2/červenec 2022
Vojta Nýdl: Příběh naší nedonošené dcery je plný zázraků Uznávaný muzikant Vojta Nýdl, známý z kvarteta Clarinet Factory, vydal první sólové album. Před padesátkou si tak splnil hudební sen, který věnoval všem nedonošeňátkům. Předčasně se před pěti lety narodila i jeho mladší dcera Johanka. „Její příběh je plný zázraků,“ říká o své malé velké bojovnici, která se stala jeho múzou v projektu Dítě z větru… A právě ten představí Vojta Nýdl i na festivalové Noci na vlnách 20. srpna na vodním hradě Lipý v České Lípě. Covidový lockdown byl pro Vás časem pro vytvoření nového projektu… Přesně tak. Skladatelka a klavíristka Beata Hlavenková mi říkala už mnoho let, že bych měl natočit desku, kde budu hlavně zpívat. Dlouho jsem si to neuměl představit a bránil se tomu. Jak by to vzali kluci z Clarinet Factory? Jsem v tom dost konzervativní. Nakonec to ve mně uzrálo a řekl jsem si, že jo! Celý rok jsem psal texty, skládal muziku, scházeli jsme se s Beatkou... Natáčeli jsme v tvrdém lockdownu, chvílemi to bylo lehce dramatické, ale nakonec jsme to měli za týden natočené. Po kolika letech hudební dráhy jste vydal sólový debut? Záleží, odkdy se to počítá. Buď od začátku studií na pardubické konzervatoři – to byl rok 1986. Nebo od doby, kdy jsme s Clarinet Factory začali psát společně vlastní muziku – to bylo asi před dvaceti lety. Teď jsem si to napsal sám pro sebe. V písni Jing a jang zpíváte: "Jediné stálé je, že se věci mění." Co vše se změnilo tím, že máte sólovou desku? Objevil jsem de facto absolutní svobodu. Doteď jsem dělal kompromisy. V orchestru dostanete každý týden noty, dirigenti po vás chtějí něco, co se leckdy neshoduje s vaší představou. Přizpůsoboval jsem se i v Clarinet Factory, byť jsme jako bráchové. Prosadit svůj názor je ale někdy argumentační bitva. Teď jsme na to byli jen dva. A Beatka je v tomto směru velmi citlivá, pořád mi říkala: „Bude to, jak ty chceš. Tak jak to chceš?“ Na to jsem vůbec nebyl zvyklý. Byla tím důležitým člověkem, který mi nenásilně dával zpětnou vazbu. Hodně jsem poslouchal, co si myslí, ale konečné rozhodnutí bylo na mně. Možnost vybrat si pro mě ale znamená i ztrácet půdu pod nohama. Vydal: Bohemorum, s. r. o. Žižkova 528/6, 470 01 Česká Lípa, info@lipamusica.cz, +420 725 843 104 Fotografie: archiv festivalu a umělců
Jsem typ, co má rád jídelní lístky se třemi jídly. Jakmile jsou to tři strany, nikdy nevím, co si dát. A k tomu, že věci se mění – potřebuji!, aby se svět kolem mě proměňoval. Nestát na jednom místě mám rád odmalička. Jako kluk jsem si v pokojíčku pořád přestavoval nábytek. Starší dcera to má po mně, pokojíček si přestavuje dvakrát týdně. Žena to nechápe, tak jí říkám: „Vůbec to neřeš!“ Vidím sám sebe a chápu ji. Jak chutná absolutní tvůrčí svoboda? Na jednu stranu je to opojení, na druhou velká zodpovědnost, která tíží víc, než když hrajeme čtyři nebo v orchestru šedesát. Vystoupil jsem ze své komfortní zóny a vše je na mně. Třeba křest alba, aby to dobře dopadlo... Svobodný svět je úžasný, zároveň mám na zádech naloženo víc než dřív.
Dobrá otázka! Přirozeně jsem se obklopil ženským týmem, což jsem si uvědomil až později. K tématu zrození a předčasného narození se to vlastně hodí. Ženský svět mám rád, jak ho postupně poznávám, fascinuje mě. Je jiný než mužský – řekl bych, že umíte líp spolupracovat, pokud tedy chcete. Dokážete víc propojovat, jste vstřícnější. Chlapi jsou někdy přímější, ale zase tam bývá příliš ega. Když se vrátíme ještě k Beatě Hlavenkové – co vám intenzivní spolupráce s ní přinesla nejvíc?
Určitě. A k tomu věku – přišlo to tak nějak přirozeně. Jsem rád, že jsem do toho šel, a hlavně že jsem to dokončil. Jsem totiž vizionář, který lidi kolem sebe zaměstnává svými výmysly a pak potřebuje ty, kteří je rozvinou a dokončí.
Duchovně se nesmírně posunula, osvobodila se od mnoha dogmat v sobě a taky kráčí za vnitřní svobodou. I já chápu život jako cestu, na které máme nepotřebné odhazovat a čistit se. V tom jsme absolutně napojení. Naše spolupráce měla i tento lidský přesah a věřím, že je to z té muziky cítit. Protože hudba nemá ráda kalkul, vždy je to pak slyšet. A duchovních věcí se dotýká celé cédéčko, protože to celé s Johankou byla obrovská duchovní zkušenost. Vidíte tolik věcí kolem sebe, které vás přesahují, a nemůžete je nijak ovlivnit. Můžete jen doufat, že to dobře dopadne.
Pracoval jste v tomto ohledu hlavně se svými přáteli…
A naštěstí dopadlo, Johanka je veselá zdravá holčička!
Ano! Kluci z Epoque Quartet jsou vesměs moji kolegové ze SOČRu. Kluky z Clarinet Factory jsem tam prostě chtěl mít - jsme jako rodina. Všichni jsme spolu i s Beatkou hráli už v Eternal Seakers, ještě s Lenkou Dusilovou. Jsou to skvělí muzikanti, znám je léta a vím, co od nich můžu ve studiu čekat. V tomto směru nehazarduju.
Ale její první dva měsíce byly boj o život. Narodila se půlkilová, krvácela do hlavičky, čtyřikrát ji operovali, dostala infekci… Fakt strašný. Když chodíte čtyři měsíce na ARO, vidíte všechna ta miminka – jeden den dítě v postýlce je, druhý není… V přímém přenosu zažíváte zrození i smrt zároveň, což bylo emočně velmi silné. Píseň Dítě z větru jsou vzpomínky na to. Beatka mi říkala, ať zkusím napsat, co si z doby v Motole pamatuju, že text zhudební. Rodil se ve mně asi měsíc, nakonec jsem k tomu
Je vydání vlastního alba dva roky před padesátkou splněný sen?
Textově se na albu podílely kromě Beaty ještě Jana Ivanovic Infeldová a Tamara Borovkova. Spolupracuje se vám se ženami jinak než s muži?
20/8–15/10/2022
Hana Blažíková umělecká garantka