situaci předcházela celá řada kroků. „Odstranění je až poslední možnost. Letos jsme měli případ vlka v Podkrkonoší, který se pohyboval v blízkosti lidí, existovalo hodně fotek a videí, takže jsme byli schopni vlka poznat na fotopastech. První krok je zvíře odchytit, opatřit telemetrickým obojkem a sledovat. Když už je sledovaný a zjistili bychom, že žádné plašící metody nezabírají a zvíře je dál nebezpečné, je podle obojku snadnější ho dohledat a odstranit,“ popsal Kutal. Oba vědci se shodují, že je to správný přístup, který pomůže efektivně řešit kritické situace.

Slovensko: 600

Oproti jiným šelmám mají vlci výhodu, že nejsou tak nároční na prostředí jako rys nebo medvěd. Překážku pro ně představuje pytláctví, které ale naštěstí vlčí populaci bezprostředně neohrožuje. Vlčice má totiž průměrně šest až osm mláďat ročně, zatímco rysí samice pouze dvě. „Vlci to reprodukční schopností dokážou kompenzovat, ale nemusí to tak být vždycky. Ve většině evropských zemí i v Americe jsme byli schopni vlka vyhubit, i když to není až tak lehké. A může k tomu znovu dojít, tomu se snažíme předcházet,“ uzavřel Kutal.

Miroslav Kutal

Martin Duľa

Spoluprací ke zlepšení prostředí fakulty a jejího okolí

V březnu oslavila Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií 15 let od svého založení. Jako dárek celé fakultě jsme oslovili studenty LDF a ZF, aby navrhli úpravy interiéru i exteriéru, které by vedly k jejich oživení a zútulnění. Chtěli bychom, aby to byl prostor pro setkávání se, učení, pro život.

Z vítězných návrhů vznikla výstava, kterou můžete zhlédnout až do poloviny října v přízemí budovy Z.

FOTO: archiv autorů

odevzdávali také návrhy na propojení budovy FRRMS s kampusem MENDELU přes třídu Generála Píky. V této kategorii zvítězil návrh Jiřího Matouška (na obrázcích). Druhé a třetí místo obsadili Rozálie Červenková a Samuel Starinský.

3|

V

týmech zpracovávali studující LDF

návrhy úpravy atria fakulty. Ocenění

získal návrh Ivy Maršíkové a Anny

Zatloukalové (na obrázku). Druhé

místo obsadil návrh týmu ve složení

Kateřina Brožová, Eva Vlasova a Tereza Zahradníčková.

Návrh reaguje na potřebu propojit kampus MENDELU s fakultou

2| Studující Zahradnické fakulty

Konflikt na Ukrajině posunul klimatickou politiku EU o 15 let dopředu

Působí na odboru energetiky a ochrany klimatu ministerstva životního prostředí, věnuje se energiím z obnovitelných zdrojů. Toto téma zajímalo Martina Šauera již při jeho studiu na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně. Absolvoval obor Mezinárodní teritoriální studia v angličtině. Zdůrazňuje, že jej studium naučilo hlavně chápat věci v souvislostech, z čehož čerpá dodnes. Po dosažení bakalářského vzdělání v Brně pokračoval ve studiu na Univerzité du Luxembourg. Poté byl na stáži u Evropského účetního dvora. Za největší kariérní zkušenost považuje to, že byl součástí týmu, který v rámci českého předsednictví vyjednával o plánu Fit for 55, tedy souboru opatření, která by měla zajistit snížení emisí o 55 % do roku 2030.

Nestagnujeme v oblasti obnovitelných zdrojů?

Koncem první dekády tohoto století začala ČR v této oblasti velmi dobře. Nastal solární boom. Vznikaly firmy, které jsou v oblasti solární energie, tedy přesněji řečeno v oblasti vývoje nových technologií a jejich instalace, mimořádně úspěšné, a to i v zahraničí. Start byl díky podpoře státu vynikající, pak ale přišel totální útlum. Jak rychle jsme nastoupili cestu k využívání obnovitelných zdrojů, tak rychle jsme to téma tak nějak opustili. Nastala taková ztracená dekáda. Situace se začala opět měnit výrazně k lepšímu zhruba v roce 2021. Impulzem k tomu byl nejprve dramatický nárůst cen energií, který ještě umocnila válka na Ukrajině. To nás přimělo znovu začít hledat obnovitelné zdroje, a to nejen v oblasti solární, ale i větrné energie a dalších. Válka neodstartovala tuto změnu, ta nastala zhruba půl roku před ní.

TEXT: Vladimír Klepáč FOTO: archiv Martina Šauera

Válka na Ukrajině musela být z pohledu energetické politiky státu doslova šokem. On to byl jeden šok za druhým. Nejprve nastal nárůst cen. Tento cenový impulz všechny nutí hledat odpovědi na to, jak změnit přístup k energiím, jak ušetřit, a nastoluje otázku, jaké obnovitelné zdroje by přitom měly být využity. S příchodem války však už nejde jen o pouhé ceny, ale o energetickou bezpečnost ČR a celé unie. Ve chvíli, kdy Rusko coby hlavní dodavatel tak důležitých komodit, jako je ropa a zemní plyn, své dodávky stopne a vede válečný konflikt, tak to už není jen o cenách, ale o energetické bezpečnosti. Válka uspíšila nevyhnutelné, některé země úplně přeskakují energetický mezikrok v masivním využívání zemního plynu, včetně Německa, které je průmyslovým motorem unie. Masivně se investuje do energetických úspor a nových technologií. Například přijetím RePowerEU za českého předsednictví se EU zavázala k masivnímu rozvoji obnovitelného vodíku. Konflikt posunul klimatickou politiku EU o přibližně 15 let dopředu.

Kde jsou v tomto ohledu rezervy České republiky?

Musím začít pochvalou. V posledním období jsme v dané problematice velmi aktivní. Byla přijata spousta důležitých legislativních opatření. Laik si to neuvědomuje, avšak jsou velmi důležitá. Typickým příkladem jsou povolovací procesy při různých stavebních projektech v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Dále ale potřebujeme měnit náš energetický mix. Soláry mají své limity. Nevyrábí nám energii v noci, méně energie z nich je v zimě. Měli bychom se více zaměřit na větrnou energii. S ohledem na sucho a nedostatek vody může být vodní energie co do svých možností na našem území vyčerpaná, nicméně ještě je tu geotermální energie, která nabízí perspektivu do budoucna. Bezesporu bychom se měli zabývat tím, jaké jsou naše možnosti, zda ji nelze lokálně využít. Největším trendem je elektrifikace všech odvětví, kde je to

možné, a souběžné navýšení obnovitelných zdrojů energie. Celé je to energetická mozaika.

Není to i o úsporách?

Možná bychom energie potřebovali méně. Nejlevnější energie je ta, kterou nespotřebuji. V tomto máme obrovské rezervy. Ne že bychom za ostatními evropskými státy pokulhávali, ale máme na víc. V úsporách je obrovský potenciál. Například spotřeba zemního plynu. Po začátku války na Ukrajině jsme byli schopni coby země ušetřit v meziročním srovnání zhruba 30 procent plynu. Asi jsme si uvědomili, že jsme byli dosud sami k sobě až moc štědří, tedy moc jsme si topili a mimo jiné plýtvali teplou vodou. Možná bychom uměli ušetřit ještě více.

Klíčovými faktory byl krach společnosti Bohemia Energy spojený s nárůstem cen energií a následně válka. Měli jsme obrovské štěstí, že byl únor, téměř konec topné sezony a měli jsme zásobníky na zemní plyn v podstatě plné. Unie se v tom okamžiku vybičovala k neuvěřitelnému, až doslova heroickému výkonu. Bleskově vznikly terminály na zemní plyn v Německu a Nizozemsku, v nichž je možné plyn přivážený nikoli z Ruska, ale z třetích zemí využívat a uskladňovat. Už téměř bez závislosti na plynu z Ruska jsme pak přežili zimu. Možná budeme mít ještě nějakých pár zim drobné potíže, ale to nejhorší máme za sebou.

Byl jste součástí vyjednávacího týmu v rámci českého předsednictví. Obstáli jsme?

Byl jsem součástí vyjednávacího týmu v oblasti klimatické politiky a green dealu (pozn. redakce: Zelená dohoda pro Evropu). Udělali jsme obrovský pokrok, dohodli jsme klíčovou legislativu revize emisního obchodování, která se vztahuje ke klimatické neutralitě (pozn. redakce: Evropa se zavazuje dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 – zjednodušeně řečeno do té doby sníží emise natolik, aby si s nimi byla schopna příroda Evropy sama poradit). Všichni netleskali. Udělali jsme v této oblasti za českého

předsednictví nikoli krok správným směrem, ale spíše půlkrok. Ovšem byl to půlkrok mimořádně obtížný a na dané cestě snad ten nejnáročnější. Pro mě osobně být u takovýchto složitých jednání byla obrovská zkušenost, kterou jsem dostal i díky studiu na Mendelově univerzitě v Brně.

Co vám studium dalo?

V první řadě obrovský rozhled. Učili nás chápat věci v kontextu, doslova v celosvětových souvislostech. Dívat se na konkrétní problém různou optikou, tedy z mnoha úhlů. Chápat, že vše je propojeno, že je nutné například energetickou politiku vnímat v kontextu s klimatickou politikou a u toho si uvědomovat, nebo se aspoň o to snažit, i dopady na sociální politiku nebo mezinárodní obchod.

Je klíčové vědět, že nic nestojí samo o sobě. Nedocenitelná je diverzita. Na fakultě učí odborníci ze zahraničí. To je obrovský přínos. Neučíte se o problémech Afriky z nějakých zápisků, ale přednáší o nich učitel z Ghany. Přidává k tomu své životní zkušenosti, postřehy a názory, které v žádných učebnicích nelze najít. To je nedocenitelné. Možná i díky tomu potkávám absolventy MENDELU v důležitých evropských institucích.

Jak si představujete co do využívání energií z obnovitelných zdrojů Českou republiku za mnoho let? Jaká je ta nejoptimističtější varianta?

Decentralizovaná tak, aby si energii vyráběl každý sám, přesněji řečeno vyrobil si to, co spotřebuje, a energii vůbec neřešil. Jinými slovy na domech mohou být malé elektrárny. Ty si mohou budovat i obce a města s tím, že je jen na nich, který obnovitelný zdroj využijí, ať už jde o solár, větrnou, geotermální, vodní elektřinu, nebo bioplyn. Musíme se naučit být soběstační. Musíme se snažit vývoj otočit, tedy začít nikoli ze Země jen brát, ale začít jí konečně i něco vracet. Už dlouho si to od nás zaslouží.

ChatGPT totálně změnil pravidla hry

Pojem „umělá inteligence“ (dále jen AI) byl poprvé použit již v 50. letech minulého století. Dlouho jsme jej vídávali jen v science fiction literatuře či filmu, teprve postupně se probojovával do našeho povědomí v souvislosti s reálnými technologiemi. Od loňského podzimu, kdy společnost OpenAI představila prototyp svého chatbotu, však na nás tento termín útočí ze všech stran. Mezi těmi, kteří se k problematice AI vyjadřují často v médiích, je i Vít Janiš, vedoucí vývojového oddělení Smart MENDELU.

TEXT: Martina Šmídtová

Je rozdíl mezi strojovým učením a umělou inteligencí?

Jsou to spojené nádoby. Strojové učení je předpokladem umělé inteligence, ale samo o sobě není umělou inteligencí. Jde o algoritmus, který vyhodnocuje data. Nadneseně řečeno dává systému smysly, které mu umožňují vnímat okolí. A právě schopnost systému reagovat na změny v okolí bývá definována jako umělá inteligence. AI je ta magie, která se odehrává ve vrstvě nad strojovým učením.

Automatizace či strojové učení ovlivňuje naši společnost už hodně dlouho, využívá ji prakticky

každý z nás, aniž by si to možná uvědomoval. Ale až zpřístupnění ChatGPT způsobilo takovou bouřlivou reakci. Proč? V čem je tento chat jiný?

Ve své síle. Vypuštění ChatGPT způsobilo šok. Až na pár insiderů nikdo netušil, že je AI tak daleko. Do té doby jsme znali ty převážně úzce zaměřené chatboty z e-shopů a bank, které byly spíš k smíchu. Najednou se objeví systém, u kterého běžný smrtelník ani nepozná, že se baví se strojem. ChatGPT také prošel Turingovým testem. I lidé, kteří se AI dlouhodobě zabývají, říkali, že těsně před vypuštěním ChatGPT odhadovali vznik AI o této síle někdy za pět až deset let. A najednou je to tady.

Odkdy se vy sám problematikou AI zabýváte, co vás k tomu přimělo?

To už bude přes dvacet let. Už tenkrát jsem rozvíjel úvahy o technologické singularitě a jejím dopadu na společnost. Mám vystudovanou elektrotechniku a mám rád sci-fi, takže k těmto věcem přirozeně inklinuji. AI mě zajímá především v rovině filozofické a sociologické.

V diskusích o AI se skloňují pozitiva i hrozby. Jaké jsou podle vás největší přínosy a čeho se naopak nejvíce obávat?

AI dokáže převzít nepříjemnou, nebezpečnou a repetitivní práci. Dokáže pomoci v oborech s obrovským množstvím dat, kdy není v lidských silách je běžným způsobem vyhodnocovat, třeba ve zdravotnictví, v meteorologii a obecně ve vědě. AI v současné podobě je úžasným nástrojem, který nám zpříjemňuje život na každém kroku. Problematické je, kam to celé směřuje, a tím je právě technologická singularita. To je okamžik, kdy obecná umělá inteligence překoná tu lidskou a strojové učení nabere

strmou exponenciálu. AI začne sama sebe vylepšovat takovým tempem a takovými způsoby, které nejenže nedokážeme kontrolovat, ale nedokážeme je ani pochopit. Současně neexistuje důvod, proč by singularity nemohlo být dosaženo. Otázkou tedy není jestli, ale kdy. S jistotou lze říct pouze to, že přijde stejně překvapivě jako ChatGPT, protože singularita není slunovrat, dobu jejího příchodu nelze předpovědět. Z toho mě mrazí. Varoval před tím i Stephen Hawking, a kdo jsem já, abych zpochybňoval Hawkinga?

Na konci března jste podepsal otevřenou výzvu, v níž experti, mezi nimi třeba i Elon Musk či Steve Wozniak, vyzvali k půlročnímu pozastavení vývoje experimentů s AI a vytvoření regulačních mechanismů. První pokusy o regulaci či jakási pravidla používání AI již existují, je však vůbec možné vytvořit účinné normy či kontrolní mechanismy v okamžiku, kdy jde o takto novou technologii? Internet máme více než třicet let a stále probíhají diskuse o jeho regulaci… Diskutoval jsem o tom začátkem roku s právníky, kteří připravovali celoevropskou regulatorní legislativu. Řekli mi, že všechno, na čem posledních pět let pracovali a co mělo vstoupit v platnost od roku 2027, mohou hodit do koše, protože ChatGPT totálně změnil pravidla hry. Ani tito špičkoví právníci, pro které je regulace AI hlavní pracovní náplní, nečekali tak překotný vývoj. Regulace AI bude nesmírně obtížná, ale stejně tak i důležitá. Dokázali jsme zregulovat jadernou energii, dokážeme to i s AI, která bude z hlediska možných přínosů i rizik daleko mocnější než jádro.

Sám jste v médiích označil požadavek zastavení vývoje za nerealistický, což se nyní i potvrzuje – vývoj rozhodně zastaven nebyl. Měla tato výzva tedy vůbec nějaký dopad?

Nepochybně, ostatně důkazem je i tento rozhovor. Ani na sekundu jsem si nemyslel, že by jakákoliv výzva mohla vývoj AI zastavit. Viděl jsem v tom ale obrovskou příležitost téma zvednout v médiích, protože nám tady pod rukama probublává cosi opravdu velkého, a politická reprezentace, která nevidí za horizont volebního období, se tváří, jako by se nic nedělo. To, do jaké míry se tento záměr podařilo naplnit, překvapilo i mne samotného. A je to moc dobře, protože dopady rozvoje AI se nevyhnou nikomu.

Jedno z možných rizik představují deepfakes, kdy je možné s pomocí AI vytvořit falešné informace, audiovizuální materiály, které není možné rozpoznat. V dokumentech EU se však píše i o tom, že AI může sloužit prevenci dezinformací a kybernetických útoků, tedy k posílení demokracie. Souhlasíte?

Případně napadá vás, jak?

Aktuálně směřujeme k tomu, že člověk nebude moci na internetu věřit naprosto ničemu. A nejen tam, už dnes vám může zavolat automat hlasem vašeho známého, u kterého ani nepoznáte, že mluvíte se strojem. Stejně jako lze AI využít ke generování fejků, lze ji využít i k jejich detekci. Bohužel aktuálně existuje značný nepoměr ve prospěch fejkařů. To se bude muset změnit, řada firem v tom tu nepochybnou obchodní příležitost uvidí a zareaguje. Nicméně jako u každé kriminální činnosti platí, že obránci vždycky budou dva kroky za útočníky.

Kde by AI nikdy neměla být použita, nebo kde by dokonce měla být zakázána?

Mám říct jednu oblast? Zbraně a zbraňové systémy. AI nemá právní subjektivitu, nenese žádnou zodpovědnost. Za velmi problematické považuji i to, aby AI jakkoliv rozhodovala o lidských osudech. Měla by sloužit výhradně ve prospěch člověka, tedy například tím, že ve zlomku sekundy zanalyzuje kvanta lékařských dat, na jejichž základě stanoví diagnózu, kterou ale musí posvětit lékař, tedy člověk, jenž je nositelem zodpovědnosti. Také bych se v našich končinách velmi nerad dožil jakékoliv formy sociálního kreditového systému, kdy AI rozhoduje o tom, jestli náhodou nejste občanem druhé kategorie.

AI dnes skládá básně, dokáže napsat píseň, vytvořit jakýkoliv obraz. Myslíte si, že může AI nahradit člověka v oblasti umění, nejkreativnějším odvětví lidské činnosti?

Zatím jen částečně, ale s důrazem na to zatím. Pochopitelně můžeme vést akademickou debatu o tom, jaká je definice umění, a že se ze strany AI jedná o pouhé variace již existujících, lidmi vytvořených, děl, ale ani toto už neplatí. S uměním je to jako s vědou. Umění je to, co je za umění považováno. Podívejte se třeba na díla Davida Shrigleyho.

Vypadají jako čmáranice malého dítěte, ale v umělecké komunitě se jedná o ceněná díla, která mají také velmi zajímavý investiční potenciál.

Univerzity samotné budou muset jistě přetvořit své vnitřní dokumenty týkající se třeba plagiátorství či etických norem. Co podle vás v tomto smyslu bude klíčové, na co by se rozhodně nemělo zapomenout?

Generativní AI je z hlediska citačních pravidel na podobné úrovni jako internet

s tím rozdílem, že na internetu jsou často nesmysly a AI zase často halucinuje. Internet předkládá informace i dezinformace, ale citovat lze pouze konkrétní zdroj, nikoliv internet samotný. Generativní AI informace vytváří, je tedy autorem, ale – a opět jsme u toho – nenese za ně žádnou zodpovědnost. Je potřeba jasně deklarovat, že nástroje typu ChatGPT mohou sloužit třeba k vysvětlení látky, ale určitě ne jako zdroj textu, který použiji v práci a budu jej citovat. ChatGPT není žádná autorita, nemá právní subjektivitu.

Je lepší Bard, nebo ChatGPT?

Aktuálně ChatGPT, Googlu ujel vlak. Oba nástroje jsou jiné jak z hlediska použité technologie, tak z hlediska uživatelského záměru. Pro kreativní generování a úpravu textu je lepší ChatGPT, pro zjišťování faktických informací by měl být lepší zase Bard. Měl by, ale k červenci 2023 tomu tak není. Halucinují sice oba, nicméně to, co předvádí Bard, je neskutečné. Na rozdíl od ChatGPT sice pracuje s aktuálními daty, ale udělá z nich úplný guláš, takže se na ně vůbec nemůžete spolehnout.

Aplikací či nástrojů k individuální práci, které využívají AI, je již celá řada. Jaké vy osobně používáte nejčastěji a k čemu? Bard v aktuální verzi jsem zavrhnul, protože je nepoužitelný. Občas používám DeepL a jen výjimečně se jdu o něčem poradit s ChatGPT. Ale fakt opatrně. Jsem si totiž dobře vědom, že generativní AI je taková moudrá teta s encyklopedickými znalostmi, jenže to má v hlavě trošku popletené, a co neví, to si domyslí. Takže její vyprávění je sice moc zajímavé, ale spolehnout se na něj nedá. Já raději pracuji s primárními zdroji. Tady by v budoucnu mohl ukázat zuby Bard, toho však čeká ještě dlouhá cesta.

Je libo obrázek generovaný AI?

Vybrali jsme náhodně čtyři volně dostupné aplikace pro generování obrázků pomocí AI, všem jsme zadali stejný pokyn (prompt), že chceme fotorealistický obrázek univerzitního kampusu, udržitelného, se spoustou zeleně a vzrostlými stromy, jezírkem a sedícími či procházejícími se studenty. Podobných aplikací je dnes již celá řada, některé jsou dostupné v beta verzích, většina z nich je v základní verzi (nebo do určitého množství obrázků) zdarma. Propracovanější snímky generované AI jsou již běžně k dispozici v placených fotobankách.

Dall.E

Deep Dream Generator

StarryAI NightCafe Creator

Nové aplikace a nástroje s AI využívá ke studiu více než polovina studentů. Nejpopulárnější je ChatGPT

AUTOR: Kateřina Červíková

FOTO: Vytvořeno Midjourney za pomoci AI (návrh: Kateřina Červíková)

Chatbot ChatGPT dosáhl letos v lednu, po dvou měsících od spuštění, 100 milionů aktivních uživatelů měsíčně, což se do té doby žádné jiné spotřebitelské aplikaci v historii nepodařilo.* Na rychlé rozšíření a využívání chatbotu ChatGPT, ale i dalších nových nástrojů s prvky umělé inteligence mezi studenty reagovala také vedení tuzemských univerzit. Zástupci

MENDELU vnímají nástroje umělé inteligence jako příležitost pro rozvoj a vyjádřili podporu jejich racionálnímu a etickému využívání. Podle průzkumu více než polovina studujících na MENDELU s novými AI aplikacemi a nástroji již pracuje, nejčastěji s ChatGPT, a to pro získání informací a vysvětlení či shrnutí učiva.

*Rekord byl v červenci 2023 překonán sociální sítí Threads.

Jak studující na MENDELU využívají nové aplikace a nástroje s AI?

studujících na MENDELU používá při studiu nové aplikace a nástroje s umělou inteligencí.

Jak často využívají nástroje s AI pro studium a jak často v práci nebo volném čase?

Jedna třetina dotázaných si myslí, že jim nové aplikace a nástroje s AI nijak neusnadňují studium. Jen 10 % naopak uvedlo, že jim tyto nástroje studium velmi usnadňují.

57% 3/4

K čemu nové nástroje a aplikace s AI využívají studující nejčastěji?

Generování textu (např. ChatGPT)

Generování obrázků (např. DALL‑E, Midjourney)

Respondenti mohli označit více odpovědí.

Tvorba prezentací (např. SidesAI, TomeAI)

respondentů by si přálo, aby jim MENDELU poskytla více zdrojů, kurzů nebo předmětů zaměřených na efektivní využívání nových nástrojů a aplikací s AI pro studium.

ChatGPT vede v žebříčku AI aplikací, se kterými studenti pracují nejčastěji. Dále jsou to nástroje, jako je Midjourney a DALL-E (aplikace pro generování obrázků), Slidego (nástroj pro vytváření prezentací) nebo vyhledávač Bing (internetový vyhledávač poháněný ChatGPT).

ChatGPT většinou používám pro sumarizaci složitého textu, abych mu lépe porozuměla. Také pro návrhy studijních pramenů na dané téma.

Pro jaké typy úloh používají studující chatboty s AI, jako je například ChatGPT?

Vysvětlení učiva, získání informací Korektury, úpravy textu

Vytváření textu a obsahu

Ověřování informací

Automatizace rutinních úkolů

ChatGPT mám pro psaní neodborných textů v jakýchkoliv pracích (úvod, shrnutí a podobně).

čerpají studenti informace o novinkách v oblasti AI nejčastěji. Na druhém místě jsou spolužáci, přátelé a rodina.

Z médiírespondentů se zúčastnilo na začátku července online dotazníkového šetření.

Respondenti mohli označit více odpovědí.

28%

studujících dosud nenarazilo na žádné nevýhody používání nových aplikací s AI. S nesprávným pochopením zadání nebo chybami ve výsledcích se setkaly dvě třetiny dotázaných. Obavy o soukromí nebo šíření předsudků a stereotypů má jen zlomek respondentů.

Používám ChatGPT, jelikož je to jednodušší a rychlejší při hledání odpovědí na určité otázky a využívala jsem to hodně při učení na státnice.

Mendelova univerzita

vnímá nástroje AI jako příležitost pro rozvoj společnosti, univerzit i tvůrčí činnosti.

Je si vědoma změn a výzev, které AI přináší společnosti, i jejích dopadů na pedagogickou činnost, včetně potřeby změny způsobu zadávání i hodnocení písemných prací. Univerzita hodlá tyto nové nástroje propagovat, ale i sledovat a vyhodnocovat tak, aby bylo možné tvořit ucelené politiky správné praxe.

Stanovisko Mendelovy univerzity v Brně je možné najít na webu.

Co je ChatGPT?

ChatGPT je chatbot s umělou inteligencí, který dokáže odpovídat na otázky a vytvářet psaný obsah, včetně článků, příspěvků na sociálních sítích, esejí, kódů a e-mailů, a to v různých jazycích. GPT je zkratka pro „Generative Pre-trained Transformer“, což označuje způsob, jakým ChatGPT zpracovává požadavky a formuluje odpovědi.

Zkratka AI pochází z anglického výrazu artificial intelligence (umělá inteligence) a označuje schopnost strojů napodobovat lidské schopnosti, jako je uvažování, učení se, plánování nebo kreativita.

Útočník Holec: Hokej mi bude chybět, na kariéru v zemědělství se ale těším

Miroslav Holec patřil v uplynulé sezóně k největším hvězdám play-off 1. české hokejové ligy a v domovském Vsetíně se krátce po přestupu z Třebíče zařadil mezi ofenzivní lídry mužstva. Málokdo ale ví, že pětatřicetiletý rodák z Písku se kromě hokeje poslední rok aktivně věnuje také studiu na Agronomické fakultě. Po konci kariéry by se totiž rád přesunul k práci v zemědělství.

„Vidím v něm do budoucna smysl, potraviny budou lidé vždy potřebovat,“ říká zkušený útočník, který má na kontě kompletní sbírku extraligových medailí.

TEXT: Ivana Chatrná

FOTO: archiv Miroslava Holce

Od loňského září studujete na MENDELU program Zemědělské inženýrství. Co vás vedlo k tomu podat si přihlášku na vysokou školu? A proč jste zvolil právě zemědělský obor?

Před několika lety mě rodina v podstatě dokopala k tomu dodělat si dálkově maturitu. A já pochopil, že bez školy v budoucnu moc šancí nemám. S rodinou žijeme v Brně, tak jsem začal uvažovat i nad možností zkusit kombinované studium na vysoké škole. Kamarád něco podobného před lety studoval, do celého procesu mě proto zasvětil, a hlavně mě povzbudil, ať to zkusím. Zemědělský obor jsem zvolil záměrně – je to něco, co mě baví a do hlavy by mi to mohlo občas jít snáz (usmívá se).

Máte k zemědělství blízko od dětství, nebo jste si k němu našel cestu až v dospělosti?

Táta v zemědělství pracoval a já s ním jako malej kluk trávil hodně času. Měli jsme taky pole, a hlavně traktor… Tam to asi vše začalo.

Četla jsem, že ve volném čase rád zahrádkaříte. Co máte letos vysazeno? A stíháte péči o záhony, když teď k hokejovým povinnostem přibyly ještě povinnosti studijní? Nebo musí občas zaskočit na zahrádce někdo z rodiny?

Dal jsem si za cíl mít hezký trávník, ale bohužel je letos strašně sucho, tak se mi to nedaří podle představ. A pořád u toho nadávám. Zkusil jsem taky saláty, ředkvičky, rajčata, ale všechno mi pochcípalo, protože jsme byli týden na dovolené a nikdo nezaléval.

Už jste u vás na zahradě stihl v praxi vyzkoušet i nějaké poznatky, které jste získal při studiu tady na univerzitě?

Stíhám tak akorát hubit plevel a vždycky u toho manželce dělám přednášku, co za typ plevele to je. Je ze mě strašně nadšená (směje se).

Co vás na studiu zatím nejvíce baví? A je něco, co vás při příchodu na univerzitu překvapilo?

Baví mě získávat nové informace v odvětví, kterému se chci do budoucna věnovat. Díky tomu jde učení jednodušeji. Hodně zajímavá je obecná produkce rostlin i zemědělská botanika. A co mě překvapilo? To, že učiva je fakt hodně. Mile mě překvapila taky ochota a vstřícnost učitelů, za kterou jim moc děkuji. Protože vím, že to není samozřejmost, a já si toho velice vážím. To mě ve studiu hodně motivovalo.

Studujete v kombinované formě, to znamená, že během semestru nemusíte na univerzitu dojíždět každý den. Přesto věřím, že v sezóně muselo být opravdu náročné věnovat se naplno všemu. Jak se vám daří kloubit hokej a studium? A měl jste nebo máte nějaké úlevy, ať už od vyučujících, nebo od trenérů? Berou na vás v tomto směru ohled? V sezóně při tom všem cestování a zápasech je opravdu těžké najít v sobě

ještě zbytky energie na učení. Ale moje paní mi hodně vychází vstříc, někdy mi s učením pomáhá, a hlavně mi dopřeje prostor a klid na učení. Úlevy mám i u trenérů, kteří mi ve studiu fandí a ví, že život se netočí jen kolem hokeje. Mimo den zápasu mi umožňují být ve škole.

Na kterou oblast zemědělství byste se do budoucna rád zaměřil?

Zajímá vás více rostlinná, nebo živočišná výroba?

Jednoznačně se chci zaměřit na rostlinnou výrobu, živočišná mě moc nebere (usmívá se). Taky mě hodně baví zemědělské stroje.

Zvažujete, že byste po konci kariéry opravdu nastoupil do nějakého zemědělského podniku? Nebo se spíš ubíráte tím směrem, že byste založil vlastní farmu?

Rád bych se v tomto oboru uplatnil, tak zvažuji možnosti. Ale mít vlastní farmu je

v této době těžké, zemědělské podniky si drží svoji půdu…

V jednom rozhovoru jste zmínil, že v zemědělství vidíte do budoucna smysl. V čem konkrétně? A je podle vás do budoucna důležitá podpora udržitelného zemědělství? Smysl vidím v zemědělství do budoucna určitě, potraviny budou lidé vždy potřebovat. Podpora udržitelného zemědělství je možná, ale ne snadná. Hodně totiž záleží na ekonomice a mnoha dalších faktorech.

Celou dobu mluvíme o vašich možných profesních plánech do budoucna. Nebojíte se ale trochu toho přechodu od hokeje k farmaření? Přece jen je to úplně jiné prostředí, než ve kterém se celý život pohybujete…

Nebojím se, někdy se na to i těším. To spíš moje paní má o mě strach, ale už si zvykla. Zná mě a ví, jak moc mě to baví. Během volna v létě občas pomáhám kamarádovi na poli a baví mě to. Hokej

mi chybět samozřejmě bude, ne ta dřina, ale spíše to prostředí kolem. Chodit denně do práce sice bude jiné, ale zase ne tolik. U obojího musíte výborně pracovat, aby byly výsledky.

Mluvíte o svých plánech i se spoluhráči? Co na ně říkají?

S klukama se o tom moc nebavíme. Ale vědí, co mě baví a co chci dělat. Občas nějaké srandičky a narážky samozřejmě proběhnou.

Jste ve fázi letní přípravy, už byl čas přemýšlet i nad nadcházející sezónou? S jakými ambicemi chcete ve Vsetíně do příští sezóny nastoupit?

Já většinou nad sezónou dopředu nepřemýšlím, těším se, až sezóna odstartuje. Jsem vděčný za každý den, co hokej můžu hrát, a už se těším na tu atmosféru zaplněného vsetínského zimáku. Cílem pro Vsetín je jednoznačně finále a zkusit se poprat o postup do extraligy.

Jsem vděčný za každý den, co hokej můžu hrát, a už se těším na tu atmosféru zaplněného vsetínského zimáku.

Studující, které nikdo nezkouší

Ranní paprsky slunce probleskují přes listy stromů na pěšinku mezi

Starou hutí u Adamova a Býčí skálou. Počasí je tak akorát na terénní cvičení. Na oblíbené turistické trase

Josefským údolím postává hlouček asi 40 posluchačů a posluchaček, všichni

otočeni směrem k mladíkovi v oranžové bundě. Muž se co chvíli otočí do stráně za sebou, zapátrá ve svém okolí, ukáže kterousi rostlinu či větvičku keře a spustí výklad.

Na první pohled je v téhle skupině něco jinak – žádné stopy ostychu či znudění, převažuje zvídavost a energičnost. Přitom je některým již přes osmdesát. Úsměvy prozrazují, že frekventanti univerzity třetího věku, konkrétně semestrálního kurzu Flóra Moravy, si toto terénní cvičení s botanikem Martinem Jirouškem z Agronomické fakulty užívají. Při průlezu jeskyní Jáchymkou pan Vladimír (68 let) opírající se o berle prohodí: „Doma sotva lezu, ale tady vždycky ožiju.“

Skupina ani nedutá, bystří zraky; osahávají rostlinky, které mezi nimi od lektora putují. Některé posluchačky si horlivě zapisují do sešitku, další si pořizují videozáznam do mobilu, kvítka fotí skoro všichni. Nezřídka výklad protne zvídavá otázka, občas posluchači, ale hlavně posluchačky lektorovi podávají své rostliny s prosbou o jejich identifikaci. Vyučující málokdy zaváhá, vcelku rychle do skupinky vystřelí druh i rod rostliny, česky i latinsky. Doplní popis, zvláštnosti i informace o příbuzných druzích. Kokořík, měsíčnice, řeřišničník, hrachor, brslen, netýkavka, krabilice, jestřábník… Jak rozpoznat bez černý od toho červeného? Rostou u nás lilie nebo orchideje?

A pozor na jedovatý oměj vlčí mor nebo vraní oko čtyřlisté!

Mendelova univerzita v Brně začala nabízet vzdělávání seniorům a seniorkám poprvé v roce 2003, tedy před dvaceti lety. „Za tu dobu se změnili zejména posluchači a posluchačky. Dnešní senioři jsou velmi různorodou skupinou, věkově i co se týče představ o trávení volného času, jazykového vybavení či IT kompetencí. Na to vše musíme umět reagovat. Nabízíme tedy jak kurzy tradiční, kde převažují odborné přednášky, tak kurzy, kde mohou účastníci zažít řadu věcí na vlastní kůži, ať již jsou to komentované procházky v arboretu či školním lesním podniku, nebo práce v laboratoři, třeba při výrobě jogurtu či čerstvého sýra,“ uvádí Kateřina Pevná z Institutu celoživotního vzdělávání. Každoročně navštíví kurzy v Brně tisícovka posluchačů. Během dvaceti let vzniklo také pět poboček po celé Moravě, jejichž kurzů se ročně účastní téměř tři stovky seniorů. Posluchači si založili dokonce vlastní Klub U3V. Dnes je v nabídce základní tříleté plus navazující jednoleté studium pokrývající témata napříč všemi fakultami MENDELU. Kromě toho si zájemci mohou vybrat mezi tematickými jednoletými kurzy (třeba Stromy, les a krajina; Člověk a zdraví I a II; Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny ; Člověk a svět), ale i kurzy v délce jednoho semestru

TEXT A FOTO: Martina Šmídtová

či kratšími (například Flóra Moravy; Aranžování). Oblíbené je i jazykové vzdělávání. Nabídka z Mendelovy univerzity v Brně patří k těm levnějším, účastníci platí od 400 do 850 korun za semestr. V ceně jsou náklady na výjezdní terénní cvičení, ale i veškeré podklady včetně pracovních listů. Výletníci z Josefského údolí tak při ukončení kurzu dostanou předtištěné stránky pro vlastní herbář,

to aby mohli na nově nabité vědomosti navázat.

„Vnučka začala studovat na MENDELU, tak jsem si řekla, když ty, tak já taky. Pak přišel covid, kvůli kterému ona neměla promoce, ale já nakonec ano,“ směje se paní Božena (73 let) v pozadí s Býčí skálou. Právě k odpočívadlu pod skálou dorazila skupina seniorů-botaniků na polední pauzu. Motivace k zahájení studia

bývá rozdílná: společná aktivita s kamarádkami, doplnění vzdělání, převážně ale výplň volného času. Někteří přitom ještě chodí do zaměstnání, byť se zdá, že práce je spíše zdržuje. „Když jsem zůstala sama, doktor mi řekl, že musím udělat tlustou čáru a začít se věnovat sobě a svým zájmům,“ uvádí paní Radmila (71 let). „Lituji jen toho, že jsem nešla do důchodu hned, mohla jsem toho stihnout více,“ doplňuje.

Při svačině pod Býčí skálou je také čas na výměnu tipů na další kurzy. Mnozí mají již zkušenosti s programy z JAMU, MUNI či VUT, vědí, kde kolik co stojí, co je náročné či naopak nudné. Jana (77 let) momentálně vychvaluje online studium na České zemědělské univerzitě, kde dostávají po každé lekci dokonce i testík. Je ale spíše výjimkou, ostatní virtuální podobě příliš neholdují – užili si ji dost za covidu. Ve skupině jsou i rekordmanky, které už ani nespočítají, kolik mají za sebou promocí, kurzy navštěvují pravidelně již dvacet let. „Mendelku mám nejraději, přístup je tu takový lidštější a srdečnější, nejsme jen čísla,“ přiznává Eva (77 let), která začala univerzitu navštěvovat s kamarádkami před osmi lety. „Kamarádi chodí akorát na pivo a na fotbal, to mi ale přijde jako ztráta času,“ zamýšlí se pan Vladimír nad důvody, proč se, dle statistik, seniorského vzdělávání účastní více ženy než muži. I skupinka svačící pod Býčí skálou je toho důkazem, mužské osazenstvo je ve výrazné menšině.

Podle debatujících jsou aktuálně velkým hitem kurzy o brněnském podzemí nebo Senior akademie, kterou organizuje Městská policie Brno. Přihlásit se na oblíbené kurzy však nebývá vždy jednoduché. „Mě vždycky registruje dcera a někdy kvůli tomu sedí u počítače do půlnoci, aby byla mezi prvními,“ vysvětluje pan Vladimír. Jak potvrzuje

Kateřina Pevná, která má vzdělávání seniorů na starosti, největší zájem je právě o kurzy, které kombinují klasické přednášky se zážitkovým obsahem. „Velký zájem je o kurz S lesníkem do lesa, který je koncipován jako soubor komentovaných procházek po školním lesním podniku. Obdobný zájem je také o kurzy Flóra Moravy nebo nově Flóra města

Brna. Kurzy v sobě kloubí přednášky a terénní cvičení,“ vysvětluje. Právě kvůli tomu mají ale kurzy omezenou kapacitu 30 až 50 studujících a bývají velmi rychle obsazeny. Je-li to možné, vypisuje je univerzita třetího věku vícekrát během akademického roku. Skutečnost, že tyto zážitkové doplňky mohou být ve vyšším věku fyzicky náročné, účastníci až tolik

Předmětem zájmu skupiny a zlatým hřebem terénního cvičení jsou stovky rozkvetlých prstnatců pleťových, nápadné orchideje ze seznamu kriticky ohrožených druhů.

neřeší. „Víte, mě už taky všechno bolí, ale bolí mě to více, když ležím nebo sedím doma,“ usmívá se paní Glena (57 let), jež studuje svůj první kurz U3V.

Po svačině následuje přejezd autobusem do bývalého lomu u Křtin. Po těžbě byl prostor částečně zatopen, čímž vznikl mokřad, v němž dnes žijí vzácné rostlinné i živočišné druhy. Předmětem zájmu skupiny a zlatým hřebem terénního cvičení jsou stovky rozkvetlých prstnatců pleťových, nápadné orchideje

ze seznamu kriticky ohrožených druhů. Po obhlídce mokřadu již nastává cesta zpět do Brna. Exkurze zaujala natolik, že někteří slibují, že se na navštívená místa s kamarádkami či s rodinou ještě vrátí. Děkují lektorovi Martinu Jirouškovi za dobré tipy na výlety. Dopamin, další impulz do života, pozitivní náboj – to seniorky a senioři jmenují, jsou-li tázáni, co jim podobné akce přináší. Paní Radmila ještě doplňuje: „Dalo mi to naplnění, zklidnění. Jsem také méně direktivní a více tolerantní.“

UNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU

MENDELU (2022/2023)

1282

realizovaných kurzů

42 1794 posluchaček/ posluchačů

odučených hodin

Pobočky

Ve spolupráci se Zahradnickou fakultou a partnerskými středními školami nabízí MENDELU kurzy univerzity třetího věku v Lednici, Bruntále, Kyjově, Vyškově a Rožnově pod Radhoštěm. Vyučujícími jsou odborníci z regionu, případně hostující odborníci z MENDELU.

Zahraniční projekty

Zapojení do projektu umožňuje sdílení zkušeností se seniorským vzděláváním napříč evropskými univerzitami. Stejně tak nabízí zahraniční studijní pobyty přímo seniorům.

Mezigenerační univerzita

Univerzita je určena pro prarodiče a jejich vnoučata ve věku 7 až 12 let. Přihlásit se může senior/seniorka vždy s jedním vnukem/vnučkou. MENDELU nabízí dva programy v průběhu akademického roku rozdělené do šesti sobotních setkání, jež mají formu terénních cvičení. Je možné se přihlásit i na prázdninový turnus. Prarodiče a vnoučata se učí společně i od sebe navzájem.

VÝSTAVA K 20. VÝROČÍ UNIVERZITY TŘETÍHO VĚKU

Tematicky je výstava koncipována jako fotograficky ztvárněný dialog starší generace (posluchači U3V MENDELU) a generace středoškoláků (studenti Střední školy umění a designu a Vyšší odborné školy Brno). Obě tyto skupiny reagovaly fotografiemi na téma „Co řeším a na co se těším“, a to ve vzájemné vizuální konfrontaci. Vznikl tak unikátní odraz pohledu mladé a starší generace, který může podnítit k zamyšlení nad vzájemným soužitím. Cílem výstavy je nejen připomenout 20. výročí vzniku Univerzity třetího věku MENDELU, ale také přispět k celospolečenskému dialogu o toleranci a porozumění mezi generacemi.

17. 10. v 16 h

vernisáž výstavy na Moravském náměstí v Brně

Od 6. 11.

putování výstavy po pobočkách U3V MENDELU

Až se budoucnost zeptá…

Z oceánů mizí mořské trávy

Porosty mořských trav jsou považovány za deštné pralesy oceánů a stejně jako ty suchozemské hrají v ekosystému důležitou roli. Globálně však mořské louky ubývají. Vědecký tým MENDELU nyní zkoumá, jak tento úbytek ovlivňují oomycety, organismy podobné houbám. Výzkum probíhá na vzorcích odumřelých trav odebraných u pobřeží Sardinie či v mořích Mauritánie. Tým studuje různorodost oomycet na různých stanovištích a testuje jejich agresivitu. Chystá se i na výzkum oomycet v brakických i sladkých vodách. Odborníci MENDELU na tom spolupracují s portugalskými kolegy z Centro de Ciencias do Mar (CCMAR).

Substrát pro stromy z čistírenského kalu

a biouhlu, vznikne substrát využitelný v lesnictví i arboristice. Substrát zlepšuje půdní podmínky u čerstvě vysázených či mladých stromků. Novinka má i environmentální přesah. Je vyrobena z lokálních surovin a ve zmíněných oborech může alespoň částečně nahradit rašelinu dováženou z pobaltských zemí. Prototypy jsou již zajištěny užitnými vzory a certifikovanou metodikou, která shrnuje proces, jímž musí odpadní kal projít před přimícháním do substrátu. Odborníci LDF použití substrátu testují na pokusné arboristické ploše, jediné v ČR, a v lesních školkách Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny.

Vyvíjí se náhrada syntetických hnojiv

Nábytek s přidanou hodnotou

Vědecký tým z Lesnické a dřevařské fakulty našel využití kalu vzniklého čištěním odpadních vod. Přidáním dalších odpadních surovin, hlavně glaukonitu

Vědci a vědkyně z Agronomické fakulty jsou zapojeni do čtyřletého mezinárodního projektu, jehož cílem je vyvinout nové přírodní produkty, které by chránily rostliny před nepříznivými klimatickými podmínkami. Základem produktů budou rostlinné biostimulanty na bázi přírodních sloučenin a extraktů plus unikátní fungicidy založené na rostlinných molekulách RNA. Výsledné přípravky by plodiny měly chránit před spektrem nepříznivých jevů, se kterými se zemědělci v důsledku změny klimatu setkávají stále častěji – ať už je to sucho, horko, nebo extrémní srážky a chlad. Výhodou přípravků bude biologická odbouratelnost, nebudou toxické pro životní prostředí jako některá syntetická hnojiva.

Kolegové z Ústavu designu a nábytku

Lesnické a dřevařské fakulty ve spolupráci s firmou Formdesign navrhli, zkonstruovali a otestovali židle, které pomáhají pacientům s endoprotézou kyčle nebo pracujícím při dlouhém sezení. Ta první má vyšší sedák a naklápěcí pravou či levou část sedáku, ta druhá takzvaný levitující sedák. Židle testovali mimo jiné pacienti Úrazové nemocnice Brno. Vývoj vycházel z know-how rodinné firmy a jejího dlouhodobého úsilí o vývoj produktů s přidanou hodnotou, univerzita poskytovala odborné konzultace, zpracovala alternativní technická řešení a podílela se na hodnocení funkčnosti pracovních prototypů.

mendelova.univerzita MENDELUcz

Udělejme rekord!

Daruj krev s MENDELU

Darujte krev na Transfuzním oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Při odběru nahlaste, že jste z MENDELU.

Studenti i zaměstnanci MENDELU, přidejte se k nám a darujte krev jako tým!

Více informací k odběru na webu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

www.fnusa.cz/odberove-centrum/

www.mendelu.cz