Page 1

skauting dvouměsíčník pro skautskou výchovu

Dobrovolně Obsah čísla

2014 duben květen

Ze zákulisí Po stopách Mayů Instant  Kolik to stojí? Jak na celotáborovku? Co letí u dětí  Tipy na tábor Z dětských časopisů Metoda Na táboře Předávání kompetencí v oddíle Pedagogika  Výchova k zodpovědnosti

2 4 6 8 9 10 13 16

Rekonstrukce Ivančeny Reportáž  Valný sněm je za námi Představuje se  Nové náčelnictvo Pro život  Dobrovolníkem jinde (Ne)dobrovolně skautIS Co říkáte na novou grafiku? Kalendář

20 22 24 26 28 29 30 32

Jak se v nové grafice vyznat? Zelená je pro vůdce oddílu, přináší praktické rady a programy. Oranžovou si přečtou hlavně střediskoví činovníci. Hnědou čtěte všichni, jsou to příběhy, zamyšlení a informace z hnutí.


skauting | ze zákulisí

KLUSAJDA Zuzana Klusáčková (22 let) Kapitánuje 4.oddílu vodních skautek Lekníny Třebíč a studuje mezinárodní vztahy se zaměřením na energetiku. Kromě toho jsou její vášní přechody hor a španělské flamenco. klusajda.zuzu@gmail. com

Po stopách Mayů 3 × fotografie archiv oddílu

Zvuk bubnů se rozléhá po průzračném jezeře a barevné peří šamanovy čelenky se leskne ve svitu letního slunce. „Ó mocný Quetzalcoatle, dej, ať máme dosti síly k rozvoji naší vesnice. Dostatek kamení ke stavbě posvátných chrámů i dostatek potravy pro náš lid.“ Jak vznikala celotáborovka? Znáte to, máte téma a dostáváte se do dvou extrémů. Na jednu stranu máte spoustu nápadů, ale na druhou před vámi leží prázdný papír a nevíte, kde začít. My to děláme jednoduše, sedneme si k  někomu domů a  s  šálkem do­ bré kávy a mističkami různých dobrot a pomalu společně strukturujeme myšlenky, pro které máme takovou nepsanou kostru: • Jaké budou cíle tábora? Jaký k nim zvolit symbolický rámec? • Jaké bude libreto, využijeme existující příběh z nějaké knížky nebo si vymyslíme vlastní? Jaký bude úvod a závěr hry? • Jak se hra promítne do táborového života? Budou kos­ týmy? A budou si je děti vyrábět? Jaké a kde budou tema­ tické vychytávky? • Kolik bude etap? Budou všechny bodované? • Jaká budou pravidla? Budou soutěžit jednotlivci či skupiny? A budou vůbec soutěžit? • Jak udělat bodování? Budou děti něco získávat? Bude bodování někde vystavené? Papír modrá nadšením a celotáborovka se rýsuje. Cíle mayských bohů (Jaké budou cíle tábora? Jaký k nim zvolit symbolický rámec?) Základní otázka před táborem je: Kam chceme oddíl a jeho členy posunout? Prvním krokem, jak zformovat cíle tábora bylo zamyšlení nad současným stavem. Co členům

| 2

nejde? Na čem zapracovat? Které schopnosti a vlastnosti posílit a které naopak potlačit? Po krátké diskuzi a pár papírech poznámek jsme došly k  závěru, že nejvíce potřebujeme zapracovat na  komu­ nikaci a spolupráci jak ve skupinách, tak mezi jednotlivci. Od toho se také odvinul typ celotáborovky – děti budou po skupinách a činnosti budou zaměřeny tak, aby si každý vyzkoušel důležitou roli (např. při hře o čokoládu mohou pro cukr jen žabičky). Další činnosti pak mohou procvičit různé typy komunikace (i neverbální, komunikace s překážkami, na vzdálenost atd.) Kromě hlavního cíle jsme chtěly zlepšit i fyzickou kondici, a to jak na břehu, tak na vodě a zaměřit se více na duchovno a pochopení skautských ideálů. Libreto – zápis z našich lodních deníků (Jaké bude libreto, využijeme existující příběh z nějaké knížky nebo si vymyslíme vlastní? Jaký bude úvod a závěr hry?) Žádný pěkný mayský příběh jsme nenašly, a tak jsme si vytvořily vlastní. A zapojily ho již na konec celoroční hry – na našich plavbách s dědou Jackem jsme našly záhadný starý deník a také magické přívěsky, které nás prý na cestách ochrání proti všem kletbám. Pod vrstvou prachu se postupně rýsují jakési zápisky. Ha, tady je podpis, vždyť patří Lordovi Oliverovi Priestlymu, známému archeologovi, jehož vášní je mayská civilizace. Listujeme zaprášenými stránkami a… najednou zápisky končí. Objevují se kapky krve. Že by od­ věká mayská kletba?


ze zákulisí | skauting Dozvídáme se, že Lord Priestly pátral po nějakém ta­ jemném mayském svitku, který nás může dovést před skry­ tou bránu stále existující mayské civilizace. „Podle jednoho z, pravda mlhavých, popisů jsem vyvodil, že jedna z částí by se mohla nacházet již několik set metrů od města Frontery, jen kousek proti proudu Usumancinty,“ čteme v deníku. Tep nám rychle stoupá, na Usumacintu se právě chystáme. „Na té tajemné žlutavé destičce bylo napsáno: 3P-tvar-hvězdy-20-střed-průsečík. Co by to tak mohlo znamenat? Celý den jsem přemýšlel, jak této hádance přijít na kloub.“ Pokračujeme ve čtení dál a zjišťujeme, kde by se mohly nacházet další části tajemného mayského svitku s mapou k bráně Mayů. „S námahou jsem vylezl nahoru k hradní stěně. Točí se mi hlava. Na hlavní hradní stěně jsou jakési znaky. Sotva se držím na nohou. Krvácejí mi ruce. Mayské tajemství se už nikdy nedo…“ Musíme tomu přeci přijít na kloub! Hned se půjdeme nalodit a vydáme se na cestu! Život v mayské vesnici (Jak se hra promítne do táborového života? Budou kostýmy? A budou si je děti vyrábět? Jaké a kde budou tematické vychytávky?) Oblečení – Co bychom to byli za Maye, kdybychom ne­ nosily pravý zdobený huipil? (mayský oděv, bohatě vyšívaná tunika). Hned ráno po našem příjezdu jsme si z obyčejné lát­ ky, kterou jsme si náhodou dovezly, ušily a vyrobily překrásné oděvy. Ty zručnější z nás si svůj huipil vyšily, ostatní jen namalovaly mayskými barvami. Jsou to praktické oděvy, zvlášť na léto, takže jsme v nich kromě večerních obřadů chodily i normálně. Jazyk – Ta mayština je ale složitá! Jídelníčku jsme místy sice moc nerozuměly, ale jídlo bylo výborné. Třeba takové vlastnoručně upečené kukuřičné placky! Obřady – večerní obřad u totemu s vlajkou (rozuměj stožár) řídil hlavní šaman svým bubnováním. Vládnoucí

bohy jsme uctívaly, byli to ti s krásnými barevnými čelen­ kami, pozlacenými a královsky modrými huipily. Cesta od zemědělce až k vládnoucí elitě (Kolik bude etap? Budou všechny bodované?) Každá životní etapa má svá úskalí, včetně té táborové. Ač jsme zvolily klasické rozdělení programu na bloky a ce­ lotáborovku na bodované etapy, mayská symbolika se pro­ línala většinou činností. Kromě práce a indiánského výcviku na jezeře jsme se zdokonalovaly i v mayských dovednostech, jako je spolupráce ve skupinách, vaření mayských i jiných jídel, šifrování, náboženství (skautské ideály) a prohlubování vztahu k přírodě. Odměnou bylo povýšení do  lepší společenské třídy. Celkem jsme prošly deseti vrstvami v šestnácti částech mayského života (etapy). Zkusily jsme si vypěstovat kuku­ řici (bohové pomohli), získat vlnu od horských lam nebo třeba bojovat proti nepřátelům jako pravý mayský voják. Ne všechny etapy mayského života však bohové hodnotili. Například výroba oblečků nebyla žádnou zkouškou a od­ měnou byl jen náš dobrý pocit z pěkného hávu. Barevné korálky příslušnosti (Jak udělat bodování? Budou děti získávat? Bude bodování někde vystavené?) Za každý splněný úkol jsme všechny dostaly jeden barevný korálek, podle toho, v jakém společenském postavení úkol byl. Každá z nás tedy na konci putování měla pěknou tkanici z barevných korálků. ZÁZRAKY SE DĚJÍ ANEB SÁZENÍ KUKUŘICE

STAVĚNÍ CHRÁMU

Souboj mezi rodinami byl prestižní záležitost, získávaly jsme v něm cihly v naší barvě na stavbu Quetzalcoatlova chrámu. Na  konci jsme tedy krásně viděly, která rodina toho postavila nejvíce. Mezi rodinami sice vládla rivalita, soutěžily jsme o  přízeň vládců a  bohů, ale jinak jsme si samozřejmě pomáhaly.

V denní etapě rodiny získávaly kukuřičná zrna, aby je mohly zasázet a  měly co jíst. Sázení se neslo v  duchu nočního obřadu s  bubnováním a  modlitbami k  bohům, mělo to výbornou atmosféru. A jak učinit zázrak? Vedoucí nechají děti usnout, hlídku nějak zabaví nebo si jednu vezmou vedoucí a  vydají se na  blízké kukuřičné pole. Pak stačí vyrýpnout pár vzrostlých rostlin a  nenápadně je zasadit tam, kde jste předtím sázeli zrníčka. Za  ty vykulené pohledy po  ránu to stojí: „To nezmožný.To je nějaký kouzlo!“ Ano, stal se zázrak, přes noc nám před kuchyní vyrostla kukuřice.

3|


skauting | instant Rodinný život (Jaká budou pravidla? Budou soutěžit jednotlivci či skupiny? A budou vůbec soutěžit?) Rodina je základ vesnice, to ví každý May, protože spolupra­ covat se vyplatí více, než hrát jen na sebe. Byly jsme tři rodiny: Ahaucan, Naab a Poyomatli a v čele každé stála nejstarší z nás. PROČ SE HRA POVEDLA?

• Bavila vedoucí i děti • Téma se prolínalo i  ostatními částmi tábora – jídlo, nástupy, rozcvičky s mayskou hudbou • Atmosféra – hudba, bubnování, kostýmy • Střídání typů her – akční/běhací, výtvarné, strategické, dovednostní, delší, kratší • Dobře sestavené herní skupiny – vyvážení silnějších a slabších členů, v etapách dostali prostor všichni (každý měl někdy v něčem navrch)

Pravidla mayského soužití už byla jednoduchá. Ráno si Mayové se šamanem protáhnou svoje ztuhlé kosti a přes den se věnují různým činnostem. V rámci přežití se rodiny střídají v dělání dřeva, nošení vody, vaření pokrmů a hlídání vesnice. Aby si získaly přízeň bohů, soutěží o to, kdo postaví větší část chrámu zasvěceného mocnému Quetzlcoatlovi a rodina, která v daném úkolu aktuální společenské vrstvy prokáže nejlépe své dovednosti, získá na stavbu nejvíce cihel. Zemědělec například musí získat co nejvíce semen kukuřice a vypěstovat ji, pastevec v noci nahnat své hlučné lamy alpa­ ky zpět do ohrady a obchodník vyhandlovat nejlepší kakaové boby, cukr a ořechy na výrobu božského nápoje – čokolády. Kromě soutěžních etap se Mayové věnují i rozvoji svých dovedností a schopností v rukodělných, hudebních i spor­ tovních kruzích a výcviku na jezeře. Den všichni společně zakončí za zvuku bubnů rituálem se sundáním vlajky.

Kolik asi všechno stojí?

ŠÁRKA

Šárka Kladivová (20 let) Studuje ekonomku v Brně, ale její srdce patří Žamberku, kde v oddíle pomáhá zdejší šéfredaktorce Kátě a nově také spravuje střediskové finance. sarka.kladivova@gmail.com

Já bych chtěla jít na výpravě do bazénu! A já do divadla! Já bych tam chtěl hrát paintball! Také skauti a skautky spoustu nápadů na skvělý program výprav, ale nikdy je nenapadne, že rozpočet není neomezený? Naučte je fnanční zodpovědnosti! Nemusíte na ně chodit rovnou s podrobnými rozpočty, zprvu postačí jen nechat je odhadnout, kolik by co mohlo stát. •

autor typ hry hráči + věk náročnost prostředí instruktoři délka hry vybavení / materiál

Šárka Kladivová program pro rozvoj zodpovědnosti, finanční gramotnosti libovolný počet, skauti/skautky větší psychická klubovna+území (klubovna, louka, …) 2–3 podle počtu dětí 45 minut hra + 45 minut na review připravené materiály na jednotlivé mise

cíl hry / body stezky

finanční gramotnost, všeobecný přehled (bod Praktický život – aktivity týkající se výprav, nakupování nebo financí – nutné doplnit o další úkoly)

Začněte tím, že necháte každého vymyslet a na papírky napsat dvě aktivity, které bych chtěl zažít na výpravě (např.

| 4

podívat se do zoo). Všechny zúčastněné pak rozdělte do týmů po třech lidech. Každý tým dostane 6 náhodně vylosovaných aktivit, z nichž tři musí zařadit do programu, potažmo do rozpočtu výpravy. Úkolem týmů bude nyní vy­ tvořit rámcový rozpočet výpravy, ale nejprve musí sami zku­ sit odhadnout, kolik asi za celou výpravu zaplatí – respektive, když jich pojede 15, tak kolik zaplatí každý z nich. Dejte jim čas jen minutu nebo dvě, v této fázi jde jen o odhad. Odhady zapište, ať je později můžete srovnat s realitou. Hlavní fáze hry Tým nyní musí dát dohromady všechny náklady, které jsou na výpravu potřeba. K dispozici má základní infor­ mace (kam pojedeme, kolik nás bude, na jak dlouho, co


Teepee stan - Lavvo tradi�ní tá�o�ení v �oderní� stylu

NÁVODNÉ OTÁZKY

• Jaký účastnický poplatek za víkendovou výpravu je málo a kolik hodně? • U  čeho vás nejvíc překvapila cena? • Ceny jste spíš nadhodnocovali nebo podhodnocovali? • Mohou jít skauti na  večeři do restaurace, když zákon říká, že je skaut hospodárný?

má být k jídlu…). Kromě základních výdajů by neměli zapome­nout ani na materiál a peníze, které potřebují na zaplacení aktivit, které na začát­ ku sami vymysleli. Ceny za všechny položky by se měli hráči pokusit odhadnout. Vodítkem by jim měly být právě zadané informace – nechceme po nich, aby naplánovali jídelníček a řekli, kolik bude přesně stát, ale aby odhadli, kolik stojí třeba třicet rohlíků, marmeláda a máslo. Zdůrazněte jim, ať se zamyslí nad tím, kdy byli na­ posledy sami v obchodě, kolik peněz stojí třídní výlet, jak drahá je jízden­ ka do sousedního města apod. Cílem není sestavit rozpočet nejrychleji nebo nejlevněji, případně s  co ne­ jvětším počtem aktivit, ale navést děti k reálnému uvažování. Další možností je nechat děti některé ceny zjistit. V blízkém okolí (lese, na  louce, po  klubovně) jsou rozvěšeny papíry, z nichž na každém je napsaná informace o ceně určité věci, např. cena os./noc ve skautské klubovně, cena za kilo salámu nebo za balíček špaget apod. – cena je ale napsaná na druhé straně papíru. Hráči si nemohou přečíst všechny ceny, ale mohou vybrat jen dva papíry (příp. záleží na  zvážení vedoucího nebo rádce), které otočí, a  cenu si zjistí. Pochopitelně se nedá říct přesně, ko­ lik co bude stát, ale pokuste se ceny odhadnout – svůj odhad mějte pod­ ložený, abyste ho mohli objasnit všem při review. Vzor podobně načrtnutého rozpočtu, který můžete pro hru použít, najdete pod odkazem dole. Druhou možností, jak zjistit ceny, je internet – každý tým na něm ale může strávit jen 3 minuty.

Důležité je i zařazení aktivit do výpravy – aby viděli, že není vše tak jednoduché a pokud už utratili za základní věci hodně peněz, nemo­ hou si již dovolit jít do zoo. Měli by tedy z 6 aktivit, které mají, vybrat ty, jež si mohou dovolit nebo některé lehce modifikovat. V této části pro­ gramu, kdy se snaží odhadovat ceny a která by měla trvat asi 45 minut, je důležité, aby mezi týmy procházel alespoň jeden vedoucí, usměrňoval je nebo jim trochu poradil, když nebu­ dou vědět co dál. Hodnocení Druhá, stěžejní, část programu je review. Při ní by týmy nejprve měly ukázat, jak se s  úkolem vy­ pořádaly a jak při tom postupovaly, jak odhadovaly různé ceny a zda se svým konečným stanovením ceny přibližují ceně, kterou odhadly na začátku. Dobré je všechny výsled­ ky a  poznámky zapisovat tak, aby je měli všichni na  očích. Úkolem týmů bylo samozřejmě zjistit nebo co nejpřesněji odhadnout náklady na výpravu, ale pokud se jim nepo­ dařilo ceny správně odhadnout nebo zařadit navrhované aktivity, nevadí to, i z toho se mohou hodně naučit. Až všechny týmy doprezentují, přicházíte na řadu vy, abyste účastníkům objas­ nili, co dělali správně, co ne a dodali k tomu patřičný komentář. Vysvětlete jim, kde zjistí cenu vlaku, jak to fun­ guje s ubytováním v klubovně nebo na  čem mohou ušetřit peníze. Pro lepší názornost jim můžete ukázat rozpočet některé vaší vlastní výpravy, která se nedávno uskutečnila.

15.528,- K�

Ak�nní ena 10.870,- K� �a kapacita aaa 12 lidí na 19,2 �a hmotnost poue 6,6 kg �a snadno peíenositeý �a odolý neppiízniému po�kas �a je maíý i s podláa ou �a ideální jao spole�eenská místnos �a norská kalita 2

�ciot v týpí je velmi oam2e�enský. Lidé mají k omb�ab2iaaa je zde spousta prostoru pro vzájemnou komunikaci, ikpeíia i jídlo. Norský výrobce Bergans® nezapomíná na tradici a výhody tohoto typu stanu a vyvinul lehké, apeímocie2íé, apeoimavelké a stabilní týpí.

Ak�nní ena pro skautské oddíly platná do 30.6.2014

Va�i� Jetoil® Flash® rychlovarná konvice na cesty

� LEHKÝ � SKLADNÝ � ÚSPORNÝ � RYCHLÝ � BEZPE�NÝ Revolu�nn va�ení na cesty · turisté · vodáci · cyklisté · skauti · rybápca· · do auta · do ke2a�a· ...prma kadého

Fold-a-cup

outdoorový skládací hrnek

Kvalitní a skladné outdoorové nádobí zea�védska

Tip – nechte se dětskými návrhy inspirovat a zařaďte je do příští výpra­ vy nebo navržené výpravy postupně s přispěním dětí realizujte. Učit se při tom budete vy i oni.

 www. rozumimefinancim.cz na Křižovatce a FB časopisů najdete připravené odhady cen

Originální a nejprodávan�j�í skládací hrnek na trhu. Dodává se ve dvou velikostech 2,5dl a 6dl.

Generální dovozce pro ČR a SR: North Trappers s.r.o. Jarošova 32, Litoměřic, tel.: +420 416 738 846

www.norskamoda.cz5 |


skauting | plánování

Jak na táborovku? POPELKA

Petra Popelková (25 let) Pracuje jako lektorka preventivních programů, psala bakalářku na téma celotáborových her a čtvrtým rokem působí na ČLK Odyssea. popelka@skaut.cz

Tábor. Dva až tři týdny permanentního výchovného působení na děti, které je zpříjemněno celotáborovou hrou. Zkusme se na to podívat i jinak: Co kdyby celotáborovka byla tím stěžejním a zároveň i atraktivním prostředkem, který nám naplňuje naše výchovné cíle? Jak by taková táborovka měla vypadat? Cestování časem nebo středověká bitva? Hobit nebo Harry Potter? Narnie nebo Robinson Crusoe? Podle čeho si námět na symbolický rámec vybrat? 1. Vycházíme z cílů Na začátku všeho, co děláme, by měly být naše cíle: Co chceme, aby si děti z tábora odvážely? Co by měly znát/umět? Jaké postoje jim chceme předat? Jak chceme s dětmi pracovat jako se skupinou? Co chceme, aby si na táboře prožily? Vedle našich výchovných cílů je důležité zohlednit očekávání i dalších cílových skupin, kterých se tábor týká: Co od tábora chtějí děti? Co od tábora čekají organizátoři? Chceme-li u dětí rozvíjet samostatnost nebo vztah k přírodě, můžeme se inspirovat příběhem Robinsona Crusoa. Příběh Hobita nám může dobře podpořit cíle k týmové spolupráci (putování s trpaslíky, překonávání různých překážek) nebo rozvíjet schopnost převzít odpovědnost (ochota pomoci i cizím lidem, pokušení ve formě prstenu). Téměř každý příběh má více rozměrů (potenciálů), kterých můžeme využít, záleží na nás, na co se chceme zaměřit (jaké epizody budeme programově ztvárňovat a které vynecháme, co budeme zdůrazňovat při programech a v reflexích aktivit, co vybereme pro večerní čtení).

2. Inspirativní, ale flexibilní Symbolický rámec nás má inspirovat, otvírat nám možnosti jak prostředí i příběh sami volně rozvíjet a hledat si v něm konkrétní momenty, postavy, příběhové linie a další možnosti našeho výchovného využití. Pro naše potřeby tá­ bora může být někdy vhodnější, vzít nějaké „knižní“ nebo „filmové“ prostředí, které je dobře propracované (případně i pro děti známé a atraktivní) – třeba Středozem, Škola čar a kouzel v Bradavicích, a vytvořit si vlastní příběh, který respektuje povahu původní předlohy, například rozvíjet „po svém“ nějakou z vedlejších dějových linií. Získáme tím hlavně momenty překvapení a větší prostor pro ostřejší zamě­ření na naše výchovné cíle. Na druhou stranu je vy­ mýšlení vlastní dějové linie poměrně obtížnou disciplínou,

| 6

Využijte prostředí, které děti znají, a dosaďte do něj klidně vlastní příběh fotografie Antonín Frič

která vyžaduje čas a dávku kreativního nadání a může se stát, že nebude všemi fanoušky předlohy pozitivně přijata. Prostředí Středozemě je díky aktuálnímu filmovému zpracování většině skautů a skautek známé, a toho můžeme využít a do tohoto prostředí si vymyslet vlastní příběh (třeba o potomcích Pipina nebo naopak vybrat si jako hlavní postavu našeho příběhu Aragorna nebo Legolase).

3. Atraktivní pro děti (i vedoucí) Atraktivita prostředí může být dána aktuálními trendy (co běží v kinech/v televizi, co děti čtou), ale i v prostředí samot­ ném, zajímavých postavách, kostýmech, tajemství, výzvě. Naopak atraktivitu programu může ohrozit nesrozumitel­ nost, špatná orientace v ději, případně v systému bodování. To je potřeba v průběhu tábora sledovat, doptávat se dětí zda všemu rozumí, děj můžeme doplňovat třeba večerním čtením z knižní předlohy apod. 4. Jak vše skloubit? Vezmeme příběh, najdeme si hlavní příběhové vrcholy, které chceme v rámci tábora vyzdvihnout (jsou dějově za­ jímavé a odpovídají našim cílům). Z těchto bodů vytvoříme souvislý příběh, který účastníkům tábora bude sám o sobě dávat smysl (ujasníme si, jaké informace děti potřebují vědět,


plánování | skauting aby příběh pochopili). Pro kontrolu můžeme dát vytvořený příběh přečíst někomu, kdo předlohu nezná. Rizikem pro realizaci může být i legenda, kterou část dětí zná a část nikoli, v takovém případě lze třeba na jedné z pos­ ledních výprav věnovat večer puštění si filmu nebo naopak vytvořit aktivity, které budou podporovat vzájemné sdílení jejich dosavadních znalostí o předloze. V dalším kroku je potřeba určit si stěžejní programy, které budou děj posouvat dál a propojit je s našimi táborovými cíli – ke každému programu si udělat konkrétní zadání, které nám bude říkat, k čemu by měl daný program vést nejen z pohledu dějové linie příběhu, ale i z pohledu výchovných cílů našeho tábora. Při sestavování konkrétní dramaturgie tábora se vedle dějové linie nezapomeňte řídit i dalšími dramaturgickými Příklad zadání: Přibližně v  polovině tábora půjdou skautky po družinách na celodenní výpravu. Ta má za cíl prostřednictvím drobných úkolů podpořit týmovou spolupráci, a pomoci holkám určit si nového rádce, který je od září povede. V symbolickém rámci půjde o moment, kdy se Aragorn s Legolasem vydávají na průzkum do Lorienu a zjistí, že v okolních zemích zuří válka. Každou skupinu bude „pronásledovat“ rangers (Glum), která bude skupinu kontrolovat a zároveň po výpravě povede reflexi cílenou na uvědomění si týmových rolí.

pravidly, zejména zohledňovat skupinovou dynamiku, dodržovat pestrost programu a respektovat bezpečnostní limity (hodiny spánku apod.). Více o dramaturgii si můžeš přečíst v článku od Richarda Macků, který vyšel ve Skautingu v červnu 2011.

Mimo prostor a čas Vedle stěžejních programů, které nesou příběh progra­ mu, je důležité myslet i na další prvky, které náš symbo­ lický rámec podpoří. Pro ilustraci uvádím některé prvky i s příkladem použití pro téma Školy čar a kouzel v Brada­ vicích inspirované dílem J. K. Rowlingové: Pravidla: Místo táborového řádu můžeme mít školní řád Čarodějnické školy v Bradavicích. Důležité je, aby děti pochopily, že pravidla se týkají jich samotných a neomezují se jen na táborovou hru, kdy jsou v roli. Pojmenování postav a  funkcí: Zdravotník je Ma­dam Pomfreyová, vedoucí tábora Brumbál, denní služba může nést označení domácí skřítci dne. Táborové stavby a místa: Jde nejen o výzdobu jedno­ tlivých míst, ale i o jejich názvy, stany vedoucích mohou být kabinety, v jídelně můžeme na strop při slavnostních příležitostech promítat hvězdnou oblohu a létající svíčky. Kostýmy: Kostýmy jsou nedílnou součástí rekvizit ve­ doucích, ale i ty dětské mají svůj význam – podporují skupi­ novou identitu a dětem usnadňují vžití se do jejich role. Využití tematických rukodělek, sportů: Internet je plný návodů na pozemní famfrpál a zajímavou rukodělkou může být i psaní husím brkem nebo kreslení fantastických zvířat jako ilustrace k novému vydání učebnice.

Uzpůsobení jídelníč­ ku: Při zvláštních příleži­ tostech se může podávat máslový ležák, odměnou při zvláštních příležitos­ tech může být balení len­ tilek s přelepenou etike­ tou na Bertíkovy lentilky tisíckrát jinak. Motivační scénky: Motivační scénky bývají oblíbeným prvkem pro děti i pro vedoucí. Zvláštní přípravě by měly podléhat zejména významné mo­ menty tábora (rozdělování Tiskoviny: Místo kroniky mohou děti psát do kolejí, apod.). příspěvky do Denního věštce – táborových Nástupy, pokřiky, novin, které vycházejí v pravidelných intervalech.  fotografie Antonín Frič budíčky, rozcvičky : Některé tábory mají večerní nástupy v  kostýmech a  ve  stylu symbolického rámce s nástupy podle kolejí. Jako budíček můžeme využít kouzelnou formulaci, která bude představovat kouzlo pro probuzení, a rozcvičku můžeme provádět na košťatech. Rituály: Večerní rituál jsme spojovali s  reflexí dne a zakončovali jsme ji úryvkem z knihy, který se vázal k den­ nímu dění. Nástěnka: Nástěnka může svým vzhledem velmi dobře podporovat symbolický rámec, minimálně program dne a další tištěné materiály mohou být s logem bradavické školy. Táborová pošta: Jste-li zvyklí mít táborovou poštu, aby si děti mohly posílat mezi sebou dopisy, můžete si vyrobit sovinec, kde bude mít každý svou sovu a ostatní jí mohou v kolíčku (zobáku) nechávat vzkazy. Bodování: Místo klasických bodů v tabulce můžeme vy­ užít přesýpacích hodin s barevnými kameny (nebo pískem) podle barvy kolejí. Názvy týmů: Téma Harryho Pottera přímo svádí k využití původních kolejí, na druhou stranu se nám na táboře stalo, že děti přiřazené do Zmijozele byly dost nešťastné. Odměny: Jako táborové odměny volíme většinou něco památečního (pamětní list s motivy hry, případně si děti odvezou nějakou osobní rekvizitu (hůlku). Plán není dog(m)a Plánování táborovky nás stojí spoustu sil, vyžaduje vy­ sokou dávku kreativity a hodiny příprav. I přesto, pokud zjistíte, že děti něčemu nerozumí, vámi geniálně navržené programy nechápou a v systému bodování se neorientují, ne­ bojte se improvizovat a přizpůsobit program dětem na místě. Táborovka není ukázkou našich úžasných doma vyrobených rekvizit, ale výchovným prostředkem, který bude fungovat jenom ve chvíli, kdy bude respektovat potřeby dětí.   Odkazy Článek Tábor dračích jezdců (Jan Holík, duben 2011)

7|


skauting | co letí u dětí

Trendy etapovka čím se inspirovat při hledání tématu?

fotografie Antonín Frič

Nemáte ještě téma etapovky nebo dílčích táborových her? Nechte se inspirovat aktuálními trendy ve světě dětí a o motivaci máte postaráno. Posel Knížka Markuse Zusaka, ve které obyčejnému taxikáři začnou chodit do schránky zašifrované úkoly, které ho za­ vazují k tomu, aby někomu pomohl. V etapovce můžete využít princip schránky i motiv pomoci někomu jinému. Nevýhodou může být nedostatek symbolického rámce – kostýmů, výzdoby a úpravy prostředí. Pro starší skauty nebo rovery může stačit jako hra na pozadí, kdy budou úkoly plnit ve svém volném čase. Pro koho: (S+V), S+S, R+R Game of Thrones Souboj prastarých rodů o  území i  trůn je hitem počítačových obrazovek i knihovniček. Boje jednotlivých rodů na táboře podpoří družinový systém, společnému nebezpečí, které pro říši představují nemrtví, mohou čelit všechny rody dohromady. Historická sága dává dost prostoru pro upravení táborového prostředí (trůny, meče, mapa území) i kostýmy a jména rodů i dětí. Pokud na seriálu ujíždí jen vedení, nechte se volně inspirovat a necpěte táborníkům názvy ani souvislosti, kterým nebudou rozumět. Pozor, knížku hledejte pod názvem Písně ledu a ohně. Pro koho: S+S, R+R Vyprávěj/ První republika Historické seriály jsou velkým hitem světlušek i starších skautů, můžete proto využít znalost hlavních hrdinů a prohlou­ bit znalosti dětí. Obě období nabízí řadu postojových dilemat (vstoupit do strany? co to znamená být komunistou? kdo byli

| 8

Kniha Doktor Proktor a Horseland

Film Harry Potter Frozen (Ledové království)

Kniha Hraničářův učeň Upíří deníky

Film Hobit Nedotknutelní Hunger Games Trabantem po Africe

Díky Teepek.cz za zprostředkování ankety mezi dětskými čtenáři. Zpracované výsledky ráda na požádání zašlu, pište na kata@skaut.cz.

ti dobří a špatní? byl bych ochoten jít za kamaráda sedět?), která skrze seriál/celotáborovku předložíte dětem k diskuzi. Oba dva seriály jsou dostupné online na webu České televize Pro koho: S+S, R+R Dobrodružství pana Peabodyho a Shermana Nový animovaný film o geniálním psovi – panu Pea­ bodym a jeho lidském adoptovaném synovi Shermanovi bude lákat hlavně nejmladší děti. Zápletka filmu je cestování strojem času – tradiční námět táborových her – využít však můžete filmovou motivaci, kdy pan Peabody hledá Sherma­ na, který se do minulosti zatoulal. Děti budou radši pomáhat geniálnímu psu, než cestovat jen tak. Pro koho: S+V, (S+S) Trabantem po Africe Březnová premiéra filmu tak trochu šílených cestovatelů po Africe může být staronovým námětem na celotáborov­ ku. Nechte děti závodit proti sobě i přírodním podmínkám. Poznávání afrických reálií můžete spojit s historií černého kontinentu, otroctvím, současnými problémy i geografickými znalostmi. Z filmu využijte schopnost a nutnost cestovatelů vystačit si s málem, opravit auto za pomoci toho, co je po ruce, umět si rozdělit jídlo, komunikovat s domorodci. Pro koho: S+V, S+S, R+R www.ceskatelevize.cz/porady/10266819072-vypravej/ www.ceskatelevize.cz/porady/10532695142-prvni-republika/video/

SVĚTLUŠKY A VLČATA Seriál Vyprávěj Ordinace v růžové zahradě Doctor Who SKAUTI A SKAUTKY Seriál HIMYM Ordinace v růžové zahradě Ulice

Kreslená postava Prasátko Pepa Šmoulové Krteček

Kreslená postava Simpsonovi Šmoulové

Hudba Little mix Fifth Harmony Selena Gomez One direction


z dětských časopisů | skauting

Z dětských časopisů Využijte témata z dětských časopisů na schůzkách i jindy v programu!

Světýlko

Skaut

K využití na schůzce Poznáš, co je správné? Čtyři obrázkové situace pro zamy­ šlení nad body zákona a slibu. O chování hlavních hrdinů z ilustrací si můžete na schůzce popovídat či ho rovnou zdramatizovat… Přísloví – pracovní list vlčatům a světluškám představuje několik přísloví s mravním ponaučením. Čtenáři přísloví poznávají, spojují ta neúplná či je mohou sami domalovat. Hnědá Panda – tentokráte s podtitulem „Ochraňujeme vodu“. Pracovní listy v průběhu celého ročníku Světýlka vy­ bízí ke splnění náročné ekologické odborky. Dubnové číslo je zaměřeno na pozorování a pokusy s vodou.

K využití na schůzce Uspořádejte v oddíle besedu nad tématy Hurvínkova příběhu. Využijte námět z časopisu a vytvořte s družinou pro­ testní leták týkající se neduhů života ve vašem městě/obci.

Na výpravu Tipy na jaro – uspořádejte na jarní vícedenní výpravě oslavu dne dětí. Nabízené „párty“ aktivity se mohou hodit jako tip na večerní program. Pro děti domů Můj kamarád strom – motivujte děti k  zapojení do ekoaktivity. Každý si vybere svůj strom, který průběžně navštěvuje a provádí pozorování podle úkolů z časopisu Světýlko. Na schůzkách si pak děti mohou sdělovat své dojmy a zážitky z pozorování. Tip čísla Závod vlčat a světlušek – Poslední číslo Světýlka před závody nabízí test přírodovědných znalostí – plakát s vy­ obrazením všech přírodniny, které by mělo znát každé vlče a světluška.

Na výpravu A  kam, že to jedeme? Název jedné z  her určených na  družinovou výpravu, které nabízí strana s  tématem vyhledávání informací. Tématu vyhledávání informací se věnuje i strana určená k plnění stezky. Pro děti domů Film – recenze filmu Útěk ze Sibiře může v současné situaci sloužit jako vhodná „lekce“ z nedávné historie. Je vhodné na družinové schůzce na téma navázat diskuzí. Tip čísla Dubnové číslo se na několika místech věnuje přípravě různých pokrmů. V návaznosti na stezku nabízí soutěž ve vaření, rubrika Ňamky a blafy přináší recepty na ledové koktejly či zmrzlinu a nakonec Teepkova strana vyzívá k posílání receptů do společné kuchařky! Nechte na jarní výpravě uvařit družiny, na co budou mít chuť! Oheň ve vzduchu – začínáme se připravovat na druži­ novou činnost na táboře. SKAUT přináší nápad Volavek a Ledňáčků z Nymburka, kteří postavili opravdu originální slavnostní závěrečný oheň. Máte nějaký dobrý táborový tip i vy? Nenechávejte si ho pro sebe! Nápady posílejte na e-mail skautjunak@skaut.cz, nejlepší budou otištěny a odměněny.   Zdeněk Chval, šéfredaktor časopisů

Teepek.cz I Teepek.cz se už začal chystat na tábor a to na několika frontách. Společně se Skautem-Junákem začal sbírat oddílové recepty nejen na  táborová jídla; recepty následně vydá a nabídne v PDF k vytištění. Můžete tak rádcům a potažmo družinám dát do rukou nejen jasný návod, jak co uvařit, ale především je podporovat v jejich osobním rozvoji a prak­ tických dovednostech. Vše najdete na teepek.cz/kucharka. Ani letos nebude chybět oblíbená „táborová pošta“ pro posílání pozdravů v obálkách napříč republikou či série

článků o rozcvičkách trochu jinak. Souběžně sledujeme i vývoj Skautských zpěvníků a rádi bychom k nim do táb­ ora vydali i dodatkový sešitek o jejich duchovním přesahu. To vše a další pod adresou teepek.cz/tabor. Teepek se ale nevěnuje jen táborům, jaro zasvětil i Globál­ ní výchově. Na adrese teepek.cz/nazemi tak najdete mnoho zajímavostí, her a materiálů k přípravě schůzek. Budeme rádi i za zpětnou vazbu, kterou nám kdykoli můžete zanechat na teepek.cz/odplic.   redakce webu Teepek.cz

9|


skauting | metoda

Metodický tábor

a jak na něj

KLOKY Alena Švaříčková (24) Dělá metodiku na ČLK Rozrazil, vede v 41. oddíle v Brně a na letošní tábor se už těší. alena.svarickova@ gmail.com

fotografie Barbora Becková

Tábor je jedinečným prostředím. Ty dva, tři nebo i čtyři týdny v létě strávené společně uprostřed přírody nabízí po výchovné stránce možnosti, na které není během roku čas nebo příležitost. Týmová práce v malých skupinkách (družinách) Většina táborového programu probíhá po  družinách. Chceme-li na  táboře podpořit fungování družinového systému, můžeme využít několik tipů od Ondřeje Kupky – Dicka z metodiky Družinový systém. • Zachovat družiny fungující během roku – tábor nabízí množství zážitků a výzev, jejichž společné prožití družiny významně stmelí a posílí. Zůstanou-li družiny i po táboře pospolu, nejlépe tak zúročí, o co je tábor obohatil. • Pořádat pravidelné (nejlépe každodenní) táborové rady s rádci – podpoříme tím postavení rádce, jeho zodpověd­ nost i samostatnost družin. • Společné ubytování družiny (stany vedle sebe, teepee atd.) – sdílení bydlení a chvil jako je vstávání, usínání a trávení poledního klidu prohlubuje vztahy mezi členy družiny. Možnost vybudování vlastního koutku blízko tábora a možnost pobytu v něm – stmelující prvek, který podněcuje ke společnému trávení volného času. • Organizovat program převážně po družinách (služby, hlídky, hry, práce) – prohlubuje schopnost spolupracovat, zorganizovat se a rozdělit si úkoly, navzájem si pomo­ ci. Prostor pro samostatný předem připravený program družin (družinové dopoledne) – podporuje iniciativu a schopnost smysluplně trávit společný volný čas. Zájem a spoluúčast na osobním rozvoji Na táboře využíváme stejné prostředky podpory seberoz­ voje jako přes rok, u některých z nich se však vyplatí využít speciálních táborových podmínek.

| 10

Stezka. Chceme-li aby stezka dobře fungovala, měla by být nedílnou součástí oddílového života. Proto na ni nesmíme zapomenout ani na táboře. Hlavním tématem týkajícím se stezek zde budou výzvy (nástrahy jeskyně, zkoušky džungle). Na táboře také dětem můžeme pomoci dotáhnout do konce stupeň stezky, který plnily přes rok, nebo naopak rozjet plnění stupně nového. Soustavné zlepšování. Využijme délku tábora a jeho intenzitu k nějaké pravidelné práci na sobě. Každý den vy­ členíme určitý čas, v němž se budou plnit odborky nebo pořádat různé „kurzy“. Může jít např. o sport, poznávání přírody, výtvarné činnosti, práci se dřevem, rétoriku, focení apod. Mělo by jít o činnosti, u nichž děti dokážou poznat, že se během tábora zlepšily. Přitom vždy platí: nech­me rozhod­ nutí, v čem se zlepšit, na dětech a oceňujme zlepšení, ne absolutní výkon. Workshopy. V  podobě volitelných programů dejme prostor i samotným dětem, aby ukázaly ostatním, co umí a pokusily se je to i naučit. Tuto možnost je potřeba oznámit dostatečně dopředu před táborem, aby byl čas ukázky připravit a zkonzultovat s vedoucími. Vyzkoušejte také např. aktivity „Tajná dohoda“ a „Evoluce“, které najdete na webu www.skautskyradce.cz.

Symbolický rámec Spoustu skvělých tipů k používání symbolického rámce najdete v metodice Symbolický rámec podle 3. B. Jako pod­ nět k zamyšlení ohledně zapojení CTH do tábora může posloužit video Tomáše Řeháka – Špalka: Zamyšlení o hra­ vosti ve skautingu (odkaz na webu).


metoda | skauting Skautský slib a zákon Tábor je místem, kde se nejčastěji odehrává slibový rituál. Máme-li na táboře nováčky, kteří chtějí slibovat, je třeba věno­ vat dostatečnou pozornost jejich přípravě ke slibu (ta by však měla probíhat již před táborem během skautského roku). Jak pracovat se slibem a zákonem na táboře? Ať je slib a zákon vidět: • Vyvěste texty skautského zákona i slibu na viditelné místo na táboře. • Udělejte si počitadlo dobrých skutků – např. za každý dobrý skutek vhodí ten, kdo jej udělal, do určené nádobky jeden korálek (kamínek, šišku,…). Počítadlo by mělo být anonymní – nejde o soutěž, kdo udělá dobrých skutků nej­ víc, ani o místo k chlubení. Nádoba má dětem (i vedoucím) plnění dobrých skutků připomínat a motivovat je k němu. • Zapojte slib a zákon do každodenního táborového rituá­ lu. (Čtete si společně před spaním příběhy? Zeptejte se dětí, jestli se hrdinové chovali podle slibu a zákona. Nebo rovnou vyberte příběhy ze života známých osobností, kdy se podle slibu a zákona vzorově zachovaly. Hodnotíte společně den? Zeptejte se, kdo si všiml situace, kdy někdo jiný jednal v souladu se zákonem a slibem.) • Spojte slib a zákon s heslem nebo myšlenkou dne. Heslo vyhlaste na ranním nástupu a vyvěste na nástěnce. (Např. „Nejztracenější den našeho života je ten, kdy jsme se nezasmá­ li.“ – Skaut je veselé mysli.) Diskutujte o slibu, zákonu a hodnotách v nich vyjádřených. • Co jednotlivé body zákona / části slibu znamenají? • Jak se nám daří slib a zákon dodržovat? U kterých bodů je to nejtěžší? • Sdílejte konkrétní situace ze života, kdy jste se zachovali podle / proti skautskému zákonu.

Tím nejdůležitějším ale zůstává vzor vedoucích. Nezapomeňme přitom, že zrovna na táboře nás děti mají pod 24hodinovým dohledem.

Těžko se na diskuzi o slibu a zákonu najde vhodnější místo než u táborového ohně. fotografie Anna Tarantová

Inspirace pro přípravu dětí ke slibu – funkční odkazy najdete na Křižovatce a Facebooku • Jiří Zajíc – Edy: První pomoc ke slibu (otištěná v plném znění v metodice Nikdy nekončící dobrodružství na str. 83–86). • Daniel Vychodil – Simba: Příprava na skautský slib. • Petr Hájek – Balú: Úvahy nad slibem. Jsou směrovány ke sli­ bu vlčat, ale naprostá většina toho, co tam Balú říká, platí univerzálně. Podpora mladých dospělými a vzájemná spolupráce Využijme společný pobyt na táboře k vzájemnému utužení vztahů mezi dětmi a dospělými. K tomu nám pomůže: • Zapojení se do programů společně s dětmi. • Trávení volného času s dětmi – povídáním, zapojením se do jejich her, iniciování nějaké „hurá akce“ mimo pláno­ vaný táborový program. • Povídání si s dětmi – ve volném čase, na výletě, při cestě na nákup, při práci. • Táborová pošta – posílání vzkazů mezi členy. Služba společnosti Služba na táboře je specifická tím, že je zde stále přítomná a automatická. Během roku se jedná spíš o nárazové akce: Postavme školu v Africe, úklid lesa, návštěva domova důchod­ ců. Na táboře se však děti učí pracovat pro ostatní a pomáhat druhým především činnostmi, při kterých samy dělají něco pro celý tábor a které jsou potřeba každodenně: ať už je to služba v kuchyni, nákup potravin nebo třeba hlídka. Nabízí se samozřejmě i možnost zorganizovat pomoc navenek, mimo tábor (např. v sousední vesnici, v blízké chráněné oblasti apod). Taková práce může být pro děti velmi zajímavá (např. pomoc na statku pro děti z města) a zároveň se při ní leccos přiučí. A to zvlášť, když je necháme, aby pomoc z větší části domluvily a zorganizovaly. Kromě dobrého pocitu z poctivě provedené práce si tímto způso­ bem můžeme budovat i dobré jméno v okolí a podporu pro naše další táboření. Učení se prostřednictvím praktických činností a her Praktických činností a  her je na  každém táboře ne­ spočet. Při každé aktivitě se děti něčemu naučí. Ať už je to rozdělávání ohně, práce s mapou, vyjednávání, schopnost rozhodnout se nebo si vzájemně pomoci. Při přemýšlení nad programem tábora je vhodné se zamyslet nad tím, zda se nesnažíme všechny naše cíle naplnit jen pomocí her. Jestli pak hrám nedáváme přednost před těmi praktickými čin­ nostmi, které jsou nutné pro fungování tábora a které, když je svěříme přímo dětem, jsou ve skutečnosti těmi nejúčin­ nějšími prostředky, jak děti vybavit schopnostmi potřebnými do života. Nejlepším příkladem je asi služba v kuchyni. Střídají-li se družiny v zajištění jídla pro celý tábor, mohou se tím naučit vařit, spolupracovat, dotáhnout práci do konce, rozvrhnout a rozdělit si práci nebo uvědomit si, že nic se neudělá samo.

11 |


skauting | metoda I na táboře se můžeme zkusit přiblížit přírodě ještě o kousek víc • Snídaně v trávě – vyměňte louku za jídelnu. • Spaní pod širákem – není totéž co pod stanovou celtou. • Chodit bosky – ale pozor na hřebíky zapomenuté po stavěčce. • Spoustu nápadů, jak vést děti k dobrému vztahu k přírodě, nabízí metodika Příroda kolem nás od Petra Klápštěho – Hříbka a kol.

Nejlepším příkladem učení se činností je služba v kuchyni na táboře. fotografie Anna Tarantová

A určitě toho bude ještě víc. Skauting má být přípravou na život a přesně tohle jsou schopnosti, které se do života hodí. Není proto škoda, když do kuchyně postavíme dva bývalé členy oddílu nebo třeba rodiče? Podobně je to i u těchto činností: • Táborové nákupy – autem do supermarketu nebo s kárkou do vesnice? • Stavba tábora – podílejí se na ní i děti nebo vše zařídí parta roverů nebo rodičů? Postaví si děti aspoň vlastní stan? • Další práce a opravy během tábora (příprava dřeva, oprava táborových staveb, lodí apod.) – děti nebo roveři? Pobyt a činnost v přírodě, její poznávání a ochrana Chtělo by se říct, že příroda je na táboře všudypřítomná a že tento prvek skautské metody je naplno využit. Přesto, soustředění sami na sebe a na náš program, bychom mohli zapomenout, že příroda není jen místem, kde trávíme tábor a hrajeme hry. Příroda nás také může lecčemus naučit, měli bychom ji chránit a vést k tomu i děti. Chránit přírodu učíme děti na táboře nejvíce tím, jak šetrně se k ní během tábora chováme. Tábor je ta nejlepší příležitost k objevování – jak příro­ dy, tak nás samotných a našich vzájemných vztahů, když řešíme nejrůznější situace bez výdobytků civilizace (obchod za rohem, suchý domov, …). Takové příležitosti můžeme sami sobě a dětem vytvářet např. v podobě výzev jako je přenocování nebo pouť s minimálním počtem věcí, přespání na stromě či na vodě, výsadek apod. Příroda nám také nabízí své „zázraky“ (západ slunce, rosa na pavučině, …), které nás učí pokoře, umožňují nám inten­ zivněji vnímat sami sebe a hlouběji prožívat hodnoty. Pojď­ me těmto zážitkům naproti a zkusme společně pozorovat hvězdy, jít se podívat na východ či západ slunce. Můžeme vyhlásit i soutěž, která dvojice vyfotí nejkrásnější „zázrak přírody“ (z fotek pak lze vytvořit oddílový kalendář).

| 12

Postupné stimulující programy Táborový program navazuje na celoroční činnost družin. V aktivitách na táboře by děti měly využít, co se přes rok nebo na minulém táboře naučily, a dostat možnost své schop­nosti dále rozvíjet. Využívání skautské symboliky a výchovného prostředí Skautský tábor je často doslova přehlídkou skautské sym­ boliky. Výzdoba tábořiště, brána, totemy, vlajky, táborový kruh, nástupy v krojích, zpívání hymny, zasekávání sekyrky práce, Gilwellský kruh a nejrůznější oddílové rituály. Sym­ boly posilují pocit sounáležitosti s oddílem či skautingem obecně. Rituály nám umožňují intenzivněji prožívat hodnoty, které jsou skautingu vlastní.

Příroda nám také nabízí své „zázraky“ (západ slunce, rosa na pavučině, …), které nás učí pokoře, umožňují nám intenzivněji vnímat sami sebe a hlouběji prožívat hodnoty. fotografie Káťa Šmajzrová

Čas před táborem je zvlášť vhodná doba, abychom se (ať už jako jednotlivci nebo společně na táborové radě) ­zamy­s­­leli nad tím, zda naše rituály k intenzivnějšímu prožitku hodnot přispívají a zda je využit celý jejich potenciál. Pokud ne, nebojme se je změnit či vylepšit. I když často dlouhá tradice, která je s rituálem spjatá, mu sama o sobě dodává silné kouzlo, není to jediná a nepřekonatelná hodnota. I tradici lze změnit, aby rituál lépe odpovídal svému smyslu. Občas může pomoci dotvořit atmosféru jednoduchý prvek: oheň, hudba, slovo, mlčení, gesto, symbolický předmět. Na začátku tábora bychom rozhodně neměli zapome­ nout vysvětlit význam jednotlivých symbolů a rituálů všem táborníkům, a zejména pak těm, kteří jsou na táboře poprvé.


předávání | skauting

Předávání „kompetencí“ v rámci oddílu ČÁP

Jan Smrčka – Čáp (30 let) Vůdce skautského střediska Fidelis et Fortis a 9. skautského oddílu DEVÍTKA Z Kamenice nad Lipou. Aktuálně předává oddíl. jan.cap.smrcka@skaut.cz

Vzdělávací systém Junáka je v současnosti postaven na kompetencích. Vůdcovské a čekatelské kurzy se snaží předat výše zmíněný souhrn vědomostí, dovedností a schopností účastníkům, kteří se připravují na určitou roli ve svém oddíle či středisku. „Kompetence představuje souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a  hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společenství. Každá činnost/pozice vyžaduje zároveň určitý kompetenční profil.“ Slovník cizích slov Pozice a činnost se však předávala v oddílech mnohem dříve, než se toto slovo stalo mantrou našich kurzů. A úspěšně. Kompetence se totiž předávaly vždycky a budou předávat i dále. Některé cíleně jiné intuitivně. Vždy v tom však budou hrát roli specifika jednotlivých oddílů. Žádný oddíl není stejný, ani žádní lidé nejsou stejní. Nelze tedy nastavit univerzální model či návod, jak ideálně předat vedení oddílu či rozdělit kompetence v rámci oddílové rady. Mohu vám jen říci, jak to funguje v DEVÍTCE a co vše jsme vyzkoušeli a zkoušíme. Podmínky Pro začátek je důležité říci, co považujeme za důležité pro náš oddíl z hlediska tématu předávání kompetencí: Aktivní oddílová rada • Pravidelné a časté komunikace i na neformální úrovni • Definování oblastí a postupů, které řídí naši činnost Fungující družinový systém • Podpora rádců • Důraz na kvalitu • Využívání stezek, jako hlavního výchovného nástroje Více věkových kategorií • Samostatné vedení jednotlivých věkových kategorií • Důraz na společnou oddílovou identitu Tyto tři body nám tvoří základ, z  kterého čerpáme. K tomu, abychom však mohli předávat a dělit kompetence potřebujeme naplnit ještě tři další podmínky: • Lidé: mít lidi je základ. Nelze předat kompetence, když není komu. • Čas: věnovat procesu předávání ten správný čas. Bude se lišit podle náročnosti kompetence. • Prostor: dát prostor k předání, najít tu správnou věc pro správného člověka, ale také umět se něčeho vzdát a předat to někomu jinému. Velkou roli v tom hrají lidské emoce a vlastnosti: důvěra, důslednost, zodpovědnost…

Stephen R. Covey napsal knihu Důvěra: Jediná věc, která dokáže změnit vše. I kdyby ta kniha obsahově za moc nestála, tak ten název je zatraceně dobrý. Aby došlo k efektivnímu využití těchto podmínek, tak máme k dispozici další podpůrný nástroj, který nám uleh­ čuje naši práci a pomáhá předávat a delegovat jednotlivé činnosti v rámci oddílu. Oddílová „pravidla“ Tato pravidla si můžete představit, jako manuál, který vy­ světluje proč, kdy, kde a co se dělá v rámci naší oddílové čin­ nosti. Obsahují povinnosti rádců a fungování rádcovských, malých či velkých oddílových rad, zacházení s majetkem oddílu, význam a popis tradic, systém ocenění a vzdělávání členů, upřesňují práci se stezkami i vedení docházek a další. V pravidlech je sepsáno vše, co považujeme za důležité, aby oddíl fungoval tak, jak vyžadujeme. Základ těchto pravidel vznikl již před mnoha lety, jako jeden souhrnný dokument. Bylo to cca 20 bodů, které stano­ vili skautské družiny, aby byla zachována jednotnost v rám­ ci vedení družin (hlavně z hlediska docházek a povinností rádců a jednotlivých členů). Postupem času se celý tento dokument rozrůstal a konkretizoval. Přidávali se další oblasti a stále se přidávají. Z jednoho dokumentu se nám jich stalo několik. Trvá to mnoho let a vychází to z činnosti a potřeb oddílu. Nebyl tedy žádný Aha! moment, kdy by nám v hlavě blesklo a vše jsme napsali naráz. Naopak je to živý materiál, kde se škrtá a zapisují nové body. Každé dva roky dochází k jejich celkové revizi, na kterých se podílejí hlavně skautské družiny a roveři. Oddílová pravidla nám tedy konkretizují náš prostor. Ukazují nám, co potřebujeme hlídat, vést či realizovat a tím pádem i jaké kompetence to vyžaduje. Je to návod, který si může vzít vůdce, rádce i rodič, aby pochopil, proč v oddíle děláme to, co děláme či na co nechceme zapomenout. Většina oddílů si takováto „pravidla“ předává ústně a fun­ guje jim to stejně dobře. My jsme se akorát rozhodli je sepsat, aby nedocházelo k nejasnostem a mohli se s nimi seznámit snadno nový rádci či vedoucí. Zkuste si ve svém oddíle udělat vlastní pravidla. Nemusíte hned mít definováno a sepsáno vše, co vaše činnost obsahuje.

13 |


skauting | předávání

fotografie Jan Smrčka

U nás také jednotlivé části vznikali postupně. Zkuste si vy­ brat jednu část (zacházení s oddílovým materiálem, povin­ nosti rádců, odměny a tresty atd.). Můžete začít tím, že si sepíšete to, co funguje a běžně děláte. Nebo se vykašlete na nějaké oblasti a prostě si napište vše, co považujete ve vašem oddíle za důležité, aby byl takový, jak se vám líbí. S takovým zadáním jsme kdysi začali my a fungovalo to . Výborný nástroj k tomuto tvoření je myšlenková mapa. Tipy • Dejte tomu více času, zvlášť pokud do toho chcete zapojit děti, a to byste měli – je to hlavně jejich oddíl. Rozdělte tvoření pravidel do dvou či tří hodinových celků během tábora. • Nechte na tom samostatně pracovat jednotlivé družiny, pokud jich máte více a pak to dejte společně dohromady. • Diskutujte se skauty a rovery na téma oddílových pravidel a smyslu činností, které v oddíle děláte. Oddílová rada Tam jsou ti lidé, kterým můžeme kompetence předávat. Pokud jsou členy oddílové rady, tak jsou pravděpodobně aktivní členové oddílu, podporují ho a dokáží být samos­ tatní. Pokud máte to štěstí, že máte v oddílové radě krom rádců i pár aktivních roverů/činovníků, tak využijte jejich časových možností a zájmů. Ne každý je vhodný vůdce a metodik a má čas být na každé výpravě či se na jejich přípravě podílet. V oddíle jsme aplikovali zásadu rovnoměrného vedení, to znamená, že jsme si veškeré oddílové činnosti rozděli­ li na tematické celky a k nim našli vhodné lidi, s důrazem na jejich časové možnosti a schopnosti se o danou oblast pos­ tarat. Na tento proces a představu, co vše jednotlivé činnosti

| 14

obsahují a kolik času zabírají, se nám osvědčilo využít principu myšlenkové mapy. Dostat tento vizuální obraz bylo pro naše rozhodování naprosto zásadní a velmi nám to pomohlo. Díky tomuto rozdělení můžete rovnoměrně pokrýt oblas­ ti, jako je vedení jednotlivých věkových kategorií (pokud máte takový oddíl), kvality, materiálu, technického servisu, propagace, metodiky a dalších. Po vytvoření naší první myšlenkové mapy a následném přesunování, mazání, dopisování a upřesňování, co kam opravdu patří, jsme získali zajímavý náhled na činnost naše­ ho oddílu. Díky tomu jsme mohli snadněji odhadnout, co která oblast (téma) potřebuje. Jaké kompetence vyžaduje. To nám v závěru pomohlo rozdělit jednotlivé garanty, kteří jasně vědí, co mají konkrétně na starosti a co se od nich očekává. Rozdělením to začíná. Pak je řada na vůdci, aby dal prostor a nezasahoval. Nebude to vždy fungovat ideálně, ale důvěra ve schopnosti druhých je pro předávání kompetencí zásadní. Snažte se hlavně neustále komunikovat, dávejte si termíny a nebojte se i změnit a přeorganizovat oblasti, pokud někdo zjistí, že mu jeho práce nesedne. A na závěr to důležité: Nepo­ rovnávejte sebe ani ostatní mezi s sebou, každý je jedinečná osobnost a každý má vlohy i schopnosti pro něco jiného a občas i v různý čas.  MYŠLENKOVÁ MAPA/MIND MAP

Myšlenkové mapy stojí na principu propojení mozkových hemisfér a tím umožňují svému uživateli využít větší kapacitu mozku. Využívají se například k učení, plánování či k řešení nějakého problému. Základní postup ručně kreslené myšlenkové mapy: • Začněte ve středu papíru hlavním námětem (např. téma Výchovná činnost oddílu). • Vyberte hlavní témata a zdůrazněte je pomocí velkých a malých písmen (např. vedení rádců, vedení vlčat, funkce oddílové rady atd.). • Témata dále rozšiřujte na konkrétnější a konkrétnější činnosti. Možná zjistíte, že některé téma z vašeho hlavního námětu je moc velké. Nebojte se ho tedy vyčlenit a udělat mu jeho vlastní myšlenkovou mapu. Při tvorbě myšlenkových map využívejte i obrázky, symboly a barvy. Zvlášť děti takto rádi pracují a využívají tyto možnosti ke zpestření svých map.


předávání | skauting SmartMaps Navigator Vůdci Specifikum vůdcovské role a balík kompetencí, které musí vůdce ovládat je mnohem komplexnější než u jiných rolí v rámci oddílu. Proto i předávání má svá specifika. Zde je dobré mít na zřeteli právě čas, kdy a co předat. Nelze konkrétně říci, že se jako první předá toto, za druhé tady to, za třetí… Opět je to specifická záležitost každého oddílu. Pokud budu opět čerpat z praxe, tak postupné předávání a ukotvování jed­ notlivých kompetencí mezi vůdcem a  jeho zástupcem (zároveň nástup­ cem) bylo nejlepší cestou. Máme to tak, že vůdce má dva zástupce (jeden metodik, druhý organizační). Během společného vedení se pos­ tupně střídáme v garanci všech oblastí oddílu. Zástupci si vyzkouší vést rádce a družiny, řídit oddílovou radu, mít na starost propagaci a hospodaření, řídit organizační zázemí akcí i vést V DEVÍTCE vyžadujeme hlavně samostatnost, spolehlivost, dobrou schopnost práce se stezkami a zpětnou vazbou, pečlivost při přípravě programů, aktivní seberozvoj a mnoho dalšího. K tomu, aby to zvládali patnáctiletí, či třináctiletí rádci máme několik podpůrných nástrojů: Rádcovské rady Pravidelné skypové či osobní rady s vedoucím, který je garant dané věkové skupiny (skauti, vlčata). To znamená, že v  každém týdnu proběhnou nezávisle na sobě rady skautských i vlčáckých rádců (Mauglích). Na těchto radách se řeší programy následujících schůzek, problémy a předávají informace. Rádcovské vzdělávání Nepravidelné vzdělávací kurzy pro rádce, které se specializují na konkrétní dovednosti a rozvoj (příprava schůzek, cíle, zpětná vazba…). Papírové a elektronické formuláře Pro udržení kvality schůzek a lepší vedení rádců vznikla potřeba vytvářet průvodce, které rádcům pomohou s  plánováním programu, hodnocením či organizací. Všechny schůzky v oddíle mají jednotný harmonogram, který si rádci mohou však upravit dle specifik své schůzky. Formulář na  přípravu schůzky mají nakopírován a vložen do svých rádcovských zápisníků. Rozšířenější průvodce mají v  současné době i  na  přípravu výprav. V  online podobě zase funguje rádcovské hodnocení každé proběhlé schůzky. To rádci vyplňují nejpozději do dvou dnů po schůzce a mají k němu přístup i ostatní rádci a vedoucí.

celý tábor. Vůdce je však stále s nimi. Střídáme se tak v uplatňování a ze­ silování jednotlivých kompetencí. A  hlavně – stále spolu komuniku­ jeme. Formálně i neformálně, jsme tým a  rozhovory o  oddíle na  od­ dílové radě i večer v hospůdce nám velmi pomáhají předcházet a  efek­ tivně řešit veškeré nesnáze. Důležité však je, určit si, kdy přesně dojde k předání samotné vůdcovské funkce. K  blížícímu se datu totiž dochází k přelévání více a více kompetencí od vůdce na zástupce. Rádci Na rádcích stojí funkčnost druži­ nového systému i kvalita družin, jako takových. Musí být schopni zor­ ganizovat program, říci svůj názor na oddílové radě a zároveň se sami rozvíjet. To znamená, že od těchto kluků a holek vyžadujeme více než od jiných členů oddílu v jejich věku. Ne vždy to samozřejmě fun­ guje ideálně, ale aby to fungova­ lo, tak to si právě hlídají vedoucí či roveři, kteří mají na starosti dohled nad rádci skautů či mauglími vlčat. Sledují průběhy schůzek a  reagu­ jí na  problémy či inspirace z  nich na další rádcovské radě. Na závěr musím zopakovat, že nám nejvíce pomáhá hlavně pravidelná komunikace a konkrétní definování oblastí, které jsou pro vedení našeho oddílu důležité (počínaje progra­mem na  schůzky, konče zadáváním dat do  SkautISu), to vše nám přispívá k předávání jednotlivých kompetencí mezi s sebou. Komplexnost celého představeného modelu nevznikla ze dne na den, stále se vyvíjíme a  zlepšujeme, hledáme cesty (a často je i zavrhujeme). Každý oddíl je unikátní a může aplikovat jen to, co mu umožňují jeho podmínky. Něco, co funguje v DEVÍTCE, může pomoci i vám anebo máte svůj systém, který se osvědčil. Důležité je, aby vám to klapalo, dařilo se využívat skaut­ skou výchovnou metodu a naplňovat poslání.

Offline mapy a navigace pro Android Mapová a navigační aplikace nabízející jedinečnou kombinaci offline map spolu s hlasovou navigací po naplánované trase. Zaznamená a uloží vaše sportovní výkony, které pak můžete exportovat pro další zpracování. Ideální společník pro všechny sportovní a outdoorové aktivity.

● Užívejte offline navigaci v ČR a SR. ● Plánujte výlety autem, na kole i pěšky po trasách KČT. ● Možnost volby více/méně cyklotras, pouze pro silniční kolo, preferovat turistické značky KČT, atd. ● Importujte vlastní trasy a body. ● Orientujte se podle nejpřesnějších cykloturistických map. ● Lovte kešky. ● Ukládejte oblíbené trasy a místa. ● Zaznamenávejte svoje sportovní aktivity. a mnoho dalšího…

15 |


skauting | pedagogika

Výchova k zodpovědnosti

ŠLEHY

Lukáš Šlehofer – Šlehy (32 let) Rád hledá a objevuje nové cesty. Přeje všem, aby je práce s dětmi obohatila tak, jako jeho. slehofer.lukas@gmail. com

Ten něco nedodal včas, ta nepřišla na radu, oni zas něco nevrátili atd. Někde podobné situace nastávají příležitostně, jinde jsou na denním pořádku. Na tom, že bychom měli vést děti k tomu, aby byly zod­ povědné, se asi shodneme. O to více, chceme-li, aby se z nich třeba v budoucnu staly rádci či působily ve vedení oddílu. Vždyť nedostatek zodpovědnosti je možná to, co denně řešíme. Co znamená zodpovědnost? Než se pustíme do hledání řešení, zkusme si říct, co to znamená zodpovědnost. Začneme-li promýšlet, s čím vším se nám tento pojem spojuje. Pravděpodobně nám vytanou na mysli slova jako povinnost, normy, hodnoty, možná se bude pojit i se slovy dodržení slibu či spolehnutí … Ty všechny skutečně nějak zodpovědnost charakterizují.

Mluvíme-li o zodpovědnosti je možná dobré si uvědomit, že to není to samé, co odpovědnost. Zodpovědný člověk je ten, který si hledí své odpovědnosti. Je-li však pociťovaná odpovědnost příliš veliká, může nám v přijetí zodpovědnosti bránit. Možná někteří znají ten pocit, kdy cítili tak velkou odpovědnost, že než aby udělali chybu, raději neudělali nic a ve výsledku se vlastně chovali nezodpovědně. Možná to může působit jako slovní hříčka, ale v praktické rovině to má svůj význam. Budeme-li např. budoucímu nástupci neustále připomínat jeho odpovědnost, může se stát, že ji neunese, zachová se svým způsobem nezodpovědně, a vedení se raději vzdá. Chci tím naznačit, že člověk potřebuje k zodpovědnosti kromě vědomí odpovědnosti i určitou lehkost a vnitřní svobodu.

NORMY HODNOTY

POVINNOST

ODPOVĚDNOST SLIB

SPOLEHLIVOST

Jednoduše řečeno, zodpovědnost můžeme chápat jako zvnitřněné přijetí povinnosti nejen za sebe samé, ale i za věci a činnosti, které nám byly svěřeny nebo jsme se je zavázali opatrovat či vykonávat. Druzí tak na nás mohou spoléhat. Zodpovědnost je ve velké části společnosti váženou hodnotou. Podle výzkumů patří dokonce u zaměst­navatelů mezi 5 základních hodnot, které by měl mít budoucí zaměst­nanec zvnitřněny. Dnešní děti a zodpovědnost Mnohý z vůdců si jistě povzdechne nad tím, že dnešní děti nemají vůbec žádnou zodpovědnost. Jistě je to z určitého úhlu pohledu pravda, ale je třeba říct, že děti samy o sobě za to tak úplně nemohou. Stále více ve společnosti roste hodnota dětí. Rodiče k nim upínají svoje naděje i sny, děti jsou pro ně vším. Hodně rodičů se snaží udělat pro děti příslovečné první i poslední. Má to celou řadu pozitivních dopadů. Jedním z negativ je bohužel to, že rodiče ve snaze dopřát svým dětem „bezstarostné dětství“ opečovávají všech­ ny jejich potřeby. Děti se tak ale nikdy nenaučí samostatnosti.

| 16

Vždyť kolik známe maminek (ale i tatínků), které za děti vše udělají, vše vyřídí, vše jim připraví. S dobrým úmyslem není dětem dopřán vývoj, který by přirozeně potřebovaly. Na  popis současné situace některých dětí můžeme dokonce použít jeden z významů psychologického pojmu naučená bezmocnost, který obvykle slouží k  deskripci nežádoucího stavu psychiky. Dospívající děti nejsou schopny přijmout odpovědnost samy za sebe a vzít život do vlastních rukou. V dětství za ně rodiče všechno dělali a děti to vyžadu­ jí i v době, kdy už by se z hlediska obecných společenských norem měly starat samy o sebe. Nelze se tomu divit, pro­ tože byly vedeny k faktické vnitřní pasivitě. V podvědomí se bojí neúspěchu. Dostali se do stavu, kdy když za ně vše řeší rodiče, je pro ně nejen pohodlnější ale hlavně psychicky bezpečné. Tyto děti, ač se to tak nemusí zdát, trpí tím, že nemají dostatek sebeúcty. Druhým významným faktorem, který celou situaci ovliv­ ňuje, je pak všeobecná neochota převzít odpovědnost a stát se zodpovědným. Děti nevidí ve veřejném prostoru zrov­ na dobré příklady. Stačí otevřít internetová zpravodajství a můžeme vidět řadu průšvihů ve veřejné sféře, za které nikdo nemůže a nikdo je nezpůsobil. Obecně se tedy naše společnost potýká se zajímavým problémem. Lidé touží po svobodě, ale spolu s ní nechtějí přijmout její nedílnou součást, kterou je zodpovědnost. Lidé stále baží po péči jiných. Ruku na srdce, kolikrát v tomto proudu jedeme i my sami. Kolikrát raději nadáváme na to, jak to někde mimo


pedagogika | skauting

Manuální práce na táboře je pro děti nejen tréninkem zručnosti, ale i zodpovědnosti – zodpovědnosti za svěřený úkol či nářadí i zodpovědnost vůči ostatním, kteří na táborový sušák nebo latrínu netrpělivě čekají.  fotografie Antonín Frič

nás špatně vymysleli, jak to nezařídili či na co bychom měli mít nárok, než abychom přijali odpovědnost sami za sebe a rozhodli se danou situaci nějak řešit. Nedávno jsem zažil takovou situaci i ve skautském prostředí. Skupina činovníků nadávala na špatnou dotační politiku města. Když jsem se zeptal, kolik z nich kontaktovalo s tímto problémem svého zastupitele, kterého si zvolili, zda napsali za skauty třeba nějaké vyjádření starostovi, či zda sami neuvažují o členství ve školském výboru, které bylo skautům nabízeno, všichni zarytě mlčeli. Chápu, že svou roli hraje i časová vytíženost, ale na druhou stranu si myslím, že napsat jeden mail neza­ bere zase tolik času.

možné míře podporovat. Vyžaduje to z naší strany, aby­ chom dětem přiměřeně důvěřovali. Dítě, kterému nikdo nevěří, bude neustále potřebovat opatrovníka, který se o něj bude starat a nenaučí se starat o sebe. Kromě důvěry bu­ dou děti potřebovat též naši podporu, ocenění a velkory­ sost. Přebírání odpovědnosti je těžká věc. Děti budou patrně dělat celou řadu chyb a přešlapů. Zkusme poukazovat na to pozitivní, učme děti poučit se. Zkusme na chyby hledět jako 9na dary a ne nezdary.

„Když se dítě narodí, potřebuje celou naši rodičovskou náruč. Později, když se učí chodit, potřebuje obě rodičovské ruce. Jak dítě dále roste, stačí, když jej vedeme za jednu ruku. S přibývajícími léty, stačí, když jej pouze doprovázíme a už jej nemusíme držet. Jednoho dne pak přijde situace, kdy naše ruce použijeme k tomu, abychom mu zamávali.“ Jiří Pelikán, pedagog

6

Jak rozvíjet zodpovědnost u dětí? Přijímání odpovědnosti je znakem sociální vyzrálosti. Míra odpovědnosti, kterou mohou děti unést v různém věku je odlišná. Vždy by však mělo platit, že dítě v kterémkoliv věku nese určitou elementární odpovědnost za sebe samé. V rámci oddílové činnosti bychom to měli v maximální

8 7

5 4

míra zásahů vůdce

3

míra přebírání odpovědnosti

2 1 0 vlčácko mladší starší skautský roverský věk světluškovský skautský věk věk věk

17 |


skauting | pedagogika Vlčata a světlušky U vlčat a světlušek by mělo být standardem, že se starají o svoje vlastní věci a dostávají první úkoly, kdy nesou odpověd­ nost za něco mimo jejich osobní svět (např. vzít nějaké společné vybavení, něco připravit či přichystat pro ostatní). Dětem můžete v této oblasti lehce pomoct např. tím, že na schůzce dáte společně dohromady seznam věcí, které budou potřebovat na následující oddílový podnik. Společné vymýšlení je mno­ hem efektivnější, než když dáte dětem předem vypracovaný seznam. Je dobré toto vysvětlovat i rodičům, kteří vaše snažení mohou podpořit tím, že nechají děti si věci připravit samotné a jen zkontrolují, zda něco nechybí. V tomto věku je velmi důležitá role vůdce, který je zde významným organizátorem činnosti. Přesto by měl mít na paměti, že děti by měly začít přebírat odpovědnost např. skrze možnost volby. Pokud děti něco zvolí, měl by jim dát vedoucí možnost nechat je prožít důsledky vlastní volby. Volba by měla být vždy smysluplná (např. nedává smysl volba typu – chcete jít 10 nebo 15 kilo­ metrů) a důstojná (nevhodné je se ptát – chceš facku nebo okamžitě přijdeš). Nejlépe je učit děti volit z připravené nabídky (např. kam chceme jet na oddílové akce, hry na schůzce apod.). Chceme-li odpovědnost dětí v tomto věku posílit, je dobré pop­ isným jazykem oceňovat, že se dobře zhostily své odpovědnosti (např. vidím, že jsi sis vzal vše, na čem jsme se dohodli, mám z toho radost). Nezlobte se na děti pro drobné nezdary, vlčata a světlušky prostě občas někde něco zapomenou. Buďte na tyto situace připraveni (mají – li děti vzít na společné vaření sirky, lahev vody a kotlík, vezměte je raději sebou). Podle situace pak vyhodnoťte, zda necháte dopadnout přirozený důsledek (děti budou o hladu) nebo, zda jim pomůžete (dodáte chybějící věci). Přirozený důsledek by měl totiž na děti dopadnout jen o té míry, kterou mohou děti samy unést. Pomozte jim uvědomit si, co mohou příště udělat lépe (např. co by Ti pomohlo, abys příště doma kotlík nezapomněl…). NÁMĚT NA AKTIVITU

Proberte s dětmi, kam pojedete na oddílovou akci. Popište jim prostředí a podmínky. Doma si předem připravte názvy nebo lépe obrázky věcí, které je dobré vzít na oddílovou akci, na kartičky. Mezi předměty dejte alespoň polovinu věcí, které děti nebudou potřebovat. Kartičky schovejte v okolí klubovny tak, aby byly dobře viditelné. Nechte děti kartičky nejprve hledat. Všechny nalezené pak dejte na jednu hromadu a vyzvěte děti, ať z nich vyberou ty předměty, které si myslí, že je dobré si na akci vzít. Připomeňte jim, ať si vzpomenou na to, co jsme si řekli o tom, kam pojedete. Vybrané kartičky pak nalepte na papír. Můžete ještě doplnit, co si myslíte, že by si měli vzít navíc a na seznamu to není nebo k tomu můžete děti sami dovést vhodnými otázkami. Seznam si děti mohou přepsat do zápisníků nebo jej vyfoťte na mobil a pošlete jejich rodičům mailem s prosbou, ať jej dětem vytisknou. Světlušky a vlčata si tak mohou splnit bod cestičky/ stezky – 2. stupeň, Co umím a znám: Podle seznamu si připravím věci na jednodenní a vícedenní výpravu.

| 18

Roverský věk – to jsou větší a větší výzvy. I zodpovědnost za tábor nebo expedici je pro rovery výzva, nabídněte jim ji. fotografie Martin Kroul

Skauti a skautky U skautů a skautek by měla být zodpovědnost za sebe samé již naprostou samozřejmostí. Na poli kolektivních čin­ ností by se měla role vůdce přesouvat z pozice organizátora na pozici garanta procesu. Vůdce by měl být nyní ten, kdo dětem pomáhá si uvědomit, co a jak dělají a jak se mohou zlepšovat a ne tím, kdo vše sám připravuje. Při přechodu dětí z mladšího skautského do staršího skautského věku by již mělo začít převládat množství činností, kdy si děti samy organizují co, kdy a jak budou dělat, nad tím, kdy jim program organizuje vůdce (např. měly by mít mnohem větší slovo v tom, co budou na výpravách a táboře dělat, měly by si samy organizovat větší část programu schůzek, měly by mít možnost se vyjadřovat k praktickým otázkám chodu oddílu. Těžko můžeme čekat, že si roveři a roverky budou připravovat vlastní program, když nebudou mít prostor na to si to před tím ve skautském věku vyzkoušet. Ve skautském věku je také dobré začít s drobnými úkoly, které směřují k péči o mladší či nezkušené členy oddílu (vlčata, světlušky, nováčky). Je dobré mít na paměti, že děti v tomto věku prochází složitým obdobím tělesného i duševního vývoje. Téma odpovědnosti především za sebe a ostatní je pro ně mimořádně důležité. Rády testují hranice. Můžeme jim vel­ mi pomoct, pokud budeme společně stanovovat pra­vidla a vzájemně se respektovat při jejich dodržování, tzn., neměli


pedagogika | skauting bychom dovolovat překračování mantinelů ze strany dětí, ale i my sami bychom měli dodržovat, co jsme si dohodli (pokud jsme např. slíbili na táboře skautům poz­dější večer­ ku, neměli bychom to měnit bez dohody s nimi, ani když se nám to zrovna hodí, protože zrovna zítra bude náročný program). Roveři a rangers V roverském věku by mělo být převzetí zodpovědnosti za vlastní program a rozvoj jasnou věcí. Vůdce se nyní posouvá z role garanta procesu do role mentora, který dává radu, je-li o to žádán, poskytuje zpětnou vazbu, je-li to potřeba, a zasahuje jen v případech, kdy jde roverům a roverkám o život. Roveři a roverky by také měli jako partneři vůdce přebírat důležité úkoly v chodu oddílu a při práci s mladšími členy oddílu. Důležitým tématem z hlediska odpovědnosti je jednak odpovědnost za sebe samého v kraj­ních situacích, protože obzvláště mladší roveři a  rover­ky rádi testují, co vydrží (např. přecho­ dy hor, fyzicky náročné závody atd.). Právě zde by měl být nápomocný vůdce, který může poskytovat roverům zpětnou vazbu. Pokud jsme však s dětmi dobře pracovali

ve skautském věku, nemělo by docházet k problémům. Pokud cítíme, že jsme něco zanedbali, je dobré, abychom byli hlavně ze začátku přítomni plánování roverských akcí s poradním hlasem a v případě nutnosti i s právem veta. To však musí být dopředu jasně řečeno. Vždy by mělo ale platit, že vedoucí ví, co roveři či roverky podnikají. Důležitým tématem je též odpovědnost společenská. V této oblasti nabízí mnoho možností nový roverský program. Vůdce by měl jeho jednotlivé nástroje znát a  měl by hlavně na začátku pomoct roverům a roverkám v orientaci v nich. V oddílové činnosti si s rovery a roverkami jasně vymezte vzájemná očekávání. Měli by jasně vědět, kdy čekáte jejich pomoct a v čem má tato pomoc spočívat, a kdy mají prostor sami pro sebe.

Inspirativní čtení PELIKÁN, Jiří. Výchova pro život. Praha: ISV, 2004. SCHOENEBECK, Hubertus. Škola s přívětivou tváří. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2001. TONUCCI, Francesco. Vyučovat nebo naučit. Praha: Pedagogická fakulta UK, 1990.

ROLE VŮDCE

ODPOVĚDNOST DĚTÍ

POMOC VŮDCE

Vlčata a světlušky

organizátor

za vlastní věci, začít s přebíráním odpovědnosti za společné věci vrstevnické skupiny, vysvětlit odpovědnost za obecné dobro (např. životní prostředí apod.)

pojmenovat dětem, co se od nich čeká (za co má převzít odpovědnost), dávat možnost volby a nést v přiměřené míře důsledky volby, popisně oceňovat

Skauti a skautky

garant procesu

za vlastní věci (samozřejmost), za společné věci vrstevnické skupiny, začít s přebíráním odpovědnosti za potřebné (mladší, staří) a obecné dobro (životní prostředí)

postupně přenechávat rozhodování, pomáhat nalézt dohodu nad společným programem, vymezovat společné hranice, dodržovat dohody

Roveři a roverky

mentor

přebírání odpovědnosti za potřebné (mladší, starší) a obecné dobro, rozvíjet dále odpovědnost za sebe (v krajních situacích) a společné věci vrstevnické skupiny

pomáhat vyžádanou radou, pozorovat, v případě potřeby přicházet citlivě s nabídkou, jasně formulovat vzájemná očekávání

ER E CENT SCIENC TARIUM NE 3D PLA IBEREC L

Zažijte poznání! i vichřic etárium 3D plan xmisie erzní Se Kontrov enty experim í c jí u m R Ohro obot v Č noidní r a m u h í onátů Prvn ních exp v ti k a r e int Stovky u, ho třesk ry Velké ení o t lá u Sim řes i zemět vichřice


skauting | zapoj se

KULÍŠEK

Skautská mohyla na Ivančeně

Lucie Kolischová – Kulíšek (25 let) Pohybuje se ve skautském PR a propagaci. Pracuje jako novinářka a copywriterka, založila firmu a vyrábí skautské šperky. lucie.kolischova@ skaut.cz

fotografie Rostislav Přidal

Sedmdesát let politických převratů, zákazů Junáka i opětovné demokracie zažila mohyla na Ivančeně v Beskydech, dnes už ale nemá daleko ke zřícení. Tamní skauti proto vyhlásili sbírku, vypsali architektonickou soutěž a vlastními silami mohylu opravují. Historie Historie mohyly na Ivančeně se začala psát 6. října 1946. Členové 30. oddílu Junáka z Moravské Ostravy tehdy mezi kameny na úpatí Lysé hory vztyčili jednoduchý kříž. Ten­ to pomníček vytvořili na památku svých skautských přátel, kteří byli za účast v protinacistickém odboji na samém konci války popraveni gestapem. Postupem času se ale kolem kříže začaly vršit kameny, které přinášeli kolemjdoucí k  uctění památky mrtvých. Kámen po kameni tak začala vyrůstat mohyla, která se i přes (anebo právě pro) nástup komunismu v roce 1948 a následný zákaz Junáka stala z malého pomníčku padlým kamarádům symbolem skautské nezdolnosti a protestem proti nesvobodě. Skauti, trampové ale i obyčejní lidé si výstupem k Ivančeně začali připomínat i další hrdiny protinacistického odboje. Vyjadřovali tím také vzdor proti vládnoucímu bolševismu. Po Pražském jaru se z výstupu k Ivančeně stala tradice a z mohyly samotné symbol boje za svobodné demokratické Československo. V době hlubokého komunismu byla mo­ hyla na Ivančeně svědkem tlaku režimu. Komunisté se totiž výstupů na Ivančenu začali obávat, protože byly stále početnější, silnější a oblíbenější, a tak se jim snažili zabránit nejrůznějšími způsoby. Zákazy, kontroly a příkazy vyvrcho­ lily v dubnu 1981, kdy se skupina ozbrojených příslušníků SNB všemožně snažila vyprovokovat účastníky akce k ně­ jaké „protisocialistické reakci.“ Marně.

| 20

Nebylo však v policejních silách dlouhodobě kontrolovat všechny návštěvníky Beskyd a vyhazovat jim kameny z ba­ tohů ven. A tak mohyla i stále rostla, až dosáhla dnešních rozměrů – zabírá asi 40 metrů čtverečních a 195 metrů kry­ chlových. Sahá do výšky 4 metrů. V 90. letech si Ivančenu za cíl vybrali vandalové a poničili pamětní desky. Prošla si proto první rekonstrukcí. Jenže tomu už je dvacet let a zub času je neúprosný. Mohylu museli skauti na podzimní brigádě obehnat dřevěnými zábranami a cedulkami, postupně se totiž hroutí a sesouvá k zemi. Je proto potřeba přistoupit ke generální opravě a celou mohylu stabilizovat. Rekonstrukce Ivančeny Celá rekonstrukce je rozdělena do několika fází. Tou v tuto chvíli zásadní je vypsaná architektonická soutěž. Zapojit se do ní může každý, kdo danému oboru rozumí – projektant, stavař, renomovaný architekt i student, podávat návrhy mo­ hou i týmy. Jednou z podmínek je finanční limit. „Návrhy musí respektovat ekonomické možnosti vyhlašovatele nejen v předpokládané výši investičních nákladů nejvýše 500 tisíc korun včetně DPH, klást velký realizovatelnost z větší části vlastními silami ale vzít v potaz i rozumnou míru budoucích provozních nákladů“, píše se v zadání soutěže. Projekty je možné odevzdávat do 16. července, na začátku srpna by mělo být jasné, jak bude nová mohyla vypadat. První tři projekty, které porota vybere, získají finanční odměnu. Bližší


zapoj se | skauting podrobnosti o soutěži najdete na stránkách mohyly nebo České komory architektů. Možná ještě důležitější částí pak je veřejná sbírka. Aby mohla být mohyla zachráněna a hlavně zpevněny její základy, je potřeba vybrat dostatek peněz. Přesnou částku určí ar­ chitektonická soutěž, předběžné odhady jsou však v řádech několika milionů korun. Chcete přispět na rekonstrukci Ivančeny? Můžete přispět jakoukoli částkou na transparentní účet 2700217955/2010. Pokud se podaří vybrat dostatek peněz, bude z těchto financí natočen také dokument o historii i současnosti skautského pomníku.

Oddíl a Ivančena Jedinečnou příležitostí, jak dětem v oddíle ukázat atmos­ féru mohyly „v plné parádě“, je tradiční výstup na Ivančenu. Každoročně se koná o dubnové sobotě, která je nejbližší svát­ ku patrona skautů – svatého Jiří. Letos vychází na 26. dubna. Přijeďte s oddílem a zúčastněte se tradičního pochodu a mše. Zažijete neopakovatelnou atmosféru skautského setkání se stovkami pamětníků i mladých skautů a skautek. S dětmi také můžete donést kámen ze svého města a připojit ho

k mohyle. Pokud nejste z okolí, dá se s místními skauty domluvit přespání v některé z blízkých kluboven. Věnujte družinovku malování kamenů pro mohylu – ať už jednoho velkého oddílového, tak i malých kamínků, které každé dítě na Ivančenu donese samo. Pocit spříznění s ostat­ ními skauty na výstupu (a těmi, co chodili na Ivančenu už před mnoha lety) tak ještě posílíte. Chcete oddílu ještě před výšlapem na  Ivančenu při­ blížit historii mohyly? Zahrajte si s nimi například kla­ sické „Pašeráky“. Jen místo pašeráků budou skauti a místo pohraničníků příslušníci SNB. Úkolem skautů pak bude donést k mohyle co nejvíce kamenů a uctít tak památku padlých kamarádů. Hledejte s dětmi podobné skautské pomníky a plánujte k nim výpravy. Často se k nim vážou zajímavé příběhy, které skauty a skautky můžou namotivovat. Stačí hledat na Goog­ lu a zadat hesla „skautský pomníček“ či „skautský pomník“. Navíc když ke každému výletu vytvoříte camrátko (upomín­ kový předmět, nálepku, kartičku), můžou si tak „nasbírat“ celou sérii skautských pomníčků a památníků. Skautskou sounáležitost tak v dětech posunete zase o kus dál.

Kam dál: Oficiální stránky mohyly www.ivancena.cz Česká komora architektů – projekt mohyly http://bit.ly/1gEUtnb Reportáž České televize o stavu Ivančeny – http://bit.ly/1l9s4xr

21 |


skauting | reportáž

KÁŤA Káťa Šmajzrová (22 let) se sněmu zúčastnila jako delegátka a byla jím příjemně překvapena. Teď doufá, že emoce všech zúčastněných jen tak neopadnou. kata@skaut.cz

Valný sněm Junáka v Litomyšli 28.–30. března 2014 fotografie Tomáš Slavík

Důležitý. Spokojenost. Kompromis. Demokracie. Frustrace. Klasika. Zápřah. To jsou slova, kterými jednotliví účastníci Valného sněmu hodnotí víkend, který v Litomyšli strávili. Téměř třicet hodin diskuzí a hlasování mají za sebou delegáti jednotlivých středisek, okresů i krajů, kteří na Val­ ném sněmu rozhodovali, jak bude skautská organizace vypa­ dat v následujících letech. I v řadě náročných témat se našel prostor pro vtipy a naprostá obsazenost všech hospod v Lito­ myšli svědčila o tom, že sněm není jen nutné pracovní setkání činovníků. Jaký tedy sněmový víkend doopravdy byl? Důležitý. VSJ měl na programu několik velkých témat – změnu názvu, rozhodnutí o vystoupení z WAGGGS, pro­ jednávání nových Stanov i Strategie do budoucna. Navzdory vášnivé předsněmové diskuzi probíhala jednání přímo v sále zámeckého pivovaru poměrně klidně a tato zásadní usnesení byla většinou přijímána velkou většinou hlasů. Otázkou zůstává, jestli za bezproblémovou volbou stojí skutečná shoda organizace nebo jen nezájem a únava delegátů? Kompromis – základ celého jednání. Kompromisním výstupem je nový název, který zkracuje původní, ale zacho­ vává dualitu pojmů skaut – junák. Ústupkem z obou stran je také postoj sněmu k členství dívčího kmene ve WAGGGS, které skončilo tzv. supersagno variantou, při které zůstáváme členkami WAGGGS, zároveň ale zaregistrujeme všechny dívky i ve WOSM a budeme tak mít přístup k materiálům a podpoře oběma organizacím. Frustrace. Celý program sněmu se podařilo stihnout do nedělního odpoledne, u mnoha témat ale často diskuze končila dřív, než mohlo plénum vyposlechnout širší spektrum názorů. Zároveň sněm přijal jen minimum pozměňovacích návrhů, které z diskuzí nebo krajských a jiných sněmů vyšly. Občas to vypadalo, jakoby delegáti, zahledění do notebooků a smartphonů, jen nechali ostatní „vypovídat“, o změně ná­ zoru ale vlastně ani neuvažovali. Výjimky se samozřejmě

| 22

našly – návrhy Pražského kraje ABS podpořilo i Náčelnict­ vo, diskuze s představitelkami WAGGGS zase vedla některé ke změně stanoviska ohledně naší účasti ve světové organizaci. Zápřah. Sobotní jednání končilo oficiálně před 23 ho­ dinou večer, představování kandidátů do Náčelnictva ale pokračovalo až do půl jedné v noci. Změna času svěžesti kandidátů nepřidala, přesto se to na nedělním programu příliš nepodepsalo. Náročnost pro některé delegáty před­ stavovala i obtížná a složitá terminologie jednacího řádu i nových stanov, moderátoři jednotlivých částí ale většinou dokázali situaci srozumitelně vysvětlit. Větší připravenost delegátů na témata i diskuzi samotnou by ale v leckterém případě prospěla. Servis. Hostitelé z Litomyšle (a okolí) odvedli po celou dobu sněmu úžasnou práci. Výběr místa – v areálu lito­ myšlského zámku – i dostupnost stravování a ubytování pomá­hala zvládnout nabitý program, občerstvení na baru udržovalo morálku i  bdělost delegátů přímo na  místě a všudypřítomní organizátoři nedovolili nikomu zabloudit. Na závěr sněmu si proto všichni vysloužili aplaus ve stoje a „zlaté“ čokoládové medaile. Volby. Důležitým bodem nedělního programu byla vol­ ba nového Náčelnictva, Ústřední revizní komise, Rozhodčí a smírčí rady Junáka a také náčelní a náčelníka i s jejich zástupci. Jak volba dopadla? Náčelní: Eva Měřínská Místonáčelní: Vendula Bušková – Véňa Náčelník: Marek Baláš – Čiča Místonáčelník: Michal Tarant – Majkl Jejich představení najdete na stranách 24–25.


reportáž | skauting Náčelnictvo Junáka Kateřina Jonášová – Monťa, Iva Urbánková – Ivanka, Zora Záchová – Beny, Michaela Rocmanová – Káča, Žan­ eta Vítů – Černoška, Ladislav Pelcl – Bilbo, Ondřej Pyte­ la – Ondra, Jakub Procházka – Citrón, Vít Masopust – Job a Vladimír Cvrček – Vezír

Jak dopadla hlavní hlasování Změna názvu na Junák - český skaut, z.s. pro

23

proti

97

zdržel se 335

Ústřední revizní komise Eliška Kaprasová, Jiří Velinský – Bob, Lenka Tymočová – Borůvka, Radim Brož – Zelí, Ondřej Bartoš – Batole Rozhodčí a smírčí rada Junáka Lucie Procházková – Lucka, Petr Pavlok – Vrána, Jiří Kubala, Jan Stejskal – Johan, Tomáš Řehák – Špalek

Vystoupení z WAGGGS

47

83

pro proti zdržel se

330

 Nové Stanovy

Valným sněmem končí předsněmová diskuze i volební zdržel se období náčelnictva, mnohem víc věcí se ale rozjíždí. Sněm zároveň otevřel mnoho témat k diskuzi.

7 14

pro proti zdržel se

419

Jak využít sněm ve středisku? •

využijte delegáty, kteří vás na sněmu zastupovali, a nechte si průběh sněmu i jejich vlastní pocity z něj vysvětlit. Pozvěte ji/ho na střediskovou radu nebo uspořádejte speciální setkání, kde se o výstupech sněmu budete bavit • shodněte se na důležitých věcech, které ze sněmu vychází a zařaďte je do plánu střediska • seznamte se se novými stanovami organizace – přeformulovávají výchovnou metodu, upravují ručení organizačních jednotek a zavádějí možnost nezletilých činovníků (Máte takové? Diskutujte na středisku o tom, kdo by takovým činovníkem měl a neměl být.) • projděte si se střediskovou radou Strategii Junáka do roku 2022 (pokud jste to již nedělali) a  vyberte, které její body přijdou klíčové i  vám. Na podzim se začnou jednotlivé oblasti rozjíždět a vy můžete být u toho.

Jak využít sněm v oddíle?

• seznamte s výstupy sněmu vhodnou formou i děti – týká se jich zejména nový název organizace. Ukažte jim historické materiály, diskutujte o tom, který dřívější název organizace se jim líbil a jak by si nejraději říkaly oni. • podívejte se na materiály pro nejmladší – benjamínky, které byly na sněmu představeny. Nevyužijete je v oddílové činnosti? • prohlédněte si, co nabízí oddílovým vedoucím WAGGGS, načerpejte z materiálů organizace, kterou jsme se svým členstvím rozhodli podporovat, inspiraci na schůzky i osobní vzdělávání • zapojte se do  revize stezek, která se aktuálně rozjíždí. Delegát o  ní na sněmu slyšel víc – zeptejte se ho!

23 |


skauting | nauč se

Koho jsme zvolili?

Valný sněm v Litomyšl kromě jiného zvolil i vedení na další tři roky. Kdo jsou noví náčelníci a náčelní? Vendula Bušková místonáčelní

Eva Měřínská náčelní EVA

VÉŇA

Jsem táborská patriotka se slabostí pro Prahu. Zaměst­ naná jsem jako ředitelka knihovny a velmi mě to baví. Je to možnost, jak vstupovat do veřejného prostoru a pozitivně jej utvářet. Většinu toho, co pro vedení knihovny potřebuji, mě naučil skauting. Baví mě současná česká beletrie, rodina a přátelé, bavit se s lidmi. Kde jsi skautsky doma, a co tam děláš? Skautuji od roku 1990 v Táboře, dnes ve středisku Kalich Tábor. Prošla jsem skautskou výchovou a následným skaut­ ským vzděláváním až po instruktorskou kvalifikaci. Působila jsem jako instruktorka na Fonsu, ILŠ EJhle a nyní ILŠ Gemini – Pollux. Byla jsem šéfredaktorkou časopisu Ro­ verský kmen a členkou Roverského odboru. Proč ses rozhodla kandidovat do funkce? Jaká je Tvoje hlavní motivace to dělat? Přesto, že se jedná o vědomé a dlouhodobě zrající rozhod­ nutí, nedokáži přesně odpovědět na otázku proč, aby to neznělo jako klišé. Aktivně působit v Junáku mi dává smysl, myslím si, že můžu být prospěšná, těším se na spolupráci s ostatními náčelníky a náčelnictvem a dalšími. Jak vypadá správný náčelník/náčelní a fungující náčelnictvo, podle Tebe? Co je jejich úkolem? Náčelnictvo je jednoduše řečeno strategickým orgánem, určuje směr organizace, náčelníci musí vědět, kam a proč míříme. Jaké jsou podle Tebe největší problémy současného českého hnutí? Nemám pocit, že by existovaly vysloveně problémy. Nemám ráda to slovo. Čekají nás jistě různé výzvy. Vyrovnat se dobře s novým občanským zákoníkem a novými stanovami. Dopilovat systém skautského vzdělávání, věnovat si stále in­ tenzivně personalistice, motivaci dospělých skautů apod. Jaký je Tvůj největší skautský úspěch? Vždycky mě potěší předání části práce. Považuji si tedy dobrého předání Roverského kmene, střediska, i toho, že se povedly Komponované večery Mikulášského víkendu. Co nejdůležitějšího si odnášíš z působení v Junáku? Patrně jsou to od dětství pěstované postoje, smysl pro zodpovědnost a spravedlnost. Chtěla jsi někdy se skautováním seknout a proč? Ne.

Jsem žena vědce, lékaře, fotbalisty a klarinetisty, matka dvouletého syna, studentka 4. ročníku práv a obyvatelka rodinného domku v Praze. Před mateřskou jsem pracovala na odboru životního prostředí pražského magistrátu. Moc ráda tancuju, jezdím na kole a chodím na výlety. Kde jsi skautsky doma, a co tam děláš? V pražském středisku Prosek jsem od založení dívčího oddílu v roce 1990. Oddíl jsem vedla 5 let, středisko 6 let a okresní výchovnou Prahy 9 jsem byla 3 roky. Po absolvování Dívčí ekumenické lesní školy jsem byla zakládající členkou týmu VLK Oikos. Poslední 4 roky se podílím na roverském Mikulášském semináři. Proč ses rozhodla kandidovat do funkce? Jaká je Tvoje hlavní motivace to dělat? Mému rozhodnutí napomohla Eva Měřínská, když mě oslovila s nabídkou kandidovat s ní ve dvojici. Nejsem ro­ zený sólista ani lídr, ale vždy mě motivuje tým a parta. Jak vypadá správný náčelník/náčelní a fungující náčelnictvo, podle Tebe? Co je jejich úkolem? Náčelnictvo by mělo svým přístupem motivovat ostatní, inspirovat. Být otevřené diskuzi a spolupráci. Náčelníci by měli dokázat tu nesourodou skupinu řídit. Jaké jsou podle Tebe největší problémy současného českého hnutí? Nemyslím, že je skautské hnutí jako celek v nějaké špatné kondici, myslím, že si vede moc dobře. Ale každá úroveň má své potíže. Považuju za klíčové komunikovat, sdílet zkušenosti, nebát se ozvat a přiložit ruku k dílu a něčím přispět Tvůj největší skautský úspěch? Každé období, každá funkce, má svoje úspěchy i neúspěchy. Nejradši mám okamžiky, kdy se potkám s bývalou členkou oddílu nebo absolventem kursu a vidím, jak a co se jim daří, v čem jsou aktivní, a mohu si říci, že jsem se o to špetkou zasloužila také já. Co nejdůležitějšího si odnášíš z působení v Junáku? Nejdůležitější jsou pro mě přátelé, které jsem díky skau­ tingu získala opravdu na celý život. Nejvíc si vážím hodnot, které jsem přijala. Chtěla jsi někdy se skautováním seknout a proč? Ne. Ale vždy jsem mezi různými funkcemi měla aspoň rok volno, kdy jsem od skautingu „odpočívala“.

| 24


názor | skauting Marek Baláš náčelník ČIČA Su z Brna, su otec od dvou dětí a manžel od manželky. Chodím do školy, pracuji tam jako asistent na Energetickém ústavu. Baví mě zahrádkařit, hrát fris-bee, hrát si se psem, číst, vařit. Kde jsi skautsky doma, a co tam děláš? Vyrostl jsem v sedmdesátém brněnském oddíle pod ve­ dení br. Urzuse. Oddíl jsem po něm převzal, pak úspěšně předal, vedu středisko. Byl jsem členem roverského kmene. Skautsky jsem se vzdělával na kurzu Sursum, Ekumenické lesní škole a Svatoplukových prutech. Později jsem se ro­ verům věnoval v Roverském odboru. Proč ses rozhodl kandidovat do funkce? Jaká je Tvoje hlavní motivace to dělat? Protože si myslím, že má smysl tu práci dělat, že je to prospěšné. Jak vypadá správný náčelník/náčelní a fungující náčelnictvo, podle Tebe? Co je jejich úkolem? Vidím náčelnictvo veliké, které tvoří sehrané společenství, všichni jsou aktivně zapojení do činnosti, kterou pomáhají Junáku jako celku. Dobře komunikují se starostou a jeho zpravodaji, moudře rozhodují, setkávají se s členy hnutí a pomáhají, kde se dá. Náčelník se snaží být se skauty na táborech, kurzech, na druhou stranu to je člověk, který má přehled, vnímá problémy hnutí, je ochoten o nich diskutovat, chce je řešit, umí je řešit. Jaké jsou podle Tebe největší problémy současného českého hnutí? Myslím, že nemáme velké problémy, máme jen malé, se kterými se snad brzy vypořádáme. Problém je nedůvěra ve vedení, problém je malá ochota dělat něco pro organizaci (nad úroveň střediska), problém je nízká personální podpo­ ra. Pak jsou problémy v určitých lokalitách – málo lidí do vedení, nevyhovující zázemí, málo financí, však to znáte. Tvůj největší skautský úspěch? Asi stále rostoucí středisko. Co nejdůležitějšího si odnášíš z působení v Junáku? Spoustu postřehů: • že mokré ponožky nechané v  botách  přes noc neuschnou, • že z nemytého ešusu nechutná tak dobře, • že bát se v tichém lese musím akorát sebe, • že je dobré něco dělat pro druhé, • že mám kolem sebe lidi, o které se mohu opřít, • že některé věci jsou důležitější než jiné. Chtěla jsi někdy se skautováním seknout a proč? Hodněkrát. Věci nevycházely, jak měly, lidi kolem mě nedělali věci podle mých představ, padal jsem na ústa. Ale vždycky jsem našel něco, proč pokračovat.

Michal Tarant místonáčelník MAJKL Pracuji na střední škole v Litvínově jako učitel odborných předmětů (Rekultivace, Ekologie), vedoucí ekologického centra a projektový manažer. Baví mne jízda na kole, autem, jen tak brouzdat přírodou, fotit. Nebaví mne střet s administrativou. Kde jsi skautsky doma, a co tam děláš? Vyrostl jsem v 5. oddíle Mohykáni v Mostě. Poté jsem založil a vedl 3. oddíl RR Eskargoty a 6. oddíl světlušek a vlčat Čtyřlístek. Oddíl světlušek a vlčat jsem předával loni. Současně vedu mostecké střediska a okres. Působím na vůdcovském lesním kurzu Quo vadis a vedu Spojené lesní školy Vlčácká a Světluška. Proč ses rozhodl kandidovat do funkce? Jaká je Tvoje hlavní motivace to dělat? Vnímám jako důležité pokusit se dokončit práci, kterou končící Náčelnictvo rozpracovalo. Výzvou je také pokusit se nastínit směr hnutí podle vznikající strategie. Těším se zároveň na nový tým a na spolupráci s Náčelníky. Jak vypadá správný náčelník/náčelní a fungující náčelnictvo, podle Tebe? Co je jejich úkolem? Fungující náčelnictvo musí umět směrovat hnutí na své cestě. Musí jasně říkat, co chce a jak by bylo možné to udělat. Náčelníci by to měli umět koordinovat a řídit. Náčelnictvo by mělo být jakýmsi stmelujícím prvkem v řídící struktuře, na jeho půdě by měly probíhat diskuze a z nich pramenící usnesení o tom, jak to bude dál a jakou cestou se v dané věci vydáme. Jaké jsou podle Tebe největší problémy současného českého hnutí? V Junáku je mnoho věcí, které by stály za to dořešit – např. kroje, logo, oblast vzdělávání, podpory dospělých – perso­ nalistika, dokončení nového programu. Mě přijde podstatné dokončit projekt nový program a zabývat se jeho podporou, reflexí a fungováním. Tvůj největší skautský úspěch? Založení, vedení a postupné předání oddílu vlčat a svět­ lušek (v roce 2013) a roverského kmene (v roce 2005), vedení mosteckého skautského střediska, oživení okresu Most. Co nejdůležitějšího si odnášíš z působení v Junáku? Být připraven na cokoli. Počítat s různými scénáři, im­ provizovat, hospodařit s časem, plánovat. Chtěla jsi někdy se skautováním seknout a proč? Byly roky, kdy určité vnitřní neshody uvnitř střediska vy­ padaly dost beznadějně. Nedá se asi říct, že bych byl ochoten se skautováním seknout, ale navedlo mne to k tomu výrazně se zamyslet nad tím, jestli to má nebo nemá cenu. Výsled­ kem byl pravý opak, impuls, dotáhnout to a věci vyřešit.

25 |


skauting | pro život

Dobrovolníci

nejsou tak snadno zastupitelní jako placení lidé

Káťa Šmajzrová (22 let) se ptala oslovených dobrovolníků, protože na podobné otázky hledá odpovědi každou chvílí. kata@skaut.cz

KÁŤA

„Dobrovolnictví je samostatná činnost prováděná ve prospěch druhých bez nároku na finanční odměnu.“ (www.wikipedia.cz) Kdysi jsem četla zajímavý text o polyfazickému spánku. Jednou z věcí, které se chtěl autor věnovat, až bude mít víc času (díky kratšímu spánku), bylo dobrovolnictví. Jeho vyjádření znělo tak, jakoby to bylo něco, po čem touží. Překvapilo mě to. Mít čas na dobrovolnictví – to je jednoduché. Naopak bych občas chtěla mít čas i na něco jiného. Uvědomuji si rozdíl věku i životní fáze, která nás s autorem dělila, přesto mám pocit, že dobrovolnictví je pro skauty tak nějak přirozené. Tuhle myšlenku podporuje i tvrzení Anety Höschlové – Knoflíka, která kromě práce pro oddíl pomáhá invalidní paní a zapojuje se do činnosti Člověka v tísni. „Jako přínos ze skau­ ta vidím hlavně to, že mě dobrovolnická práce neodrazuje, že znám ten pocit, když se vám něco podaří, nejsem motivovaná jen odměnou a celkově jsem k dobrovolnictví otevřená, přijde mi to zkrátka jako naprosto normální forma činnosti,“ po­ pisuje Knoflík to, co může být pro mnoho lidí nepochopitelné. „Ze svého dřívějšího zapojení ve středisku i dnešní funkci, si jako nejpřínosnější uvědomuji nutnost jasně vyslovovat vzá­ jemné kontrakty. Vědomí potřeby, že každý člen družinky, oddílu, střediska má mít jasně, přesně a vědomě dohodnuté S KÝM SI POVÍDÁME

MARTINA

Martina Čichonová Třináctým rokem členka Amnesty International ČR, nyní koordinátorka brněnské skupiny. Matka tří a půl leté dračice Viktorie a týdenního námořníka Venouška. Stále se na něco těší a po něčem touží, momentálně po spánku a jízdě na koni.

Aneta Höschlová V pražském středisku SFINX je od 7 let, jeden z oddílů i vedla. Pomáhá Člověku v tísni a starší paní na vozíčku, se kterou tráví krátké, ale cenné chvíle společného vyprávění.

KNOFLÍK

JOB

| 26

Vít Masopust Pracuje pro Člověka v tísni, dobrovolníkem je hlavně ve skautingu. Hlavní těžiště jeho práce v Junáku je odbor Skauting pro všechny, skautským aktivitám se snaží věnovat pětinu až čtvrtinu svého produktivního času. Nově je i členem náčelnictva.

Dobrovolnictví můžeme rozdělit na formální a neformální. Formální zahrnuje organizovanou dobrovolnickou práci, čili sem patří Amnesty International nebo Člověk v tísni. Neformální pak neorganizovanou sousedskou výpomoc, úklid parku nebo řeky.

úkoly, cíle, termíny jejich naplnění. Že na vyslovených cílech musí mít účast a jejich naplnění mu musí přinášet naplnění a uspokojení,“ vysvětluje Vítek Masopust – Job, co si on sám odnesl ze skautského prostředí. Job pracuje v Člověku v tísni a zároveň v odboru Skauting pro všechny. Motivace dobrovolníků je různá, zamyšlení nad ní vy­ žadují kompetence čekatelské i vůdcovské zkoušky. Podle výzkumu Národního dobrovolnického centra HESTIA je nejčastější motivací příjemné strávení volného času a  možnost seberealizace. Skauti často mluví o  pocitu zodpovědnosti a  dluhu vůči oddílu, který ho vychoval i o zmíněné seberealizaci. Martina Čichonová v Junáku nevyrostla, ale dobrovolnictví se věnuje od svých 16 let, nyní jako koordinátor brněnské skupiny Amnesty International. „Do dobrovolnické sféry jsem vstoupila i kvůli tomu, že jsem vázána jen sama sebou, ne žádnou povinností vůči zaměst­ navateli a podobně,“ říká Martina. Vlastní svědomí je silným motorem i pro ostatní oslovené dobrovolníky. „Potřebuji v životě realizovat to, co si myslím, že je správné. Jinak bych ze života neměl radost,“ popisuje Job svoje pohnutky. Knoflík s ním souhlasí. „Většinou je to kombinace touhy pomoct s něčím, co má opravdu smysl, a touhy zdokonalit sebe prostřednictvím takové zkušenosti.“ Pracovat zadarmo Dá se vykonaná práce dobrovolníka změřit? Délkou, kva­ litou, penězi? Oslovení dobrovolníci se shodují, na tom, že dobrovolničení je hodnotou samo o sobě. „Myslím, že má člověk vždy lepší pocit, pokud se dokáže vyburcovat i k aktivi­ tám, na které by jinak neměl čas, a dokáže se více nadchnout pro danou věc, má dobrý pocit ze sebe, že hodnota jeho života není měřitelná pouze penězi a výkonem,“ popisuje Martina. „Ta odměna tam stejně vždycky v nějaké formě je. Hodnoty, které dobrovolníci vytvářejí, jsou často hodně důležité a cen­ né a bez dobrovolníků by mnohdy zkrátka nevznikly. Do­ brovolníci nejsou tak snadno zastupitelní jako placení lidé,“


říká Knoflík. Job vidí hlavní hodnotu práce – ať už dobrovolnické nebo jiné v obživě i životní realizaci. „Každého, koho zapojuji do své dobrovolnické struktury, vnímám jako člověka, který se rozhodl v mém společenství realizo­ vat svůj život,“ vysvětluje. Přečtěte si příběh o tom, kdy je dobrovolnictví ještě dobrovolné na straně 28.

Když docházejí síly Ne vždycky je ale dobrovolnický svět, stejně jako ten „normální“, idylický a bezproblémový. „Je obtížné motivo­ vat sebe i ostatní, pokud člověk naráží na překážky v lidské komunikaci či při jednání s nadřízenými organizace,“ popisuje Martina svůj pohled na stin­ né stránky práce. Pokud by uvažovala o  odchodu, bylo by to v  okamžiku stagnace a demotivace právě ze špatné komunikace nebo pocit, že už nemůže ostatním nic předat. Knoflíka by k opuštění dobrovol­ ničení vedl hlavně čas, který by tím získala, ale i  pocit, že práce nemá výrazný přínos pro ni ani pro nikoho jiného. Zajímavé zamyšlení nabízí Job „To, že mám občas chuť dělat radě­ ji něco jiného nebo vůbec nic, mě právě vede k zamyšlení. Proč dělám to, co dělám? Neodcizil jsem se svým

vlastním představám, neodcizuji se blízkým lidem, na kterých mi záleží a se kterými jsem se do práce pustil nebo kteří mi byli pro zapojení inspi­ rací? Zamýšlím se také nad tím, zda to se svou aktivitou nepřeháním.“ Dobrovolnický amatérismus Poslední otázka na dobrovolníky se týkala toho, jestli si někdy při­ padají jako amatéři, když dělají práci, na kterou nejsou přímo kvalifikovaní, ale za  to jí dělají podle nejlepšího vědomí a  svědomí a  zadarmo. Job i  Knoflík tuhle myšlenku odmítají. „Amatér je silné slovo – myslím si, že v dobrovolnictví to o tom vůbec není. Nikdo nečeká, že bys měl být odborník,“ myslí si Knoflík. „Přijdu si jako člověk, který dává své prá­ ci, placené i neplacené, co je jí třeba. Moji spolupracovníci mě jako ama­ téra nevidí a  já v  nich vidím pro­ fesionály, kteří do  společného díla, vnášejí velkou část sebe,“ dodává Job. Martina v amaterismu vidí i výhody. „Mám aktivismus stále jako koníček a  nemusím se stresovat tím, jestli naplňuji stoprocentně nějaký vytyčený plán, že dokážu mít nad věcí nadhled a pochopit lidské slabosti při neplnění nějakých vytyčených cílů.“

www.merrell.cz

Martině, Knoflíkovi i Jobovi jsme ještě předložili následující výroky, které se k dobrovolnictví (ne) vztahují. Co na ně říkali? „Makám tady zadarmo a dobrovolně, tak mám snad právo si vzít tyhle zbylý pastelky domů.“ Job: Cítím za tím trochu nevyjasněnost, proč člověk dělá to, co dělá. Zároveň více pocit nedocenění. Nepřišlo by mi na mysl, že by v této situaci mohly pomoci pastelky. Důležitější než konkrétní způsob ocenění je reálný pocit docenění té které osoby. Nejdůležitější je, ale mít radost a pocit naplnění ze své práce. Pokud to není, odměna to jen těžko nahradí. Knoflík: Moc výroku nerozumím. Ale z mé zkušenosti z dobrovolné práce vyplývá vždy velice flexibilní přístup a mnoho jiných benefitů, lidé se k vám chovají moc dobře a jsou rádi, že pro ně pracujete. Když jsem někde dobrovolně, nemám z toho špatný pocit, který cítím z citace, můžu také vždy dobrovolně odejít. Martina: Do dobrovolnictví musí člověk vstupovat s tím, že jeho práce nebude třeba nijak zvláště oceněna a nebude nijak měřitelná. „Jsem tady dobrovolně a dělám, co můžu, tak mi do toho nekecejte.“ Job: Chápu to jako nevyjasněnost v míře a způsobu aktivit. Každý, kdo ode mě přijímá nějaký dobrovolný závazek, si musí uvědomit, že jej realizuje ve společný prospěch, v rámci společné vize. Dobrovolnickou prací naplňujeme cíle, úkoly, závazky a někdy může být lepší nedělat nic. Kupříkladu se někomu nabídnu/někdo mě poprosí o masáž zad. I když se pustím do dobrovolné masáže, nemohu masírovanému provádět, co se mi zlíbí. Obdobný pohled mohu použít opačně. Pokud by mě byly požadavky masírovaného nepříjemné, nemůže mě donutit práci dokončit. Martina: To, že člověk dělá něco dobrovolně, ještě neznamená, že dělá vše správně a že se nemusí v rámci svého aktivismu dále vzdělávat. Někdy totiž dobré úmysly udělají větší neplechu a způsobí problémy, než kdyby člověk nedělal nic. Jak se říká: Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Knoflík: To mi neříká vůbec nic. Osobně jsem vděčná vždy za jakékoliv podněty, o to více, když se chci někde něco naučit. Bez zpětné vazby bych byla nešťastná. Souhlasíte? Jak byste výroky okomentovali vy?

27 |


skauting | příběh Klára Škvorová (23 let)

(Ne)dobrovolník KLÁRA

Je studentkou života a ve volných chvílích též andragogiky a personálního řízení na FF UK. Momentálně na vlastní kůži studuje, jak se žije ve Švédsku. Kl@skaut.cz

Poslední dobou při debatách s kamarády skauty často tematicky sklouzneme k tomu, co všechno ve skautu podnikáme. Až příliš často se v našich rozhovorech ale objevuje demotivace a vnímání práce v oddíle jako nutné povinnosti. V čem je ta chyba? Proč spousta činovníků dělá „dobrovolně“ něco, co je nebaví? Jeden můj důležitý poznatek z vůdcovek byl, že „dobrovolník je od slova dobrovolně a dobrovolně můžu dělat jen něco, co dělám rád“. Jakmile něco nerad dělám, není to přece dobro­ volné. Když jsem se s tou myšlenkou setkala poprvé, říkala jsem si, že to je přece jasné. Nicméně později jsem o ní začala více uvažovat a došlo mi, že to není až tak jasné. Že často děláme věci, které nechceme, ačkoli bychom je dělat nemuseli. Protože jako dobrovolníci přeci máme možnost volby, jestli je dělat chceme. Dárky se nevracejí „No jistě, to se jí to povídá, jenže když ten oddíl nepovedu já, tak to nikdo jiný dělat nebude a oddíl zanikne.“ Kolikrát už jsem podobný argument slyšela! Což mě přivádí k další důležité myšlence, kterou jsem si z Gemini odvážela a která je s tou předchozí silně spojena – dárky se nevracejí. Co přesně to znamená? Třeba to, že je dospívající člověk často „motivován“ k převzetí oddílu tím, že „musí vrátit to, co dostal“ a za to, že si užíval své dětství v oddíle, teď musí „zaplatit“. Není mým záměrem rozporovat pokračování jedince do vůdcovské role, ale chci poukázat na důležitou roli jeho motivace. Pokud oddíl začne vést jen kvůli tomu, že musí vrátit dárek, který mu byl dán, pak je to špatně, protože k vedení by měl mít zcela jiné motivace, než je pocit dluhu. Abych ještě více upřesnila, co myslím pocitem dluhu – dle mého názoru se situace „musím, protože jsem dostal dárek“ a „chci ten dárek předat dále“ liší. Možná vám přijdou stejné, ale já mezi nimi vidím velký rozdíl v motivaci. Pokud „chci předat dárek dále“, pak jsem motivo­ ván pozitivně tím, že se chci podělit o to, co jsem si sám užil. Pokud „musím“ aniž bych chtěl, pak jsem motivován nega­ tivně a to není správná motivace k takto důležitému úkolu, kterým vedení oddílu bezpochyby je. Stejně tak nesouhlasím s argumentem „když ne ty, tak nikdo“, který je často využíván jako přesvědčovací meto­ da. Ano, tímto pravděpodobně dotyčného donutíte, aby se funkce ujal, ale jaký to může mít výsledek? Bude dělat něco, co ho nebude bavit, což se začne brzy podepisovat na výkonu, který bude podávat, a nakonec odejde úplně vyhořelý. Osob­ ně si myslím, a možná se mnou nebudete souhlasit, že je lepší, aby to v takovém případě nevzal nikdo. Argument „to

| 28

se ten oddíl rozpadne“ není dostačující – tak se oddíl rozpadne, no a? Špatně fungující je často horší než žádný. Automatické dobrovolnictví Proč tedy taková spousta lidí v Junáku dělá něco, co je nebaví? Když jsem se jednou v podobné situaci ocitla, snažila jsem se na tuhle otázku najít odpověď. Jediné, co se mi podařilo vymyslet, se týkalo vnímání dobrovolnictví. Přijde mi, že málokterý skaut vnímá své působení v Junáku jako dobrovolnou činnost v pravém smyslu slova. Jede-li někdo do zahraničí sázet stromky nebo učit postižené děti bez nároku na plat, automaticky všem na mysli vytane „ha, dobrovolník“. Když ale sami přemýšlíme o práci v Junáku, není to první asociace, která nás napadne. Pravděpodobně proto, že se v tom prostředí pohybujeme tak dlouho a už o něm nepřemýšlíme měřítky vnějšího světa. Vnímáme jako dobrovolnictví všechno možné okolo, ale vedení oddílu je prostě činnost, která „se dělala vždycky“. Neříkám, že na  to zapomínáme úplně. Například Modrákův článek o placeném činovnictví na webu Rover­ groundu (viz Roverground, sekce Názory, Placené činovnictví – mezi utopií a ústupkem z ideálů?) rozvířil nema­ lou diskuzi a mnoho skautů v mém okolí mělo potřebu se ostře vymezovat vůči tomu, aby činovníci dostávali zaplaceno. Tím odhalujeme zajímavou skutečnost – lidé dobrovolnictví vnímají jako opravdu důležitou součást života. Mnoho z nich si nedokáže představit, že by děla­ li stejný objem činností, kdyby za ně dostávali zaplaceno. A mimo jiné to též ukazuje na fakt, že přece jen vnímáme naši činnost v Junáku jako dobrovolnou. Myslím si ale, že na to často zapomínáme a pak spoustu věcí děláme neradi a „nedobrovolně“, přestože bychom nemuseli. Vědomí, že něco dělám dobrovolně ve svém volném čase, protože mě to baví a kdykoli toho můžu nechat, je tím nejdůležitějším předpokladem dobrovolnické práce. Tip na konec: Přečtěte si na straně 26 o skautech, kteří dobrovolničí i jinde.  Článek převzat z internetového magazínu Roverground (www.roverground. cz) se svolením autorky.


skautis | skauting

Rady a tipy pro skautIS E-mailové konference pro členy i rodiče Je tak nepříjemné, když mezi adresáty e-mailu o výpravě zapomeneš dát Slimáka, který měl udělat nákup jíd­ la na výpravu a ty to pak musíš nečekaně řešit. SkautIS nabízí možnost zřídit e-mailovou konferenci a tu využívat pro komunikaci se členy oddílu, nebo třeba i pro zasílání informací rodičům. SkautIS totiž nenabízí jen obyčejné e-mailové schránky, ale také možnost zřizovat a spravovat mailové konference. Celé řešení je postavené na službě Google Groups. Díky tomu je možné diskutovat i přes webové rozhraní a mít stále k dispozici kompletní archiv všech zasílaných zpráv. Díky propojení se skautISem navíc přinášíme i pěknou po­ dobu adres (na doméně @skaut.cz, @skautka.cz, případně s využitím domén oddílů a středisek) a hlavně přehledný seznam členů konference. Jak si tedy takovou oddílovou konferenci založit? Stačí pracovat v roli „Vedoucí/administrátor oddílu“ (případně jiné jednotky) a kliknout na „Moje jednotka“ a následně na záložku „Domény a Google Apps“. Na této stránce se zobrazují v poslední části všechny konference, které už má tvůj oddíl založené a můžeš zde zakládat i nové – kliknutím na tlačítko „Přidat“. Pak zadáš libovolný název konference (např. „Hlemýždi z Pelechova – oddílová rada“) a vybereš mailovou adresu, která se ti hodí (třeba rada.hlemyzdu@skaut. cz). Pak ještě určíš, kdo bude správcem konference. Ten může konferenci spravovat nejen ve skautISu, ale i ve webovém rozhraní Google Groups (najdeš ho například na skupiny.

JERRY

Ondřej Peřina (30 let) Vedu Liberecký kraj spolu se skvělým týmem lidí, se kterými také pořádáme vůdcovské a čekatelské kurzy. Kromě toho jsem od ledna zpravodajem VRJ pro IS/ICT.  jerry@skaut.cz

NOVÉ FUNKCE SKAUTISU • vydána první verze mobilního skautISu pro Android (4.x) • nová podoba členských karet • ověřené uživatelské účty • vylepšení v STS a znovu přijímání čísel • archivace a mazání detailních výpisů STS • lepší správa domén PLÁNY NA ROK 2014 • agenda vzdělávacích akcí • základní vyúčtování dotací • nový design skautISu • správa hostingu Lebeda

skaut.cz). Na následující stránce skautISu už jen pohodlně vybereš všechny členy, kterým mají maily z konference cho­ dit. Můžeš přidávat seznam mailových adres oddělených čárkou, můžeš vyhledávat jednotlivé osoby třeba podle jména, ale lze snadno i zaškrtat libovolné osoby z tvého oddílu a jedním kliknutím je do konference přidat. SkautIS u každé e-mailové adresy navíc zkusí dohledat jméno osoby, takže vždy vidíš, kdo je členem dané konference. Není nutné, aby všichni členové měli skautský e-mail, prostě stačí mail, který běžně používají. Díky tomu můžeš snadno vytvořit i e-mailovou konferenci pro rodiče a hro­ madně informovat o dění v oddíle, výpravách apod. Je snad­ né a pohodlné poslat mail na rodice.hlemyzdu@skaut.cz a  nemuset si pamatovat jednotlivé adresy.

29 |


skauting | hodnocení grafiky

Nový kabát pro časopis V zájmu zjednodušení a zpřehlednění časopisu jsme se v redakci rozhodli upravit grafiku časopisu. Podařilo se nám to? Zkus si prosím ještě jednou projít časopis a odpovědět si na následující otázky, tentokrát se soustřeď hlavně na grafickou podobu časopisu. První dojem z nové grafiky ☐ super, moc se mi líbí, je to lepší než dřív ☐ líbí se mi, ale ta stará byla v pohodě ☐ chybí mi některé prvky, vypadá to moc komerčně ☐ nelíbí se mi to, už to není Skauting ☐ nemám na to názor Jak se ti líbí fotky v záhlaví článků? ☐ atraktivní, upoutají moji pozornost ☐ neurazí, nenadchnou ☐ blíží se to dětskému časopisu, vůdce tolik fotek nepotřebuje Chybí ti rozdělení, podle kterého by ses v časopise orientoval (tagy, semafor)? ☐ ano ☐ ne Navrhuješ nějaké uživatelsky příjemnější barevné rozdělení?

Dva sloupce místo tří, konec marginálií. Budou ti chybět, četl/a jsi je? ☐ jasně, často byly tím, kvůli čemu jsem si přečetl celý článek ☐ dva sloupce jsou pro mě přehlednější, marginálie mi nechybí ☐ marginálií je škoda, změna sloupců byla zbytečná ☐ text je bez nich čitelnější, dobrá změna ☐ je mi to jedno Barvy ve Skautingu. Je ti jedno, jaká je obálka? ☐ ano, důležitý je obsah ☐ ne, barva mě naladí nebo naopak odradí od čtení

| 30

Fotky ve Skautingu. ☐ jsou tak akorát na dokreslení, vyhovuje mi to ☐ dal bych jim víc prostoru, je jich tam málo ☐ zbytečně zabírají místo textu ☐ jsou využívané špatně, většinou nic neříkají Další poznámky ke grafice?

Tenhle dotazník slouží hlavně Tobě k utřídění názoru. Jestli chceš pomoci i nám a mít možnost grafiku časopisu ovlivnit, klikni na webu na online formulář – http://bit.ly/ nova_grafika nebo piš na kata@skaut.cz. Děkujeme!


Ideální parťák na hory i do města LOAP Alpinex 25

Technologie BullTech ze zesílených vetkaných vláken zajišťuje vysokou odolnost proti protržení, polyuretanový zátěr zaručí nepromokavost celého batohu, zádový systém AVS vyniká maximálně výkonným odvětráváním. Do výbavy dále patří anatomicky tvarované ramenní a boční kompresní popruhy, bederní pás a prsní spojka, integrovaná pláštěnka Hmotnost 930 g, objem 25 litrů Více batohů na hory i do města najdete na www.loap.cz

31 |


pozvánky na akce 22.dubna Den Země

3.května Mezinárodní den svobody tisku

16.–18. května Finále Expedice ZS

Slavíte s oddílem nebo družinou 22. dubna den Země? Dejte prostor družinám, aby vymyslely, čím Zemi k jejímu svátku obdarují. Zasaďte strom, ukliďte břehy řeky, vyrobte nové koše na třídění odpadu v klubovně.

Na 3. května připadá mezinárodní den svobody tisku – přineste na schůzku noviny a nechte starší vyškrtat to, co by podle nich cenzurou neprošlo. Popište jim, které režimy používají cenzuru a proč. Využít můžete aktuální situaci v Rusku a na Ukrajině nebo příběhy čínských disidentů.

Celoroční soutěž časopisu Skaut vyvrcholí 16.–18. května u Velkého Boleveckého rybníka v Plzni. Zúčastní se ho 12 nejlepších hlídek. Víte, jestli mezi nimi není i vaše družina? Aktuální výsledky najdete na této adrese http://bit.ly/NuN7fi.

26.dubna Den sv. Jiří, patrona skautů Využijte svátek k zařazení programu o historii, kořenech skautingu nebo osobní odvaze. Vyrazte na výpravu k pomníku sv. Jiří. Nebo se v sobotu 26. dubna vydejte na tradiční pouť k Ivančeně v Beskydech. Středisko ☐  zkontrolovat, jestli jsou světlušky a vlčata přihlášená na ZVAS ☐  zkontrolovat rozpočty táborů, schválit hlášenky táborů

7.–11. května Srp, kříž a lilie Metodické setkání zaměřené na práci s historií chystá na  7.–11. května Skautský institut A. B. S. Součástí akce na Náchodsku budou workshopy, besedy i přednášky o tom, jak program o historii a myšlenkových základech vytvářet. Přihlašování na mailu program@skautskyinstitut.cz.

☐ zkontrolovat stav tábořiště a táborového vybavení

17.května Memoriál RNDr. Rudolfa Plajnera 25. ročník tradičního skautského závodu z vrchu Tesák v Hostýnských vrších v sobotu 17. května. Přihlašování na plajner.memorial@gmail.com uzávěrka 30. dubna. Další info na FB akce.

Skauting, dvouměsíčník pro skautskou výchovu – vydává Tiskové a distribuční centrum Junáka Redakce Senovážné nám. 24, 110 00 Praha 1, tel.: 234 621 223, fax: 234 621 399, e-mail: skauting@skaut.cz, Šéfredaktorka Katka Šmajzrová (kata@skaut.cz) Redakční rada Katka Šmajzrová (kata@skaut.cz), Hana Žampachová (zampachova.hana@gmail.com), Marek Fapšo (fapso.marek@gmail.com), Jaroslav Rejl (kaktus.jr@gmail.com), Adéla Skoupá (adaskoupa@gmail.com) Grafický návrh Filip Lux, grafická úprava a sazba Marek Bárta Inzerce tel: 234 621 223, e-mail: tdc@junak.cz; www.skaut.cz/tdc, www.skaut.cz/obchod Tisk Polygraf © TDC Junáka Zaslané rukopisy, kresby a fotografe se archivují a vracejí se jen na vyžádání odesílatelů. Vydavatel si vyhrazuje právo zveřejnit publikované materiály též na internetu. Vyšlo 10. 4. 2014, uzávěrka byla 28. 2. 2014, uzávěrka květnového vydání bude 16. 4. 2014. Foto na titulní straně Soňa Prachařová

www.facebook.com/casopisskauting/

Skauting 2 2014 web  

Grafický návrh časopisu Skauting

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you