14. sz. dokumentum - Bata Brazilian Colonies

Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Ekonomie a hospodářská správa, Regionální studia

VLIV BAŤOVA PODNIKÁNÍ NA VYBRANÉ BRAZILSKÉ REGIONY

diplomová práce

Autor: Bc. Pavla Marešová, Vedoucí práce: prof. Ing. Jaroslav Macháček, CSc. Rok: 2012

Prohlašuji na svou čest, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

Bc. Pavla Marešová V Praze, dne 30. 3. 2012

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především vedoucímu této diplomové práce, prof. Ing. Jaroslavu Macháčkovi, CSc., za odborné rady, cenné připomínky, ale také vstřícnost a laskavou podporu. Dále děkuji Ing. Lourdes Gabriela Daza Aramayo za poskytnutí odborné literatury. Také děkuji Nadaci Tomáše Bati za umožnění studia publikací náležících do jejich odborné knihovny.

Anotace Diplomová práce se zaměřuje na kolonizační činnosti Jana Bati v Brazílii, které probíhaly od 40. let 20. století. Záměrem diplomové práce je postihnout na konkrétním příkladu vliv soukromého podnikání a přímých zahraničních investic na regionální rozvoj v souvislosti s problematikou rozvojových zemí. Hlavním cílem diplomové práce je prokázat, že Baťovy aktivity sehrály důležitou roli v rozvoji daných regionů. V této souvislosti se bude diplomová práce snažit doložit, že města, jimž dal Jan Baťa vzniknout, svými ekonomickými charakteristikami odpovídají úrovni širších územních celků a jsou stálým prvkem hospodářské soustavy daných brazilských států. Dílčím cílem diplomové práce je ozřejmit v kontextu historických aspektů souvisejících s příchodem Jana Bati do Brazílie lokalizační faktory, které sehrály klíčovou roli při rozhodování o umístění Baťových činností.

The master thesis focuses on Jan Baťa’s colonization in Brazil which took place from forties of 20th century. The aim of this thesis is to describe a specific example of the influence of private enterprise and foreign direct investment on regional development in the context of developing countries. The main objective of this thesis is to demonstrate that Baťa’s activities have played an important role in the development of the regions. In this context, the thesis will try to prove that towns created by Jan Baťa dispose such economic characteristics that reflect the level of higher territorial units and are a constant element of the economic system of the Brazilian states. Another goal of the thesis is to explain the context of historical aspects associated with the arrival of Jan Baťa to Brazil on location factors, which played a key role in determining the location of Baťa’s activities.

Klíčová slova Regionální rozvoj, lokalizační teorie, přímé zahraniční investice, historický vývoj v Brazílii

Keywords Regional development, Localization theories, Foreign Direct Investment, Historical development in Brazil

JEL Classification F21 - International Investment; Long-Term Capital Movements N46 - Government, War, Law, International Relations, and Regulation: Latin America; Caribbean N96 - Regional and Urban History: Latin America; Caribbean R11 - Regional Economic Activity: Growth, Development, Environmental Issues, and Changes Y1 - Data: Tables and Charts

Obsah Seznam použitých zkratek .....................................................................................................8 Úvod.......................................................................................................................................9 1. Teoretické pozadí sledované problematiky ..................................................................11 1.1. Teorie lokalizace ...................................................................................................11 1.2. Zahraniční investice ..............................................................................................14 1.3. Způsoby zjišťování regionálních dopadů Baťových podnikatelských záměrů .....16 2. Podnikání Jan Bati........................................................................................................19 2.1. Společnost Baťa – její historie a současnost .........................................................19 2.2. Model ideálního průmyslového města Baťova typu .............................................20 2.3. Cesta Jana Bati do Brazílie ...................................................................................23 3. Brazílie .........................................................................................................................30 3.1. Historie..................................................................................................................30 3.1.1. Situace v době příchodu Jana Bati.....................................................................30 3.1.2. Situace v letech budování Baťovských měst.....................................................33 3.2. Současná situace....................................................................................................36 3.2.1. Charakteristiky Brazílie.....................................................................................36 3.2.2. Administrativní členění .....................................................................................40 3.2.3. Geograficko-ekonomické makroregiony...........................................................41 4. Charakteristika států Mato Grosso do Sul a São Paulo ................................................44 4.1. Mato Grosso do Sul...............................................................................................44 4.1.1. Základní charakteristiky ....................................................................................45 4.1.2. Další socioekonomické charakteristiky.............................................................48 4.2. São Paulo...............................................................................................................49 4.2.1. Základní charakteristiky ....................................................................................49 4.2.2. Další socio-ekonomické charakteristiky............................................................53 5. Regionální dopady vzniku Baťových měst ve státech São Paulo a Mato Grosso do Sul. ......................................................................................................................................55 5.1. Historie vzniku Baťových měst ............................................................................56 5.1.1. Batatuba .............................................................................................................56 5.1.2. Mariápolis..........................................................................................................58 5.1.3. Bataguassú .........................................................................................................59 5.1.4. Batayporã...........................................................................................................60 5.2. Analýza postavení měst Piracaia a Mariápolis v současnosti ...............................61 5.2.1. Demografické ukazatele ....................................................................................61 5.2.2. Sociální ukazatele..............................................................................................65 5.2.3. Ekonomické ukazatele.......................................................................................68 5.3. Analýza postavení měst Bataguassú a Batayporã v současnosti...........................71 5.3.1. Demografické ukazatele ....................................................................................71 5.3.2. Sociální ukazatele..............................................................................................74 5.3.3. Ekonomické ukazatele.......................................................................................77 Závěr ....................................................................................................................................81 Seznam použitých zdrojů.....................................................................................................84 Seznam grafů .......................................................................................................................87 Seznam tabulek ....................................................................................................................88 Seznam příloh ......................................................................................................................88 Přílohy..................................................................................................................................89

Seznam použitých zkratek CIMA - Companhia Industrial, Mercantil e Agricola, Průmyslová, obchodní a zemědělská společnost CIA - Central Intelligence Agency ČNB – Česká národní banka GI – Ginniho index HDP – Hrubý domácí produkt IBGE – Instituto Brasileiro de Geografia e Estatistíca, Brazilský geografický a statistický úřad LAES – Latin American Economic System, Latinskoamerický hospodářský systém LAIA – Latin American Integration Association, Latinskoamerické integrační sdružení Mercosur - Mercado Común del Sur, Společný trh jihu MMF – Mezinárodní měnový fond NSDAP - Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, Národně socialistická německá strana dělníků OAS – Organizace Amerických států OSN – Organizace spojených národů SAI– Services, Agriculture, Industry; Služby, Zemědělství, Průmysl SIA – Services, Industry, Agriculture; Služby, Průmysl, Zemědělství Unasur- Unión de Naciones Suramericanas, Svaz jihoamerických národů

Úvod Jan Baťa založil v Brazílii čtyři města. Samotná kolonizace neosídleného území probíhající od 40. let 20. století je jevem nepříliš častým a hodným pozornosti. Přihlédneme-li k faktu, že se v Baťově případě jednalo o vývoz českého know-how v oblasti urbanismu a jeho implikaci do brazilských podmínek, nemá tato aktivita ve sféře československého podnikání ve své době obdoby. Mnohé knižní monografie se zabývají Baťovým podnikáním a některé se soustředí také na Baťovu kolonizační činnost v Brazílii, avšak doposud

nebyla

věnována

dostatečná

pozornost

regionalistickému

pojetí

dané

problematiky.

Hlavním cílem diplomové práce je prokázat, že Baťovy aktivity sehrály důležitou roli v rozvoji daných regionů. V době svého vzniku plnila založená města funkci pólů rozvoje při dané velikosti sledovaných regionů. Práce sleduje přesah kvalit generujících dynamiku založených měst do současnosti. Diplomová práce se zabývá hypotézou, že města, jimž dal Jan Baťa vzniknout, svými funkcemi a významem odpovídají centrům vyšších územních celků a jsou stálým prvkem hospodářské soustavy daných brazilských států.

Dílčím cílem diplomové práce je ozřejmit v kontextu historických aspektů souvisejících s příchodem Jana Bati do Brazílie lokalizační faktory, které sehrály klíčovou roli při rozhodování o umístění Baťových činností.

Téma je zpracováno metodou komparace, kdy jsou porovnávány demografické, sociální a ekonomické ukazatele sledovaných územních jednotek s ostatními územními jednotkami v příslušných státech. Sledování regionálních dopadů vychází z historických a současných podmínek Brazílie a zkoumaných federálních států.

Diplomová práce je rozdělena do pěti kapitol. První kapitola se zabývá poznatky, které poskytují teoretický rámec pro sledování Baťova podnikání v Brazílii. Zaměřuje se na teorie lokalizace, přičemž zvláštní pozornost věnuje polarizačním konceptům, dále vysvětluje pojem přímých zahraničních investic. Tato kapitola také objasňuje způsob zkoumání regionálních dopadů existence Baťou založených měst. Druhá kapitola se věnuje podnikatelské činnosti Jana Bati. Nejprve zkoumá společnost Baťa, poté se věnuje zahraniční obchodní činnosti spojené se zakládáním měst, nakonec se zaměřuje na okolnosti a důvody příchodu Jana Bati do Brazílie. Třetí kapitola se zaměřuje na popis

9

brazilských reálii. Nejprve mapuje historickou situaci v Brazílii od doby příchodu Jana Bati až po jeho smrt. Poté se kapitola zabývá současnou situací v Brazílii. Kromě ukazatelů nezbytných pro následné srovnání se sledovanými okresy popisuje také administrativní a geograficko-ekonomické členění Brazílie. Čtvrtá kapitola popisuje státy Mato Grosso do Sul a São Paulo tak, aby mohly sloužit jako rámec pro komparaci Baťových měst s ostatními územními jednotkami ve státech. Poslední, pátá, kapitola se zabývá regionálními dopady působení Baťových měst na regiony, do kterých náleží. U každého města je nejprve popsána historie jeho založení. Poté jsou jednotlivá města porovnávána s ostatními územními jednotkami v příslušných státech a to na základě demografických, sociálních a ekonomických ukazatelů.

10

1. Teoretické pozadí sledované problematiky Činnost Jana Bati se opírala o lokalizační analýzu svého druhu. Následující kapitola vysvětluje související lokalizační teorie včetně polarizačních konceptů a další významný ekonomický faktor, kterým jsou přímé zahraniční investice. Dále tato kapitola vysvětluje způsoby, kterými práce zjišťuje dopady existence Baťových měst na regiony, v nichž se nachází.

1.1. Teorie lokalizace Fakt, že Jan Baťa situoval své činnosti do vybraných brazilských regionů, je částečně podmíněn historickými událostmi, které podnikatele nutily opustit Československo. Avšak hlavní roli při detailním rozhodování Jana Baťa, kam umístit své aktivity, sehrály lokalizační faktory. Z příkladu Jana Bati je zřejmé, že využívání lokalizačních teorií přinášelo užitek i ve vzdálenější minulosti a že neztrácejí na významu ani v současnosti.

Lokalizační teorie jsou považovány za nejstarší regionální teorie. Tyto teorie spočívají v hledání rozhodujících faktorů při lokalizaci ekonomických subjektů. Lokalizační faktory je možno dělit podle různých kritérií. Podle měřitelnosti se dělí na tvrdé lokalizační faktory, tedy měřitelné, takové, které vstupují do rozhodování investorů o výběru regionu a měkké, neměřitelné, lokalizační faktory, které slouží k volbě místa. Podle prostorového rozsahu lze rozlišit lokalizační faktory makro-lokalizační, např. klimatické podmínky, sídelní a dopravní struktura a mikro-lokalizační, např. infrastruktura či dostupnost vody.

Podle věcného charakteru rozlišujeme lokalizační faktory přírodní, ekonomické, sociální, produkční, distribuční či organizační. Podle systémů řízení a plánování můžeme lokalizační faktory členit na společensko-ekonomické, prostorově-ekonomické a územnětechnické.1 Lokalizační teorie můžeme dělit na klasické a moderní.

Klasické teorie lokalizace vznikaly od 19. století. Mnohé teorie měly značně zjednodušené předpoklady. Modely byly konstruovány pro dokonale konkurenční trhy.

Teorie se zaměřovaly nejprve na lokalizaci zemědělských a později průmyslových 1

Více viz: Wokoun, Tvrdoň, 2010, str. 13

11

subjektů. Hlavním faktorem při rozhodování o lokalizaci je podle klasických teorií snaha minimalizovat náklady.

Mezi hlavní představitele klasické teorie lokalizace patřili J. H. von Thünen2, W. Roscher, A. H. Schäffle a W. Launhardt. První ucelenou teorii lokalizace vytvořil A. Weber na základě svých teoretických předchůdců. Sestavil klasickou teorii průmyslové lokalizace3, která koncipuje tři klíčové faktory lokalizace průmyslových firem. Jsou jimi dopravní náklady, náklady na pracovní sílu a aglomerační efekty. Weberova teorie také přichází s rozlišením surovin na ubikvitní a lokalizované. Zatímco ubikvitní neboli všeobecné materiály neovlivňují lokalizaci, neboť mají četný výskyt, lokalizované materiály hrají významnou roli při lokalizaci, protože je jejich výskyt limitovaný.

Z klasických teorií vychází také W. Isard4, který shrnul dosavadní poznatky lokalizačních a regionálních teorií, v čemž spočívá jeho hlavní přínos regionální vědě. Isard do všeobecné ekonomické teorie včlenil dimenzi prostoru, který je reprezentován tzv. dopravním vstupem5, jenž má stejnou váhu jako ostatní vstupy, tedy práce, půda a kapitál. Při lokalizaci tedy výrobce může jednotlivé vstupy, včetně toho dopravního, navzájem substituovat.

W. Isard definuje ve své teorii tři typy úspor. Interní úspory z rozsahu, které jsou dány zvyšováním produkce. Úspory z lokalizace jsou naopak externími úsporami, které mohou díky využívání společné infrastruktury získat všechny výrobní jednotky lokalizované v určitém prostoru. Posledním typem jsou úspory z urbanizace, které jsou determinovány lokalizačními úsporami, ale také koncentrací obyvatelstva v daném prostoru, jenž přináší rozmanitější výběr pracovní síly. Usnadňuje tedy procesy specializace či kooperace a umožňuje získat kvalifikovanější pracovní sílu.

Všechny výše jmenované teorie předpokládaly podmínku dokonalé konkurence. Nicméně s růstem technologického pokroku a intenzifikací průmyslové výroby se realita čím dál tím více odkláněla od předpokladu dokonalé konkurence. Začaly tedy vznikat teorie postavené na předpokladu nedokonalé konkurence, což znamená mimo jiné fakt, že výrobce je tvůrcem ceny, neboť zde nejsou dokonalé informace a existují určité náklady na změnu

2

Více viz: Wokoun, Tvrdoň, 2010, str. 7 Více viz: Kolektiv autorů, 2008, str. 87 4 Více viz: Wokoun, Tvrdoň, 2010, str. 8 5 Více viz: Kolektiv autorů, 2008, str. 88 3

12

prodávajícího či kupujícího. V takových modelech již není jediným faktorem snaha o minimalizaci nákladů, ale dalším cílem je také maximalizaci zisku. Hlavní představitelé lokalizačních teorií založených na předpokladu nedokonalé konkurence jsou T. Palander6, A. Lösch7 se svou teorií prostorové rovnováhy, W. Christaller8 s teorií centrálních míst a W. Sombart.

Specifickou skupinu lokalizačních teorií tvoří polarizační teorie. Tyto teorie jsou vztažné k činnosti Jana Bati v Brazílii. Čtyři založené zlínské satelity daly v daných regionech vzniknout novým pólům růstu. Jan Baťa situoval města do území, které bylo do té doby neosídlené.

Polarizační teorie začaly vznikat v poválečném období a jejich hlavním představitelem je F. Perroux9. Polarizační teorie jsou založeny na induktivním přístupu, což znamená, že vychází z empirie a jsou tedy velmi obtížně aplikovatelné do obecné teorie. Podle Perrouxe existují tzv. póly růstu, což jsou ekonomické jednotky, např. velké firmy, které mají významnou pozici na trhu a vykazují rychlý ekonomický růst, který přenáší na okolní ekonomické jednotky. Na Perrouxe navazují další teoretikové, kteří modifikují teorii polarizace v teorii regionální polarizace, například G. Myrdal či J. Boudeville10 jako reprezentant francouzsko-belgické školy polarizace. Podle této školy je centrem růstu středisko, tedy město či aglomerace, která shlukuje z okolního území obyvatele, jež poptávají jí nabízené aktivity. Růst daného střediska určený například hospodářským růstem nebo poklesem nezaměstnanosti vede ke zvýšení poptávky po nabízených činnostech, což vede k dalšímu růstu střediska a tím zvětšování jeho spádového území.

Týká se to zejména těch sídel, která jsou vhodně dopravně napojena a z nich poté plyne do centra růstu kvalifikovaná pracovní síla a kapitál.

Moderní lokalizační teorie zkoumají lokalizace mezinárodních korporací. S. Holland ve své teorii poukazuje na zdanění, které je lokalizačním faktorem a jehož snížení se dá dosáhnout za pomoci procesu „transfer pricing“ (Wokoun, Tvrdoň, 2010: str. 12).

R.Vernon ve své teorii výrobních cyklů vychází z předpokladu, že různé regiony jsou různě vhodné k jednotlivým částem výrobního cyklu11. V prvotní fázi výrobního cyklu, 6

Více viz: Wokoun, Tvrdoň, 2010, str. 9 Více viz: Kolektiv autorů, 2008, str. 88 8 Více viz: Wokoun, Tvrdoň, 2010, str. 10 9 Více viz: Wokoun, Tvrdoň, 2010, str. 10 10 Více viz: Wokoun, Tvrdoň, 2010, str. 11 11 Více viz: Wokoun, Tvrdoň, 2010, str. 12 7

13

která je náročná na vědu a výzkum, se výroba lokalizuje do technologicky vyspělých regionů. Naopak později, kdy je výroba založena na technologicky nenáročné rutinní práci, je produkce soustředěna do zemí s levnou pracovní silou.

Lokalizace mezinárodních korporací se stává lokalizačním faktorem malých firem, neboť přítomnost mezinárodních korporací přináší celou řadu pozitivních efektů, například otevření nových trhů, zvýšení poptávky či rozvoj technologií.

Heuristika vnímá lokalizaci jako proces, jehož cílem není nalézt optimální řešení ale akceptovatelné řešení. Tato metoda se používá zejména v situacích, kdy náklady na zjištění optimálního řešení jsou vysoké. Existují nejrůznější heuristické postupy12. Stupňovité lokalizační rozhodnutí znamená, že se za pomoci elementárních indikátorů nejprve zvolí země, poté region a nakonec v tomto regionu lokalita. Další možný postup se soustředí pouze na mimořádně důležité faktory. Jinou možností je hledat uspokojivou lokalitu na základě kritérií pro akceptovatelnou lokalitu. Odlišný možný postup nesleduje lokalizační faktory komplexně, ale zaměřuje se pouze na minimální hodnoty, kterých musí daná lokalita dosáhnout. Konečně je také možno lokalizovat se do míst, která jsou podobná místům, kde sídlí úspěšné podniky.

1.2. Zahraniční investice Svými aktivitami Jan Baťa v Brazílii realizoval zahraniční investice. Činnost Jana Bati může být v soudobém smyslu chápána jako realizace přímých zahraničních investic, i přestože v době vzniku Baťových měst, nebyl tento termín ještě používán. Proto text této podkapitoly vymezuje pojem přímých zahraničních investic a jejich dopady na rozvoj daného regionu.

Investicí rozumíme situaci, kdy spotřebitel omezí současnou spotřebu tak, aby zvýšil svou budoucí spotřebu. Podle ČNB13 přímá zahraniční investice „odráží záměr rezidenta jedné ekonomiky (přímý investor) získat trvalou účast v subjektu, který je rezidentem v ekonomice jiné než ekonomika investora (přímá investice). Trvalá účast implikuje existenci dlouhodobého vztahu mezi přímým investorem a přímou investicí a podstatný vliv na řízení 12

Více viz: Wokoun, Tvrdoň, 2010, str. 11 definice stanovená OECD v souladu s EUROSTATem a MMF, Česká národní banka přistoupila v roce 1998 ke změně metodiky vykazování PZI s cílem harmonizovat statistiku přímých investic s mezinárodními standardy 13

14

podniku. Přímá investice zahrnuje jak původní transakci mezi oběma subjekty, tak všechny následující kapitálové transakce mezi nimi a mezi afilovanými podniky, zapsanými i nezapsanými v obchodním rejstříku.“ (ČNB, 2005: str. 2) Dále jsou přímé zahraniční investice definovány jako „Podnik zapsaný nebo nezapsaný v obchodním rejstříku, v němž zahraniční investor vlastní 10 a více procent akcií (podílu) nebo hlasovacích práv u zapsaného podniku nebo ekvivalent u nezapsaného podniku.“ (ČNB, 200: str. 2) Přímé zahraniční investice zahrnují dceřiné společnosti, kde má investor větší než 50% podíl na základním kapitálu nebo hlasovacích právech, přidružené společnosti, kde se podíl investora pohybuje mezi 10 až 50 % a pobočky, které jsou 100% vlastněné investorem14.

Kromě podílu investora na základním kapitálu přímé zahraniční investice zahrnují také reinvestovaný zisk a ostatní kapitál. Základní kapitál je vklad nerezidenta do společnosti.

Reinvestovaný zisk je vyjádřen podílem investora na hospodářském výsledku, který není rozdělen na dividendách. Ostatním kapitálem jsou přijaté a poskytnuté úvěry.

Dopady přímých zahraničních investic se mohou odlišovat podle délky trvání na krátkodobé a dlouhodobé. Přímé zahraniční investice mohou hospodářství ovlivňovat v mikroekonomickém nebo makroekonomickém měřítku.

Přínosem přímých zahraničních investic je zvyšování kvalifikace pracovníků. Zaměstnanci zahraničních společností musí často projít zaškolením. Dalším přínosem je růst produktivity práce, který může pozitivně ovlivnit konkurenceschopnost ekonomiky. Podle některých autorů je však tento jev dvousečný, neboť společnostem se zahraničním kapitálem roste produktivita práce, zatímco místní společnosti stagnují. Pozitivně přímé zahraniční investice ovlivňují také přístup na nové trhy. V neposlední řadě mají přímé zahraniční investice pozitivní dopad v podobě transferu technologií a know-how.

V některých případech se dokonce realizují výzkumné projekty v místě dceřiných společností.15

14 15

Více viz ČNB, 2005, str. 2 Více viz Wokoun, Tvrdoň a kol., 2010, str. 24-25

15

1.3. Způsoby zjišťování regionálních dopadů Baťových podnikatelských záměrů Předchozí podkapitoly vymezily teoretický rámec Baťova podnikání. Při posuzování regionálních dopadů Baťovy činnosti je nutné vycházet z podmínek místa realizace projektů. Aby bylo možné postihnout regionální dopady existence Baťových měst, je nutné nejprve se zabývat Brazílii jako celkem a poté státy, ve kterých se města nachází. Takto je možno pozorovat vliv Baťových měst na regiony komplexním pohledem. Kapitola 3 se zabývá Brazílií jako celkem. Analýza jednotlivých regionů by bez popisu brazilských podmínek byla vytržena z kontextu. Kapitola 4 analyzuje dva státy, v nichž se nachází čtyři Baťova města. Kapitola 5 se zabývá regionálními dopady existence založených měst v příslušných státech. Diplomová práce analyzuje současnou ekonomickou, sociální a demografickou situaci v daných městech tak, aby zjistila, zda jsou Baťova města stabilním prvkem hospodářské soustavy daných států. Diplomová práce tuto hypotézu prověřuje pomocí metody komparace statistických dat získaných z Brazilského geografického a statistického úřadu, IBGE. Základní statistickou jednotkou v této analýze je okres, neboť to je nejnižší možná úroveň, pro kterou lze získat data z IBGE. Analýza vždy porovnává data za sledovaný okres s daty ostatních okresů náležejících do stejného státu. Ze všech okresů daného státu je vždy vypočítán medián neboli střední hodnota, minimální hodnota a maximální hodnota. Hodnoty pro sledovanou územní jednotku jsou tedy vždy porovnávány se střední, maximální a minimální hodnotou, neboť se domnívám, že tyto ukazatele mají největší vypovídající hodnotu. Dále jsou také tyto hodnoty porovnávány s hodnotami vyšších územních jednotek, tedy daného státu a Brazílie jako celku.

Sledované hodnoty jsou rozdělené do tří tematických celků tak, aby byl co nejlépe a nejvýstižněji

postihnut

charakter

územních

celků

napříč

socio-ekonomicko-

demografickým spektrem.

Za prvé se jedná o demografické ukazatele. V rámci tohoto celku diplomová práce sleduje jednak kvantitativní veličiny jako je počet obyvatel, přirozený přírůstek obyvatel a migrační saldo. Přirozený přírůstek obyvatel je rozdíl mezi celkovým počtem živě narozených dětí a zemřelých osob na daném území v daném období.16 V souvislosti s přirozeným pohybem obyvatelstva diplomová práce sleduje také relativní ukazatele a

16

Více viz ČSÚ 2004, str. 16

16

porovnává je s ostatními okresy patřícími do stejného státu. Na základě dat z IBGE jsem vypočetla obě základní složky demografické reprodukce: hrubou míru porodnosti a hrubou míru úmrtnosti. Oba ukazatele jsou vyjádřeny v promilích. Hrubá míra porodnosti vyjadřuje, kolik se živě narodí dětí na 1000 obyvatel středního stavu v daném území a období, vyjadřuje relativní výskyt narození. Hrubá míra úmrtnosti poměřuje počet mrtvých osob vůči celkovému počtu obyvatel v daném území během daného období.

Vzhledem k tomu, že IBGE nedisponuje ukazateli sledujícími migraci mezi jednotlivými okresy, migrační saldo jsem dopočetla jako rozdíl celkového populačního přírůstku a přirozeného přírůstku obyvatel. Migrační saldo ukazuje rozdíl mezi počtem přistěhovalých a počtem vystěhovalých. Pozitivní migrační saldo neboli čistá imigrace nastane, pokud počet přistěhovaných do sledované územní jednotky převyšuje počet vystěhovaných.

Naopak pokud je sledovaná územní jednotka migračně ztrátová, tedy počet vystěhovaných převyšuje počet přistěhovaných, hovoříme o negativním migračním saldu neboli čisté emigraci.17 Kvantitativní demografické veličiny zastupuje v tomto výzkumu ukazatel gramotnosti obyvatel. Aby bylo možné gramotnost navzájem porovnávat mezi jednotlivými okresy, bylo nutné pracovat s relativním ukazatelem. Zvolila jsem ukazatel míry gramotnosti obyvatel, který jsem vypočetla jako podíl celkového počtu gramotných lidí na celkový počet obyvatel, vyjádřený v procentech.

Dalším tematickým okruhem jsou sociální ukazatele. Zde jsou sledovány údaje týkající se vybavenosti územních jednotek, konkrétně počet zdravotnických institucí a počet lokálních podniků. Vybavenost je vždy relativizovaná tak, aby se mohly jednotlivé okresy mezi sebou navzájem porovnávat. U zdravotnických zařízení jsem vyjádřila, kolik jich v daném okrese průměrně připadá na 1000 občanů. Srovnání daných hodnot přispívá k hodnocení vyspělosti sledované územní jednotky, neboť zdravotnictví je jedním ze základních veřejných statků. Hodnoty, se kterými pracuji, pochopitelně nemohou vyjádřit, jaká je kvalita poskytované zdravotní péče, ale přinejmenším deklarují, jak je zdravotnická péče dostupná. Počet lokálních podniků vypovídá o stavu podnikatelského prostředí v územních jednotkách a také o jeho atraktivitě pro podnikatele a investory. Aby bylo možné mezi sebou srovnávat jednotlivé okresy, je počet lokálních podniků vyjádřen vzhledem k počtu obyvatel. Zkoumám relativní ukazatel a to sice počet lokálních podniků v určitém území na 1000 obyvatel tohoto území. Do sociálních ukazatelů jsem zařadila také Ginniho 17

Více viz ČSÚ 2004, str. 20

17

koeficient, který zkoumá rovnoměrnost v distribuci příjmů uvnitř konkrétní populace.

Tento bezrozměrný ukazatel nabývá hodnot od 0 do 1. Čím více se Ginniho koeficient blíží 0, tím rovnoměrněji jsou důchody rozděleny mezi obyvatele. Naopak, pokud by Ginniho koeficient nabýval hodnoty 1, existovalo by ve společnosti absolutně nerovnoměrné rozdělení důchodů.

Posledním tematickým okruhem jsou ekonomické veličiny. Zde je sledován HDP na osobu. V souvislosti s HDP je také vhodné zmínit jeho sektorové rozdělení, které reflektuje vyspělost ekonomiky. Rozvinuté světové ekonomiky mají nejvyšší podíl terciéru na HDP, následuje sekundér a nejmenší podíl zaujímá primér. Naopak nejméně rozvinuté ekonomiky ještě neprošly tercializací a nejvyšší podíl zaujímá primér nebo sekundér.

Dalším sledovaným ukazatelem je výskyt chudoby. Tento ukazatel v procentech vyjadřuje podíl chudoby a nepřímo zkoumá bohatství a vyspělost územních jednotek.

18

2. Podnikání Jan Bati Aktivity Jana Bati v brazilských regionech byly do velké míry determinovány historickými okolnostmi. Aby bylo možné detailně zkoumat podnikání Jana Bati, je třeba zmapovat podnikatelské prostředí, ve kterém se Jan Baťa nacházel. Pro komplexnější pochopení dané problematiky se následující kapitola zabývá vývojem společnosti Baťa a jejím současným postavením. Domnívám se, že tyto informace jsou nezbytné pro utvoření celistvého obrazu o společnosti Baťa. Dále pak diplomová práce vysvětluje baťův model ideálního průmyslového města a konfrontuje Baťovy brazilské plány s dosaženou realitou. Nakonec je v této kapitole zmapována cesta Jana Bati do Brazílie. Pozornost je soustředěna na události a okolnosti, které vedly Jana Baťu k lokalizaci svých činností ve vybraných brazilských regionech.

2.1. Společnost Baťa – její historie a současnost Společnost Baťa byla založena v roce 189418 sourozenci Baťovými a vycházela ze ševcovské tradice rodiny Baťů. Již rok poté se vedení společnosti ujal Tomáš Baťa, který byl šéfem podniku až do své tragické smrti v roce 1932. Tomáš Baťa brzy po nástupu do vedoucí funkce zavedl do podniku mechanizaci výroby a vyrábí se tzv. „baťovky“.

Později, v roce 1900, byla postavena první tovární budova. V roce 1916 byly založeny strojírny, v roce 1927 pak proudová výroba.

Zatímco v roce 1909 se vyrábělo 3 400 párů bot denně, v roce 1917 se denně vyrobilo 10 000 párů bot a v továrně pracovalo 5 000 zaměstnanců. První světová válka znamenala pro Baťův podnik zvýšenou poptávku po vojenské obuvi. Po skončení světové války zaznamenávala společnost ztrátu a výroba se snížila na 1 700 párů bot. V roce 1930 činila denní výroba 30 000 párů bot.

V roce 1920 existovalo v Československu 160 prodejen Baťa, o pět let později jich bylo již 563. V roce 1923 společnost zavedla účast zaměstnanců na zisku a ztrátě.

V roce 1931 se podnik přetransformoval v akciovou společnost. V roce 1932 se po smrti svého nevlastního bratra vedení podniku ujal Jan Baťa. V této době byla společnost v krizi.

Aby Jan Baťa dostal podnik z nesnází, začal se orientovat také na výrobu jiného zboží, než je obuv; např. pneumatiky, klínové řemeny, gumové zboží, hračky, kola, letadla, umělá 18

Viz oficiální stránky společnosti Baťa a.s., citace: 2.11.2011, přístup z internetu: http://www.bata.cz

19

vlákna. Krize byla zažehnána. Jan Baťa s úspěchem navázal na svého bratra. Do roku 1931 společnost disponovala 24 podniky, 1 045 prodejnami a 16 560 zaměstnanci. V období mezi lety 1932 - 1942 již společnosti náleželo 120 podniků, 5 810 prodejen a 105 700 zaměstnanců.19 V roce 1939 firma Baťa v předtuše blížícího se nebezpečí zakládá společnost Baťa Shoes Corporation Canada, aby jejím prostřednictvím uchránila svůj kapitál. V listopadu 1944 byly na Baťovy závody ve Zlíně svrženy americkým letectvem bomby. Po skončení druhé světové války byly v roce 1945 dekretem prezidenta Baťovy závody znárodněny.

V současnosti působí společnost Baťa na pěti světových kontinentech v 68 zemích, disponuje 50 výrobními závody, 9 koželužnami, 4 743 prodejnami, 49 324 zaměstnanci a za rok prodá 221 milionů párů bot. Je největším českým prodejcem obuvi. Společnost Baťa se rozděluje na čtyři regionální obchodní jednotky; Bata Europe sídlící ve švýcarském Lausanne, Bata Asia Pacific-Africa v Singaporu, Bata Latin America v Mexiku a Bata North America sídlící v Torontu.20

2.2. Model ideálního průmyslového města Baťova typu Jak již bylo uvedeno výše, Tomáš Baťa vybudoval ze ševcovské živnosti velkopodnik. Po vzniku samostatného Československa si firma Baťa postupně upevňovala pozici na československém trhu a současně rostl objem exportu do cizích států. Podnik byl závislý na vývozu svých produktů do zahraničí. V důsledku zhoršující se celosvětové hospodářské situace jednotlivé státy začaly na konci druhé dekády 20. století zavádět a zpřísňovat ochranářská opatření. Tomáš Baťa na situaci zareagoval soustředěním výroby na méně náročnou obuv a také zřizováním vlastních továren a podniků v zahraničí. Stále přísnější ochranářská politika ovšem nebyla jediným důvodem expanze společnosti Baťa do zahraničí. Baťa si chtěl udržet a ještě rozšířit svá odbytiště a uvědomoval si výhody úzkého kontaktu výrobce se spotřebitelem. V zahraničí také mohl získat potřebnou kvalifikovanou pracovní sílu a suroviny a uložit zde své investice. Poslední důvod byl umocněn předtuchou blížící se války.

Nejprve

byly

v zahraničních

továrnách

zpracovávány

polotovary

dodané

z Československa. Později tyto továrny vyráběly obuv samostatně a zaměstnávaly občany 19

Více viz Zelený, 2007, str. 19 Více viz oficiální stránky společnosti Baťa a.s., citace: 2.11.2011, přístup z internetu: http://www.bata.cz/onas/spolecnost-bata/bata-ve-svete.html 20

20

zahraničních států a byly tedy tolerovány místními vládami. Koncern Baťa sestával z domovské základny ve Zlíně a dceřiných společností a fungoval na principu vertikální organizace. Zlín byl řídící centrálou, jež byla pevně organizačně spjata s ostatními orgány.

Továrny byly neustále velmi silně vázány na zlínskou základnu, odkud plynuly suroviny a vybavení. Ve státech na všech kontinentech byly nákupny, zpracovatelské závody a prodejny společnosti. Baťa se nesoustředil pouze na obuv, ale za cílem snižování výrobních nákladů koncern zahrnoval také slévárny, elektrárny, elektrotechnické či strojírenské závody. Vznikl koncern, který zajišťoval nákup, zpracování surovin, výrobu a prodej ve vlastních obchodních sítích.

Společnost Baťa se rozšiřovala po celém světě. První zahraniční sesterská společnost Baťa byla založena v roce 1929 v německém Ottmuthu21, následovaly další v Polsku, Švýcarsku, Švédsku, Holandsku, Francii, Rumunsku, USA, Rakousku a Egyptě. Prudký nárůst továren v zahraničí způsobil založení holdingové společnosti Leader A.G. ve Švýcarsku22, která koordinovala činnost jednotlivých továren po celém světě. Společnost Leader A.G. byla založena v roce 1931. V témže roce v Evropě sílily dopady hospodářské krize a Baťa expandoval mimo evropské trhy, takto vznikly nové továrny například v Indii, Singapuru či Palestině. Tyto aktivity byly medializovány a přispívaly k dobrému image společnosti Baťa.

Po smrti Tomáše Bati v roce 1932 jeho následovník Jan Baťa pokračoval v budování zahraničních továren a zvyšování výroby a prodeje v již existujících zahraničních továrnách a prodejnách. Firma Baťa postupně posilovala svou pozici na celosvětovém trhu obuvi a v roce 1936 poprvé zahraniční továrny objemem výroby překonaly zlínskou centrálu.23 Do roku 1945 společnost Baťa založila 100 společností v zahraničí a 24 v Česku a na Slovensku.24 Pokud hovoříme o expanzi společnosti Baťa do zahraničí, je třeba podotknout, že spolu s továrnami, prodejnami a obchody se do zahraničí vyvážel celý urbanistický a architektonický model měst. Na stejném principu, jako byl postaven Zlín, vznikala města po celém světě. Těmto městům se pro jejich podobu a propojení se Zlínem říkalo „satelity“(Horňáková 2007: str. 56).

21

Jednalo se o společnost Deutsche Schuh A.G. Bata, Ottmuth v té době patřil do Německa, v současnosti spadá pod Polsko, více viz Tomaštík, 2007, str. 40 22 více viz Tomaštík 2007, str. 40 23 více viz Tomaštík 2007, str. 42 24 Více viz Horňáková 2007, str. 56

21

Jednotlivé satelity byly budovány jako průmyslová sídliště, kde jádro tvořil výrobní areál, obytné zóny a společenské centrum. Města mají typickou „baťovskou“ průmyslovou architekturu a dodnes si zachovávají znatelnou vnější podobu se Zlínem.

Za účelem koordinace výstavby satelitů vzniklo ve Zlíně nejprve stavební oddělení, později stavební akciová společnost, kde bylo mimo jiné urbanistické oddělení. Náplní těchto institucí bylo navrhovat a koordinovat architektonickou a urbanizační stránku výstavby měst podle soudobých moderních technologií a postupů. V rámci urbanistického oddělení byly navrhovány studie tzv. „ideálního průmyslového města“ (Horňáková 2007, str. 57), na kterých se podíleli významní architekti a urbanisté, např. Le Corbusier, F.L. Gahura, J. Gočár či V. Karfík. „Ideální průmyslové město mělo mít podle vedení firmy 10 000 - 20 000 obyvatel a vytvářet harmonické pracovní prostředí pro zaměstnance továrny. Na továrnu vždy navazovala rekreační zóna – centrum společenské, obchodní a správní a pokračovala zóna obytná s variantami uspořádaných řad svobodáren a především typových rodinných domků.“ (Horňáková, 2007: str. 57) Zahraniční satelity se budovaly podle zlínských projektů a využíval se Baťův systém organizace práce. Díky důslednému naplňování projektových standardů, byla města obvykle vybudována v krátkém časovém horizontu. Do místa vzniku byla ze Zlína vyvážena stavební technika a další vybavení a nad realizací projektu dozorovali čeští odborníci. Ucelený komplex vývozu projektových činností nemá v takovém rozsahu ve své době v Evropě obdobu.

Mezi faktory, které sehrávaly klíčovou roli během lokalizace satelitů v zahraničí, patřila především dopravní dostupnost; blízkost dopravních cest, železnic a splavných řek. Dalším lokalizačním faktorem byla rozloha a cena pozemků, přičemž projekty do budoucna počítaly s rozrůstáním měst do okolí a byly otevřené dalším podnikatelským, kulturním a sociálním možnostem do budoucna.

Ještě za vedení Tomáše Bati byla v Evropě vybudována tato satelitní města: Borovo v Chorvatsku, Ottmuth v Německu, Möhlin ve Švýcarsku, Chlemek v Polsku, Hellocourt (Bataville) a Vernon ve Francii a Tilbury v Anglii. Jan Baťa navázal s výstavbou těchto evropských satelitů: Best v Holandsku a Martfü v Maďarsku. Jan Baťa vybudoval satelity také mimo Evropu: Bantagar a Kongar v Indii, Belcamp v USA, Batavii v Indonésii,

22

Batavu v Kanadě a nakonec v Brazílii vybudoval města Maríapolis, Bataguassú, Batatuba a Batayporã, na které se zaměřuje tato diplomová práce.25 Domnívám se, že pro lepší pochopení modelu satelitních měst je vhodné stručně popsat jejich vzor, tedy samotný Zlín. Zlín, jak ho známe dnes, vznikl v první třetině 20. století mohutnou přestavbou malého městečka. Základ města tvořil tovární objekt, od něj byla vybudována hlavní obchodní ulice a náměstí vedoucí k obytné čtvrti tak, aby zaměstnanci cestou z práce míjeli všechny budovy městské vybavenosti. Zástavba byla rozdrobená a prokládaná městskou zelení. Standardizované rodinné domky měly železobetonový skelet a obvodové zdi z cihel.

2.3. Cesta Jana Bati do Brazílie Jan Antonín Baťa se narodil v roce 189826. Jak již bylo uvedeno výše, byl nevlastním bratrem Tomáše Bati, zakladatele společnosti Baťa. Od roku 1920 získával zkušenosti v zahraničí, když byl pověřen vedením výroby baťovy továrny ve státě Massachussets v USA, poté nastoupil jako dělník v obuvnické továrně a sledoval americké výrobní postupy. V letech 1922 - 25 se účastnil obchodních cest Tomáše Bati po Evropě. V roce 192527 nastoupil do obchodního oddělení firmy Baťa a pod jeho záštitou podnikl svou první cestu do Jižní Ameriky, během níž navštívil také Brazílii. Domácí produkce kůže v Československu nepokryla její spotřebu, a proto byla hlavním motivem pro cestu do Jižní Ameriky potřeba zmapovat tamější obchodní poměry a vybudovat odběratelskododavatelské vztahy. Na jihoamerických pampách se díky vhodným podmínkám hojně choval skot a také zde byly četné továrny na zpracování masa a masných výrobků. Kromě monitorování prodejců kůží Jan Baťa zkoumal také celkovou ekonomickou situaci v zemi a dospěl k názoru, že vývoz obuvi do Brazílie by byl komplikovaný. Obuv dovážená do Brazílie podléhala prohibičnímu clu, tím pádem by Baťovy výrobky byly na brazilském trhu drahé. Další komplikací při obchodování s Brazílií byla právě probíhající deflace, kterou brazilská vláda uměle vyvolávala stahováním peněz z oběhu. Navíc brazilský trh byl podle Baťových poznatků v té době velmi rozdrobený a dopravní dostupnost a

25

Více viz Horňáková, 2007, str. 58 Více viz Kuslová, 2007, str. 3-9 27 Více viz Lipovská, 2007 26

23

obslužnost nedostačující28. V době cesty Jana Bati do Brazílie probíhaly nepokoje a tažení džunglí vedená Luisem Carlosem Prestesem. Nicméně během pobytu v Jižní Americe Jan Baťa jménem společnosti nakupoval kůže, motivován mimo jiné také zhoršujícím se kursem brazilské měny. Dospěl k názoru, že nejkvalitnější kůže lze sehnat ve státě Mato Grosso, nicméně kůží je zde nedostatek.

V roce 1931 se firma Baťa transformovala v akciovou společnost. Předsedou správní rady byl Tomáš Baťa a Jan Baťa byl jedním z jejich čtyř členů. Po smrti Tomáše Bati v roce 1932 se Jan Baťa stal šéfem správní rady. Součástí závěti Tomáše Bati totiž byla kupní smlouva, ve které Tomáš Baťa prodal Janovi všechny své akcie za 50 milionů korun.29 Ve stejném roce byl Jan Baťa zvolen předsedou správní rady akciové společnosti Baťa. Od roku 1933 byla jeho hlavní strategií expanze společnosti za hranice Československa. V průběhu roku 1937 podnikl velkou zahraniční cestu v rámci Evropy, Asie, Afriky i Ameriky, která měla jak obchodní tak reklamní cíle a jež byla provázena heslem „Baťa letí kolem světa“(Kuslová, 2007: str. 5).

V roce 1938 pod hrozbou německé okupace či válečného útoku společnost Baťa počala provádět aktivity, které měly vymanit její fyzický kapitál z německého vlivu. Jan Baťa začal realizovat svůj plán továrních jednotek. Cílem tohoto projektu bylo dostat materiál a stroje mimo ohrožené Československo. Hledaly se země, kde by mohly vzniknout nové Baťovy továrny. Výhodné svou situací byly především státy Jižní Ameriky, kde byl díky evropskému konfliktu omezen vliv koloniálních mocností a kde byla velká poptávka po průmyslu. Takto vznikly továrny v Chile, Bolívii, Peru, Guatemale nebo Haiti.30 Ve stejném roce také Jan Baťa poprvé veřejně psal o myšlence kolonizovat území v rozměrných neosídlených regionech, zejména v Jižní Americe a to ve vydání v periodiku Zlín.

V roce 194131 jel Jan Baťa do Spojených států amerických pod oficiálním důvodem návštěvy světové výstavy. Skutečným záměrem podnikatele však bylo budování továrny v USA a v Kanadě a zajištění surovinové základny v Brazílii32.

28

Jan Baťa ve svých dopisech z obchodní cesty popisuje špatnou obslužnost železnic a také katastrofální stav brazilských silnic, více viz Štroblík, str. 16 a 18 29 Více viz Kuslová, 2007, str. 5 30 Více viz Menčík, 1993, str. 56 31 Více viz Menčík, 1993, str. 62 32 Více viz Menčík 1993, str. 62

24

Vzhledem k tomu že byl Jan Baťa zapsán na černou listinu lidí kolaborujících s Němci, byly jeho plánované aktivity spojené s budováním továrny v americkém Belcampu značně ztíženy. Pro to, aby mohla být továrna vystavěna, se Jan Baťa od této aktivity distancoval a přenechal ji „baťovci“, který měl americké občanství, a sám se mezitím zaměřil na činnosti v Brazílii.

Jan Baťa byl na britskou černou listinu zapsán v roce 194033. Důvodem bylo nařknutí, že prostřednictvím baťových filiálek v Brazílii plynuly volné devizy do Německa. Baťa byl dále podezřelý ze spojenectví s německými bankovními domy, např. Dresdner Bank.

Ačkoli toto podezření nebylo nikdy potvrzeno, baťovy podniky byly na britské černé listině zapsány až do jejího zrušení v roce 1946. Přičemž se jednalo o blokádu podniků nejen na území Spojeného království, ale i dalších členů Commonwealthu; např. Indie, Kanady, Východní Afriky, Rhodézie, Hongkongu, Singapuru, Iráku či Jamajky.

Baťovo jméno a jména několika jeho závodů se v roce 1941 objevila také na černé listině USA. Jednalo se o seznam firem v Latinské Americe, které spolupracovaly s Němci.

Listina byla vydána prezidentem F. D. Rooseveltem na základě „seznamu určitých státních příslušníků podléhajících blokádě a jistých expertů podléhajících kontrole“(Brož, 2002: str. 87). Na základě této události vyšel ve vlivném americkém deníku Baltimore Sun kritický článek proti Janu Baťovi. Jan Baťa byl nucen opustit USA a jeho novou základnou se stala Brazílie.

Baťovým cílem v Brazílii bylo vybudovat surovinovou základnu, která by zásobovala Baťův koncern výrobními materiály zejména pak kůží. Nejprve se Jan Baťa věnoval pouze podpůrným aktivitám, aby jeho jméno zapsané na černé listině nemařilo podnikatelské aktivity. Nicméně posléze se v roce 1941 stejně ujal vedení ve společnostech34, čímž zpomalil tempo výstavby v Brazílii.

Jan Baťa byl oficiálně pozván brazilským prezidentem Getúlio Vargasem, aby se v Brazílii usídlil35. Cílem tehdejší brazilské vlády bylo vybudovat průmyslovou základnu a k tomu měl dopomoci také Jan Baťa. Vargas požádal tehdejšího guvernéra státu Mato Grosso dr. Fernanda Costu, aby koordinoval Baťovy investice na území státu. Podmínkou prezidenta ovšem bylo, aby investice od Bati neplynuly přímo do sektoru obuvnictví.

33

Více viz Brož, 2002, str. 80 Předseda správní rady společnosti spáchal sebevraždu a další tři členové správní rady odešli z Baťových služeb 35 Více viz Bata Arambasic, 2007, str. 79 34

25

Brazílie měla poměrně vysoký počet továren na boty, ale naopak v tomto období chtěla vybudovat strojírenský průmysl. Dr. Fernando Costa předložil Baťovi tři návrhy na koupi pozemků v různých oblastech země. Jan Baťa si nakonec vybral společnost Viçao São Paulo-Mato Grosso vlastněnou bratry německého původu Heinrichem a Richardem Slomanovými, kteří se v předtuše blížícího se světového konfliktu vrátili zpět do Německa.

Bratři Slomanové byli neúspěšní v pokusu o kolonizaci státu Mato Grosso a v roce 1940 prodali svůj majetek Janu Baťovi.36 Jednalo se zhruba o 390 000 hektarů pozemků ve státech São Paulo a Mato Grosso, dobytčí fazendy, koncese pro obchodní plavbu na řece Paraná a jejích přítocích a exkluzivní koncesi na převoz dobytka putujícího na jatka přes řeku Paraná mezi oběma zmiňovanými státy. 37 Kromě odkoupené společnosti Viçao São Paulo-Mato Grosso Jan Baťa vybudoval v Brazílii další zařízení. V říjnu 1939 zřídil Baťa v Batatubě ve státě São Paulo závod na výrobu levné plátěné obuvi Sapaco38. Ve stejném státě Jan Baťa založil také společnost Alto Paraná39, která se původně specializovala na nákup kůží a později se transformovala na řetězec obchodních domů s rozličným zbožím. Další Baťovou společností byla CIMA (Companhia Industrial Mercantil e Agricola)40. Tento komplex ve státě São Paulo zahrnoval rozsáhlé a bohaté pozemky. Nacházely se zde pily, rafinérie olejů a jiná průmyslová zařízení. Jediným majitelem těchto brazilských společností byl Jan Baťa, avšak nefiguroval ve správních radách. Na vedoucí místa byli obvykle dosazeni „baťovci“.

Ovšem Češi tvořili malý podíl zaměstnanců, majoritní byli Brazilci, Němci, Maďaři či Jugoslávci. Například ve společnosti Sapaco bylo z celkových 500 zaměstnanců pouze 35 české národnosti.41 Baťovým záměrem bylo kolonizovat rozsáhlá a doposud nevyužitá území státu Mato Grosso. Baťa chtěl nejprve v území realizovat zemědělské projekty a teprve později by se tam vytvořila zemědělsko-průmyslová jednotka, která by byla ekonomicky autonomní a podle Baťových plánů by mohla zásobit nejen celou Brazílii, ale i okolní svět. Podle plánů

36

Podle zprávy chargé d’affairs na velvyslanectví v Rio de Janeiro z roku 1942 pro českou exilovou vládu Baťa společnost získal kompenzací za dodávky kůží z Jižní Ameriky do Německa. Na základě tohoto tvrzení byl později Jan Baťa nařknut z kolaborace s nacisty. Více viz Brož, 2002, str. 77 37 Více viz Ivanov, 2000, str. 331 38 Více viz Brož, 2002, str. 77 39 Více viz Brož, 2002, str. 77 40 Více viz Brož, 2002, str. 77 41 Více viz Brož, 2002, str. 77

26

se měl na obrovských pozemcích chovat dobytek jako zdroj pro zásobování surovými kůžemi.42 Tabulka 1 popisuje původní Baťovy záměry na vybudování zemědělsko-průmyslové jednotky v Brazílii. Vidíme, že podnikatel chtěl během dvou desetiletí založit deset měst.

Většina z měst by se soustředila především na výrobu obuvi a punčochového zboží, ale také na další podpůrné činnosti jako je výroba pryže či koželužny. Pouze dvě z deseti plánovaných měst by byla zemědělsky orientovaná a soustředila by se především na chov dobytka a těžbu dřeva. Paradoxně plán výstavby deseti měst nezahrnuje město Batayporã a Mariápolis, která později skutečně vznikla. Jediným Baťovým městem, kde byla reálně postavena továrna na výrobu obuvi, byla Batatuba. Tomuto tématu se budu detailněji věnovat v kapitole 5.

42

Více viz Menčík, 1993, str. 84

27

Tabulka 1: Baťovy plány v Brazílii

Roční produkce Rok obuvi (milionů zahájení párů bot) činnosti

Město (stát)

Specializace výroby

Batatuba (São Paulo)

Kožené boty, pryž, punčochy, stroje

4

1941

Bataberá (São Paulo)

Zemědělství, Chov dobytka, Lesy, Tanin, Pryž, Lepenka, Celulóza, Celofán

x

1943

Kožené boty, pryž, punčochy

8

1948

8

1945

8

1950

8

1951

8

1952

Boty, punčochy Zemědělství, chov skotu, dřevařství, kolonizace

8

1953

x

1949

Boty, punčochy

8

1954

60

x

Bataibuna (Bahía)

Bataporá (Minas Gerais) Boty, punčochy Bataiára (Rio de Janeiro) Boty, punčochy Batarassu (Pemambuco) Boty, punčochy Batapé (Rio Boty, punčochy, Grande do Sul) koželužny Batajubá (Pará) Bataguassú (Mato Grosso) Batavari (Paraná) Celkem

x

Zdroj: Arcanjo 2004

Janu Baťovi při realizaci jeho projektů pomáhal fakt, že spolupracoval s mnohými vlivnými Brazilci. Manžel Baťovy dcery Edity, poručík Nelson de Oliveira měl mnoho známostí a kontaktů, díky kterým se mohl Jan Baťa setkat s významnými osobnostmi brazilské politiky. Zeť mu také pomáhal v otázkách týkajících se fungování brazilských federálních a státních orgánů, orgánů veřejné správy a soudnictví. V letech 1946 - 1950 byl guvernérem ve státě Mato Grosso Arnaldo Estevan de Figueiredo, jehož politika byla orientovaná na prodej pozemků. Díky známostem Nelsona de Oliveiry se v roce 1948 Baťa setkal s guvernérem státu a řešil s ním projekt kolonizace státu Mato Grosso. Guvernér Baťovi nabídl pro jeho projekty pozemky o rozloze milion hektarů. Jan Baťa tuto nabídku odmítl a požádal Estevana de Figueiredo o politickou podporu. Té se však Baťa i přes příslib guvernéra nedočkal. Taktéž Baťova studie o rozvoji území kolem řeky Paraná zůstala bez valné pozornosti guvernéra. Tento projekt se však dočkal pozornosti během

28

úřadování následujícího guvernéra státu Mato Grosso, Fernando Correira da Costy. Baťův projekt byl inspirací pro zřízení Mezistátní komise pro pánve Paraná-Uruguay (Comissão Interestadual das Bacias Paraná-Uruguai), která iniciovala výstavbu mostu mezi státy São Paulo a Mato Grosso, zbudování říčního kanálu na přehradě Iguassú či umožnění splavnosti řeky Paraná.43 Také další dcery a jejich manželé dopomáhali Janu Baťovi při jeho podnikání v Brazílii.

Dcera Jena s manželem setrvávali v Indianě a dohlíželi na provoz cihelen, statků, továrny na keramiku a společnosti CIMA. Dcera Ludmila s manželem byli ve městě Batatuba, kde byl Baťův zeť prodejním ředitelem společnosti Sapaco a mimo jiné odpovídal za otevírání nových prodejen. Tímto strategickým rozmístěním nejbližších členů své rodiny do jednotlivých založených měst měl Jan Baťa pod přímou kontrolou všechna působiště svého podnikání.44

43 44

Více viz Arambasic, 2007, str. 81 Více viz Arambasic, 2007, str. 93

29

3. Brazílie Tato kapitola se zaměřuje nejprve na historické podmínky, sleduje především politické a ekonomické klima ve společnosti v době příchodu Jana Bati. Dále pak sleduje historický vývoj brazilské společnosti v době Baťova působení v Brazílii až do jeho smrti. Další podkapitoly se zabývají současnou situací v Brazílii, která slouží jako východisko pro sledování dopadů Baťových činností v konkrétních regionech. Práce se zaměřuje na základní ekonomické sociální a demografické charakteristiky, aby tyto mohly sloužit pro porovnání s charakteristikami sledovaných územních celků. Pro lepší pochopení dané problematiky je v této kapitole také popsáno administrativní a geograficko-ekonomické členění Brazilské federace.

3.1. Historie 3.1.1. Situace v době příchodu Jana Bati

Jan Baťa přišel do Brazílie v roce 1941, kdy byl u moci Getúlio Vargas. Vargas se dostal k moci díky celkové nespokojenosti občanů Brazílie. Zatímco ještě ve 20. letech 19. století panovala celosvětová konjunktura, která měla příznivý dopad také na Brazilskou ekonomiku, na podzim roku 1929 byla odstartována v USA velká hospodářská krize, jež negativně dopadla také na brazilské hospodářství. Krize v Brazílii postihla především exportní odvětví. Finanční objem exportu se mezi lety 1929 až 1933 snížil o více než polovinu45. Ačkoli poptávka po vyvážených komoditách jako byla káva, cukr, bavlna, maso či kakao prudce klesala, brazilští statkáři se nehodlali změnám flexibilně přizpůsobit.

V návaznosti na snižování investic se snižovala také průmyslová výroba. Již v roce 1930 se objem průmyslové výroby snížil na třetinu objemu z roku 1929. Prudce stoupala nezaměstnanost a v roce 1931 byly v Brazílii více než 2 miliony nezaměstnaných. V témže roce vyhlásila Brazílie státní bankrot.

V roce 1930 se konaly federální prezidentské volby. Zvítězil v nich kandidát „Konzervativního soustředění“ Júlio Prestes de Albuquerque46. Neúspěšný prezidentský

45

Objem brazilského exportu byl v roce 1929 roven 95 milionů liber, zatímco v roce 1933 byl již pouhých 36 milionů liber. Více viz Klíma 1998, str. 275 46 Viz Klíma, 1998, str. 275

30

kandidát „ Liberální aliance“ Getúlio Vargas napadl výsledek voleb a označil je za zfalšované. Svým volebním programem, který zahrnoval parcelaci velkostatků, znárodnění některých zahraničních podniků, příklon k severoamerickému kapitálu, zamezení politického klientelismu, kdy si politici sami vybírali nástupce ze svých kruhů, Vargas oslovoval široké vrstvy. V Brazílii vypukly mohutné stávky, které přivedly v listopadu 1930 Getúlia Vargase k moci47.

Vargas zrušil doposud platnou ústavu. Veškerá zákonodárná a výkonná moc byla soustředěna do rukou prezidenta a jím utvořené vlády. Byly navýšeny dovozní celní tarify federace, avšak mezi jednotlivými federálními státy byla cla zrušena. Dopad hospodářské krize sílil a podněcoval nespokojenost lidí. V letech 1931 a 1932 proběhlo mnoho masivních stávek, které však byly režimem potlačeny48. Nicméně sociální nepokoje pokračovaly a vyústily až v občanskou válku, ve které Vargas v červenci 1932 zvítězil.49 Po tomto vítězství čelil Vargas obrovské nepopularitě. Aby si naklonil znepřátelené masy, v roce 1934 schválilo Ústavodárné shromáždění novou ústavu, která potvrzovala většinu dekretů předchozí ústavy a která přiznávala prezidentovi široké pravomoci. Ve stejném roce byl Vargas oficiálně jmenován prezidentem republiky50. Ale ani poté se situace v Brazílii neuklidnila, v letech 1934 až 1935 proběhla revoluční vlna, přičemž protesty byly vždy vládou potlačeny51. Režim byl ale ostražitý, pronásledoval zejména intelektuály, ale bojoval také proti německým nacistickým přistěhovalcům.52 V roce 1937 Vargas provedl státní převrat, zrušil parlamentní demokracii a zavedl brazilský „nový stát - Estado Novo“ (Klíma, 1998, str. 280). Vargas zavedl v zemi nové pořádky inspirované Salazarovým portugalským novým státem. Snahou bylo zavést korporativistický model vlády, kdy byla posílena výkonná moc prezidenta a naopak oslabena zákonodárná moc kongresu, navíc byly rozpuštěny politické strany a zakázané odbory. V roce 1938 byla zakázána veškerá politická aktivita cizinců, což bylo způsobeno především obavami z možné kolonizace ze strany německé NSDAP. Většinová populace Vargasův režim schvalovala, neboť hospodářská i sociální situace byla stabilizována; důsledky hospodářské krize pomalu mizely a byla uzákoněná osmihodinová

47

Viz Klíma, 1998, str. 276 Viz Klíma, 1998, str. 277 49 Viz Klíma, 1998, str. 277 50 Viz Klíma, 1998, str. 278 51 Viz Klíma, 1998, str. 279 52 Viz Klíma, 1998, str. 280 48

31

pracovní doba, princip rovné mzdy - tedy stejného finančního ohodnocení za stejnou práci, a placená dovolená.

Nicméně odpůrci režimu a intelektuálové byli pronásledováni, neexistovala svoboda slova.

Vargasův režim byl rozporuplný, na jednu stranu zde vládl státní kapitalismus, na druhou stranu bylo zaváděno plánování a jiné socializační principy. Na začátku roku 1940 byl spuštěn první pětiletý plán zaměřený především na investičně náročný průmysl (metalurgie, těžba, energetika, aj.).53 Opět se zvyšovaly zahraniční investice, především z USA. Vargasův režim také znárodňoval významné podniky. Již v roce 1936 byla znárodněna významná námořní společnost, později byl přijat zákon o nacionalizaci ropného průmyslu. Od roku 1942 začal režim více intervenovat do národní ekonomiky; mzdy i ceny byly regulovány a zahraniční obchod podléhal kontrole.

Během druhé světové války se Brazílii po ekonomické stránce dařilo. Podle washingtonských dohod z března 1942 se Brazílie zavazovala navýšit výrobu strategických surovin jako je kaučuk či barevné kovy, což bylo ze strany USA odměněno finanční a odbornou podporou. Brazilská ekonomika se transformovala tak, aby se přiblížila USA, které ze světového konfliktu ekonomicky těžily, a naopak se oprostila od válkou poničené Velké Británie. Ekonomická orientace se Brazílii vyplácela, v roce 1942 byla v konjunktuře. „Celkový počet průmyslových podniků se ze 60 tisíc v roce 1938 zvýšil na 76 tisíc v roce 1945, počet zaměstnanců v průmyslu, stavebnictví a dopravě vzrostl z 1,2 na 2 miliony. I při pokračujícím úpadku zemědělství vzrostl za války celkový objem produkce o 37 procent. Zisky z prodeje surovin a výrobků se poměrně účelně investovaly s vizí budoucího rozvoje.“ (Klíma, 1998: str. 285) Objem brazilského exportu se mezi lety 1939 až 1945 zvýšil více než dvakrát54.

Pokud se týče zahraniční politiky, byl Vargasův režim orientován na USA. V roce 1941 Vargas veřejně oznámil podporu demokratických sil ve světě a odsoudil spojenectví s fašistickou koalicí.55 V březnu roku 1942 vydala brazilská vláda dekret, který ji opravňoval zabavovat majetek německým a italským menšinám žijícím na území Brazílie.

V srpnu 1942 vyhlásila doposud neutrální Brazílie válku Německu a Itálii a bezprostředním důsledkem bylo vyvlastnění průmyslových závodů, nemovitostí,

53

Viz Klíma, 1998, str. 282 Z 5,6 miliardy cruzeirů v roce 1939 na 12,1, miliard cruzeirů v roce 1945, více viz Klíma, 1998, str. 288 55 Viz Klíma, 1998, str. 283 54

32

obchodních lodí, leteckých linek a dalšího majetku příslušníků a organizací nepřátelských států.

V roce 1945 Vargasova diktatura padla. Již od roku 1944 začaly sílit tlaky proti režimu.

Ilegálně vznikl Národní demokratický svaz (União Democrática Nacional)56, jehož cílem bylo navrácení konstitučního režimu, byla prolomena cenzura, Nejvyšší soud vyhlásil ex post Vargasův nástup k moci v roce 1937 za nezákonný a sílily vlny stávek. Vargas na vlnu nepokojů reagoval obnovením parlamentního režimu a zřeknutím se diktátorských pravomocí. Také znovu uzákonil činnost politických stran a odborů. Na prosinec roku 1945

byly naplánovány volby prezidenta,

federálního

kongresu,

guvernérů

a

zákonodárných sborů jednotlivých států a municipálních rad. Dramatickou situaci před volbami plnou sílících nepokojů a manifestací nakonec vyřešili generálové Dutra, Gomes a Monteiro, když v říjnu 1945 uskutečnili státní převrat. Vargasovi byla odebrána moc a byla ustanovena prozatímní republika, v jejímž čele byl předseda Nejvyššího soudu José Linhares. V prosinci téhož roku se skutečně konaly řádné volby a prezidentem byl zvolen generál Eurica Gaspar Dutra57.

3.1.2. Situace v letech budování Baťovských měst

Podívejme se nyní, jaké byly politicko-hospodářské podmínky v Brazílii v době, kdy zde Jan Baťa budoval satelitní města.

V období mezi lety 1945 až 1964 se vystřídalo několik demokraticky zvolených prezidentů. Toto období byť demokratické se vyznačovalo hospodářským poklesem, který přispíval k nespokojenosti obyvatelstva, jež vyústila až k vojenskému převratu v roce 1964.

Po demokratických volbách byla v roce 1946 vydána nová ústava58. Ustanovila svobodu podnikání a demokratické svobody občanů, sociální práva zaměstnanců (zejména osmihodinovou pracovní dobu, minimální mzdu, právo na dovolenou a právo na odbory). Ústava také definovala, že energetické a přírodní zdroje mohou být využívány pouze brazilskými občany či společnostmi založenými v Brazílii. Ústava však byla do jisté míry paternalistická, neboť ponechávala velký díl kompetencí v rukou státu.

56

Viz Klíma, 1998, str. 286 Viz Klíma, 1998, str. 287 58 Viz Klíma, 1998, str. 288 57

33

Zatímco během druhé světové války zažívala Brazílie ekonomický rozmach, již od roku 1946 se v ekonomice začaly projevovat poklesové tendence. Klesal objem exportu a příjmů z něj, brazilské podniky se dostávaly do obtíží a byly nuceny zavírat či propouštět zaměstnance, docházelo k nárůstu inflace. Tyto hospodářské problémy vyvolávaly bouři protestů a stávek a favorizovaly levici v očích veřejnosti. Levicové tendence však byly potlačeny, když prezident Dutra, jehož kabinet byl prozápadně orientovaný, v roce 1947 zakázal činnost Komunistické straně a dalším levicově orientovaným organizacím a přerušil diplomatické styky se SSSR. Orientace na Západ zajišťovala nárůst přímých zahraničních investic, zejména z USA. Investice plynuly především na rozvoj těžby ropy a průmyslu. V roce 1950 dosáhly přímé zahraniční investice z USA hodnoty 644 milionů dolarů, což je podstatně vyšší objem než 468 milionů dolarů v roce 194059.

V roce 1950 probíhaly prezidentské volby a zvítězil v nich Getúlio Vargas. Ačkoli Vargas nastupoval s levicovým programem, jeho vláda byla velmi kontrastní. Na jednu stranu uskutečnil Vargas řadu reforem, jejichž cílem bylo chránit brazilské národní bohatství a bojovat proti „vykořisťovatelům“, především USA. Aktem jeho národnostně orientované politiky bylo v roce 1952 vydání dekretu, který přikazoval registraci cizího kapitálu se zpětnou platností od roku 1945. Vargas se domníval, že zahraniční kapitál má negativní vliv na brazilskou ekonomiku tím, že vyváží její zisky.60 Ovšem zahraniční společnosti i domácí podnikatelé tento dekret kritizovaly. Vargas také zavedl komisi pro dohlížení na tvorbu cen. Dalším levicovým krokem bylo v roce 1953 založení stání ropné společnosti a zákaz těžby ropy zahraničním společnostem. Na druhou stranu se Vargasova vláda přiklonila na stranu USA během Korejské války a také se připojila k embargu strategických surovin z evropských komunistických zemí.

Tato absence jasného politického směru v kombinaci se stále zhoršující se ekonomickou situací (růst inflace a životních nákladů a pokles světové ceny kávy) měla za následek sílící nespokojenost a nepokoje mezi obyvatelstvem, které vyústily v sebevraždu Getúlia Vargase v roce 1954.61 V roce 1955 byl zvolen prezidentem Juscelino Kubitschek de Oliveira, potomek českých přistěhovalců. Ačkoli byl Kubitchek levicově orientovaný, zaujal postavení ve středu politického spektra. Na jedné straně uspokojoval domácí levicové tlaky; vydal zákon o

59

Viz Klíma, 1998, str. 289 Viz Klíma, 1998, str. 290 61 Viz Klíma, 1998, str. 292 60

34

důchodech a zákon o sociálním zabezpečení. Na druhé straně chtěl spolupracovat se západním světem; prodloužil zákaz komunistické strany.

Mezi lety 1956-1960 probíhal pětiletý plán pod heslem: „Padesát let za pět let“(Klíma 1998, str. 295). Plán se zaměřoval především na rozvoj elektroenergetiky, těžařství, ocelářství, strojírenství, textilního a zpracovatelského průmyslu. Rozvojové činnosti měly být financovány nejen ze státního sektoru ale také ze soukromého kapitálu, včetně toho zahraničního. Plán přinášel dobré hospodářské výsledky; zvýšila se výroba oceli, automobilů, elektrické energie a také stoupla těžby ropy. Nicméně hospodářský rozvoj a prosperita měly také odvrácenou stranu. Rostla inflace a zvyšoval se státní dluh.

Projevovaly se obrovské regionální disparity. Zatímco sever země se vyznačoval zaostalou sociální strukturou venkova, na jihu Brazílie fungovalo tržní zemědělství. Nejvíce sužovaný byl venkov a to především z důvodu klesající poptávky po kávě. Tomuto problému se vláda snažila čelit pomocí subvencí, což se ukázalo jako dlouhodobě neudržitelné řešení. Navíc v letech 1958-1959 postihlo severovýchod Brazílie ničivé sucho.

Kubitchek během své vlády založil nové hlavní město. Brasília byla umístěna do vnitrozemí a byla vystavěna nejmodernějším způsobem. Výstavba nového hlavního města měla symbolizovat modernizaci celého státu.

V roce 1960 ve volbách zvítězil Jânio da Silva Quadros. Situace, ve které se ujal Quadros vlády, nebyla jednoduchá. Problémem byly především nízké světové ceny hlavních vyvážených komodit Brazílie, jako je káva, bavlna, cukr a kakao. Inflace nadále rostla, index nákladů na živobytí se zvýšil. Neustávaly manifestace a protesty.62 Quadros na doporučení Mezinárodního měnového fondu začal realizovat program úspor. Devalvoval měnu, snížil výdaje armády a ministerstev, revidoval subvence plynoucí do zemědělství a zvýšil důchodovou daň. Na základě těchto opatření došlo k nárůstu cen základních potravin, pohonných hmot, energií, dopravních a dalších služeb. Tyto kroky vyvolaly nespokojenost jak u nižších vrstev tak u vysoce postavených důstojníků, vyústěním byla abdikace prezidenta Quadrose.

V září 1961 se prezidentské funkce s omezenými pravomocemi ujal bývalý vice prezident João Belchior Marques Goulart.63 Goulart sestavil tříletý hospodářský plán, který se soustředil na růst národního kapitálu a naopak omezování přílivu zahraničního kapitálu a 62 63

Viz Klíma, 1998, str. 298 Viz Klíma, 1998, str. 300

35

jehož cílem bylo postupné znárodnění elementárních přírodních zdrojů a jejich využívání.

Plán také zahrnoval strukturální reformy. Goulartova vláda se vyznačovala odklonem od USA a naopak příklonem k Sovětskému svazu. V roce 1962 byl schválen zákon o kontrole zahraničních investic64, čímž bylo fakticky naplněno plánované omezování přílivu kapitálu z cizích států.

Goulartovy reformy nepřinášely kýžené výsledky, zejména díky neustále se zhoršující ekonomické situaci. Světová cena kávy klesala. Některá brazilská města čelila problémům se zásobováním, mnoho lidí hladovělo a vykrádalo sklady s potravinami a obchody.

Největšími problémy trpěl severovýchod země. Životní náklady se dramaticky zvyšovaly.

Situace v Brazílii již byla neudržitelná. V roce 1964 došlo k armádnímu převratu.65 Prezident Goulart byl svržen. Po čistce zvolil Národní kongres prezidentem Humberta Castella Branka a dal vzniknout represivnímu vojenskému režimu. Vojenské vlády trvaly v Brazílii až do roku 1985, kdy dochází k demokratizaci země aberturou66.

3.2. Současná situace 3.2.1. Charakteristiky Brazílie

Brazílie je největším a nejlidnatějším státem v Jižní Americe co do rozlohy i počtu obyvatel. Brazílie se rozkládá na ploše 8 502 728 km² a má 198 739 269 obyvatel67. Jak je patrné z grafu níže, během minulého století došlo k rapidnímu nárůstu brazilské populace.

Na počátku 20. století čítala Brazílie pouze necelých 18 milionů obyvatel. Během 40. let došlo k nárůstu populace o více než 10 milionů, během 50. let se počet obyvatel zvýšil o 18 milionů. Od té doby se přírůstky populace každoročně zvyšují, během každé dekády populace narostla o více než 20 milionů obyvatel. Mezi lety 2000 až 2009 populace vzrostla dokonce o 30 milionů.

64

Viz Klíma, 1998, str. 301 Viz Klíma, 1998, str. 398 66 Abertura znamená shora řízená demokratizace 67 CIA The World Factbook, 2011 65

36

Graf 1: Vývoj počtu obyvatel Brazílie v letech 1901-2009

Zdroj: IBGE 2010, citace: 9.10.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/paisesat/main.php

Brazílie sousedí se všemi zeměmi Jižní Ameriky kromě Chile a Ekvádoru. Míra urbanizace v Brazílii v roce 2009 dosahovala 84 %68 . Hlavní město je Brasília avšak nejlidnatějším městem je São Paulo. Celkem 74 % obyvatel se hlásí ke katolickému náboženství69. Míra gramotnosti obyvatel je 86 %70. Střední délka života v Brazílii je 71,99 let, což je ve srovnání s vyspělými zeměmi nízké číslo, Brazílie zaujímá 123. místo na světě71.

Brazílie disponuje četnými zásobami nerostných surovin, nejvýznamnějšími jsou bauxit, zlato, železná ruda, mangan, nikl, fosfáty, platina, cín, uran, ropa či dřevo. Hlavními pěstovanými komoditami jsou káva, sója, pšenice, rýže, kukuřice, kakao, cukrová třtina a citrusy. Významný je také chov hovězího dobytka, zejména pro maso. Brazílie se vyznačuje relativní průmyslovou vyspělostí. Existuje zde rozvinutý zpracovatelský a hornický průmysl. Nejvýznamnějšími průmyslovými odvětvími je textilnictví, obuvnictví, chemický průmysl, výroba cementu, kulatiny, oceli, letounů, motorových vozidel a dalších strojních zařízení a jejich součástek.

Jak vidíme v grafu 2, sledujeme-li podíl jednotlivých sektorů v brazilské ekonomice, poté porovnáním s domácím produktem se Brazílie řadí k rozvinutým ekonomikám, neboť jsou

68

IBGE, 2009 CIA, The World Factbook, 2011 70 Podle údajů CIA z roku 2004 je přibližně 86 % obyvatel Brazílie starších 15 let schopno číst a psát.

71 CIA, The World Factbook, 2011 69

37

sektory zastoupeny v poměru SIA72. Sektor služeb tvoří 67,4 % z HDP, průmysl činí 26,8 % z HDP a nejmenší podíl na HDP má sektor zemědělství - 5,8 %. Avšak porovnáváme-li podíly jednotlivých sektorů na celkové zaměstnanosti, poté Brazílie odpovídá modelu SAI. Nejvíce pracovníků je zaměstnáno v sektoru služeb, poté v sektoru zemědělství a nejméně pracovní síly pracuje v průmyslu.

Graf 2: Podíl jednotlivých sektorů na HDP Brazílie

Zdroj: CIA The Worldfactbook 2010 (est.)

Graf 3 popisuje vývoj HDP v Brazílii na základě údajů z IBGE. HDP Brazílie byl v roce 2008 roven 2 718 308 milionů realů, což je 1 571 957 milionů amerických dolarů73. IBGE neposkytuje informace o HDP pro pozdější roky, avšak podle odhadů CIA pro rok 2010 byl HDP Brazílie roven 2 172 bilionům amerických dolarů, čímž se Brazilská ekonomika řadí na 9. příčku mezi celosvětovými ekonomikami. Jak je vidět na následujícím grafu HDP Brazílie zaznamenal během 20. století prudký nárůst. Zatímco do první poloviny 20. století HDP nepřesáhl 100 miliard realů, později v 60. letech již HDP přesáhl hodnotu 200 miliard realů a od té doby rychle rostl. V roce 2000 poprvé HDP dosáhl hodnoty 1 bilionu realů.74 72

S-services, I-industry, A-agriculture Kurz amerického dolaru k brazilskému realu byl 12.3.2012 roven 1,809, více viz http://www.cnb.cz, přístup 12.3.2012 74 Ačkoli je vývoj HDP vyjádřen v realech, brazilská oficiální měna se v průběhu 20. století měnila. Mezi lety 1942-1986 a poté 1990-1994 byly oficiální měnou Brazílie „cruzeidos“, poté v letech 1986-1990 byla oficiální měna „cruzados“, brazilské „realy“ jsou oficiální měnou až od roku 1994. Pro účely této práce však historický kurz jednotlivých měn není podstatný, proto se jím nebudu zabývat. Více viz webový portál Brazilské centrální banky, citace: 15.2.2012, přístup z internetu: http://www.bcb.gov.br 73

38

HDP na obyvatele také zaznamenal prudký nárůst. Zatímco v roce 1901 byl HDP per capita 516 realů, ve 30. letech již překonal 1000 realů. V roce 2000 byl HDP na osobu 6 056 realů a v roce 2008 byl HDP na osobu roven 14 031 realů.

Graf 3: Vývoj HDP v Brazílii v letech 1901-2008 v cenách realu z roku 1999

Zdroj: IBGE 2009, citace: 9.10.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/paisesat/main.php

Hlavními vývozními partnery Brazílie jsou USA75. Dalším významným vývozním partnerem je Argentina, Čína, Nizozemí či Německo. Nejvíce se z Brazílie vyváží dopravní zařízení, sója, železná ruda, káva, auta, obuv a punčochové zboží. Hlavními dovozními partnery Brazílie jsou USA, Čína, Argentina a Německo.76 Hlavními dováženými komoditami je strojírenské, elektrické a dopravní vybavení, chemikálie či automobilové součástky.

Brazílie je členem mnohých mezinárodních uskupení. Je součástí OSN, Světové obchodní organizace či MMF, dále je členem seskupení Mercosur (Společný trh jihu), OAS (Organizace Amerických států), LAES (Latinskoamerický hospodářský systém), LAIA Latinskoamerické integrační sdružení), Unasur (Svaz jihoamerických národů), Amazonský pakt či Skupina Rio. Brazílii se od roku 2003 zlepšuje makroekonomická stabilita, která se projevuje například zmírněním veřejného dluhu. V roce 2008 se stala Brazílie čistým exportním věřitelem.

75 76

Do USA plyne 14 % brazilského vývozu, více viz CIA, The World Factbook, 2011 CIA, The World Factbook, 2011

39

Světová krize neměla doposud v Brazílii tak fatální důsledky a došlo k jejímu relativně pozdnímu nástupu a rychlému zažehnání.

Hlavním problémem Brazílie je sociální stratifikace obyvatel, kdy se zde projevují obrovské rozdíly mezi chudými a bohatými. Pokud se týče nerovnosti v rozdělení důchodů, nabýval v roce 2009 Ginniho koeficient v Brazílii hodnoty 0,55, čímž se Brazílie řadí na 13. nejhorší pozici77.

V Brazílii jsou patrné také regionální disparity. Zatímco jih a jihovýchod země je bohatší, sever a severovýchod je naopak spíše chudší. Výskyt chudoby v Brazílii je 26 %78.

K dalším bariérám rozvoje brazilské ekonomiky patří zejména nedostatečně rozvinutá infrastruktura, nezdravé podnikatelské prostředí, vysoké daňové sazby, vysoké náklady na úvěr, rigidní trhy s pracovní sílou, špatná úroveň veřejné správy a školství. 79

3.2.2. Administrativní členění

Brazilská federativní republika (Republica Federativa do Brasil) je prezidentskou republikou. Ústava z roku 1988 dělí moc na výkonnou, zákonodárnou a soudní. Moc je vykonávána na úrovni federace, jednotlivých států a jednoho federálního distriktu a na úrovni okresů, tzv. „municípios“

80

. Brazílie sestává z 26 států a federálního distriktu

„distrito federal do Brasil“, který je tvořen hlavním městem Brasília. Státy jsou tvořeny 5 565681 okresy a 9 8487 městskými obvody „distritos“. Představitelem výkonné moci na federální úrovni je prezident republiky82. Zákonodárnou mocí disponuje Národní kongres.

Dvoukomorový Národní kongres sestává z Parlamentu, kde jsou jednotlivé státy a federální distrikt zastoupeny proporcionálně podle počtu obyvatel a ze Senátu, kde je každý stát a federální distrikt zastoupen třemi senátory. Moc soudní je na federální úrovni reprezentována Nejvyšším federálním soudem „Supremo Tribunal Federal“, který je složen z 11 soudců jmenovaných prezidentem.

77

Pro srovnání: Ginniho koeficient ČR byl v roce 2005 roven 26,0. Více viz CIA, The World Factbook, 2011 Více viz CIA World Factbook, 2008 79 Podle údajů z CIA z roku 2004 tvoří výdaje na vzdělání 4 % HDP. 80 Hlava 1, čl.1 Ústavy Brazilské federativní republiky z roku 1988 81 Více viz: oficiální webový portál IBGE, citace: 11.10.2008, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br 82 Od 1.1.2011 je prezidentkou Dilma ROUSSEFF – prezident je volen přímou volbou na 4 roky s možností jednoho znovuzvolení a je současně hlavou státu a předsedou vlády –viz CIA World Factbook 78

40

V čele každého státu a federálního distriktu stojí guvernér volený občany na čtyři roky.

Státy disponují vlastními vládami. Zákonodárnou moc na státní úrovni vykonávají zákonodárné sbory „Assambléias Legislativas“. Jednotlivé státy také disponují svými soudy.

V čele okresů stojí prefekt volený občany. Městské zastupitelstvo disponuje mocí výkonnou a shromáždění radních disponuje mocí zákonodárnou. Radní jsou voleni na čtyři roky na stranických kandidátkách proporcionálním volebním systémem a počet radních je stanoven municipálními ústavami. Soudnictví na municipální úrovni neexistuje.

3.2.3. Geograficko-ekonomické makroregiony

Brazílie se člení na pět geograficko-ekonomických makroregionů; Sever, Středozápad, Severovýchod, Jihovýchod, Jih. Následující tabulka ukazuje základní geografické charakteristiky jednotlivých regionů.

Tabulka 2: Charakteristika brazilských makroregionů

Region

Rozloha (km2)

Podíl na celkové rozloze (%)

Počet obyvatel

Jihovýchod Jih Sever Severovýchod Středozápad Brazílie

924 596 563 802 3 853 576 1 554 388 1 606 367 8 502 728

10,9 6,6 45,3 18,3 18,9 100,0

80 364 410 27 386 891 15 864 454 53 081 950 14 058 094 198 739 269

Podíl na celkovém Hustota obyvatel Počet počtu (obyvatel/km2) okresů obyvatel (%) 40,4 13,8 8,0 26,7 7,1 100,0

86,92 48,58 4,12 34,15 8,75 23,37

1 668 1 188 449 1 794 466 5565

Zdroj: IBGE 2008, citace: 5.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/brasil_em_sintese/tabelas/territorio.htm, pozn.: celkový počet obyvatel není součtem, ale oficiálním údajem z IBGE

V Jihovýchodním regionu se nachází stát São Paulo, kde leží dvě Baťova města.

Jihovýchodní region má druhou nejmenší rozlohu ze všech regionů, avšak žije zde nejvíce populace. Obyvatelstvo tohoto regionu tvoří 40 % celkové populace Brazílie. Tento region disponuje nejvyšší hustotou zalidnění, která je téměř čtyřikrát vyšší než průměrná hustota obyvatel v Brazílii. Tento region je ekonomicky nejvyspělejší. Objevení zlata a diamantů v 18. století způsobilo příliv imigrantů do této oblasti, který kulminoval během 19. století a na počátku 20. století. Nachází se zde velké zásoby nerostného bohatství. Těží se zde železné a manganové rudy, bauxit, grafit, zlato, diamanty či radioaktivní minerály. Region 41

se vyznačuje průmyslovou dominancí. Zdejší průmyslová výroba tvoří většinu objemu brazilského průmyslu, 80 % produkce strojírenství, 90 % elektrotechnické výroby, 95 % výroby automobilů. Průmyslová výroba je koncentrovaná především do aglomerace São Paulo. V Jihovýchodním regionu také hraje významnou roli zemědělství, zejména produkce kávy (90 % brazilské produkce), bavlníku (60 % brazilské produkce), cukrové třtiny, rýže, tropického ovoce. Také se zde chová skot. V Jihovýchodním regionu se nacházejí centra celostátního významu. Kromě již zmiňované aglomerace São Paulo sem náleží také Rio de Janeiro, největší brazilský přístav Santos, největší brazilské ocelářské středisko Volta Redonda či průmyslové centrum Belo Horizonte.

Jižní region má nejmenší rozlohu ze všech států a druhou nejvyšší hustotu osídlení, která více než dvakrát převyšuje brazilskou průměrnou hustotu obyvatel. V tomto regionu je dominantní zemědělství a zpracovatelský průmysl místních surovin. Na základě způsobu využití, typu vlastnictví zemědělské půdy a struktury zemědělských komodit jsou vymezovány tři subregiony v Jižním regionu. Pro nejjižnější oblast regionu jsou typické rozsáhlé latifundie. Dominuje zde extenzivní živočišná výroba, chová se zde skot a ovce pro maso a kůži. V jižní části Brazilské vysočiny jsou ve velké míře zastoupeny farmy.

Pěstují se obilniny, brambory, cibule, víno, tabák a chová se zde skot pro mléko.

Posledním subregionem je lesní plošina podél řeky Paraná, kde je významné pastevectví a sběr yerby-maté. Nachází se zde ložiska uhlí a také mědi. Celostátní význam má zdejší potravinářský, kožedělný, obuvnický, dřevozpracující a celulózo-papírenský průmysl.

Severní region má největší rozlohu, která tvoří 45 % z celkové rozlohy Brazílie. Severní region má však druhý nejnižší počet obyvatel a nejmenší hustotu osídlení. Tento region má nejméně okresů. Dominantním způsobem se podílí na brazilském hospodářství.

Významnou roli hraje především zemědělství podél řeky Amazonky a u jejího ústí. Pěstuje se zde zejména paprika, rýže, juta, káva a banány. Těží se zde manganové rudy a zpracovávají olověné rudy.

Severovýchodní region tvoří 18 % z celkové rozlohy Brazílie a 27 % z celkového počtu obyvatel, má druhý nejvyšší počet obyvatel. Průměrná hustota obyvatel je 34 obyvatel na km2. Tento region byl oblastí prvotní kolonizace Brazílie. V současnosti se jedná o nejchudší region. V nejméně rozvinutých částech na severu se některé kmeny živí sběrem divoce rostoucích plodů a pěstováním rýže. V přímořské oblasti se pěstuje cukrová třtina a

42

káva. Ve výše položených oblastech se pěstuje bavlna. Ve vnitrozemských suchých oblastech převažuje extenzivní živočišná výroba.

Do Středozápadního regionu patří stát Mato Grosso do Sul, ve kterém se nachází další dvě Baťova města. Středozápadní region má nejmenší počet obyvatel ze všech regionů, avšak má druhou největší rozlohu. Disponuje tedy nízkou hustotu osídlení. S necelými 9 obyvateli na km2 je Středozápad regionem s druhou nejnižší hustotou. V tomto regionu byla nejaktivnější současná kolonizace, jež byla umocněna vybudováním nového hlavního města Brasília v 50. letech 20. století. V regionu je dominantní extenzivní živočišná výroba masného typu, pěstování rýže, kukuřice a kávy. V oblosti Mato Grosso je významná těžba dřeva a lov. Nachází se zde doposud nedostatečně využitá nerostná bohatství, především ložiska manganových a železných rud.

V době, kdy Jan Baťa začal působit v Brazílii, se země dostávala z krize a panovala zde relativně stabilní hospodářská a sociální situace. Baťa začal realizovat své aktivity v průběhu pětiletého plánu zaměřeného na investičně náročný průmysl. Historické podmínky byly podnikateli v jeho začátcích poměrně nakloněny. Později, v době budování dalších měst, se situace v Brazílii zhoršovala, hospodářství bylo v poklesu. Na sklonku Baťova života sice opět docházelo k hospodářskému růstu, avšak na úkor rostoucí inflace, zvyšování veřejného dluhu a prohlubujících se regionálních disparit. Ekonomika byla národnostně orientovaná a nepřála zahraničním investicím.

V současnosti patří Brazílie k největším světovým ekonomikám. To je dáno mimo jiné její velkou rozlohou, vysokým počtem obyvatel, četnými zásobami nerostných surovin a průmyslovou vybaveností. Od 40. let 20. století až do současnosti dochází k rapidnímu nárůstu počtu obyvatel. Přírůstky obyvatel se každý rok zvyšují. V současnosti panuje v Brazílii relativní makroekonomická stabilita a ekonomika je čistým exportním věřitelem.

Mezi největší bariéry růstu patří sociální stratifikace obyvatel a také velké regionální disparity. V rozvoji Brazílii brzdí také nedostatečně rozvinutá infrastruktura.

43

4. Charakteristika států Mato Grosso do Sul a São Paulo Dříve než se budu podrobněji zabývat jednotlivými městy, které Jan Baťa založil v Brazílii, věnuji tuto kapitolu popisu dvou brazilských států, ve kterých Baťovy satelity leží. Jak již bylo uvedeno výše, města Bataguassú a Batayporã se nachází ve státě Mato Grosso do Sul a města Batatuba a Mariápolis jsou ve státě São Paulo.

4.1. Mato Grosso do Sul Název Mato Grosso pochází z indiánského jazyka a znamená velký prales přízvisko do Sul znamená v portugalštině jižní. Původně totiž náleželo území tohoto státu do státu Mato Grosso. Již od konce 19. století však sílily iniciativy pro odtržení jihu od státu Matto Grosso. Ve 30. letech byla založena Liga Sul-Mato-Grossense, která bojovala za samostatnost jihu. Úsilí těchto iniciativ bylo naplněno až v 70. letech. V roce 1974 federální vláda vydala zákon, jež umožňoval založení nových federálních států. V roce 1977 byl založen stát Mato Grosso do Sul a o rok později byl zvolen jeho první guvernér.83 Existovaly dvě základní příčiny, které přiměly federální vládu k odtržení jižní části státu Mato Grosso. Prvním důvodem byla velká rozloha původního státu, která zhoršovala efektivitu v jeho správě. Druhým důvodem byly rozdílné přírodní podmínky uvnitř původního státu Mato Grosso. Zatímco sever byl spíše zalesněný a byla zde velmi nízká hustota osídlení a nižší úroveň využití území, jih disponoval pozemky vhodnými pro zemědělskou a hospodářskou činnost.

Když Jan Baťa začal realizovat své projekty v tehdejším státě Mato Grosso, měl tento brazilský stát v té době specifické postavení zejména následkem své periferní polohy. Jak uvádí Arcanjo (1952): v padesátých letech minulého století byl stát Mato Grosso nejchudším státem Brazilské federace. Stát o rozloze 1,5 milionů km2 tehdy na svém území neměl žádné silnice ani průmysl, jednalo se o panenskou oblast. Tato chudá oblast však disponovala doposud nevyužitým potenciálem v podobě podzemních ložisek ropy84. Další nevyužitou příležitostí bylo pěstování obilí.85

83

Viz oficiální portál státu Mato Grosso do Sul, citace: 2.12.2011, přístup z internetu: http://www.ms.gov.br Podle Arcanja(1952, str. 19)se ve státě nacházelo „naftové moře“, které nevyužité vyvěrá do jezerních vod a z nich stéká řekami.

85 Arcanjo(1952, str. 19) píše, že by se stát mohl stát „ brazilskou obilnicí“ 84

44

4.1.1. Základní charakteristiky

Stát Mato Grosso do Sul je součástí regionu Středozápad. Hlavním městem státu je Campo Grande. Stát sousedí s dalšími státy Brazilské federace; na severu se státem Mato Grosso, na severovýchodu se státem Goiás, na východu se státem Minas Gerais, na jihovýchodu se státem São Paulo, na jihu se státem Paraná. Také sousedí s dalšími jihoamerickými státy, na jihozápadu s Paraguaí a na severozápadu s Bolívií. Stát Mato Gross čítá 78 okresů.

Tabulka níže shrnuje základní charakteristiky státu Mato Grosso do Sul. Tabulka 3: Základní charakteristiky státu Mato Grosso do Sul

Ukazatel Rozloha

Základní charakteristiky státu Mato Grosso do Sul Absolutní veličina Relativní veličina

Počet obyvatel Hustota osídlení Městské obyvatelstvo Gramotných lidí starších 10 let HDP (2008)

357 146 km2 2 449 024

4,20 % rozlohy Brazílie 0,67 % obyvatel Brazílie

6,86 lidí/km2

19. místo z 27 brazilských států

2 097 238

86 % míra urbanizace

1 914 152 33 145 000 tisíc realů

78 % míra gramotnosti 14 188 realů/osobu

Zdroj: IBGE 2008, citace: 15.10.2011, přístup online: http://www.ibge.gov.br/estadosat/perfil.php?sigla=ms

Mato Grosso do Sul svou rozlohou 357 146 km2 tvoří 4,2 % z celkové rozlohy Brazílie.

Podíl populace tohoto státu na celkové populaci Brazílie je podstatně menší. To potvrzuje také nízká hustota osídlení, kterou se Mato Grosso do Sul řadí na 9. nejméně zalidněný členský stát Brazílie. Nicméně stát Mato Grosso do Sul disponuje vyšší hustotou zalidnění než původní stát Mato Grosso. Před odtržením jižní části v 70. letech byla průměrná hustota osídlení v původním státu 3,9 obyvatel na km2, přičemž největší hustota obyvatel byla situována na území v povodí řeky Paraná.

Graf 4 sleduje vývoj počtu obyvatel během posledních 20 let. Zatímco v roce 1991 měl stát Mato Grosso do Sul 1,78 milionů obyvatel v roce 2010 již čítala populace tohoto státu přibližně 2,45 milionů obyvatel. Je tedy patrné, že se v tomto období počet obyvatel navýšil 1,4 krát.

45

Graf 4: Vývoj počtu obyvatel Mato Grosso do Sul

Zdroj: IBGE 2008, citace: 15.10.2011, přístup online: http://www.ibge.gov.br/estadosat/perfil.php?sigla=ms

Míra urbanizace v tomto státě je o 2 % vyšší než je míra urbanizace v Brazílii. Podíl gramotných lidí je o 9 % nižší než je brazilský průměr.

HDP státu Mato Grosso do Sul je 33 miliard realů, což je 1,2 % celkového HDP Brazílie.

HDP na osobu činí ve státu Mato Grosso do Sul 14 188 realů, což je o 157 realů více než HDP na osobu pro Brazílii, což vypovídá o relativně dobré ekonomické situaci ve státě.

Graf 5: Podíl jednotlivých sektorů na HDP Mato Grosso do Sul

Zdroj: IBGE 2008, citace: 15.10.2011, přístup online: http://www.ibge.gov.br/estadosat/perfil.php?sigla=ms

46

Z výše uvedeného grafu vidíme, že nejvyšší podíl na HDP zaujímá terciérní sektor. Ve státě existuje jediná železniční trať, která stát křižuje od západních hranic ve městě Corumbá přes hlavní město až po východní hranice se státem São Paulo, železnice má ještě jedno rameno směrem na jih vedoucí až k Paraguayským hranicím. Hlavní silniční tahy spojují Campo Grande se státy Mato Grosso a São Paulo a využívají se také pro přepravu zemědělských komodit. Říční doprava pozbyla v poslední době svého významu.

Nejdůležitější vnitrostátní přístavy leží na řece Paraguay. Důležitou součást státních příjmů tvoří cestovní ruch. Nejhojněji je jak domácími tak zahraničními turisty navštěvovaná přírodní oblast Pantanal Mato-Grossense rozkládající se na jihozápadu státu Mato Grosso a jihozápadě státu Mato Grosso do Sul. Druhý nejvyšší podíl, 17 % zaujímá sekundér. Hlavním průmyslovým odvětvím je potravinářství a je soustředěno především do hlavního města. Před osamostatněním Mato Grosso do Sul byla tato část původního státu Mato Grosso odpovědna za veškerou masnou výrobu. V současnosti v potravinářství převládá masná výroba a zpracování rýže. Dalším důležitým průmyslovým odvětvím je zpracování nekovových rud a dřevozpracující průmysl. Město Corumbá je významným průmyslovým centrem regionu Středozápad, sídlí zde cementárny, ocelárny a zpracovávají se zde obiloviny. Ve státě se nachází významná naleziště železa, manganu, vápence, mramoru a cínu. Jedno z nejrozsáhlejších ložisek železné rudy se nachází na severozápadě státu u města Corumbá. Objev drahých kovů: smaragdů, zlata a diamantů na území dnešního státu Mato Grosso do Sul ovlivnil ekonomický a historický vývoj tohoto státu. Drahé kovy byly dominantní v brazilské ekonomice především během 18. století. Většina energie, která se spotřebuje ve státě, je vyrobena ve vodní elektrárně Jupiá na řece Paraná. Tato vodní elektrárna se nachází ve státě São Paulo, téměř na hranicích s Mato Grosso do Sul, je situovaná nedaleko Baťova města Bataguassú.

Nejnižší podíl na HDP tvoří primér. Dominantní zemědělskou oblastí je náhorní plošina kolem řeky Paraná. Do této oblasti patří také dvě Baťova města. Tato oblast disponuje kvalitním půdním fondem a je lépe napojena na spotřebitelské trhy. Většina zemědělské výroby je situována do regionu Dourados. V rostlinné výrobě dominuje sója, rýže, káva, pšenice, kukuřice, fazole, bavlna, arašídy a cukrová třtina. V živočišné výrobě převažuje chov hovězího dobytka, skotu a prasat. Nejlepší pastviny jsou na západě státu.

47

Oproti poměru jednotlivých sektorů v brazilské ekonomice, má stát Mato Grosso do Sul relativně vysoký podíl priméru a naopak relativně nízký podíl sekundéru.

4.1.2. Další socioekonomické charakteristiky

Následující tabulka shrnuje další socioekonomické ukazatele státu Mato Grosso do Sul. Tabulka 4: Další socioekonomické charakteristiky státu Mato Grosso do Sul

Další socioekonomické charakteristiky státu Mato Grosso do Sul Hrubá míra porodnosti [‰] Hrubá míra úmrtnosti [‰] Počet lokálních podniků Výskyt chudoby [%] Ginniho koeficient Index efektivnosti migrace

18,0 5,3 59 846 34,23 0,46 0,0712

Zdroj: IBGE 2009, citace: 20.10.2011, přístup online: http://www.ibge.gov.br/estadosat/perfil.php?sigla=ms

Hrubá míra porodnosti je jeden ze základních demografických ukazatelů, který charakterizuje intenzitu porodnosti, tedy relativní výskyt narození. Tento ukazatel je sestrojen jako podíl živě narozených dětí v daném roce ke střednímu stavu obyvatel. Ve státu Mato Grosso do Sul, je hrubá míra porodnosti rovna 18 ‰. To znamená, že na 1000 lidí připadá 18 živě narozených dětí. Touto hodnotou se stát Mato Grosso do Sul blíží k brazilské hodnotě, kde připadá na 1000 obyvatel 16 živě narozených dětí86.

Hrubá míra úmrtnosti ve státě byla v roce 2009 rovna 5,3 ‰. Hodnota v tom samém roce pro Brazílii činila 6,0 ‰87. Je tedy patrné, že stát má o něco nižší úmrtnost, než je brazilský průměr.

V roce 2009 byl počet lokálních podniků 59 846. Pokud mluvíme v relativních číslech, znamená to, že na 1000 obyvatel státu připadá 24,4 podniku. Tento ukazatel může sloužit ke sledování bohatství tohoto státu. Bohatství můžeme sledovat také nepřímo pomocí

86

Tyto údaje jsou z roku 2009. V roce 2011 již je hrubá míra porodnosti Brazílie rovna 17,79 ‰ a tím se země řadí na 109. místo na světě. Nejvyšší míra porodnosti je v Nigeru a je rovna 50,54 ‰. Více viz CIA The World Factbook.

87 V roce 2011 již je hrubá míra úmrtnosti Brazílie rovna 6,36 ‰ a tím se země řadí na 151. místo na světě.

Nejvyšší míra úmrtnosti je v Angole a je rovna 23,4 ‰. Více viz CIA The World Factbook.

48

ukazatele výskytu chudoby. V roce 2002 byl podíl chudoby ve státě Mato Grosso do Sul roven 34,23 %, což je podstatně vyšší podíl, než převládá pro Brazílii jako celek.

Význam Ginniho koeficientu byl již nastíněn v předchozí podkapitole. Ve sledovaném státě nabývá tento index hodnoty 0,46. Tato hodnota je blíže k nule, než brazilská hodnota Ginniho koeficientu. Z toho lze vyvodit, že ve státě Mato Grosso do Sul existuje větší rovnoměrnost v rozdělení důchodů než v Brazílii obecně.

Index efektivnosti migrace ukazuje jistou atraktivitu sledovaného regionu, jedná se o podíl migračního salda a celkového objemu migrace. Pokud je hodnota ukazatele kladná, znamená to, že region je migračně ziskový. Pokud je ovšem hodnota ukazatele záporná, svědčí to o migračním úbytku daného regionu. Index efektivnosti migrace pro stát Mato Grosso do Sul je kladný, to znamená, že se jedná o imigrační region, avšak jeho hodnota se blíží nule, tedy region má relativně nízký podíl imigrantů.

4.2. São Paulo 4.2.1. Základní charakteristiky

Stát São Paulo je součástí regionu Jihovýchod. Hlavním městem je São Paulo, které je největším městem v Jižní Americe. Stát sousedí s Atlantským oceánem a se čtyřmi státy Brazilské federace. Na jihu sousedí s Minás Gerais, na východě s Rio de Janeirem, na jihu s Paraná a na západě s Mato Grosso do Sul. Stát čítá 645 okresů.

Následující tabulka shrnuje základní charakteristiky státu.

49

Tabulka 5: Základní charakteristiky státu São Paulo

Ukazatel Rozloha Počet obyvatel Hustota osídlení

Základní charakteristiky státu São Paulo Absolutní veličina Relativní veličina 248 197 km2 41 262 199 166,25 lidí/km2

2,92 % rozlohy Brazílie 20,76 % obyvatel Brazílie 3. místo z 27 brazilských států

39 585 251

96 % míra urbanizace

34 263 297 1 003 016 000 tisíc realů

83 % míra gramotnosti 24 457 realů/osobu

Městské obyvatelstvo Gramotných lidí starších 10 let HDP (2008)

Zdroj: IBGE 2008, citace 15.10.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/estadosat/perfil.php?sigla=sp

São Paulo se svou rozlohou 248 197 km2 tvoří necelá 3 % plochy Brazílie. Ovšem co do počtu obyvatel je tento stát nejlidnatějším z Brazilské federace a také nejlidnatější administrativní jednotkou v celé Jižní Americe. São Paulo má více než 41 milionů obyvatel. Hustota obyvatel je 166 lidí na km2. Na jeden km2 zde připadá sedmkrát více lidí než je v Brazílii průměrné. São Paulo je třetím nejhustěji zalidněným státem v Brazílii.

Míra urbanizace je o více než 10 % vyšší než je brazilský průměr. Takto vysoký podíl městského obyvatelstva je dán především přítomností obrovské megalopole São Paulo, ta společně s ostatními městy v jeho okolí tvoří přibližně tři čtvrtiny veškerého obyvatelstva státu. Z následujícího grafu vyplývá, že za posledních 20 let počet obyvatel ve státě vzrostl o necelých 10 milionů. Zatímco na začátku 90. let minulého století měl stát 31,6 milionů obyvatel, na přelomu tisíciletí již v São Paulo žilo 37 milionů obyvatel a v roce 2010 ještě o 4 miliony lidí více.

50

Graf 6: Vývoj počtu obyvatel státu São Paulo

Zdroj: IBGE 2008, citace 15.10.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/estadosat/perfil.php?sigla=sp

Obyvatelstvo v São Paulo je nejvíce diverzifikované v celé Brazílii. Ve státě žijí přibližně 3 miliony imigrantů, kteří se hlásí k 70 různým národnostem.88 Nejčastěji jsou imigranti Portugalci, Italové, Afričané, američtí indiáni, Arabové, Němci, Španělé či Japonci.

Míra gramotnosti v São Paulo je o 3 % nižší než v Brazílii. HDP São Paulo je více než bilion realů, což tvoří něco málo pod 37 % HDP celé Brazílie. São Paulo je nejbohatším státem Brazilské federace a je považován za hnací motor celé brazilské ekonomiky. Tento stát disponuje velmi dobrou infrastrukturou a také kvalitní pracovní silou. HDP na osobu byl v roce 2008 roven 24 457 realů, což potvrzuje bohatství tohoto státu. HDP per capita je o zhruba 10 000 realů vyšší než průměrný brazilský HDP na osobu.

Podíl sektorů na ekonomice můžeme vidět na následujícím grafu.

88

Více viz oficiální stránky státu São Paulo, citace: 2.12.2011, přístup z internetu: http://www.saopaulo.sp.gov.br

51

Graf 7: Podíl jednotlivých sektorů na HDP státu São Paulo

Zdroj: IBGE 2008, citace 20.10.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/estadosat/perfil.php?sigla=sp

Zatímco stát Mato Grosso do Sul má blízké podíly priméru a sekundéru, ve státě São Paulo tvoří primér téměř zanedbatelné 1 %. Hlavními pěstovanými komoditami jsou pomeranče, cukrová třtina a káva, dále se pěstují avokáda, tabák, čaj, fazole, rýže, kukuřice a další plodiny. Významný podíl tvoří také chov dobytka, koní, oslů, mul, prasat a drůbeže, přičemž významná je produkce kravského mléka, slepičích vajec a včelího medu.

V lesnictví je významná produkce dřeva, dřevěného uhlí, papíru, celulózy a pryskyřice.

Sekundér tvoří 27 % z HDP státu. Stát São Paulo má největší průmyslový park z celé Brazílie. Dominantními průmyslovými odvětvími je strojírenství, automobilový a letecký průmysl, textilnictví a výroba oceli. Průmysl ve státě je hnán pěti hlavními póly rozvoje.

Nejdůležitějším průmyslovým centrem je metropolitní oblast São Paulo, kde dominuje hitech a automobilový průmysl89. V posledních letech tento region prochází strukturálními změnami za cílem tercializace. Druhým významným pólem rozvoje je údolí Paraíba, kde dominuje především letecký, automobilový a hi-tech průmysl. Významný je také textilní a chemický průmysl. Třetím významným průmyslovým centrem je metropolitní oblast kolem města Campinas. Tento region je pro vysokou koncentraci hi-tech průmyslu připodobňován k americkému Silicon Valley. Krom toho je zde lokalizován také automobilový, petrochemický a textilní průmysl. Čtvrtou hnací jednotkou je centrální správní region, který se nachází v srdci státu. Tento region je významný díky hi-tech, automobilovému a elektronickému průmyslu. Posledním centrem průmyslového rozvoje je

89

Více viz oficiální portál státu São Paulo, citace: 2.12.2011, přístup z internetu: http://www.saopaulo.sp.gov.br

52

mezoregion Piracicaba, kde je dominantní biotechnologický průmysl a klíčovou roli hraje výroba biopaliv.

Terciér tvoří ve státu São Paulo 72 % celkového HDP. Tento podíl je vyšší než celkový podíl terciéru na HDP v Brazílii, kterýžto tvoří 67 %. Ve státě existují 2 mezinárodní letiště: São Paulo/Guarulhos a Viracopos/Campinas. Významnější než vnitrostátní říční doprava je, díky tomu že část státu je na pobřeží Atlantského oceánu, námořní doprava.

Nejvýznamnějšími přístavy jsou ve městech Santos a São Sebastião. Železniční doprava ve státě je využíváná především za účelem nákladní dopravy. Hlavní železniční trať vede přes celý stát od hranic se státem Mato Grosso do Sul až k přístavu Santos. Hlavní město a jeho spádovou oblast obsluhují četné železniční linky. Pokud se týče silniční dopravy, patří São Paulo ke státům s nejhustší silniční sítí, přičemž zdejší silnice jsou dobře udržované a moderní. To je dáno především faktem, že na konci 90. let byla v rámci rozsáhlejší privatizace převedena velká část správy silnic do soukromého sektoru. Cestovní ruch v São Paulo můžeme teritoriálně dělit podle toho, zda se odehrává v hlavním městě, na pobřeží nebo ve vnitrozemí. Hlavní město je cílem zejména komerční turistiky, ale také kulturní turistiky díky četným divadlům, muzeím a kulturním událostem a konečně také turistiky gastronomické, což bylo ještě umocněno, když město São Paulo získalo titul světové město gastronomie. Pobřeží je turistickým cílem díky existenci rozličných typů pláží. Rekreace jsou často spojeny s lázeňskými pobyty. Vnitrozemí státu má turistická lákadla v podobě kulturně-historických ale také přírodních památek. Rozmáhá se zde nejen ekoturistika, ale také výstavba velkých zábavných parků.

4.2.2. Další socio-ekonomické charakteristiky

Níže uvedená tabulka shrnuje další demografické, ekonomické a sociální ukazatele státu São Paulo.

Hrubá míra porodnosti ve státě São Paulo je rovna 15 ‰. Natalita je nižší než ve druhém sledovaném státě Mato Grosso do Sul a také nižší než v Brazílii. Mortalita v São Paulo je vyšší než v Mato Grosso do Sul i větší než v Brazílii. Z toho vyplývá, že základní demografické charakteristiky týkající se populačního přírůstku jsou v São Paulo podprůměrné vzhledem k celo-brazilskému průměru i vzhledem k hodnotám sousedního státu Mato Grosso do Sul.

53

Tabulka 6: Další socioekonomické charakteristiky státu São Paulo

Další socioekonomické charakteristiky státu São Paulo Hrubá míra porodnosti [‰] Hrubá míra úmrtnosti [‰] Počet lokálních podniků Výskyt chudoby [%] Ginniho koeficient Index efektivnosti migrace

15 6,2 1 644 018 26,60 0,45 -0,0474

Zdroj: IBGE 2008, citace 22.10.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/estadosat/perfil.php?sigla=sp

Počet lokálních podniků ve státě São Paulo je vzhledem ke státu Mato Grosso do Sul vyšší co do absolutních i relativních čísel. Celkový počet podniků je mnohonásobně vyšší, nachází se zde 1,6 milionů podniků. V relativním číslech zde připadá 40 podniků na 1000 obyvatel, což je 1,6 krát více než v Mato Grosso do Sul. Koncentrace většího množství podniků vychází z většího bohatství státu. Jak bylo uvedeno výše, stát São Paulo je nejbohatším státem Brazílie.

Chudoba se ve sledovaném státě vyskytuje méně než ve státě Mato Grosso do Sul, avšak její podíl, 26,6 % je o 6 desetin procenta vyšší než je brazilský průměr.

Pokud se týče rovnoměrnosti v rozdělení důchodů, disponuje São Paulo rovnoměrnějším rozdělením než celá Brazílie i než stát Mato Grosso do Sul. Ginniho koeficient nabývá hodnoty 0,45.

Avšak index efektivnosti migrace, ukazuje, že region São Paulo je migračně ztrátový. To znamená, že převyšuje počet emigrantů nad imigranty. Hodnota indexu se však blíží k nule, to znamená, že migrační saldo, tedy v tomto případě počet emigrantů, kteří převyšují nad imigranty, není tak vysoké.

54

5. Regionální dopady vzniku Baťových měst ve státech São Paulo a Mato Grosso do Sul Díky činnosti Jana Bati se začala rozvíjet města Indiana, Martínopolis, Regente Feijó, Presidente Prudente. Založil města Batatuba, Mariápolis, Bataguassú a Batayporã. Ve městech vybudovaných Janem Baťou se usadilo 80 000 osob90. Byly káceny lesy a místo nich vznikaly školy, kostely, skladiště, cihelny, pily. Půda byla využívána pro zemědělské činnosti – zejména pěstování bavlny a rýže, budovaly se cesty a mosty. Díky nedostatku finančních prostředků byly mnohé činnosti improvizované. Namísto kolejnic byly budovány dřevocesty, vlaky byly zásobovány vodou z Baťových pozemků. Během budování měst Jan Baťa prosazoval myšlenku trvale udržitelného rozvoje a kladl důraz na ochranu životního prostředí, například se snažil zamezovat vypalování porostů.

V této kapitole jsou charakterizována čtyři města, která Jan Baťa založil ve dvou státech Brazilské federace.

Pro lepší pochopení významu založených měst, je každému městu věnována podkapitola zabývající se historické situaci příchodu Jana Bati do území, přičemž se také zaměří na Baťovy činnosti spojené s výstavbou těchto měst.

Je třeba zmínit, že dva sledované státy se výrazně liší v počtu a velikosti příslušejících okresů. Zatímco stát Mato Grosso do Sul sestává z pouhých 78 okresů, São Paulo čítá 645 okresů. Okresy státu São Paulo jsou také mnohonásobně menší, co do rozlohy. Díky vysoké intenzitě zalidnění však okresy v São Paulo mají více obyvatel, než okresy v Mato Grosso do Sul. Průměrně má okres v São Paulo rozlohu 385 km2, zatímco průměrný okres v Mato Grosso do Sul má rozlohu 4 579 km2. Naopak průměrně na okres v São Paulo připadá 63 972 obyvatel, zatímco na Mato Grosso do Sul to je 31 398 obyvatel.91 Je tedy zřejmé, že je nezbytné porovnávat jednotlivá Baťova města pouze v rámci daného státu.

Nejprve se budu zabývat dvěma městy ve státě São Paulo. Jedná se o města Batatuba a Mariápolis. Poté přijde řada na města Bataguassú a Batayporã náležející do státu Mato Grosso do Sul.

90 91

Více viz Arambasic, 2007, str. 94 Vlastní výpočet z dat IBGE

55

5.1. Historie vzniku Baťových měst 5.1.1. Batatuba

Batatuba je první město, které Jan Baťa vybudoval v Brazílii. Usídlil se zde a odsud řídil své brazilské podniky. Nachází se v okrese Piracaia ve státě São Paolo, přibližně 80 km od hlavního města, v hornaté oblasti s mírným podnebím.

V současnosti město Batatuba na rozdíl od ostatních Baťou založených měst není samostatným okresem, avšak je součástí okresu Piracaia. Batatuba má od roku 1948 statut městského obvodu, který spolu s městským obvodem Piracaia tvoří daný okres. Pokládám za vhodné stručně popsat historii vzniku města Piracaia. Území, kde se dnes nachází město Piracaia zažívalo na počátku 19. století velký rozkvět.

Vysoké výnosy z pěstování kávy vedly k další expanzi zemědělství a rozvoji fazend. V této době Dona Leonor de Oliveira Franco, majitelka rozsáhlých pozemků v regionu, nechala na místě dnešního města Piracaia založit kapli zasvěcenou Svatému Antonínovi. Během několika let se kolem kaple rozrostly domy a vznikla malá vesnice. V roce 1989 byla vesnice povýšena na okres a jmenovala se Santo Antônio da Cachoeira. Až v roce 1906 získala municipalita jméno Piracaia, které v indiánském jazyce znamená spálené ryby.

Během 19. století nadále pokračoval rozvoj území kolem města Piracaia. Dařilo se především pěstování kávy. Také sem byla rozšířena železnice. Pozdější pokles produkce kávy způsobil mimo jiné zpomalení rozvoje, který byl oživen až s příchodem nových rodin, které přetvářely fazendy v malé rodinné farmy zaměřující se především na chov dobytka. Pěstování květin a ovocných stromů se v regionu rozmohlo především díky japonským přistěhovalcům.

Vraťme se ale nyní k činnosti Jana Bati, který v roce 1940 v blízkosti města Piracaia založil město Batatuba. Příznivým lokalizačním faktorem byla relativně dobrá dopravní dostupnost daná blízkostí železniční trati São Paulo-Bragança (podle dopisu Hany Baťové z roku 1945 je Batatuba od města São Paulo vzdálena tři hodiny jízdy, přičemž v té době jezdily tímto směrem denně 2 vlaky a jeden autobus 92) Dalšími lokalizačními faktory byly dostatečné zdroje užitkové vody a také existence říčních kaskád, na nichž chtěl Jan Baťa v budoucnu vybudovat vodní elektrárny jakožto zdroje energie pro město Batatuba a také 92

Více viz Ivanov, 2000, str. 337

56

dobrá kvalita půdy, podle slov Jana Bati půda v okolí Batatuby „rodí jako zběsilá“ (Ivanov, 2000: str. 333) Když se baťovci přistěhovali, místu se říkalo „Local des Checos“ (Kuslová, 2007, str. 7), později jednoduše Bata a nakonec se ujalo jméno Batatuba. „Tuba“ znamená v řeči místních indiánů otec.

Batatuba bylo jediné z brazilských měst, kde Jan Baťa postavil továrnu na boty. Jan Baťa malou továrnu převedl ze São Paula, kde fungovala na rua Agua Branca93. Batatubská továrna byla umístěna spolu s administrativními budovami a sklady v údolí na břehu řeky.

Na návrší nechal Jan Baťa postavit sto obytných domů pro dělníky. Současně nechal vybudovat také školu pro 400 žáků, ubytovnu pro svobodné dělníky, kino, restauraci a další budovy pro služby. V roce 1945 bylo v Batatubě již zavedeno potrubí a z džungle v okolí zbyl jen malý kousek pralesa, vše ostatní bylo vysekáno.94 Výstavba továrny a obytných budov započala již v létě 1940.95 Dodnes zde továrna existuje a vyrábí obuv, nicméně již nepatří do vlastnictví Baťovy rodiny. Jan Baťa skoupil okolní pozemky se záměrem vybudovat infrastrukturu pro výrobní činnosti ale současně také další obslužná zařízení jako hotely či zdravotnická střediska. 96 Dílnami v Batatubě během 50. let 20. století prošly tisíce lidí různých národností. V tomto období měla batatubská továrna na obuv 1 200 zaměstnanců97. „Bylo to revoluční, něco, co v těchto

končinách,

kde

se

ještě

žilo

pod

vlivem

mentality

koronelismu

(koronelismus=pojem, který označuje skutečnost, kdy političtí vůdci v chudých brazilských oblastech svévolně ovládají životy lidí), nebylo k vidění. Funkční továrna na obuv s prostými lidmi vycvičenými a zaškolenými jako pracovní síla otevřela obzor a možnosti nejen jim, ale následně i celé oblasti jakožto celku. Zpočátku se našli i lidé, kteří, když dostali na konci týdne první výplatu, k údivu úředníka klekali a líbali mu ruce z vděčnosti, neboť předtím nikdy v životě neviděli peníze.“ (Bata Arambasic, 2007: str.92)

93

Více viz Ivanov, 2000, str. 331 Z dopisu Baťovy dcery - Hany Baťové z roku 1945, více viz Ivanov 2000, str. 338 95 Více viz Kuslová, 2007, str. 7 96 Více viz Arcanjo, 1952, str.18 97 Více viz Bata Arambasic, 2007, str.92 94

57

5.1.2. Mariápolis

Další Baťovo město, nacházející se ve státě São Paulo v krajině Alta Paulista, bylo pojmenováno na počest Baťovy manželky Marie.

V roce 1911 koupila společnost Viação São Paulo-Mato Grosso od plukovníka Delfino Cerqueiry pozemky, na kterých se nyní nachází město Mariápolis. Záměr společnosti kolonizace odkoupeného území - se uskutečnil až o mnoho let později, kdy za tímto účelem byla použita peněžní záloha od společnosti Paulista, která vlastnila železniční trať vedoucí směrem k řece Paraná. Ve stejném směru, avšak na druhém břehu řeky Peixe vedla další želniční trať. Široký pás situovaný mezi železničními tratěmi přilákal lokalizaci mnohých aktivit. Jan Baťa pod záštitou společnosti CIMA nechal v roce 1940 postavit most přes řeku Peixe a tím umožnil nejen rychlejší přístup k železnicím, ale také další rozvoj zemědělství. Tento krok přilákal do území, kde se ve velké míře těžilo dřevo, další osadníky.

V roce 1943 Jan Baťa založil město Mariápolis na území, kde původně byly jen pralesy a močály. Zavedl silnice a sestavil urbanistické plány rozvoje města. Na okolní pozemky začali přicházet další zemědělci, kteří se soustředili především na pěstování rýže, kukuřice, bavlny a později také kávy. Dva roky po svém založení Mariápolis již zaznamenávalo vysokou zemědělskou produkci, která přilákala nejen zemědělské, ale i obchodní podniky.

V tomto období město vzkvétalo i po kulturní a duchovní stránce. Byl postaven kříž a kaple, kolem kterých byly postaveny první rodinné domy.

Mariápolis má pro Brazílii atypické urbanistické uspořádání. Jan Baťa se při tvorbě plánu města nechal inspirovat modelem měst ve spojených státech. Mariápolis se tedy vyznačuje širokými třídami. Jan Baťa ve městě vybudoval pily a také založil fabriku na dřevěné hračky, jež se vyráběly ze zbytků dřeva. Dále ve městě postavil cihelnu a vyráběla se zde také bavlna. V současnosti jsou z bývalých továren nevyužívané a chátrající ruiny.98 V roce 1946 mělo již město 4 000 obyvatel a nacházely se zde jednak výrobní jednotky: statek, pila, cihelna a také obslužné jednotky: 7 obchodů, 2 lékárny, hotel, a také kostelík.

99

V roce 1950100 byl otevřen fotbalový stadion nesoucí jméno Jana Bati.

98

Více viz Lipovská, 2007 Tyto informace uvedla v dopise v roce 1946 nejstarší dcera Jana bati – Jena Baťová (Kuslová, 2007, str. 9) 100 Více viz Kuslová, 2007, str. 9 99

58

Městský obvod Mariápolis úředně vznikl v roce 1948 a patřil do okresu Adamantina. V roce 1953 se Mariápolis stalo samostaným okresem. Od roku 1960 Mariápolis sestává ze dvou městských částí: Mariápolis a Mourão.

5.1.3. Bataguassú

Bataguassú znamená v řeči místních indiánů baťův velký potok. Jedná se v pořadí o třetí město vybudované Janem Baťou v Brazílii.

Prvními osadníky v regionu, kde se dnes nachází město Bataguassú byli Španělé.

Průkopníci měli zájem spíše o území ležící dále proti proudu řeky Pardo. Významnou změnu pro území přinesla cesta pro hnaní dobytka, která mezi sebou propojila dříve oddělená území.

Město Jan Baťa založil v roce 1948 a umístil jej na území, kde je vstupní brána ze státu São Paolo do státu Mato Grosso do Sul. Společnost Viação São Paulo-Mato Grosso odkoupila tamější pozemky za účelem kolonizace a hospodářsko-zemědělského využití.

Firma se také zabývala lodní dopravou na řekách Paraná, Ivinhema, Brilhante, Pardo a Anhanduí. Na území tehdy stávaly tři domky. A v okolí byly bažiny. V Bataguassú byla zavedena pouze dílenská produkce, neboť nebylo k dispozici strojové vybavení, vzhledem k nedostatku investičních prostředků zapříčiněným komplikovanými vazbami mezi Janem Baťou a jeho majetkem ve spojeneckých zemích101. Po několika neúspěšných pokusech byl vedením výstavby pověřen Baťův zeť Nelson Verlangieri de Oliveira102, který měl ve svém podnikání díky kontaktům úspěch.

Později společnost dokoupila také pozemky v okolí založeného města. Tím, že Baťova společnost poskytovala nově příchozím zemědělcům zvýhodněné podmínky, vyvolala migraci mnohých rodin ze sousedících států São Paulo a Paraná. Do Bataguassú se postupně stěhovaly stovky rodin a tak z místa, kde původně byly jen houštiny, vzniklo centrum nového osídlování. Podle dopisu Jana Bati z roku 1956 žilo v osadě Bataguassú 700 lidí a dalších 3000 lidí žilo na okolních pozemcích patřících k Bataguassú.103 Tato vlna měla příznivý dopad na rozvoj Bataguassú i jeho okolí.

101

Tímto problémem se více zabývá například Arcanjo, 1952, str. 19 Více viz Kuslová, 2007, str.9 103 Více viz Ivanov 2000, str. 345 102

59

Významný podíl na tamějším zemědělství sehrávaly zvětšující se plochy území využívané pro pěstování rýže. Příznivé přírodní podmínky na břehu řeky Pardo zamezily negativním dopadům sucha a přilákaly do území japonské rolníky vybavené sázecí a sklízecí technikou.

Urbanistický ráz města se liší od brazilského standardu. Baťa se během výstavby nechal inspirovat americkým typem měst. Jsou zde přímé, rovné ulice protínající se do pravého úhlu, jednoposchoďové domy se zahradami a ve městě je velký podíl veřejné zeleně a parků.

Poté co guvernér státu Mato Grosso navštívil Bataguassú bylo rozhodnuto o výstavbě nové silnice, která vedla z Bataguassú do Campo Grande s budoucí možností odbočky do Bataypory. V současnosti se do Bataguassú sbíhá 5 silnic.

Pokud se týče administrativního členění, bylo Bataguassú povýšeno do kategorie okresu v roce 1953. V té době se skládalo ze čtyř městských částí, včetně městské části Bataypora, která se v roce 1963 stala samostatným okresem. V současnosti Bataguassú sestává ze dvou distriktů: Bataguassú a Porto XV de Novembro.

5.1.4. Batayporã

Poslední město založené Janem Baťou v Brazílii se nachází 130 km od Bataguassú ve východní části státu Mato Grosso do Sul v mikroregionu Nova Andradina, leží v blízkosti hranic se státem Paraná.

Město bylo vystavěno na území fazendy Samambaia104, která byla majetkem Jana Bati.

Fazenda čítala zhruba 80 000 ha105 pozemků, které sestávaly především z pralesů, močálů, jezer a potoků. Od okolí bylo toto území odříznuto, v té době sem nevedly žádné silnice ani žádné elektrické vedení. Již v roce 1942 byl proveden první neúspěšný pokus o kolonizaci tohoto území. Také druhý pokus o osídlení v roce 1945 skončil po několika měsících nezdarem. Až v roce 1953 byla vymezena část pralesa disponující kvalitní půdou a začaly zeměměřičské a výsekové činnosti. Osidlování bylo naplánováno na podzim 1953, neboť v té době měli rolníci po sklizni a disponovali finančními prostředky potřebnými ke

104 105

„Samambaia“ znamená česky kapradí Více viz Ivanov 2000, str. 341

60

koupi pozemků. První kupující pozemků řízení Vladimírem Kubíkem, přišli na fazendu Samambaia. Na projektu se podíleli další lidé, mezi nimi také baťovec Jindřch Trachta106.

Bataypora znamená v řeči indiánského kmene Guarani: Baťova Dobrá Voda. Město bylo takto pojmenováno, protože na fazendě nebyly žádné studny a voda se pila z potoka.

V roce 1954 ve městečku byla pořádána první mše. Ve stejném roce zde bylo vládním aktem založeno notářství. V roce 1954 byla založena škola. V roce 1956 byla otevřena silnice spojující město Batayporã se státy São Paulo a Paraná. V roce 1957 začali díky silničnímu napojení do města přicházet první obchodníci. V témže roce byla založena pila.

Během výstavby města vznikly v jeho okolí také přehrady a vodní elektrárna Iguassu a později byl již po smrti Jana Bati ale z jeho popudu otevřen most mezi státy São Paulo a Mato Grosso do Sul. Na základě zákona, byla v prosinci 1953 osada povýšena na distrikt nesoucí jméno Batayporã. Distirkt byl připojen k okresu Bataguassú. V roce 1963 se Batayporã stala samostatným okresem. V roce 1976 vznikla městská část Taquarussu, která byla připojena k okresu Batayporã. Ovšem v roce 1980 se Taquarussu stalo samostatným okresem a od té doby je Batayporã tvořena pouze jedinou samostatnou městskou částí stejného jména.

5.2. Analýza postavení měst Piracaia a Mariápolis v současnosti 5.2.1. Demografické ukazatele

Okres Piracaia má 25 116 obyvatel. Tímto se zařadil na 213. místo podle nejvyššího počtu obyvatel z 645 okresů státu São Paulo. Rozloha okresu je 385 km2 a tím pádem je hustota osídlení 65,23 obyvatel na km2. Hustota je sice několikanásobně nižší než hustota vysoce urbanizovaného státu São Paulo. Ovšem na brazilské poměry se jedná o vysokou intenzitu osídlení. Okres Mariápolis má 3 916 obyvatel. Tím patří k menším okresům státu. Co do počtu obyvatel se řadí na 539. místo z 645 okresů. Mariápolis se rozkládá na ploše 186 km2. Hustota osídlení, 21,07 obyvatel na km2, je nižší než v Brazílii.

106

Dodnes je přínos tohoto muže uctíván, ve městě Batayporá existuje kulturní centrum Centro memorial Jindrich Trachta

61

Následující dva grafy ukazují vývoj počtu obyvatel ve sledovaných okresech v posledních dvou dekádách.

Graf 8: Vývoj počtu obyvatel v okrese Piracaia v letech 1991-2010

Zdroj: IBGE 2010, citace 13.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/painel/painel.php?codmun=353860#

Graf 9: Vývoj počtu obyvatel v okrese Mariápolis v letech 1991-2010

Zdroj: IBGE 2010, citace 15.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/painel/painel.php?codmun=352890

Z křivek grafů na první pohled vidíme, že počet obyvatel se ve dvou sledovaných městech vyvíjel odlišným způsobem. V okrese Piracaia docházelo až do roku 2000 k postupnému nárůstu obyvatel. Poté však celková měna obyvatel zvolna klesala. V roce 2007 nastal

62

přelom a od té doby počet obyvatel neustále roste. Oproti tomu počet obyvatel v okrese Mariápolis od roku 1991 klesal, nejprve prudce, poté pozvolně. V roce 2007 došlo ke změně trendu a populace okresu se začala zvětšovat. Avšak v roce 2010 dosáhl počet obyvatel jen o něco málo vyšší hodnoty než v roce 1996.

Srovnáním s vývojem počtu obyvatel v celém státě i v Brazílii, je viditelné, že vývojový trend ve sledovaných okresech je odlišný oproti obecnému vývojovému trendu. Klesající počet obyvatel může být dán také tím, že lidé odcházejí do velkých měst, kde jsou lepší příležitosti k hledání práce. Například počet obyvatel hlavního města São Paulo se mezi lety 1991 až 2010 zvýšil o přibližně 1,6 milionu.

Graf 10 sleduje přirozený přírůstek obyvatel. V okrese Piracaia v roce 2009 zemřelo 190 rezidentů a živě se narodilo 335 dětí. Přirozený přírůstek je tedy roven 145. Hrubá míra porodnosti v Piracia je rovna 13 ‰, což je o 1 ‰ více, než je medián ve státě. Hrubá míra úmrtnosti je rovna 7,6 ‰, což je přesně o 1 ‰ více, než je střední hodnota mezi okresy ve státě. Z těchto údajů vyplývá, že okres Piracaia nijak nevybočuje z úrovně ve státě.

Pomocí celkového populačního přírůstku, který za rok 2009 činil v okrese Piracaia 2376 obyvatel, jsem vypočetla migrační saldo. V roce 2009 byla v okrese Piracaia čistá imigrace v hodnotě 2231 osob. Z faktu, že je okres migračně ziskový, lze vyvodit, že tento region je atraktivní pro nově příchozí obyvatele.

Z grafu také vidíme, že přirozený přírůstek obyvatel v roce 2009 v okrese Mariápolis činil 5 obyvatel. Počet celkem zemřelých osob byl 33 a počet živě narozených dětí 38. Hrubá míra porodnosti v Mariápolis je rovna 10 ‰ a hrubá míra úmrtnosti je rovna 8,4 ‰.

Mariápolis má o 2 ‰ nižší hrubou míru porodnosti, než je medián v okresech státu, také má o 2,2 ‰ vyšší hrubou míru úmrtnosti. Je zřejmé, že pokud se týče přirozeného pohybu obyvatel, je Mariápolis mírně pod středními hodnotami státu. Avšak obě hodnoty mají poměrně daleko k extrémním hodnotám ve státě. Hrubá míra porodnosti v São Paulo se pohybuje v rozmezí 1-25 ‰. Hrubá míra úmrtnosti se vyskytuje v intervalu 2,9-12,8 ‰.

Migrační saldo, vypočtené jako rozdíl celkového přírůstku populace (který činil v roce 2009 20 obyvatel) a přirozeného přírůstku obyvatel, je rovno -125 obyvatelům. Jedná se tedy o čistou emigraci. Okres Mariápolis tedy není příliš atraktivní pro nově příchozí obyvatele.

63

Graf 10: Přirozený přírůstek v okresech Piracaia a Mariápolis

Zdroj: IBGE 2009, citace 5.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

Poté, co již známe kvantitativní demografické ukazatele, je vhodné je rozšířit o jeden kvalitativní ukazatel. Následující graf zobrazuje míru gramotnosti v okresech státu São Paulo.

Graf 11: Míra gramotnosti v okresech státu São Paulo

Zdroj: IBGE 2010, citace 5.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

64

Vidíme, že minimální míra gramotnosti ve státě São Paulo je rovna 77,4 %. Oproti tomu maximálně dosahuje gramotnost 93,8 %. Medián, neboli střední hodnota, v okresech státu je roven 86,1 %. Tato hodnota je pod průměrem brazilské gramotnosti.107 Piracaia má o jednu desetinu procenta vyšší míru gramotnosti, než je medián. Mariápolis má o čtyři desetiny procenta nižší míru gramotnosti. Oba dva sledované okresy se pohybují blízko mediánu státu. Ani jeden z nich neinklinuje k maximální nebo minimální hodnotě. Z toho vyplývá, že pokud se týče gramotnosti, zapadají oba okresy do vyššího územního celku.

5.2.2. Sociální ukazatele

Dalšími sledovanými ukazateli jsou sociální ukazatele. Diplomová práce zkoumá vybavenost územních jednotek pomocí relativizovaného počtu zdravotnických zařízení.

Graf 12 ukazuje, že v okresech státu São Paulo připadá minimálně 0,08 zdravotnických zařízení na 1 000 lidí a maximálně 1,48 zdravotnických zařízení na 1 000 lidí. Střední hodnota mezi okresy státu je rovna 0,43 zdravotnickým zařízením na 1 000 osob. V okrese Piracaia je celkem 8 zdravotnických zařízení, z toho jsou 2 municipální a 6 je soukromých.

Na 1 000 obyvatel v Piracaia připadá 0,32 zdravotnických zařízení, což je nižší hodnota než medián. V Mariápolis existují 2 zdravotnická zařízení, obě v municipálním vlastnictví.

Na 1 000 obyvatel zde připadá 0,51 zdravotnických zařízení, což je vyšší hodnota než medián.

107

Jen pro lepší orientaci uvedu, že podle údajů CIA Worldfactbook byla míra gramotnosti v České republice v roce 2003 rovna 99 %.

65

Graf 12: Počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel v okresech státu São Paulo

Zdroj: IBGE 2009, citace 5.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

Z grafu vyplývá, že okres Piracaia má horší dostupnost zdravotnické péče, než je střední hodnota v ostatních okresech státu. Oproti tomu v okrese Mariápolis je dostupnost zdravotnických služeb lepší, než je střední hodnota v okresech státu. Ani jeden ze sledovaných okresů se neblíží k minimu či maximu, které se ve státě vyskytují.

Druhým a posledním ukazatelem vyjadřujícím vybavenost okresu je počet lokálních podniků. V okresech São Paulo je minimálně 10 a maximálně 176 podniků na 1 000 obyvatel. Medián mezi okresy je 38 lokálních podniků na 1 000 obyvatel. V okrese Piracaia je celkem 699 podniků, což je přepočteno na 1 000 obyvatel 28 podniků. Okres Mariápolis disponuje nižším absolutním počtem lokálních podniků – nachází se jich zde 260. Avšak v řeči relativních čísel nabývá Mariápolis vyšších hodnot než medián. Na 1 000 obyvatel zde připadá 66 podniků. Z těchto údajů je patrné, že Piracaia se řadí k okresům s nižší atraktivitou podnikatelského prostředí. Naopak Mariápolis patří k okresům disponujícím vyšším relativním počtem lokálních podniků, což vypovídá o příznivějších podnikatelských podmínkách. Poznatky shrnuje graf níže.

66

Graf 13: Počet podniků na 1000 obyvatel v okresech státu São Paulo

Zdroj: IBGE 2009, citace 7.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

Posledním sociálním ukazatelem, který zmiňuje tato diplomová práce, je Ginniho koeficient. Na grafu 14 vidíme, že Ginniho koeficient se v okresech státu pohybuje v intervalu 0,29 až 0,47. Střední hodnota je 0,40. V Brazílii je Ginniho koeficient roven 0,55. Je tedy zřejmé, že stát São Paulo disponuje rovnoměrnějším rozdělením důchodů, než je běžné v Brazílii. Okres Piracaia má o desetinu vyšší Ginniho koeficient, to znamená, že rozdělení důchodů je jen nepatrně nerovnoměrnější, než je střední hodnota. Okres Mariápolis má nižší Ginniho koeficent, než je medián, tudíž zde panuje větší rovnost v rozdělení důchodů.

67

Graf 14: Ginniho koeficient v okresech státu São Paulo

Zdroj: IBGE 2002, citace 7.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

5.2.3. Ekonomické ukazatele

Prvním zkoumaným ukazatelem je HDP na osobu. Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, stát São Paulo je nejbohatším státem Brazilské federace. HDP na osobu je o 10 000 realů vyšší než HDP na osobu v Brazílii. HDP per capita v okresech státu se pohybuje mezi 4 564 realy a 171 507 realy. Medián je 11 806 realů na osobu. Oba sledované okresy mají nižší HDP na osobu než je medián. Okres Mariápolis má dokonce blíže k minimální hodnotě než k mediánu. Z toho vyplývá, že sledované okresy patří spíše k chudším v rámci celého státu.

68

Graf 15: HDP v okresech státu São Paulo

Zdroj: IBGE 2008, citace 7.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

Následující grafy ukazují sektorové zastoupení na HDP v okresech Piracaia a Mariápolis.

Graf 16: Podíl jednotlivých sektorů na HDP v okresech Mariápolis a Piracaia

Zdroj: IBGE 2009, citace 7.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

V obou okresech převládá terciér. Přičemž u obou sledovaných okresů zaujímá podíl terciéru na HDP necelých 70 %. Sledované okresy mají ale odlišnou strukturu, co se týče zastoupení priméru a sekundéru. V okrese Piracaia je více než třikrát vyšší podíl sekundéru než priméru. Naopak v Mariápolis je téměř dvakrát vyšší podíl priméru než sekundéru.

V obou okresech již proběhla tercializace. Okres Piracaia má strukturu HDP stejnou jako

69

rozvinuté ekonomiky, tedy SIA. To znamená, že má nejvíce zastoupen sektor služeb, poté je zastoupen průmysl a stavebnictví a nakonec zemědělství, lesnictví a rybolov. Okres Mariápolis má sice nejvyšší podíl služeb, ale na druhé místo se řadí zemědělství, lesnictví a rybolov a až nakonec patří průmysl a stavebnictví. Ve srovnání se strukturou HDP státu São Paulo, mají oba okresy skoro stejný podíl terciéru (v São Paulo je 72 % - viz předchozí kapitola) a vyšší podíl priméru (v São Paulo je 1 %) a naopak nižší podíl sekundéru (v São Paulo je 27 %).

Dalším sledovaným ekonomickým ukazatelem je výskyt chudoby. Jeho hodnoty v okresech státu São Paulo jsou zobrazeny v grafu níže.

Graf 17: Výskyt chudoby v okresech státu São Paulo

Zdroj: IBGE 2002, citace 3.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

Již v předchozím textu bylo uvedeno, že výskyt chudoby v São Paulo je 26,6 %, což je o 6 desetin procenta více, než v celé Brazílii. Střední hodnota mezi okresy státu São Paulo je rovna 27,01 %. Výskyt chudoby v jednotlivých okresech se pohybuje v intervalu 4,55 % až 67,84 %. Vidíme, že rozpětí výskytu chudoby je velmi široké. Objevují se zde velmi bohaté, ale i velmi chudé okresy. Okres Piracaia je na tom ohledně výskytu chudoby na podmínky státu dobře, protože s 26,9 % výskytu má nižší hodnotu než je medián. Oproti tomu výskyt chudoby v okrese Mariápolis je vysoký. Chudoba se zde vyskytuje v podílu 42,21 %, což je o 15,2 % více, než je medián. Tímto faktem se potvrzuje předchozí zjištění

70

o nižším HDP na osobu v okrese Mariápolis než v okrese Piracaia. Je tedy zřejmé, že okres Mariápolis je podstatně chudší, než okres Piracaia.

5.3. Analýza postavení měst Bataguassú a Batayporã v současnosti 5.3.1. Demografické ukazatele

Prvním sledovaným kvantitativním demografickým ukazatelem je počet obyvatel.

V okrese Bataguassú bylo v loňském roce 19 839 obyvatel, čímž se okres zařadil na 26. nejlidnatější ze 78 okresů. Okres leží na rozloze 2415 km2. Na jeden km2 připadá 8,21 obyvatel. Hustota osídlení je zde sice poměrně nízká pro brazilskou úroveň (jak bylo uvedeno v předchozích kapitolách, průměrná intenzita osídlení v Brazílii je 22,43 obyvatel na km2). Nicméně hustota obyvatel je vyšší, než je průměrné ve státě Mato Grosso do Sul (6,86 obyvatel na km2).

Jak je patrné z následujícího grafu, během posledních 20 let počet obyvatel Bataguassú neustále narůstal. Od roku 1991 až do roku 2000 počet obyvatel rostl. Během posledních dvou desetiletí se počet obyvatel zvýšil o více než 8 000.

Graf 18: Vývoj počtu obyvatel v okrese Bataguassú v letech 1991-2010

Zdroj: IBGE 2010, citace: 15.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/painel/painel.php?codmun=500190

71

Batayporã má 10 936 obyvatel. Touto relativně malou populací se okres řadí na 48. místo ze 78 okresů státu Mato Grosso do Sul. Okres se rozkládá na ploše 1 828km2. Hustota osídlení je tedy rovna 5,98 obyvatel na km2, což je ještě menší intenzita osídlení, než jakou disponuje okres Bataguassú. Následující graf reflektuje vývoj počtu obyvatel v Batayporã od roku 1991. Až do roku 2000 se počet obyvatel zvyšoval, poté 7 let mírně klesal a od roku 2007 opět rostl. Počet obyvatel se za posledních 20 let zvýšil o necelé 3 000.

Graf 19: Vývoj počtu obyvatel v okrese Batayporã v letech 1991-2010

Zdroj: IBGE 2010, citace: 15.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/painel/painel.php?codmun=500200

Následující graf zobrazuje přirozený přírůstek obyvatel ve sledovaných okresech v roce 2009.

72

Graf 20: Přirozený přírůstek v okresech Bataguassú a Batayporã

Zdroj: IBGE 2009, citace 5.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

Batayporã má přirozený přírůstek 84 osob, neboť celkový počet zemřelých osob je 79 a živě narozených dětí 163. Bataguassú má, přestože jeho počet obyvatel je pouze dvakrát vyšší než počet obyvatel v Bataypoře, více než třikrát vyšší přirozený přírůstek. To je dáno především vysokým počtem živě narozených dětí, neboť počet zemřelých osob je jen o 4 vyšší než v okrese Bataguassú. Hrubá míra porodnosti se v okresech státu pohybuje v intervalu 5-42 ‰. Střední hodnota hrubé míry porodnosti mezi okresy státu je rovna 15 ‰. V Bataypoře má hrubá míra porodnosti stejnou hodnotu jako medián a v Bataguassú je o 2 ‰ vyšší. Hrubá míra úmrtnosti nabývá hodnot 1,5-8,3 ‰ a střední hodnota je mezi okresy Mato Grosso do Sul rovna 3,9 ‰. Zatímco Bataguassú má jen o 3 desetiny ‰ vyšší hrubou míru úmrtnosti než je medián, Batayporã se s hodnotou 7,2 ‰ již blíží k maximu.

Okres Batayporã má vysoké relativní hodnoty úmrtnosti. V porodnosti jsou oba okresy stabilním prvkem mezi zbývajícími okresy státu a okres Bataguassú je blízko střední hodnotě také v úmrtnosti.

Odečtením přirozeného přírůstku obyvatel od celkového populačního přírůstku, jsem vypočítala migrační saldo obou okresů. Batayporã disponovala v roce 2009 čistou emigrací, neboť migrační úbytek byl 94 osob. I přestože neznáme celkový počet imigrantů a emigrantů, vidíme, že územní jednotka je migračně ztrátová, což nevypovídá o velké

73

atraktivitě sledovaného okresu. Oproti tomu pro okres Bataguassú jsem vypočetla kladné migrační saldo. Čistá imigrace v roce 2009 činila 98 osob.

Graf 21: Míra gramotnosti v okresech státu Mato Grosso do Sul

Zdroj: IBGE 2010, citace 5.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

Na grafu 21 vidíme míru gramotnosti v okresech státu Mato Grosso do Sul. Míra gramotnosti se v daných okresech pohybuje v intervalu 66,3 – 88,1 %. Střední hodnota je 81,4 %. Srovnáním se státem São Paulo je zřejmé, že úroveň gramotnosti v Mato Grosso do Sul je trochu nižší. Okres Bataguassú má stejnou míru gramotnosti jako je střední hodnota a okres Batayporã se ke střední hodnotě blíží. Je patrné, že ani jeden ze sledovaných okresů nedisponuje extrémními, ať už vysokými nebo nízkými, hodnotami.

Oba okresy v úrovni gramotnosti nezaostávají za ostatními okresy ve státě.

5.3.2. Sociální ukazatele

Zkoumanými sociálními ukazateli jsou vybavenost územních jednotek a spravedlnost v rozdělení důchodů. Ve vybavenosti budeme nejprve sledovat dostupnost zdravotnické péče a poté vybavenost průmyslovými podniky.

Dostupnost zdravotnické péče vystihuje graf 22. V jednotlivých okresech státu připadá minimálně 0,25 a maximálně 1,91 zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel. Střední hodnota okresů je rovna 0,68 zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel. V okrese

74

Batayporã je celkem 9 zdravotnických zařízení, z toho 7 municipálních a 2 privátní. Na 1000 obyvatel zde připadá 0,82 zdravotnických zařízení, což je vyšší než střední hodnota.

V okrese Bataguassú je celkem 15 zdravotnických zařízení, z toho 9 municipálních a 6 soukromých. Na 1000 občanů připadá 0,76 zdravotnických zařízení, což je sice méně než v Bataypoře, ale více než je medián okresů. Srovnáním s okresy státu São Paulo vychází Mato Grosso do Sul jako stát s lepší dostupností zdravotnické péče. Oba dva okresy: Batayporã i Bataguassú mají lepší dostupnost zdravotnických služeb, než je střední hodnota mezi okresy státu.

Graf 22: Počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel v okresech státu Mato Grosso do Sul

Zdroj: IBGE 2009, citace 5.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

Vybavenost průmyslovými podniky je zobrazena na následujícím grafu.

75

Graf 23: Počet podniků na 1000 obyvatel v okresech státu Mato Grosso do Sul

Zdroj: IBGE 2009, citace 7.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

Počet podniků na 1 000 obyvatel v okresech státu Mato Grosso do Sul se pohybuje v intervalu 4,4 až 52,3. Střední hodnota je 20,7 podniků na 1 000 obyvatel. Batayporã disponuje celkem 208 lokálními podniky. Na 1 000 obyvatel připadá 19 podniků, což je o necelý podnik méně, než je medián. V Bataguassú se nachází celkem 628 podniků a na 1 000 obyvatel připadá 31,7 podniků. Batayporã má podnikatelské prostředí, které se svou atraktivitou blíží ke střední hodnotě, takže nijak nezaostává. Bataguassú má naopak významně lepší podnikatelské prostředí, než je obvyklé v okresech státu Mato Grosso do Sul. Tento okres se svými hodnotami blíží mediánu ve státě São Paulo, který má lepší podnikatelské prostředí.

Poslední zmiňovaný sociální ukazatel reflektuje rovnoměrnost v rozdělení důchodů mezi obyvatelstvem jednotlivých okresů. Graf 24 zobrazuje Ginniho koeficent.

76

Graf 24: Ginniho koeficient v okresech států Mato Grosso do Sul

Zdrtoj: IBGE 2002, citace 10.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

Rozpětí Ginniho koeficientu ve státu Mato Grosso do Sul je relativně malé. Minimální hodnota je 0,40 a maximální hodnota 0,49. Střední hodnota je 0,43. Ve srovnání s Brazílií disponují okresy v tomto státě větší rovností v rozdělení příjmů. V Batypoře nabývá Ginniho koeficient hodnoty 0,42. To znamená rovnější rozdělení příjmů, než je medián.

Naopak v Batguassú jsou příjmy rozděleny méně rovně. Nicméně lze říci, že oba okresy zapadají mezi ostatní okresy ve státě a nedisponují ani extrémně nízkými, ani extrémně vysokými hodnotami.

5.3.3. Ekonomické ukazatele

Základním ekonomickým ukazatelem, který odráží bohatství sledovaných územních jednotek, je HDP na osobu. Graf 25 shrnuje hodnoty ve státě Mato Grosso do Sul.

77

Graf 25: HDP na osobu v okresech státu Mato Grosso do Sul

Zdroj: IBGE 2008, citace 5.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

Stát Mato Grosso do Sul není tak bohatý jako stát São Paulo. To dokazují hodnoty HDP na osobu, které v tomto státě jsou o 1 000 realů nižší než v Brazílii. V okresech Mato Grosso do Sul je minimální HDP na osobu 4 668 realů a maximální HDP na osobu je 31 017 realů.

Střední hodnota mezi okresy je 12 636 realů na osobu. Oba sledované okresy mají vyšší HDP na osobu, než je střední hodnota. Z toho vyplývá, že po ekonomické stránce, patří tyto okresy spíše k bohatším.

Struktura HDP se v obou okresech liší od struktury státu Mato Grosso do Sul (viz předchozí kapitola).

78

Graf 26: Podíl jednotlivých sektorů na HDP v okresech Batayporã a Bataguassú

Zdroj: IBGE 2009, citace 10.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

Jak vidíme na grafech výše, oba sledované okresy mají strukturu HDP typickou pro rozvinuté ekonomiky. Tedy nejvyšší podíl má terciér, následuje sekundér a nejmenší podíl má primér. Mato Grosso do Sul má také nejvyšší podíl terciéru, ale následuje primér a nejmenší podíl má sekundér. Zatímco stát má 68% podíl služeb, v Bataguassú činí tento podíl 50,1 % a v Bataypoře dokonce jen 46,5 %. Průmysl a stavebnictví je v Mato Grosso do Sul zastoupeno 15 % ale v Bataypoře 28,1 % a v Bataguassú dokonce 39,1 %.

Zemědělství tvoří v Mato Grosso do Sul 17 %. Naopak v okrese Batayporã má podíl 24,8 % a v okrese Bataguassú pouze 10,8 %.

Bohatství nepřímo zohledňuje také ukazatel výskytu chudoby. Jeho hodnoty pro okresy státu Mato Grosso do Sul ukazuje následující graf.

79

Graf 27: Výskyt chudoby v okresech státu Mato Grosso do Sul

Zdroj: IBGE 2002, citace 5.11.2011, přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br/cidadesat/topwindow.htm?1

Stát Mato Grosso do Sul má vyšší výskyt chudoby než stát São Paulo. Chudoba se zde vyskytuje v podílu 34,23 %, což je vyšší číslo, než platí pro Brazílii. Střední hodnota výskytu chudoby pro okresu státu je 36,99 %. Minimální výskyt chudoby je 21,49 % a maximální výskyt chudoby je 53,5 %. Rozpětí je mnohem menší než ve státu São Paulo.

Okres Bataguasú má výskyt chudoby blízký střední hodnotě. To znamená, že zapadá do běžných hodnot výskytu chudoby ve státě. Lidé zde nejsou ani extrémně bohatí, ani extrémně chudí. V Bataypoře je výskyt chudoby přibližně o 5 % vyšší než je medián. To znamená, že je zde více chudoby. Domnívám se ale, že toto číslo není na poměry státu ještě extrémně vysoké.

80

Závěr Během zkoumání Baťova podnikání v Brazílii, jsem zjistila, že skutečné výsledky jeho činnosti se značně odchylují od jeho záměrů. Původním Baťovým cílem bylo vytvořit v kolonizovaných územích samostatnou zemědělsko-průmyslovou jednotku. Podle dochovaných plánů hodlal Jan Baťa vystavět deset měst, přičemž osm z nich se mělo soustředit na výrobu obuvi a punčochového zboží. Zbylá města měla zajišťovat podpůrné činnosti jako je chov skotu a zemědělství. Baťovy plány nebyly plně zrealizovány, především díky finančním potížím způsobeným zejména poltickým klimatem, ale také nesrovnalostmi s ostatními akcionáři společnosti Baťa.

Jan Baťa v území založil čtyři města: Batatuba, Mariápolis, Bataguassú a Batayporã. Pouze v prvním založeném městě, Batatubě, byla postavena továrna na výrobu obuvi. Ostatní města byla zaměřena na zemědělství, především chov dobytka sloužícího zejména jako zdroj kůže. V současnosti jsou všechna založená města samostatným okresem. Pouze město Batatuba je městským obvodem náležícím do okresu Piracaia.

Dílčím cílem diplomové práce bylo zkoumat faktory, které rozhodovaly o lokalizaci Baťových činností. Ve svém bádání jsem dospěla k závěru, že významnou roli sehrály historické okolnosti. Nepříznivá politická situace v Československu zvýšila Baťův zájem o aktivity v zahraničí, především ve Velké Británii a USA. Avšak zapsání na britskou a americkou černou listinu subjektů kolaborujících s nacisty ztížilo Baťovo podnikání a vedlo ho k jeho vycestování do Brazílie, kam byl pozván samotným prezidentem.

Další faktory, které ovlivnily lokalizaci měst, byly spjaty s místními podmínkami.

Pozitivním faktorem pro Jana Baťu bylo mírné klima v kolonizované oblasti. Faktorem pro lokalizaci města Batatuba byla na tehdejší podmínky vyhovující dopravní dostupnost a obslužnost, dostatečné zdroje užitkové vody a kvalitní půdy. Území, kde bylo vystavěno město Mariápolis se nalézalo mezi železničními tratěmi a také disponovalo půdou vhodnou pro zemědělství. Město Bataguassú bylo umístěno do území, jímž procházela cesta určená pro hnaní dobytka. Místo se nachází na břehu řeky, což zaručovalo příznivé podmínky pro zemědělství. Území lokalizace města Batayporã sice nebylo vhodně dopravně napojeno, avšak disponovalo dostatečnými zdroji kvalitní vody a půdy. Hlavní roli při rozhodování o lokalizaci nových měst sehrávaly především přírodní a dopravní lokalizační faktory.

81

Hlavním cílem diplomové práce bylo prozkoumat, zda jsou Baťou založená města stabilním prvkem hospodářské soustavy příslušných států.

Zkoumáním okresů Piracaia (k němuž přísluší městský obvod Batatuba) a Mariápolis byl potvrzen předpoklad plnohodnotné příslušnosti sledovaných měst do vyšší územní jednotky, tedy státu São Paulo. Hodnoty přirozeného přírůstku se blíží středním hodnotám ve státě a jedná se o migračně ziskový region. Gramotnost mají obyvatelé okresu Piracaia mírně vyšší, než jsou střední hodnoty státu. Piracia nabývá trochu nepříznivějších sociálních charakteristik, než jaké jsou střední hodnoty ve státě. Disponuje nižším relativním počtem zdravotnických zařízení i podniků a důchody jsou méně rovnoměrně rozdělovány. Podle ekonomických ukazatelů okres Piracaia má sice nižší HDP na obyvatele, než je střední hodnota ve státě, avšak má nižší výskyt chudoby. Okres Mariápolis má podstatně nižší počet obyvatel než ostatní sledovaná Baťova města. Během posledních deseti let počet obyvatel klesal, což se vymyká všeobecnému trendu ve státě i v Brazílii. S ohledem na kladný přirozený přírůstek a záporné migrační saldo je pravděpodobné, že mnozí obyvatelé se odstěhovali do větších měst. Úrovní gramotnosti obyvatelé Mariápolis odpovídají průměrné úrovni ve státu. Mariápolis nabývá příznivějších sociálních charakteristik ve srovnání s ostatními okresy ve státě. Obyvatelé mají k dispozici více zdravotnických zařízení. Vyšší relativní počet podniků vypovídá o atraktivitě podnikatelského prostředí. Také důchody jsou rozdělovány rovnoměrněji. Okres Mariápolis naopak nabývá horších hodnot, co se týče bohatství na osobu stejně jako výskytu chudoby.

Zkoumáním měst Bataguassú a Batayporã byla potvrzena hypotéza, že oba sledované okresy svými demografickými, sociálními a ekonomickými charakteristikami náleží do státu Mato Grosso do Sul. Okres Bataguassú má o něco příznivější hodnoty přirozeného pohybu obyvatelstva, než je běžné v okresech státu. Tento okres je také migračně ziskový a tedy atraktivní pro nově příchozí. Obyvatelstvo svou vzdělaností nezaostává za obyvatelstvem ostatních okresů ve státě. Dostupnost zdravotní péče, atraktivita podnikatelského prostředí i rovnost v rozdělení důchodů odpovídají hodnotám ve státě.

Svým HDP na osobu stejně jako podílem výskytu chudoby se okres řadí spíše k bohatším okresům ve státě. Okres Batayporã má o trochu horší hodnoty přirozeného i mechanického pohybu obyvatel. Ve srovnání s ostatními okresy státu má vyšší úmrtnost a nižší atraktivitu pro imigranty. Avšak vzdělaností nezaostává populace za obyvateli ostatních okresů.

Podnikatelské prostředí je významně příznivější. Dostupnost zdravotní péče odpovídá

82

středním hodnotám. Pokud se týče bohatství v okrese Batayporã tak HDP na osobu hovoří o větším bohatství, ale naopak výskyt chudoby řadí okres k méně bohatým okresům.

Záměrem této práce bylo zhodnotit ekonomický a sociální význam vzniku Baťových měst na vybrané regiony s pomocí dostupných statistických dat. Domnívám se, že výzvou v této problematice je průzkum místních podmínek přímo v realitě sledovaných měst. Poznatky obsažené v této práci mohou poskytnout základ pro další možnosti sledování vývoje ve městech, která vznikla zásluhou Jana Bati. Oblast, na kterou byl zaměřen výzkum, o nějž se opírá tato práce, mne natolik zaujala, že se hodlám v blízké budoucnosti zúčastnit projektu uskutečňovaném ve městě Batayporã a při této příležitosti se věnovat empirickému sběru dat, které by mohly sloužit pro účely dalších odborných prací.

83

Seznam použitých zdrojů Knižní monografie: •

Arcanjo, Francisco Moacir: Svět porozumí, Příběh krále bot Jana Antonína Bati,

1. vydání, Krásná Lípa, Vydavatelství Marek Belza 2004, 196 str., ISBN 80-903360-1-9 •

Bata Ambrasic, Dolores Ljilana: Projekt kolonizace a osídlování Mato Grosso. In:

Sborník mezinárodní konference: Jan Antonín Baťa – život a dílo, pokračovatel práce Tomáše Bati, 1. vydání, Zlín, Statutární město Zlín 2007, 127 str., ISBN 978-80-239-92472 •

Brož, Ivan: Chlapi od Baťů, osudy Baťovců v době, kdy šéfoval Jan Baťa,

1. Vydání, Praha, Epocha 2002, 195 str., ISBN 80-86328-04-X •

Horňáková, Ladislava: Stavební expanze firmy do zahraničí. In: Sborník

mezinárodní konference: Jan Antonín Baťa – život a dílo, pokračovatel práce Tomáše Bati, 1. vydání, Zlín, Statutární město Zlín 2007, 127 str., ISBN 978-80-239-9247-2 •

Ivanov, Miroslav: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše, 2. vydání,

Vizovice, nakladatelství „LÍPA“ 2000, 383 str., ISBN: 80-86093-14-X •

Klíma Jan: Dějiny Brazílie, 1. vydání, Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 1998,

458 str., ISBN 80-7106-261-8 •

Kuslová, Hana: Představení osobnosti J.A. Bati. In: Sborník mezinárodní

konference: Jan Antonín Baťa – život a dílo, pokračovatel práce Tomáše Bati, 1. vydání, Zlín, Statutární město Zlín 2007, 127 str., ISBN 978-80-239-9247-2 •

Menčík, Ferdinand: Poskokem u Jana Bati: Jan Baťa - spolupráce: (články z let

1920-1936), Praha, VICTORIA PUBLISHING 1993, 138 str., ISBN 80-85605-78-3 •

Pavlík, Zdeněk – Kalibová, Květa: Mnohojazyčný demografický slovník, český

svazek, 2. Vydání, Praha, Česká demografická společnost, 2005, 184 stran, ISBN 80-2394864-4 •

Ševeček, Ludvík – Horňáková, Ladislava: Satelity funkcionalistického Zlína.

Satellites of the Functionalist Zlín: Projekty a realizace ideálních průmyslových měst továrních celků firmy Baťa. Zlín: Státní galerie ve Zlíně, 1998. 91 str., ISBN 80-85052-30X

84

•

Štroblík, Vladimír: Dopisy J. A. Bati z Ameriky. In: Sborník mezinárodní

konference: Jan Antonín Baťa – život a dílo, pokračovatel práce Tomáše Bati, 1. vydání, Zlín, Statutární město Zlín 2007, 127 str., ISBN 978-80-239-9247-2 •

Tomaštík, Marek: Firma Baťa a její místo v československém hospodářství ve 30.

letech 20. Století In: Sborník mezinárodní konference: Jan Antonín Baťa – život a dílo, pokračovatel práce Tomáše Bati, 1. vydání, Zlín, Statutární město Zlín 2007, 127 str., ISBN 978-80-239-9247-2 •

Wokoun, René - Tvrdoň, Jozef a kolektiv: Přímé zahraniční investice a regionální

rozvoj, 1. vydání, Praha, Nakladatelství Oeconomica 2010, 204 str., ISBN 978-80-2451736-0 •

Zelený, Milan: Tomáš a J. A. Baťa: Podnikatelský tandem. Ze Zlína do světa. In:

Sborník mezinárodní konference: Jan Antonín Baťa – život a dílo, pokračovatel práce Tomáše Bati, 1. vydání, Zlín, Statutární město Zlín 2007, 127 str., ISBN 978-80-239-92472 •

Kolektiv autorů: Úvod do regionálních věd a veřejné správy, 2. rozšířené vydání,

Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. 2008, 455 str., ISBN 978-80-7380086-4 •

ČSÚ:Demografická příručka 2004, 2004, 373 str., ISBN 80-250-0955-6

Legislativa: •

Constutuição da República federativa do Brasil, Ústava Brazilské federativní

republiky, 1988 Elektronické zdroje: •

CIA: The World Factbook, 2011, citace 12.9.2011, přístup z internetu:

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/br.html •

Česká národní banka: Přímé zahraniční investice 2003, citace 16.5.2011, přístup

z internetu: http://www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_stat/publikace_pb/pzi/PZI_2003_CZ1.PD F •

IBGE: oficiální webový portál Brazilského statistického úřadu, citace 9.9.2011,

přístup z internetu: http://www.ibge.gov.br

85

•

Společnost Baťa a.s: oficiální webový portál, citace 2.11.2011, přístup z internetu:

http://www.bata.cz •

Stát Mato Grosso do Sul: oficiální webový portál, citace 2.12.2011: přístup z

internetu: http://www.ms.gov.br •

Stát São Paulo: oficiální webový portál, citace 2.12.2011, přístup z internetu:

http://www.saopaulo.sp.gov.br Filmografie: •

Lipovská, Dana: Brazilské stopy Jana Antonína Bati, J. D. Production, s.r.o., 2007

86

Seznam grafů Graf 1: Vývoj počtu obyvatel Brazílie v letech 1901-2009.................................................37 Graf 2: Podíl jednotlivých sektorů na HDP Brazílie ...........................................................38 Graf 3: Vývoj HDP v Brazílii v letech 1901-2008 v cenách realu z roku 1999 ..................39 Graf 4: Vývoj počtu obyvatel Mato Grosso do Sul .............................................................46 Graf 5: Podíl jednotlivých sektorů na HDP Mato Grosso do Sul........................................46 Graf 6: Vývoj počtu obyvatel státu São Paulo.....................................................................51 Graf 7: Podíl jednotlivých sektorů na HDP státu São Paulo ...............................................52 Graf 8: Vývoj počtu obyvatel v okrese Piracaia v letech 1991-2010 ..................................62 Graf 9: Vývoj počtu obyvatel v okrese Mariápolis v letech 1991-2010..............................62 Graf 10: Přirozený přírůstek v okresech Piracaia a Mariápolis ...........................................64 Graf 11: Míra gramotnosti v okresech státu São Paulo .......................................................64 Graf 12: Počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel v okresech státu São Paulo ......66 Graf 13: Počet podniků na 1000 obyvatel v okresech státu São Paulo................................67 Graf 14: Ginniho koeficient v okresech státu São Paulo .....................................................68 Graf 15: HDP v okresech státu São Paulo ...........................................................................69 Graf 16: Podíl jednotlivých sektorů na HDP v okresech Mariápolis a Piracaia..................69 Graf 17: Výskyt chudoby v okresech státu São Paulo.........................................................70 Graf 18: Vývoj počtu obyvatel v okrese Bataguassú v letech 1991-2010...........................71 Graf 19: Vývoj počtu obyvatel v okrese Batayporã v letech 1991-2010.............................72 Graf 20: Přirozený přírůstek v okresech Bataguassú a Batayporã.......................................73 Graf 21: Míra gramotnosti v okresech státu Mato Grosso do Sul .......................................74 Graf 22: Počet zdravotnických zařízení na 1000 obyvatel v okresech státu Mato Grosso do Sul ........................................................................................................................................75 Graf 23: Počet podniků na 1000 obyvatel v okresech státu Mato Grosso do Sul................76 Graf 24: Ginniho koeficient v okresech států Mato Grosso do Sul .....................................77 Graf 25: HDP na osobu v okresech státu Mato Grosso do Sul............................................78 Graf 26: Podíl jednotlivých sektorů na HDP v okresech Batayporã a Bataguassú .............79 Graf 27: Výskyt chudoby v okresech státu Mato Grosso do Sul.........................................80

87

Seznam tabulek Tabulka 1: Baťovy plány v Brazílii .....................................................................................28 Tabulka 2: Charakteristika brazilských makroregionů ........................................................41 Tabulka 3: Základní charakteristiky státu Mato Grosso do Sul...........................................45 Tabulka 4: Další socioekonomické charakteristiky státu Mato Grosso do Sul ...................48 Tabulka 5: Základní charakteristiky státu São Paulo...........................................................50 Tabulka 6: Další socioekonomické charakteristiky státu São Paulo ...................................54

Seznam příloh Příloha 1: Státy Brazilské federace, Mato Grosso do Sul a São Paulo, upravená mapa......89 Příloha 2: Okresy státu São Paulo: Mariápolis a Piracaia, upravená mapa .........................90 Příloha 3: Okresy státu Mato Grosso do Sul: Bataguassú a Batayporã, upravená mapa, ...91 Příloha 4: Návrh ideálního průmyslového města pro 3000 lidí pro společnost Baťa, autor: R.H. Podzemný, ..................................................................................................................91

88

Přílohy Příloha 1: Státy Brazilské federace, Mato Grosso do Sul a São Paulo, upravená mapa

Zdroj: citace 2.1.2012, přístup z internetu: http://www.mapasparacolorir.com.br

89

Příloha 2: Okresy státu São Paulo: Mariápolis a Piracaia, upravená mapa

Zdroj: citace 2.1.2012, přístup z internetu: http://www.mapasparacolorir.com.br

90

Příloha 3: Okresy státu Mato Grosso do Sul: Bataguassú a Batayporã, upravená mapa,

Zdroj: citace 2.1.2012, přístup z internetu: http://www.mapasparacolorir.com.br

91

Příloha 4: Návrh ideálního průmyslového města pro 3000 lidí pro společnost Baťa, autor: R.H. Podzemný

Zdroj: Ševeček – Horňákova, 1998, str. 15

92