zrána nabíraly něžně lilové odstíny a večer pulzovaly ohnivě rudou barvou. Když gigant na jedné mýtině u potoka narazil na celou záplavu pronikavě vonících zelených listů, zařval, jako by si zapíchl do nosu ostružinový trn. Lapka si pomyslela, že objevil nějaké nebezpečí, a rychle skočila do nejbližšího úkrytu. Až když se obr začal požitkářsky pást, pochopila. Byl to křik radosti! Měl ty ostře vonící listy rád. Nesměle došla blíž. Když se na ni podívá, zůstane raději stát. Ale on se nepodíval. Měl hlavu skloněnou až k zemi a mlaskal. A tak Lapka listy okusila taky. Hned po prvních soustech mu musela dát za pravdu. Lahůdka! Ano, na jazyku to trochu pálilo, ale tak nějak příjemně. Ať to bylo, co to bylo, Lapka měla radost, že tu rostlinu poznala. Koutkem oka zahlédla, že zelené listy okusuje i jeden zajíc. Zamžikala. Jestlipak se od ní jako od medvědice nečeká, že zajíce uloví? Zatím se pohyboval dost podobně jako žába. Lapka pokukovala po gigantovi. I on o zajíci musel vědět. Ale nevšímal si ho. Tak dobrá. Pak tu chlupatou žábu může nechat na pokoji i ona. Kromě toho neměla nejmenší chuť zase 98
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.