Kdyby (Ukázka, strana 99)

„Furt něco chceš. Čůrat, pít, babí, mamí, jsi rozmazlená holka, stejně jako tvoje máma. Co se jí stalo tak hroznýho?

Vyspal jsem se s ní a co? Musí z toho dělat takovou vědu?

Soudit se? Tahat se o dítě? Kráva blbá.“ Richard vztekle vytáhne koníka z postele a mrští s ním o zeď. Sofie se rozpláče. „To je bezva, tak se ještě rozbul. Koník je plyšovej, vidíš to?

Nic mu není, protože není živej. Ten se má z nás totiž nejlíp,“ zvedne ho ze země a švihne s ním Sofii do obličeje. Holčička se chytne za tvář, rozpláče se ještě víc, ale koníka sebere opatrně z podlahy. Přitiskne ho ke svému tělíčku, jako by ho chtěla chránit. Richard vypustí ještě pár hlasitých nadávek, ale už ani neví, komu jeho slova plná zášti a bolesti vlastně patří. Cítí se podvedený a zmatený. Musí na ni pořád myslet.

I když ho udala, vláčela bahnem a chtěla ho připravit o všechno. I když je tlustá. Nedokáže ji vypudit z hlavy. A tenhle bulící uzlíček mu ji tak moc připomíná, že ho každý pohled na něj bolí. Když byla menší, nebylo to až tak viditelný. Ale teď mu každé gesto jeho dcery připomíná holku, na kterou chce zapomenout, ale nejde mu to. Zavrtala se mu do hlavy jako červ, který mu užírá mozek od chvíle, kdy ji spatřil poprvé. Nejdřív si myslel, že ho uhranul její vzhled. Že dokáže chlapa vzrušit pouhým pohledem. Že mu bude stačit, když se s ní jednou vyspí. Pak ale pochopil, že je v tom mnohem víc. Ať je jakkoliv zlomená a její oslnivá krása vzala za svý, stále vyzařuje jakési nepopsatelné kouzlo, kterým ho omámila a stále vábí jako světlo můru.

„Co se to tu děje?“ Marcela vrazí do pokoje a zůstane překvapeně stát ve dveřích. Vzlykající Sofie jí okamžitě padne kolem krku. „Bouchal koníka,“ žaluje a utírá si plyšákem slzy z tváře.

Matka se na něj podívá pohledem plným opovržení. „Neumíš s ní bejt chvíli sám?“ „Zřejmě ne. Takže to budeme muset řešit. Je na čase, aby tady byla nějaká chůva,“ odsekne. „Chůvu nepotřebujeme. Už jsme se o tom bavili. Jsem tu snad já,“ Marcela má obličej i krk v jednom ohni. Myslela si, že téma chůva je už uzavřené. Když s tím Richard nedávno přišel, měla co dělat, aby mu to vymluvila, ale nakonec uznal, že tou nejlepší chůvou je babička. Co mu to zase vlezlo do hlavy? Od té doby, co si předává Sofii s Nelou on, chová se jako blázen. Minule na ni řval sprostě z okna. Měla co dělat, aby zahnala Sofinku do pokojíčku, aby nic z toho neslyšela.

Rozumí tomu, že ji nenávidí, ale přeci jen by se měl před dítětem ovládat, jinak se ho bude malá bát. A kdyby si jeho vyvádění někdo natočil, zase by se rozvířila celá ta příšerná kauza se znásilněním. Jako by nestačilo, že se najdou lidi, co té zoufalkyni věří. Četla plno komentářů pod články, které se týkaly jejich případu, a spousta z nich označovala jejich rodinu za lhářskou a kuplířskou. Jako by snad měl jen fakt, že má někdo peníze a úspěch, znamenat, že je automaticky zvrhlík, který uplácí soudce i policii. „Jo? A s kým ses o tom bavila? Se mnou, anebo s Nelou?“ vyjede na ni Richard a sevře ruce v kapsách do pěstí.

„S tebou. A není to tak dávno,“ opáčí Marcela. Nechápe, co to do něj vjelo. Snad ví, že se s tou zoufalkou vůbec nebaví.

Párkrát si sice vyměnily v esemesce nějaké informace ohledně Sofiina kašle nebo bolavého zoubku, ale to je tak všechno. „Máte smůlu. Prostě bude chůva. Já jsem otec a já mám taky právo rozhodovat!“ Richard se chraplavě zasměje. Marcela stojí ve dveřích jako přimražená a vypadá utrápeně. Otevře pusu, jako by chtěla něco říct, ale pak ji zase zavře. Ví, že když si její syn něco usmyslí, udělá to, a ona nezmůže vůbec nic. Je stejný jako jeho otec. Myšlenky jí skáčou jedna přes druhou. Musí mít pořádný argument, proč chůvu nenajmout, ale momentálně ji nic nenapadá. „Mě taky vychovala chůva, tak o co jde?“ prskne jí do tváře.

Matka na něj nikdy neměla čas. Věčně dělala otci přívěsek na jeho akcích a večírcích a mateřské city postrádala. A teď si tu najednou bude hrát na zodpovědnou babičku a rozehrávat divadýlko, jak moc je starostlivá a všechno zvládne sama. Ať jde taky do hajzlu, nadává Richard v duchu. Má všech akorát tak plný zuby. Pokrytci. Je na čase, aby to tu vzal do svých rukou. Byl trpělivý pěkně dlouho.

Ukázka elektronické knihy