K A P I T O L A D E VÁ T Á
V Hay-on-Wye brzy zjistím, že knihomolové jsou šťastní a spokojení lidé, kterým vůbec nevadí, že na čaj a zákusky musejí stát ve frontě, probírají totiž zajímavé informace – které podepsané knihy už získali na autogramiádách a se kterými spisovateli se jim podařilo setkat. A asi nikoho nepřekvapí, že jsou úplně vedle z Ariina malého knihkupectví. Řada z nich se usadí v její dodávce, půjčí si kobereček a začtou se. Působí jako Ariiny klony a teď se pohybují ve svém přirozeném prostředí. Ke spokojenosti jim stačí jen knížky, něco na sezení, čaj a nějaký dezert. Připadá mi, že v životě by si lidé hlavně měli dělat radost, a těmto dívkám s laníma očima a věčnými úsměvy je přinášejí knihy. Jak jsme odhadovaly, opravdu jsme ideálním řešením jejich potřeb, já své literární čajové směsi ani nestíhám balit do sáčků a hned se prodávají. Pak knihomolky odešlu k ní do dodávky pro odpovídající knihu. Potom fronta konečně zmizí a já obsloužím posledního zákazníka. 97
P O J Í Z D N Á Č A J OV N A S P L N Ě N ÝC H S N Ů
Zabalím mu ovocné bochánky a s úsměvem se s ním rozloučím. Po náročném dni mě bolí nohy, ale to se nijak neliší od směny v Époque, kdy jsem nohy v podstatě necítila. Venku si knihomolky čtou u našich stolků, a tak si říkám, že si asi také potřebují chvíli odpočinout. Nemusím nic balit. Stáhnu markýzu, na okénko dám nápis: Za chvíli jsem zpátky!, pak si vezmu notebook, sesunu se na postel a chci odpovědět Oliverovi. Přemítám o Ariině přesvědčení, že se Oliver na cestách možná cítí osaměle, a proto se mi tak často ozývá – dokonce i elektronická komunikace je lepší než žádná. Na rozdíl od nás necestuje po festivalech, řadu dnů jen o samotě upravuje fotografie a snaží se své podnikání udržet nad vodou. Ahoj Olivere! Tady v Hay je to fakt dost hektické. Rozruch v nejlepším smyslu toho slova. Už chápu, že klidné týdny mezi festivaly jsou tolik potřebné pro tělo, mysl i duši. Knihomolové jsou neuvěřitelně milí. Knížky si hýčkají jako novorozená miminka, hodiny u čaje a zákusku probírají své nejoblíbenější autory, jak kapitoly vždy končí v tom nejnapínavějším okamžiku, aby člověk musel číst dál, jaká délka kapitol jim nejvíc vyhovuje, jestli jsou lepší knihy elektronické, nebo papírové a tak dále! Svým způsobem si přeju, abych si jako Aria mohla uvařit vlastní čaj a posedět si s nimi. Občas jí její práci závidím. Je to báječný způsob života. Víš něco o cestování do zahraničí? Říkám si, jestli náhodou není problém jazyková bariéra, když chce člověk prodávat i v cizině. Celkem se mi zamlouvá představa, že bych se na konci roku 98
R EBECCA R AISIN
posunula dál… jestli v tom tedy budu pokračovat. Připadám si tak trochu jako Alenka, když propadla králičí norou do podivného nového světa, ve kterém se teď musím naučit žít. Měj se! Rosie Zčásti mi přijde hloupé, že s tímhle cizím člověkem mluvím tak otevřeně, ale má druhá část si je jistá, že tomu porozumí. Není přece špatné se čas od času někomu otevřít. Nepředsevzala jsem si snad, že se o to budu snažit? Uvařím konvici čaje lásky Romeo a Julie a do vzduchu se začne linout vůně růží a romantiky. Když si otevřu účetní program a zadám do něj denní příjmy a výdaje, přijde mi odpověď od Olivera. Možná teď také sedí někde v příšeří a přemítá o málo prošlapaných cestách. Milá Rosie, já už jsem na cestách rok a půl, což pro tebe asi vypadá jako celá věčnost, ve srovnání s většinou karavanistů, které potkávám, jsem ale „nováček“. Potkal jsem nomády, kteří už to provozují celá desetiletí. Jiní už zase dvakrát objeli celý svět. Někteří ani jiný životní styl nepoznali. Diskuzní fórum je skvělý nástroj, jak se propojit s dalšími lidmi. Kdykoli mám možnost, pomáhám nováčkům, protože dobře vím, jak obtížné může být udělat ten pověstný první krok, a zároveň se tím dozvídám spoustu užitečných věcí na své cesty. Jakmile se tomuto novému, podivnému a báječně obohacujícímu životu úplně otevřeš, svět ti nabídne tolik příležitostí jako nikdy předtím. Ještě uvidíš. Já tu teď sedím v autě, slunce zapadá a vrhá po obloze 99 Ukázka elektronické knihy