základní témata klíčová pro identitu Ruchu filosofického, a představit tím částečně povahu filosofické diskuse první republiky, na které se autoři Ruchu podíleli a kterou toho času spoluutvářeli.1
HLEDÁNÍ NOVÉ FILOSOFIE Důvodem založení nového časopisu byla potřeba diskuse a hledání nových forem filosofie. Autoři se snažili nacházet a formulovat způsob, jak adekvátně zachytit filosoficky podstatné, aniž by museli přistoupit k nějaké formě metodologické redukce, za níž považovali positivismus. Potřebu nové filosofie kladli do souvislosti s proměnou doby, zkušeností a potřeb moderního člověka.2 O podobě nové filosofie vyjednávali napříč příspěvky a jejich tematickými zaměřeními v rozhovoru s širokou vědeckou obcí. Programový ráz touhy po nové filosofii dokládá úvodní článek prvního čísla Vláda demokracie ve filosofii, nakladatele a šéfredaktora listu Ferdinanda Pelikána.3 Pelikán vytyčuje, jakým příspěvkům bude časopis poskytovat prostor a jakým tématům se bude věnovat, obojí spojuje v termínu praktická filosofie. Nemíní tím ovšem filosofii praxe, nýbrž orientaci příspěvků na zkušenost a reflexi toho, že filosofie ve zkušenosti pramení. Není možné se při poznávání oprostit od zkušenosti a nárokovat si nějakou univerzální vědu platnou i mimo zkušenost, respektive konstruovat poznatky mimo zkušenost. Zkušenost naopak podobu vědy a poznání podmiňuje, a proto je třeba brát ji vážně ve všech jejích ohledech, a to i v těch nepoznaných. Praktická filosofie namísto popisu zkušenosti reflektuje možnosti a předpoklady poznání a respektuje všechny ohledy, které se na konstrukci poznání (zakotveného ve zkušenosti) podílí. Každý reálný popis, deklaruje Pelikán, ovlivňují individuální vlohy, zájmy, více i méně nahodilé dispozice člověka a filosofie musí přiznat, že je perspektivní. Právě tato perspektivita – určená například společenskými, individuálními ohledy, názory, vírou, přesvědčením – se má stát nově filosoficky význačnou a nemá být odmítána jako nevědecká. Již z principu taková filosofie působí vůči positivismu nevědeckým a nahodilým dojmem, ačkoliv právě positivismus představuje zpočátku jediný pevný bod, od něhož příspěvky vycházejí, vůči němuž se vymezují, a formulují tím – byť zprvu negativně – možnosti nové filosofie. 1
2
3
Kompletní výčet příspěvků Ruchu filosofického nalezneme v Olga Jirásková: Soupis příspěvků v českých filosofických časopisech 20. století, 2. díl. Praha: Filosofia 2008, s. 1–134. Textovou analýzu uspořádanou dle autorů v diplomové práci Monika Michálková: Obsahová analýza českých filosofických časopisů první poloviny dvacátého století, České Budějovice 2014. „Válečné události nám ukázaly nápadně, jakou moc mají city, vášně a přání na průběh lidského myšlení. Lidstvo rozestoupilo se na dva tábory a stranická zaujatost nasadila každému jednotlivci na oči brýle mámení…“ Vilém Forster: Předpojaté myšlení, Ruch filosofický 1 (1920–1921), s. 100. Srov. Ferdinand Pelikán: Vláda filosofie v demokracii, Ruch filosofický 1 (1920–1921), s. 1–5.
– 98 –