v mysli protivníka.“254 Velmi blízký k naší argumentaci je výrok Pomponiův:255 proti tomu, kdo si přivlastňuje věc společnou všem na úkor ostatních, je třeba postupovat hrubou silou. Teo logové také tvrdí, že stejně jako se válka oprávněně vede na obranu osobního majetku, vede se neméně spravedlivě i pro užívání těch věcí, které musí být společné na základě přiroze ného práva. Nuže, proti tomu, kdo uzavírá cesty a brání vý vozu zboží, je možno zakročit, aniž by se čekalo na nějakou veřejnou autoritu, tedy jak se říká, via facti.256 Protože se věci mají takto, není třeba se ani v nejmenším bát, že Bůh podpoří úsilí těch, kdo porušují nejpevnější prá vo přírody, které on sám zavedl, nebo že sami lidé strpí, aby zůstali bez trestu ti, kdo jen s ohledem na svůj zisk ohrožují společný prospěch lidstva.
Cassiodorus, Variae (Různé úřední listiny) III, kapitola 1 a 17. Theodorich byl ostrogótský císař (473–526), Cassiodorus byl po určitou dobu jeho sekretářem. 255 Dig. 41, 1, 50. 256 Tato věta je Grotiovým „osvobozujícím rozsudkem“, k němuž celý výklad směřoval: zajetí plachetnice Santa Catariny bylo spravedlivým aktem odplaty za portugalská příkoří, neboť podle přirozeného práva je násilí dovoleno odrážet násilím – vim vi repellere licet, jak to formulovali římští právníci. 254
98