2/září 2019
Josef Špaček: Hudba vždy mluví stejným jazykem „Lípa Musica je festival, který se svým rozsahem, kreativitou a kvalitou umělců řadí mezi absolutní špičku. Když jsem byl osloven, abych se v letošním roce jako umělecký garant festivalu spolupodílel na tvorbě programu, byl jsem absolutně nadšen. Vždy bylo mým přáním vyzkoušet si takovouto roli a angažovat se ve výběru a oslovování umělců, kteří budou tvořit páteř celého festivalu,“ říká světově uznávaný houslový virtuóz a dosluhující koncertní mistr České filharmonie Josef Špaček. V pondělí 23. září se poprvé v nové úloze představí na festivalovém pódiu a jako prvního koncertního partnera si nevybral nikoho menšího, než svůj protějšek z Berlínské filharmonie, koncertního mistra a rovněž úspěšného sólistu Noaha Bendixe-Balgleye. V pondělí 30. září se k Josefu Špačkovi přidají i ostatní členové jeho hudebně nadaného rodinného klanu na výjimečném setkání a současně festivalové premiéře v Teplicích. Na uměleckého garanta se můžete těšit navíc i na saské zastávce 3. 10. ve Waltersdorfu, kde představí své špičkové sexteto ve složení Špaček-Feldmann-Malov-Szücs-Steckel-Jamník.
Co pro Tebe znamená být uměleckým garantem takovéhoto hudebního festivalu?
Pro mě je to novinka, protože jsem nikdy v takové pozici nebyl. Nicméně když za mnou Martin Prokeš, ředitel festivalu, s touto nabídkou přišel, tak jsem neváhal, protože mě velmi lákalo mít možnost podílet se na vytváření takovéhoto špičkového festivalu, jakým je Lípa Musica. Lákalo mě podílet se na dramaturgii, na výběru muzikantů, i na té celkové myšlence, čím se budeme inspirovat, jakým směrem se festival bude ubírat. Za svůj umělecký život jsem měl příležitost potkat desítky fenomenálních muzikantů z celého světa, ať už to bylo při studiích, či na různých soutěžích, koncertech nebo festivalech. Hudba vždy mluví stejným jazykem a proto když se potkají dva muzikanti, mnohdy se vytvoří vazby trvající třeba i celý život. Možnost představit je českému publiku byla pro mě velmi lákavá, a proto si tuto svoji novou roli velmi užívám. Když bychom měli představit jednotlivé koncerty, na kterých se budete podílet jako interpret společně s hosty, které jsi přizval k 18. festivalovému ročníku, začněme tím nejmenším obsazením, kde se představíte dva houslisté společně s Noahem Bendix-Balgleyem. Nabízí se otázka, zdali to bude souboj houslistů…
Já jsem se s Noahem potkal na jedné houslové soutěži v americkém Indiannapolisu, kde jsme oba dva postoupili do semifinále. Ale ani jeden z nás se potom nedostal do finálového kola. Jedna z porotkyň této soutěže, Pamela Frank, velmi významná houslistka, nás pozvala na takzvanou „looser party“ a tam jsem se s Noahem poznal trochu blíž. To bylo naše první
docela padli do noty. Dobře se mi s ním spolupracuje, protože nás spojuje Vydal: ARBOR – spolek pro duchovní kulturu podobná Oba Lípa, dva působíme v Žižkova 528/6,cesta. 470 01 Česká info@lipamusica.cz, +420 608 917 973 orchestru, Fotografie: Lukáš Marhoul, archiv festivalu máme ambice sólistické a oba máme rádi komorní hudbu. Noah navíc žije v Berlíně, takže je to kousek, takže
setkání. O několik let později se Noah zúčastnil Soutěže královny Alžběty, kde postoupil až do finále, takže je také laureátem této soutěže. Současně začal působit jako koncertní mistr v Pittsburghu a já jsem měl podobnou cestu jako on. Také jsem v té době začal hrát v České filharmonii a na Soutěž královny Alžběty jsem jel až čtyři roky po něm a také jsem skončil jako laureát této soutěže. Takže jsem ho vždy měl „na radaru“. A potom během jedné zimy, to bylo o vánočních svátcích, kdy jsme oba dva byli pozváni na festival v americkém Renu, a tam jsme vůbec poprvé spolu hráli v jednom koncertním programu. Myslím si, že jsme si docela padli do noty. Dobře se mi s ním spolupracuje, protože nás spojuje podobná cesta. Oba dva působíme v orchestru, máme ambice sólistické a oba máme rádi komorní hudbu. Noah navíc žije v Berlíně, takže je to kousek, takže jsem neváhal a hned jsem mu volal, když jsme plánovali koncert pro dvoje housle. Další z koncertů je koncert rodinný. Lidé, kteří sledují hudební svět v České republice, vědí, že jméno Špaček není spojené pouze s houslemi a Tvojí osobou, ale i s mnoha dalšími muzikanty. Na co se tedy můžeme těšit na koncertu s půvabným podtitulem Špačci ve fraku?
Špačci ve fraku je název knih, je to již několik souborů, které moje maminka vydala, jsou to knížky o našem dětství, mém a mých sourozenců, a součástí tohoto rodinného koncertu právě bude i čtení z těchto knížek. Budeme hrát skoro v plném obsazení, tj. mí tři sourozenci. Nejstarší sestra má malé miminko, a navíc nerada vystupuje před lidmi, takže ta do Teplic nepřijede, ale návštěvníci nás uslyší v obsazení housle, na které hraji já, potom dvě violoncella – můj otec a mladší bratr Petr, dále mladší sestra Janička, která nyní končí studium medicíny,
Je to sextet výrazných osobností, sólistů a zároveň umělců,
s námi bude hrát na flétnu, a potom náš nejmladší bratr Jakub, ten zvládá oba dva nástroje, jak housle, tak klavír, ale uslyšíme ho na klavír, který je jeho silnějším nástrojem. Program je poskládaný z menších kousků, abychom mohli obměňovat naše obsazení. Další koncert bude v rámci sextetu na německé straně festivalu ve Waltersdorfu…
Je to sextet výrazných osobností, sólistů a zároveň umělců, kteří mají rádi komořinu, který zahraje program s nesmírně zajímavým repertoárem, představ nám jej blíže... Je to koncert, kde návštěvníci uslyší českou hudbu – Dvořákův sextet – a hlavním bodem a zlatým hřebem večera bude Zjasněná noc od Arnolda Schönberga. To je snad jedno z největších komorních děl 20. století. Je to skladba neuvěřitelného charakteru, jímavá, vášnivá, niterní, srdceryvná. A u interpretace se sejdou špičkoví muzikanti. Z České republiky tam bude kromě mě také violoncellista Tomáš Jamník. Ke spolupráci jsme dále přizvali Tobiase Feldmanna, skvělého německého houslistu, takovou vycházející hvězdu v Německu. Na druhé violoncello zahraje Julian Steckel, opět vynikající německý sólista. Violy obstarají Sergej Malov, ruský houslista, který hraje i na violu a violoncello da spalla, a dále Máté Szücs, maďarský violista, který donedávna působil jako vedoucí skupiny viol v Berlínské filharmonii. Takže to obsazení je opravdu nabité. Nabízí se otázka, kdo to povede, když je tam tolik osobností? Já si myslím, že to je na tom to hezké, že je dobře, že je tam tolik výrazných osobností, že je to výhoda. Nepovede to jeden člověk, ale povedeme to vlastně my všichni a navzájem se budeme inspirovat.