98
J. D. R o b b • K r u t á
r o z k o š
„Polevila jsi v ostražitosti.“ „Já že jsem…“ K čertu s tím. „Možná. Jak to víš?“ „I kdybych se chvíli nedíval, vidím výsledek, ne?“ „V některých kruzích by to pravděpodobně považovali za šmírování.“ „Jak je libo,“ odpověděl klidně. „Když jsem viděl, jak tě praštila sem…,“ zlehka se dotkl prstem ledového obkladu na Evině tváři, „šel jsem se osprchovat a převléknout na večeři.“ Nemohla mu to vyčítat – tak trochu chtěla, ale nenapadal ji žádný logický způsob, jak to provést. „Počítač říkal, že jsem vyhrála na body. A androidka ve skutečnosti potřebovala malé až střední opravy.“ „Tak se posaď, ať dokončíme i tvoje malé až střední opravy.“ Sedla si na kraj postele. Galahad se k ní překulil a dloubl ji hlavou do ruky. „Měla jsem počkat a nechat se zklidnit panem Mirou.“ Roarke jí přejel hůlkou kolem čelisti a zadíval se jí do očí. „Umí to.“ „Nechápu, jak se tak rychle dokáže dostat k jádru věci. A to, co říkal, bych ani neuměla vysvětlit. Nemám na výběr, Roarkeu.“ „Já vím. Vím to, protože tě znám. A uvažuju, jak je možné, že mě bolí víc, když tě vidím vyčerpanou a ztrápenou, než když vidím tyhle modřiny. Na druhou stranu, modřiny se zahojí docela rychle.“ Přesunul hůlku od tváře k oku. „Nikdy se stoprocentně nevypořádáme s minulostí. Koneckonců z nás udělala lidi, jakými dnes jsme.“ „Asi ano. Mirová říkala… Říkala, že rozumím někomu, jako je Dorian, protože jsem v podstatě byla podobná. Chápu, odkud vyvěrá ta nedůvěra vůči autoritám.“ „A přece sis nakonec vybrala autoritu. Zvolila sis policii nejen jako životní poslání, ale jako svého druhu domov – a já jsem si na velice dlouho vybral pravý opak.“