Ostrava_LIFE_prosinec

příběhy s dobrým koncem… a co teprve konec roku? město • život • styl • prosinec 2008 – leden 2009

Místo mnoha smyslů – restaurace Legend Hledáte luxusní restauraci, která by byla vhodná pro opulentní večeři s významnými obchodními partnery?

Nebo vás láká místo, kde si můžete v klidu vychutnat výtečnou kávu? To i mnohé jiné nabízí jedna z nejlepších ostravských restaurací. Secesní restaurant Legend je vysoce reprezentativní středisko hotelu MaMaison Imperial Ostrava. Na jídelním lístku je zařazen bohatý sortiment pokrmů, které jsou připravovány s mimořádnou profesionální péčí, ať už jde o studené a teplé předkrmy, polévky, hlavní jídla domácí i zahraniční kuchyně nebo velký výběr moučníků.

Také unikátní vinotéka splní přání i toho nejnáročnějšího hosta. Navíc, španělský šéfkuchař Miguel Ángel Moraga Delgado bravůrně reaguje na všechny

www.imperial.cz

požadavky příchozích labužníků. Dokáže připravit tradiční speciality, servírované v hotelu Imperial od nepaměti, stejně jako moderní gastronomické kombinace. Jeho kuchařské umění je založeno na respektu k původnímu kulinářskému dědictví předchozích generací spolu s originálním využitím nových potravinových technologií. „Jídlo je neskutečný zážitek mnoha smyslů. Každý má vlastní smyslový svět a mým cílem je vzbudit pozitivní zážitek i emoce během každého jídla. Vaření je umění! Myslím si, že objevení nového pokrmu přispěje ještě víc k lidskému štěstí než objevení nové hvězdy,” říká šéfkuchař.

Miguelovy delikatesy můžete přijít ochutnat každý den od 18 do 1 hodiny ráno. Jste srdečně zváni!

editorial

2–3

MADE IN

nuda v Ostravě? Nikoli!

4–8

ROZHOVOR

konec roku nás všechny v LIFE zastihnul v takovém fofru, že jsme téměř nepostřehli, kolik krásných pozdravů a přání mnoha úspěchů v roce 2009 se nakupilo na našem redakčním stole. Děkujeme za ně a těšíme se spolu s vámi na nová čísla našeho magazínu. Totiž i vy, aniž si to mnohdy uvědomujete, jste jeho tvůrci. Vaše náměty a připomínky jsou pro nás velkou inspirací.

A jak říká mistr „Protokol“ Ladislav Špaček, čím kratší, tím lepší. Tedy novoroční přípitek! Nejlepší řečníci prý hovoří vtipně a jejich vystoupení musí mít gradaci a pointu. Takže: Krásný, pohodový (pokud to jen půjde) každý den nového roku 2009, hodně radosti a hlavně zdraví.

Za celý redakční tým Marie Václavková šéfredaktorka

10–11

PERSONA GRATA Bohuslav Dvořák našel pod stromečkem štěpkovač

ZAOSTŘENO NA 007 za 75 500

„Tančím rád, ale až po vypití půl litru šampaňského,“ říká ředitel ostravského studia České televize Ilja Racek

ALLEGRO

9

12–16

secesní bonbonek

zázraky se dějí

BEDEKR

Ostrava LIFE / město • život • styl / zpravodajský a společenský magazín / prosinec 2008–leden 2009 Registrační číslo: MK ČR E 18160 • Vydavatel: Vydavatelství X-PRESS s.r.o., Škroupova 1114/4, 702 00 Ostrava • Tisk: Grafico s.r.o.

Redakce: Šéfredaktor: Marie Václavková, marie@ostravalife.cz • Redaktoři: Táňa Arťušenková, tana@ostravalife.cz, Dagmar Štefková, dasa@ostravalife.cz Spolupracovníci: Foto: Jiří Urban, Jiří Zerzoń, Karel Kita • Sazba: Marek Kuča Texty: Karolina Konečná, Eva Kotarbová, Petr Bidzinský, Vladimír Šmehlík • Anglické texty: George Dvorsky Karikatury: Václav Šípoš Adresa redakce: Brandlova 6, 702 00 Moravská Ostrava, tel. č.: +420 725 589 050–053 redakce@ostravalife.cz • Reklama: +420 591 121 521, +420 725 589 053 • reklama@ostravalife.cz

Milé čtenářky a milí čtenáři,

OBSAH hokejka nehokejka, všechno lítá

TÉMA

16–17 VOILÀ

skleněné křišťálové radosti

DELIKATESA

karambola na Vaškově šlehu

18–19

NÁVŠTĚVA

světový řezbářský unikát v hradní kapli

ROKujeme

lvům, střelcům a beranům v roce 2009 hvězdy přejí

ŽOLÍK

flirtování ve víru tance

20

ZA HUMNY

intrikánka z Karviné ovlivnila evropské dějiny

horolezec ve Vesmíru / Libor Uher oživil vzpomínky. V kině Vesmír se debatovalo o zrádné hoře K2. Kromě jiného došlo na témata, jako například ponorková nebo výšková nemoc. Zároveň byly veřejnosti poprvé promítnuty exkluzivní videomateriály.

Emoce se mnohdy zadržovaly jen těžko. Dech se tajil především z pasáží, které zachycovaly poslední stovky metrů před samotným výstupem na druhou nejvyšší horu světa.

blues v Garáži / Tradice započata. První ročník festivalu Garážové blues má za sebou úspěšnou premiéru. Vévodil jí nezničitelný bluesový démon Vladimír Mišík se skupinou Etc. Zdravotní trable překonal a na pódiu opět řádí, jako za mladých let. Dále vystoupily kapely Andy Marshall Band, Dobráci od kosti a slovenský zástupce ZVA 12–28. Sečteno a podtrženo. O tom, že se už nyní chystá druhý ročník, nikdo nepochybuje.

Kobzanová jako spojovatelka / V autosalonu Škoda společnosti Auto Heller si dali za cíl spojit dva fenomény − ženu a motorismus. Podařilo se. Nejen díky tomu, že na akci Moderní žena zavítala moderátorka Diana Kobzanová a světový rekordman v desetiboji Roman Šebrle. Přítomné dámy si pochvalovaly skutečnost, že se mohly vydovádět v autech typu Volkswagen Passat CC, Volkswagen Scirocco nebo Audi Q5 a poté se nerušeně vydat do salonu, kde se nechaly nalíčit.

s mapou od Emila Filly, které je ovlivněno kubismem. Výstava potrvá do 28. února.

Loprais odstartoval / Slavný závod Rallye Paříž – Dakar v roce 2009 na africký kontinent nezavítá. Premiérově se pojede v Jižní Americe.

Oficiální start padl na argentinské město Buenos Aires. Šestinásobný vítěz africké rallye Karel Loprais v doprovodném vozidle a jeho synovec Aleš v soutěžní Tatře vyrazili vstříc jihoamerickému dobrodružství z Ostravy.

stoletá oslavenkyně / Paní Anna Bodzionová z Ostravy-Poruby zná recept na dlouhověkost. Tato čiperná stařenka oslavila 10. prosince sto let. Podle jejich slov za to může především fakt, že v jídle ani pití nikdy nebyla vybíravá. Navíc ráda chodí na procházky, aby si následně odpočinula u nějakého zajímavého televizního pořadu. Z květin preferuje růže.

mytologický tanec / Tančili, tančili a přitom vyprávěli mystický příběh z irské mytologie o Oengusovi a Caer. Soubor Rinceoirí nabídl chutnou porci moderního irského stepu. Za ladnými pohyby se ovšem skrývala spousta dřiny. Choreografie se skládala z více než pěti tisíc krokových variací a tanečníci během představení zhubli přibližně o dva kilogramy! Nemluvě o tom, že příprava na jednu show trvá přes pět hodin.

obrazové skvosty / Galerie výtvarného umění v Ostravě uvítala čtyři stovky excelentních obrazů. Ty jsou součástí výstavy Sváry zření 1890–1918 s podtitulem Fasety modernity na přelomu 19. a 20. století. Fajnšmekrům se představují perly jako například Pohled od Ládví Antonína Slavíčka. Jedno z jeho vrcholných impresionistických děl. Nebo Zátiší

zlobivá spisovatelka / Snad všichni rodiče na světě si přejí, aby jejich děti byly hodné.

Ještě jinak řečeno – úplně nejhodnější. Spisovatelka Marie Žochová má jiný názor. V Literární kavárně totiž představila knížku Bráška a já, určenou všem zlobivým dětem. Autorka hodnotí zlobení jako cestu do pohádky, do světa fantazie. Protože mnozí rodiče vidí tuto skutečnost v jiných barvách, je kniha věnována rovněž dospělým, kteří si nezapomněli hrát.

made in gladiátor Kuchař / Pro českého freestylistu Petra Kuchaře byla Ostrava doslova zakletá.

Na závodech či exhibicích zde startoval několikrát, ale téměř pokaždé se šeredně natloukl a odjížděl s vážným zraněním. Až FMX Gla­ diator Games to změnily. Petr Kuchař veškeré náročné triky s motorkou zvládl na jedničku.

Zřejmě za to mohly dvě skutečnosti. Jednak za ním poprvé do Ostravy přijela manželka a navíc se skákalo v prostředí připomínajícím gladiátorské souboje. Česká freestylová legenda si moc dobře uvědomovala, že vítěz může být jen jeden.

orientální Genzer a Suchánek / Charismatičtí herci a baviči Richard Genzer a Michal Suchánek zpestřili specifickým moderováním orientální show, kterou pořádala tanečnice Latifah. Oba showmani si v přestávkách mezi přehlídkou břišních tanců stříleli nejen z diváků, ale také sami ze sebe. Nepřekvapila minuta ticha za to, že Suchánek zvládl rychlejší krok naposled před dvaceti lety. Diváci se zároveň dozvěděli, že Genzer je podobně inteligentní jako většina missek. Ty totiž mají v pase šedesát centimetrů stejně jako Genzer.

Kolem hlavy.

nedostupné chuťovky / Jako útok na chuťové buňky by se dal označit Gastro festival. Na jednom místě se mísily rozmanité vůně různých kulinářských lahůdek.

Návštěvníci se tak mohli zakoukat do rybích specialitek nebo dortů ozdobených originálními motivy. Oči by jedly, ale nešlo to. Vadilo totiž jediné. Většina z vystavených dobrot se nemohla konzumovat.

otec je exot / Přibližně dvě stě padesát dívek z Ostravska se rozhodlo, že se stane Českou miss 2009. A proto se sešly v hotelu Imperial na castingu, který měl za úkol rozdat vstupenky do semifinálového kola soutěže.

Během šestihodinového maratonu musely adeptky zvládnout promenádu v plavkách nebo pro mnohé náročný pohovor se spoustou záludných otázek. Nejvíce pobavila dívka, která tvrdila, že za její exotický vzhled může otec. Je prý úplný exot. Postup si nakonec vybojovalo devět krásek. komerční prezentace

4/5

nem

rozhovor Když mluví o Ostravě, dává najevo patřičnou hrdost. Narodil se tady. Umělec, manažer a úředník v jedné osobě. Na jeho golfové nářadí usedá prach. K nelibosti manželky. I tohle patří k Iljovi Rackovi, řediteli ostravského studia České televize.

Proč vaše golfové hole zahálejí?

Pořád je něco jiného důležitější než běhání po golfovém hřišti. Není na ně čas.

To mě překvapuje. Nepatří k práci snad každého ředitele?

Bohužel, nepatří. Zvláště ne k práci šéfa os­travské televize. Ten nemá bohémské rysy, jak by si někdo mohl myslet. V osm jsem v kanceláři a odcházím po x hodinách práce.

Není to umělecká činnost, ale řídící. Z velké části úředničina. Pak je to o častém cestování. Což je zejména v zimě dost nepříjemné.

Někdy i dvakrát týdně jezdím do Prahy, když si generální ředitel ČT zve šéfy jednotlivých studií na kolegia. Zúčastňuji se pracovních setkání s politiky, pokud se chystají nějaká rozhodnutí týkající se médií, případně změny v zákonech. Jsem na jednáních o přípravě ročního rozpočtu. Jezdím na schůze Rady České televize. Snažím se stihnout projekce nejdůležitějších pořadů, které se u nás připravily do vysílání. A mohl bych uvádět další příklady.

Takový, který by vám někdo mohl závidět?

Možná to, že k mým povinnostem patří také účast na prestižních společenských akcích, které se odehrávají i mimo Ostravu. Takže zmíním i nedávný televizní ples na Žofíně.

Byl pracovní záležitostí s povinnou účastí.

Manželka měla radost. Já méně. (smích) Nerad tančíte?

Rád, ale až po vypití půl litru šampaňského.

Nebudete hvězdou další série StarDance?

To nehrozí. S tancem mám potíže od tanečních, i po dobrém tréninku v lekcích Jitřenky Šumavské, která ve vítkovickém kulturním domě učila tančit snad polovinu Ostravy.

Jak se na takových velkých společenských akcích cítíte v blízkosti krásných, mladých dam, kterým imponují muži s prestižním povoláním a přemýšlí o nich jako o cestičce ke kariéře?

totiž nejednou stalo, že na mne překvapeně vybafli: A kde máte kameru? To nesnáším!

Takže se někdy i dopředu zeptám, proč jsem vlastně pozván. Jako někomu sympatická osoba, nebo instituce, která lidi zviditelní? Dá se to samozřejmě spojit. Chci ale upřímnost.

Ostravskou televizi jste blíže poznal už jako student.

Ano, studoval jsem sociální vědy a publicistiku a později také režii na Divadelní akademii múzických umění v Praze. Potřebnou praxi jsem získal v ostravském studiu. Stihl jsem se tady seznámit s manželkou a oženit se. Ještě jako student jsem začal psát pro časopis Československá televize, dělal jsem rozhovory se slavnými osobnostmi.

Například s kameramanem Jiřím Vrožinou a vynikajícím režisérem Aloisem Müllerem, který se podepsal pod seriál Kamenný řád i další divácky oblíbené inscenace, jimiž se tehdy ostravská dramatická tvorba proslavila na celostátní úrovni. V roce 1975 jsem byl přijat jako asistent režie.

Později jste ale pracoval v ostravském rozhlase jako režisér.

Rozhlas, to je asi pět let mého života. Označil bych je vieweghovsky jako báječná léta pod psa. Politická atmosféra byla dusná. Já jsem ji naštěstí prožíval s lidmi, kteří byli přátelští a velcí profesionálové. Jako můj první rozhlasový šéf Libor Kondělka nebo režisérka Drahuška Šípová.

Ve vedení ostravského studia jste od roku 2002. Překvapilo vás něčím televizní prostředí?

Ze začátku mě dokonce zaskočilo! Když jsem totiž v divadle nebo na ministerstvu něco rozhodl a nelíbilo se to, následovala diskuze, ale zůstala doma, za zavřenými dveřmi. Některé moje direktivy vydané v ostravském studiu se hned druhý den ocitly v novinách. A byl problém. Rychle jsem se musel smířit s faktem, že prostředí velkých médií je drsnější a dravější než divadelní a na ministerstvu. Neustále staví člověka před otázku, kde jsou hranice etiky. To je velké téma současnosti. Myslím si, že média by neměla být bezohledná k lidskému osudu.

Proto se snažím, aby od nás vycházely pořady, které zbytečně nezraňují a neskandalizují.

Pokud kritizuji, pak na základě doložených faktů.

Pořady ostravského studia získávají ceny na festivalech. To je určitě důvod ke spokojenosti...

Jistě. Musím ale zmínit, že od roku 2002 se naše roční výroba zvýšila o sto procent, na více než tisíc programových hodin. Je dobře, že lidé mají práci. Neustále se zdokonaluje zpravodajství. Ve studiu velmi často usedají největší osobnosti politické scény.

Snažíme se reagovat na vše, co podstatného se objeví v regionu i jinde.

Působil jste jako umělecký šéf několika divadelních souborů, byl ředitelem Národního divadla moravskoslezského. Kde jste získal nejcennější zkušenosti?

Tak to nechci hodnotit. Na každé štaci bylo něco mimořádného, co mě obohatilo. Například ve třiceti třech letech jsem působil v Těšínském divadle. Seznámil jsem se blíže s polskou kulturou. S katovickým divadlem jsme udržovali skvělé kontakty. Umění sousedů pro nás bylo mnohdy vzorem.

I na televizní vysílání z Katovic jsme se dívali s obdivem. Bylo pro nás „stálou adresou“.

Za socialismu se v polské televizi projevovala větší míra tvůrčí a novinářské svobody, než jsme měli doma. To vše mne poznamenalo do budoucna. I dnes fandím rozvoji spolupráce s Poláky a naší polské redakci. Podobně bych mohl mluvit o štaci v Liberci. Ostrava mě znovu zavolala, když se po sametové revoluci jednalo o novém řediteli zdejšího, tehdy státního divadla. Takovou nabídku a důvěru do ní

ám bohémské rysy práce ředitele televize je z velké části úředničina Ty nejsou pro mne. Vyhýbám se jim. Mám manželku a tři dospělé děti. Nejmladší dcera, lékařka, má už skoro třicet. Často se na takových setkáních zajímám o to, proč mě vlastně pořadatelé pozvali. Jestli jako Ilju Racka, nebo ředitele televize. Už se mi

vloženou nešlo odmítnout. Získal jsem cenné zkušenosti potřebné pro vedoucího pracovníka. I z těch někdy těžím. To platí i pro moji pozdější práci ve funkci náměstka ministra kultury a vedoucího odboru Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v Ostravě.

Kvalitní publicistika a dokumentaristika se stala dobrou vizitkou studia už v 60. letech minulého století. Stále to platí. Z významných cen mohu uvést Grand Prix z festivalu v černohorském Baru, kterou dostal snímek Zločin jménem Katyň. Ocenění na přehlídkách obdržel

mimochodem i dokument Podruhé na K2, snímek Sen o nejtěžší hoře světa nebo pořad Ta naše povaha česká. Pochlubit se mohu i oceněným portrétem uznávané sopranistky Mariny Jankové, s názvem Všechno je dar. Z pěti Trilobitů, které uděluje Český filmový a televizní svaz FITES, jsme v roce 2007 získali dokonce dva. Za Katyň a dokument Vládneme, nerušit. Na kontě máme i novinářskou cenu ze soutěže, kterou vyhlašuje Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Praze. Za první místo, které porota přiřkla pořadu Babylon. Mohl bych jmenovat dále.

Alespoň ještě nějaký nový pořad, který diváci uvidí velmi brzy na televizní obrazovce.

V našem studiu jsme dokončili publicistický cyklus nazvaný Generace „0“. Bude se vysílat od 11. ledna každou neděli na ČT1. Představí se v něm naši mladí sportovci, vědci, umělci, novináři a politici. Lidé, kteří se už prosadili, ale zároveň mají život před sebou. Tvůrcům šlo o průnik do mladé generace a odhalení toho, jak vnímá minulost i budoucnost.

Divadelní svět jste zcela neopustil. Režisér Ilja Racek stále existuje.

To ano. Vždycky jsem moc rád, když mi stávající ředitel Národního divadla moravskoslezského svěří operní dílo, které se podařilo najít v archivu a velmi dlouho se nehrálo. Naposled to byla komická postbarokní opera Il cavaliere errante, v českém překladu Potulný rytíř. Premiéru měla v květnu. Napsal ji Mozartův předchůdce Tommase Traetty.

Nemohu si odpustit otázku: Jak to, že nejste hercem? Vaši rodiče byli.

Když mě prarodiče vozili jako pětiletého za maminkou nebo tatínkem do divadel, připadalo mi jejich prostředí, vedle toho klidného spořádaného babičkovského, hodně chaotické. Měl jsem pocit citového napětí, nepříjemného podráždění. Pamatuji si, jak mě v olomouckém divadle tiskla na ňadra nějaká subreta z opery. Z toho všeho vyplynulo, že jsem nechtěl být hercem. (smích) Více se mi líbilo u příbuzných a známých v havířských koloniích, třeba v Hrušově. Měli povolání spojená se zdejším průmyslem.

Takže ani žádné dětské role?

Minuly mne. Neunikl jsem ale povinným etudám při studiu režie na DAMU v Praze.

Vnímal jsem je někdy jako drastické. Jednou z takových byla scénka o mladém hochovi a prostitutce. To bylo utrpení! Měl jsem další důvod, proč netoužit po herecké ka­riéře.

Po mnoha letech, když jsem byl šéfem české scény a celého Těšínského divadla, jsem se musel jednou smířit s myšlenkou, že zastoupím nemocného herce v roli otce Duvala v Dámě s kaméliemi. Bylo mi nepříjemně, když jsem se už v kostýmu chystal na jeviště.

Naštěstí se dotyčný objevil v divadle ještě před začátkem představení. Zachránil mě.

Takže jsem nikdy nic nehrál.

Jak prožíváte Vánoce a silvestra? Zapomínáte v tuto sváteční dobu, že máte doma televizor, nebo si obujete papuče a sedáváte před obrazovkou?

Vánoce mám rád. Už od dětství u babičky.

Měly pro mne zvláštní atmosféru i proto, že k štědrovečerní večeři přijeli rodiče. Konečně jsme se spolu všichni sešli. Maminka se někdy na druhý den vracela do divadla v Mostu, protože hrála v nějaké pohádce.

Tatínek rád vařil. Pomáhal babičce s přípravou jídel. Byl to krásný čas a k němu patřily i televizní pohádky. Později, už s manželkou, jsem prožíval závěr roku také tradičně. Opět často u televizní obrazovky. Při třech dětech ovšem nebylo jednoduché všechno sladit.

A já jsem měl pocit, že musím vidět každý televizní pořad. V poslední době sleduji hlavně ty naše, ostravské. Dnes už jsou děti dospělé, mají svůj rodinný život. Proto jsme se s ženou rozhodli odjet do Svaté země.

Nový rok chceme prožít na Olivetské hoře nad Jeruzalémem. I proto, že jsme tam dříve byli i s dcerkou, která už není mezi námi.

Budeme vzpomínat.

Kdybyste měl před zlatou rybkou z pohádky vyslovit novoroční přání, jaké bude?

Silvestrovsky? Abychom se, jako kdysi v začátcích existence studia, s nikým nemuseli dělit o vysílací čas. To by bylo krásné, odvysílat vše, co se tu kvalitního upeklo.

Rybka by v tom případě ale musela přikouzlit i peníze.

–e-

ebedíte si někdy v sauně?

Tam jsem byl naposled před několika lety o dovolené v Tatrách. Lebedím si ve vaně. Nemám rád sprchování. Když se chci ubytovat v hotelu, nejdříve se ptám, zdali mají v koupelně vanu.

Vydržím v ní s dobrou knížkou i dvě hodiny. Čtu většinou literaturu faktu.

V poslední době také sociologické a teologické spisy. Už to holt patří k mému věku. Stává se mi, že v pohodičce někdy usnu.

Je vaše představa deálně prožité neděle spojena s lenošením?

K tomu jsem se moc nedostal. Pokud počasí dovolí, tak každou neděli pracuji na zahrádce. Otec biskup by mě za to jako křesťana moc nepochválil, ale já musím. Dělám to rád. Jsem členem Svazu zahrádkářů v Kozmicích u Hlučína. Už přes třicet let. Vysadil jsem za tu dobu hodně stromů a keřů. Těší mě, jak rostou bez ohledu na probíhající dějiny.

Trochu souzním s Karlem Čapkem.

Jenomže on byl spíše na malé sazenice, okrasné květiny, takový flórista. Já jsem se ke kytičkám dopracoval až v poslední době, kdy jsem začal vynechávat zeleninu, protože je jí všude dost.

Jenže teď ta ekologie – vím, co dávám do záhonků. Naše zahrádka je skoro v lese. Kolem ticho...

létna – co se vám vybaví?

Janáčkova filharmonie Ostrava, kde jsem byl asi rok ředitelem a řešil i značné finanční problémy. Ceny a nákupy hudebních nástrojů… Nebo?

Líbezný zvuk flétny v inscenaci, kterou připravuji v Divadle loutek Ostrava.

Jde o parafrázi na Čajkovského Labutí jezero. Bude mít premiéru 16. ledna.

Představení vzniká ve spolupráci s Múzickou školou umění Ostrava­ ‑Mariá­nské Hory, která se zaměřuje na handicapované děti. Flétna mě inspiruje k co nejněžnějšímu režijnímu pojetí.

Máte rád situace plné mocí?

Nemám. A jsem typ, který se snaží zachovat při konfliktech naprostý klid.

Vždycky to nejde. Emoce hrají velkou roli v divadle i v televizi. Pokud mohu, dávám dohromady týmy lidí, kteří si rozumí, aby nedocházelo k velkým střetům a hysterickým výstupům.

Ty špatně snáším. Přitom mám často povinnost rozhádané vztahy zpacifikovat. Napočítám do desíti a místo ječení hledám racionální řešení konfliktu.

interview I do not possess the Bohemian characteristics the work done by the TV Director is mostly the office work When the talk is about Ostrava, he openly expresses his pride. He was born in here. The artist, the manager, and the officer in just one person. There is dust collecting on his golf equipment. His wife does not like it. But even this makes a part of Ilja Racek, the Director of the Studio of the Czech Television in Ostrava.

Why do your golf clubs lie idle?

There is always something else, something more important than just the running on a golf course. There is no time for this.

It surprises me. Is it not a part of every director’s work?

Unfortunately, no. Especially not a part of the boss of the Television in Ostrava. He does not possess Bohemian characteristics expected by some. I am in my office at eight o’clock in the morning and I leave after x hours of work. It is not an artistic activity, but it is the management. Mostly the office works. Then, there are many business trips. It is quite unpleasant, especially in winter. I have to go to Praha sometimes twice a week because the ČT General Director invites managers of individual studios to meetings. I take my part in meetings with politicians, when they have prepared decisions related to media, or any changes in laws. I participate in meetings dealing with annual budgets. I attend meetings of the Czech Television Board. I try to see projections of the most important programmes which we have prepared for broadcasting. And I could present many other examples.

Is there anything somebody could envy you?

Maybe, the fact that my participation in prestige social events, which take place outside Ostrava, belongs among my duties.

I can mention the recent television ball in Žofín. It was a work event asking for my compulsory attendance. My wife was happy, but my happiness was somehow limited. (laughs) You probably do not like dancing.

I like it, but only after I drank a half litre of Champaign wine.

Are you not going to be the star of the next Star Dance series?

No, I am not. I have had problems with dancing since my learning lessons, even after the perfect teaching by Jitřenka Šumavská, who probably taught dancing to a half Ostrava’s population in the Vítkovice Community House.

How do you feel in such big social events being so close to beautiful young ladies, who are impressed by men having prestige jobs and who think about them as a possible progression in their careers?

They are not for me. I avoid them. I have got my wife and three adult children. The youngest one, the doctor, is almost thirty. When in such get-together events, I am often interested in why the organisers invited me. If they were inviting Ilja Racek or the Television Director.

It happened several times that they, quite surprised, asked me “Where do you have your camera?” I hate that! This is the reason why I sometimes ask beforehand why I am among the invited guests. Am I a likeable person for someone or an institution which can make some people more visible? That can be combined, of course. However, I wish to hear an honest answer.

You had known the Television Ostrava quite closely already when you were a student.

Yes, I studied social science and journalism, and direction at the Academy of Theatrical and Performing Arts in Praha later. I gained the necessary practice in the Studio in Ostrava.

I managed to meet my wife there and to marry her as well. Still a student, I started writing for the Czechoslovak Television magazine and I made interviews with popular people. They were, for example, the cameraman Jiří Vrožina and the excellent director Alois Müller, who put his signature under the series Kamenný řád (Stony Order) and other popular pieces, which made the drama creations prepared in Ostrava famous countrywide. I was appointed to the position of an assistant to the director in 1975.

You worked later in the position of a director of the Ostrava Radio.

The radio means five years of my life. I would call them, according to Viewegh, the fantastic but also difficult years. The political atmosphere was critical. Fortunately, I lived at that time with people who were friendly and big professionals.

For example, my first radio boss Libor Kondělka or the director Drahuška Šípová.

You still utilise your experience gained at the time when you were the artistic manager of several theatrical companies or in the position of the Director of the National MoravianSilesian Theatre. Where have you got the most valuable experience?

I do not wish to assess that. Each position offered something extraordinary, something enriching me. For example, when I was thirtythree, I was involved in the theatre in Těšín.

I have learnt there more about the Polish culture. We had excellent contacts with the theatre in Katowice. The art of our neighbours was often inspiring. We also admired television broadcasts from Katowice. They presented to us the “favourite address”. A higher level of creative and journalistic freedom was apparent, when compared with our country, in the Polish television during the socialistic era.

That all had influenced me in future. I favour even today the cooperation of Poles with our Polish editors. I could similarly talk about my position in Liberec. Ostrava called me again after the Velvet Revolution, when they

discussed the position of the new director of the local state theatre. I could not refuse the offer and the trust put in me. I have received valuable experience necessary for a manager.

I also utilise that sometimes. And this is true also when it comes to my later work in the positions of the Deputy Minister of Culture and the Manager of the Department of the Regional Office in the Moravian-Silesian region in Ostrava.

You have been in the management of the Ostrava Studio since 2002. Has the television environment surprised you with anything?

It took me by surprise at the beginning! When I took a decision in a theatre or in the Ministry and people did not like it, discussions followed, but it stayed at home behind the closed door.

Some of my directives issued in the Ostrava Studio were presented in newspapers on the following day. And that was a problem. I had to accept the fact that the environment of big media is harsher and fierce, when compared with theatres or the Ministry. It asks a man continuously where the ethical limits are. This has been currently a big problem. I believe that media should consider the human fate. This is the reason why I try for programmes which are not hurting or making scandals. When they criticise some problems, they should be based on well documented facts.

Programmes of the Ostrava Studio get awards in festivals. This must be the reason for your satisfaction...

Certainly. I should mention that our annual production has increased by 100% to more than a thousand programme hours since 2002. I appreciate that people have their jobs.

Our news is continuously getting better. The most important people in our political scene sit very often in our Studio. We try to react to everything important happening in the region and elsewhere.

The high quality journalism and documentaries have become good proofs of our Studio works already in the 1960s. And it is still there. Among important awards, I can mention, for example, the Grand Prix from the festival organised in Bar, in Montenegro, for the documentary called the Crime called Katyň. Our documentary On K2 for the Second Time - The Dream about the Most Difficult Mountain in the World and the programme Our Czech Nature were also awarded. I can also boast of the awarded portrait of the wellknown female soprano Marina Janková called Everything Is a Gift. We have received two out of five Trilobites awarded by the Czech Film and Television Union (FITES) in 2007.

They were awarded to the Katyň and the We Govern, Do Not Bother Us documentaries. We were also awarded the journalistic prize in the competition announced by the UNO High Commissioner for Refugees in Praha. It related to the winning awarded by the jury to the programme called Babylon. I could continue in listing also other awards.

8/9

Tell us about some new programme which the TV audience will see on TV screens soon.

We have finalised the journalistic series called Generation “0” in our Studio. It will start on the 11th of January and it will be broadcasted every Sunday on ČT1. It will present our young sports people, scientists, artists, journalists, and politicians. People, who have become known, but who still have their lives in front of them.

The authors wished to penetrate the young generation and to unveil how young people understand the past and see the future.

emotional tension and unpleasant irritation.

I still remember how an opera soubrette pressed me to her breasts in the theatre in Olomouc. That resulted in the fact that I did not want to be an actor. (laughter) I preferred to be with my relatives and known people in miners’ housing colonies in Hrušov, for example. They had their professions connected with the local industries.

You have not left the world of theatres completely. Ilja Racek − the director still exists.

Yes, this is true. I always appreciate when, for example, the current Director of the National Moravian-Silesian Theatre entrusts me with some opera piece. A piece, which they have found in the archive and which has not been performed for a long time. The last time it was the comic opera “Il cavaliere errante” called in the Czech translation the Knight Errant. It had its premiere in May. It was written by the Mozart predecessor Tommas Traetty.

No children’s roles?

No, they passed me by. However, I could not avoid the compulsory etudes when studying direction at DAMU in Praha. I considered them sometimes drastic. One of them was a scene dealing with a young boy and a prostitute.

How I suffered! That was just another reason why I did not aspire to the career of an actor.

Once, after many years, I had to come to terms with the fact that I had to take a part of an ill actor, the role of the father Duval in The Lady of the Camellias in the theatre in Těšín. It was not pleasant when I was preparing myself in a costume to enter the stage. Fortunately, the actor came into the theatre well before the performance started. He rescued me. So, I have never acted (laughter of satisfaction).

I cannot avoid the question: Why haven’t you been an actor? Your parents were.

When my grand parents took me, at the age of five years, to visit my mum or dad in theatres, their environment seemed very chaotic to me, when comp ared with the calm and wellarranged home of my grand mother. I felt the

How do you enjoy yourself at Christmas and on the last day of the year? Do you forget everything about TV at home during that festive season or you put your slippers on and sit in front of your TV set?

I love Christmas time. It has been since my childhood spent at my grandma. There was

the special atmosphere also because my parents, both actors, came for the dinner. We were finally all together. My mother had to return back to the theatre in Most on the next day sometimes because she played there in some fairy tales. My father enjoyed cooking.

He helped my grandma preparing meals. It was a wonderful time accompanied with fairy tales on television. Later, with my wife, we also celebrated the end of a year traditionally.

In front of the TV screen again. It was not easy to harmonise everything, thanks to our three children. And I had the feeling that I had to see all television programmes. I have been recently following only our programmes, the ones prepared in Ostrava. Our children are adults now and they have their own family lives. That has been the reason why we have decided with my wife to go to the Holy Land.

We wish to spend the New Year Day on the Mount Olivet above Jerusalem. Partly also because we were there in the past with our daughter who is not here with us anymore.

We will remember her.

If you should present a New Year’s wish to the fairy tale golden fish, what it would be like?

Merrily at the end of the year? I would wish not to have to share the broadcasting time with anybody. Similarly as at the beginnings of the Studio existence. That was nice when we could broadcast everything of the high quality prepared by the Studio. However, the fish would have to come with the funds too!

komerční prezentace

www.dp-morava.cz

 realizace

podlah pro hotely, kanceláře, školy, restaurace a byty  návrhy a realizace individuálního dezénu včetně vyřezání loga firmy  poradenská činnost

zakulacená hvězda Není hvězda jako hvězda. Ta, která se objevila mezi ulicemi Reální a Poštovní, nemá žádnou souvislost s jistou čokoládou, ani nejde o showbyznysovou celebritu. Umělecké dílo akademického sochaře Čestmíra Sušky dostalo název Hvězdice a bylo vytvořeno z bronzu. Tento objekt zajisté zkrášluje vzhled města, ale je dobré vědět, že Hvězdice má daleko ke klasickým tvarům. Její doménou je nepřehlédnutelná zakulacenost.

bedekr

srdcem města Každý Ostravák zná Kuří rynek, jen málokdo Jiráskovo náměstí. Toto secesní náměstíčko vzniklo na místě středověkého trhu s drůbeží.

Byl to malý plácek u městských hradeb přímo u Přívozské brány, která sloužila jako jeden ze tří možných vstupů do města Moravské Ostravy. S rozvojem průmyslu, především během 19. století, se začala velmi živelně a zcela nekontrolovaně rozrůstat ostravská předměstí. Bylo jasné, že stavebnímu rozvoji je třeba dát pevná pravidla. Městské hradby časem padly a na jejich místě se začalo stavět. Plácek u Přívozské brány se proměnil v komorní náměstí, jedno z nejkrásnějších v Ostravě.

Kuřímu rynku dominuje obchodní a obytný dům dr. Karla Krause, který vyprojektoval architekt Ludvík Fajgl. Zabírá celou severní stranu náměstí a proslul především díky svým restauračním a kavárenským provozům.

Západní část Kuřího rynku protíná Poštovní ulice, která je považována za jednu z nejmalebnějších v celé Ostravě. Až se po ní budete procházet, prohlédněte si menzu a filozofickou fakultu na rohu Poštovní a Reální – jde o původní budovu hotelu Royal s luxusní kavárnou v parteru. Hotel byl svého času považován za jeden z nejluxusnějších „veřejných domů“ ve městě. Zatímco ostravské paničky srkaly v kavárně kávu a pojídaly štrúdl, jejich ctihodní mužové si odskakovali do patra, prý zahrát si billiard.

Poštovní je plná secesních a historizujících domů, které se předhánějí ve zdobnosti.

Za křižovatkou s ulicí Československých legií najdete velmi oblíbenou hospodu U Rady, která je vyhlášená především díky dobrému pivu a české kuchyni. Na konci Poštovní je, jak jinak, budova pošty. CaK poštovní úřad zde byl vystavěn v roce 1909. Jeho současná

podoba je z roku 1926. Jde o nádhernou historizující stavbu s nárožní kopulí a hodinami.

Naproti hlavnímu vchodu stojí drobná alžbětinská kaple. Byla vystavěna na počest 50. výročí panování císaře Františka Josefa I. a také jako smutná připomínka tragického úmrtí císařovny Alžběty, které nikdo neřekl jinak než Sissi. Samotná kaple stojí v Husově sadu, bývalém městském pohřebišti. V jeho okolí najdete řadu významných staveb. Vilu Paula Hawlika nebo luxusní dům dr. J. Eisnera, která je opravdovým bonbonkem ostravské secese, moderní a pompézní palác odborů z roku 1928 od stavitelů Nové radnice, skvostný evangelický kostel ve stylu holandské renesance nebo vlastní dům architekta F. Neumanna a mnoho dalších.

Cesta z Masarykova náměstí k Husovu sadu je skutečně malebnou procházkou samotným srdcem města.

-v-

persona grata

jak nebýt jen průtokovým ohřívačem peněz

Lesnictví má Bohuslav Dvořák v krvi. Šafářem na Vysočině byl praděd, dědeček po praxi v lesích na Zakarpatské Rusi dostal místo hajného v Nýdku. Otec se z lesního dělníka postupně vypracoval na středoškolského učitele Střední lesnické školy v Hranicích na Moravě.

„Les mne velmi lákal a sen se mi splnil. Se ženou jsme začátkem devadesátých let žili v hájence, pracoval jsem v šilheřovické bažantnici,“ říká majitel ostravské společnosti Dvořák Lesy, sady, zahrady s.r.o. Jako mladý začínající lesník se staral o sto hektarů polí v bažatnici, líheň i odchov pernaté zvěře. „Ve skutečnosti jsem dělal holku pro všechno.

Tehdy mi to velmi vadilo. Ale už mnohokrát jsem si na tuto školu života vzpomněl a jsem za ni vděčný. Hodně jsem se naučil,“ říká B. Dvořák.

Podnikat začal v roce 1992 jako většina lidí s dluhem. Na úvěr koupil za šestnáct tisíc korun benzinovou pilu. „Kupodivu jsem ji splatil za čtyři měsíce a ještě zbylo na chod domácnosti. Tehdy jsem byl na sebe nesmírně hrdý. Pochopil jsem, že se uživím nejen jako zaměstnanec, ale i sám.“ Hned však dodává, že se za podnikatele nepovažuje. „Raději mám slovo hospodář. Doma, ve firmě i v lese.

10/11

Příroda ani ekonomika se nedá ošálit. Každý necitlivý zásah nebo porušení pravidel dříve nebo později vrátí. Pro mne je lesnictví skutečně srdeční záležitost. Firma proto nese jméno naší rodiny a lesnická činnost je v ní na prvním místě. Nechci se schovávat za latinské nebo anglické nic neříkající názvy. A také bych byl nerad pouze průtokovým ohřívačem na peníze. To, co dělám, musí mít smysl.

Sedlácký způsob života mne vždycky lákal.

Dnes v mých stopách kráčí syn. Manželka, která pochází také z hájenky a přísahala, že už nemůže vidět zablácené gumáky a stále žehlit zelené košile, toho má nyní dvakrát tolik,“ směje se majitel firmy.

A o co se Lesy, sady a zahrady starají? Hlavní náplní je komplexní lesnická činnost, biologická rekultivace a údržba zeleně. Sečení trávy, ořezy a kácení stromů, zakládání a údržba biokoridorů, hygienických pásem a podobně.

Samozřejmostí je ohleduplný přístup k životnímu prostředí. „Používáme ekologicky obnovitelné biologické oleje, kupujeme stroje, které jsou šetrné k přírodě. Třeba mají nízkotlaké pneumatiky. Topíme tepelnými čerpadly.

V kanceláři jsme začali třídit odpad a mám radost, že se to pro naše zaměstnance stalo běžnou rutinou. Naše firma zvítězila v soutěži Podnikatel roku 2008, a to právě s ohledem na její vztah k životnímu prostředí v Moravskoslezském kraji. První místo v prvním ročníku pro nás bylo velkým překvapením. Přihlášku

podala manželka a brali jsme to jako hru. Ale ohodnocení potěšilo a je pro nás zavazující.

Společně se zaměstnanci si dáváme ještě větší pozor na to, co děláme, jak se k přírodě chováme,“ říká B. Dvořák. V žádném případě to není póza. Firma je zapojena do Programu 2000. Podílela se na vybudování naučných stezek v Těrlicku i na Morávce. A také na záchraně brouka páchníka hnědého. Místo jeho výskytu v Šilheřoviocích bylo letos vyhlášeno za evropsky významnou lokalitu.

Spolumajitelka Karla Dvořáková manžela nejen zastupuje, ale také pomáhá při rozhodování o investicích. Stále je nutné hodně počítat – do čeho peníze dát v hotovosti, na co si vzít půjčku. Narozeniny i Vánoce se většinou obešly bez dárků. „Ráda však vzpomínám na ty jedny z prvních Vánoc. Manžel mne vzal k oknu a řekl – tam máš dárek.

Na dvoře stál náš první traktor!“ směje se K. Dvořáková.

Společně začínali od nuly. Bez jediného metru vlastní půdy nebo lesa. Dnes zaměstnávají čtyřiadvacet stálých pracovníků, hospodaří na vlastní půdě, mají i kousek lesa a rozsáhlý strojní park. Loni dosáhli obratu 63 milionů korun. Tradice dodržují stále. Letos si pod stromeček nadělili další stroj do lesa – tentokrát štěpkovač a další traktor.

A jaký je největší sen Bohuslava Dvořáka?

Moc by si přál mít oboru s daňky, srnci nebo jeleny.

-t-

zaostřeno na

tempo v zajetí času Divoké přestřelky, skoky z výšin i náhlá potápění milují. Pro extrémní situace jsou stvořené. Aby ne, když je nosí nejslavnější agent Jejího veličenstva! Limitovaná série modelu Omega Seamaster Planet Ocean 600m „Quantum of Solace“ nadchla nejen sběratele, ale především fanoušky agenta 007.

Model Omega Quantum of Solace nese typické rysy řady Planet Ocean, která patří mezi nejpopulárnější hodinky na světě.

V ocelovém pouzdru o průměru 45,5 milimetru a výšce 15,05 milimetru je kalibr

2500, automatický strojek v provedení chronografu s koaxiální setrvačkou, která minimalizuje tření. Čas je na setinu vteřiny přesný. Luxusní hodinky jsou vodotěsné do hloubky 600 metrů. Pro případ potápění jsou vybaveny heliovým ventilem umístěným na čísle deset. Odvětrává se jím vnitřní prostor pouzdra a nedojde tak k poškození při dekompresi. Černý číselník je potažen vzorem zbraně posledního filmového Bonda, kterého ztvárnil Daniel Craig. Údaje na spodní části hodinek uvádějí mimo jiné

název modelu a jeho pořadové číslo v sérii.

Nejdůležitějším prvkem ale zůstává číslovka 007, v níž je sedmička stylizována do podoby Bondovy zbraně.

Bondovek je vyrobeno pouhých 5 007 kusů, tak nemeškejte, ať vám je někdo nevyfoukne!

-dDEAL hodinářství Ostrava, Dlouhá 185/5 / Masarykovo nám. www.deal-hodinarstvi.cz cena: od 75 500 Kč

allegro

dynamika a ladnost florbalové elity Návrat na místo činu. Po deseti letech. I tohle platilo pro prosincové Mistrovství světa ve florbalu v České republice. Do ostravské ČEZ Arény zavítaly boje na světové florbalové úrovni sice poprvé, nicméně zde naprosto zdomácněly.

V každém utkání dominovala dynamická hra se spoustou přesných střel a samozřejmostí bylo stoprocentní nasazení všech reprezentantů od první do poslední minuty. Zkrátka, pořád se něco dělo. Jen hrací balonek se zdál stále přilepený na hokej­kách jednotlivých hráčů. Útoky se přelévaly ze strany na stranu. Někdy rozhodovala technická zdatnost, jindy síla vůle. Nejvíce ovšem bodovaly góly, které padly poté, co si některý z florbalistů vytvořil z protihráčů slalomové tyčky a své po­hledné sólo nekompromisně zakončil brankou. K oživení přispěly občasné nedovolené zákroky, takže krkolomné pády do mantinelů nebyly výjimkou. Fanoušci se také bavili. Důkazem byly mexické vlny při zápasech českého týmu. Ani ti, kterým to nešlo na palubovce, však nesmutnili. Na proslulé Stodolní ulici se na neúspěchy rychle zapomínalo.

-p-

příběhy s do Zima, mráz, déšť i horko – za každého počasí, v každou denní nebo noční hodinu jsou tady, aby pomáhali. Na zemi, pod zemí, ve vzduchu i ve vodě neváhají riskovat své životy pro druhé.

Záchranáři!

Maďarsky? Žádný problém!

„Jó napot ellopták nekem pénz!“ ozve se ze sluchátka. Rozumět můžete, ale nemusíte.

Kdežto záchranáři, kteří přijímají telefonáty v Centru tísňového volání (CTV), rozumět prostě musí. A pokud náhodou tápou, obrátí se na kolegy: „Vím, že jsi na dovolené, ale mám na lince Maďara, můžu tě s ním spojit?“ Standa, který mluví maďarsky, sedí právě u svátečního oběda. Nedělá mu problém se na chvíli omluvit a cizozemci v nesnázích pomoci. Když zavolá cétévéčko, jak centru říkají, jde všechno stranou.

Na číslo 112, které je přepojováno do Ostravy, se totiž obrací přes milion lidí ročně. Jeho operátoři musí být připraveni na všechno – vysvětlují cestu do nejbližší nemocnice, odhalují příznaky infarktu, uklidňují účastníka dopravní nehody. A především na místo, kde jsou ohroženi lidé nebo majetek, vysílají pomoc. „Každé zvednutí sluchátka je obrovský stres.

Nikdy nevíme, kdo je na druhém konci a jaký má problém,“ říká ředitel CTV Petr Berglowiec. Každá situace vyžaduje jinou reakci, každý volající má jiný problém a také jinou náturu – někdo je klidný i v krizi, jiný propadá záchvatům hysterie už při zakopnutí o obrubník.

Lidé z CTV musí za každých okolností reagovat rychle, přesto s nadhledem a profe­sionalitou.

Kdo jednou viděl v akci všech třináct operátorů, musí smeknout. I tak se ale stává, že na linku volají lidé zcela bezdůvodně. Aby si jen tak zkrátili dlouhou chvíli nebo pobavili kamarády. „Jsme tady ale pro ně, takže trpělivě přijímáme hovory určené spíš psychologům nebo psychiatrům,“ uvádí Berglowiec. Nikdo nikdy totiž neví, zda na druhém konci linky právě nečeká někdo, kdo pomoc opravdu potřebuje. A může mluvit třeba svahilsky.

Pomoc, mám byt plný netopýrů

„Letos jsme už pomáhali srnkám, havranům, psům, kočkám i jednomu koni. Kuriózní byla například honička s papouškem amazonským, který několik dní seděl na stromě v Havířově a za žádnou cenu se nechtěl nechat chytit.

Hrozilo, že uhyne hlady,“ říká tiskový mluvčí Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje Petr Kůdela. Jak si poradili?

Jednoduše. Mlsného ptáka prostě nalákali na obyčejný dětský piškot.

Záchranáři dodnes s pobavením vzpo­ mínají na klientku, ke které byli vysláni s podezřením, že si z exotické dovolené přivezla v kufru hada. „Hrdinní hoši speciálního odchytového oddílu městské policie přijeli k ženě domů. Po zjištění, že její

obrým koncem zavazadlo skutečně podivně chřestí, odvezli ho ke zvěrolékaři. Komando s protiplivacími štíty se zavřelo na operačním sále, zajistilo všechny únikové cesty a odklopilo víko,“ popisuje Petr Berglowiec. A co tam našli? Žádného chřestýše ani škorpiona. V kufru chrastila prachobyčejná poloprázdná krabička s léky!

Lapání okřídlených myší, jak hasiči říkají netopýrům, jim dalo zabrat trochu víc. Kdo by taky čekal, že se jim zalíbí v panelákovém bytě. „V horkém letním dni do něj pootevřeným oknem vletělo celé hejno. Hledali chládek a stín. Z váz, kuchyňské linky, zásuvek i obrazů jsme je lovili několik hodin,“ líčí mluvčí hasičů.

Tady využili spíše rozum a cit. V případě vyprošťování koně z betonové skruže museli navíc přidat i pořádnou dávku fyzické síly. Ne nadarmo se mezi záchranáři říká: Hasič? To je Ferda mravenec – práce všeho druhu. Často pomáhají při transportu velmi těžkých pacientů do nemo­cnice. Tehdy se zúročí hodiny tréninků v posilovně. „Pomáhali jsme vyprošťovat stopadesátikilovou ženu, která se nemohla zvednout z vany. Z bytu ve čtvrtém poschodí jsme snášeli nemocného pána.

Lékařská nosítka by ho neunesla. Naši chlapi ano,“ doplňuje Kůdela.

Těžká technika i citlivé srdce

Je to tak – intuice, odhad, citlivost! To jsou hlavní devízy každého záchranáře. A taky znalost regionu a vysoká technická zdatnost.

Tyto přednosti se vyplatily pilotovi vrtulníku rychlé lékařské pomoci, když se v Beskydech pokoušel přistát do čerstvě napadlého prašanu. V hlubokém sněhu ale hrozilo, že uvízne. Vyprošťovat vrtulník zapadlý do závěje je snad nejhorší záchranářův sen. Proto raději ani nedosedl. Deset kluků, kteří se po náročné túře potřebovali dostat do civilizace, musel na palubu postupně vytáhnout na

laně. „Hoši se v horách ztratili.

Náhodou narazili na rekreační chatu, ve které se před vánicí schovali a přenocovali. Druhý den po nich bylo vyhlášeno pátrání.

Vyčerpané a promrzlé jsme je předali horské službě,“ říká vedoucí lékař Letecké záchranné služby Ostrava Radim Koukal. Bez helikoptéry, která je v pohotovosti od úsvitu do soumraku, by to nešlo. Létá k závažným případům a také na místa, kam se pozemní záchranka nemá šanci dostat.

V létě záchranáři naopak ocenili sílu jiného speciálu – hasičského jeřábu. S jeho pomocí bylo z hluboké vody vytaženo auto, ve kterém zůstal uvězněn mladý muž. „Až do příjezdu záchranky jsme ho resuscitovali, zdravotníci se pak připojili. Přesto zůstal v komatu dlouhých pět dní,“ vzpomíná Petr Kůdela. Když se probudil, lékaři s uspokojením konstatovali, že je naprosto v pořádku. Zázrak? Možná. Ale určitě by se nestal, nebýt rychlého a účinného zásahu techniky a souhry všech přítomných.

V případě kluka, který si při přelézání školního plotu propíchl dlaň, se hasiči zachovali netradičně a přitom skvěle. Chlapec byl už tak hodně vyděšený. Abychom mu nepůsobili další bolest a nevytahovali mu železnou tyč z ruky, opatrně jsme branku vysadili z pantů a i s ním převezli do nemocnice. Lékaři se sice trochu divili, ale nakonec nám poděkovali.

Kluk zase vesele běhá po světě a branka zavírá školní dvorek.

Mobil zachraňuje

Policistům někdy k práci stačí jenom mobilní telefon. Pomohl najít například osmnáctiletou dívku, která se z nešťastné lásky rozhodla zemřít. Do rozsáhlé pátrací akce se zapojilo

šedesát mužů a psi. Jak říká komisařka Policie České republiky Gabriela Holčáková, děvče bylo nalezeno díky sms zprávám, které si vyměňovalo s policistkou: „Naší kolegyni se podařilo u ní vzbudit důvěru. Díky signálu mobilního telefonu pohřešované jsme mohli upřesnit místo, kde se nachází. Přesto jsme se dostali do časové tísně. Dívka se svěřila, že snědla velké množství léků. Komunikace esemeskami postupně vázla, hledaná upadla a nemo­hla vstát. Pět hodin po vyhlášení pátrání byla nakonec nalezena. Včas.“ Dnes už určitě ví, že rozchod s klukem neznamená konec světa. A policistům se strážníky se opět osvědčila úzká spolupráce s mobilními operátory a Centrem tísňového volání.

V hlavní roli pohodlnost

Vytočit číslo 112 může být poslední možností, jak sobě nebo jinému zachránit život. „Přesto řada výjezdů by vůbec nebyla nutná,“ konstatuje lékař Radim Koukal. Stává se, že záchranka, hasiči nebo strážníci vyjíždějí do terénu kvůli zbytečnostem. Jeho slova potvr­ zuje šéf CTV Petr Berglowiec: „Něco šelestí v bytě a paní hned volá na tísňovku. Přijede četa zachránců a najde ve spižírně malého brouka.“ Poněkud nadsazená historka? Ale vůbec ne! Podobnou zkušenost mají totiž

i hasiči. V létě často přijímají oznámení o ohrožení života uštknutím jedovatým hadem. „Volající hlásí, že má na zahradě zmiji, která na něj útočí. A tak jedeme. Na místě se potkáme s vyděšenou dámou a po zhlédnutí ‚nebezpečného‘ plaza můžeme maximálně konstatovat, že tak přežranou užovku jsme už dlouho neviděli. Válí se na sluníčku a nemíní se odplazit,“ po­pisuje letní zásah Petr Kůdela.

Na některé klienty záchranáři vzpomínají rádi. „Pravidelně jezdíme k paní, která trpí astmatickými záchvaty. Je vážně nemocná, přesto bere život s úžasným nadhledem. Už se známe. Po aplikaci léku poděkuje, a dokonce stará se, jestli nám na směně není v noci zima,“ říká R. Koukal.

Zázraky se dějí

Každému asi při pomyšlení na dopravní nehody, požáry, ztracené lidi nebo sebevrahy naskakuje husí kůže. Jak to, že záchranáři takové si­tuace zvládají dennodenně? „Možná to zní drsně, ale člověk si zvykne na ledacos. Právě příběhy s dobrým koncem jsou motorem pro naši další práci. Bez těch by to jednoduše nešlo,“ říká lékař R. Koukal.

A naštěstí, jak dodává, je takových dost.

Ať už bude rok 2009 jakýkoli, věříme i my, že šťastné konce přece jen existují. I díky záchranářům, kteří jsou, ač si to neuvědomujeme, připraveni nám kdykoli pomoci.

-d,k-

Máte osobní zkušenost se záchranáří? Věříte na dobré konce?

Dagmar Konderlová / Director of Sales and Marketing Park Inn Se záchranáři mám zkušenosti jak osobní, tak profesní. V rakouských Alpách ve středisku Stubaital nás členové horské služby zachraňovali z kabinkové lanovky. Zůstali jsme v ní viset kvůli poruše. Vystupovali jsme pomocí vrtulníku. Druhá zkušenost je stará šest let. Během povodní jsme společně se záchranáři byli v Praze nuceni evakuovat hotel plný hostů. Zde jsem se opět setkala se špičkovým jednáním a pohotovostí všech. Práce záchranářů si proto velmi vážím a obdivuji je.

Jiří Jůza / ředitel Galerie výtvarného umění v Ostravě Osobní zkušenost s fyzickou záchranou života nemám. Věřím ale na dobré anděly, se kterými se setkávám při přípravách výstav. Znenadání se objevují a svými kouzly se podílejí na úspěšných realizacích. Ať už jde o pomoc finanční nebo fyzickou.

Marcela Mrózková Heříková / ředitelka Tv Fabex Sama jsem zatím naštěstí záchranáře nepotřebovala, ale naše Tv Fabex pravidelně informuje o činnosti Mo­rav­skoslezského krajského hasič­ ského sboru a musím říct, že máme skvěle vybavené a vycvičené profesionály. Protože jsem nevyléčitelná romantička a založením optimista, v dobré konce věřím. Taky znám situace, kdy něco dopadne podle našich představ, ale později zjistíme, že to nebylo pro nás nejlepší.

A naopak. Některá věc, kterou jsme vnímali jako prohru, se později ukáže jako start něčeho skvělého.

Se zvířaty

Tomáš Kopřiva / IT specialista Se záchranáři jsem se potkal naposledy před dvěma lety. Při bouračce s trolejbusem. Jak se chovali popsat nemůžu, protože mě v bezvědomí naložili do sanitky a převezli do nemocnice. Až tam jsem přišel k sobě. Jejich práci hodnotím s maximální spokojeností. A jestli věřím na dobré konce? Jistěže ano!

I když neustále mám na paměti radu mého otce: Počítej s horším, doufej v lepší. Na perné chvilky se snažím být připraven, a když to dopadne dobře, jsem mile překvapený.

Petr Vrána / veterinární lékař, Šenov Zkušenosti se záchranáři mám jen zprostředkované přes naše psí pacienty. Vždy jde o vyrovnané povahy, a to na obou stranách, což je pro tento obor asi nejdůležitějsí. Si­tuace, do kterých se denně dostávají, se nedají naplánovat ani načasovat. Psychicky i fyzicky velmi náročná profese, navíc v dokonalém souladu se psem, si zaslouží náš respekt i obdiv.

theme Stories with good endings Cold, freezing, raining, but also hot and humid – they are always here to help, whatever the weather or the time of a day or night. On the ground, underground, but also in the air or in water - they do not hesitate to risk their lives for others. Rescuers!

In Hungarian? No problem!

“Jó napot ellopták nekem pénz!” is heard from the headset. You might understand, but you do not have to, but the rescue workers accepting calls in the Emergency Call Centre simply must understand. And when they do not, they turn on their colleagues: “Hi, Standa, I know you are on holiday, but there is a Hungarian man on the line and I do not understand him a word. Could I switch him over to you?” Standa does not work on the day and sits at the table with his lunch, together with five other members of his family…but he does not consider it a problem to excuse him and assist the foreigner in problems. When the CTV, as they call the Centre, calls, everything is put aside.

The number 112, which is switched over to Ostrava, is called by more than one million people every year. The operators must be ready for anything – they explain the route to the nearest hospital, uncover signs of a heart attack, or calm down participants in a traffic accident.

And, first of all, they send help to places where people or assets are endangered. “Each picking up of the phone means a huge stress. We never know who is on the other end of the line and what is his or her problem,” said the CTV Director Petr Berglowiec. Every situation asks for a different reaction, each calling person has got a different problem and is, also, of a different nature – some people are calm even during a crisis, while others get hysteric even after they stumbled on a path.

People in CTV must react fast, but be detached and in a professional manner in any circumstances. Those, who once saw all thirteen operators in action, must take off their hat to them. However, there are still people dialling the number without a reason, just to shorten their boredom or to entertain their friends. “However, we are here for them and we patiently accept these calls which should rather be switched over to psychologists or psychiatrists,” said Mr. Berglowiec. “We never know if there might be someone really needing our help on the other side of the line.” And he or she can speak whatever language, the Swahili, for example.

Help, my flat is full of bats

“This year, we provided help to deer, rooks, dogs, cats, and even to a horse. For example, the chase after the Amazon parrot was quite curious. It sat for several days on a tree in Havířov and it did not allow us to catch it in any way. There was a danger that it might die of hunger,” said the spokesman of the Firefighting Rescue Service of the Moravian-Silesian region Petr Kůdela. What did they do? It was simple – they allured the sweet-toothed bird with an ordinary sponge-biscuit for children. Rescues of animals belong among their work duties similarly as the rescues of people.

The rescuers still remember with laughs the lady client, to whom they were sent with a suspicion that she might bring a snake in her suitcase from abroad. “The courageous men from the special department of the Municipal Police Force visited the lady at home. After they found that the luggage was really rattling, they took it to a veterinarian. The commando with their protective anti-spitting shields went with the luggage behind the closed door of the operating theatre, they secured all escape routes, and, then, they opened the cover,” described Petr Berglowiec. What did they find there? No rattle snake or a scorpion.

There was an ordinary small bottle half-full with medicine rattling in the suitcase!

The catching of mice with wings, how the firefighters call bats, took a bit more of their effort. Who would expect that the bats favoured a flat in a panel-built block of flats? “A whole flock flew into one flat through an open window on one hot summer day. They were looking for a cooler and darker place. We took them off vases, the kitchen furniture, drawers and even framed paintings for several hours,” said the firefighters’ spokesman. The men used their brains and emotions there. But in the case when they rescued a horse from a round concrete block, they had to use also a lot of their physical strength. There is the reason for the say that “Firefighters are here for everything - for works of any kind.”

Their muscles and their non traditional methods of work are often utilised by health workers. When you transport very heavy patients to hospitals, the hours spent in a fitness room become to pay. “We helped in the rescue of a hundred and fifty kilos heavy lady who could not get up from her bath. Or we had to carry an ill old man down from a flat situated in an upper storey. The hospital stretchers were not strong enough. But our men were,” said Kůdela.

Heavy-duty technology and sensitive hearts

The intuition, judgements, and sensitivity – they are the main premises of each rescuer. And also the knowledge of the region and good technological skills. These characteristics paid off to the rescue helicopter pilot, when he tried to land on the fresh powder snow in the Beskydy Mountains. The deep snow cover presented the danger that he might get stuck in there. The rescue of a helicopter from a snow drift would present probably the worst rescue scenario. He rather did not land. The ten boys, who needed to be transported to the civilisation after a demanding track, had to be lifted on board with ropes. “The boys got lost in the mountains the day before. By chance, they found a holiday house in which they were protected against the snow storm overnight. There was a search organised on the next day. They were transferred exhausted and cold to the mountain rescuers,” said the head doctor of the Flying Rescue Service Ostrava Radim Koukal. The main role in this winter story was played by a helicopter which is on a stand by in the Ostrava heliport from dawn to dusk. It flies everywhere where it is needed very fast or to places which the rescuers on the ground cannot easily reach.

In contrast, in summer the rescuers valued highly just different special equipment – the firefighters’ crane. There was a car with an imprisoned young driver in it lifted from deep waters with its assistance. “We had resuscitated the driver until the ambulance arrived; the health workers joined us then. Despite that, he remained unconscious for the next long five days,” said Petr Kůdela. When he was fully awake, the doctors could say with satisfaction that he was completely all right. A miracle? Maybe.

But it would not happen without the fast and efficient work done by the whole team and with the use of the technology.

In the case, when a boy climbing over a fence got his palm pierced, the firefighters behaved not traditionally, but very well. “The boy was very distressed. To prevent further pain caused by the metal bar pulled out from the wound, we carefully took the gate wing from its hinges and transported it with the boy to the hospital. The doctors were quite surprised, but they presented their thanks to us in the end. They treated the boy’s hand and we returned back to the school to fit the not damaged gates back. The boy is now happy and runs through the gates from the school yard,” said the firefighter.

Mobile phones save lives

Police personnel usually do not use heavy equipment or cranes during their work and ordinary mobile phones are quite often all they need.

One of them helped them, for example, in finding an eighteen-yearold young woman who had decided to commit a suicide because

16/17

of her love gone sour. There were sixty police people involved in the search, including the municipal police personnel and their dogs. The commissioner of the Police of the Czech Republic, Gabriela Holčáková, said that the woman was found thanks to SMS, the messages she was exchanging with a policewoman: “Our colleague succeeded in becoming trusted by the woman. Thanks to the signal of the mobile telephone, we could precisely determine the place where she was staying. Despite that, we were pressed by time – the girl said that she had eaten a lot of medicine. The communication by SMS got progressively weaker and the searched for woman fell down and could not get up. However, she was found in time, five hours after the search started.” She certainly knows now that her split with her loved one was not the end of the world. And policemen once again found that a close cooperation with mobile operators and the Emergency Call Centre was a good thing.

Indolence playing the main role

The dialling the number 112 might be the last chance how to save our own life or the life of someone else. But it might be also a form of rowdiness and indolence. “A number of actions would not be necessary if the people were a little bit more self-sufficient,” said the doctor Radim Koukal. It happens that the ambulance, firefighters and police people organise unnecessary actions. His words are confirmed by the CTV manager Petr Berglowiec: “Something rustled in a flat and the lady owner immediately called the emergency. A team of rescue workers came to her and they found a small beetle in the pantry.” Does the story look like a bit over the top? Not at all! Firefighters have got the similar experience. In summer, they often accept calls reporting bites by venomous snakes endangering the lives of the calling people. “The callers say that they have found an adder in their garden and that it is attacking them. So, we are on the way. Once in the place, we find a lady in distress, but after seeing the snake, we can only report that we have never before seen such a big peaceful grass snake. It enjoyed the sun and did not want to go away,” described the summer activity Petr Kůdela.

However, rescuers like to remember some of the clients. “We regularly go to a lady who suffers of attacks of asthma. She is seriously ill, but she takes her life with understanding. We have known each other now. In fact, she buys chocolate boxes for us at Christmas. She thanks us a lot after the application of her medicine and worries if we are not cold during our night shifts,” said R. Koukal.

Miracles happen

Almost everybody, when he or she hears about traffic accidents, fires, lost persons, or people committing suicides, gets goose skin. How it comes that rescuers handle these situations almost every day? “It might sound harsh, but one gets used to almost anything. But stories with good endings are the motors for our future work. It would be impossible without them,” said the doctor R. Koukal. And we are lucky that most of the stories end well.

With disregard what the year 2009 would bring, we believe in the existence of good endings. Partly because of the rescuers, who are ready to help us at any time, even if we are not always aware of that.

voilà

křišťály pro ženský půvab

Foto: T. Vrabec

Už od doby pravěkých Venuší patří k sobě ženská krása a šperk. Některé dámy podlehly decentnímu lesku zlata, platiny, stříbra a drahých kamenů. Jiné přitahuje všechno, co se blýská, třeba bižuterie. Může být ze dřeva, z umělých hmot, kůže, plíšků a jiných materiálů. V současnosti hraje prim kvalitní skleněný křišťál. Průzračný jako voda horské bystřiny nebo v udivující škále barev a jejich odstínů. Připomíná střípky arktického ledovce, krůpěj krve nebo jantar. Dokonale vybroušenými křišťálovými výrobky se proslavila rakouská firma Swarovski. Má za sebou více než stoletou výrobní tradici s počátkem v Čechách. Křišťál, nejrůznějších miniaturních tvarů, charakterizovaný dokonalým výbrusem a vysokým leskem, doplňuje vzácnými kovy nebo ušlechtilou ocelí. Prsteny, náušnice, náhrdelníky, přívěsky, brože, spony do vlasů a další doplňky se značkou Swarovski se hodí k večerním šatům i k oblečení pro všední den. Stačí si jen vybrat. A pozor! Už se ví, co poletí na jaře roku 2009. Křišťál nebude chybět. In bude, když zazáří z ná­ušnic a přívěsků ve tvaru srdíček nebo květin. −e− www.sperky-swarovski.eu, www.swarovski.com

delikatesa

za tajemstvím Vaškova šlehu

Míchané drinky jsou v kurzu! Pije je každý, kdykoli a kdekoli.

Ale mojito, piña colada, daiquiri nebo cuba libre už tak trochu zevšedněly. Navíc, proč nesáhnout po něčem z domácích zdrojů, třeba po kvalitním vínu. O tom může dlouho básnit sommelier Václav Šmach z Vinařství Mikrosvín Mikulov a Moravských vinařských závodů Bzenec. Drinky namíchal z růžového, červeného i bílého. „Vyloženě trendy jsou růžová vína. Všichni je pijí a francouzští vinaři nestačí vyrábět. Jsou líbivá, příjemná, voní po jahodách, malinách a červeném rybízu. Vždy jsou doprovázena krásným lahodným tónem. Někdy je to šlehačka, jindy jogurtové aroma nebo jahody v zakysané smetaně. Rosé jsou kombinovatelná se všemi druhy sýrů, všemi lehčími typy pokrmů od ovocných, zeleninových salátů až k dezertům. Je to prostě ideální víno.

Roséčko si dám vždycky,“ říká labužnicky V. Šmach při přípravě míchaných nápojů v Restauraci Koras.

Nepsaným barmanským pravidlem je používání pouze kvalitních vín. Tuzemští vinaři rozhodně mají co nabídnout. Například Rulandské modré Rosé 2006 z Moravských vinařských

závodů Bzenec zvítězilo v jedné z nejprestižnějších soutěží vín na světě Vinitaly 2007 v italské Veroně. Stejný titul získal letos Ryzlink rýnský, ročník 2006. „Abychom víno v nápoji cítili, musí ho být alespoň jedno deci. Odrazí se na v celkovém dojmu.

Sklenice se frapují, tedy ochlazují,“ dodává sommelier. A ještě jedno barmanské tajemství. Aby nápoje na jazyku působily svěže, potřebují velmi perlivou sodu. Pozor, drink promíchat!

Jen tak vynikne jeho lahodnost.

Vaškův šleh · 1–1,5 dcl červeného vína Rulandské modré z řady Herbarium moravicum · 0,3 dcl brusinkového sirupu · ledová tříšť · soda · limetková šťáva na zástřik · karambola s koktejlovou třešní na ozdobu

návštěva návštěva

hradní vábení rád spolupracuji

se schopnými lidmi

Řezbář Jan Czupryniak přijel poprvé na Slezskoostravský hrad před čtyřmi lety. Do nejstarší ostravské historické památky s osoZástupci Anglo-American University v Praze bitou atmosférou okamžitě a 1st International School ofse Ostrava podepsali zamiloval.

Velmi o rád proto koncem ledna dohodu spolupráci. „Na přijal pražské nabídku ředitele Ostravských soukromé vysoké škole působí mezinárodní sbor pedagogů,Karla kteří vystudovali nebose získali pedavýstav Burdy, aby podílel gogické vědecké zkušenosti univerzitách ve na jejía výzdobě.

Jehonasochy dnes Velké Británii a USA, třeba na Harvardu nebo Yale. krášlí nejedno zákoutí.

V nedávno Škola je pouhých devadesát šest kroků od Karještě nepřístupné komnatě s nejlova mostu a vzdělávání v angličtině poskytuje staršími architekod roku 1990,“zachovanými říká její rektor Alan Krautstengl. tonickými prvky vznikla hradní Jste nejstarší soukromouzde vysokou škokaple.

Návštěvníci obdivují lou v České republice. Čími se odlišujete od oltář, křížovou cestu dominantní státních? Všechno vyřezané ze dřeva betlém.

Naši studenti si mohou volit tempo studia i jeho rukama polského umělce. skladbu, pochopitelně v rámci požadavků na

splnění bakalářského nebo magisterského Postavičky jsouprůběžně až pohádkově realistické, vzdělání. Pracují a průběžně jsou také jakoby navazovaly českého hodnoceni.

Odpadá takna streskresby ze zkouškového výtvarníka Trnky.

Na koho jste při období. DalšíJiřího zásadní odlišností je mimořádný jejich myslel? důraz vzniku na praxi.

Ve škole navíc panuje meziNa děti. atmosféra.

Mnohé už ani nevědí, národní Jentotiž polovina studentůproč jsou se vlastně slaví.

Společně s Karlem Češi, ostatníVánoce pocházejí z celého světa.

Všichni Burdou, který mneanglicky. s tímto nápadem oslovil, tedy mluví výborně jsme se domluvili, že hrad bude mít betlém přístupný po absolventů celý rok. Nejmladší generaci V úspěšnosti při zařazování do chceme přiblížit kousek z lidské historie, vrápraxe patří vaše škola k těm nejlepším… tit civilizace.

Náš betlém je Nake to kořenům jsme pyšní.naší Kromě praktických zkušeností i jenení moderní.

Vedle svaté rodiny, pastýřů, velkou výhodou mezinárodní nadhled a takrolníků, králůdovednosti jsou tu –zástupci zvané. měkké soft skills.řemeslníků Zajímá nás komerční komerční prezentace prezentace

18/19

schopnost empatie, komunikativnost, prosadit se, vést tým a nadchnout ostatní pro společný cíl.

Jaké obory se u vás vyučují?

Na čtyřech fakultách je přednášena ekonomika a management, komparativní právo, mezinárodní vztahy a diplomacie a humanitní vědy.

Všechny obory mají akreditaci českého ministerstva školství, s výjimkou práva. Diplom uděluje a také horníků.

Inspiroval mneje tento University of Wales a akreditace britská.region.

Především slezská kultura. Jesličky a scénu kolem tvoříketéměř šest desítek postav. gymNěkCo vedlo spolupráci s ostravským teré ještě chybí. Třeba cimbalista. A jeden náziem? z králů velblouda.

Vždy a je rádbez spolupracuji se schopnými, špičkovými lidmi, kteří něco dokázali. První mezinárodní škola Vaše dřevořezby i Asii.seUžmůže jste v Ostravě má za znají sebouv Americe cestu, kterou někde rozsáhlé právemvytvořil chlubit.podobně Neskrývám, že pro dílo? naši školu je Kdepak.

Ostravský betlém společně s kaplí je region severní Moravy a Slezska velmi zajímavý. zatím mým největším.

Myslíte si, že jsou čeští studenti dobře vybaveni Co bylo nejtěžší? jazykovými znalostmi?

Asi to, že jsem si musel To nechci hodnotit.

Nás sepředstavit to netýká.kompoPokud zici celéhoneumějí betlému ještěanglicky, před tím, než jsem uchazeči dobře nevezmeme poprvé seklmusí dlátem do dřeva.

Hodně jsem je. Skutečně prokázat, že je jejich angličtina přemýšlel, lidskou postavičku dostatečně kam dobrá,umístím aby u nás mohli začít studoa kde bude stát Pracoval jsem jiná asi vat.

Chováme se k zvířecí. nim stejně, jako každá šest měsíců.

Do A musím Ostravyříct, jsem jich přivezl zahraniční škola. že při přijímacím plné Pak jsme s Karlem Burdou prařízeníauto. odmítáme až čtyřicet procent uchazečů. covali pilou, dlátem, a dalšími Tím ses odlišujeme od hoblíkem jiných českých sounástroji kromýchpřímo škol. v kapli. Tři měsíce jsme ji dávali

dohromady. Pan ředitel vlastnoručně zpracoval kostru betlémové scenérie, dědinu, kruhy křížové cesty, kalich a jesličky.

Z jakého dřeva jste sochy vyřezával?

Věž je z topolu. Polychromované figurky, z nichž největší mají půl metru, jsou vyřezány z lípy. Na betlém, který je šest metrů dlouhý, tři metry vysoký a do hloubky má asi dva metry, jsem spotřeboval přibližně dva kubíky dřeva.

Kapli netvoří jen betlém.

To ne, ten ji dotváří. Přímo proti jesličkám je umístěn oltář s trojitým křížem. Velmi miluji témata spojená s křesťanstvím a jsem přesvědčen, že podobný oltář nikde na světě rektor Alan ne­existuje. Tvoří ho trojitý kříž, Krautstengl který symbolizuje vývoj křesťanství. Oltář doplňuje tabernakulum se ostravské symbolem Ducha svatého Budete pomáhat mezinárodní škole a kalichem uvnitř.

Klekátko podpís programy nebo radou, jak před žáky ním připravovat rají dva studium? andělé. Dominantní místo v nových na další prostorech svatá To bych zaujímá neřekl. patronka Základní Slezska devizou− každé Hedvika. dvoumetrová socha je z nezávisdubovzdělávacíTato instituce je její akademická vého lost. Vdřeva. každém případě jim rádi sdělíme, jaké požadavky klademe na uchazeče o studium Úplně je pojata křížová cesta. své prou nás. jinak Ale jakým způsobem strukturují Ano. Je je zobrazena v kruhovém religramy, výhradně ve zkratce v jejich kompetenci. éfu. Chtěl jsem zdůraznit, že každý člověk jde od zrození svou vlastní křížovou cestou. Má ji Znáte dobře Ostravu? takovou, jakou míry. si ji udělá.

Velmi si přál, Jen do určité Netroufl bychbych se pasovat aby se tu lidé, třeba prarodiče aspoň na znalce tohoto regionu, ale jes vnuky, mi velmi symna chvilku zastavili, zamysleli. v období patický. První vzpomínku mám Nejen ze svých pěti let, svátků, alebyli ve všední dny. Život podle mne kdy jsem s maminkou u známých v Hlučíně totiž skutečně není honběk za penězi, ale a moc jsem si to užil.o Takže Ostravě a okolí o vzájemných vztazích, láscevěku. a porozumění. mám pěkný vztah od útlého (smích) Její Budu rád,sice když myšlenky vytesané rozvojmoc sleduji jenmoje na dálku, ale hodně mu do dřeva -tfandím. návštěvníky hradu osloví.

-t-

ROKujeme aneb jak to vidí

Přelom starého a nového roku vyvolává asi v každém otázky: Bude následující lepší? Podaří se mi konečně přestěhovat? Najít partnera? Získat místo, o které dlouho usiluji? A hlavně, budeme všichni zdraví a spokojení? Někdo odpověď hledá v kartách, jiný na dně hrnku s kávou. Jak to ale dopadne, si nakonec stejně všichni musíme počkat dalších 365 dní.

NE

Věříte horoskopům, kartám, křišťálové kouli?

ANO

Jiří Močkoř / rektor Ostravské univerzity

Libuše Pernová / astroložka

Na horoskopy nevěřím z jednoho prostého důvodu. Na Zemi žije něco přes šest miliard lidí a podle astrologů by tak mělo být každých pět set milionů narozeno ve stejném znamení. Představa, že tolik lidí má stejné vlastnosti, potřeby a zejména osud, mě děsí. Horoskopy nečtu. Občas je slýchávám v rádiu a stejně si myslím své.

Od tohoto tématu, ale není daleko k pověrčivosti. Uznávám, že trošku pověrčivý je asi každý. Včetně mě. Možná vás pobaví, že kdysi jsem obcházel poklopy kanálů. Dneska to nedělám, ale mám pro takové věci pochopení.

Zvlášť, když se denně setkávám se studenty, kteří pověrčiví bývají. Běžně se stává, že při zkouškách drtí v dlani nějaký chlupatý ta­lisman. Pokud mě nezaříkávají nebo přímo nevykuřují ze zkušební místnosti, nevadí mi to.

I když trochu pochybuji o jeho vlivu na výsledek zkoušky, věřím, že ve vypjaté situaci může člověka uklidnit. Navíc je jednodušší říkat, že za neúspěch může nefungující talisman nebo nepřející hvězdy.

Předpovídat budoucnost je podle mne značně ošemetné. Znám sice několik lidí, kteří navštívili věštkyni a jejím slovům uvěřili. Přikládám to ale spíš tomu, že si uměla získat jejich důvěru. Na druhou stranu nebudu zastírat, že podobné otázky se honí hlavou asi každému vědci. Ani fyzikální teorie, na kterých stojí dnešní svět, totiž nejsou úplně neprůstřelné.

Pokud bych měl věštit já, odhadnul bych rok 2009 podle toho předchozího. Podařilo se nám založit dvě nové fakulty a získat potřebné finance pro další práci. Laťka je nastavena hodně vysoko. Chceme být stejně úspěšní a dotáhnout poslední přípravy k založení lékařské fakulty v Ostravě. Region o ni usiluje půl století. Vzniknout by mohla v roce 2010.

A řekl bych, že výsledek našeho konání nebude nikterak ovlivněn ani hvězdami ani věštbou z křišťálové koule.

Samozřejmě, že horoskopům věřím. Musí být postavené na naprosto přesných informacích, na datu, místu a čase narození osoby nebo události.

Vždy říkám, že horoskop je „živá bytost“ pulsující kmitočtem nekonečných možností. Záleží pouze na naší individualitě - jak je využijeme, jak se rozhodneme, co otevřeme, co a jak z toho finálně zpracujeme. Je to perfektní jízdní řád pro život. Zkušený astrolog z něj pro daného člověka vytěží maximum informací. Neexistuje pozitivní nebo negativní horoskop.

Zátěžové aspekty nás vybičují k většímu úsilí zpracovat důsledně daný problém. Přes tyto tzv. životní zkoušky- zrajeme.

Jaká je prognostika na rok 2009? Čeká nás rok zásadních změn. Vracíme se zpět ke kořenům, tradicím, zdá se, že rodina bude opět pojem. Poroste pozvolna i národní povědomí. Budeme se muset podívat na to cenné, co se už kdysi osvědčilo, jako rodové stříbro, oprášit to a znovu uvést do života. V listopadu vešel Pluto do konzervativního Kozorožce, ctícího solidnost, jistotu v rodině, pevné kořeny a tradice. Tyto principy otevře ke zpracování na dlouhých 17 let. Téma seniorů a jejich života je a bude ještě dlouho aktuální. Jupiter se 5. ledna přesune do vzdušného Vodnáře. Ten tady bude v roli vzpurného hošíka s vlající jakobínskou čepičkou, který vylezl na barikády a bude bořit trůny. Tento pojem je globální a je jedno jestli to budou zákony, finanční oblast, nebo přežité informační matrice, které v sobě nosíme. Už první tři měsíce roku 2009 budou dynamické a radikálně nové. Čekají nás také hluboké intelektuální změny v rámci kolektivního povědomí. Egoismus bude zvolna ustupovat pod praporem Já + Ty = My. Ono My bude mocninou veškerého toku silných, důležitých a smysluplných energií.

Horoskop je věc naprosto individuální a tedy šance jednotlivců rovněž. Je třeba mít proto v srdci i mysli vždy pár hřejivých slov, jak pro sebe, tak své okolí. Abchom se pak třeba dokázali dívat i na svého drahouška, i zlobivce, opět laskavýma očima. Štěstí je vždy vnitřní stav mysli a Ducha. A tohle máme všichni pouze ve vlastní režii. Takže houšť a větší kapky! Hodně úspěšných a pohodových dnů v Novém roce 2009 přeje * Večernice. −k−

žolík

flirt dance Působit sexy znamená především věřit si. Dávka zdravého sebevědomí v kombinaci s taneční průpravou a těmi správnými pohyby udělá z každé sexy ženu. Právě o tom je Flirt Dance – spojení tance, tvarování postavy a upevňování pozitivního pohledu na sebe sama. „Výuka má tři části. S Faktor je tou stěžejní. Nový tanečně posilovací a protahovací program přišel z USA, kde je velmi populární. V Evropě mu propadly ženy v Anglii, Chorvatsku i Polsku. Je inspirován prvky z jógy, baletu a pilates, které jsou aplikovány do tance s nádechem striptýzu a posléze tance u tyče,“ říká Lucie Matalová z Centra Tance.

Ale pozor! Na hodinách S Faktoru, potažmo Flirt Dance, nikdo po cvičenkách nechce, aby odkládaly části oděvu. Důležité je si uvědomit, že kvalitní striptýz je především tanec, který dokáže být velmi svůdný, ale není vulgární.

S Faktor je jen základ. Další částí Flirt Dance jsou vybrané prvky z latinskoamerických tanců

i orientálních. Tanec sám o sobě dokáže být velmi krásný a svádivý a není přitom nutné být superstar. Stačí si zvednout sebevědomí, naučit se ty správné kroky a užít si ho. Odtud je už jen krůček k tomu být hvězdou každé party.

Kde se tomu naučit? O to se postarají lektorky Flirt Dance, které jsou pečlivě vybírány a školeny. Každá je jiná a tím pádem i lekce pod jejich vedením se liší. „U flirtu si mohu hrát.

Třeba být hodně koketka a se lstivě nevinným výrazem zdůraznit svou ženskost. Rafinovanost je možné vyjádřit bez ohledu na věk, postavení i tělesné dispozice. Jsem jako všechny ostatní – matkou, manželkou, dcerou i kamarádkou. Ale když tančím flirt, stává se ze mne nespoutaná rošťanda, kočka na lovu, sebevědomá lvice,“ přiznává ostravská lektorka Jarmila Končulová.

Flirt Dance je hit roku 2008. Tak teď už jen odhodit zábrany, naladit se na tu správnou notu a nebát se projevit svůj sex-appeal! -twww.centrumtance.cz

za humny

za půvabnou intrikánkou a uměním Zima už neklepe na dveře, ale je tady. Pevně drží žezlo. Aťsi. V příjemném teple obývacího pokoje lze snít a plánovat výlety. Třeba do Karviné. Ne města černého uhlí, dolů a průmyslových závodů!

Do zajímavé čtvrti − Fryštátu.

Návštěv­ níky překvapí připomínkami historických událostí. Část z nich se odehrála v empírovém zámku, který ve tvaru písmene L přiléhá k tamnímu centrálnímu náměstí. Je jeho dominantou.

amerických ji přivedlo do opravdové bídy.

Román skončil v roce 1940. Dvaaosmdesátiletá Marie zemřela v nadačním ústavu.

Zámecké poklady

trůnu Rudolfa s Mary Vetserovou. Umožnila i setkání poslední. Princ během něj zastřelil milenku i sebe.

Larisch-Mönnichům patřil zámek Fryštát do roku 1945. Neušel konfiskaci na základě Benešových dekretů ani úpravě pro potřeby městského národního výboru. Dočkal se ale změny k lepšímu. Rekonstrukce v letech 1997 až 2003 jej povýšila na významnou památku. Podle Alexandry Rebrové, vedoucí oddělení správy zámku a památkové péče, si ji loni prohlédlo 26 tisíc návštěvníků. V zámec­ kých komnatách je soustředěna expozice přibližující šlechtické bydlení od 16. do 20. století. Vzácné kolekce portrétů, vlámské tapisérie, bruselský gobelín, utkaný podle Rubensova námětu, jsou jen střípky zdejšího bohatství. Ke skvostům se počítá i zámecká knihovna, obsahem jedna z nejvýznamnějších v českých zemích. K jejím kuriozitám patří kniha Patnáct dní po Dunaji, napsaná korunním princem Rudolfem. Samozřejmě s autorovým podpisem a věnováním.

Neslavný konec

Dosti lenošení

V zajetí intrik

Zámek Fryštát byl svědkem řady významných událostí.

Od 18. století patřil velkostatkářům a průmyslníkům z velmi schopného slezs­kému rodu − Larischům.

Někteří z nich působili u panovnického dvora ve Vídni. Věrně a dobře sloužili dynastii Habsburků. Na zámku však pobývali i manželé, jejichž životní rozhodnutí měla tragický vliv na rodinu císaře Františka Josefa I. Byl to Jiří Larisch-Mönnich, hrabě, patřící k nejúspěšnějším a nejbohatším podnikatelům v mocnářství. V roce 1877 se oženil s půvabnou Marii Louisou, pokrevní neteří obdivované císařovny Alžběty, zvané Sissi. Manželství z rozumu přineslo zklamání.

Marie už před svatbou prokázala příchylnost k dvorním intrikám spojeným s milostnými vztahy. Zaplétala se do nich. Dá se říci, že Marie Larisch-Mönnichová ovlivnila běh evropských dějin. Zprostředkovávala tajné milenecké schůzky už ženatého následníka

Tragédie otřásla rakouskou monarchií. Navždy poznamenala císaře a jeho ženu. Rozesmutnila tisíce lidí věřících, že Rudolf by byl jednou schopnějším a pokrokovějším vládcem než jeho otec. Marie Larisch-Mönnichová zaplatila za lehkovážnost. I její další osud připomíná napínavý román. Bohatý Larisch se s ní rozvedl, když čekala třetí nemanželské dítě. Nesměla už nikdy k císařskému dvoru.

Provdala se ještě dvakrát. Poslední manželství uzavřené s farmářem ve Spojených státech

Zámek lze obdivovat i v zimě a nasát atmo­ sféru minulosti. Nejen zvenčí – z náměstí nebo rozsáhlého anglického parku. Je to možné i v tamní kavárničce a galeriích. Zámecké křídlo Lottyhaus každý den přivítá všechny, kdo chtějí vidět díla Josefa Mánese, Mikoláše Alše, Jana Preislera, Antonína Slavíčka, Josefa Václava Myslbeka, Josefa Mařatky a dalších velikánů českého výtvarného umění 19. století. Cestu za nimi není třeba odkládat na jaro!

-e-

menu rukopisy vévody z Berry Především o Jeanovi, vévodovi z Berry, se bude hovořit 13. ledna od 16 hodin v Galerii výtvarného umění v Ostravě.

Na přelomu 14. a 15. století platil za jednoho z největších mecenášů. K jeho vášním patřilo i sbírání nádherných rukopisů. Marek Zagora, autor přednášky, se mimo jiné zaměří na věhlasné dílo Les Trés Riches Heures de Duc de Berry.

Každopádně vévodovy rukopisy jsou vzácné tím, že nabízejí svéráznou sondu do myšlení tehdejší doby. www.gvuo.cz manuscripts by the Duke of Berry Jean, the Duke of Berry, will be mostly the main topic in the Creative Arts Gallery in Ostrava on the 13th of January at 4 p.m.

He was one of the biggest sponsors at the end of the 14th and at the beginning of the 15th century. Collecting the marvellous manuscripts belonged to his passions. Marek Zagora, the author of the lecture, has focussed, among other things, on the famous works by the Les Trés Riches Heures de Duc de Berry. In any case, Duke’s manuscripts are rare also because they present an original probe into the way of thinking existing at that time. vína v Atomu Malá ukázka českých a moravských vín se uskuteční 15. ledna v hotelu Atom. Koštovat se budou vybrané lahůdky, a to vína s označením pěti hvězdiček. Nezůstane pouze u lahodného pitiva. V průběhu degustace devatenácti prezentovaných druhů vín se během celého večera budou podávat také vhodně zvolené pokrmy. Gastronomická vychytávka nabídne dokonalé snoubení jídla a vína. www.atom.cz wine tasting in Atom A small presentation of Czech and Moravian wines will take place in Hotel Atom on the 15th of January. There will be tasted selected delicacies marked with five stars. And there will not be just perfect drinks. During the tasting of the nineteen presented kinds of wine, there will be also suitable meals served during the evening. The gastronomic event will offer the perfect combination of meals and wines. nejrychlejší nohy flamenca O José Leónovi se říká, že ve španělském flamencu je mužem s nejrychlejšíma nohama na světě. Přesvědčit se o této skutečnosti mohou všichni, kteří se 17. ledna vydají do Domu kultury města Ostravy. Půjde o první vystoupení tohoto tanečního mága v Ostravě. V novém programu El Poder del Flamengo Pasion figuruje také kytarista Dieguito Cortes. První tóny a taneční kroky se rozkmitají ve 20 hodin. www.dkmoas.cz the fastest flamenco feet José León is said to be the man with the fastest feet in the world when it comes to dancing the Spanish flamenco. Everybody can witness this when visiting the Community House in Ostrava on the 17th of January. It will be the first performance by this dancing magician in Ostrava. There will be also the guitarist Dieguito Cortes performing in the new programme called El Poder del Flamengo Pasion. The first tunes and dancing steps will take place at 8 p.m.

Hrubín a Sněhurka Dobrodružství Sněhurky ve světě lesních bytostí chystají 18. ledna v Divadle loutek. Děti od tří let mohou od 15 hodin očekávat sedmdesáti minutové představení Sněhurka, zvířátka a sedm trpaslíků. Příběh, jehož klasickou verzi obohatil autor František Hrubín o lesní zvířátka, která se stanou Sněhurčinými přáteli.

Loutková pohádka navíc pojednává o kontrastu mezi harmonickou přírodou a lidským životem, v němž rozhoduje nenávist a krutost zlé královny. www.dlo-ostrava.cz

Hrubín and the Snow White Adventures of the Snow White in the world of forest creatures are going to be performed in the Puppet Theatre on the 18th of January. Children younger than three years of age will see the wellknown piece The Snow White, Animals and the Seven Dwarfs. The seventy minute performance will start at 3 p.m. The classical version of this story has been extended with forest animals, who have become friends of the Snow White, by František Hrubín. The fairy tale performed by puppets deals also with the contrast between the harmonic nature and the human life in which the hatred and the cruelty of the bad queen was the decisive factor.

Infotherma 2009 Veletrh Infotherma 2009 ovládne od 19. do 22. ledna výstaviště Černá louka.

Specializovaná výstava bude zaměřena na vytápění, úspory energie a využívání obnovitelných zdrojů v malých i velkých objektech. A to nejen v České republice, ale také na Slovensku. Šestnáctý ročník zpestří semináře. Debatovat se bude mimo jiné o úsporném a ekologickém vytápění tepelnými čerpadly nebo emisích tuhých částic při spalování pevných paliv. www.infotherma.cz Infotherma 2009 The Infotherma Fair 2009 will be the main event in the Black Meadow (Černá louka) Show Grounds from the 19th to the 22nd of January. The specialised fair will focus on heating, energy savings and the utilisation of renewable resources in both small and big objects. It will cover the Czech Republic, but also Slovakia. The sixteenth year of the event will be made even more interesting thanks to seminars. There will be debates, among other things, also on the topic of an economic and ecological heating done by heat pumps and about emissions of solid particles during the combustion of fossil fuels. úsměvná inscenace Petr Nárožný, Václav Vydra, Květa Fialová nebo Dana Morávková zavítají 19. ledna do Domu kultury města Ostravy. Stane se tak především proto, aby odehráli divadelní představení Víš přece, že neslyším, když teče voda. Tři příběhy komediálního charakteru sice vyvolají salvu smíchu, nicméně nebudou se předkládat pouze veselé historky. Zvlášť když se inscenace zabývá manželskými problémy, touze po zviditelnění a vzpomínkami stárnoucích lidí.

Představení začíná v 19 hodin. www.dkmoas.cz the good-humoured production Petr Nárožný, Václav Vydra, Květa Fialová, and Dana Morávková will visit the Community House in Ostrava on the 19th of January. They will come mostly to perform the piece “You know well that I do not hear the water flowing”. The three stories having the character of a comedy will initiate a lot of laughs, but there will not be only the cheerful and amusing stories and the production will deal also with husband and wife’s problems, the desire to become more visible and known, or with memories of old people. The performance will start at 7 p.m. jubilejní gospel Hudbou různých žánrů ožije 25. ledna Kostel sv. Ducha v OstravěZábřehu. Gospelové těleso Keep Smiling Gospel doplní pětičlenná skupina BG Styl. Jak už název kapely napovídá, věnují se bluegrassové tvorbě. Vstup na koncert u příležitosti padesáti let Domu kultury Akord je zdarma. Hrát se začíná v 18 hodin. www.dk-akord.cz jubilee gospels Varied musical genres will be performed in the Church of Saint Spirit in Ostrava-Zábřeh on the 25th of January. The gospelfocussed band Keep Smiling Gospel will be supplemented by the five-member band BG Style. As the name suggests, the band focuses on the bluegrass music. The entry to the concert, organised at the opportunity of the fifty years of existence of the Community