působí, jako by vycházel z hrudi. Neváhal proto před davem lidí utáhnout hlasivky prasete. Lidé byli ohromeni, když viděli, že kvičení prasete utažením ustávalo, a ještě více byli všichni shromáždění překvapeni, jakmile se bolestný ryk zvířete obnovil poté, co Galénos hlasivky ze sevření uvolnil. Právě prokázal, že hlas není spojen se srdcem. A nebylo málo těch, kteří mu byli neskonale vděčni za jeho služby, při nichž řecký lékař zachránil nějakého příbuzného před jistou smrtí. Nastaly však nepokojné časy, město bylo rozbouřené a všude plno násilí, takže Galénos navzdory své proslulosti uvážil, že bude rozumné, aby po ulicích hlavního města impéria nechodil sám, dokonce i když jej manželka správce Septimia Severa povolala o šesté hodině, ještě za slunečního světla. „Tady je to, pane,“ řekl jeden z otroků, kteří jej doprovázeli, a zastavil u velkých dveří rezidence rodiny Severů. Galénos přikývl a otrok několikrát energicky zabouchal na dveře. Po chvíli se velká dřevěná a těžká vrata pootevřela. Lékař se představil a ihned mu dovolili vstoupit dovnitř. Pouze jemu. Otroci logicky zůstali venku. Atriensis Calidius dovedl lékaře do ústředního patia domu. „Paní hned přijde,“ sdělil mu otrok. Galénos čekal u impluvia. Celou podlahu tvořila jedna obrovská mozaika s mořskými výjevy všeho druhu, s rybami, Sirénami a loděmi v živých barvách. Na stěnách byly namalované lovecké scény a všechno vyhlíželo čistě a zářivě. Paní rezidence uměla udržet chod domu navzdory manželově dlouhé nepřítomnosti. Galénos v tichu několikrát pokýval hlavou. Měl rád pořádek. Považoval jej za zásadní ve všech záležitostech. „Děkuji, že jste přišel.“ Lékař sebou trochu trhl a otočil se. Před ním stála Iulia Domna. Štíhlá postava s oblými a krásnými rysy, plnými rty, s pletí snědou víc, než bylo v Římě běžné. Exotická krása. Správce Pannonie si vybral za manželku oslňující mladou ženu. Je-li někdo v situaci, kdy si může vybírat, proč nezvolit krásu? „Obdivoval jsem malby. Paní přišla velmi tiše,“ odpověděl Galénos a doprovodil svá slova dlouhou úklonou. Nešlo o servilnost, nýbrž o pouhé vyjádření úcty k tomu, že ona žena dosáhla dokonalého pořádku, v jakém lékař domus nalezl. „Byly vytvořené na žádost mého manžela. Jako dobrý voják má rád lov,“ vysvětlila Iulia příjemným tónem. Hlas byl opojný. Galénos už dlouho neslyšel ženskou intonaci tak milou sluchu. Bylo to hlasem, krásou tváře, postavou? Vším dohromady? „Mohu vidět nemocného?“ zeptal se lékař, téměř ze strachu, že jeho pohled prozradí obdiv, jejž pocítil k tělesné dispozici svého protějšku, a že by se to mohlo vykládat jako opovážlivost. V tu chvíli proběhli na druhé straně atria širokým sloupovím dva chlapci. Vzájemně se za křiku pronásledovali. Starého lékaře poněkud pohoršilo, že paní domu nedohlíží na malé děti. Pořádek v rezidenci není tak dokonalý.
• 98 •