Janice Prestonová
jakého svého otce pokládal, byl jen výplod její fantazie. „Prostě jen chci pochopit, jaký byl.“ A potvrdit si, že to byl opravdu takový netvor, že jeho žena raději zvolila život hospodyně, než aby zůstala po jeho boku hraběnkou. „No… když to bereš takhle, tak ti můžu prozradit, že byl hodně vzteklý a neváhal použít i pěsti. V době, kdy se mí rodiče vzali, ho tvá matka už opustila, ale moje matka se s tou tvou znala a řekla mi, že Esther nevyčítá, že od manžela utekla, i když z toho byl obrovský skandál a většina lidí ze společnosti jí to neodpustila. Bohužel včetně mého vlastního otce.“ Zavrtěl hlavou. „Asi kvůli soudržnosti v rámci rodiny. Slyšel jsem nějaké lidi dokonce říkat, že manželka je majetkem muže a pokud ji musí bít, pak je to jen její chyba a měla by své chování napravit.“ Při představě, že někdo bil jeho matku, se v Adamovi zvedla zlost. Napadlo ho, že možná že je sám také vznětlivý, ale nikdy necítil nutkání někoho zbít. „Znal jsi ho? Jak na tebe působil?“ „Stýkali jsme se s ním velice málo, když jsem byl kluk. Má matka ho neměla ráda. Po její smrti otec ale prodal svoji důstojnickou hodnost a přestěhoval se zpátky do Kelridge. V té době jsem už sloužil u kavalerie, ale jezdil jsem ho navštěvovat, kdykoli jsem měl dovolenou, a tak jsem strýce Geralda poznal líp.“ Tolly se naklonil dopředu a opřel si zápěstí o stehna. „Viděl jsem toho víc, než mi bylo milé: služebné s monokly na očích a s podlitinami. Zaměstnanci u něj nikdy nevydrželi dlouho a jeho dům začal chátrat, ale můj otec postupně přebíral za všechno odpovědnost.“ Podíval se na Adama. „Jeden ze sloužících mi jednou řekl, že tě tvůj otec nutil pít brandy, byla to forma trestu.“ 98
Nedosažitelná Kitty
„Brandy? Ale… když jsme odjeli, byly mi jen dva roky.“ „Přesně tak.“ Tolly si znovu povzdechl a posadil se zpříma. „Netrestal tebe… chtěl tak trestat tvoji matku, pokud si mu troufla v něčem odporovat. Říkám ti, bratránku… bylo ti líp, když jsi vyrůstal jako syn hospodyně, než kdyby tvá matka s tím ďáblem zůstala.“ Adam si opřel hlavu o podhlavník sedadla a zavřel oči. Projela jím vlna lítosti nad tím, jak se hněval na svou maminku a jak chladně se s ní rozloučil. „Copak ti tvá matka o tvém otci nic neřekla?“ „Vůbec nic. Řekla mi, že mě nechce zatěžovat svým pohledem na něj. Že bych se měl o něm sám dovědět pravdu od lidí, kteří ho znali lépe než ona. Myslela si, že se od té doby, co ho opustila, možná změnil.“ Tolly se zařehtal. „Kdepak, nezměnil se. Zato tvá matka je zřejmě velice noblesní žena… mohla ti napovídat o tvém otci spoustu jedovatostí.“ Když si Adam připomněl, jak svou matku odsoudil, cítil se ještě provinileji. Obvinil ji příliš unáhleně… hned si na celou situaci vytvořil názor, přestože mu maminka nikdy nezavdala příčinu, aby ji pokládal za mstivou ženu, která by ho odtrhla od jeho otce, aniž k tomu měla dobrý důvod. Tohle poučení si hodlal zapamatovat. Několik hodin poté, co opustil Londýn, Adam poznal odbočku cesty vedoucí k Fenton Hall, Kittyinu domovu. Sídlo samo nebylo ze silnice vidět, protože ho clonil pás stromů. O půl hodiny později kočár zabočil na tichou, stromy lemovanou postranní cestu a zpomalil. „Už se blížíme,“ Tolly ukázal mezi stromy na 99
Janice Prestonová
vzdálenou empírovou stavbu, hrdě se vypínající nahoře na kopci. Kočár sebou házel na příjezdové cestě a Adam pozoroval zdravě vypadající krávy a ovce, pasoucí se na šťavnatých loukách. O tomhle způsobu života se toho bude muset hodně naučit. Doufal, že bude snazší navázat vztahy se zaměstnanci panství než s domácím služebnictvem, jehož většina odjela z Londýna do Kelridge už dnes ráno, aby všechno připravili na jeho příjezd. Když se objevil pohled na dům, Adama nejdřív ze všeho napadlo, že působí stroze… neměl žádná křídla, která by rozčlenila nebo rozšířila jeho obrys, tvořil ho jen kompaktní kvádr s centrálním sloupovím připomínajícím antický chrám, sahajícím až ke střeše. Přísné linie byly změkčeny jen dvojím schodištěm, zvedajícím se ke vchodu. Nepůsobilo to tu dojmem domova, ale okna se blyštěla a nádvoří bylo úhledně uhrabané. „Strýc se zřejmě o dům i o park dobře stará,“ podotkl Adam k Tollymu. „Všechno se zdá být v dobrém stavu.“ „To je pravda. Tvůj otec si žil na vysoké noze a do sídla mnoho neinvestoval, dokud neonemocněl, ale když všechno převzal můj otec, postaral se o nápravu všeho, co bylo zanedbané. Z pronájmu pozemků se dá dobře žít. Jsi šťastný muž, bratránku.“ Neříkal to s hořkostí, ale Adam stejně nemohl uvěřit, že by se Tolly necítil jeho znovuobjevením ani trochu ošizený. „Určitě ti nevadí, že jsem se objevil na scéně, Tolly, když jsi jednoho dne mohl zdědit panství ty?“ „Opravdu ne. Matka mi zanechala dědictví, takže si mohu žít dobře, aniž bych musel nést odpovědnost za vedení takhle velkého panství. Přeju ti to, bratránku.“ Kočár se zastavil a oba mladí muži z něj seskočili 100 Ukázka elektronické knihy