vrchním inspektorem nprap. Bc. Janem Roháčem a dozoroval jim státní zástupce JUDr. Prokop Holý. Mé seznámení s prací komisaře Bc. Malého bylo poněkud rozpačité, protože jsem si musela ověřit datum, kdy se mám dostavit k první výpovědi ve věci mého podání na zedníka. Dostala jsem totiž předvolání, kde bylo datum o měsíc pozdější, než bylo původně domlouváno. Komisař odpověděl potvrzením, že skutečně měl na mysli datum o měsíc dříve a nijak se nevyjádřil ke svému pochybení v textu mého předvolání. Později jsem pochopila, že chybovost nebyla výjimečná a pojala jsem podezření na policistovu dysgrafii a dyslexii. Na počátku se oba policisté ke mně chovali dobře, pohlíželi na mne jako na bezbrannou chudinku, před níž švejkovsky vtipkovali o svých podvodných záměrech. Tento jejich postoj se později postupně měnil, jak jsem dávala najevo nespokojenost s jejich prací a proti jejich původním předpokladům jsem se aktivně ozývala. Má podání pak opakovaně vždy brzy odkládali, přes všechny mé námitky a stížnosti. V jednom textu rozhodnutí o odložení jsem se dočetla, že policie chtěla dokázat, kdo má pravdu, zda zedník, tvrdící, že jím ode mne odvezené obrazy mají nižší hodnotu, protože to nejspíš budou falza nebo já, která jsem uváděla, že jsem obrazy malíře Lva Schwarzblumena koupila za půl milionu korun přímo z rodiny malíře. A policie si v tom udělala jasno ve prospěch zedníka, protože si pod rodinou malíře představovala jeho dceru Leonu Schwarzblumenovou, která se tak ráda veřejně prezentovala. Proto si ji pozvala, aby ji ve věci vytěžila. Ta skutečně dle pravdy vypověděla, že ačkoliv jsme dříve byly v trvalém kontaktu, tak pět let jsme se již neviděly. Ovšem nepochlubila se policii proč - že jsem na ni pro předchozí dlouholeté přátelství, jak jsem to vnímala, nechtěla podávat trestní oznámení, ale prudce jsem přetrhala naše kontakty, když jsem zjistila, že mě tajně chtěla zneužívat k verifikaci svých falz. A zatímco já jsem kontakty přetrhala, tak policie si ji pozvala, aby ji tímto informovala o současnosti hlavního svědka její trestní činnosti. Dále se policie nedostatečně zabývala studiem rodiny malíře Lva Schwarzblumena - nebo spíš vůbec nezabývala. Objevila pouze tu, která veřejně vystupovala a po úspěšných výstavách díla svého otce přestala sama výtvarně pracovat a začala žít z uznání otcovy tvorby. Ovšem policii uniklo, že dcera byla dítětem z prvního malířova vztahu, že však po něm měl ještě druhý vztah - novou rodinu, s níž žil posledních třicet šest nebo dokonce třicet sedm let až do své smrti a z ní se narodil syn - a on to byl, od nějž jsem obrazy koupila. Přátelil se s ním můj kamarád a když jsem před okrádáním
97