O L D Ř I Š K A
C I P R O V Á
•
A D L É T A
A R P Á D O V N A
zprávou, kterou mu přinesla, a nemohl se rozhodnout, jak s informací a následnými dívčinými požadavky naloží. „Můžeš svá slova nějak zaručit? Dokázat, že mluvíš pravdu?“ zeptal se, i když věděl, že dívka žádný důkaz mít nemůže. Ve svých třiadvaceti letech uměl Štěpán rozhodovat důležitá politická i vojenská jednání, naučil se nebýt neuvážený, což mu v minulosti škodilo, a dovedl se rychle přizpůsobit dění v Uhrách i zahraničí. Reagoval s chladnou hlavou a Uhry držel pevně v rukou. A naučil se jednat se ženami. Stále sice neuměl odolat ženské kráse, ale nenechal je sebou manipulovat, protože si osvojil umění čelit ženským zbraním. To platilo i pro jeho manželku Adélu. Jenomže tahle dívka byla jiná. Pojila je minulost, a ačkoli to nerad přiznával, zasáhla ho do srdce. I když jejich téměř přátelství skončilo neslavně, protože ji zradil. Když se však toho rána bez doprovodu zjevila na uherském hradě, Štěpán vůbec nevěděl, co má dělat. „Chvěješ se jak osika. Nemusíš se bát, že tě budu vydírat, Milosti. Přišla jsem ti říct, jak se věci mají, a nabídnout řešení. Je jen na tobě, jak se po tom všem zachováš.“ „Jsem v těžké situaci.“ „To my oba,“ odtušila mladá žena a uhladila si sukni. Král Štěpán souhlasně přikývl. Blondýnka se zhluboka nadechla. „Adéla z Riedenburgu je velmi přitažlivá.“ Nesouhlasně odfrkl a dívka zvedla ruku, aby zakryla úsměv. Věděla, že Štěpána popíchne, když se zmíní o jeho manželce. „Ty ses s ní setkala?“ Znělo to pobouřeně. „Ne, ale pověsti o její kráse ji předcházejí. Jistě jsi pyšný.“ Král Štěpán si oddychl. „Prosím, nemluvme o ní.“ 98