zboží, má toto plnění místo plnění tam, kde se zboží nachází v okamžiku prodeje podle § 7 odst. 1 zákona o DPH. Druhé plnění, tzn. prodej zboží provozovatelem elektronického rozhraní konečnému zákazníkovi se považuje za prodej dovezeného zboží na dálku, a tudíž se místo plnění této dodávky určí podle § 8a v případě, že je zboží po jeho dovozu do Evropské unie přepraveno do jiného členského státu nebo v případě, že se na tento prodej použije dovozní režim v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa, který je upraven v § 110a až 110zy zákona o DPH. V ostatních případech se místo plnění této druhé fiktivní dodávky zboží určí podle obecného pravidla pro určení místa plnění při dovozu zboží vyplývající z § 12 zákona o DPH.
Příklad
Společnost se sídlem ve Velké Británii prodává příslušenství k telefonům prostřednictvím elektronického rozhraní provozovaného českou společností. Zboží nakupují zákazníci z celé Evropské unie, vlastní hodnota dodaného zboží je vždy nižší než 150 EUR. Zákazníky jsou výhradně fyzické osoby nepodnikatelé. Zboží je zákazníkům odesíláno ze skladu dodavatele ve Velké Británii a z pohledu § 4 odst. 10 zákona o DPH uskutečňuje společnost se sídlem ve Velké Británii prodej dovezeného zboží na dálku. Elektronické rozhraní provozované českou společností usnadňuje prodej daného zboží a z pohledu daně z přidané hodnoty je v postavení domnělého dodavatele ve vztahu ke zboží dodávanému všem fyzickým osobám nepodnikatelům, bez ohledu na to, do kterého státu Evropské unie je zboží dodáváno. Z pohledu daně z přidané hodnoty se jedná o dvě dodávky zboží 1) dodání zboží společností se sídlem ve Velké Británii provozovateli elektronického rozhraní; tato dodávka se považuje za uskutečněnou bez přepravy, a proto má místo plnění ve Velké Británii a 2) prodej dovezeného zboží na dálku provozovatelem elektronického rozhraní zákazníkům. Místo plnění druhé dodávky se bude řídit pravidly uvedenými v § 13a zákona o DPH, pokud jsou splněny podmínky dané tímto ustanovením. Obě uvedená fiktivní plnění je nutno samostatně posoudit ve vazbě na místo plnění a související povinnosti, zejména na zdanění zboží, vznik plátcovství k dani, vykázání plnění atd.
Odst. 2 zavádí fikci dvou dodání pro situaci, kdy je zboží dodáno zahraniční osobou (tzn. skutečný, neboli původní, dodavatel je osoba povinná k dani se sídlem ve třetí zemi) na území Evropské unie, přičemž zákazníkem je osoba nepovinná k dani a dodání zboží usnadňuje provozovatel elektronického rozhraní. Co se rozumí pod pojmem „usnadňuje“ je vysvětleno výše. V uvedené situaci se dodávka pro účely daně z přidané hodnoty rozděluje na dvě fiktivní plnění následovně:
a) dodání zboží zahraniční osobou provozovateli elektronického rozhraní; pro účely daně z přidané hodnoty se toto dodání považuje za uskutečněné bez odeslání nebo přepravy zboží. Protože toto dodání se považuje za dodání zboží bez přepravy, má místo plnění v tom členském státě, ve kterém k dodání zboží dochází podle § 7 odst. 1 zákona o DPH, a
b) prodej téhož zboží provozovatelem elektronického rozhraní osobě nepovinné k dani, které může být z pohledu daně z přidané hodnoty považováno za prodej zboží na dálku vymezený v § 4 odst. 9 zákona o DPH, pokud se jedná o přeshraniční prodej zboží nebo za prodej provozovatelem elektronického rozhraní zákazníkovi v rámci jednoho členského státu; z pohledu daně z přidané hodnoty je tento prodej považován za prodej zboží vč. jeho odeslání nebo přepravy.
U dodávek podle odst. 2 se neuplatní žádné omezení ohledně hodnoty dodávaného zboží.
Pokud je místo plnění prvního fiktivního dodání zboží od zahraniční osoby provozovateli elektronického rozhraní (viz bod a) výše) v tuzemsku, je toto dodání osvobozeno od daně podle § 71h zákona o DPH. Pokud zahraniční osoba není v tuzemsku plátcem, stává se plátcem ke dni uskutečnění prvního dodání podle § 6fa odst. 2 zákona o DPH, a to bez ohledu na to, že dodávka zboží je od daně osvobozena.
Provozovatel elektronického rozhraní na jím uskutečňované plnění (bod b) výše) uplatní daň podle charakteru plnění. Z pohledu zákona o DPH se může jednat buď o prodej zboží na dálku (pokud jsou naplněny podmínky vyplývající z § 4 odst. 9 zákona o DPH) nebo o tuzemské dodání zboží s odesláním nebo přepravou zboží.
Pokud provozovatel elektronického rozhraní není plátcem a není registrován v některém členském státě ke zvláštnímu režimu jednoho správního místa a pokud tento provozovatel elektronického rozhraní uskuteční dodání zboží s místem plnění v tuzemsku, stává se plátcem podle § 6fa odst. 1 zákona o DPH uskutečněním první dodávky zboží.
Zároveň je třeba připomenout, že fikce zavedená v odst. 1, tak fikce upravená odst. 2 jsou určeny pouze pro účely zákona o DPH. Z pohledu soukromoprávních právních předpisů se vždy jedná o jedno dodání zboží od původního dodavatele konečnému zákazníkovi.
Příklad
Společnost se sídlem v USA prodává sportovní oděvy prostřednictvím elektronického rozhraní provozovaného českou společností. Oděvy nakupují zákazníci z celé Evropské unie. Zákazníky jsou výhradně fyzické osoby nepodnikatelé. Zboží je zákazníkům odesíláno z německého skladu dodavatele. Elektronické rozhraní provozované českou společností usnadňuje prodej zboží a z pohledu daně z přidané hodnoty je v postavení domnělého dodavatele ve vztahu ke zboží dodávaného všem fyzickým osobám nepodnikatelům, bez ohledu na to, do kterého státu Evropské unie je zboží dodáváno. Z pohledu daně z přidané hodnoty se jedná o dvě dodávky zboží 1) dodání zboží společností se sídlem USA provozovateli elektronického rozhraní a 2) dodání zboží provozovatelem elektronického rozhraní zákazníkům. Obě tato plnění je nutno samostatně posoudit ve vazbě na místo plnění a související povinnosti, zejména na zdanění zboží, vznik plátcovství k dani, vykázání plnění atd.
§ 14
Poskytnutí služby
(1) Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží. Poskytnutím služby se pro účely tohoto zákona rozumí také
a) pozbytí nehmotné věci,
b) přenechání zboží k užití jinému,
c) zřízení, trvání a zánik věcného břemene,
d) zavázání se k povinnosti zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci.
(2) Za poskytnutí služby se pro účely tohoto zákona považuje
a) poskytnutí služby za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu,
b) poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy nebo smlouvy obdobného typu; tato služba se považuje za samostatné poskytnutí služby komitentem nebo třetí osobou komisionáři a samostatné poskytnutí služby komisionářem třetí osobě nebo komitentovi.
(3) Za poskytnutí služby za úplatu se pro účely tohoto zákona také považuje
a) poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, b) vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku,2) pokud byl u majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně,
c) vložení nepeněžitého vkladu v nehmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí majetku uplatnil u něj nebo u jeho části odpočet daně, s výjimkou vkladu obchodního závodu; vkladatel i nabyvatel v takovém případě odpovídají za splnění povinnosti přiznat daň společně a nerozdílně.
(4) Pro účely tohoto zákona se za poskytnutí služby pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce rozumí a) dočasné využití obchodního majetku s výjimkou dlouhodobého majetku pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, nebo
b) poskytnutí služby plátcem bez úplaty pro osobní spotřebu plátce nebo jeho zaměstnanců nebo jiné účely než souvisejících s uskutečňováním jeho ekonomických činností, pokud u přímo souvisejících přijatých plnění byl uplatněn odpočet daně.
(5) Za poskytnutí služby se však pro účely tohoto zákona nepovažuje
a) pozbytí obchodního závodu,
b) vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, včetně poskytnutí služby, jako náhrady nebo vypořádání podle zvláštního právního předpisu,11)
c) postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci.
Komentář k § 14
Podle odst. 1 se pro účely zákona o DPH poskytnutím služby rozumí všechny činnosti, které nejsou dodáním zboží. Poskytnutím služby se také rozumí pozbytí věci, což je obecný pojem pro službu. Obdobně je službou přenechání věci k užití jinému. Službou je také závazek k povinnosti zdržet se určitého jednání nebo strpět určité jednání nebo situaci.
Příklad
Plátce prodá povolenku na emise skleníkových plynů, která není vyřazena právními předpisy Evropské unie z obchodovatelnosti. Je povinnost u tohoto obchodu uplatnit daň? Povolenka na emise skleníkových plynů je právem provozovatele vypustit do ovzduší v daném kalendářním roce ekvivalent tuny C02 udělené Ministerstvem životního prostředí. Při obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů dochází k převodu práva na jiného provozovatele zařízení vypustit do ovzduší v daném kalendářním roce ekvivalent tuny C02. Jde tedy o poskytnutí služby za úplatu, která je v souladu s § 2 zákona o DPH předmětem daně, pokud je místo plnění v tuzemsku. Při tomto plnění bude uplatněna základní sazba daně.
Podle odst. 2 je poskytnutím služby také poskytnutí služby za úplatu na základě rozhodnutí státního orgánu anebo vyplývající ze zvláštního právního předpisu.
Za poskytnutí služby se také pro účely DPH považuje poskytnutí služby prostřednictvím komisionáře na základě komisionářské smlouvy. Pro účely zákona o DPH se jedná o dvě samostatné služby, a to samostatné poskytnutí služby komitentem nebo popř. třetí osobou a o samostatné poskytnutí služby komisionářem. Obdobná úprava se týká také všech smluv obdobného typu, jako jsou smlouvy komisionářské, tedy smluv, kdy jedná komisionář vlastním jménem na účet komitenta.
Za poskytnutí služby za úplatu, přestože se jedná o bezúplatné plnění, se podle odst. 3 považuje poskytnutí služby pro účely nesouvisející s podnikáním, kterým může být podle odst. 4 dočasné využití obchodního majetku s výjimkou dlouhodobého majetku pro osobní spotřebu plátce, tak i jeho zaměstnanců, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně nebo poskytnutí vlastní služby plátcem bez úplaty pro jiné účely, než které souvisejí s uskutečňováním jeho ekonomických činností plátce, opět za podmínky, že byl u přímo souvisejících přijatých plnění uplatněn odpočet daně.
Dále se za poskytnutí služby považuje vydání vypořádacího podílu na obchodní korporaci nebo podílu na likvidačním zůstatku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně, nebo vložení nepeněžitého vkladu v nehmotném majetku, pokud vkladatel při nabytí tohoto majetku uplatnil u něj nebo u jeho části odpočet daně, s výjimkou vkladu obchodního závodu.
Pozbytí obchodního závodu, vydání nebo poskytnutí majetku v nepeněžité podobě v nehmotném majetku, včetně poskytnutí služby jako náhrady podle restitučních zákonů, se podle odst. 5 nepovažují za poskytnutí služby. Za poskytnutí služby se také nepovažuje postoupení vlastní pohledávky vzniklé plátci.