SV Ě TLO NA D OCEÁ NEM
„To už nám řekl.“ Dívky zamířily přes písek a Ruth šla tak rychle, jak jen mohla, aniž by polévka vyšplíchla přes okraj misky. Z otevřených oken domku se linula hudba a ženský zpěv. Když Ruth přistoupila blíž a nahlédla dovnitř, zjistila, že Carlotta stojí před zrcadlem. Mírně chraplavým hlasem zpívala A Little Bird Told Me. Pohupovala boky dopředu a dozadu, luskala prsty a podupávala bosým chodidlem. „Má nádherný hlas,“ vydechla Talley. „To jo.“ Ruth s nádobím v rukou začala pohupovat boky a Carlottu napodobovat. Její pohyby ale působily spíš křečovitě než ladně. Talley se zachichotala. Whiskey zaštěkala a rozběhla se k oknu, kterým Ruth nahlížela dovnitř. Carlotta se otočila a střetla se s dívčiným pohledem. Vypnula hudbu a zamířila ke dveřím. „Ahoj Ruth a Talley.“ Ruth jí podala jídlo a limonádu. „Přinesly jsme vám něco k snědku. Máma s tátou si mysleli, že byste mohla mít hlad.“ „Vážně si to mysleli?“ „No, spíš já. Ale táta s mámou souhlasili, že vám můžu donést něco k snědku. Táta dělá nejlepší rybí polévku v celém státě.“ Carlotta se usmála a otevřela prosklené dveře. Vzala si jídlo a limonádu a obojí položila na kuchyňský pult. „Vážím si toho, děvčata. Před vystoupením obvykle moc nevečeřím, ale limonáda mi přijde vhod.“ „Rybí polévka je dobrá i studená,“ řekla Ruth. „Ale to máslo se asi rozteče.“ „Dám ho do lednice. Pojďte dál, holky.“ K Ruth přiběhla Whiskey, očichala jí nohy, a když k ní Ruth na97
M A R Y E L L E N TAY L O R
táhla ruku, olízla jí prsty. Chraptivě zaštěkala a vrátila se na růžový pelíšek, který jí Carlotta přivezla s sebou. „Jak se vám líbí dům?“ zajímala se Ruth. „Je hezký. Prostornější, než jsem zvyklá.“ „Oproti kajutě na lodi je asi obrovský, viďte?“ prohodila Talley. „Je to výletní loď. A možná byste byly překvapené. Bydlím v jedné z největších kajut. Tomuhle domu se ale vůbec nevyrovná. Je milé, že můžu využívat tolik místa.“ „Baví vás bydlet na lodi?“ zajímala se Ruth. „Ráda poznávám různá města. A pokud chci zpívat, musím si hledat obecenstvo.“ „Máte moc krásný hlas,“ vydechla Talley. „Díky. Zpívá některá z vás?“ Talley zavrtěla hlavou a Ruth se zachichotala. „Já jsem ve zpěvu nejhorší. Vůbec mi nejde. Ale ráda kreslím.“ „Co kreslíš?“ „Všechno. V létě to moc nestíhám, ale až se ochladí a hosté odjedou, zase budu mít spoustu času. Máma vždycky sešije nepoužité papírové prostírání a udělá mi skicák. Kreslím na nepotištěné strany. K narozeninám jsem dostala pastelky.“ „Kdy ses narodila?“ „Druhého ledna 1938.“ „Je ti dvanáct.“ „Přesně tak. Talley je čtrnáct. A vám?“ Carlotta se usmála. „Já už mám nejlepší roky za sebou.“ „Co to znamená?“ Carlotta pokrčila rameny. „Že ti na tu otázku neodpovím. Dáma nikdy neprozrazuje svůj skutečný věk.“ „Mámě je čtyřicet osm. Řekla mi to,“ namítla Ruth. 98
SV Ě TLO NA D OCEÁ NEM
„Mojí mámě je čtyřicet šest,“ přidala se Talley. „Jste vždycky tak drzé?“ zeptala se Carlotta. „Ano,“ přiznala Ruth. „Máma říká, že povím nahlas všechno, co mě napadne,“ dodala Talley. „Vaše maminky vás zjevně dobře znají.“ „Asi jo,“ kývla Ruth. „Dámy, teď se musím připravovat na večerní vystoupení, což znamená, že potřebuju odpočívat. Ale kdykoli zase přijďte. A Ruth, přines mi ukázat nějaké svoje kresby. Jsem na ně moc zvědavá.“ „Vážně?“ vydechla Ruth. „Samozřejmě.“
99
Ukázka elektronické knihy