Dokonalé dědictví

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 3

Pe n n y V i n c e n z i o v á

DOKONALÉ DĚDICTVÍ

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Strรกnka 4

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 5

D O KO N A L É D Ě D I C T V Í

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 6

Copyright © Penny Vincenzi, 2014 Original English title: A PERFECT HERITAGE Translation © Adéla Bartlová, 2015 Copyright © for Czech edition Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., 2015 All rights reserved. (Všechna práva vyhrazena.)

ISBN 978-80-7306-705-2

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 7

Dokonalé dědictví

PROLOG Takže – to byl konec.

Vlastně to bylo loučení. Ať se na to dívala jakkoli, House of Farrell, její celoživotní dílo, její životní láska, už neměl existovat.

Ta geniální, osobitá, radostná věc, která se zrodila v rok korunovace nové královny, věc, kterou stvořili spolu s Corneliem, už neměla patřit do jejích rukou. Už to nebude její poklad, její útěcha, nebudou to její myšlenky. Ale především útěcha; první měsíce po Corneliově smrti se ve svém strašném, prázdném žalu obrátila k práci. Ta žena je úžasná, říkali si lidé, využívá každou hodinu, kterou jí bůh seslal, pořád něco dělá. Bylo by však úžasnější nemuset pracovat, podvolit se, protože pak by ji žal a osamělost pohltily a ona už by v životě neměla vůbec nic.

Je báječné, jak máte své děti blízko u sebe, říkali lidé, a ona se zdvořile usmívala a odpovídala ano – ale to, co jí mohly dát, nebylo možné srovnávat s prací. To, co k ní cítily, se stěží dalo nazývat láskou; jako matka byla duchem nepřítomná a zanedbávala je, měla pro ně jen kritická slova – pro hloupou holčičku Caroline a nesmělého chlapce, který se jmenoval Bertie. A kromě toho, jako všechny děti v úspěšném manželství zůstávaly outsidery, ba dokonce vetřelci mezi dvěma lidmi, kteří by byli stejně šťastní i bez nich. Avšak House of Farrell, ten si zasloužil své skvělé rodiče; nezklamal je, byl jejich pýchou a jejich radostí.

Na začátku byli hvězdami společenského světa, ona i Cornelius, byli uznáváni jako chytří, odvážní a vynalézaví lidé, měli peníze, styl, šarm.

Jejich kruh, který přijímal nové uspořádání a novou, kreativní aristokracii konce padesátých a začátku šedesátých let, byl zábavný, pestrý, zajímavý. Měli dům v Knightsbridgi, víkendový byt na jedné terase z dob regentství v Brightonu a stěhovali se z jednoho do druhého, a také do Paříže, do New Yorku, kde hledali novou inspiraci, a děti nechávali doma s chůvami nebo v internátních školách.

7

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 8

Pe n n y Vi n c e n z i ov á Bylo to nesmyslně mladé manželství – Corneliovi bylo dvacet tři, jí dvacet jedna –, nicméně od začátku úspěšné; vznik House of Farrell byl přirozeným, prakticky nevyhnutelným výsledkem.

Byl to Corneliův nápad. Muž, který byl fascinován novou vědou marketingu a reklamy, zdědil bohatství po kmotrovi bankéři a nudil se v práci v téže bance, toužil po podnikatelském projektu. Dal mu ho osud v podobě excentrické matky, bývalé herečky, která si míchala vlastní krémy a každé ráno i každý večer trávila hodinu proměňováním nevýrazné tváře v krásné dílo, a on navrhl té půvabné dívce, kterou si vzal, že by mohli investovat dědictví do společného kosmetického podniku. „Ty ho budeš rozvíjet, drahá, a já zůstanu v bance, dokud nás to oba neuživí.“ Ani jeden nepochyboval, že to House of Farrell dokáže.

Koupili základní receptury krémů od nyní už bývalé paní Farrellové, která utekla od manžela akademika, a začali je vyrábět v malé laboratoři, v níž zaměstnali vynikajícího chemika se zkušenostmi od monsieur Cotyho z Paříže, a znovu vytvořili nejen The Cream, jak byl jednoduše pokřtěn krém, který byl podle dobové reklamy „tou jedinou věcí, kterou pleť skutečně potřebuje“, ale i rtěnky a laky na nehty; po několika měsících přidali pudr na tvář a make-up nazvaný The Make-up.

Pochopili, že nemohou porazit velikány jako Revlon, Coty nebo Yardley, a přetvořili obchod v Berkeley Arcade z nudného papírnictví na jeden z nejkrásnějších obchodů v centru, s kosmetickým salonem v patře, a doslova otevřeli jeho dveře světu. Měli štěstí; zaujali pozornost a fantazii tisku a snesla se na ně chvála, která předčila i nejdivočejší sny.

V Tatleru napsali, že je to „jediné a pravé místo, kde najdete skutečnou individuální krásu“, pro Vogue byl obchod „první zastávkou na cestě k šarmu a kosmetické péči“ a pro Harper’s Bazaar „místem, kde najdete novou tvář“. Cornelius okouzlil kosmetickou redaktorku posledně jmenovaného velmi drahým obědem v Caprice a tu větu proměnil v reklamní slogan. Také ukázal veřejnosti obchod na plakátech a – poněkud kontroverzně – rozmístil po celém West Endu nosiče reklamních cedulí propagujících obchod coby „krásný klenot v koruně Londýna“. Zákazníci se jen hrnuli. Pomohla velká vlna optimismu a fantazie, která se to léto zrodila z korunovační slávy, z krásné mladé královny a konce poválečné ekonomiky. Jméno rtěnky DeLuscious, prvního velkého po8

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 9

Dokonalé dědictví činu na poli dekorativní kosmetiky, se po několik opojných měsíců skloňovalo ve všech podobách – a zbytek už byla historie.

V osmdesátých letech House of Farrell poněkud sešel, překonán pestrobarevnou dekorativní kosmetikou a vědecky založenou péčí o pleť, finančně podporovanou velkými firmami; v devadesátých letech krátce ožil a po Corneliově smrti v roce 2006 prakticky úplně zapadl, zachraňován pouze její houževnatostí.

Teď beznadějně prohrával penězi roztáčený maraton kosmetického průmyslu, a dokonce i ona pochopila, že potřebují pomoc – finanční, samozřejmě, ale také kreativní. Protože ačkoli by si raději lehla ke Corneliovi do hrobu, než aby to přiznala, její vize už nebyla dokonalá.

Neměla ráda pseudovědu propagovanou velkými laboratořemi kosmetických gigantů, ani jí nerozuměla. Připadala si vykolejená, zmatená; a přestože k novým kolegům (odmítala je akceptovat jako nadřízené) přistupovala naprosto nepřátelsky, po jejich příchodu se jí i ulevilo.

Neměl to však být bezbolestný proces. Jim bude jedno, čím se House of Farrell proslavil, co reprezentuje. Budou pro ně důležité jen šedé sloupečky zisků a ztrát. A ona se jim bude muset podvolit – do určité míry.

Ale také s nimi bude bojovat, bude chránit jméno Farrell, nevzdá se.

House of Farrell pro ni udělal všechno – a ona ho nezklame víc, než už to udělala.

9

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 10

Pe n n y Vi n c e n z i ov á

KAPITOLA 1 Láska na první pohled, ano, tak to bylo; opojná chvíle, kdy se srdce zastavilo a život se navždy změnil. Stalo se jí to předtím jen dvakrát, ten pocit, že přesně ví, co se stalo a co je pro ni to pravé a kým je a kým chce být a co chce dělat. Nezaváhala, nepouštěla se do hloupého flirtu, neříkala, že si to rozmyslí. Rovnou řekla: ano, jistě, samozřejmě že ráda půjde, a podívala se na hodinky a viděla, že už teď jde pozdě na schůzku, takže se spěšně rozloučila a odešla z restaurace.

První věc, kterou udělala v taxíku, bylo, že zatelefonovala manželovi. Vždycky to dělala, musel to vědět a ona potřebovala, aby to věděl. Byl součástí toho všeho, jeho život to ovlivňovalo stejně intenzivně jako její; a měl radost, přesně jak věděla, a řekl, že se těší, až to proberou u večeře. Ona ovšem přijde na večeři pozdě, což mu připomněla, a on vzdychl jen tak lehce a řekl, že se těší, až ji uvidí, ať to bude kdykoli.

On je tak vstřícný, pomyslela si. Mám opravdu štěstí. „To bylo skutečně příjemné.“ Hugh Bradford se opřel a objednal si brandy; normálně u oběda alkohol nepil, dával si jen vodu a na závěr si dopřál decentní sklenku šampaňského. Sice by rád, ale odolával, a bylo nemožné představit si, že by Bianca Baileyová dovolila byť jediné usrknutí alkoholu – sice vypila pár kapek šampaňského, ale vycítil, že i to udělala nerada –, které by zamlžilo jasně modré nebe její mysli.

Napadlo ho – krátce a nevyhnutelně, protože byla velmi krásná –, jestli se někdy té kontroly vzdává, jestli se aspoň in flagranti ztratí sama v sobě – a hned se vrátil do reality. Takové myšlenky neměly v jeho vztahu s Biancou místo. „Ano, je to skvělé.“ Mike Russell, dlouholetý kolega, souhlasně kývl na láhev brandy. „Teď už ji musím jen prodat rodině.“ 10

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 11

Dokonalé dědictví „Rodina nemá na vybranou,“ řekl Bradford, „ale myslím, že si ji oblíbí. Nebo aspoň tu myšlenku. Budou si myslet, že je to lepší než nějaký chlap. Měli bychom domluvit schůzku hned zkraje příštího týdne?“ „Nebo ještě tento týden? Není moc času.“ „Takže se s rodinou a vedením firmy setkám v pátek,“ řekla Bianca ten večer manželovi. „V pátek odpoledne. Nemůžu se dočkat. Je to fantastické spojení, Patricku, jako z hollywoodského filmu.“ „Vážně?“ „Ano. Je tam samozřejmě matka rodu – v kosmetickém byznysu je vždycky v čele žena…“ „Vážně?“ opakoval Patrick. „No ano. Jen se zamysli. Elizabeth Ardenová, Estée Lauderová, Helena Rubinsteinová…“ „Myslím, že můj pohled na kosmetický průmysl by ti moc nepomohl. Není to oblast, ve které bych se nějak zvlášť vyznal. Ale vypadá to, že ji brzo poznám.“ „Měl bys. Takovým byznysem musíš žít, abys ho mohl pochopit. Ale zpátky k tomu, co jsem říkala. Paní Farrellová firmu založila v roce 1953 se svým manželem, který před pěti lety zemřel. Je to škoda, vypadá to, že se skutečně milovali, vydrželi spolu skoro šedesát let – a mají dceru a syna, kteří jsou ve vedení společnosti, i když o ni podle všeho nemají nijak zvláštní zájem, a ještě je tam taková stará megera Florence Hamiltonová, ta je s nimi od samého začátku a nejspíš si ji nechávají jen kvůli tomu.“ „Taky bych řekl. Je to čistě rodinný podnik.“ „Každopádně Athina Farrellová teď drží všechny akcie a nevzdá se bez boje, bude ovšem muset, protože banka už jí nic víc nedá, firma je zadlužená až po uši. Ale já – respektive my, Hugh, Mike a já si myslíme, že tam zůstalo nějaké kouzlo. Nemůžu se dočkat, až se pustím do práce.

Bude to dlouhá schůze, to je jisté. Nevadí ti to?“ „Určitě ne. Vezmu děti na toho nového Tintina. Říkala jsi, že ty jít nechceš…“ „Nechci,“ odpověděla Bianca. „Neumím si představit horší film.“ „Takže v pořádku,“ řekl Patrick Bailey mírně.

Bianca Baileyová byla, řečeno obchodním žargonem, rocková hvězda.

Nevystupovala ovšem v O2 Aréně ani na stadionu ve Wembley, jejím 11

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 12

Pe n n y Vi n c e n z i ov á jevištěm byl svět velkých financí a úspěch měřila podle bankovních výpisů a veřejného prodeje akcií. Byla jako Midas v sukních, uměla křísit polomrtvé podniky a lidé z propagace ji vítali jako dar z nebes, protože ve svých třiceti osmi letech byla extrémně atraktivní: vysoká (177 bez podpatků), štíhlá, stylově oblečená, s bohatými tmavými vlasy, velkýma šedýma očima a velmi fotogenická. Uměla se také perfektně vyjadřovat, měla šarm, byla šťastně vdanou matkou tří krásných dětí, žila v úchvatném domě v Hampsteadu a také, jak jinak, vlastnila úhledný venkovský dům v Oxfordshiru, jemuž tvrdohlavě říkala „chalupa“, jakkoli to bylo nevýstižné. Jak podotkl jeden přítel Baileyových, kdyby nebyli tak milí, lidé by je nutně museli nenávidět.

Bianca, nyní klíčová postava velmi úspěšného prodeje společnosti, v níž byla výkonnou ředitelkou – zatím nenápadné, téměř tuctové kosmetické společnosti –, přemýšlela, co bude dělat, když jí zavolal Mike Russell z Porter Bingham, soukromé kapitálové firmy, a pozval ji na schůzku.

Pracovali spolu už dřív, takže věděla, že pro ni mají nějakou výzvu v podobě neúspěšného podniku, který potřebuje její superschopnosti. Úkol, který jí vylíčili, byl děsivý – a děsivé věci Biancu neodolatelně přitahovaly. „Přišli za námi,“ řekl tehdy Mike Russell. „Respektive její syn Bertram. V současné době ztrácejí pět milionů ročně, ale mají obrovský potenciál, zvlášť když tě budou mít ve vedení, a myslím, že by do pěti až osmi let mohli firmu prodat. Podívej se na to a řekni mi, co si myslíš.“ Bianca se podívala, otřásla se nad hrozivými čísly a stavem značky, pochopila, co mysleli tím potenciálem, a výsledkem byl oběd v Le Caprice a dohoda, že Bianca pomůže posunout Farrellovu firmu k investici od Porter Bingham. „Myslím, že by bylo možné během pěti let přejít od pětimilionové ztráty k ročním ziskům kolem deseti milionů liber,“ řekla. „Ale budete do toho muset celkem investovat kolem třinácti milionů, řekněme deset hned a další dva nebo tři později na dokončení rozvoje, nicméně myslím, že by se to mohlo podařit.“ Usmála se na ně: věnovala jim svůj široký úsměv Julie Robertsové.

Měla je oba ráda a Hugh navíc dobře vypadal, tak nějak jako prototyp úspěšného byznysmena. Často si říkala, že je dobře, že není její typ, jinak by asi občas učinila ne úplně profesionální rozhodnutí. Věděla 12

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 13

Dokonalé dědictví však, že se ve svém úspěšném životě nikdy nenechala ani na okamžik svést osobními úvahami. Byl to jeden z mnoha důvodů té úspěšnosti. „Jsem z toho nadšená,“ řekla Patrickovi, když se po první schůzce vrátila domů, „ale chtěla bych, abys mi to odsouhlasil. Bude to ještě horší než PDN. Co na to říkáš?“ A Patrick řekl, že jestli to opravdu chce udělat, tak samozřejmě musí, a odolal pokušení zeptat se jí, jak by reagovala, kdyby nesouhlasil.

Bianca si vždycky dělala, co chtěla.

Věděl, co ho čeká; každý Biančin nový projekt s sebou nesl spoustu osamělých večerů, oddávala se nové společnosti tak, že to byla skoro posedlost. Trpěl to ze dvou důvodů: samotnému mu to přišlo docela zajímavé (pozoroval dění co nejlhostejněji a z co největší vzdálenosti) – a taky Biancu miloval a chtěl, aby dělala to, při čem je šťastná.

Neměl ve zvyku podléhat trýznivému zkoumání nitra – byl jedináček, a oplýval proto značným sebevědomím, jak je pro tento stav obvyklé. „Nejsme jako jiní lidé,“ říkával Patrick a měl pravdu.

Ani Bianca neměla sourozence. Na začátku vztahu o tom často mluvili, i o tom, jaké to mezi nimi vytvořilo pouto. Bianca dokonce našla nějakou statistiku, že jedináčci jsou přitahováni k jiným jedináčkům – „nebo nejstarším dětem, což je v podstatě totéž“. Tvrdila, že jedináčci jsou statisticky extrémně úspěšní a energičtí; Patrickovi připadalo, že pro něj to moc neplatí, ale nestál o to, aby ho dynamická slečna Bianca Woodová považovala za milého troubu, kterému na úspěchu nezáleží. Nebo její otec, distingovaný a uznávaný historik Gerald Wood, ponořený ve středověkém zřízení a literatuře, jež mu byly daleko bližší než jednadvacáté století, zvlášť poté, co mu zemřela milovaná žena Pattie. Biance bylo teprve devatenáct. * * * „Dobrý den, pane Bailey. Jak se máte?“ „Není to špatné, děkuji, Sonio. A vy?“ Nehodlal hospodyni vykládat, že se tak nudí, že se po obědě dokonce stavil v práci. „Skvěle, děkuji. Udělala jsem k večeři boloňskou omáčku – říkal jste, že paní Baileyová nebude doma?“ „Ne, má zítra důležitou schůzku a bude pracovat do noci. Najím se s dětmi a uvařím špagety, nedělejte si starosti.“ „Dobře. Tak já půjdu. Ruby je v posteli, Karen jí něco přečte a pak půjde taky.“ 13

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 14

Pe n n y Vi n c e n z i ov á Karen byla chůva: Ruby bylo teprve osm. Karen za ní chodila hned po škole a zůstávala do večera, a když bylo ve škole volno, věnovala se jí celý den. „Dobře. Děkuji, Sonio. Ale ahoj, Milly, jak ses měla?“ „V pohodě.“ „Tak to je dobře.“ „A ty?“ „Jasně že taky těžce v pohodě.“ Natáhla se a dala mu pusu. „Jsi fakt vtipnej,“ řekla s úsměvem. „Snažím se. Máš hotové věci do školy?“ „Samo!“ „Vážně?“ „Tati! Nešil!“ „Udělala si je, pane Bailey,“ řekla Sonia a usmála se na Milly. „Dala se do toho, hned jak přišla ze školy.“ „Vidíš! Díky, Sonio.“ „Cvičila jsi na klarinet?“ „Taky.“ „Ty jsi tak dokonalá, až je to podezřelé. Kde je Fergie?“ „Hraje na wiičku.“ „Ale ale. To máte přece dovolené až od sedmi.“ „Tati! Mluvíš jako máma. Tak zatím čau.“ Odešla, plně soustředěná na svůj mobil. Patrick se shovívavě usmál.

Emily, která hned po narození dostala přezdívku Milly, bylo skoro třináct, byla vysoká, štíhlá, měla rovné tmavé vlasy a velké hnědé oči, bystrý mozek a šarm, který jí zaručoval oblíbenost mezi spolužáky – všichni ji zvali na návštěvy a oslavy. Chodila do druhého ročníku na St. Catherine’s v Chelsea, novou a velmi prestižní dívčí školu. Kromě toho byla talentovaná hudebnice – dosáhla už šestého stupně ve hře na klarinet –, ale beznadějně selhávala ve sportu.

Její jedenáctiletý bratr Fergus podědil rodinný šarm a krásu, ve sportu vynikal tak, že byl ve škole v každém vítězném týmu, a protože byl chytrý, nějak se mu dařilo zuby nehty držet svého místa ve stipendijní třídě.

Patrick šel do své pracovny v prvním patře velkého viktoriánského domu a podíval se na neméně rozlehlou zahradu. Byl to svatební dar od 14

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 15

Dokonalé dědictví jeho otce; lidé říkali, že tenhle prostý fakt vám o rodině Baileyových prozradil všechno, co jste potřebovali vědět, totiž že je bohatá, šťastná, štědrá a drží pohromadě.

Guy Bailey byl burzovním makléřem ve zlatém věku City, centra Londýna, vydělal majlant, v roce 1985 („těsně před propadem, díkybohu“) odešel z oboru a přestěhoval se do velkého venkovského domu s rozlehlým pozemkem a stájemi. Naučil se tam dobře střílet a také proměnil svůj životní koníček, tedy obchodování se starožitnostmi, v „práci na poloviční úvazek“, jak sám říkal.

Patrick odcházel z oxfordské fakulty PPE s úctyhodnými výsledky zkoušek a připojil se ke strýcově certifikované účetnické firmě, která sídlila ve Strandu. Dostal pěknou kancelář, velmi dobrý plat a personál i klienti ho měli rádi. Vedlo se mu dobře, protože byl okouzlující, vyrovnaný a chytrý. Nejspíš by po pár letech odešel, protože už ho práce neinspirovala, jenže se zamiloval do Biancy Woodové, a muži jako Patrick žádají ženu o ruku jedině tehdy, když jí mohou nabídnout pěkný dům v dobré čtvrti a finanční podporu pro případ, že by nechtěla chodit do zaměstnání nebo měla děti. Nebyl u Bailey Cotton and Bailey nijak zoufalý, jen ho práce zvlášť nevzrušovala, což nebyl dostatečný důvod k tomu, aby mu zabránil požádat slečnu Woodovou v roce 1995 o ruku. V roce 1996 se vzali.

Potkal ji na večeři v City a okamžitě ho dostala: byla energická a výřečná a očividně ji také zaujal. Říkala, že je marketingovou manažerkou kosmetické firmy. „Zubní pasty a deodoranty možná nevypadají moc úžasně, ale loni to byly prací prášky, takže jsem si polepšila. A je to vzrušující, protože nejde o samotný produkt, ale o to, co s ním můžete udělat. Když se křivka prodeje stočí správným směrem, tomu se nic nevyrovná!“ Pozval ji na večeři a povídali si tak dlouho, že už číšníci skládali židle, když si ti dva uvědomili, jak je pozdě, a Bianca ho pozvala na rande na příští pátek. „Tentokrát je to na mě. Nedá se nic dělat, takhle funguju, nemám ráda příživnice.“ Sledovat, jak podepisuje účtenku z kreditní karty, bylo pro Patricka velmi bolestivé, ale rozpaky mu nevydržely dlouho, protože za tři měsíce už se k sobě stěhovali.

15

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 16

Pe n n y Vi n c e n z i ov á V roce 1996, kdy už byli manželé, měla za sebou Bianca dvě změny zaměstnání a pracovala až do týdne, kdy se narodila Milly. Čtyři měsíce po porodu už zase seděla za stolem; když se za dva roky narodil Fergie, zůstala doma jen dvanáct týdnů. Nebyla ovšem špatná matka, své děti bezvýhradně milovala a věnovala se jim. Jen prostě jako matka fungovala lépe, když měla na práci i něco jiného, a poté, co osmnáct měsíců po Fergieho narození neplánovaně dal najevo svou přítomnost zárodek budoucí Ruby, Bianca nešla na přerušení, jak by to udělaly některé ženy, ale prostě Ruby přivítala.

Děti zjevně nijak netrpěly, byly bystré, milé a sebevědomé. Patrick měl občas pocit, že by se Bianca mohla víc zajímat o něj a jeho práci, ale na druhou stranu, jak sám říkával, na ní mnoho zajímavého nebylo.

Byl už partnerem ve firmě, vydělával spoustu peněz a nemusel trávit v práci tolik času – což se o Biance říct nedalo – a vůbec mu nevadilo být doma jen nadbytečnou zátěží, jak se sám nazýval. Měl výjimečně mírnou povahu. Když bylo Milly pět, Bianca se stala ředitelkou prodeje a marketingu firmy na výrobu látek. Tehdy její mzda přesáhla Patrickovu a Patrickovi to vadilo – vážně dost. Bianca si ho kvůli tomu dobírala. „Miláčku! To jsou naše peníze, stejně jako ty tvoje. Jsou na rodinu, na náš život, copak záleží na poměru?“ Jednou, když toho hodně vypil, se jí zeptal, jestli by nechala své práce, kdyby ji o to požádal; naklonila se k němu přes stůl a řekla: „Ale samozřejmě, miláčku, kdybys to tak opravdu chtěl, ale ty to nechceš, ne? Nejsi takový – a proto tě miluju.“ To byla pravda, skutečně ho milovala. Tak jako Patrick miloval ji.

16

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 17

Dokonalé dědictví

KAPITOLA 2 Často citovanými slovy Biancy Baileyové byla ta, že schůze, stejně jako život, nejsou jen nanečisto. I ty nejmenší jsou důležité a vyžadují pozornost a pečlivé plánování.

Schůze, která ji čekala to odpoledne, kdy se měla s Hughem Bradfordem a Mikem Russellem pokusit přesvědčit rodinu Farrellových, aby s nimi spolupracovala, byla skutečně důležitá; jejímu plánování proto věnovali několik dní.

Bianca se promyšleně oblékla do šatů a propínacího svetříku, ne do kalhot a saka, jak mívala ve zvyku; vlasy si nechala rozpuštěné, ne přísně stažené do drdolu, a nalíčila se o trochu víc než obvykle. Farrellovi uvidí ženu, která se ráda pěkně obléká a maluje, a bude proto chápat jejich svět, ne nějakou strohou androgynní bytost, která se zajímá jen o čísla a jejich toky. Je pro ně důležité, aby viděli, že Bianca jejich firmě rozumí a záleží jí na ní a jejích produktech stejně jako na ekonomických výsledcích. Jinými slovy, chápe, o co jde. Vidí kouzlo značky a je si plně vědoma, že značka musí začít fungovat, aby přežila. Hugh si říkal, jaké mají štěstí, že ji získali.

Athina Farrellová také věnovala oblečení náležitou pozornost. Bylo jí sice osmdesát pět, ale pořád tu velela a měla pocit, že to musí dát najevo všemi prostředky, počínaje vzhledem. Vybrala si šaty od Jean Muirové z tmavěmodrého žerzeje, dlouhé po lýtka, a červené semišové boty; obojí zdůrazňovalo její stále velice pěkné nohy. Dokonale učesané stříbrné mikádo a minimální, ovšem pečlivé líčení doprovázel perlový obojkový náhrdelník, který jí Cornelius dal k třicátému výročí svatby, perlové náušnice od Chanelu, hodinky od Tiffanyho (dárek od rodičů k dvacátým prvním narozeninám) a dva briliantové prsteny – jeden zásnubní, druhý, naprosto stejný, jak si přál Cornelius, jako dar ke zlaté svatbě. „Ti lidé“, jak je pohrdavě titulovala, uvidí významnou ženu, 17

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 18

Pe n n y Vi n c e n z i ov á která má styl, ne nějakou pošetilou starou bábu. Vedla firmu House of Farrell téměř šedesát let a vzdát se toho, byť třeba zčásti, pro ni bylo až donedávna prostě nemyslitelné.

Byla bohužel donucena postavit se čelem k faktu, že firmě hrozí bankrot a potřebuje pomoc. Taková pomoc není zadarmo, je nutné za ni zaplatit. Její hlavní starostí teď bylo zajistit, aby ta cena byla co nejvyšší, a vynahradila tak intenzivní bolest způsobenou nutností vzdát se vlády.

Nechala se proto přesvědčit, aby se toho chladného lednového pátečního odpoledne sešla s lidmi ze společnosti Porter Bingham, Venture Capitalists, a byla naladěná velmi kurážně, bojovně – a ani trochu smířlivě.

Zavolala své dvě děti a Florence Hamiltonovou na válečnou poradu, což ve skutečnosti znamenalo, že jim nadiktovala, co by měli a neměli říkat. Všichni byli ve vedení společnosti: Bertram, zvaný Bertie, byl ředitelem managementu a finančního oddělení, Caroline, blízkými spolupracovníky zvaná Caro a všemi ostatními paní Johnsonová, byla tajemnicí a ředitelkou personálního oddělení, a konečně Florence, jíž se říkalo prostě Florence, byla ředitelka správní rady, zodpovědná za veškerý majetek.

Athina si nebyla jistá, jestli by někdo z nich vůbec měl být v představenstvu; kdyby to nebyli její potomci – nebo v případě Florence nedílná součást firmy jako ona a Cornelius –, nejspíš by tam neseděli.

Bertie i Caro byli chytří, chyběl jim ale instinkt a talent na pokračování v tom, co s Corneliem vybudovali, a Florence, která měla instinkt i talent, chyběla energie. Athina po pravdě nikdy nebyla pro Florencino jmenování do rady, to napadlo Cornelia a ona byla tehdy nemocná a nemohla se s ním hádat.

Bylo ovšem nutné vytěžit ze situace co nejvíc, proto je svolala do svého bytu v Knightsbridgi a nad sendviči jim sdělila: „Musíme se prezentovat naprosto jednotně, je to životně důležité, žádné rozdílné nabídky. Budou tam samozřejmě naši právníci Walter Pemberton a Bob Rushworth…“ „Nemyslíš, že na ně budou trochu slabí?“ zeptala se Caro.

Athina odpověděla, že v ně má naprostou důvěru. „Koneckonců jsou s námi od samého začátku, najal je Cornelius – a ten uměl poznat dobrého právníka.“ 18

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 19

Dokonalé dědictví „A-a-no,“ protáhla Caro, „ale se vší úctou, mami, to bylo před šedesáti lety.“ „Caro,“ řekla Athina tónem, který nepřipouštěl další diskusi, „Pemberton a Rushworth se nenechají snadno zastrašit. A teď k tomu děvčeti, Biance Baileyové. Nevím, jaká bude, až ji víc poznáme, ale rozhodně má něco za sebou a vyzná se v oboru – to, co udělala s PDN, bylo chytré, i když by radši neměli počítat s tím, že naši firmu prodají.

A musíme si ponechat majoritní podíl. O tom nebudeme vyjednávat.“ „A taky si s ní nesmějí nijak pohrávat,“ řekla Caro ostře, „udělat z toho nějaké hrabání peněz. A samozřejmě je nesmí ani napadnout prodat Obchod. Naopak, na tom by měli stavět.“ Obchod, jak se mu ve společnosti říkalo, byl exkluzivní prodejna House of Farrell v Berkeley Arcade, nákupní pasáži z devatenáctého století kousek od ulice Piccadilly. Pasáž lákala turisty, protože byla plná exkluzivních obchodů se šperky, koženým zbožím, košilemi šitými na míru a dalšími lahůdkami. Prodejna Farrellovy kosmetiky byla malá a okouzlující, s dveřmi a výlohami prosklenými malými tabulkami. Kromě kosmetických přípravků se tu nabízela i kosmetická péče a Florence tu měla svou kancelář. Smlouvu na obchod, který byl pokládán za rodinný poklad, předal Corneliovi jeho otec. Nevydělával ovšem ani penci. „Možná si pak budou říkat, co teda asi tak můžou s firmou dělat,“ ozval se Bertie mírně a vzal si čtvrtý sendvič. „Neměli bychom jim dát jistou svobodu? Jsou tu proto, aby firmu postavili na nohy, ne aby do ní jen nalili peníze.“ Athina a Caro na něj zůstaly koukat. „Bertie, my si to uvědomujeme,“ řekla Athina, „ale musíme hned od začátku zaujmout jasné stanovisko. Jinak zničí všechno, co dělá House of Farrell tím, čím je. Mimochodem, Bertie, neříkal ti doktor, že máš trochu shodit?“ „Já s Bertiem souhlasím,“ řekla Florence a vzala si třetí sendvič, aby Bertieho podpořila a také aby ukojila svůj apetit, který byl ve značném rozporu s její drobnou postavou. „Já teda ne,“ řekla Caro. „Tohle je pro ně velká příležitost. Vydělají na značce Farrell spoustu peněz. Vlastníme skutečnou cennost. Nesmíme na to zapomínat.“ „Takovou cennost, že nás banka chce hodit přes palubu,“ rýpl si Bertie. „Porter Bingham nás před tím zachrání. Jen říkám, co je tady podstatné.“ 19

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 20

Pe n n y Vi n c e n z i ov á „To ano,“ řekla Florence, „Bertie má pravdu. Což neznamená, že bychom se měli vzdát bez boje.“ Byl to Bertie, kdo reagoval na nabídku firmy Porter Bingham jako první. Přišel mu dopis adresovaný finančnímu řediteli. Poté, co se představil jako partner ve společnosti Porter Bingham Private Equity, pisatel dopisu, jistý Mike Russell, ho informoval, že ho House of Farrell zaujal při nedávném průzkumu týkajícího se jiné podobné firmy, a ptal se, jestli by se pan Farrell nechtěl sejít: Porter Bingham momentálně investuje do fondu s 367 miliony liber a hledá investiční příležitosti s potenciálem vysokého růstu, kterými by mohli podpořit management, aby se růst urychlil.

Protože House of Farrell nevykazoval žádný růst, který by bylo možné urychlit, Bertie se domníval, že o něj Porter Bingham nebude mít zájem, ale zmínil se o tom matce, která reagovala odmítavě. „Já tyhle lidi znám. Přijdou, všechno převezmou, a než se vzpamatuješ, firma už není tvoje. Ani na to nemysli, Bertie, jak by řekla tvoje dcera.“ „Ale mami, ty si asi neuvědomuješ, jak… v jaké jsme kaši. Myslím, že…“ „Bertie,“ přerušila ho Athina. „Ne.“ Ale dva dny nato přišel lady Farrellové dopis od banky s upomínkou, že firma porušuje smlouvu a banka může kdykoli požádat o splacení dluhu. Nechtěla by si domluvit schůzku a situaci probrat?

Schůzka byla nepříjemná a vyplývalo z ní, že by společnost mohla brzo skončit v insolvenci. Na cestě zpátky do kanceláře Bertie poprvé spatřil v matčiných očích záblesk paniky. Navrhl, že by se přece jen měli sejít s lidmi z firmy Porter Bingham, a odpovědí mu bylo zdráhavé přikývnutí. „Dobře, když myslíš, Bertie, že to bude k něčemu dobré. Musím říct, že o tom velice pochybuji.“ Úvodní setkání v naleštěném sídle Porter Bingham Athinu nijak nepřesvědčilo, dokonce řekla, že nevidí jedinou možnost spolupráce, a uprostřed schůzky odešla. Marná intervence u vlastních kontaktů v bankovních ústavech ji však donutila přes nešťastného Bertieho znovu oslovit Mikea. „Pane Farrelle,“ řekl Mike, „velmi rád jsem se sešel s vaší matkou a jen jsem si potvrdil svůj názor, že má – že všichni máte – ve svém 20

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 21

Dokonalé dědictví vlastnictví skvělé jmění. Co kdybychom se zastavili ve vaší firmě a znovu to s vámi třemi prodiskutovali?“ Když měla zaručené bezpečí vlastního teritoria, stala se Athina povolnější a na druhé schůzce souhlasila, že se setká s Biancou při obědě v zasedací místnosti Porter Bingham; Bianca byla úžasná, nad projektem dávala najevo stejnou měrou sebevědomí i zdrženlivost – což jí sice nevysloužilo přízeň lady Farrellové, ale o snížení nepřátelství by se mluvit dalo. A tak to pokračovalo po hrbolaté a klikaté cestě až k dnešní schůzi, jejímž účelem bylo dohodnout se na hrubém nástinu smlouvy.

Bylo to dlouhé odpoledne. Argumenty byly předkládány a vyvraceny, ústupky nabízeny a odvolávány, právníci Pemberton a Rushworth neustále vznášeli procedurální připomínky, hádali se o sebemenších detailech, často odkazovali na minulost a vůbec všechno pořádně zdržovali.

Hugh a Mike zůstávali úctyhodně trpěliví; minula další dlouhá hodina.

Mike si odkašlal. „Myslím, že je načase,“ řekl, „abychom prodiskutovali rozdělení podílů. Předpokládám, že vaše požadavky se nezměnily, lady Farrellová, a trváte na majoritním podílu?“ „Naprosto,“ odpověděla Athina a upřela na něj pohled tvrdý jako ocel.

Hugh a Mike se na sebe podívali. Bianca tenhle moment dobře znala.

Už ho předtím zažila. V šachové hře by to byl šach, pokud ne rovnou šach mat. „Lady Farrellová,“ řekl Mike a věnoval jí pečlivě prázdný pohled, „House of Farrell potřebuje opravdu velkou investici, jestliže nemá zahynout. Nejméně deset milionů liber, aby se postavil na nohy, a další tři miliony na rozvoj, jaký si Bianca představuje. Skutečně chcete říct, že bychom to měli udělat, a přesto vám ponechat hlavní slovo?“ „Ano,“ řekla Athina. „Přesně to říkám. Bez nás nebude žádný House of Farrell, který by paní Baileyová mohla, ehm, rozvíjet.“ Walter Pembleton si odkašlal; bylo jasné, že na tuto chvíli čekal. „O pozici majoritního vlastníka nebudeme vyjednávat. V žádném případě.“ Bianca tiše sledovala, jak jednání pokračuje, vychutnávala si jeho rytmus, fluktuaci moci, všímala si, která vítězství jsou důležitá a která 21

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 22

Pe n n y Vi n c e n z i ov á jen na efekt, a čekala na správný moment. Bylo už půl deváté a Bianca obdivovala lady Farrellovou, která se zdála být stejně svěží a pozorná jako před sedmi hodinami. Caro byla taky při síle, i když se málokdy s něčím ozvala; Florence jednání pečlivě sledovala, řekla toho však ještě méně. Bertie byl v rodině očividně nejméně důležitým členem: nikdy se ho na nic neptali a jeho sebemenší názor bryskně smetli ze stolu. Ale všimla si ještě něčeho: několik argumentů – jeden se týkal umístění továrny, druhý vhodnosti nebo nevhodnosti přemístění kanceláří – bylo velmi přesných. Podceňovali ho, neměli by ho tak lehce přehlížet. „Dobře,“ řekl Mike Russell po částečném vítězství na poli rekonstrukce společnosti, „myslím, že se někam dostáváme. Ale stále musíme vyřešit problém podílů. Lady Farrellová – pořád trváte na svém?“ „Absolutně.“ „Snad nás na okamžik omluvíte,“ řekl Mike. „Hughu…“ Odešli z místnosti a Bianca se usmála na Farrellovy. „Je to tu krásné,“ řekla a rozhlédla se po vysokých oknech, edvardovském krbu a leštěné podlaze. „Škoda, že takhle příjemné nejsou všechny zasedací místnosti.“ „Jsme na naše budovy hrdí,“ odpověděla Athina. „Předpokládám, že jste nebyla v našem obchodě v Berkeley Arcade. Ten je také jedinečný.“ „Byla jsem tam,“ řekla Bianca, „ale prohlížela jsem si ho jen zvenčí.

Je kouzelný.“ „A má pro značku nevyčíslitelnou hodnotu,“ pokračovala Athina, „co se týče image a zákaznické věrnosti. Ve Vogue jednou napsali, že je to srdeční tep společnosti. Souhlasíte s tím?“ „Lady Farrellová, bylo by nevhodné souhlasit, nebo nesouhlasit,“ usmála se Bianca. „Zatím toho o firmě nevím tolik, abych mohla cokoli komentovat. Ale každopádně je to krásné místo.“ Usmála se na Florence. „Předpokládám, že je to vaše sídlo. Určitě se vám tam moc líbí.“ „To skutečně.“ Mike a Hugh se vrátili. „Dobře,“ řekl Mike, „navrhujeme následující kompromis. Ponecháte si padesát jedna procent, my si vezmeme čtyřicet a Bianca a nový finanční ředitel, kterého jmenujeme, si mezi sebou rozdělí devět procent.“ „Paní Baileyová bude mít podíl ve společnosti? Proč by ho měla dostávat? Pochopila jsem, že bude zaměstnankyně.“ 22

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 23

Dokonalé dědictví „Lady Farrellová, ubezpečuji vás, že Bianca bez podílu ani nebude uvažovat o tom, že by vstoupila do správní rady. To je jeden ze základních kamenů našich dohod.“ „Ale proč?“ „Protože ona je člověk zodpovědný za to, že společnost začne opět vydělávat. Zachrání ji. Takové přispění ani riziko, které bude podstupovat, se nedá vyvážit sebelepším platem.“ „Nejsem si jistá, jestli s tím můžeme souhlasit. To, že chcete mít podíl, je samozřejmě pochopitelné. Stejně jako finanční ředitel, který bude, předpokládám, součástí vašeho týmu. Logická součást vaší investice. Ale…“ blýskla zelenýma očima Biančiným směrem. „Jak to souvisí s… s ní?“ I kdyby Biancu během její kariéry ještě nikdy nikdo tak neznevážil, nedalo se nijak poznat, že by se jí to dotklo. Naklonila se kupředu, krátce se usmála na Athinu a s milou upřímností řekla: „Lady Farrellová, jestli se dnes dokážeme dohodnout, že budu jmenována hlavní výkonnou ředitelkou společnosti, budu do ní investovat sto procent času, práce, nadšení a všech schopností, které mám. Moje reputace bude ohrožena stejně jako v současné době reputace House of Farrell. Věřím, že společně dokážeme firmu posunout vpřed a dosáhnout toho, aby byla opět úspěšná. Potřebuji proto být její součástí, ne pouhou zaměstnankyní. Pomůže vám to?“ Nastalo krátké intenzivní ticho. „Dobrá,“ řekla potom lady Farrellová, „pak tedy souhlasíme. Pokud bude zbytek vaší nabídky uspokojivý, samozřejmě.“ Mike přikývl. „Doufám, že bude. Na oplátku vložíme investici prostřednictvím dlužního úpisu a akcií, a pokud se společnost nebude rozvíjet, bude nejprve splacen dluh a zbývající hodnotu si rozdělí majitelé podílů.

K dlužnímu úpisu budeme připočítávat patnáctiprocentní úrok, ale znamenalo by to, že byste si mohla ponechat svůj většinový podíl, a pokud důvěřujete své firmě a její schopnosti přežít, jistě jste připravená riziko přijmout. Kdybyste uvolnila větší podíl, získáte nižší úrok. Je to prosté.“ Rozhostilo se ticho. „Očividně to musíme ještě probrat,“ řekla nakonec Athina, „především s našimi právníky, ale myslím, že už máme na čem stavět. Ozveme se vám v pondělí. Děkujeme. Nechám vám přinést kabáty.“ Vstala a hrdě odešla se svým doprovodem v závěsu.

23

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 24

Pe n n y Vi n c e n z i ov á „Dobrá práce, pánové,“ konstatoval Mike s unaveným úsměvem, když se za nimi zavřely dveře. „Ruka je skoro v rukávě. Byl jsem trochu nervózní, že nám jejich právníci na poslední chvíli udělají čáru přes rozpočet.“ „Neřekl bych, že Pemberton a Rushworth umějí vůbec nakreslit čáru,“ rýpl si Hugh. „Je to hodně chytrá dohoda,“ řekla Bianca. „Musíme se pochválit.“ „Taky bych řekl,“ dodal Mike skromně. „A získali jsme jedno slušné vítězství. Jak spolkli to s tím platem, co?“ „Jo, myslel jsem, že si právníci té mezírky všimnou, ale…“ „Kdepak,“ přerušil ho Hugh, „měli moc práce s obdivováním vlastních vyjednávacích schopností.“ „Fascinující, viďte,“ řekla Bianca, „jak marnivost dokáže zastínit zdravý rozum. Jediný, kdo měl aspoň nějaké ponětí o realitě, byl Bertie. Přitom ze začátku vypadal jako pitomec.“

24

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 25

Dokonalé dědictví

KAPITOLA 3 Bianca se dala do hlasitého pláče.

Vždycky to tak bylo. Patrick se na ni něžně usmál, odhrnul jí zacuchané vlasy a přitiskl ji k sobě. Za chvíli ji to přejde a bude následovat absolutní klid, k němuž ji vždycky dovede sex: ukojený hlad, utišená touha, dosažená rozkoš.

Už to cítila, ten klid, natáhla se po něm a uvelebila se v něm s tichým, spokojeným vzdychnutím. „Děkuju,“ řekla jako obvykle. A on, jako obvykle, odpověděl: „Bylo mi potěšením.“ Pokaždé ji to překvapilo, ta síla a intenzita; po tolika letech, kdy už dokonale znali jeden druhého, mohly ty výjimečné chvíle být pro jejich manželství stále tak vášnivé a nové, tak živé a vzácné.

Lidé – spousta lidí – se domnívali, že Bianca je vzhledem ke své pozici a svému zářivému veřejnému úspěchu ve vztahu dominantní, ale tak to nebylo, a ani Patrick nebyl dominantní: byli si úžasně rovní. Diskutovali, hádali se, dělali kompromisy, a co víc, respektovali se a užívali si jeden druhého a své navzájem se doplňující role v rodině. Bianca věděla – cynikům by se to aspoň tak zdálo –, že je to příliš dobré, než aby to byla pravda.

Maličko zvedla hlavu, podívala se na něj a usmála se. „Chceš něco probrat?“ Po sexu nebyli oba unavení, ale nabití energií a dostali se do stavu citové a intelektuální blízkosti: probírali problémy, sdíleli dilemata a debatovali způsobem, jakým to ve všedním provozu nešlo.

Bianca věděla, že tohle skoro neexistuje. A také věděla, že ze všech neočekávaných radostí jejich manželství bývají tyhle asi ty nejlepší. „No, víš, vlastně bych chtěl…“ Bianca se ocitla ve frustrující situaci. V PDN se rozhodli, že musí okamžitě odejít na nucenou dovolenou, ovšem Athina a Caro Farrellovy 25

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 26

Pe n n y Vi n c e n z i ov á nechtěly povolit její připojení ke společnosti, dokud nebude podepsána smlouva. „Jsou tak nechutně arogantní,“ vypadla Bianca jednou ráno do kanceláře Mikea Russella, po marném pokusu přemluvit Caro, aby jí dovolila aspoň podívat se na výsledky prodeje. „Co si myslí? Že prodám jejich tajemství Estée Lauder?“ „Asi,“ řekl Mike. „Promiň, Bianco, musíš to vydržet. Už to nebude dlouho trvat.“ * * * „Co kdybychom přece jen jeli na tu lyžovačku?“ zeptala se Bianca večer Patricka. „Nemám co na práci a tohle by mě rozptýlilo a užili bychom si nějakou zábavu.“ „Aha… Dobře.“ Patrick se na ni podíval téměř káravě. „Uvědomuješ si, že jsem řekl, že nikam nepojedeme? Mám toho teď hodně, dovolenou jsem odvolal a Rentonovi už nejspíš dali naše místo někomu jinému.“ „Miláčku, vždyť víš, že si můžeš vzít volno, kdy se ti zachce,“ namítla Bianca. „Stačí jen říct. Byl by to jen týden, děti mají prázdniny a koušou se doma nudou a já s nimi, za chvíli se z toho zcvokneme. Promluvím s Patsy, zeptám se, jestli by ještě měli místo.“ Patsy Rentonová, která věděla, že si šplhne mezi dalšími rodiči ve škole, když oznámí, že se s nimi v chatě ve Verbieru budou rekreovat Baileyovi, s nadšením souhlasila. „Zbývá vyřešit letenky,“ připomněla. „Patrick se o to postará,“ řekla Bianca. „Paráda, Patsy. Mám obrovskou radost.“ Pak se spokojeně oddala nějakým těm tréninkům navíc s osobním trenérem – odmítala být byť o chlup horší než ostatní lyžařky ze skupiny – a strávila opojně drahé dopoledne ve Snow and Rock, kde celé rodině nakoupila nové lyžařské oblečení. Jsem šťastná žena, říkala si.

Podařilo se jí spojit to nejlepší ze svých světů, rodinu i kariéru. „Super,“ řekla Milly, když si pak prohlédla její kořist. „Fakt boží,“ dodal Fergie. „Doufám, že mi to tentokrát půjde líp,“ vzdychla Ruby s mírným podtónem pochybností v hlase. Minulé prázdniny na lyžích strávila většinou padáním. „Samozřejmě že půjde,“ uklidňovala ji Milly. „Posledně jsme měli fakt mizernýho instruktora. Slibuju, že ti pomůžu.“ 26

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 27

Dokonalé dědictví „Já budu jezdit jenom na snowboardu,“ prohlásil Fergie. „Lyžování je pruda. Koupíš mi prkno, mami?“ „Už jsem ti ho koupila.“ „Ty seš fakt super!“ ocenil ji Fergie. „Já vím,“ řekla Bianca skromně.

Patrick měl po pravdě docela problém přesvědčit své dva partnery, že velký audit, který měl dokončit, může ještě týden počkat. Také musel odložit setkání s přítelem Jonjem Bartlettem, na které se docela těšil. Ale mít skutečné rodinné prázdniny bude taky skvělé. Minulá letní dovolená, kdy se plavili podél tureckého pobřeží, byla v půlce přerušena, protože Bianca musela odletět domů. * * * Bertie se špatnou zprávu dozvěděl jako první; byl pak donucen stát se jejím poslem a postavit se přímo do palebné linie – byl moc slušný, než aby trval na tom, že si to mají odskákat ti, kteří jsou skutečně zodpovědní, totiž Bernard Whittle a synové, účetnická firma, již Farrellovi zaměstnávali od chvíle, kdy Cornelius a Athina společnost založili.

Ukázalo se, že někdo naprosto zapomněl vykázat příjmy z Obchodu za poslední tři roky – a když se přičetly úroky a DPH, vyšel dluh na milion a půl. „To je samozřejmě naprosto směšné,“ řekla Athina. „Ale není to naše chyba, možná ještě tak tvoje, Bertie.“ „Proč moje?“ zeptal se Bertie mírně. „Já účetnictví nedělám.“ „Jako finanční ředitel na tyhle věci jistě dohlížíš,“ namítla Athina. „Ačkoli jsem dost překvapená. Měli bychom to těm lidem asi říct, protože takovéhle peníze nemůžeme jen tak vytáhnout z kapsy, a pro ně jistě nějaký další milion nic neznamená, ne? Měl bys jim zavolat a říct jim to – určitě jim to nebude vadit.“ „Myslím, že by bylo lepší, kdybys jim zavolala ty, mami,“ řekl Bertie, „nebo bychom je měli společně navštívit. Nejde o pár pencí. Myslím, že by bylo slušné udělat to formálně.“ „Dobře,“ řekl Mike Russell a snažil se zůstat klidný tváří v tvář Athininu bezelstnému předpokladu, že žádost o další milion a půl je v cel27

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 28

Pe n n y Vi n c e n z i ov á kové investici, která bude do House of Farrell vložena, celkem drobnou záležitostí, jak to sama nazvala. „Lady Farrellová, mluvíme o poměrně velké částce peněz. A značné nekompetenci na straně vašich účetních. Upřímně řečeno jsem zděšen.

Musíme to přednést našemu vedení. Každá dohoda musí být schválena a já jsem měl potíže získat souhlas už k té předchozí. Možná vás budu muset požádat, abyste ty zbývající peníze dodala sama.“ „To je ale nesmysl! Kde bychom takovou sumu vzali?“ „Možná by někdo z vás mohl prodat svůj majetek? Žijete v poměrně drahých domech, takže…“ „To si nemyslím,“ řekla Athina a vypadala nervózně. „I když, Bertie, tvůj dům je zbytečně velký a Priscilla říkala, že se na několik let přestěhuje zpátky do Londýna. O tom bychom mohli uvažovat.“ Bertie mlčel. „Takže…“ Mike vstal, šel k oknu a podíval se ven. „Tohle poměrně otřáslo mou důvěrou v přesnost informací, které nám dáváte. Jak víte, přidělíme firmě vlastní účetní, kteří s námi budou v budoucnu spolupracovat, a jejich audit proběhne příští týden – bojím se pomyslet, co ještě najdou. A ještě pořád si nejsem jistý, jestli tohle naši spolupráci neukončí. Možná tedy budeme muset získat peníze za rodinný majetek, z vaší strany by to byl projev dobré vůle. Jestli se nepletu, paní Johnsonová má dům v Hampsteadu. Pane Farrelle, kde je vaše sídlo?“ „V – v Surrey,“ řekl Bertie. „V, ehm, Esheru.“ „Dobře. Předpokládám, že není zatíženo hypotékou?“ „Ne.“ Bertie se podíval na své ruce. Měl zaťaté pěsti, což dělal často, jak si Mike všiml. „Zřejmě to tedy provedeme takhle. Nebo – a to bych byl upřímně raději, chci, aby Bianca měla okamžitý přístup ke všem informacím, které by mohla potřebovat. Je to očividně velmi důležité. Potřebuje si dát dohromady plány pro společnost. Tlačí nás čas. Takže jestli máme pokračovat, chci, aby měla Bianca od pondělka ke všemu plný přístup. Jinak bohužel pochybuji, že se můžeme dál bavit.“ „Nevidím v tom žádný problém,“ řekl Bertie. „Naopak, připadá mi to velmi rozumné.“ „Mně ne,“ namítla Athina. „Ale asi bychom to mohli prodiskutovat.“ 28

blok_Dokonale_dedictvi 2kor_Sestava 1 4/15/15 2:50 PM Stránka 29

Dokonalé dědictví Bianca balila dětem kufry, když jí Mike zavolal. „Bianco, je to hotové. Můžeš se do toho dát.“ „Co?“ „Ano, od pondělka. Stará dáma řekla Lawrenci Fordovi, tomu, co se tváří jako marketingový manažer, že s tebou musí plně spolupracovat, a můžeš taky libovolně chodit po obchodech a mluvit s prodavači.

Dobře?“ „Ale,“ začala Bianca a bezradně se rozhlížela po hromadě bund na své posteli. „Já jsem chtěla jet na týden lyžovat…“ „Co prosím?“ Mikeův jindy klidný hlas byl najednou o dost ostřejší. „Bianco, čas je teď naprosto klíčový, to přece víš. Můžeš si vzít dovolenou později, až bude všechno běžet. Teď mě nesmíš zklamat.“ „Já tě… nezklamu,“ řekla Bianca, a zatímco tam stála a poslouchala, jak Fergie vypráví Patrickovi, který se právě vrátil z práce, že dopoledne na umělém svahu porazil všechny ostatní kluky, ucítila povědomé vzrušení z toho, že se skutečně bude smět ponořit do té úžasně komplexní Farrellovy společnosti. „Budu tam,“ řekla. „Samozřejmě. V pondělí ráno. Díky, Mikeu.“ Vyšla z pokoje, šla do své pracovny a zavolala na Patricka, aby přišel za ní.

29