Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D. - Formy partnerského soužití u lidí

Proces flirtovani (tedy proceptivni fazi erotosexualniho sblizovani) pritom popisuje Money takto: u lidi sexualni vzruseni a souloz pfedchazi male drama flirtu. Svobodni muzi a zeny se obvykle setkavaji na mistech vhodnych k seznameni (bary, parky, korza). Zde je hlavnim ukolem zeny byt videna, hlavnim ukolem muZllje zpozorovat ji a vyvinout akci. Na tomto zaklade vznikne jako prvni oeni kontakt. Od teto chvile je chovani dvojice pfedvidatelne a fidi se stejnymi pravidly v kosmopolitnich velkomestech Zapadu i v indianskych vesnicich v amazonske dfungli. Pokud je oeni kontakt vzajemne udrZen a eventualne doprovazen usmevem, je vlastne pfedehrou priblizeni. Otevfeni konverzace pak muze byt uplne banalni, napfiklad otazkou kolik je hodin. Dulezit}' zde neni obsah sdeleni, ale vokalni podbarveni, ton hlasu.

V pfipade, ze dialog pokraeuje, rytmus feCi postupne akceleruje, je doprovazena prohloubenim dychani, zv}'senim hlasitosti a nalehavosti, a to nezavisle na (ne)dulezitosti obsahu. Pokud pfitom oba ueastnici sedi, nastavuji se tak, aby byli tvari v tvar, a posunuji se blize k sobe. PTitom si jazykem navlheuji rty. Jakoby pro vetS! pohodli si odkladaji Civyhrnuji easti odevu, odhaluji si kUzi hlavne kolem krku a na ramenou.

Meni polohu pazi a nohou, a jejich gesta jsou rozmachlejsi, a tak se obeas dotknou toho druheho. Bez toho, aby si to uvedomovali, zrcadli vzajemne sva gesta a postupne se jejich tela synchronizuji v anticipaci reciproenich pohybu pfi liMni, pfedehfe a soulozi. Tyto procesy jsou pfitom vegetativne doprovazene zvysenim tepu, zrychlenym dychanim a pocenim.

Podobne flirtovani ve zkracene podobe probiha dIe autora i mezi milenci ei mezi manzeli, u nich vsak vede rychleji k telesnemu kontaktu a k soulozi. Vynechani teto faze pfitom i zde muze zpusobit, ze souloz je pak dysfunkeni Cipredstavuje spiSe nepfijemny zazitek pro oba partnery, hlavne pak pro zenu.

Kolarsky a Brichcin na zaklade poznatkU lidske etologie uvadeji, ze muzi i zeny vysilaji v proceptivni fazi k prospektivnimu partnerovi signaly zduraziiujici vlastni pohlavni pfislusnost (tzv. gender signals). Muz se pfed pfitazlivou zenou stavi telesne rozmemejsim a dominantnejsim, chce ji imponovat galantnosti, podnikavosti, vlastnickYmi pfednostmi, vystavuje na odiv znaky sveho socialniho statusu a naznaeuje tak svUj altruisticky potencial. Podvedome si tim testuje partnerku, zda i ona mu odpovi posilenim sve zenskosti . .lena, pokud je pfislusnici sexualni vetSiny (a dodejme pokud ji muz pfipada partnersky perspektivni), jeho podnikavost stimuluje. Pohlavni pTitazlivost se pfitom dIe Kolarskeho a Brichcina odrazi v mimice, pantomimice i v drzeni tela osoby navazujici znamost. Bez zminenych znakU pfislusnosti k vlastnimu pohlavi se sexualni atraktivita snizuje (sestry ani dcery sve gender signals k pokrevne pfibuznym mUZllm nevysilaji). Mozek gynefilniho muze si tak v teto fazi sblizovani automaticky overuje, zda pfitomna osoba je z jineho rodinneho klanu, zda je fertilniho veku, opaeneho pohlavi a pfiznive eroticky vyladena.

Jak uvadi Kolafsky, pfi falometrickem vysetfeni normalnich muzu (tedy pfi pfistrojovem vysetfovani jejich sexualni preference a reaktivity) lze pozorovat vzorce chovani zeny, ktere jsou obecne pfitazlive v predkopulaenich fazich: hozeni oekem (ogling), kfizeni nohou, hlazeni vlasu (hair preening), cudne zakryti klinu (coyness), delani se drobnejsi, jakoby bezmocnou, a ureite mimicke vzorce. Tyto vzorce chovani dIe autora zvysuji ono prokrveni penisu, ktere pusobijiz samotne somaticke znaky teze zeny. Jestlize zena vysila signaly motivace neeroticke,jeji zjev vyvola u normalniho muze penilni reakci nizsi, a pokud je v emoci pfimo antieroticke (jako je napf. hnev), sexualne motivaeni proces se muze i uplne zastavit. .leny tedy rozhodne nejsou pouhyni pasivnimi objekty muzske aktivity - na procesu dvofeni (sblizovani) aktivne participuji. Uspesny prubeh sexualni interakce je zajisten sukcesivni realizacijednotlirych sblizovacich fazi v chovani obou partneru. Tato realizace je podminena vzajemnou synchronizaci chovani obou ueastnikU interakce a harmonizace pfechodu mezi jednotlivymi dileimi stadii je povazovana za zakladni podminku vzajemneho uspokojeni.

32.4 Formy partnerskeho souzitl u Iidl Jednim ze zakladnich problemu evolueni sexuologie je odpoved' na otazku, zda je elovek "prirozene"

monogamni nebo polygamni. Vyzkumy zatim svedei pro tvrzeni, ze zatimco muzi jsou vrozene promiskuitni, zeny jsou spiSe monogamni. Badatele to odvozovali pfedevsim z dat, podle kterych jsou muzi v trvalych svazcich vice nevemi neZ zeny. Pfieiny techto rozdilu se hledaly predevsim v rozdilnosti

32

poetu spermii a vajieek - zatimco spermiemi muze muz celozivotne plynrat, v kazde ejakulaci jich totiz ma nekolik desitek milionu, zeny si musi sv)'ch vzacnych nekolik set oocym za zivot chranit pro toho nejkvalitnej siho uchazeee.

Rozbor anatomickych rozdilu rovnez podporuje tvrzeni, ze elovek neni monogamnim zivoCisnim druhem. U savcu (veetne primatu) totiz existuje korelace mezi mirou pohlavniho dimorfismu a polygynii (tedy mnohozenstvim) ei promiskuitou u lidi 8-10% rozdily mezi muzi a zenami ve vysce a 20-40% rozdily ve hmotnosti implikuji zaver o mirnem stupni polygynie u druhu Homo sapiens.

Dulezite jsou vsak i vyvojove trendy, a ty potvrzuji, ze soueasny elovekje pohlavne mene dimorfni neZ jeho predcMdci.

Podobne vysledky poskytuje i vyzkum velikosti varlat - u promiskuitnich zivoeisnich druM jsou varlata vetSi nez u druM monogamnich. Pfikladem muze byt simpanz, u ktereho ma samieka behem jednoho estru styk az se 40 samci a ktery ma varlata vetSi nez samec gorily. Ten ma ve svem haremu samic zajistenou reprodukeni exkluzivitu, a jeho spermie proto nemusi tak jako u simpanze v jejich reprodukenich organech bojovat 0 moznost oplodneni se spermiemi jinych samcu. Clovek, u ktereho predstavuji varlata asi 0,6 promile hmotnosti tela, je v tomto srovnani nekde uprostred.

S velikosti varlat pak souvisi i dalsi neprimy dukaz lidske polygynie, a to rozbor mnozstvi spermii v zavislosti na situaci. Zatimco puvodni zavery britsk;lch andrologu Bakera a Bellise 0 specializaci spermii (na bojovniky, kteri v deloze zeny nici spermie cizich muw, dale na ty, ktere koaguluji cervix, aby ztizily prunik cizich spermii a konecne na 10 % tech, ktere jsou urcene na oplodneni vajicka) nejsou obecne piijimany, jejich dalSi tvrzeni se zda dobre dolozeno. Na zaklade celobritskeho vYzkumu tito autoi'i zjistili, ze jelikoz je znamo, ze pravdepodobnost mimomanzelske kopulace u zen narusta s casem, ktery travi partneri oddelene, u muw je mnozstvi produkovanych spermii nepi'imo zavisle na case spolecne stravenem. Jednoduse receno, pokud bude zena t;'den na sluzebni ceste,jeji manzel v te dobe vyprodukuje vice spermii nez kdyby tento t;'den stravila doma v posteli s chfipkou. Jeho organismus se tim pripravuje na kompetici se spermiemi cizich muw, s nimiz mohla jeho zena mit behem sve nepritomnosti pohlavni styk. Pokud by byl clovek prirozene monogamni, tento evolucni mechanismus by se ne~inul.

Pravdepodobnost polygynie se zvysuje i s pritomnosti patogenu v prostredL Kdyz je jich vice, jako je tomu napfiklad v tropickem pasmu, bude pravdepodobnost polygynnich svazkU vyssi, protoze zeny voll radeji byt druhou Ci tfeti manZelkou geneticky

kvalitniho, tedy vUei infekcim odolneho muze, nez jedinou manzelkou muze geneticky mene kvalitniho.

DalSim faktorem ureujicim model partnerskeho souziti je rozlozeni bohatstvi ve spoleenosti. Verner a Willson uz v roce 1966 zavedli model tzv. polygynniho prahu, podle ktereho preference zen pro monogamii souvisi s relativnimi rozdily v bohatstvi muzu v dane populaci - kdyz jsou tyto rozdily velke, zeny upfednostiiuji mOZnost stat se druhou zenou bohateho nez jedinou zenou chudeho muze. V modernich monogamnich spoleenostech se tato tendence projevuje napfiklad v tom, ze muzi s vysSlm statusem a vetSim majetkem maji vyssi poety mimomanZelsk)rch vztaM. Zasadnim prevratem ve vyvoji distribuce bohatstvi byl v tomto ohledu prechod od spolecnosti lovcu a sberacu ke spolecnosti zemede!cu - zatimco maso se nedalo dlouho skladovat, obili lze skladovat a hromadit - rozdily v majetku se tim zvetsovaly a polygynni prah byl prekonan.

Monogamie je pfitom obecne v zivoeisne fiSi velmi vzacna a objevuje se pouze tam, kde je z hlediska reprodukce vyhodnejsi starat se 0 mlad'ata spo1eene. Ze 4 000 druM savcu vytvari trvalejSi dvojice jen 3 %, tedy jen nekolik desitek druM - par druM netopyru, lisky, opice kosmani, nekolik druM mysi a krys, obri jihoamericka vydra, seversky bobr, nekolik druM tulenu a dva druhy malych africkych antilop. Z 1 154 lidskych spoleeenstvi, popsanych historicky Ci kulturne antropologicky, temer 1 000, tedy 87 %, bylo nebo dosud je polygamnich. Podobne Etnograficky atlas Georgea P. Murdocka, ktery popisuje slozeni 1 231 lidskych spoleeenstvi z let 1960-1980 uvadi, ze 186 z techto spoleeenstvi bylo monogamnich, 453 povolovalo pfileZitostnou polygynii, 588 bylo polygynnich a etyri byly polyandricke. Nas model monogamniho manzelstvi je tedy ze statistickeho hlediska spiSe vYjimeenY. I utech spoleeenstvi, kde existuje nucena monogamie, je pritom vetSinou povolena monogamie serialova (sukcesivni), tedy moznost rozvodu a nOv)'ch manZelstvi, nebo jsou tolerovany mimomanZelske vztahy. UZ samotna existence zakonu chranicich monogamni manzelstvi pfitom svedei 0 jeho neprirozenosti - tyto zakony by byly zbyteene, kdyby lide byli pfirozene monogamnL V soueasnem svete je polygamni souziti zakonne pouze v nekterych zemich (viz obr. 32.1).

Polygynni vztahy pritom ale z hlediska reprodukce nemusi byt vzdy ty nejvyhodnejsL Je napfiklad prokazano, ze zeny Aboriginu zijici v monogamnim svazku maji vice deti neZ zeny z polygynnich manzelstvi, a to nejenom kvUli omezenejsim zdrojum pfipadaj icim v techto svazcich na j ednu zenu, ale i kvUli

stresu z konftiktli se spolumanzelkami. Neplati to ale v pi'ipade sororitni polygynie, kde jsou manzelky sestry. Ty totiz sdileji stejny reprodukcni zajem. Manzelky-sestry take casteji ziji ve spolecne domacnosti, zatimco u jinych typu polygynniho manzelstvi ma kazda manzelka svou vlastni domacnost a manzel tyto domacnosti pravidelne sti'ida.

Zvlastnosti ma i polygynie praktikovana v muslimskych zemich. Islam povoluje mnohozenstvi, ve vetSine zemi vsak povoluje nejvice Ctyi'imanzelky (sam Mohamed jich vsak mel podstatne vice). Nejcasteji se zde ovsem vyskytuje bigamie, kdy maniel si k manzelce pi'ivede dalSi, obvykle mladsi zenu.

Vyskytuje se vsak zde i model souziti krome zakonne manzelky i s dalSi zenou, nejcasteji se sluzebnou, tzv. konkubinat. A vyskytuje se zde i vztah na pomezi manzelstvi a konkubinatu, tzv. najemne manzelstvipravni vztah na dobu urcitou (na jednu noc, na dovolenou nebo i na delSi dobu), s financni odmenou pro zenu. Je to v podstate jista forma prostituce, protoze obycejnou prostituci islam nepovoluje.

Polyandrie, tedy souiiti vice mum sjednou zenou, je u druhu Homo sapiens velmi vzacna. Na rozdil od polygynie totiz nezvysuje reprodukcni uspech muzu a s rostoucim poctem manzelu se proporcionaIne nezvysuje ani reprodukcni potencial zen (je v podstate jedno, zda zeny maji za rok styky s jednim nebo se stovkou muzu, donosi vzdy jen jedno dite). Tento model souziti proto pi'edstavuje pouze velmi specialni i'eseni urcitYchekologickych a ekonomickYchpodminek. Vyskytuje se pouze tam, kde muzi maji snizenou

moznost podporovat sve manzelky a potornky z duvodu nepi'iznivych zivotnich podminek, omezeneho pi'istupu ke zdrojum. Polyandrie se dodnes vyskytuje v urCitYchcastech Indie, v Himalajich (Tibet, Kasmir, Sikkim), v severni Nigerii, na Markezach.

TypickYm pi'ikladem polyandrickych manzelstvi jsou tibetske rodiny z malo produktivnich farem v nadmoi'ske vysce nad 4 000 metrll. Brati'i (obvykIe ti'i) se tam zeni s jednou zenou a vychovavaji deti spolecne. Vysledkem tohoto uspoi'adani je velky pocet - asi ti'etina - neprovdanych a bezdetnych zen ve spolecnosti. Tento mechanismus zajist'uje, ze nedojde k narustu populace nad unosnou miru.

Volba zeny pro bratry v dom:knosti je v polyandrickych spolecenstvich yYsadou nejstarsiho z bratru. Zenu si vybinl jednak podle vlastniho vkusu, ale take podle jinych kriterii: musi bYt z jineho rodu a klanu, domacnosti spojene manzelstvim musi mit stejne socialni postaveni. V manzelstvi musi bYt zena sexualne k dispozici kteremukoli z manzelu, snad krome tech nejmladsich, ktei'ijeste nejsou dostatecne sexwilne vyspeIi. Muzi se 0 zenu deli rotacnim zpusobem, proto si spolecna zena musi dat pozor, aby se vsem venovala rovnomeme. Je tedy urCitYm zpusobem zodpovi:dna za dobre vztahy v domacnosti. Zena vzdy ranG ph snidani naznaCi, kdo s ni dnes bude moci spat.

Rozvoj pracovnich pfilezitosti vedl v Tibetu po roce 1960 postupne ke snizeni poctu polyandrickYch manielstvi. Tyto se vetSinou rozpadaly na monogamni svazky nebo dochazelo k situacim, kdy vznikaly rodiny polygynandricke - manzele si v polyandrickern manzelstvi pribrali do rodiny dalSi manzelku.

32

Monogamni svazky se pak v lidske evoluci zacaly objevovat pravdepodobne az v souvislosti s nutnosti vyssich investic do pece 0 dite, tedy i s nutnym pJ'ispevkem otce. Podle jine teorie mohl hrat pri vzniku myslenky celozivotni monogamie roli i fakt, ze nejcastejsim zdrojem sociilniho neklidu jsou mladi muzi bez partnerek. Je pritom jasne, ze v polygamnim usporadani, kde bohati a mocni muzi maji vice manzelek, je muzu, kteJ'izustanou nedobrovolne svobodni, podstatne vice nez ve spolecnosti nucene monogamni. Slo tedy 0 jakysi kompromis mezi muzi: ti uspesni se vzdali polygamie aby i mene uspesni meIi pJ'istup k manzelkam - za cenu toho, ze tito nebudou ohrozovat stabilitu spolecnosti.

I kdyz historicke prameny ukazuji na predkfest'ansky charakter evropske afinity k monogamii (zda se totiZ, ze Rekove, Rimane, Germani i Slovane byli dominantne monogamni), historicky dolozenou povinnou monogamii v Evrope poprve zavedl Gersom ben Juda u Zidu. Bylo to roku 1000 na synodu v Mainzu, a to pouze na zkousku, na prechodnou dobu 1 000 let - se zduvodnenim, ze hrozi doba pogromu a ze za takovych okolnosti se prcha lepe pam nez skupine. Monogamie tedy mela platit jen do roku 2000, a navic jen pro stredoevropske Zidy. (Podle rozhodnuti izraelskych rabinu byla tato zkusebni doba prodlouzena 0 dalSich tisic let.) Manzelstvi, tak jak je zname dnes - tedy manzelstvi spojene s "vemosti" (a predepsane pro vsechny) - bylo pro kfest'any uzakoneno az na tridentskem koncilu v roce 1563 a zavadeno do praxe bylo teprve v nasledujicich desitiletich, v protestantskych zemich dokonce jeste pozdeji.

Koncepce monogamniho manzelstvijako potvrzeni romanticke lasky je pak samozrejme jeste novejsi a do znacne miry zustava zvlastnosti zapadni kultury.

V historii totiz bylo manzelstvi vzdy spiSe instituci k zajisteni majetku, k vytvareni alianci a k zajisteni rodicovske investice. V modemim manzelstvi se pak jeste zretelneji projevuje, ze ani zeny nejsou prirozene monogamni - napJ'iklad v nasich ceskych reprezentativnich pruzkumech sexuaIniho chovani populace pfipousti nevem temer polovina vdanych zen. A protoze nejvetSi nebezpeci, ktere muzum hrozi, je moznost, ze v pripade neveme manzelky budou muset celozivotne investovat do cizich genu (podle ruznych vyzkumu 4-30 % deti ma jineho biologickeho otce nez je manzel matky), byly vytvoreny zakony, ktere zenam v nevere branily. V mnoha zemich je nevera zeny dodnes povazovana za trestny cin proti manzelovi a zakony casto dovolovaly Ci ospravedliiovaly nasili ze strany muzu vuci nevemym zenam. Muzi pritom spiSe odpusti partnerce, ktera byla neverna

citove neZpartnerce neveme sexuaIne, zeny spise naopak - j sou partnerovou neverou vazne zneklidnene az tehdy, kdyz ma dopad na poskytovani zdroju.

Potvrzuje to i zajimavy pokus, pi'i nemz si meli muzi i zeny pi'edstavovat sve partnery v ruznych intimnich situacich.

Zatimco pro muze byla nejvice rozrusujici pi'edstava partnerky soulozici s jinym muzem (prave v teto situaci totiz hrozi, ze bude timto muzem oplodnena), zeny nejhui'e nesly myslenku, ze jejich partner je zamilovan do jine zeny, ze s ni proziva romantickou la~ku. V techto pi'ipadech totiz hrozi, ze by je mohl opustit a investovat (cas, energii, penize) do nove partnerky a jejich potomku. Zena pi'itom proziva intenzivnejsi zarlivost v pi'ipadech, kdy jeji sakyne je vizualne pi'itazlivejsi, vYrazne mladsi neba s nizsim pomerem pasu a baku.

Aby se zabranilo tomu, ze dite je zplozeno jinym muzem, se v tradicnich spolecnostech kladl velky duraz na panenstvi. Siiatky proto probihaly nezJ'idka uz u divek prepubertilnich, zeny byly zavirany v haremech, zahalovaly se a nesmely bez muzskeho doprovodu na verejnost (jako je tomu dodnes v nekterych islamskych zemich), nebo se jako v Cine mutilovaly (deformovani nohou od detstvi slouzilo predevsim k tomu, aby zeny nemohly chodit pfilis daleko od domova - viz obr. 32.2). Zenski obJ'izka dodnes slouzi v mnoha islamskych zemich ke snizeni sexualniho zajmu u zen a tim i k prevenci jejich nevery.

U lidi se v prubehu evoluce vyvinuly i nektere psychologicke mechanismy zajist'ujici patemitu. Je to hlavne muzska zarlivost, tedy snaha muM vlastnit a kontrolovat zeny, resp. jejich reprodukcni historii, a to vcetne uziti hrozeb a misili k omezeni jejich sexualni svobody (zarlivostje v pozadi az 20 % nasilnych trestnych cinu a vrazd). Muzska zarlivost je pfitom transkulturalne univerzalnim mechanismem a mohla se vyvinout jen tehdy, byla-li zenska nevera v lidske fylogenezi opakujicim se jevem.

Mozny prospech zen z nevery ci z promiskuitnich stykU v priibehu nasi evoluce shroul evolueni biolog Shackelford: Jednim z nejdulezitejsich moznych ziskU bylo ziskani prosti'edkU, a to at' uz pi'imou vymenou za sex s vice muzi nebo vytvoi'enim zmatkU ohledne otcovstvi, jakozto zpusobu zajisteni rodicovske investice. Mohly taky nepi'imo tezit z toho, ze pl'ijimaly prosti'edky a rodieovske usili od hlavniho partnera, zatimco pi'ileZitostne kopulovaly s muzi geneticky kvalitnejsimi. MimopartnerskY sex mohl by! taky uziteeny jako pojistka proti mozne neplodnosti staleho partnera. V nebezpecnem a nepredvidatelnem prosti'edi mohlo by! rovnez vyhodou, kdyz zeny zajistily, aby jejich potomci byli zplozeni riiznymi muzi a tim byli geneticky rozmaniti. Nejistota ohledne otcovstvi mohla taky zenu a jeji potomky chranit od sexualni i nesexualni agrese jinych muzu praveke tlupy v dobe nepritomnosti hlavniho partnera. I z techto duvodu je nutne rozlisit i v ramci monogamnich partnerstvi monogamii socialni (tedy dlouhodobe souziti a spolecnou yYchoYUpotomkU) a monogamii sexualni Ci genetickou, ktere spolu nemuseji vlibec sou vi set.

v lidske historii se tedy setkavame s ruznymi druhy partnerskeho souziti. Jde 0 monogamii, kteni je vsak spiSe mensinova a u ktere muzeme rozlisit celozivotni formu (s povolenymi, tolerovanymi nebo sankcionovanymi mimomanzelskYmi kontakty, pficemz se ale projevuje dvoji standard pro muzskou a zenskou sexualni roli, obvykle s mnohem zavaznejsimi nasledky v pfipade nevemych zen) a model sukcesivni ci serialove monogamie. TypickYm pfikladem jsou svazky u nekterych polyneskych spolecenstvi, kde muz a zena zustavaji spolu v zajmu vychovy ditete v prumeru asi 7 let, pote se obvykle rozchazeji a tim se oteviraji norym moznym genetickYm kombinacfrn. Za serialovou monogamii lze vsak povazovat i nas - uz nekdy dokonce ve spolecnosti pfevazujici - model nekolika po sobe jdoucich manzelstvi. Krome toho musime rozlisovat monogamii socialni a sexualni, ktere se nemuseji vZdy pfekryvat.

Dle nazoru americkeho evolucniho psychologa Davida Busse pfekonava dichotomii nazororych extremu tvrdicich, ze clovek se bud' vyvinul pro dlouhodobe monogamni vztahy, anebo je druhem v podstate sexu-

alne promiskuitnirn, teorie lidskych sexmilnich strategit Dle jeho zaveru maji totiz lide k dispozici kompletni repertoar rozmnozovacich strategii, zahmujici krcitkodobe i dlouhodobe partnerske vztahy, Cijinakfeceno ruzne strategie reprodukce. Dlouhodoba strategie reprodukce se vyznacuje prodlouzenymi namluvami, velky-mi investicemi, laskou a venovanim prostfedku do vztahu i do potomkU, a to po dlouhe casove obdobi. Strategie krcitkodobe reprodukce je pak definovana jako letme sexualni setkani, napfiklad na jednu noc.

Mezijednotlirymi konci tohoto casoveho kontinua se nachazeji kratSi Ci delSi vztahy, afery, romance. Tyto strategie se pak aktivizuji vzdy v zavislosti na kontextu a na situaci, a to podle toho, co bude z hlediska reprodukcniho pro jedince tim nejryhodnejsim. Kterou ze sexualnich strategii Cijejich kombinacijedinec v dane situaci zvoli, je castecne rysledkem vrozenych dispozic, ale castecne i rysledkem nahodnych faktoru (jako je napf. pfilezitost, vlastni reprodukcni cena, pomer pohlavi v dane reprodukcni oblasti, rodicovske vlivy, prevladajici kulturni normy apod.).

32.5 Evolucni teorie parafilii Jak jiz bylo naznaceno, evolucni pfistup vychazi z predpokladu, ze vrozene determinanty sexualni motivace jsou rysledkem predevsim fylogenetickeho vyvoje lidskeho druhu a jejich primami funkce je samozrejme reprodukcni. Ontogeneticky yYvoj sexuality konkretnich jedincu je pak zameren predevsim na rozvoj sblizovaciho chovani a efektivni formovani paru (pravdepodobne opet ale na zaklade vrozenych mechanismu). Sexualni deviace (parafilie) jsou problematicke (patologicke) na obou techto urovnich.

Ani pi'ftomnost deviace vsak podle Johna Moneyho moznost formovani pam (paroveho sblizovaciho chovani) uplne nevylueuje, pouze podstatne ztezuje. Autor to ilustruje na pi'ikladu akrotomofilie. Deviant s preferenci partnerek s amputovanou koneetinou (ei s vrozenou deformaci koneetiny,jako tomuje v pripadech tzv. thalidominovych deti) si jiste muze najit partnerku, ktera bude spliiovat jeho pozadavky a s niz muze navazat citove i sexualne plnohodnotne partnerstvi. Pokud se vsak bude snazit 0 partnerskY vztah se zenou se zdravymi koneetinami, jejich vztah zustane psychicky (erotosexualne) nenaplnen a souloz s takovou zenou bude pro akrotomofilika pouze ekvivalentem masturbace do jeji vaginy.

Sexualni deviace mohou z evolucniho hlediska predstavovat jistou fylogenetickou regresi, aktualizaci potlacenych a nekdy v minulosti snad adaptivnich mechanismu.

32