Stabenow10-zlom.qxd23.1.202418:39Stránka98
* O hodinu později byl osprchovaný, oholený a najedený. Namazal si sendvič burákovým máslem a hroznovým džemem. Uvařil si kávu a natáhl se na levou horní palandu, aby si ji v klidu vypil. Což taky udělal a přečetl deset stránek nejnovějšího thrilleru Johna Grishama, aniž by si z toho uvědomoval jediné slovo, a nakonec zhasl světlo. Za hodinu a půl ho znovu rozsvítil. Na to, aby odpočíval, byl příliš fyzicky vyčerpaný – takovou dřinu nezažil od dob tréninku v policejní akademii – a taky mu moc nepomáhal fakt, že herc právě roloval k hangáru. Hluboko posazený, dunivý zvuk jeho motorů rozvibroval plechovou střechu. A taky ta postel byla strašně krátká a bylo moc světla. Slunce sice vyjde až v půl šesté, ale v tuhle roční dobu nikdy úplná tma nebyla a na oknech chyběly závěsy, nicméně byla natolik špinavá, že většinu světla nepropustila. A taky mu nepomáhal ani fakt, že žena, kterou viděl naposledy před deseti měsíci, potlučenou a krvácející, jak v náruči kolébá tělo mrtvého milence, pracovala v tuhle chvíli třicet metrů od něj očividně celá, při smyslech a po všech stránkách v pořádku navzdory obavám rodiny a přátel. Vůbec netušil, proč by ho to mělo vytáčet ještě víc, než už byl, ale vytáčelo ho to a on to s radostí přijal. Dokud ke svému vzteku nezjistil, že má erekci. Kurvadrát. „Kde jsi byl, když jsem tě potřeboval?“ zeptal se zostra s pohledem upřeným do rozkroku. „Kde jsi byl, když jsem měl v kanceláři Carrollovou? Kde jsi byl během letu sem? Kde jsi byl v té zatracené Aljašské geografické společnosti?“ 98