2 / září 2018
Sny se plní, Lípa Musica zahájila s Magdalenou Koženou V pondělí 17. září byl slavnostně zahájen 17. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica dlouho očekávaným galakoncertem přední světové mezzosopranistky Magdaleny Kožené. Zahajovací koncert, který byl současně druhým Koncertem pro Liberecký kraj, nabídl mimořádnou operní lahůdku. Exkurz do "Zahrady nářků" zavedl návštěvníky koncertu do tajů barokního operního repertoáru, který není běžnému posluchačstvu tolik známý. V podání světově ceněné pěvkyně zazněly ukázky z děl italských barokních autorů i velikána Georga Friedricha Händela. Emocemi prýštící večer byl přehlídkou interpretačního umění v té nejvyšší kvalitě. Magdalena Kožená naplnila očekávání do posledního místa zaplněného divadla v té nejvyšší možné míře. Její technicky dokonalý hlas a intenzivní prožitek umocněný patetickou "slovanskou slzou" je pro tento repertoár jako stvořený. Dramatické osudy slavných ženských hrdinek vykreslila Kožená v rozměrném pásmu árií a recitativů s precizností, intimitou i dravostí. O mistrný doprovod se postaralo vynikající Collegium 1704 pod taktovkou Václava Lukse. Přečtete si recenze tohoto výjimečného večera, který vejde do dějin Lípy Musicy, a příští rok se těšte na King’s Singers!
Kožená & Luks aneb Baroko pro Liberecký kraj Festival Lípa Musica postoupil zase o krok dál. Jeho úvodní večer, Koncert pro Liberecký kraj, ozdobila v pondělí Magdalena Kožená s Václavem Luksem a jeho barokním orchestrem Collegium 1704. V divadle v Jablonci nad Nisou se zastavili na svém evropském turné s novým programem sestaveným z větší části z nedávných hudebních objevů. Spojení světoznámé české sopranistky a mezinárodně úspěšného českého souboru je v barokním repertoáru víc než logické, ale doposud nebylo časté – jde nyní teprve o třetí společný projekt, o projekt s novinkami v repertoáru umělkyně. Václav Luks pro něj sólistce nabídl několik výrazných scén nalezených nedávno mezi pozapomenutými notami v archivu v Neapoli a uváděnými tedy v novodobých premiérách. Program už slyšeli lidé v Ostravě, Brémách a Kolíně nad Rýnem, po Jablonci s ním Magdalena Kožená s Václavem Luksem jedou ještě na konci září do Postupimi a v prvních říjnových dnech do Bratislavy a Zlína. Má se také nahrát. Název programu Il giardino degli sospiri, Zahrada nářků, se pokouší vystihnout a zastřešit emocionální výraz společný většině zastoupených hudebních čísel - výjevů a výňatků exaltovaných, naléhavých, nabitých city a afekty, jak to barokní autoři uměli. Angelica, Atalia, Aggripina, Maria dolorata… To jsou jen některé názvy oper či kantát, z nichž dramaturgie večera vybírala. K nim se během večera hned dvakrát přidala Opuštěná Ariadna a na závěr tragicky končící řecký mýtus o milenci, překonávajícím každou noc mořskou úžinu, kterou je od něj oddělena Héro, kněžka bohyně Afrodity. Škoda, že posluchačům zůstaly v příliš stručném průvodním slovu utajeny nejen hlubší historické podrobnosti a souvislosti děl, ale i jejich náměty a zápletky, natož dokonce zpívané texty. Koncert pak poutá pozornost především jen a jen ryze hudebně, což ovšem v případě těchto interpretů naštěstí není vůbec málo. Dávají k dispozici komplexní, zralé a svrchované umění sahající od techniky přes prožitek po praxi a zkušenost, od neokázalé suverenity a jistoty po záruku stylovosti, od virtuozity po přesvědčivost. Program otevřela a uzavřela hudba Georga Friedricha Händela. Kantáta Armida abbandonata i kantáta Ero e Leandro jsou rané kompozice z doby jeho studia a působení v Itálii, plné typických obratů, postupů a ozdob, proměnlivé, nápadité a barvité. Neuvádějí se tak často. Další položky byly úplnými novinkami – Atalia od Francesca Gaspariniho, Angelica e Medoro od Leonarda Lea i instrumentální hudba od Leonarda Vinciho, Domenica Sarry a Benedetta Marcella, vesměs Händelových italských benátských a nepolských – současníků. Přes očekávaný nejvyšší interpretační standard, bezchybný zpěv, přes neutuchající bohatství dynamických a výrazových proměn a Luksovo
postupů a ozdob, proměnlivé, nápadité a barvité. Neuvádějí se tak často. Další položky byly úplnými novinkami – Atalia od Francesca Gaspariniho, Angelica e Medoro od Leonarda Lea i instrumentální hudba od Leonarda Vinciho, Domenica Sarry a Benedetta Marcella, vesměs Händelových italských - benátských a nepolských – současníků. Přes očekávaný nejvyšší interpretační standard, bezchybný zpěv, přes neutuchající bohatství dynamických a výrazových proměn a Luksovo obvyklé vysoce fyzické dirigentské nasazení se nelze ubránit dojmu, že v první polovině se interpreti v suché akustice nevelkého divadla teprve zahřívali, a nelze se ubránit ani dojmu, že některé árie, scény a kantáty, snad mimo těch Händelových, měly v sobě obsažen náznak informativnosti, odtažitosti, nikoli stoprocentní uvolněnosti a ztotožnění. Přinejmenším v porovnání k oběma přídavkům – známým áriím z Händelových oper Rinaldo a Ariodante, první pomalé, táhlé, zdobené, druhé rychlé, bravurní, rozpjaté v opravdu celém hlasovém rozsahu. Magdalena Kožená až v nich byla se svým dokonale vedeným a pro malý prostor sytým hlasem opravdu nadstandardně svou – dravě vášnivou, vemlouvavou, vokálně oslňující… Petr Veber, Klasikaplus.cz
Intimní galapředstavení: Magdalena Kožená na festivalu Lípa Musica …Podtitul Zahrada nářků zcela vystihoval hlavní sentiment v přednesu Magdaleny Kožené. Nekonečný smutek a nářek předznamenala po Händelově Sinfonii k Agrippině Kožená už v arii Ah, crudele od stejného autora. Dalšími pocity a dramaty, jež ovládají osoby zhrzené láskou, byla kromě stesku a nářku též energický vztek, zhrzenost a žárlivost obsažené v recitativu Per te z kantáty Armida abbandonata. Dle sentimentálního a lamentačního předznamenání se ale odvíjely i další pasáže koncertu. V silně pocitovém večeru Magdalena Kožená dojímala publikum přednesenými náladami pravdivě. Hudbě propůjčovala živý výraz a znásobovala její účinky. Místy se jednalo až o pěvecko-dramatické vystoupení. Ve vyváženosti obou složek se však ukrývalo to pravé tajemství obrovské působivosti, jíž podtrhoval i skvělý doprovod Collegia 1704… Koncert Magdaleny Kožené a Collegia 1704 byl velmi silným zážitkem, jakkoliv by se dramaturgie programu, stavícího takřka výlučně na nářkovém repertoáru, zdála zprvu neatraktivní. Jména interpretů na druhou stranu dávala jistotu, že program nebude postaven na zoufání, ale na tom nejlepším hudebním projevu. A tak se také stalo. Tomáš Cidlina, Operaplus.cz / ukázka