ha-cimcum), se člověk následně dokáže vztahovat k nekonečným nižším úrovním. Díky této síle je pak schopen vysvětlit transcendentní záležitosti, a sice jak lidem obmyslným, tak i nevzdělaným a dětem. Skrze popsané „sestoupení“, se mohou do dechu, či snad bychom mohli říci do „vodního mračna“, zahalit i ty nejabstraktnější pojmy. Právě proto se o Bohu píše: „Hospodin praví, že bude přebývat v mrákotě“ (1Kr 8,12). Verš sděluje následující: Dech úst získává srozumitelnost prostřednictvím slova. Věc, která nám zpočátku jen temně vytane na mysli, aniž bychom ji dokázali rozpoznat a zformovat do myšlenky, či dokonce aniž bychom o ní měli vůbec nějaké ponětí, neboť je neuchopitelná jako světlo lampy a přelud, se slovním zachycením a ustavičnou věcnou úvahou stane jasným, transparentním a přístupným pojmem. Člověk následně danou věc zkoumá, podrobuje ji úsudku, hodnotí ji a vyvozuje z ní závěry, přičemž myšlenka se takto stává prožitkem. Duše udeří do těla, tělo se začne pohybovat, prožitek se stane slovem a slovo činem. Právě proto se o Bohu říká (Ž 33,9): „Co on řekl, to se stalo.“ 10) Bůh si přeje, aby jej lidé zakoušeli. Člověk je však konečnou bytostí a jako takový není schopen nekonečnost Božství v jeho nejčistší a dokonalé podstatě postihnout. Boží dobrota se tedy rozhodla, že se po způsobu člověka ohraničí světlem, oděním a sefirami.252 Mojžíš k tomu říká (Dt 28,9): „Budeš chodit po jeho [Božích] cestách.“ Tuto věc můžeme přiblížit příkladem: Představme si učence, který se zabývá jen spekulativními záležitostmi a ve své studovně je zcela oddělen od lidské společnosti. Dostane-li takový učenec na výchovu děti, musí se jim přizpůsobit. Bude-li je chtít vychovat, pak pochopí, že na přípravu do světa teoretické poučky o povinnostech a konvencích tím nejlepším prostředkem vskutku nejsou. Uvědomí si, že teorie musí jít ruku v ruce s praxí. Pochopí, že povinnosti a mravy musejí být vyučovány prostřednictvím názorných úkonů a nahlédne, že příkladem kontaktu s jinými lidmi být vlastně vůbec nemůže, neboť žije odloučeným způsobem života a mezilidského styku se mu nedostává. Jeho spekulativní způsob života je pro děti tohoto věku zkrátka věcí příliš vzdálenou, kvůli čemuž pro ně nemůže být žádným vzorem. Jestliže se nakonec rozhodne, že dětem patřičné vzdělání přesto dá, často se dostane do situací, kdy mu nezbyde, než svůj kontemplativní život na chvíli opustit. Začne vyhledávat kontakt s lidmi, aby se pro děti mohl stát živoucím příkladem chování vůči ostatním. U toho se však nezastaví. Začne se také vystavovat situacím,
252 ( ארות ומלבושים וכלי גוףOrot u-malbušim u-cheli guf) (pozn. P. B.).
98