Nechtěla ztrácet čas vyptáváním na nyní nepodstatné podrobnosti, které si mohou upřesnit později. Ručičky hodin ukrajovaly další a další minuty a tenhle takzvaný plukovník si mohl kdykoli všimnout, kdyby byl Toro dlouho mimo dosah.
„A věděl jsi, že dávka, kterou sis nachystal do špičky deštníku, je smrtelná?“ zeptala se, aby ho donutila doznat vinu.
„No jasně.“ Zatvářil se otráveně. „Proto se tomu říká ‚zrušit‘.“
Ignorovala jeho sarkasmus. Součástí její práce bylo doložit pohnutky a okolnosti pro případ, že by tyto informace byly zapotřebí u soudu. Chtěla mít proto v záznamech celý rozsah nebezpečí, které představoval pro veřejnost. „A když jsem tě honila, namířil jsi špičku deštníku na dítě, je to tak, že?“
Zamračil se. „Nikdo si mě neměl všimnout. Všichni ostatní se snažili pomoct cíli.“ Setkal se s jejím pohledem. „Jenom ty ne! Místo toho jsi běžela za mnou.“
Obvinil ji snad právě chladnokrevný vrah z toho, že kvůli ní byla ohrožená ta dívka?
„To děvče.“ Zdůraznila ta slova, aby bylo jasné, že všechno je to jeho vina. „Dítě, které jsi byl připraven zabít. To byl tvůj záložní plán?“
„Záložní plán byla hrozba bombou.“
Právě se přiznal k dalšímu trestnému činu. „Takže jsi to byl ty, kdo nám zavolal, abys od sebe odlákal pozornost?“
Z jeho odpovědi teď doslova odkapával sarkasmus. „Zabil jsem chlapa za bílého dne na místě plném policajtů a federálů,“ zavrtěl hlavou. „Takže jo, budeš se divit, ale potřeboval jsem všechny na pár minut zaměstnat.“
Zdálo se ale, že je mu nepříjemné, když hovoří o dívce, kterou ohrožoval. „Tak zpátky k tomu dítěti.“ Nehodlala to vzdát.
Jeho rty se sevřely, takže připomínaly prasklinu v prázdné ploše tváře.
„Nabízíme ti něco jako dočasnou dohodu. A ta už brzy vyprší. Takže je načase začít zpívat, jestli vůbec nějakou imunitu chceš.“
„Jo,“ pochopil. „Zabil bych ji, jen abych se dostal pryč.“
Pocítila k němu nekonečný odpor a uvědomovala si, že se na okamžik přestala koncentrovat, takže to, co k němu cítila, se jí muselo zračit ve tváři. Doufala ovšem, že rychle položenou otázkou, tou klíčovou, ke které celý výslech směřoval a jíž ho chtěla zaskočit, svou slabou chvilku zamaskovala. „Pro koho plukovník pracuje?“ zeptala se. „A jaký důvod ti udal, když ti jako cíl vybral Nathana Costnera?“
„Ty to pořád nechápeš, co?“ Toro se nevesele zasmál. „Když si mě lidi najímají, dostávám prachy mimo jiné i za to, že se na nic neptám.“
„Prostě jdeš a ‚zrušíš‘, koho ti řeknou?“
„Když jsme sem jeli dodávkou, zaslechl jsem, jak se jeden z vašich zmínil, že jsi byla v armádě.“ Se zájmem a s pobaveným výrazem si ji prohlížel. „Je to pravda?“
„O co ti jde?“
„Že my dva se od sebe zase tak moc nelišíme, viď?“ zašklebil se. „Když dostaneš rozkaz, taky jdeš a zabíjíš lidi, které neznáš a kteří ti osobně nikdy nic neudělali.“
„To je ale vždycky na obranu země,“ řekla a zvýšila naštvaně hlas. „To dělám…“
„… pro peníze,“ skočil jí do řeči. „Dostávala jsi žold a měla jsi nejrůznější výhody, že? Takže jsi vlastně byla taky takový nájemný vrah.“
Vyskočila ze židle a naklonila se k němu přes stůl. „Neopovažuj se říkat, že jsem byla žoldák,“ zachrčela a ukázala nejdřív na něj a pak na sebe. „My dva nejsme stejní. Já měla vždycky právo zpochybnit rozkazy, které bych považovala za nezákonné. A jako federální agentka to musím udělat taky.“
Nikdo v amerických ozbrojených složkách ani jako příslušník orgánů činných v trestním řízení není povinen splnit nezákonný rozkaz. Naopak, má povinnost takový rozkaz odmítnout.
V uchu jí zazněl Wuův hlas. „Zklidněte se, Vegová. Chce vás vytočit.“
Úsměv na Torových rtech jí napověděl, že má Wu pravdu. Znovu se posadila a uhladila si kalhoty, hlas nadřízeného ve sluchátku ji usměrňoval.
„Musíme zjistit, jestli senátor Sledge přiměl plukovníka, aby za něj udělal špinavou práci,“ pokračoval Wu. „A potřebujeme důkazy. Řekněte Torovi, že musíme dostat agenta dovnitř té organizace.“
„Dostaneš do skupiny jednoho z našich agentů,“ řekla Dani Torovi tvrdě, „jinak můžeš na dohodu zapomenout.“
Toro si prohrábl rukou husté tmavé vlasy. „Nevíš, co po mně chceš.“ Když nereagovala, pokračoval. „Všichni používáme krycí jména. Já si říkám Býk, protože se jmenuju Toro, a to znamená býk, a taky proto, že nepatřím do stáda. Jsem sám, jako ten býk. Všichni, se kterými jsem kdy pracoval, to o mně vědí. Kdybych tam teď najednou přišel s tím, že mám parťáka, byl bych hned podezřelý. Než by skončila schůzka, měli bychom oba s tím mým parťákem v těle o pár děr navíc.“ Odmlčel se. „Ono by to bylo ještě trochu jinak. Toho chlapa, co bych ho přivedl s sebou, by nechali naživu mnohem déle, aby zjistili, co je zač, kdo ho poslal a proč. A pak by si s ním pohráli. A věř mi, že to by se mu ani trochu nelíbilo. To já bych to měl za sebou docela rychle.“
„Bude na tobě, jak jim to podáš,“ konstatovala. „Ale nejede přes to vlak. Žádná porota neuvěří ničemu z toho, co vypustíš z huby. Ne že bych se jí divila. Ale bude to jiné, když u soudu potvrdí tvou výpověď nějaký agent.“
„Ty pořád neposloucháš.“ Toro začínal být zoufalý. „Já navíc skoro nikoho ve skupině neznám. Týmový úkol jsem přijal jen třikrát. Všechny ostatní práce jsem dělal sám.“
Začala zase mluvit, ale Wu ji stihl zastavit dřív, než mohla položit další otázku. „Neztrácejte teď čas vyptáváním se na další zakázky,“ řekl jí. „Vrátíme se k tomu, až bude čas. Vydržte.“
O několik vteřin později vstoupil Wu do výslechové místnosti a usedl na židli vedle Dani. Netušila sice, proč přišel, aniž ho žádala o po-