© 2017 KPMG Česká republika, s.r.o., společnost s ručením omezeným a člen sítě nezávislých členských společností KPMG přidružených ke KPMG International Cooperative („KPMG International“), švýcarské organizační jednotce. Všechna práva vyhrazena.
NÁMĚTY KNIH ČERPÁM ZE SNŮ D
o roku 2007 se skrýval pod literárním alter egem Odillo Stradický ze Strdic. Skutečný úspěch u čtenářů i kritiků ale zaznamenal až s knihami, které napsal pod svým občanským jménem. Po historických prózách Pérák, Mlýn na mumie a Andělí vejce teď Petr Stančík pracuje na detektivce ze současnosti. „Bude se jmenovat Nulorožec a vyjde do roka a do dne,“ prozrazuje nositel ceny Magnesia Litera, jehož díla spojuje zvláštní snová logika. Právě píšete další román s podivuhodným názvem Nulorožec. O čem bude? V Nulorožci zpracovávám svou dávnou myšlenku chovat nosorožce pro rohy. Jsou to kožní deriváty, které při vhodné dietě rychle dorůstají, takže není třeba ty roztomilé tvory střílet. Nulorožec je detektivka ze současnosti, ve které se řeší dvanáctinásobná vražda nosorožců. To je ovšem jen taková záminka, ta kniha je především o poznání sebe sama. Víc už ale nebudu prozrazovat. Jako typický Blíženec ovšem dělám na více knihách najednou, většinou tak kolem deseti. Zrovna dnes mě napadlo, že bych mohl napsat pokračování Péráka. Chystám i další příběh komisaře Durmana (hlavní postavy románu Mlýn na mumie, pozn. red.). Bude se odehrávat v židovském městě, kde bude Durman řešit sériovou vraždu podle kabaly. Jinak samozřejmě připravuju knížky pro děti, právě píšu nový díl Jezevce Chrujdy. Jestliže pracujete na deseti knihách najednou, projevuje se vůbec to, co zrovna píšete, ve vašem životě? Většinou se to téma ve mně nějak projeví. Když jsem psal Mlýn na mumie, byl jsem hodně ponořený v roce 1866, takže mě vždy překvapovaly věci, které tam nepatřily, jako mobily nebo internet. Mimochodem, já nějak nedokážu tyto věci implementovat do svých knížek. Ani v detektivce ze současnosti nikdo nemá mobil. Sám ho používám, ale nějak mi ta technologie vadí. Zažil jsem ještě doby, kdy mobily neexistovaly, a bylo to v něčem mnohem příjemnější. Například lidé drželi slovo, a když se domluvili, že někam přijdou, tak tam přišli. Anebo taky ne, a pak to bylo špatně. Dnes se lidé běžně spoléhají na to,
že mohou schůzku posunout nebo odvolat. Samozřejmě že dnešní doba má i své výhody, ale myslím, že by mi bylo bližší žít v 19. století. Chodí k vám náměty samy, nebo je musíte vyhledávat? Námětů mám zatím tolik, že nové snad ani nehledám. Vyrůstají mi v hlavě samy. Mým velkým inspiračním zdrojem jsou sny. Ty si zapisuju, sbírám je a třídím, zejména na erotické a normální. Sny je totiž potřeba zafixovat. Zjistil jsem dlouholetou zkušeností, že když si sen nenapíšete hned ráno, zapomenete ho. Snové schéma je natolik nekompatibilní s běžnou každodenní logikou, že se v paměti neuchytí. Proto ho zachycuji a moje příběhy pak připomínají snovou logiku. Můžete prozradit, jak vypadá vaše spisovatelská rutina? Kdy a jak píšete? Už rok a půl jsem na volné noze a to je velké osvobození. Nepíšu pravidelně. Někdy napíšu i dvacet stran za den a jindy prokrastinuji. Předtím jsem pracoval jako reklamní textař a myslel jsem si, že to lze nějak paralelně zvládat, ale dnes vidím, že to byl omyl. Spisovatel se na psaní musí soustředit, a to i za cenu, že tím moje příjmy poněkud poklesly a je to taková nejistá spisovatelská sezóna. A metoda? Když jsem začínal, koupil jsem si ve starožitnostech krásný psací stroj Remington. Byl to takový sílič svalů. Měl ovšem jednu zásadní nevýhodu. Já text neustále předělávám. Potřebuju ho vidět napsaný a pak ho přepíšu a dělám to několikrát za sebou. Když jsem psal na stroji, dělal jsem takové koláže. Vystřihoval jsem slova a lepil je, připisoval jsem i celé stránky a z rukopisu pak čouhaly jakési skládanky. Tenkrát mě jako první začal tisknout Ivan Wernisch, kterému se to velmi líbilo, a říkal mi, že to pak prodal do Památníku národního písemnictví. Od té doby, co mám počítač, žádné velké speciality nemám. Jeden čas jsem si zvykl psát vleže na břiše, ale začaly se mi z toho otlačovat lokty. Navíc mi do počítače pořád lezl můj pes, takže se obávám, že část mé poslední knihy napsal on. Jak jste začal psát romány? Nepamatuju si, že bych chtěl být spisovatelem. Když jsem byl malý chlapec, tak jsem toužil být 33
STB mě lákala na vydání knížky. Řekl jsem, že počkám, až režim padne. Dostal jsem facku.